Podle informací Evropského statistického úřadu Eurostat se produktivita zdrojů v EU zvýšila z 1,48 EUR/kg v roce 2000 na 2,0 EUR/kg v roce 2015, což je zlepšení o 35,4 %. Produktivita zdrojů ukazuje, jak efektivně se využívají přírodní zdroje a jestli je ekonomický růst v souladu s cíli v oblasti ochrany životního prostředí. Mezi jednotlivými členskými státy dosáhlo nejlepších výsledků Nizozemí, Spojené království (obě země 3,44 EUR/kg) a Lucembursko (3,39 EUR/kg), naopak na konci žebříčku se nachází Bulharsko (0,28 EUR/kg), Rumunsko (0,31 EUR/kg) a Estonsko s Lotyšskem (obě země 0,50 EUR/kg).

Dokument ke stažení:

Resource productivity in the EU up by 35% in 2015 compared with 2000

Zdroj: CEBRE, Eurostat

Evropská komise dnes spustila projekt ve spolupráci s Jižní Koreou, jehož cílem je zavést v Koreji národní systém pro obchodování s emisními povolenkami. Jedná se o první takový systém ve východní Asii. EU má již více než 10 let zkušeností s fungováním systému EU pro obchodování s emisními povolenkami, proto bude Koreji poskytovat zejména technickou asistenci. Projekt bude probíhat v následujících třech letech a mimo jiné přispěje k plnění cílů z pařížské klimatické konference OSN.

Zdroj: CEBRE

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) předložilo do připomínkového řízení návrh novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Cílem předkládaného návrhu je provést jednak transpozici revize směrnice EIA, jejíž transpoziční lhůta uplyne 16. května 2017. Zároveň jsou v návrhu obsaženy i další změny zákona, jejichž cílem je podle předkladatele zjednodušení právní úpravy. Termín pro připomínky je stanoven do 4.8.2016.

Nejdůležitějšími navrhovanými změnami vycházejícími z revize směrnice EIA jsou: zavedení definice posuzování vlivů na životní, prostředí, nová úprava výjimek z působnosti zákona EIA, změna vymezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA, změny v rozsahu posuzování v procesu EIA, úprava náležitostí oznámení záměru, úprava kritérií pro zjišťovací řízení, úprava náležitostí dokumentace, úprava platnosti stanoviska EIA, zavedení mechanismu pro řešení střetu zájmů a zavedení sankcí.

Nejdůležitějšími změnami, které mají přispět ke zjednodušení právní úpravy, jsou: výrazné omezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA, celková úprava přílohy č. 1 k zákonu EIA, upřesnění definice navazujících řízení, zrušení možnosti vyjadřovat se k posudku, úpravy veřejného projednání, upřesnění podmínek udělování, prodlužování a odjímání autorizace, zefektivnění mezistátního posuzování, zpřesnění pojmů v rámci strategického posuzování, zkrácení, zefektivnění a zjednodušení procesu SEA.

Další podrobnosti a dokumenty k návrhu novely zákona EIA najdete ZDE

Měla by být zavedena nová a přísnější stupnice A až G informující o energetické účinnosti domácích spotřebičů tak, aby držela krok s technologickým pokrokem, řekli poslanci Evropského parlamentu o hlasování k navrhovaným změnám.

Většina spotřebičů na trhu v současné době splňuje požadavky "třídy A", které byly poprvé stanoveny v roce 2010 a někdy jsou přidávána i označení + (A +, A ++, A +++), poukazují poslanci, kteří dále tvrdí, že stanovení přísnějších požadavků bude vytvářet pobídky k dalšímu zlepšování energetické účinnosti.

Europoslanci schválili stanovisko Parlamentu k navrhované aktualizaci 580 hlasy pro, 52 proti a 79 se zdrželo hlasovaní.

Změna značení pro existující skupiny produktů by měla být zavedena v rozmezí od 21 měsíců do 6 let (dle typu produktu) od nabytí účinnosti právního předpisu tak, aby byla zajištěna jednotná A-G stupnice. Jakákoliv budoucí změna stupnice by měla usilovat o platnost po dobu nejméně 10 let a být uplatněna, pokud se 25% výrobků prodávaných na trhu EU dostane do první třídy energetické účinnosti (A) nebo když 50% z těchto výrobků bude v horních dvou třídách energetické účinnosti A + B.

Pokud nejsou povoleny energetické třídy F a G pro určité skupiny výrobků, měly by být uvedeny na štítku v šedé barvě a stupnice A-E by měla pokrývat standardní stupnici tmavě zelené až červené barvy, dodávají poslanci.

Informace o energetické účinnosti na štítcích a reklamách

Štítek by měl obsahovat informace o třídě energetické účinnosti výrobku a jeho absolutní spotřebě v kWh zobrazené za rok nebo za "relevantní dobu," zmiňuje text.

Zkušební podmínky v reálném prostředí

Testovací metody a prostředí pro dodavatele a tržní dohledové autority by měly co nejvíce odrážet praktické využití daného produktu běžným uživatelem, říkají poslanci, kteří žádají Evropskou komisi, aby zveřejnila EU měřící a výpočetní metody ve vztahu k těmto specifickým požadavkům pro daný výrobek.

Transparentní informace o kompatibilitě pro zákazníky

Poslanci prosazují vznik databáze produktů, jejíž součástí budou webové stránky pro spotřebitele v národních jazycích, s informacemi o každém výrobku a elektronická platforma podporující činnost orgánů pro dozor nad národními trhy.

Právní předpisy o označování energetické účinnosti se vztahují na výrobky se spotřebou energie, které mají významný přímý nebo nepřímý dopad na její spotřebu.

Použité výrobky a dopravní prostředky, jejichž motory zůstávají na stejném místě během provozu, jako jsou výtahy, eskalátory a pásové dopravníky, jsou vyňaty.

Česká asociace odpadového hopsodářství (ČAOH) rekapituluje své odborné postoje k vybraným důležitým bodům obou nových odpadových zákonů. Aktuální návrh zákona o odpadech není podle asociace technologicky neutrální a řadou opatření upřednostňuje vybrané technologie na úkor technologií umístěných výše v odpadové hierarchii. ČAOH podporuje nalezení řešení, kdy bude splněn požadavek EU na omezení skládkování a nepodporuje skládkování využitelných odpadů. Asociace také uvádí, že podporuje energetické využití upravených odpadů, a to po zajištění Evropou požadované míry recyklace. V neposlední řadě ČAOH je pro intenzifikaci uličního sběru, tím pro co největší redukci množství směsného komunálního odpadu. Konkrétní postoje ČAOH k jednotlivým částem návrhu zákona o odpadech a zákona o výrobcích s ukončenou životností najdete na webu asociace ZDE.

Výše poskytnuté podpory obnovitelným zdrojům energie (OZE) loni v Česku opět vzrostla. Meziroční nárůst byl o 7,2 procenta na 43,5 miliardy korun. Vyplývá to z aktuálních údajů Operátora trhu s elektřinou (OTE). Od roku 2006 bylo na podporu OZE v Česku vyplaceno celkem více než 205 miliard korun.

V druhé polovině loňského roku se řadu měsíců řešila výplata podpory pro letošní rok. Energetický regulační úřad (ERÚ) ji odmítal většině obnovitelných zdrojů vypsat. Argumentoval chybějícím schválením Evropské komise. Podporu nakonec úřad vypsal až na základě nařízení vlády těsně před koncem roku. Předsedkyně ERÚ Alena Vitásková následně odvolala z funkce místopředsedu úřadu pro oblast regulace Jana Nehodu, který výplatu svým podpisem v době její nepřítomnosti umožnil.

Výplatu podpory obnovitelných zdrojů energie provádí v Česku od roku 2013 OTE na základě cenového rozhodnutí ERÚ. Předtím ji vypláceli samotní distributoři elektřiny. Výše podpory vzrostla ze zhruba jedné miliardy korun vyplacené v roce 2006 na více než 40 miliard korun v letech 2014 a 2015.

Zdroj: ČTK

Chladírny a mrazírny mají v potravinářském průmyslu nezastupitelné místo. Hrají významnou úlohu mezičlánku mezi výrobou a spotřebou potravin a jsou určeny především k jejich skladování. Proto jsou na ně kladeny přísné nároky co do hygieny, zařízení a tepelně-izolačních vlastností. Jedině tak lze totiž zachovat kvalitu a zdravotní bezpečnost uskladněných výrobků. Pojďme se společně podívat na důležité normy, které se k nim vážou.

Vhodně zvolená izolace zabrání tepelným ztrátám

Již celých 23 let platí v tuzemsku norma ČSN 14 8102, která je jedním z nejzákladnějších legislativních kamenů pro oblast chladírenství a mrazírenství. Vešla v účinnost v dubnu 1993 a definuje podmínky konstrukčního řešení tepelné izolace těchto prostor. Právě vhodně zvolená a nainstalovaná tepelná izolace je pro chod chladíren a mrazíren nezbytná, protože udržuje správnou hladinu teploty, která je pro udržení kvality potravinářských produktů stěžejní. V opačném případě, pokud je izolace neadekvátní či neodborně namontovaná, dochází k tepelným ztrátám. V Česku také stále platí norma, která vznikla před rokem 1989. Ta však podle odborníků obsahuje řadu chybných nařízení, kterými se chladírny a mrazírny dodnes mylně řídí. „Podle této normy je například potřeba umístit nejsilnější tepelnou izolaci do stropu. Ve skutečnosti však chlad uniká podlahou. Proto dnes mnoho provozovatelů do podlah žádnou izolaci nedává, anebo používá polystyren, který nemá tak dobré izolační vlastnosti jako třeba sendvičové panely z polyuretanové pěny, kterou lze použít též jako stěnovou či stropní izolaci,“ vysvětluje Petr Píša, technický ředitel společnosti Frigomont, předního tuzemského výrobce chladírenské a mrazírenské techniky.

Prostory by měly zajistit regulovaný teplotní režim

Mrazírny a chladírny musejí splňovat rovněž hygienická opatření, která jsou v potravinářském sektoru obzvlášť přísná. Je totiž potřeba zachovat zdravotní nezávadnost potravin, jež se odráží především v teplotě skladování. Provozovatelé by tak měli zajistit, aby byl k dispozici adekvátní řízený teplotní režim, který jednotlivé druhy potravin vyžadují. Ten se liší v závislosti na druhu skladovaného zboží, a to i v rámci jednoho typu produktu, jak to platí například u masa. Zatímco při chlazení nesmí teplota čerstvého masa přesáhnout 7 °C, drůbeží maso vyžaduje teplotu maximálně 4 °C. Mleté maso se zase uchovává do teploty 2 °C. Ideální mikroklima pro skladování zmrazeného masa představuje teplota do −12 °C, u zvěřiny a ryb je to −30 až −35 °C. Pro mléčné výrobky je optimální teplota 2 až 8 °C, pro skladování ovoce a zeleniny by se měly využívat chladící prostory s teplotou 6 až 10 °C, v případě mrazíren pak teploty v rozmezí −18 až −23 °C. To doporučuje například norma ČSN EN 12831. Některé potraviny vyžadují také takzvané šokové zmražení či zchlazení, které více definuje vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby z roku 2004. Týká se nejčastěji zchlazení uvařených pokrmů na teplotu maximálně 3 °C do 90 minut od zhotovení, respektive v případě zmrazení na teplotu −18 °C do 240 minut, čímž se eliminuje kontaminace škodlivým prostředím a množení mikroorganismů.

Materiál zařízení musí odolat korozi

V případě, že přípravna nebo bourárna masa či jiná úpravna potravin živočišného původu probíhá v místě mrazíren a chladíren, je potřeba, aby byl povrch stěn omyvatelný alespoň do výše uskladnění zboží. Omyvatelné a dezinfikovatelné by však měly být i ostatní povrchy, jako jsou podlahy a stropy. Ty by měly být navíc konstruované tak, aby udržovaly požadovanou vlhkost, ale zároveň byly dostatečně ventilovány a odváděly kondenzát vody. „Zařízení musí být též vybaveno spolehlivými přístroji a čidly pro měření, kontrolu a regulaci požadovaných podmínek a hodnot, jako jsou teploměry a vlhkoměry. Co se týče dalšího vybavení a zařízení, jako jsou kondenzační chladicí jednotky, výparníky, regály, dveřní a vratové systémy a další, to vše musí rovněž odpovídat hygienickým a provozním pravidlům. Zařízení by nemělo například nepříznivě ovlivňovat zdravotní nezávadnost potravin, materiál musí být dostatečně odolný proti korozi a snadno čistitelný a dezinfikovatelný,“ uvádí Petr Píša. Jednotlivé druhy potravin musejí být zároveň uskladněny tak, aby nedocházelo k vzájemné kontaminaci a nedotýkaly se přímo stěn nebo země, pokud nejsou podloženy paletami. Důvodem je nutná cirkulace vzduchu. Mrazící a chladící prostory by proto měly disponovat dostatečnou kapacitou, aby bylo možné potraviny oddělit a správně uchovat. V neposlední řadě by u vchodu do mrazírny a chladírny měla být k dispozici možnost řádně si očistit obuv, aby se nečistoty nezanášely dovnitř.

Evropský parlament v úterý schválil emisní limity pro stroje poháněné spalovacími motory, které nejsou určené k dopravě po silnicích, jako jsou například sekačky na trávu, buldozery či dieselové lokomotivy. Podle europoslanců zplodiny z těchto strojů zatěžují životní prostředí, a proto by se jich měla týkat podobná omezení, jaká už platí například u automobilů.

Pro nová pravidla zvedlo ruku 623 evropských poslanců, proti jich bylo 57. „Dosáhli jsme velmi pozitivní dohody, kde jde o důležitou rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a konkurenceschopností evropských firem,“ uvedla zpravodajka návrhu, italská poslankyně Elisabetta Gardiniová.

Návrh vypočítává limity emisí oxidů uhlíku, dusíku, uhlovodíků a pevných částic podle typu a výkonu motorů a také stanovuje, od kdy je mají výrobci začít uplatňovat. Konkrétní termíny jsou určeny na roky 2018 a 2019.

Podle europarlamentu mají stroje, které nejsou určené k silniční dopravě a mezi něž patří například i říční plavidla, na svědomí až 15 procent všech emisí dusíku do atmosféry a pět procent emisí pevných částic.

„Snažil jsem se v parlamentu z návrhu Komise maximálně odstranit nerealistické části, u nichž hrozilo, že poškodí evropský průmysl. Podařilo se mi jako zpravodaji ve výboru prosadit, a to po dohodě se zástupci průmyslu, změny, které povedou k tomu, že nedojde k poškození i českého dopravního průmyslu zbytečnou regulací. Zdaleka nejde jen o sekačky, ale hlavně o výrobu lokomotiv či lodí,“ uvedl k návrhu český europoslanec Jiří Pospíšil.

ROZHOVOR: Zpravodaj návrhu, europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil v rozhovoru pro iDNES.cz nařízení hájí a upozorňuje na ústupky, které se mu podařilo dojednat. Rozhovor čtěte ZDE

Související/dokumenty:

• Se sekačkou na emise nemusíte. Firmy s limity souhlasí, brání zákon Pospíšil (iDNES.cz, 6.7.2016)

• Parliament backs emission curbs for off-road machinery (EP, 5.7.2016)

• Evropský výbor pro životní prostředí podpořil návrh na snížení emisí pro nesilniční stroje (16.9.2016)

• Zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích vztahujících se na mezní hodnoty emisí a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích [2014/0268(COD)]

Znečištění ovzduší způsobené uhelnými elektrárnami zapříčiní každý rok předčasnou smrt téměř 23.000 Evropanů, uvádí v úterý zveřejněná studie, na níž se podílela mimo jiné německá pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF). V České republice podle ní každoročně v této souvislosti předčasně zemře 570 lidí.

Studie, která pracuje s daty za rok 2013, uvádí, že jen německé uhelné elektrárny každý rok způsobí 4350 předčasných úmrtí, téměř 2500 z nich přitom mimo území spolkové republiky. Kolem 170 z těchto úmrtí připadá na Česko.

Ještě hůře z měření vychází Polsko. Prach z komínů jeho uhelných elektráren každoročně vede k předčasné smrti 5830 Evropanů, z nichž 4690 zemře mimo Polsko. Znečištění zanesené z Polska do ČR je příčinou předčasného úmrtí 220 Čechů.

Občany okolních států ale negativně ovlivňují také uhelné elektrárny v České republice, které podle studie stojí za předčasnou smrtí 1410 Evropanů, včetně 110 Čechů. Nejhorší dopady mají české elektrárny v Německu (390 předčasných úmrtí) a v Polsku (180), oběti si ale vybírají také třeba v Itálii (110).

Čechů předčasně kvůli ovzduší znečištěnému uhelnými elektrárnami umírá každý rok 570, velkou většinu z nich - 460 - mají přitom na svědomí zahraniční elektrárny.

Celoevropskou finanční zátěž takto znečištěného ovzduší na zdravotní systémy jednotlivých zemí 56stránková studie, která vychází z měření emisí u více než 90 procent všech 280 uhelných elektráren v EU, odhaduje až na částku kolem 60 miliard eur (1,6 bilionu korun).

Zdroj: ČTK

Chystaná novela o odpadech v Česku působí značné problémy. Kvůli budoucím změnám tohoto miliardového byznysu se rozštěpily i firmy, které na tomto poli působí. Dosud za ně mluvila zejména Česká asociace odpadového hospodářství. To už ale neplatí. Výroky jejího šéfa Petra Havelky totiž začaly některým společnostem v oboru vadit natolik, že založily novou asociaci s velmi podobným názvem Česká asociace oběhového hospodářství (ČAObH). Nová asociace nalákala hned dva velké hráče, zahraniční koncerny Veolia a Suez, a názorově blíž k ní má i současné vedení ministerstva životního prostředí. Více ZDE

Čtěte také:

Česko je skládkařskou velmocí, nová asociace to chce změnit (29.6.2016)

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 150 tisíc korun společnosti, která bez povolení krajského úřadu tři roky provozovala několik zdrojů znečišťování ovzduší, a to lakovnu, smaltovnu a odmašťování.

„Při kontrole jsme také zjistili, že provozovatel neprovádí měření emisí těkavých organických látek na výstupu z lakovny, ani měření tuhých znečišťujících látek ze čtyř smaltovacích boxů. Nebyla tak prokázána schopnost těchto zdrojů plnit emisní limity. Navíc jsme přišli na vážné nedostatky v provozní evidenci lakovny a neplnění ohlašovacích povinností pro provozy smaltování a odmašťování,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Firma už o povolení provozovat tyto zdroje požádala, krajský úřad o něm však zatím nerozhodl.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) schválilo dotaci ve výši téměř 360 milionů korun 27 projektům z pěti výzev Operačního programu Životní prostředí. Jedná se o projekty podpořené dodatečně např. na základě výsledku přezkumného řízení. Projekty se týkají protipovodňového opatření, materiálového a energetického využití odpadů, zlepšení kvality ovzduší, péče o významná chráněná území a kanalizace a čistírny odpadních vod.

Dokument ke stažení:

Seznam schválených projektů

Státní fond životního prostředí (SFŽP) aktualizoval Pravidla pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020 s účinností od 1. července 2016 (verze č. 7 Pravidel). Detailní přehled provedených změn je uveden v kapitole A dokumentu (tabulka Přehled změn). Fond dále uvádí, že s novou verzí Pravidel dochází také k novelizaci navazujícího dokumentu Zadávání veřejných zakázek a Přílohy č. 7 (Metodika pro žadatele stanovující podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů).

Zdroj: SFŽP

Ministerstvo životního prostředí připravilo novelu zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, kterou se výrazným způsobem mění výše poplatků za odběr podzemních vod pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Podle platného znění výše zmíněného zákona je stanovena výše poplatku za odběr podzemních vod pro zásobování pitnou vodou 2 Kč za m3.

Podle § 88 odstavce 15 část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje.

Navzdory negativní reakci řady povinných připomínkových míst (více jak 350 stran připomínek) předložilo Ministerstvo životního prostředí s existujícími rozpory do Legislativní rady vlády novelu zmiňovaného vodního zákona, podle které se navrhuje změna výše poplatků za odběr podzemních vod. Pro rok 2017 se předpokládá výše poplatku na úrovni 3 Kč za m³ a dále s postupným nárůstem do roku 2022, kdy má být výše poplatku za odběr podzemních vod 6 Kč za m³. Jedním z hlavních argumentů Ministerstva životního prostředí pro zdůvodnění nárůstu plateb za odběr podzemních vod je rozdílná výše plateb za odběr povrchových a podzemních vod a snaha o snížení odběrů vod podzemních ve prospěch vod povrchových.

SOVAK ČR musí upozornit na skutečnost, že členění odběrů podzemních a povrchových vod v České republice je dáno především místními podmínkami, vodnatostí toků v regionech, vybudovanými kapacitami úpraven a vodárenských nádrží a také snahou zajistit obyvatelstvu co nejlepší kvalitu těchto vod. Řada měst a obcí jednoduše nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit svůj zdroj pitné vody. Z těchto důvodů se v České republice dlouhodobě pohybuje poměr mezi pitnou vodou vyrobenou z povrchových vod a podzemních vod přibližně 1:1. Tento poměr je dlouhodobý a i přes různé výkyvy ve prospěch povrchových či podzemních vod v průběhu uplynulých let relativně neměnný. Například v roce 2015, kdy Česká republika čelila následkům sucha, došlo po mnoha letech k nárůstu výroby pitné vody, oproti roku 2014 o 4,2 %. Nárůst výroby pitné vody z vody povrchové činil 6,7 %, zatímco nárůst z vody podzemní pouze 1,8 %. Z obrázku mapující vývoj odběru podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013 je pak zřejmý jasný trend poklesu odběru podzemních vod kopírující pokles spotřeby pitné vody v České republice. SOVAK ČR nerozumí deklaracím některých představitelů Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí o nadměrném využívání podzemních vod (ve Zprávě o stavu vodního hospodářství v roce 2012 doslova zmíněno drancování) pro vodárenské účely a nutnosti snižování odběrů podzemních vod, když jediným výsledkem takového konání by byla skutečnost, že by se řada obyvatel České republiky ocitla bez pitné vody. Přitom samotný zákon č. 254/2001 Sb. o vodách v § 29, odstavci 1 poměrně jasně stanovuje: Zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštním právním předpisem.

Odběry podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013

Zdroj: Ministerstvo zemědělství – Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2013

Vyšší platby za odběr povrchových vod jsou pak dány především faktem, kdy z ceny za odběr vody povrchové jsou hrazeny veškeré náklady Státních podniků povodí související s výkonem jejich činnosti, nesouvisejícím se zajištěním množství a kvality povrchových vod, využívaných na výrobu vody pitné (například protipovodňová opatření).

Předkládaná novela vodního zákona rovněž rozdělení výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody následujícím způsobem:

• 25 % příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje

• 25 % příjmem státního rozpočtu

• 50 % příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky

Novela zákona o vodách pak rovněž předpokládá následující účelovost plateb za odběr podzemních vod:

• Část výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody, která je příjmem rozpočtu kraje, může být použita pouze na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.

• Část výnosu poplatku, která je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky, může být použita především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod.

Ze strany představitelů Ministerstva životního prostředí bylo několikrát deklarováno, že takto získané prostředky budou přednostně využity na řešení problematiky spojené se zásobováním obyvatelstva pitnou vodou. Například v článku: „Voda zdraží a odnesou to domácnosti. Expert: Brabec nahrál vodárnám na smeč.“ uveřejněném dne 23. 6. 2016 v deníku Blesk, dostupném online na https://goo.gl/J8Jy9f, ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec uvedl: „Garantuji, že pokud ten zvýšený poplatek projde, a určitě o tom ještě bude debata, a bude možná nakonec nižší, tak každý milion půjde zase zpět do obcí a měst. Na budování studní, nových zdrojů pitné vody a její čištění. Určitě to neodteče někam ven.“

SOVAK ČR bere na vědomí příslib ministra životního prostředí o účelovosti poplatků za odběr podzemních vod a doufá, že bude dodržen rovný a spravedlivý přístup ke všem vlastníkům vodohospodářské infrastruktury v České republice, ovšem je položen v přímém rozporu s požadavkem Státního fondu životního prostředí, který i v rámci meziresortního připomínkového řízení požadoval vyloučení účelovosti. Zde musí SOVAK ČR upozornit na skutečnost, že v návrhu novel zákona tak zůstal podíl příjmu z poplatků za odběr podzemních vod pro Státní fond životního prostředí mimo primární určení na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury a naopak je uvedena vágní formulace, že nový příjem může být (ovšem také vůbec nemusí!) použit především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod. Určení podílu příjmu pro státní rozpočet pak není definováno vůbec! Zcela mimo realitu je představa, že z poplatků bude financována zlepšená péče státu o podzemní zdroje a jejich ochranná pásma – tato povinnost totiž leží pouze na vlastnících, kterými jsou majoritně města a obce. Kromě částečně fungujícího monitorování hladiny podzemních zdrojů a vydávání standardů a technických norem jsou všechny činnosti týkající se ochrany podzemních zdrojů vod na vodoprávních úřadech a vodárenských společnostech. Právě tyto společnosti provádějí samotnou péči o zdroje podzemních vod, jejich ochranu, zabezpečení ochranných pásem a monitoring.

V současné době je jedním z hlavních úkolů v oboru vodovodů a kanalizací zajistit dostatečný objem prostředků na obnovu vybudované vodohospodářské infrastruktury, jejíž hodnota v České republice aktuálně přesahuje částku 1 bilion Kč. Podle Analýzy plnění plánu financování obnovy, kterou zpracoval Výbor pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací však pouze přibližně 25 % vlastníků vodohospodářské infrastruktury plní plán finanční obnovy v patřičné výši, neboli generují z plateb za vodné a stočné dostatečné prostředky na vytváření rezervních fondů pro obnovu již vybudované vodohospodářské infrastruktury. Pokud má být zachován princip samofinancovatelnosti obnovy pouze z prostředků získaných z plateb za vodné a stočné, bude nutné v řadě případů vážně diskutovat nad aktuální výší plateb za vodné a stočné. Především pak bude nutné zodpovědět na otázku, zda jsou dnes tyto platby nastaveny v patřičné výši a zda nebude nutné pro udržitelnost samofinancovatelnosti oboru přistoupit k jejich zvýšení.

Zvyšování plateb za odběr podzemních vod pak SOVAK ČR považuje za krok, který ohrožuje záměr zachování samofinancovatelnosti oboru vodovodů a kanalizací a udržení sociální únosnosti cen pro vodné a stočné. Hlavním zdrojem pro tvorbu prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury jsou platby za vodné a stočné. Zatěžování provozovatelů vodovodů a kanalizací zvyšováním plateb za odběr podzemních vod pak povede buď ke skokovému nárůstu plateb za vodné a stočné, nebo zvyšování počtu vlastníků vodohospodářské infrastruktury, kteří neplní v patřičné výši plán finanční obnovy.

SOVAK ČR je přesvědčen, že pouze vlastník vodohospodářské infrastruktury může volit ekonomicky nejefektivnější řešení přímo z generovaných prostředků z vodného a stočného namísto „přesouvání“ prostředků z vybraného vodného a stočného do rozpočtů krajů, státu a Státního fondu životního prostředí, které jsou zatížené daněmi, ziskem, vysokou režií státního aparátu a návazného žádání o tyto prostředky, podmíněné sadou diskriminačních podmínek, které si Česká republika vyjednala s Evropskou komisí. Města a obce jsou schopny každou korunu z vybraného vodného a stočného adresně umístit do infrastruktury vodovodů a kanalizací, zatímco systém dotací z plateb za odběr podzemních vod podmínečně vrátí zpět možná 25 % z této částky.

SOVAK ČR odmítá navrhované zvyšování plateb za odběr podzemních vod, které vnímá především jako formu nepřímého zdanění části obyvatelstva České republiky, nikoliv jako systémový nástroj sloužící k podpoře zásobování obyvatelstva České republiky pitnou vodou. SOVAK ČR se naopak zasazuje, aby byly vytvořeny podmínky umožňující co nejvíce vlastníkům vodohospodářské infrastruktury plnit vlastní plán financování obnovy. Pouze tímto způsobem bude možné z dlouhodobého hlediska udržet a zvyšovat vysoký počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou, jakož i kvalitu pitné vody samotné.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR