Více času na podstatné

 


ODPADOVÉ FÓRUM

Aktuální číslo: Staré ekologické zátěže

 

Předplatné objednávejte: ZDE

 

Ministr Červený: Nedostatek spaloven nebezpečných odpadů vnímám jako kritický problém
Redakce OF

Rok od havárie vlaku s benzenem v Hustopečích nad Bečvou: Stabilizace území a realizace komplexní sanační strategie
Milan Horák, Ondřej Urban a kol.

Textilní vs. sypké sorbenty, které se vyplatí?
Jaroslava Koubová

Ověřené sanační přístupy pro řešení lokalit kontaminovaných PFAS
Jan Hocke, Petr Kvapil a Jaroslav Nosek

Posláním dubnové konference APROCHEM 2026 je bezpečnost
Jiří Študent st.

Nedostatky regulace staveb na kontaminovaných územích a perspektiva evropské legislativy
Alexandra Skopcová

Ekonomické souvislosti sanací kontaminovaných míst: Dostupnost dat o nákladech a jejich význam pro plánování dekontaminace území
Jana Kodymová, Michal Vaněk a Zdeněk Suchánek

KOUTY26: Návrat tradice, která spojuje vědu, regulaci a praxi
Redakce OF

Jsme specialisté na podnikovou udržitelnost a těmi zůstaneme, říká za mutualus Tomáš Babáček
Jan Januš

Nakládání s odpady ze zdravotní péče a veterinární péče
Magdalena Zimová a Ladislava Matějů

Dekontaminace odpadů ze zdravotní a veterinární péče
Ladislava Matějů a Magdalena Zimová

Léky z městské kanalizace pronikají i do jiker pstruhů, vědci přinesli první důkazy
Redakce OF

Rybí tkáně jako indikátor kontaminace rtutí: Výzkum v řece Moravě
Nikola Dundáčková

Neviditelné farmaceutické stopy v tocích mění rybí instinkty a narušují jejich přirozené strategie přežití
Redakce OF

Extenzivní čištění odpadních vod jako efektivní řešení pro malé aglomerace
Tereza Semrádová

Obecně závazné vyhlášky obcí jako nástroj ochrany ovzduší před nevhodným spalováním v otevřených ohništích a lokálních topeništích
Pavel Chodúr

Druhý pokus není znakem selhání, ale známkou zralosti. To platí i pro brownfieldy
Redakce OF

Domácnost bez chemie: Praktický průvodce, který může pomoci nejen domácnostem
Lucie Korbeliusová

 


REKLAMA

 

 

KALENDÁŘ AKCÍ

 

  ZAŘADIT AKCI  
Duben    
9.4. Techniky shromažďování odpadů v obcích a logistika svozu
10.4.  iKURZ: Přeshraniční přeprava odpadů a nové povinnosti elektronického ohlašování (DIWASS)
13.4. ADR PRO "NE"DOPRAVCE: Běžný podnik a jeho povinnosti k ADR, školení zúčastněných osob
14.4. iKURZ: Ekolog a BOZP a jejich součinnost při plnění požadavků legislativy ochrany životního prostředí v roce 2026
14.4. Odpadové hospodářství měst a obcí v praxi
15.4. Environmentální management podle ISO 14001 + Audit systému managementu podle ISO 19011 
Následné termíny: 9.11
15.4. iKURZ: Evidence odpadů v souladu se současnými legislativními požadavky, praktické postupy a zkušenosti s jejich prvním ohlašováním do ISPOP - zaměřeno na provozovatele zařízení pro nakládání s odpady
Následné termíny: 4.6.
16. 4. Legislativa životního prostředí v kostce
Následné termíny: 10. 6., 7. 10., 25. 11.
16 -17.4.  2026 RECYCLING 2026 
20.4.  SDO: Stavební a demoliční odpady v praxi po novelách odpadové legislativy
Následné termíny: 23.11.
21.-23.4. TVIP 2026: smysposium ODPADOVÉ FÓRUM, konference APROCHEM
21.4. Workshop o odpadech aneb odpadářské minimum pro rok 2026 - seminář pro všechny, kteří v oblasti nakládání s odpady začínají
Následné termíny: 23.4.
22.4. iKURZ: Změny v povinnostech při nakládání s odpady ze zdravotnických a jim podobných zařízení v roce 2026
22.-23.4. Plastko 2026
22.4. Odpadová legislativa pro běžnou praxi
Následné termíny: 14.11. 
23.4. Měření elektrického osvětlení ve vnitřním prostředí 2026
24.4. iKURZ: Stavební a demoliční odpady a nakládání s nimi pro původce i provozovatele zařízení
27.4.  iKURZ: Přeshraniční přeprava odpadů a nové povinnosti elektronického ohlašování (DIWASS)
28.4.  iKURZ: Nakládání s asfalty – vyhláška č. 283/2023 Sb.
30.4. Efektivní řízení příjmů v OH obce
Květen    
6.5.  Provoz sběrného dvora a mobilního zařízení pro sběr a jejich vzájemné vazby
12.5. Vzdělávání pracovníků měřících skupin - novela zákona č. 42/2025 Sb.
13.5. iKURZ: Povinnosti při nakládání s chemickými látkami a směsmi (CHLaS)
13.-15.5. Sanační technologie XXVIII
14.5. iKURZ: Nakládání s autovraky v roce 2026 - povinnosti pro provozovatele zařízení pro sběr a zpracování vozidel s ukončenou životností
15.5. iKURZ: Přeshraniční přeprava odpadů a nové povinnosti elektronického ohlašování (DIWASS)
18.5. iKURZ: Přeshraniční přeprava odpadů a nové povinnosti elektronického ohlašování (DIWASS)
19.5. iKURZ: Práce s modulem PIO/ ZPO v IS ENVITA ve vazbě na požadavky legislativy
19.5. Optimalizace odpadových toků: moderní přístup k nakládání s odpady
19.-20.5. 17. kurz CHELEPO – Chemická legislativa pro průmysl a obchod
20.5. Podrobný podnikový ekolog (5-denní kurz)
Následné termíny: 9. 9. - 24. 9.
20.5. Podniková ekologie v roce 2026
23.5. Změny v legislativě životního prostředí: novinky v podnikové ekologii 2026
Následné termíny: 11. 6., 2. 11.
25.5. Nové nařízení EU 2025/40 o obalech a povinnosti ze zákona 477/2001 Sb. o obalech
26.5. Práce s IS ENVITA na PC - základy používání programu
Následné termíny: 27.05.
27.5. Nařízení EUDR krok za krokem: jak připravit firmu na nové požadavky EU
27.5. iKURZ: Stavební a demoliční odpady a nakládání s nimi pro původce i provozovatele zařízení
28.5.  iKURZ: Odpadová legislativa v r. 2026 pro původce odpadů
Červen    
1.6.  30. ročník odborné konference MĚŘENÍ EMISÍ A OCHRANY OVZDUŠÍ - kongresový hotel LUNA, Ledeč nad Sázavou
2.6. iKURZ: Modul ILNO v IS ENVITA v legislativních souvislostech
3.6. Závadné látky, zkoušky těsnosti, havárie
3.6. iKURZ: Nové zařazení zdrojů a provozní povinnosti po novele zákona o ochraně ovzduší
10.6. iKURZ: Práce s modulem OLPNO v IS ENVITA i z pohledu legislativních povinností
11.6.  iKURZ: Obecní systémy, evidenční povinnosti v roce 2026 a sběr dat pro hlášení o obecním systému
15.6. Konference pro praxi: Průmyslová ekologie 2026
Září    
22.9. Práce s IS ENVITA na PC - pokročilé funkce programu
Následné termíny: 23.09., 24.11., 25.11., 26.11.
Říjen    
13.10. iKURZ: Kovové odpady v roce 2026
Listopad    
11.11. ADR: Povinné školení osob podílejících se na přepravě

 

  

 

Novinky

08.06.2017 18:23

Firma Dell distribuuje zboží v obalech vyrobených z recyklovaného plastového odpadu z oceánu

Společnost Dell poprvé v oboru moderních technologií expeduje obaly z plastů zachycených v oceánu. Dell recykluje plasty sesbírané z vodních cest a pláží a používá je v nové přepravní podložce pro notebook Dell XPS 13 2-in-1. Rozvíjí tak širší firemní strategii usilující o trvalou udržitelnost zásobovacího řetězce. V roce 2017 zabrání tak pilotní program Dellu, aby se do oceánských vod dostalo 8 tun plastu.

Dell od 30. dubna 2017 přešel u notebooku XPS 13 2-in-1 na obaly obsahující plast z oceánu. Společnost zároveň k balení přikládá vysvětlující informace, aby posílila všeobecné povědomí o stavu oceánského ekosystému a podnítila aktivitu v této oblasti. Dell tuto iniciativu prosazuje spolu s nadací Lonely Whale Foundation a americkým hercem a podnikatelem Adrianem Grenierem, který je v roli Social Good Advocate tváří ekologických iniciativ. S cílem zajistit, aby obaly znovu neskončily v oceánu, opatřuje Dell své balení symbolem pro recyklaci s číslem 2. Ten označuje materiál HDPE, který se na mnoha místech běžně recykluje. Tým společnosti Dell pro obaly své výrobky a použité materiály navrhuje tak, aby se více než 93 % obalů (podle hmotnosti) dalo recyklovat a opětovně využívat podle zásad cyklického hospodářství.

Postup zpracování plastů z oceánu v zásobovacím řetězci má několik fází: Partneři společnosti Dell zachycují plast u zdroje – v plavebních cestách, na pobřeží a na plážích – dříve, než se dostane do oceánu. Použitý plast se poté zpracovává a čistí. Plasty z oceánu (25 %) se při tom mísí s dalšími recyklovanými plasty z materiálu HDPE (zbývajících 75 %) ze zdrojů, jako jsou lahve nebo obaly od potravin. Výsledné vločky z recyklovaného plastu se poté tvarují do nových přepravních podložek, jež se odešlou k finálnímu balení a expedici zboží zákazníkům.

Pilotní program společnosti Dell, který představuje další ekologické prvenství v oboru, navazuje na úspěšnou studii proveditelnosti zahájenou v březnu 2016 na Haiti. Společnost má v začleňování trvale udržitelných a recyklovaných materiálů do svých produktů a obalů dlouhou tradici. Recyklované plasty používá ve svých stolních počítačích od roku 2008 a v lednu 2017 dosáhla svého cíle uplatnit do roku 2020 ve svých produktech 25 milionů tun recyklovaných materiálů. Dell se stále více soustředí na cyklickou recyklaci, při níž se materiály z odpadu jiných výrobců využívají jako vstupy pro výrobu obalů či samotných produktů. Společnost Dell byla prvním – a zatím zůstává jediným – výrobcem nabízejícím počítače a monitory obsahující plast z elektronického odpadu a recyklovaná uhlíková vlákna.

V partnerské spolupráci s Adrianem Grenierem a nadací Lonely Whale Foundation pomáhá Dell zvyšovat povědomí o problémech se stavem oceánů. Využívá při tom technologie pro virtuální realitu, jež lidem zblízka ukáže, jakým hrozbám oceán čelí. Nedávná studie uvádí, že jen v roce 2010 se do oceánu dostalo mezi 4,8 a 12,7 miliony tun plastového odpadu, jehož zpracování nebylo zvládnuto. Společnost Dell publikovala dokument white paper: Zdroje plastu v oceánu o strategiích získávání zdrojů a plánech na sestavení mezioborové pracovní skupiny, která se bude plastům v oceánu věnovat v globálním měřítku.

08.06.2017 11:52

Připomínky: Národní program environmentálního značení (NPEZ)

Ministerstvo životního prostředí předložilo ke schválení materiál „Národní program environmentálního značení (NPEZ) – aktualizace 2017“. Národní program environmentálního značení (dále též NPEZ) představuje zastřešení tří existujících typů environmentálního značení - typu I, realizovaného jako Národní program ekologicky šetrných výrobků a služeb (EŠV), resp. program Ekoznačky EU, a dále typů II a III.

 

Hlavními změnami provedenými v rámci aktualizace NPEZ jsou:

  • sloučení původně dvou oddělených dokumentů (NPEZ a jeho „Pravidel“), v rámci sjednocení byl text dokumentů optimalizován,
  • odstranění odkazů na program „Environdec“, který byl v průběhu platnosti NPEZ privatizován, není proto vhodné, aby státní program odkazoval na privátní program,
  • zrušení možnosti registrace vlastního environmentálního tvrzení, a to z důvodů nízkého zájmu a omezených personálních kapacit, možnost konzultací však zůstala zachována,
  • zjednodušení některých procesů, které zbytečně snižovaly operativnost NPEZ,
  • aktualizace odkazů na legislativu a další předpisy.

 

Nadále tak materiál popisuje základní fungování NPEZ a institucionální zabezpečení, zejména pak:

  • základní informace o environmentálním značení a NPEZ (typy značení, cíle programu a jeho zásady, definiční část),
  • proces ověřování a registrace environmentálních prohlášení,
  • sankce uplatňované v případě nedodržování Pravidel,
  • proces tvorby referenčních dokumentů pro typ III (tzv. pravidel produktových kategorií),
  • postavení, pravomoci a úkoly jednotlivých zúčastněných subjektů a orgánů (včetně Rady pro NPEZ, která bude po schválení materiálu znovu ustanovena).

Aktualizace a realizace NPEZ povede podle MŽP ke zlepšení informovanosti veřejnosti o výrobcích z hlediska jejich dopadů na životní prostředí. Výrobky s nižšími dopady na životní prostředí by vlivem značení měly získat konkurenční výhodu a měl by se zvýšit jejich podíl na trhu, což by přineslo snížení společenských nákladů spojených s jejich spotřebou (nižší spotřeba energií, vyšší recyklovatelnost apod.).

Navazuje na stále rostoucí význam sledování a řízení environmentálních aspektů jednotlivých produktů (výrobků a služeb) – oproti stávajícímu zaměření na sféru výroby (výrobce). Namísto zájmu o environmentální dopady výrobců a jejich zařízení (příp. provozovatelů služeb) je kladen důraz na hodnocení dopadů konkrétních produktů ve všech fázích jejich životního cyklu (od těžby surovin přes výrobu až po konečné užití a likvidaci/recyklaci produktu).

Důležitou roli v této oblasti zaujímá právě environmentální značení produktů - celosvětově uplatňovaný a rozvíjející se koncept, který je na mezinárodní úrovni standardizován souborem technických norem řady ISO 14020.

Celkovým cílem environmentálního značení je povzbudit poptávku a nabídku takových produktů, které způsobují menší tlak na životní prostředí, a to prostřednictvím sdělování ověřitelných, přesných a nezavádějících informací o environmentálních aspektech produktů, a tím stimulovat potenciál pro neustálé, trhem řízené environmentální zlepšování. Je tak podporováno uplatňování postupů ekodesignu a inovační úsilí výrobců a poskytovatelů služeb. Pro naplnění tohoto cíle je klíčovou podmínkou vysoké povědomí a informovanost všech zapojených subjektů včetně veřejnosti. Zatímco u podnikatelských subjektů se situace zlepšuje, a to v souvislosti s obecným trendem ozeleňování u široké veřejnosti je nutné zvyšování povědomí aktivně podporovat. Nedostatečná informovanost souvisí i s nedůvěrou spotřebitelů. Spojení těchto dvou skutečností vede k nedostatečné poptávce po označených produktech.

Každý ze tří normalizovaných typů environmentálního značení má svá specifika a parciální výhody pro zúčastněné strany – pro výrobce resp. poskytovatele služeb, pro stát jako zástupce politických a environmentálních zájmů občanů a pro spotřebitele. Zároveň lze také nalézat nebo vytvářet společné průniky zájmů a vhodné synergie.

 

Dokument ke stažení:

Materiál

08.06.2017 09:57

Vybudovat malou vodní elektrárnu je v Česku těžké

V první řadě je nutné, aby si člověk spočítal, zda je taková investice technicky a ekonomicky smysluplná.  Pak musíte mít všechny doklady nebo smlouvy o majetkoprávních vztazích. Tedy i na území, po kterém vede přívod vody a kabel z vaší malé elektrárny k napojení do distribučního elektrického vedení. A navíc - vodu z potoka nebo řeky si nemůžete brát, jak vás napadne. Vlastníky koryt vodních toků jsou jednotlivá povodí. I s nimi se musíte dohodnout. Vypracovaný technický projekt musí být v souladu s územním plánem.  Základní je povolení k nakládání s vodami. Budoucí provozovatel musí také získat ještě souhlas provozovatele distribuční soustavy. Více v reportáži ČRo Jitky Hanžlové najdete ZDE.

 

Zdroj: ČRo

08.06.2017 08:57

Pozice Česka k hodnocení rámcového programu Horizontu 2020

V návaznosti na kulatý stůl k interim hodnocení rámcového programu Horizontu 2020 uskutečněný dne 9. března 2017 a následnou veřejnou debatu proběhlou na dané téma zpracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pozici ČR k interim hodnocení rámcového programu Horizontu 2020. Tato pozice byla schválena dne 6. června 2017 Výborem pro EU, pracovním orgánem vlády ČR pro stanovování a koordinaci pozic ČR v EU.

V průběhu 4. čtvrtletí roku 2016 zahájila Evropská komise interim hodnocení rámcového programu EU pro výzkum a inovace Horizontu 2020 (2014-2020). Toto hodnocení bude probíhat po větší část roku 2017, přičemž jeho výstupy budou Evropské komisi sloužit mj. pro přípravu prvního oficiálního návrhu 9. rámcového programu EU pro výzkum, vývoj a inovace.

V uvedeném kontextu zorganizovaly Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Technologické centrum AV ČR dne 9. března 2017 kulatý stůl k interim hodnocení rámcového programu Horizontu 2020. Účelem kulatého stolu bylo společně se všemi zainteresovanými stakeholdery iniciovat v ČR veřejnou debatu k dosavadním zkušenostem s rámcovým programem Horizontem 2020 a na základě těchto zkušeností i nad podobou budoucího 9. rámcového programu EU pro výzkum, vývoj a inovace, která by co nejvíce konvenovala zájmům a potřebám ČR.

V návaznosti na výstupy kulatého stolu a následnou veřejnou debatu zpracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pozici ČR k interim hodnocení rámcového programu Horizontu 2020. Tato pozice byla schválena dne 6. června 2017 Výborem pro EU, pracovním orgánem vlády ČR pro stanovování a koordinaci pozic ČR v EU.

 

 

Dokument ke stažení:

Interim hodnocení Horizontu 2020 - pozice.pdf

08.06.2017 08:39

E15: Česko uvažuje jak dostat na silnice vodíková auta

Pilotní projekt autobusu s vodíkovým pohonem v Neratovicích ukázal, že technologie je plně funkční. Hlavní překážka pro její rozšíření ale spočívá v tom, že nové „zelené“ palivo není kde tankovat. Podrobnosti chce ministerstvo představit v červenci v Praze na mezinárodní konferenci o vodíku. Do roku 2025 by podle Národního akčního plánu čisté mobility mělo vzniknout tři až pět plnicích stanic. Více ZDE

 

 

Zdroj: E15

08.06.2017 08:00

Historický vývoj a statistika energetického využívání odpadů: Část III. - Využívání alternativních paliv v cementárnách a vápenkách

Využívání alternativních nebo náhradních paliv a odpadů v cementářských pecích se datuje do první poloviny 80. let 20. století, kdy v rotačních pecích cementáren v Mokré a Čížkovicích bylo zahájeno spalování pneumatik. V cementárně v Mokré byla původní technologie vybudovaná v roce 1983 určena pouze pro pneumatiky z nákladních automobilů několika vybraných rozměrů. V Čížkovicích byly v té době spoluspalovány celé pneumatiky a nárazově i odpady. K výraznějšímu zájmu o využívání netradičních paliv v cementárnách došlo až po roce 1991. Nejprve bylo zahájeno využívání kapalných alternativních paliv a rozšiřováno používání drcených pneumatik a pryže. Postupně byla zařazována další alternativní paliva, jako například paliva vyrobená z vytříděných odpadů (TAP, TTS, ASAPAL, PALOZO a další), paliva vyrobená při likvidaci starých ekologických zátěží (Kormul, SNO, paliva z ostravských lagun a jim podobná), masokostní moučka, kafilerní tuk a další. Dostatečně podrobná statistika ze staršího období (do roku 1997) není k dispozici.

TAP z průmyslových či živnostenských odpadů a z třídicích linek separovaného komunálního odpadu vyrábí několik společností, např. OZO Ostrava s.r.o., Marius Pedersen a.s., FCC Česká republika, s.r.o., Rumpold s.r.o., AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., EcoWasteEnergy s.r.o. aj. Větší část TAP je vyráběna v České republice, zbytek pochází z dovozu ze zahraničí.

V současné době dosahuje roční spotřeba alternativních paliv a odpadů v cementárnách a vápenkách zhruba 400 tisíc tun.

 

Rozdělení alternativních paliv zařazených ve statistice:

  • Kapalná alternativní paliva a odpady: ZPO; surový odpadní benzín; SLO; OXO; OSB; odpadní ředidla; odpadní oleje; KAP; ETO 10; ETO; Energooil; AROL aj.
  • OZE: MKM; kafilerní tuk; čistírenské kaly; Lipix aj.
  • Pneu: Pneumatiky celé i drcené; TAP Pryž; Paltas; ALTPAL MP05 aj.
  • Tuhá aditivní paliva: Kormul; sludge; SNO; TPS NATUR; paliva a odpady z lagun; aj.
  • Tuhá alternativní paliva: ASAPAL; TAP RUMPOLD; TTS O; TAP Lafarge; Palozo; Palozo II; S.E.R.B.– REKLA; nerozlišená TTS; dovozová TAP, SRF aj.
  • Odpad – deklarovaný průmyslový odpad a jinam nezařazený odpad

 

 

Využívání alternativních paliv a odpadů v energetice

Využívání alternativních paliv ve velkých energetických zařízeních dosud nepřekročilo stadium spalovacích zkoušek. Od roku 2007 probíhá pokusné a provozní spalování omezeného množství paliv TAP v řadě energetických zařízeních. Historicky výjimečné spalovací zkoušky proběhly v roce 2007 v elektrárně Dětmarovice, kde bylo spalováno palivo NOLO 1 vyrobené při sanaci ekologické zátěže. Do této části statistiky je zařazeno i spalování odpadů (paliv) v závodních energetikách pocházejících z vlastní průmyslové výroby, které nelze podle metodiky Eurostatu zařadit do kategorií klasických paliv. Nejedná se však o významná množství.

 

 

 

Čtěte také:

 

 

Zdroj: MPO (Statistika energetického využívání odpadů a alternativních paliv 1989–2016)

07.06.2017 18:55

Senát vrátil poslancům znovu k projednání novelu stavebního zákona

V rámci pokračování sedmé schůze Senátu ČR senátoři dnes projednali novelu zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ke kterému schválili několik pozměňovacích návrhů. Senátoři v ní chtějí některé body upravit jinak, týká se to například přezkumu nezákonného jednání v moci úřední nebo pořizování územních plánů. Senátoři neschválili pozměňovací návrhy, které měly zachovat dosavadní míru účasti ochranářských spolků na povolovacích řízeních. Novela stavebního zákona se tak vrátí zpět k projednání do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Sněmovna by měla o předloze rozhodovat na své další schůzi na přelomu června a července.

V případě přezkumného jednání uspěl senátor Radko Martínek (ČSSD) s návrhem, který podpořilo i ministerstvo vnitra. Podle něj bude možné se odvolat přímo proti závaznému stanovisku a zabránit tomu, aby mohly být realizovány stavby, které budou povoleny na základě nesprávného závazného stanoviska.

Na návrh Jitky Seitlové (za Zelené) navrhl Senát vypustit ze zákona o urychlení výstavby infrastruktury ustanovení, které stanovovalo, že v zastavěném území se povedou elektroenergetická vedení o napětí 400 kV a vyšším nad zemí. Další její podpořený návrh umožní u výstavby energetické infrastruktury stanovit kupní cenu za získávané pozemky ve výši minimálně osminásobku odhadní ceny, stejně jako u dopravních staveb. Uspěl senátor Ivo Bárek (ČSSD) se svým návrhem, který umožní ve zkráceném řízení zahájit projednávání územního plánu.

Dnešní rozhodnutí Senátu vzala s politováním na vědomí Hospodářská komora ČR. "Věříme, že dlouhá legislativní cesta zákona, na který přes dílčí výhrady již dlouho čeká široká podnikatelská veřejnost, bude nakonec přece jen úspěšně završena," uvedl mluvčí komory Miroslav Diro.

Novela vyvolala silný nesouhlas spolků na ochranu životního prostředí, kterým vadí to, že omezuje právo veřejnosti zúčastnit se povolovacích procesů. Ze stavebního zákona v důsledku poslaneckých pozměňovacích návrhů zmizelo ustanovení dávající šanci účastnit se územního a stavebního řízení osobám, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, tedy právě spolkům. V zákoně o ochraně přírody a krajiny jim předloha umožňuje účastnit se řízení jen pouze podle tohoto zákona. Někteří poslanci i senátoři naopak spolky kritizovali za to, že se kvůli nim povolování staveb neúměrně prodlužuje a komplikuje. Ochranářské spolky uvádějí, že jde o největší omezení občanských práv po roce 1989, které je v rozporu s Ústavou. Dobu schvalování podle nich navíc nezkrátí.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) dnes před senátory řekla, že na vstupu tzv. dotčené veřejnosti do řízení podle stavebního zákona se nic nemění. U řízení, kde se koná proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), je účast dotčené veřejnosti zaručena, uvedla. Jak řekla, smyslem spolků má být ochrana přírody a krajiny, a ne snaha zabránit nějaké stavbě v daném území. Šlechtová důrazně odmítla, že by kdokoli z jejího ministerstva ani ona sama označil spolky za problém. Jak řekla, toto obvinění padalo na výborech, kde se senátoři hádali mezi sebou.

Rozsáhlá novela stavebního zákona a čtyř desítek souvisejících zákonů má za cíl zjednodušit a zrychlit povolovací řízení. Umožní mimo jiné sloučit územní řízení, stavební řízení i posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). Umožní také na pouhé stavební ohlášení postavit rodinné domy nebo rekreační chaty bez omezení stavební plochy, dosud se smí jen do 150 metrů čtverečních zastavěné plochy. Ohlášení nebude potřeba ani pro skleníky nebo bazény na zastavěném pozemku u rodinného domu nebo chaty.

 

Ekologické organizace: Vrátit práva lidem budou muset poslanci

Novela stavebního zákona a související změna čtyř desítek zákonů i ve verzi, kterou dnes přijal Senát, škrtá práva občanů připomínkovat svými spolky výstavbu a průmyslové činnosti v okolí svých domovů. V reakci na dnešní hlasování Senátu o předloze to v tiskovém prohlášení uvedli zástupci organizací na ochranu životního prostředí. Senát novelu vrátil Sněmovně s pozměňovacími návrhy, proti sněmovní verzi však nepřijal návrhy zachovávající rozsah práv veřejnosti. Poslanci tak mají podle ekologů poslední šanci odvrátit největší omezení občanských práv po roce 1989.

"Poslanci nyní mají opravný termín. V dubnu lidem práva vzali, nyní je jim mohou vrátit. Špatnou novelu stavebního zákona je nutné finálně odmítnout. Stavby by stejně neurychlila," uvedl programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželouh. Omezení občanů podle ekologických aktivistů nezkrátí povolovací řízení ani o jediný den.

Ze stavebního zákona zmizelo v důsledku poslaneckého pozměňovacího návrhu ustanovení dávající šanci účastnit se územního a stavebního řízení osobám, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, tedy právě spolkům. V zákoně o ochraně přírody a krajiny jim předloha umožňuje účastnit se řízení jen pouze podle tohoto zákona. Někteří poslanci i senátoři naopak spolky kritizovali za to, že se kvůli nim povolování staveb neúměrně prodlužuje a komplikuje.

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) dnes před senátory řekla, že na vstupu tzv. dotčené veřejnosti do řízení podle stavebního zákona se nic nemění. U řízení, kde se koná proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), je účast dotčené veřejnosti zaručena, uvedla.

O omezení účasti spolků na povolovacích řízeních se přeli senátoři během mnohahodinové rozpravy nad návrhem zákona. Například Šárka Jelínková (KDU-ČSL) poukázala na to, že novela nemění lhůty pro rozhodování úřadů, a proto podle jejího názoru nemůže vyloučení občanských spolků z územních a stavebních řízení práci úřadů zkvalitnit nebo zrychlit.

Obdobně se vyjádřil i bývalý ministr Jiří Dienstbier (ČSSD). Snaha za každou cenu zkrátit řízení omezením veřejnosti podle něj může mít opačné dopady, protože lze očekávat, že se k tomu budou vyjadřovat různé soudy a může se to ocitnout až u Ústavního soudu. "Lituji spolky, které to myslí dobře, protože existují spolky, které to dobře nemyslí a tu pověst jim kazí," řekl předseda klubu senátorů ČSSD Petr Vícha.

Jiří Vosecký (STAN) připomněl několik příkladů, kdy se stavby kvůli sporům protahovaly. "Nějaká úprava je určitě nutná," soudí. Senátor Ivo Valenta (za Soukromníky) novelu podpořil a řekl, že vykročila správným směrem a snaží se o ukončení vyděračské praxe ochranářských spolků. Navrhovaný zákon podle něj nezakazuje žádným způsobem veřejnosti, a tedy i spolkům, se vyjadřovat ke stavbám, které mají vliv na životní prostředí.

"Snaha byrokratického aparátu nekomplikovat si život názorem veřejnosti je stálá," konstatoval naopak Zdeněk Papoušek (KDU-ČSL). Nebezpečí oklešťování lidských práv a svobod je podle něj trvalé. Nezařazený senátor Ladislav Kos prohlásil, že spolky jsou házeny do jednoho pytle. "Princip kolektivní viny není správný," poznamenal.

 

Související:

Senát projedná novelu stavebního zákona (30.5.2017)

07.06.2017 17:54

Radní Brna schválili akční plán pro zlepšení kvality ovzduší

To obsahuje dvacítku opatření. Hlavními čtyřmi úkoly je dostat lidi z aut a motivovat je k použití MHD, důkladněji uklízet silnice, mít více zeleně a také více informovat občany. Novinářům to dnes řekl primátorův náměstek Martin Ander (SZ). Součástí plánu je studie proveditelnosti pro zavedení takzvané nízkoemisní zóny nebo nákup ekologičtějších vozidel MHD, magistrátu a městských firem. Cílem plánu je snížit do roku 2020 znečištění pod zákonem požadované hodnoty.

K hlavním úkolům, které akční plán obsahuje, patří motivovat k šetrné mobilitě. "Největší znečištění je doprava, proto je důležité motivovat lidi, aby do nejzatíženějších oblastí nejezdili autem nebo pouze v omezeném množství. Musíme nastavit ceny parkovného na odstavných parkovištích na okraji města tak, aby tam auta nechávali a dál jeli MHD nebo na kole. MHD musíme více zatraktivnit," uvedl jako příklad Ander.

Více se budou uklízet silnice. "Je to novinka, která se týká úklidu posypového materiálu v zimě. Nyní jsme vždy čekali až po zimě, kdy už v ulicích nebyl sníh, ale byl tam posypový materiál. Když ale byly zhoršené podmínky, auta písek a prach víří, takže se bude více zametat," dodal Ander.

Více se bude vysazovat zeleň. "Máme dlouhodobý problém s tím, že podél komunikací nám pod zemí vedou sítě, což komplikuje výsadbu. Problémy jsou i s tím, že část pozemků je města, část kraje nebo státu, takže musíme pozemky získávat, abychom mohli sázet stromy," řekl Ander. Město má v plánu také více informovat občany. Zřídí k tomu zvláštní webové stránky a informační tabule ve veřejném prostoru.

Vedle toho má pro Brno vzniknout studie proveditelnosti k zavedení nízkoemisní zóny, která by omezila průjezd nejstarších a nejvíce škodlivých aut některými místy. Součástí naopak není MHD zdarma v době smogové situace, jak radní Brna nedávno projednávali. Ander pro toto opatření nenašel podporu. Doplnil ale, že bude zvýhodnění MHD v době smogové situace nadále navrhovat.

Brno má s kvalitou ovzduší problém delší dobu. Každý rok je na některých z měřicích stanic překročen zákonem stanovený limit 35 dnů, kdy může být ovzduší nadměrně znečištěné prachem. Loni limit překročily stanice na Zvonařce a ve Svatoplukově ulici v Židenicích.

 

Zdroj: ČTK

07.06.2017 15:34

ECHA zveřejnila aktualizovaný manuál „Jak připravit dokumentaci pro registraci a oznamování PPORD“ v ANJ

Aktualizovaný manuál/příručka je 4.0 verzí a má napomoci registrantům při přípravě registrační dokumentace chemických látek pro poslední registrační termín v roce 2018.

Cílem tohoto dokumentu je napomoci registrantům při plnění jejich povinností vyplývajících z nařízení REACH, tj. zejména připravit:

  • registrační dokumentaci chemických látek vyráběných nebo dovážených v množství 1  –  100 t/rok a
  • dokumentaci pro oznamování chemických látek používaných pro PPORD (výzkum a vývoj zaměřený na výrobky a postupy)

pomocí nástroje IUCLID.

Aktualizovaný manuál/příručka obsahuje novou kapitolu 10. 2 „Jak vytvořit úplnou dokumentaci při společném předložení registrační dokumentace po nesouhlasu se sdílením některých údajů“. V praxi to znamená, že registrant může část údajů předložit samostatně, odděleně od údajů dohodnutých ve společném předložení (odstoupení od předložení společných informací/opt-out).

Vybrané kapitoly (9.6.4.6, 9.9, 9.10.2) a přílohy (II a IV) byly dále upřesněny a také byly provedeny některé redakční úpravy textu.

 

Dokument ke stažení:

 

 

Zdroj: MPO (ECHA)

07.06.2017 13:07

Studijní program SOVAK ČR - Provozovatel vodovodů a kanalizací

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR od září letošního roku otevírá nový roční studijní program - "Provozovatel vodovodů a kanalizací". Absolvování relativně rozsáhlého studijního programu (280 hodin a z toho e-learning 80 hodin) zajišťuje dosažení minimálního standardu pro běžného provozovatele veřejných vodovodů a kanalizací. Pozor na termín přihlášek - do 16/6/2017 - registrace na přiloženém formuláři!

 

 

Dokument ke stažení:

07.06.2017 12:07

Poslanci schválili novelu zákona EIA ve třetím čtení

Dne 16. května byla zahájena 57. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Poslanci mají na programu novelu vodního zákona, zákon o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), zákon o ochraně ovzduší, novelu zákona o hospodaření energií, ratifikaci Pařížské dohody nebo zprávu o životním prostředí České republiky 2015.

 

 

 

Aktuality:

7.6.:
  • EIA: Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Ty se týkají například udělení výjimky z EIA pro vládu, prodloužení lhůty na pořízení posudku, úpravy přílohy č.1, sankcí pro autorizované osoby. Přijaté pozměňovací návrhy najdete pod body: B1 až B7 a C. Přehled pozměňovacích návrhů ZDE. Poslanci odmítli návrh Jana Zahradníka, podle něhož by ekologické organizace směly vstupovat do řízení o projektu, pokud by měly podporu nejméně stovky obyvatel příslušné lokality. Signatáři měli navíc uvést i číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu. Novelu dále projedná Senát.

17.5.:
  • EIA: Dnes bylo ukončené druhé čtené novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podané pozměňovací návrhy se týkají například: odejmutí autorizace v případě nepředložení posudku v termínu, podpisová listina by měla navíc obsahovat číslo občanského průkazu nebo pasu, úprava definování dotčené veřejnosti, každé navazující řízení = zláštní podpisová listina, úprava pravomoci pro vládu (nejde o záměr dle zákona EIA...), zkracuje se doba pro prodloužení doby na zpracování posudku o 10 dnů (z 30 na 20), úprava definice záměru pro ostatní ČOV atd. Pozměňovací návrhy je možné si stáhnout - ZDE.

 

Přehled programu:

  • Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 1003/ - druhé čtení St 17. 5., 1. bod ve 14.30 hodin
  • Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 930/ - druhé čtení
  • Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 924/ - druhé čtení
  • Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 1097/ - prvé čtení 
  • Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda /sněmovní tisk 932/ - prvé čtení

 

Anotace předpisů:

Vodní zákon

Návrh zákona, který byl původně vládě předložen dne 21. března 2016 a následně se zapracováním připomínek Legislativní rady vlády dne 20. července 2016. S ohledem na nedohodu v otázce zvyšování sazeb poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových již předkládaný návrh zákona toto zvýšení neobsahuje.

Sazby poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových zůstávají tak ve výši stanovené platným vodním zákonem.

Obsahem předkládané novely vodního zákona je přenos správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových na Státní fond životního prostředí České republiky a úprava procesních záležitostí týkajících se obou typů poplatků v souladu s daňovým řádem.

Dochází k upřesnění definice pojmu odpadní voda a způsobů likvidace odpadních vod podle vodního zákona. Dále dochází k úpravě sankčních ustanovení v reakci na výše uvedené změny a k opravě některých legislativně technických nedostatků.

Dochází k omezení administrativy v oblasti poplatků, kdy v návrhu novely je upuštěno od povinnosti podávat poplatková hlášení u obou typů poplatků (zrušení záloh). Zrušen byl institut odkladu a prominutí poplatku, neboť tyto postupy jsou upraveny daňovým řádem, podle kterého se poplatky spravují. Dále byla omezena povinnost ohlašování údajů podle § 38 přes systém ISPOP až na zdroje s povoleným vypouštěním větším než 6000 m3 odpadních vod za kalendářní rok.


Nejzásadnější body a cíle novely:
  • Převod poplatkové agendy ve vodním zákoně a úprava povinností zpoplatněných subjektů
  • Novelizace ustanovení vodního zákona týkající se:
    • geologických prací spojených se zásahem do pozemku;
    • zavedení možnosti posouzení možnosti zhoršení stavu záměrem dotčených vodních útvarů;
    • odpadních vod a závadných a nebezpečných látek;
    • speciálních servisních zařízení jako součásti vodní cesty;
    • ochrany před povodněmi a záplavových území;
  • Novelizace a upřesnění sankčních ustanovení a vodoprávního dozoru ve vodním zákoně.

Ochrana ovzduší

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Cílem návrhu zákona je provedení částečné transpozice směrnice Rady (EU) 2015/652, kterou se stanoví metody výpočtu a požadavky na podávání zpráv podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty, a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1513, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Hlavní navržené změny:

  • Návrh dává možnost dodavatelům motorového benzínu a motorové nafty do minimálního povinného podílu biopaliv podle § 19 zákona o ochraně ovzduší zohlednit dvojnásobně množství biopaliv vyrobených ze surovin obsažených v příloze IX části A i B směrnice 2015/1513 (biopaliva z použitého kuchyňského oleje, kafilerních tuků a pokročilá biopaliva).
  • Doplňuje se ustanovení, na jehož základě si dodavatelé motorového benzínu a motorové nafty budou moci do snížení emisí skleníkových plynů zohlednit zemní plyn či zkapalněný ropný plyn, čistá a vysokoprocentní biopaliva, elektřinu a případně vodík, které pro dopravní účely dodali oni sami či je dodala jiná osoba, s kterou uzavřou smlouvu o společném plnění povinnosti.
  • Dle směrnice Rady 2015/652/EU mohou nově dodavatelé motorového benzínu a motorové nafty snížit emise skleníkových plynů z pohonných hmot i prostřednictvím tzv. snížení emisí z těžby. Navrhuje se proto vložit nový § 20a, který stanoví možnost zohlednění snížení emisí z těžby do povinnosti snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot obsažené v § 20 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší a povinnost pro dodavatele motorového benzínu a motorové nafty zasílat Ministerstvu životního prostředí zprávy (hlášení) o ušetřených emisích z těžby.
  • Navrhuje se úprava sankce za nesplnění povinnosti snížení emisí skleníkových plynů podle § 20 zákona o ochraně ovzduší. Platné znění zákona umožňuje uložit pouze pokutu do výše 10 milionů Kč, která by však v praxi neměla odrazující charakter. Výše pokuty za nesnížení emisí skleníkových plynů se proto navrhuje stanovit jako součin množství emisí skleníkových plynů v kg CO2, které zapříčinilo nesplnění povinnosti, a částky 15 Kč.

 

Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA)

Cílem předkládaného návrhu je provést transpozici revize směrnice EIA, jejíž transpoziční lhůta uplyne 16. května 2017. Zároveň jsou v návrhu obsaženy i další změny zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jejichž cílem je zjednodušení právní úpravy.

Nejdůležitějšími navrhovanými změnami vycházejícími z revize směrnice EIA jsou:

  • zavedení definice posuzování vlivů na životní prostředí
  • nová úprava výjimek z působnosti zákona EIA
  • změna vymezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA
  • změny v rozsahu posuzování v procesu EIA
  • úprava náležitostí oznámení záměru
  • úprava kritérií pro zjišťovací řízení
  • úprava náležitostí dokumentace
  • úprava platnosti stanoviska EIA
  • zavedení mechanismu pro řešení střetu zájmů
  • zavedení sankcí

 

Nejdůležitějšími změnami, které mají přispět ke zjednodušení právní úpravy, jsou:

  • výrazné omezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA
  • celková úprava přílohy č. 1 k zákonu EIA
  • upřesnění definice navazujících řízení
  • zrušení možnosti vyjadřovat se k posudku
  • úpravy veřejného projednání
  • upřesnění podmínek udělování, prodlužování a odjímání autorizace
  • zefektivnění mezistátního posuzování
  • zpřesnění pojmů v rámci strategického posuzování
  • zkrácení, zefektivnění a zjednodušení procesu SEA
07.06.2017 08:43

Vyhodnocení: Akční plán implementace Politiky druhotných surovin ČR

Vláda ČR na svém zasedání dne 10. května 2017 schválila Vyhodnocení Akčního plánu implementace Politiky druhotných surovin České republiky a k aktualizaci úkolů pro období let 2017 a 2018. Materiál obsahuje podrobné vyhodnocení 20 stanovených úkolů, jejichž realizací se postupně plní strategické cíle a opatření definované v Politice druhotných surovin České republiky.

Během stanoveného období od schválení materiálu do 30.4.2017 se podařilo splnit 16 úkolů z 20 stanovených. Další 4 úkoly byly splněny částečně vzhledem k jejich časové náročnosti, která přesahuje časový rámec vymezený pro Akční plán, a jejich plnění tak bude, po dohodě se členy odborných pracovních týmů, pokračovat i v následujícím období.

Důležitou částí materiálu je aktualizace úkolů pro nové období 2017 – 2018. Celkem je stanoveno 14 nových úkolů, z toho 4 aktualizované úkoly jsou pokračující. Nejzazší termín pro plnění aktualizovaných i nových úkolů je stanoven do konce roku 2018, kdy bude zároveň do vlády předložena i aktualizace Politiky druhotných surovin České republiky.

Pro další období bylo rozhodnuto o prodloužení frekvence vyhodnocení a aktualizace Politiky druhotných surovin České republiky z dvouletého období na čtyřleté a krátkodobé úkoly budou plněny prostřednictvím akčních plánů ve dvouletých periodách, které tak mohou operativně reagovat na změny např. v souvislosti s implementací strategie EU v oblasti oběhového hospodářství.

 

Dokument ke stažení:

 

Zdroj: MPO

07.06.2017 08:19

Návrh vyhlášky o ochraně zemědělské půdy před erozí

Do meziresortního připomínkového řízení je předkládán návrh vyhlášky o ochraně zemědělské půdy před erozí. Návrh vyhlášky o ochraně zemědělské půdy před erozí je prováděcím právním předpisem k zákonu č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Termín připomínek je stanoven na 27. června 2017.

Jedná se o zcela novou právní úpravu ochrany zemědělské půdy před erozí. Před novelou zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon“) provedenou zákonem č. 41/2015 Sb. (tj. do 1. dubna. 2015) byla ochrana zemědělské půdy před erozí v zákoně řešena pouze prostřednictvím ochrany fyzikálních vlastností půdy, což bylo značně problematické. V zákoně je nyní zakotven přímo zákaz ohrožovat zemědělskou půdu erozí, přičemž je stanoveno, že za ohrožování zemědělské půdy erozí se považuje překračování přípustné míry erozního ohrožení.

Zákon obsahuje zmocnění pro Ministerstvo životního prostředí stanovit přípustnou míru erozního ohrožení, a to na základě průměrné dlouhodobé ztráty půdy vyjádřené v tunách na 1 ha za 1 rok v závislosti na hloubce půdy [§ 3 odst. 1 písm. b) zákona], způsob hodnocení erozního ohrožení zemědělské půdy, opatření ke snížení erozního ohrožení (§ 3c odst. 2 zákona) a půdy nevhodné pro změnu trvalého travního porostu na ornou půdu z hlediska jejich fyzikálních nebo biologických vlastností a jejich erozního ohrožení (§ 2 zákona). Předkládaný návrh je naplněním uvedeného zmocnění.

V současné době je 60 % zemědělské půdy ohroženo vodní erozí. Vzhledem ke skutečnosti, že ztráty půdy jsou neudržitelně vysoké (až desítky tun z hektaru za rok), návrh vyhlášky na tento nepříznivý stav reaguje a stanovuje hodnoty přípustné míry erozního ohrožení tak, aby byly zachovány udržitelné principy hospodaření a současně uživatelé zemědělské půdy měli možnost se přijímaným změnám hospodaření v dostatečném časovém rámci přizpůsobit.  Vyhláška stanovuje progresivní hodnoty přípustné míry erozního ohrožení v čase tak, že vstupní přípustná dlouhodobá ztráta půdy (platná od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2021) zajistí ochranu 25 % výměry zemědělské půdy ohrožené erozí. Následně vždy po čtyřech letech (2022-2025, resp. 2026-2030) bude hodnota protierozně chráněné půdy navýšena o 10% s cílovým stavem 60 % výměry protierozně chráněné zemědělské půdy.

Co se týká hodnocení erozního ohrožení, návrh zavádí způsob hodnocení pomocí aplikace určené pro zjištění míry erozního ohrožení – v odborných kruzích s vžitým názvem „protierozní kalkulačka“, ve vyhlášce je tato aplikace nazvaná „výpočet eroze“. Jedná se o veřejně dostupnou bezplatnou mapovou a databázovou internetovou aplikaci, která je pravidelně spravována Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy v.v.i. (https://kalkulacka.vumop.cz). Po zadání příslušných hodnot pro posuzovanou plochu z hlediska erozního ohrožení, poskytne tato aplikace požadovaný výpočet, na základě kterého se hodnotí přípustná míra erozního ohrožení. Popsaný výpočet aplikace vychází z principů metody pro stanovení erozní ohroženosti zemědělských půd tzv. „Univerzální rovnice ztráty půdy (USLE)“ (Wischmeier a Smith, 1978).

Opatření ke snížení erozního ohrožení zemědělské půdy jsou stanovena s ohledem na zjišťování míry erozního ohrožení, tj. jsou ve vyhlášce uvedena opatření, jejichž realizace má prokazatelně pozitivní vliv na snížení průměrné ztráty půdy erozí, a to prostřednictvím započtení jejich vlivu ve výpočtu eroze.

Pro stanovení půd nevhodných pro změnu trvalého travního porostu na ornou půdu je kritériem erozní ohrožení zemědělské půdy.

Účinnost je navržena k 1. lednu 2018, a to vzhledem k vazbám řešeného na hospodářský rok. 

 

Dokument ke stažení:

ma_KORNAN3CFAV3.docx

zd_KORNAN3CFAV3.docx

07.06.2017 07:24

Historický vývoj a statistika energetického využívání odpadů: Část II. - Spalovny průmyslového a nemocničního odpadu

Spalovny průmyslových odpadů byly v druhé polovině 20. století budovány především ve velkých chemických závodech. Z nejdéle provozovaných je možno uvést spalovnu organických odpadů v chemických závodech Kaznějov se spalovacím zařízením 1. Brněnské strojírny z roku 1959 (dnes ovšem již mimo provoz). Mimo provoz je dnes také spalovna Chemopetrol s východoněmeckým zařízením VEB Kesselbau Neumarkt z roku 1977. Oproti tomu stále funguje spalovna kapalných odpadních chlorovaných uhlovodíků provozu EPITETRA Spolchemie Ústí nad Labem z roku 1974 osazená původně zařízením holandské firmy Bronswerk Amersfoord a později několikrát modernizovaná.

Usnesením vlády ČSSR byl v roce 1971 jako generální dodavatel pro spalovny bez využití tepla ustanoven ČSUP Zadní Chodov. Výroba a montáž spalovacích pecí byla zahájena v roce 1969 jako doplňující program podniku Uranové Doly Západní Čechy – Závod výstavby a dopravy (SMP) Horní Žďár u Ostrova nad Ohří. Výroba spaloven byla zahájena v licenci firmy Austria Plibrico.

Po ukončení licenční smlouvy v roce 1977 pokračovala výroba spaloven vlastní konstrukce. Řada „C“ o nejmenších výkonech 20–500 kg/h byla určena především pro spalování nemocničního odpadu.

Řada „SP“ byla vyráběna až do výkonu 320 kg za hodinu a byla určena pro zdravotnická a lázeňská zařízení, letiště, nádraží, kotelny atd. Typ „K“ od 1,5 do 2,5 t/hod. se měl používat pro velká sídliště do 50 tis. obyvatel. Spalovny „RB 4“ byly určeny pro likvidaci odpadu z gumy a plastů, pevných a kašovitých průmyslových odpadků obsahujících málo popela a velké množství uhlovodíků. Spalovny z produkce UDZČ byly dodávány nejen pro tuzemské odběratele, ale prostřednictvím Škoda-exportu i na vývoz (SSSR, BLR, NDR, PLR, VDR, SFRJ, Írák).

Již v první fázi výroby bylo do roku 1973 uvedeno do provozu 50 spaloven řady „C“ v ČSSR a 4 spalovny v zahraničí (Bulharsko). První spalovna řady „K“ s kapacitou 5 tun/hod. byla uvedena do provozu v roce 1974 v lokalitě Stanoviště u Mariánských Lázní, brzy po dostavění však byla zrušena. Druhá spalovna komunálního odpadu z produkce UDZČ o výkonu 250 kg/hod. byla uvedena do provozu v Opavě před rokem 1976. O nasazení spaloven z produkce UDZČ nemáme dnes mnoho informací. Byly pravděpodobně provozovány ve většině větších nemocnic. Známy jsou jejich instalace např. v Benešově, v nemocnicích v Aši, Chebu, Brandýse nad Labem, Dačicích a dalších. Provoz ve všech těchto spalovnách byl ukončen nejpozději na počátku 90. let 20. století. Poslední spalovna z produkce UDZČ typu SP 1203/E z roku 1985 byla provozována do roku 2000 v nemocnici v Sokolově. Mnohem více informací o provozu spaloven UDZČ je ze Slovenska, neboť značná část z nich byla v provozu ještě v nedávné době.

Spalovny typu „C“ byly instalovány v FNsP Martin (C 120; 1973), NsP Skalica (C 122, C 33; 1979), NsP Nitra (C 63; 1975), NsP Bojnice (C 63; 1978), NsP Šahy (SP C 63; 1975), OLÚP Predná Hora (C 35; 1982). Spalovny typu „SP“ pak v NsP Brezno (SP 602; 1977), NsP Myjava (SP 602, SP 604; 1982), NsP Levice (SP 1203; 1981), NsP Galanta (SP 1203; 1983), NsP Nitra (SP C 242; 1985), NsP Vranov n/Topľou (SP 603; 1986), NsP Svidník (SP 603; 1987), NsP Žiar nad Hronom (SP 303; 1988), VULM a.s. Modra (SP 603; 1989). Spalovna RB 4 byla v provozu od roku 1989 v CVH Veľký Šariš.

UDZČ tato spalovací zařízení původně dodávaly bez zařízení na využití tepla, proto pro naši statistiku energetického využití odpadu nemají význam. Je však pravděpodobné, že v souvislosti se Státním cílovým plánem SCP 02 (pro energetické úspory) byly alespoň nové spalovny v nemocnicích vybavovány zařízením pro využití odpadního tepla.

Koncem 80. let 20. století je jako dodavatel spalovacího zařízení typu SP 50 uváděn i podnik Teplotechna Olomouc. Zařízení bylo určeno ke spalování odpadů z nemocnic.

Rozvoj výstavby spaloven průmyslového odpadu probíhal především v 90. letech 20. století. I tyto nově vybudované spalovny však byly postupně od druhé poloviny 90. let odstavovány z provozu, jak byly zpřísňovány limity pro jejich provozování. Zvrat nastal v roce 2002 po přijetí zákona o ovzduší. Ten ještě zvýšil nároky na technický provoz spaloven nebezpečných odpadů. Vyhovět zákonu by v případě řady spaloven znamenalo významně vysoké investice.

Hlavními dodavateli technologií spaloven odpadu byly v té době firmy W-Eko s.r.o., WASTEKO s.r.o., Schiestl spol. s r.o. (HOVAL), ČKD DUKLA Praha, SMS s.r.o., Vampola EK Pečky, ČKD Praha DIZ, a.s. (PUROTHERM) a VÚCHZ a.s. Brno.

Na činnost UDZČ navázaly po privatizaci firmy W-Eko s.r.o. a WASTEKO s.r.o. Především v letech 1992–1996 bylo těmito firmami zprovozněno nejméně 18 spaloven nebezpečného odpadu po celé České republice. Firma W-Eko s.r.o. dodávala spalovny zdravotnických odpadů o výkonu 70–250 kg/hod a spalovny komunálního a průmyslového odpadu o výkonech 70–2000 kg/hod. Instalovány tak byly spalovny průmyslové např.: TIS Bučovice (1992), UNEX Uničov (1992), Pivovar Velké Popovice (1993; spalování kalů), Strojplast Tachov (1995), Kosmos Čáslav (1994), Spolana Neratovice (1997), Vězeňská služba Ostrov nad Ohří (1997), Emseko Zlín (1998), SPL Jablonec nad Nisou (2000). Spalovny nemocničního odpadu byly zprovozněny v nemocnicích v Karviné (1994), Jindřichově Hradci (1995), Hradci Královém (1993–1996) a dalších. Tyto spalovny jsou dnes většinou již mimo provoz, výjimku tvoří spalovny ve Zlíně, Jablonci nad Nisou a Hradci Královém.

Zásadním dodavatelem spaloven nebezpečného odpadu byla Schiestl spol. s r. o. Od počátku 90. let 20. století dodávala pyrolýzní spalovny pro nebezpečný, průmyslový a komunální odpad HOVAL. Firma uvádí, že formou výstavby na klíč dodala v ČR a SR celkem 46 spaloven nebezpečných odpadů s využitím tepla pro vytápění. Dodávány byly spalovny řady GG (GG–7; GG–14; GG–24) s využitelným tepelným výkonem 400–1500 kW (při dávkování 2–4 vsázky denně). Pyrolýzní spalovny HOVAL se v České socialistické republice poprvé objevily již v roce 1987, kdy byla realizována spalovna n.p. Sport v Praze (GG-7). Do změny režimu následovaly spalovny v Prostějově (GG-14; 1987), ve VFN Praha 2 a v knoflíkárně v Žirovnici (GG-14; 1988). V roce 1989 pak následovaly spalovny KOH-I-NOOR HARDTMUTH (GG-24), Tanex Třebechovice (GG-14) a Šroubárna Ždánice (GG-7). Po roce 1990 pak následovala výstavba celé řady spaloven HOVAL (celkem bylo pro účely této statistiky lokalizováno 39 spaloven HOVAL v ČR). Několik spaloven vybavených zařízeními HOVAL je po modernizaci v provozu i dnes. Jedná se o spalovny ve zdravotnických zařízeních Praha – Motol (GG-14; 1992), Lužná-Košumberk (GG-7; 1993), v Pardubicích (GG-14; 1994), Znojmě (GG-14; 1994), Uherském Hradišti (GG-7; 1996), ve dvou zařízeních firmy RUMPOLD a.s. - v Jihlavě (GG-24; 1991) a Strakonicích (GG-24; 1990) a firmě Ekotermex, a.s. (GG-24; 1992)

Dalším dodavatelem průmyslových spaloven byl od 80. let 20. století také bývalý podnik STS Rokycany (po roce 1990 SMS s.r.o.). První instalace spalovny průmyslových odpadů s rotační spalovací pecí STS Rokycany byla již v roce 1983 v Agromotoru Velké Meziříčí. V roce 1987 následovala zahraniční dodávka do Tartu v Estonské SSR, v roce 1990 průmyslová spalovna ŽOS Krnov a v roce 1991 spalovna průmyslových odpadů s rotační pecí a třístupňovou mokrou vypírkou spalin v DP Praha Hostivař. Dále byly touto firmou instalovány např. spalovny v Orlické nemocnici v Rychnově nad Kněžnou (1999), ŽDB a.s. v Bohumíně (1997) a jinde. Jako poslední byla uzavřena spalovna nemocničního odpadu v liberecké nemocnici (1995 - 2016).

 

ČKD DUKLA Praha dodávala vedle spaloven komunálního odpadu také spalovny odpadu průmyslového. První spalovnu s rotační pecí a dohořívací komorou realizovala v Kralupech nad Vltavou (Kaučuk / Synthos / AVE) v roce 1977.

Dále ČKD DUKLA Praha vybudovala také spalovny průmyslového odpadu na Slovensku a v České republice následovaly realizace ve Farmaku Olomouc (1992) a v nemocnicích v Berouně (1995) a Vsetíně (1997).

Od počátku 90. let dodávala pyrolýzní spalovny firma ČKD Praha DIZ, a.s. První realizace spaloven PUROTHERM byly uskutečněny v roce 1991 v Praze (ČKD Trakce). O rok později to byla spalovna podniku Léčiva Praha. Následovaly spalovny v Břidličné (Kovohutě; 1992–93), Klášterci nad Ohří (ZKL; 1995) a v nemocnicích ve Vsetíně (1997) a Benešově (2001). Instalace v Lysé nad Labem již nebyla uvedena do trvalého provozu.

Spalovny dodávala také firma Vampola EK Pečky. Realizovány byly spalovny nemocnic v Ostravě (1997), Havířově (1995–96), Mladé Boleslavi (1997), Novém Jičíně (1996) a průmyslové spalovny Kozak Klatovy (1994), Komeko Kamenné Žehrovice, STS Hodonín (1996). Všechny tyto spalovny jsou dnes mimo provoz.

 

 

VÚCHZ a.s. Brno dodal spalovny průmyslového odpadu s rotační pecí, dospalovací komorou a vícestupňovou mokrou vypírkou pro DEZU, a.s., Valašské Meziříčí (2000), VOP Nový Jičín (1993) a Benzinu a.s., Cerekvice (1993–95). V provozu je dnes pouze spalovna firmy DEZA.

Nejméně čtyři spalovny byly vybaveny technologií SIRI S.p.A / Transporta Chrudim. Jednalo se o dnes nefunkční instalace v Chrudimi (1993) a Frýdku Místku (1996) a dosud provozované spalovny v Novém Městě na Moravě (1997) a Trutnově (1996).

U ostatních spaloven se jednalo o kusové zakázky. Z dnes funkčních spaloven lze uvést: Spalovna odpadu Plzeň (Norsk Hydro, 1993), Spalovna průmyslových odpadů Trmice (TES, 1993), MEGAWASTE - EKOTERM, (The Belgian Incinerator Company, N.V., 1993), Purum s.r.o. (KVM, 1993) a Ostrava (Austrian Energy, 2000).

 

Statistika:

 

 

Čtěte také:

Historický vývoj a statistika energetického využívání odpadů: Část I. - Spalovny tuhého komunálního odpadu (6.6.2017)

 

Připravujeme: Část III. - Využívání alternativních paliv v cementárnách a vápenkách

 

Zdroj: MPO (Statistika energetického využívání odpadů a alternativních paliv 1989–2016)

 

06.06.2017 20:23

Senát projedná stavební zákon, poslanci zas novelu EIA

Zítra budou pokračovat schůze obou komor Parlamentu ČR. Senátoři mají na programu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Poslanecká sněmovna zas třetí čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Obě schůze začínají shodně v 9 hodin ráno.


Další podrobnosti ke schůzím:

06.06.2017 15:06

Historický vývoj a statistika energetického využívání odpadů: Část I. - Spalovny tuhého komunálního odpadu

První spalovna odpadu s využitím energie byla na území České republiky vybudována v letech 1904–1905 v Brně. Byla to vůbec první spalovna odpadu postavená v Rakousko–Uhersku a již v té době využívala odpadu k výrobě elektrické energie.

V brněnské smetárně (pozn. redakce: viz titulní obrázek), jak se spalovně tehdy říkalo, byl použit systém firmy Alfons Custodis z Vídně, zavedený také ve spalovnách v Německu – ve Frankfurtu nad Mohanem, Dortmundu a Hannoveru. Spalovací pec měla sedm spalovacích komor ve spojení s parním kotlem Babcock–Wilcox, za ním byla zařazena Parsonova turbína o výkonu 300 kW, která byla přímo napojena na třífázový generátor střídavého proudu o výkonu 220 kW. Elektrická energie vyrobená generátorem se odváděla do 300 metrů vzdálené městské elektrárny. První elektrická energie z odpadu byla ve spalovně vyrobena 24. 8. 1905. Odpad nejdříve procházel dvěma rotujícími válci, které ho rozmačkávaly a drtily větší kusy. Takto upravený odpad se skladoval v zásobníku, který pojal až dvoudenní zásobu odpadu. Odtud byl odpad ručně pomocí lopat přehazován na podavač umístěný v prostoru nad spalovacími komorami.

Spalovací proces trval 45 minut při dávkování odpadu v intervalech po 10 minutách o hmotnosti 60–80 kg. Po předání spalovny do plného provozu pracovala v denním 11hodinovém cyklu, přičemž spalovala průměrně 27,45 tuny odpadu za den. Z 1 kg odpadu bylo vyrobeno cca 1,14 kg páry o tlaku 9 atm.

Provoz brněnské spalovny je pravděpodobně zachycen (?) ve statistice elektráren z roku 1928, kde je uvedeno 14 214 tun domácího smetí jako množství paliva spotřebovaného toho roku v samostatných elektrárnách. Spalovna v Brně sloužila svému účelu až do roku 1941.

Druhá spalovna komunálních odpadů byla postavena v letech 1930–1933 v Praze. Ekonomické a hygienické důvody vedly pražskou obec k rozhodnutí postavit spalovnu v průmyslové části Vysočan, kde by se zároveň zužitkovala vyrobená pára a elektřina. Spalovna tehdy patřila k nejmodernějším v Evropě. Pražská spalovací stanice pevných odpadů, teplárna a elektrárna ve Vysočanech byla uvedena do provozu v roce 1934.

Odpadkové vozy Praga-Kuka zavážely odpad do čtyř zásobníků k přechodnému uskladnění. Odtud byly odpady dopravovány do třídírny a následně do budovy spalovacích baterií. Zde byly instalovány dva kotle o kapacitě 200 tun za den každý. Kotle umožňovaly také spalování práškového uhlí jako podpůrného paliva a umožňovaly pružnou výrobu páry od 6 do 25 tun za hodinu. Pára byla dodávána prostřednictvím dálkového parovodu okolním podnikům i vlastní elektrárně, která byla vybavena dvěma turbogenerátory po 5 MW.

Činnost spalovny po jejím uvedení do provozu nejlépe popisuje provozní zpráva z roku 1936:

Vozy „Praga-Kuka“ dovezly při 18.670 jízdách po 8.5 m3 odpadků do spalovny celkem 96.000 t odpadků. Z těch vytříděno různých předmětů 1.960 t, tj. as 2 % v hodnotě 78.000.– Kč. Z odpadků (100 %) a práškového uhlí (18 %) vyrobeno celkem 110.000 t páry v hodnotě as 4,000,000.– Kč. Pára z odpadků vyrobená činila 38 %, z uhlí 62 %. Z celkového množství páry spotřebovala spalovna pro svůj provoz 25 % páry v hodnotě as 1,000,000.– Kč a to jako páry 12 % a jako elektrického proudu 13 %. 75 % páry v hodnotě as Kč 3,000,000.– zbylo ku prodeji. 3 % páry v množství 3.000 tun v hodnotě 110.000.– Kč dodána byla do dálkového parovodu a z 85 % páry vyrobeno v elektrárně spalovny celkem 15,400,000 kWh (100 %), o napětí 6.300 V, z nichž 85 %, tj. 13,050,000 kWh transformováno bylo na 22,000 V a dodáno v hodnotě 2,990,000.– Kč do městské elektrovodné sítě a 15 %, tj. 2,350,000 kWh transformováno na 380 V a dodáno v hodnotě 515,000.– Kč pro provoz vlastní spalovny.

Během války sílil tlak na výrobu elektřiny, což si vyžádalo vybudování nového kotle o výkonu 45 t za hodinu. Stále narůstající výskyt odpadků a potřeba tepla v průmyslové vysočanské oblasti vedly k potřebě modernizace a rozšíření spalovny. V roce 1950 bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci spalovny. Ta probíhala v letech 1959–1982, ale nebyla příliš úspěšná. V roce 1967 byl přistavěn další mazutový kotel bez možnosti spalování odpadků, který měl za úkol vyrovnávat špičky v odběrech tepla. Současně se v dubnu roku 1966 stala neprovozuschopnou původní stará kotelna, a proto byla v roce 1967 provedena její demolice. Na počátku 70. let se ve spalovně z původního zařízení nacházela pouze stará třídírna, původní dvě turbosoustrojí a dva jeřáby na skládce strusky. Ostatní části spalovny byly postupně uváděny do provozu od roku 1964. Malá kapacita zásobníků třídírny umožňovala pouze spalování odpadků v nočním provozu a spalovna tak měla kapacitu pouze 80–100 tisíc tun ročně. V kotelně byly nově osazeny dva kotle spalující odpadky a jeden kotel na uhlí a mazut pro zajištění špičkových dodávek tepla. Kotle o výkonu 15 t/h byly výrobkem První brněnské strojírny, která byla v ČSSR vybrána jako hlavní dodavatel spaloven s využitím tepla.

Na konci 80. let 20. století, po modernizaci spalovny, tak byly v závodě instalovány čtyři práškové granulační vysokotlaké kotle s předkomorou pro spalování odpadků. Pátý kotel byl mazutový. Celkový instalovaný tepelný výkon byl 251,2 MW, spalovna spalovala TKO, hnědé uhlí a mazut. Strojovna elektrárny měla dva původní kondenzační stroje o výkonu 10 MW a nové protitlaké turbíny. Spalovna po přestavbě mohla likvidovat až 45 t odpadu za hodinu. Vzhledem k nevyhovujícímu fyzickému stavu spalovny však byl v červenci 1988 zahájen útlumový program. Po převodu spalovny na nový subjekt byly v posledním období svého provozu využívány jen konvenční paliva (především uhlí). Provoz Spalovny Praha Vysočany, a. s. byl ukončen v červnu 1997. Objekty spalovny byly zbourány v roce 2003.

Výstavbou malých městských spaloven komunálního odpadu se zabývaly Uranové doly Západní Čechy, které zakoupily licenci Austria-Plibrico a v roce 1970 zahájily jejich výrobu (viz níže). Jednalo se o spalovny bez využití odpadního tepla. Byly vybudovány v Táboře, Mariánských Lázních (1974), Opavě (1975). Poslední byla postavena u Lysé nad Labem. Tyto spalovny silně znečišťovaly ovzduší a především potřebovaly drahé podpůrné kapalné palivo, jehož byly omezené zdroje. Nasazení spaloven Plibrico v komunálním sektoru tak skončilo neúspěchem. Nejdéle, ještě ve druhé polovině 80. let, byla v provozu spalovna na Šíbáku u Lysé nad Labem, kde byl pálen komunální odpad sovětské posádky v Milovicích.

 

ODPADOVÉ FÓRUM AKTUÁLNĚ:

Tématem květnového čísla je energetické využívání odpadů. V čísle najdete například příspěvek, který se věnuje roli energetického využití odpadů po roce 2024, nebo na téma spalovny nemocničního odpadu a dále rozhovor s ředitelem ČIŽP Erikem Geussem. Další tématem je textil a odpad. Další podrobnosti - VÍCE

 

 

 

 

Dodavatelem velkých spaloven komunálního odpadu s využitím tepelné energie v rámci RVHP byl ČKD DUKLA s. p. Již v roce 1966 byly vyhodnoceny jednotlivé varianty spalovacích systémů a jako nejvhodnější byl vybrán systém spalování TKO na šikmém válcovém roštu VKW Düsseldorf se šesti válci. Na výrobu těchto zařízení byly uzavřeny licenční smlouvy (VKW Düsseldorf; Babcock). První spalovna komunálních odpadů z produkce ČKD DUKLA byla postavena v Berlíně (MVA Berlin-Lichtenberg) v roce 1975 a jako jediná východoněmecká spalovna komunálního odpadu byla provozována do roku 1990, kdy byla z ekologických důvodů odstavena. Za dobu provozu zde bylo využito přes 1200 tis. tun odpadu. V 80. letech 20. století bylo např. pro bývalý SSSR objednáno u ČKD DUKLA 15 spaloven. Do provozu jich bylo uvedeno jen sedm. Spalovny ČKD DUKLA s kotli první generace byly vybudovány také v Bratislavě, Budapešti, Sevastopolu, Soči a Murmansku. Vylepšené kotle druhé generace byly instalovány ve spalovnách v Košicích a Kyjevě. Třetí generace kotlů byla použita ve spalovně Brno a poslední generace v Praze.

V rámci koncepce energetického využití komunálních odpadů se na přelomu 70. a 80. let 20. století předpokládalo, že bude v ČSSR vybudováno asi 15 velkých spaloven. V nich se mělo energeticky využít až 40 % komunálního odpadu a k roku 2000 tak ušetřit 12 PJ tepelné energie. Již tehdy byla v plánu například velká spalovna komunálního odpadu v Hradci Královém s využitím i pro Pardubice.

V ČSSR byla první velká komunální spalovna uvedena do provozu v roce 1977 v Bratislavě (dnes OLO a.s. Bratislava). Instalovány zde byly 3 parní kotle ČKD Dukla s válcovými rošty typu Düsseldorf o spalovacím výkonu 12 t/h.

Na obdobném principu byla v České socialistické republice jako první uvedena do provozu spalovna v Brně (dnes SAKO Brno, a.s.), vybudovaná v letech 1984–1989. Také zde byly osazeny tři kotle ČKD Dukla třetí generace, každý se šesti válci sestupně uspořádanými pod úhlem 30°. Celková kapacita staré spalovny činila 240 tis. tun odpadu ročně, nebyla však nikdy zcela využita. Od roku 1998 byla ve spalovně vyráběna také elektřina v zařízení o výkonu 400 kW. Na počátku 21. století prošla spalovna rozsáhlou rekonstrukcí. Byly vybudovány dvě zcela nové linky na spalování odpadů, tím byla kapacita spalovny SAKO zvýšena na 248 tis. tun odpadů ročně. V rámci projektu byla postavena nová odběrová parní kondenzační turbína o výkonu 22,7 MW, která umožňuje provozování spalovny na optimální výkon i v obdobích s minimálním odběrem tepla. Spalovna po rekonstrukci je v trvalém provozu od podzimu 2011.

První projekční práce na výstavbě nové spalovny na likvidaci tuhého komunálního odpadu v Praze byly zahájeny koncem 70. let. V roce 1987 byl dokončen projekt a v září 1988 byla zahájena výstavba. Po mnoha peripetiích bylo „Zařízení na energetické využití odpadu“ ZEVO Malešice uvedeno do provozu na podzim roku 1998. Ve spalovně byly opět osazeny čtyři parní kotle ČKD DUKLA. Taktéž ve spalovně ZEVO Malešice proběhla na počátku 21. století rozsáhlá modernizace týkající se čištění spalin a výstavby kogenerační jednotky. Turbína o výkonu 17,6 MW byla uvedeno do provozu v roce 2010. Spalovna je provozována společností Pražské služby, a.s. a její celková kapacita činí 330 tisíc tun odpadu ročně.

 

Další moderní spalovna komunálního odpadu byla v České republice uvedena do provozu v Liberci. Její výstavba byla zahájena v roce 1997 a v roce 2000 byla spalovna uvedena do trvalého provozu. Je vyprojektována na kapacitu 96 tisíc tun odpadu za rok a osazena jednou spalovací linkou s přesuvným roštem systému von Roll. Ve spalovně je osazeno zařízení na výrobu elektrické energie o instalovaném výkonu 4,5 MW.

 

Zatím poslední projekt výstavby zařízení na energetické využití komunálního odpadu je realizován v Chotíkově u Plzně společností Plzeňská teplárenská, a.s. Jedná se spalovnu s roštovým topeništěm, která je provozována jako kogenerační zdroj o elektrickém výkonu 10,5 MW a tepelném výkonu 31,7 MW. Tepelná energie je dodávána do SZT Plzeň. Celková kapacita je 95 tisíc tun komunálního odpadu za rok. Spalovna byla v polovině roku 2016 uvedena do zkušebního provozu.

 

Statistika:

 

 

 

Připravujeme: Část II. - Spalovny průmyslového a nemocničního odpadu

 

 

Zdroj: MPO (Statistika energetického využívání odpadů a alternativních paliv 1989–2016)

Partneři portálu:

 

WASTE

FORUM

https://d79692b041.clvaw-cdnwnd.com/3de2fa855debd16a4880c1fa3c31e1d4/200002839-c5b7cc6b1e/VYSTAVBA_1.jpg
Vodní hospodářství https://biom.cz/img/biom-ikona.gif
https://d79692b041.clvaw-cdnwnd.com/3de2fa855debd16a4880c1fa3c31e1d4/200000917-3edaa3fd4d/esipa.jpg https://d79692b041.clvaw-cdnwnd.com/3de2fa855debd16a4880c1fa3c31e1d4/200002466-86159870f6/ikonka.jpg

 

Provozovatel webu: České ekologické manažerské centrum (CEMC) je sdružením českých podniků a podnikatelů. Bylo založeno v roce 1992 pro šíření znalostí o environmentálním managementu v českém průmyslu. Posláním CEMC je podílet se na snižování nebezpečí z průmyslové a jiných činností pro životní prostředí a zároveň přispívat ke zvyšování efektivity podnikání. Další informace ZDE.

 

Inzerce na webu - podrobné informace ZDE