Přestože Norsko kdysi odmítlo vstup do Evropské unie, je členem Evropského sdružení volného obchodu a podepsalo dohodu o Evropském jednotném trhu, která zemi ukládá povinnost plnit evropské směrnice v oblasti životního prostředí. A zatímco podíl recyklace komunálního odpadu je v Norsku na slušné úrovni, potravinový odpad je pro seveřany i nadále palčivým problémem.
I když se v pobřežních vodách Norska nachází ohromné bohatství přírodních zdrojů, země má velmi ambivalentní vztah k těžbě ropy a zemního plynu. Absolutní většina vytěženého černého zlata se exportuje a jen malý podíl ropy se používá pro vlastní spotřebu. Norsko se dlouhodobě spoléhá na zcela odlišné, ekologické zdroje energie. Navzdory skromnému počtu obyvatel je to šestý největší výrobce elektrické energie z vody. Vodní elektrárny v současné době pokrývají přibližně 98 % místní spotřeby, zbytek tvoří geotermální a větrné elektrárny, jejichž instalovaný výkon se v poslední době výrazně zvyšuje.
Současný přebytek energie a jeho nízká cena jsou pravděpodobné příčiny jejího plýtvání. Spotřeba elektrické energie na obyvatele je tu výrazně vyšší než dokonce v průmyslovém Německu - zatímco Němci spotřebuji 6600 kilowatthodin na osobu za rok, průměrný Nor dokáže spotřebovat až 25 000 kilowatthodin. Norové totiž pomocí elektřiny topí, vaří a rozhodně nešetří ani na osvětlení budov.
Elektřina není jen hlavním energetickým pilířem norských domácností, ale i základem norské dopravy. V současné době každé čtvrté nové norské vozidlo je buď elektrické, nebo se přinejmenším jedná o zásuvný hybrid, které lze z nabíječky dobít. Od roku 2025 se Norsko rozhodlo zakázat prodej aut, která jezdí na klasická paliva – tedy benzin či diesel. Skandinávská země tak chce přispět ke zlepšení životního prostředí. Od roku 2030 by se pak mělo opatření dotknout většiny nákladních vozů a dalších těžkých vozidel.
Odpadové hospodářství
V každé norské domácnosti najdete pouze dva kontejnery na odpad. První je určen pro papír a karton, do druhého patří směsný nerecyklovatelný odpad. Podle údajů Grot Punkt se v Norsku denně spotřebuje kolem 2 milionů nápojových kartonů. Tento odpad spolu s dalšími kartonovými obaly, tiskovinami a jiným papírem se ukládá do modrého kontejneru, který se podobně jako plasty a směsný odpad sváží jednou za dva týdny. Plastový odpad se ukládá do speciálních zelených sáčků a nechává se venku v den svozu kartonu a papíru.
Kontejnery na skleněný a plechový odpad v podobě lahví, plechovek a jiných obalů najdete v blízkosti nebo uvnitř téměř každého potravinového obchodu. Zajímavé je, že vedle něj se zpravidla nachází i popelnice určena na igelitky, v nichž skleněný a plechový odpad ke kontejnerům donesete. Objemný a nebezpečný odpad stejně jako v České republice patří na sběrný dvůr (recycling station).
Z pohledu povinností a pravomocí v oblasti norského odpadového hospodářství do roku 2004 platilo, že zodpovědnost za komunální odpad a odpad podobný komunálnímu nesly obce. Novela předpisu z roku 2004 ponechala obcím na starosti jenom komunální odpad.
Přibližně půlka vygenerovaného komunálního odpadů v Norsku je spalována, oproti tomu 42 % podstoupí recyklaci. Zavedení skládkovacích poplatků v letech 1999 až 2003 a zákaz skládkování z roku 2009 značně přispěly ke snížení objemu sládkovaného odpadu v průběhu posledních 10 let. V roce 2010 bylo na skládky uloženo pouze 6 % komunálního odpadů (oproti 25 % v roce 2001). Nejvýraznější odklon od skládkování v letech 2009 až 2010 bývá spojován se zákazem skládkování bioodpadu s podílem organické hmoty vyšším než 20 %. Ukázalo se ovšem, že zavedení poplatku skoro nijak neovlivnilo objemy recyklace v zemi.
Jedním z dalších milníků v norském odpadovém hospodářství bylo zavedení takzvaného spalovacího poplatku. Ten začal platit v roce 1999 a 11 let poté byl zrušen. Příčinou bylo jeho dřívější zrušení ve Švédsku, což značně znevýhodnilo norské spalovny v konkurenčním oboji oproti jejich švédským protějškům. Kombinace těchto faktorů vedla ke vzniku 17 spaloven, ale i zařízení na proměnu biologického odpadu na plyn a navýšení objemu spalovaného odpadů z 30 na 50 % (zdroj EEA).
V posledních letech se v médiích objevovaly zprávy o tom, že se Švédsko a Norsko kvůli nedostatku vlastního odpadu a velkým spalovacím kapacitám doslova perou o dovoz odpadů ze zahraničí. Norskou situaci dobře popisuje lidová tvořivost. V jednom z norských vtipů se cizinec místního ptá, proč se popelářské vozy v Norsku řítí takovou rychlostí. Odpověď Nora zní: protože se řidiči bojí, že je někdo okrade.
Potravinový odpad
Potravinový odpad je v Norsku samostatnou kapitolou. Ročně se tu vyhodí kolem 500 000 tun potravin o hodnotě 10 bilionů norských korun. Díky svým výsledkům je na páté příčce světového žebříčku plýtvání potravinami. Většina promařeného jídla pochází z restaurací, obchodů a domácností. Zpravidla jde o ovoce, pečivo a zeleninu, jejichž plýtvání pro zemi představuje čím dál větší problém z etického, ekologického a ekonomického hlediska.
Za pětileté období od roku 2010 do roku 2015 se Norsku konečně povedlo zredukovat potravinový odpad o 12 % a tedy zastavit nebezpečný trend jeho nárůstu. Přestože původním cílem bylo dosáhnout 25 % poklesu stanoveného v rámci projektu ForMAT, jednalo se o úspěch. Projekt trval šest let a byl zaměřen na předcházení vzniku odpadů na všech stupních hodnotového řetězce.
Na druhou stranu, jak upozorňuje řada norských ekologických organizací, i přes veškeré úsilí redukovat množství potravinového odpadu, vykazují supermarkety neustálý nárůst objemu vyhozených potravin. Například podle oficiálních údajů z roku 2015 byly supermarkety jediným sektorem, kde nedošlo ke snížení potravinového odpadu, nýbrž k jeho nárůstu o neuvěřitelných 7 %.
Největší norská ekologická organizace „Budoucnost je v našich rukou“ (Framtiden i våre hender) s členskou základnou 24 500 členů po celé zemi nasbírala 50 000 petičních podpisů a získala podporu 5 ze 7 norských politických stran ve snaze zakročit proti potravinovým řetězcům a zabránit plýtvání potravinami. Podle výzkumu této organizace pouze 48 % všech norských supermarketů daruje neprodejné jídlo charitám. Výzkum taktéž identifikoval velký rozpor mezi tvrzením manažerů samotných obchodních řetězců o tom, že jim nezbývají žádné potravinové zbytky, a obsahem jejich popelnic na konci pracovního dne.
Vzhledem k tomu, že Norsko patří mezi státy s největším počtem supermarketů na osobu (celkový počet je 4000), jedná se o dopad v podobě 60 000 tun odpadu, finanční ztráty v hodnotě 3 miliardy norských korun a 150 000 emisí CO2 ročně. Mezitím 10 % norských domácností patří mezi domácnosti s trvale nízkým příjmem a v posledních letech můžeme pozorovat značný pokles množství darovaného jídla.
V reakci na kritiku podepsala norská vláda se zastupiteli potravinových výrobců dohodu o snížení potravinového odpadu o polovinu do roku 2030. Přestože se jednalo o oboustranně dobrovolnou dohodu, je závazná pro obě strany.
Příliš dobré, aby se tím plýtvalo
Nejedná se o ojedinělý případ, kdy se pokusu předejít plýtvání potravinami uchopila nestátní organizace. Například v roce 2012 pracovní skupina pod vedením Církevní městské charity v Oslu předložila norskému Ministerstvu zemědělství návrh národní banky potravin. Pracovní skupina navrhla vytvoření efektivního systému sběru, distribuce a alokace nadbytečných potravin dobré kvality pro humanitární účely. V případě Osla by mohlo mít z jídla sebraného potravinovou bankou prospěch 2 500 – 3 000 lidí.
Úspěšné řešení, jak propojit poptávku a nabídku, předložila i soukromá sféra. „Dobře se stravujte, šetřete peníze a planetu,“ vyzývá motto organizátorů projektu a aplikace Too good to go. Projekt založili dva londýnští podnikatelé Chris Wilson a Jamie Crummie v roce 2015 v Dánsku. Pro svůj úspěch se projekt brzy rozšířil na území Velké Británie, Norska, Německa, Francie a Švýcarska. V aktuální podobě aplikace funguje v 6 zemích, má 6200 partnerských stravovacích zařízení a je používána 1,8 mil. uživatelů. Na stránkách projektu se uvádí, že se díky aplikaci povedlo předejít 3 202 tunám emisí CO2 a bylo zachráněno 1 601139 porcí jídla.
Z pohledu zákazníka je proces objednávky skutečně jednoduchý. Stačí si stáhnout aplikaci na svůj mobilní telefon a otevřít si hlavní stránku. Na té se vám zobrazí mapa nejbližších restaurací, bufetů a jiných podniků s jejich aktuální nabídkou a časovým rozmezím, kdy se jídlo dá vyzvednout. Zpravidla to je mezi obědem a večeří a po zavírací době, tedy v čase, kdy se už ví, že jídlo tradičním způsobem neprodají. Následně bude dotyčnému porce naservírována v ekologicky šetrném boxu z cukrové třtiny, který si spolu s jídlem převezme.
Slevy na jednotlivá neprodaná jídla se pohybují kolem 50 % a v kontextu Norska jde o skutečně nezanedbatelné částky. Revoluční software nepřináší výhody jenom návštěvníkům restaurací, ale i restauracím samotným. Jelikož služby aplikace pomáhají provozovatelům vydělat prodejem potravinových zbytků a snížit výdaje na nakládání s odpadem, zakladatelé projektu uvádí, že ušetřili zapojeným stravovacím zařízením celkem 4 miliony britských liber.
Autor: Kristina Veinbender
Zdroj: Odpadové fórum 10/2017
