V oblasti likvidace elektroodpadu panuje v České republice nejasná situace. Některé kolektivní systémy upřednostňují zpeněžení druhotných surovin získaných z elektroodpadu namísto ekologické likvidace nebezpečných látek. Zdání, že sběr veškerého elektroodpadu je zlatý důl, vytváří honba za elektroodpadem s ekonomicky „pozitivní hodnotou“ – jde zejména o elektrospotřebiče obsahující hodnotné kovy, které se dají snadno zpeněžit.
Za výhodně zpeněžitelné jsou často mylně považovány i vysloužilé úsporné zářivky. Ty ale naopak patří do kategorie elektroodpadu s „negativní hodnotou“, u kterého náklady na ekologickou recyklaci převyšují zisk z druhotných surovin. „Setkáváme se s tím, že si některé obce nebo firmy myslí, že i vyřazené zářivky obsahují zlato nebo jiné cenné kovy, a chtěly by je prodávat. Je pro ně velkým překvapením, když jejich odpadová firma požaduje za odvoz a recyklaci finanční úhradu. Přitom kvalitní kolektivní systémy poskytují odběr zdarma,“ říká Zuzana Adamcová, zástupkyně společnosti EKOLAMP, která se zaměřuje na zpětný odběr vysloužilých světelných zdrojů a průmyslových svítidel.
Situaci by pomohla zlepšit úprava legislativy. Inspirací může být Německo či Rakousko, kde je vlastníkem elektroodpadu obec, která se sama rozhoduje, co s elektroodpadem udělá. „Sama si může vybrat, který elektroodpad předá kolektivnímu systému a který si nechá zpracovat u recyklační firmy. Za cenné suroviny z elektroodpadu s pozitivní hodnotou – což jsou například malé domácí spotřebiče, mobily či IT technika – může získat nemalé finanční prostředky do svého rozpočtu. Zpracování elektroodpadu s negativní hodnotou, například zářivek či lednic, pak jednoduše nechají na kolektivních systémech,“ vysvětluje Zuzana Adamcová.
„Levné“ kolektivní systémy nemohou zajistit ekologickou likvidaci elektroodpadu
Společnost EKOLAMP také varuje před možným znečištěním životního prostředí. Vysloužilé zářivky nebo výbojky totiž obsahují malé množství rtuti, kterou je třeba odborně odstranit, což je velmi nákladná služba. „Recyklací získané suroviny mají navíc malou ekonomickou hodnotu, vesměs se jedná o sklo, hliník a plasty. Jejich zpeněžení nemůže pokrýt náklady na recyklaci a ekologickou likvidaci luminoforu obsahujícího rtuť,“ říká Zuzana Adamcová.
Pro některé kolektivní systémy ale zřejmě není ochrana životního prostředí na prvním místě. Od výrobců zářivek vybírají velmi nízké poplatky určené na recyklaci výrobku po skončení jeho životnosti. Podle odborníků z praxe ale není možné za tyto sumy zářivky ekologicky zlikvidovat. Řádný kolektivní systém totiž musí navíc plnit i další úkoly, které mu ukládá zákon a které na něj delegovali výrobci elektrozařízení. Kolektivní systémy mají povinnost budovat a provozovat rozsáhlou sběrnou síť v obcích a u dalších obchodních partnerů a sběrná místa vybavit vhodnou sběrnou nádobou. Zajišťují svoz a zpracování elektroodpadu a kromě toho se také věnují osvětě.
„Realita je taková, že tyto ,levné‘ kolektivní systémy zářivky buďto nesbírají vůbec, nebo jen ve velmi omezeném množství, případně zkreslují statistiky množství zářivek uvedených na trh, aby se vyhnuly povinnosti sběru a ekologické likvidace vysloužilých zářivek,“ uzavírá Zuzana Adamcová.
