Největší tuzemští odborníci z oblasti elektromobility představili v Loučni své vize o budoucnosti a možnostech elektrického pohonu v dopravě. Hlavním partnerem 4. ročníku tradiční konference o čisté mobilitě byla letos Skupina ČEZ. Ta v průběhu letošního a příštího roku vybuduje po celé ČR další desítky veřejných stanic, zejména rychlodobíjecích. Více než 40 jich vznikne díky grantu z evropského programu Connecting Europe Facility (CEF), jehož prostřednictvím Evropská komise podporuje propojování Evropy budováním dobíjecích stanic podél hlavní silniční sítě TEN-T.

Bude letošní rok znamenat tolik očekávaný průlom a definitivní bod zvratu v penetraci elektromobilů na českých silnicích? Co na to automobilky a stavitelé dobíjecí infrastruktury? A jak zareagují další alternativní pohony? Klíč k odpovědím na podobné otázky ležel v Loučeni. Hlavním partnerem 4. ročníku tradiční konference o čisté mobilitě v České republice byla Skupina ČEZ – provozovatel nejrozsáhlejší sítě veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily v ČR. Ta by se měla letos a příští rok podstatně rozrůst, mj. i díky více než 40 stanicím vybodovaným z grantu evropského programu Connecting Europe Facility (CEF). Evropská komise touto cestou podporuje propojování Evropy budováním dobíjecích stanic podél hlavní silniční sítě TEN-T.

„Objemy registrací nových elektromobilů v prvních dvou měsících letošního roku dávají naději na další růst. Jako provozovatel největší sítě dobíjecích stanic v České republice bychom tento růst chtěli znovu výrazně podpořit výstavbou nové dobíjecí infrastruktury, která umožní elektromobilům plynulejší pohyb i mezi největšími městy,“ uvedl manažer útvaru čisté technologie ČEZ Tomáš Chmelík, jeden z přednášejících na konferenci.

„Cílem společného setkání v Loučni je nejenom představit aktivity jednotlivých resortů v oblasti podpory čisté mobility, shrnout plnění úkolů, které vyplývají z Národního akčního plánu čisté mobility, ale zejména připravit půdu pro aktualizaci stávajícího Národního akčního plánu čisté mobility. Letošní zima jasně ukázala, že silniční doprava zejména ve městech je hlavním zdrojem emisí zdraví škodlivých látek do ovzduší. Např. v Praze se silniční doprava podílí na celkových emisích jemných prachových částic PM2,5 z více než 60 % a na celkových emisích oxidů dusíku 56 %. Nepochybně tak musíme rozvíjet a podporovat různé formy alternativní dopravy a související infrastruktury,“ uvedl Vladislav Smrž, náměstek pro řízení sekce politiky životního prostředí a mezinárodních vztahů Ministerstva životního prostředí ČR.

Elektromobilita v ČR: nejtěžší je dosažení první tisícovky

Po loňských 271 nových registracích elektromobilů přibylo letos v lednu a únoru v ČR dalších 68 nových elektromobilů.Od začátku roku 2012 tak na českých silnicích začalo jezdit 1067 elektromobilů, nejvíce (367) jich bylo zaregistrováno v roce 2015. Při uvažovaném průměrném nájezdu jednoho vozu cca 15 tisíc kilometrů ročně se celková spotřeba elektřiny pro tento objem elektrických aut pohybuje kolem 2,3 milionu kWh, tj. ekvivalent roční spotřeby 1 tisíce domácností.

Podobně jako v dalších vyspělých zemích Evropy, i v České republice se elektrická auta definitivně stávají běžnou součástí zejména městského provozu. To se promítá do všech oblastí týkajících se prodeje a servisu elektromobilů. Nedávná studie společnosti Roland Berger předpokládá v roce 2020 v ČR roční prodej až 7 tisíc vozidel s elektrickým pohonem. To představuje asi 3 % trhu a jen malé zaostávání za zeměmi západní Evropy, kde se tento podíl očekává mezi 5 a 10 %.

Klíčová je infrastruktura

Národní akční plán (NAP) Čistá mobilita počítá v následujících letech s rychlým rozvojem počtu plnících a nabíjecích stanic po celé České republice. Projekt Elektromobilita ČEZ, který je součástí širší nabídky pod křídly společnosti ČEZ ESCO, reaguje na tento trend výstavbou sítě veřejných dobíjecích stanic. Z celkových 71 jich je 26 rychlodobíjecích; zbytek sítě tvoří tzv. stanice normálního dobíjení. Více na https://www.elektromobilita.cz/cs/mapa-dobijecich-stanic.html. Při využívání celé sítě dobíjecích stanic se uživatel před dobíjením identifikuje jedinečnou RFID kartou.

Další veřejné rychlodobíjecí stanice vybuduje Elektromobilita ČEZ v letech 2017–18 na hlavních tazích napříč Českou republikou. Celkem 42 stanic umožňujících dobití většiny běžné kapacity baterií za 20 až 30 minut vznikne díky grantu z evropského programu CEF. Nad rámec těchto stanic bude vybudována také jedna lokalita kombinující integraci dobíjecích stanic, systému pro ukládání energie a výroby z obnovitelného zdroje.

Čtyři směrnice týkající se odpadu a nakládání s ním budou předmětem hlasování pléna tento týden. Týkají se hlavně využívání odpadu domácností a malých firem, které dohromady produkují zhruba 8% celkového odpadu v EU, a jde o to zvýšit podíl recyklace a neefektivního a neekologického skládkování. Parlament má v tomto směru ambicióznější cíle než původně navrhovala Komise a chce recyklaci ještě více stimulovat.

Odpad je potenciálně druhotná surovina a vzhledem k tomu, že ty prvotní jsou omezené a EU je musí dovážet, hledají se cesty, jak odpad co nejefektivněji znovu využít nebo ho vůbec méně vytvářet. Patří sem třídění, opravování, znovu využíváni a recyklování v logice cyklického modelu oběhového hospodářství. Na přínosech cirkulárního systému panuje shoda, přesto se výsledek hlasování Parlamentu o odpadovém balíčku s napětím očekává.

Komise totiž navrhla cíl pro podíl recyklace 65% a maximálně by se podle ní mělo skládkovat 10% - obojí do roku 2030. Poslanci by chtěli víc: výbor pro životní prostředí podporuje cíl 70% pro recyklaci a jen 5% pro skládkování. Plénum debatuje o odpadovém balíčku v úterý dopoledne a následně bude hlasovat.

V Čechách se recykluje čtvrtina až třetina odpadu.

V roce 2004 se podle ministerstva životního prostředí z komunálního odpadu recyklovalo jenom 12% a v roce 2014 už 35%; podle údajů Eurostatu za rok 2014 byl komunální odpad v Česku recyklován méně: 25,4,%. Každopádně je to ještě daleko od celoevropsky závazného cíle 50% do roku 2020.

V ČR se počítá s koncem skládkování využitelného odpadu po roce 2024. Připravuje se novela zákona o odpadech a nový zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností.

Skládkovat, spalovat nebo recyklovat?

Vyvézt odpad na skládku je z okamžitého hlediska nejlevnější, ale pro životní prostředí nejhorší varianta. Nese také rizika pro naše zdraví nehledě na to, že je synonymem plýtvání s druhotnými surovinami.

Odpad je také možno spalovat a získanou energii využívat, ale v hierarchii nakládání s odpady stojí na prvním místě recyklace. Obecně platí, že země, které více recyklují, také méně skládkují, jak ilustruje infografika tohoto článku.

Stanovisko Parlamentu

Na štrasburském plénu poslanci v úterý 14.3.  dopoledne diskutují a následně hlasují o balíčku čtyř směrnic. Týkají se odpadů obecně, skládek, obalů a autovraků, baterií a akumulátorů. Dva čeští poslanci byli zpravodaji pro tři ze čtyř směrnic jménem výboru pro průmysl. Miroslav Poche pro směrnici o odpadech a Pavel Telička pro směrnici o skládkách a směrnici týkající se autovraků, baterií a akumulátorů.

Infografika:

Kolik bude odběratele v nejbližší době stát elektřina? Může vedení společnosti ČEZ za to, že některé jaderné bloky v loňském roce z bezpečnostních důvodů zůstaly odstaveny? Postaví ČEZ další jaderný reaktor? Jana Klímová se ve Dvaceti minutách Radiožurnálu zeptá generálního ředitele energetické společnosti ČEZ Daniela Beneše. Záznam rozhovoru - ZDE.

Mohlo by vás zajímat:

Blíží se konec uhelné energetiky, prodej elektrárny Počerady dává smysl, říká člen představenstva ČEZ Cyrani (iHNED.cz, 13.3.2017)

V souvislosti s blížícím se termínem pro implementaci nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, známém pod zkratkou REACH, pořádala Evropská asociace řemesel a malých a středních podniků UEAPME konferenci věnovanou dopadu nařízení na malé a střední podniky (MSP). Podle prezidentky UEAPME Ulriky Rabmer-Koller již nyní řada MSP uvažuje o tom, že bude muset skončit se svým podnikáním, protože regulatorní zátěž spojená s REACH je pro ně příliš vysoká. Podle prezidentky by měla EU poskytnout MSP pomoc, protože i následné procesy související s autorizací látek po termínu pro implementaci, který je stanoven na červen 2018, jsou velice finančně nákladné.

Dokument ke stažení:

Tiskovou zprávu z konference - ZDE

Zdroj: CEBRE

Agentura pro podnikání a inovace (API) se vloni v létě odštěpila od své mateřské agentury CzechInvest. API vznikla na základě požadavku Evropské komise, aby subjekty, které hospodaří s veřejnými prostředky ze zdrojů Evropské unie, spadaly pod režim zákona o státní službě. Co změna znamená pro podnikatele nebo jak agentura bude podporovat inovace v oblasti ekotechnologií a aplikovaného výzkumu, odpovídal její ředitel Lukáš Vymětal. Více ZDE

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) v těchto dnech vyjednává s vhodnými kandidáty na ministra průmyslu a obchodu. V sobotu se objevila informace, že by se nástupcem Mládka měl stát poslanec ČSSD Milan Urban, který už rezort před lety řídil. Mladá Fronta Dnes se odvolává na tři nejmenované zdroje. Urban úvahy o svém vládním angažmá komentoval pouze slovy, že si novináři budou muset počkat do pondělí. Nicméně vyloučil spekulace, že premiér nemá na výběr vhodného ministra čas a průmysl bude řídit až do konce volebního období. Urban byl ministrem průmyslu v letech 2003 až 2006. Mezi vážnými kandidáty na ministerské místo je náměstek ministra průmyslu Jiří Havlíček a předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr.

Téma pro druhou dnešní část pořadu Otázek Václava Moravce. Hosté budou předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, bývalý ministr životního prostředí Bedřich Moldan a ekonom Michal Mejstřík. Hovořit se bude na témata: energetický mix v ČR, efektivita jaderné energetiky a obnovitelné zdroje energie, technologické možnosti a spolehlivost. Záznam pořadu ZDE.

Přechod k oběhovému hospodářství je jednou z hlavních cest, jak úsporně využívat omezené přírodní zdroje, které musí Evropská unie ve velké míře dovážet. Asociace pro mezinárodní otázky a zpravodajský portál EurActiv.cz v rámci projektu „Empowering Youth and Regions in the European Parliament“ uspořádaly 30. ledna 2017 v Plzni kulatý stůl na téma „Oběhové hospodářství: Výzvy pro Plzeňský kraj“. Výstupem z debaty se stala níže uvedená doporučení adresovaná evropským institucím i domácím politikům a státní správě.

Doporučení k politice oběhového hospodářství:

• Při plnění evropských cílů je potřeba porovnávat porovnatelné: Do roku 2030 by měly členské země EU podle Evropské komise recyklovat 65 % komunálního odpadu. Evropský parlament by mohl navrhnout dokonce cíl ve výši 70 %. Než budou tyto cíle schváleny, musí být zajištěno stanovení jasných, celoevropsky platných definic klíčových termínů včetně samotné „recyklace“, tak aby bylo možné údaje vykazované jednotlivými členskými státy vzájemně porovnávat a výsledky tohoto porovnání vypovídaly o skutečné míře recyklace v daných zemích. Na národní úrovni je pak potřeba sjednotit statistiky ministerstva životního prostředí a Českého statistického úřadu, a proto je aktivita vyvíjená v tomto směru vítána.

• Evropské cíle by měly reflektovat rozdíly mezi jednotlivými státy: Jednotlivé země EU se mezi sebou výrazně liší v produkci komunálního odpadu, a z toho také vyplývají rozdílné možnosti pro plnění evropského recyklačního cíle. Státy produkující méně odpadu – mezi které patří i Česká republika – jsou při zvolení jednotného celoevropského přístupu postaveny před přísnější podmínky. Nárůst produkce komunálního odpadu tvoří například obaly, které je relativně jednoduché separovat a dále zpracovávat. Evropský cíl by se měl tedy spíše zaměřovat na dosažení určitého maximálního podílu nerecyklovatelného směsného odpadu.

• Důležitější než zákaz skládkování jsou poplatky: Podle návrhu Evropské komise by se mělo skládkování v EU do roku 2030 omezit na maximálně 10 % veškerého odpadu. Evropský parlament by mohl navrhnout ještě přísnější – pětiprocentní – cíl. V České republice se počítá s koncem skládkování využitelného odpadu po roce 2024. Tento cíl má být realizován prostřednictvím zákazu skládkování. Samotný zákaz ale situaci nevyřeší. Motivací by pro české obce měly být postupně se zvyšující poplatky za skládkování, které budou pobízet k vyšší míře separace a recyklace odpadu.

• Účinná ZEVO mohou být součástí oběhového hospodářství, ale je třeba se vyhnout vytváření nadkapacit: Energetické využívání odpadu v účinných spalovacích zařízeních je z hlediska životního prostředí přínosnější než jeho ukládání na skládky, a pozitivní roli může sehrát i jako náhrada uhelných zdrojů. Recyklace však stojí v hierarchii nakládání s odpady výš a vzhledem k ambiciózním navrženým evropským cílům je nutné vyvarovat se vytváření nadkapacit spalovacích zařízení. V České republice (i dalších zemích) proto bude potřeba pečlivě uvážit, kde je vhodné další zařízení budovat, a to i vzhledem k rozdílným podmínkách v jednotlivých krajích. Výhodou je umístění zařízení s napojením na soustavu centrálního zásobování teplem či dalším využitím energie na lokální úrovni s maximálním zajištění energetické soběstačnosti.

• Každý stát by měl zvolit vhodný mix pro různé druhy nakládání s odpady: Jednotlivé stupně hierarchie nakládání s odpady by tedy měly ve členských státech získat prostor odpovídající domácí ekonomické situaci a dosavadnímu vývoji odpadového hospodářství, tak aby byla zvolená opatření nákladově efektivní a vedla k účinnému využívání veškerých zdrojů.

• Legislativa týkající se oběhového hospodářství musí být stabilní a předvídatelná: Pokud je nastaven mix opatření pro nakládání s druhotnými surovinami a odpady, je následně potřeba zachovávat stabilitu a předvídatelné prostředí, ve kterém se mohou investoři bez zbytečných komplikací orientovat.

• Druhotné suroviny musí být vnímány jako významný zdroj pro evropské hospodářství: Evropské země by měly být schopny samy zpracovávat druhotné suroviny, které vznikají v procesu nakládání s odpadem. Evropa by se měla vyvarovat situace, kdy jsou druhotné suroviny exportovány zejména do asijských zemí, odkud jsou naopak importovány produkty vyrobené z těchto druhotných surovin. Proto by měla v Evropě vznikat nová zařízení pro zpracování odpadu. Pozitivním krokem by bylo i daňové zvýhodnění druhotných surovin oproti surovinám primárním.

• Přechod k oběhovému hospodářství je potřeba vnímat jako příležitost pro celou ekonomiku: Česká republika musí mít připravenou strategii pro přechod k oběhovému hospodářství. Ta by měla určovat role, jaké může hrát široké spektrum odvětví napříč ekonomikou, a dávat jasnou představu o tom, jak je možné využívat materiály získané díky vyššímu podílu separace a recyklace. Je třeba klást důraz na to, aby přidaná hodnota vznikala na území České republiky. Transformace byznysových plánů musí být vnímána jako příležitost a je třeba k ní přistupovat inovativně. Česká republika by měla hledat oblasti, ve kterých se může stát lídrem i v mezinárodním srovnání.

• Státy EU by měly využívat individuálně nastavené investiční pobídky pro inovativní firmy: Aby k něčemu takovému mohlo dojít a oběhové hospodářství se pro Česko stalo naplněnou příležitostí, je potřeba hledat nové obchodní modely. Ty sice v některých případech vyžadují relativně vysoké počáteční náklady, ale dlouhodobě ekonomice prospívají. Stát by proto například mohl inovativní firmy podporovat finančními pobídkami. Pro inovativní projekty, které jsou mezisektorové, by také měla být podporována aktivní mezirezortní spolupráce.

• Oběhové hospodářství se týká celé společnosti: Výchozím předpokladem pro přechod k oběhovému hospodářství je informovanost a akceptace ze strany veřejnosti. Důležitou roli proto hraje osvěta, která veřejnosti vysvětluje jednotlivé aspekty a termíny spojené s problematikou oběhového hospodářství a vede společnost k tomu, aby začala o odpadech uvažovat jako o potenciálních zdrojích.

• Nejde pouze o nakládání s odpady: Oběhové hospodářství se ovšem netýká pouze nakládání se vzniklými odpady. Zásadní roli hraje samotné předcházení vzniku odpadů. Své chování by měl proto změnit průmysl, který musí své produkty vyrábět tak, aby byly snadno recyklovatelné. Důležitá je podpora mezinárodního přenosu znalostí a technologií pro rychlejší přestup z lineárního na cirkulární systém.

Zdroj: EurActiv.cz

Prezident republiky Miloš Zeman podepsal v pátek dne 10. března 2017 zákon ze dne 21. února 2017, kterým se mění zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech (dokumenty: odkaz na PSP ČR - ZDE). Novela bude účinná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Novela zákona upravuje podmínky provozu a uvádění na trh zařízení obsahujících regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny s cílem snížit riziko jejich neodborné instalace a zamezit tak únikům těchto látek do ovzduší. Upravuje dále ustanovení týkající se hodnotících, atestačních a certifikačních subjektů, implementace nových povinností a posouzení možnosti částečného převedení kompetencí při vydávání certifikátů z MŽP na soukromé subjekty. A v neposlední řadě doplňuje sankční ustanovení a povinností vybraných provozovatelů zařízení a rozšíření pravomocí ČOI.

Novela upravuje podmínky provozu a uvádění na trh zařízení obsahujících regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny s cílem snížit riziko jejich neodborné instalace a zamezit tak únikům těchto látek do ovzduší. Tzv. nehermeticky uzavřená zařízení plněná fluorovanými skleníkovými plyny smí být podle čl. 11 odst. 5 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 prodávána konečnému uživateli pouze tehdy, je-li doloženo, že instalaci provede podnik certifikovaný v souladu s článkem 10 tohoto nařízení (tj. osoba, která je držitelem certifikátu podle § 10 zákona č. 73/2012 Sb.). Při instalaci chladicích a klimatizačních zařízení jsou odborné znalosti a praktické schopnosti zcela nezbytné k tomu, aby byl vyloučen únik fluorovaných skleníkových plynů, který by mohl být způsoben neodborným zacházením. Navrhuje se proto stanovit povinnost prodejcům nehermeticky uzavřených zařízení, aby zajistili, že instalace bude provedena certifikovanými osobami. K zajištění kontroly této povinnosti musí prodejci současně vést evidenci prodaných nehermeticky uzavřených zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny spolu s uvedením čísla certifikátu certifikovaných osob, které provedly jejich instalaci.

V návaznosti na nové povinnosti stanovené přímo použitelným nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014, se doplňují nové skutkové podstaty správních deliktů za porušení povinností v tomto nařízení stanovených. V reakci na zkušenosti z praxe se navrhuje rozšířit pravomoci České obchodní inspekce tak, aby kromě provádění kontrol, měla kompetenci v návaznosti na provedené kontroly uložit nápravná opatření nebo vést řízení o správním deliktu.

Návrh dále obsahuje blok věcných a legislativně technických úprav zákona prováděných v návaznosti na zkušenosti s tříletou aplikační praxí zákona č. 73/2012 Sb. Cílem navrhovaných změn je odstranit výkladové pochybnosti, umožnit efektivnější kontrolu stanovených povinností, případně vypustit úpravu povinností, které představují neodůvodněnou administrativní a aplikační zátěž pro dotčené subjekty. Dalšími změnami dochází k adaptaci na nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014, zejména se odstraňují ustanovení zákona, která jsou s tímto nařízením v rozporu.

Související článek:

Novelu zákona o ochraně ozonové vrstvy znovu projednají poslanci (20.1.2017)

Prezident republiky Miloš Zeman využil své pravomoci stanovené v čl. 50 odst. 1 Ústavy České republiky a vrátil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky zákon, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Prezident republiky napsal předsedovi Poslanecké sněmovny Janu Hamáčkovi dopis, ve kterém své rozhodnutí zdůvodnil:

Odmítavý postoj k podobě tohoto zákona jsem již vyjádřil ve svém vystoupení na schůzi Poslanecké sněmovny dne 21. února 2017 a k tomu ještě dodávám:

Zvolená koncepce jednotné úpravy pro všechny existující národní parky nepřihlíží ke zvláštnostem Národního parku Šumava (NP Šumava) a ve srovnání s dosavadním stavem nepřiměřenou absolutizací environmentálních hledisek se v některých směrech dostává nejen do rozporu s těmito hledisky, ale především nastoluje stav, kdy oprávněné zájmy obcí, obyvatel v nich žijících, návštěvníků a dalších subjektů v tomto národním parku působících budou zprvu dále omezeny a v dlouhodobé perspektivě téměř zcela potlačeny. K tomu považuji za nezbytné vzít v úvahu především tyto skutečnosti:

1. Zóny a omezení v nich

a) dosud jsou v NP Šumava 3 zóny, přičemž dosavadní 3. zóna zahrnuje území člověkem značně pozměněných ekosystémů a střediska soustředěné zástavby, nová 4. zóna – zóna kulturní krajiny zahrnuje zastavěné plochy a zastavitelná území obcí a plochy, kde převažují člověkem pozměněné ekosystémy, neboli dochází k zúžení této plochy, když část byla přesunuta do nové 3. zóny – zóna soustředěné péče;

b) v dosavadní 1. zóně je cílem uchování a obnova samořídicích funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů k udržení tohoto stavu, zatímco v nové 1. zóně – zóna přírodní se bez jakýchkoli lidských zásahů předpokládá zachování nerušeného průběhu přírodních procesů;

c) pokud jde o stavební činnost, podle dosavadní právní úpravy, kterou se zřizuje NP Šumava, je v 1. zóně zakázáno povolování nových staveb, kromě staveb pro účely ochrany přírody, ve 2. zóně je zakázáno povolovat nové stavby, kromě zařízení, která slouží ochraně přírody, péči o les a zemědělskou půdu a turistice, obraně státu a ochraně státních hranic a ve 3. zóně lze povolovat stavby, pokud respektují ekologická a estetická hlediska, zatímco podle nové právní úpravy je zakázáno na celém území národních parků, mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí, tedy i na části nové 4. zóny – zóna kulturní krajiny, povolovat jakékoliv stavby, s výjimkou pouze těch staveb, které nevyžadují územní rozhodnutí nebo územní souhlas a jsou určeny pro účely ochrany přírody, péče o zemědělské pozemky a lesy, turistiky, správy vodních toků, požární ochrany, obrany státu, ochranu státních hranic nebo památkové ochrany;

d) pokud jde o lesy a nakládání s nimi, podle dosavadní právní úpravy, kterou se zřizuje NP Šumava, se na území 1. zóny v lesních hospodářských plánech uplatňují jen pěstební a těžební zásahy dohodnuté s orgánem státní ochrany přírody, v lesích na území 2. a 3. zóny se hospodaří podle schváleného lesního plánu, zatímco podle nové právní úpravy lesy v národním parku nejsou lesy hospodářskými a lesy zařazené do 1. zóny – zóna přírodní se nezahrnují do výčtu závazných ustanovení lesních hospodářských plánů a zároveň pro 1. zónu – zóna přírodní a pro novou 2. zónu – zóna přírodě blízká jsou v nové právní úpravě stanovena tato omezující pravidla: není nutno dodržet lhůty pro zalesnění holin na lesních pozemcích, nelze provádět opatření k zabránění působení škodlivých činitelů na les, včetně bránění vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů, při vzniku mimořádných okolností (větrné, sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů) nelze činit opatření k odstranění nebo zmírnění následků, vyjma preventivních opatření proti vzniku lesních požárů;

e) pokud jde o zemědělství, podle dosavadní právní úpravy, kterou se zřizuje NP Šumava, se zemědělská půda využívá zejména jako louky a pastviny pro extenzivní chov dobytka, při zemědělském hospodaření v 1. a 2. zóně je např. zakázáno hnojit průmyslovými hnojivy, používat pesticidy nebo provozovat a budovat stavby pro ustájení dobytka s kapacitou větší než je ekologická únosnost a ve 3. zóně je zakázáno hnojením překračovat ekologicky únosný režim přísunu živin a používat pesticidy, kromě případů hrozícího nebezpečí kalamit a přemnožení škůdců, zatímco podle nové právní úpravy mají vlastníci a nájemci pozemků, které jsou součástí zemědělského půdního fondu na nich hospodařit tak, aby byly zachovány nebo podporovány jejich ekologické funkce a biologická rozmanitost, v 1. zóně – zóna přírodní a ve 2. zóně – zóna přírodě blízká se mají přednostně uplatňovat postupy, které směřují k naplnění zákonem stanovených cílů těchto zón, zároveň se i na tyto pozemky vztahují obecné ochranné podmínky národních parků, např. zákaz umisťovat a povolovat stavby, s výjimkou staveb, které nevyžadují územní rozhodnutí nebo územní souhlas a slouží péči o zemědělské pozemky, nebo zákaz vysévat nebo vysazovat rostliny mimo zahrady a zákaz používat biocidy mimo budovy a dále je vyloučeno použít na tyto pozemky zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, který stanoví pravidla hospodaření se zemědělskou půdou a pravidla její ochrany;

f) pokud jde o výkon práva rybářství, platná právní úprava, kterou se zřizuje NP Šumava, tuto věc neřeší, nová právní úprava pro 1. zónu – zóna přírodní a pro 2. zónu – zóna přírodě blízká stanoví tato omezující pravidla: neuplatní se ustanovení zákona o rybářství, podle něhož příslušný rybářský orgán v rozhodnutí o povolení výkonu rybářského práva stanoví např. způsob hospodaření, přičemž dbá o zachování a rozvoj původní rybí obsádky, nebo postup zarybňování podle druhu, počtu, věkových kategorií vysazovaných ryb; toto rozhodnutí je pro národní parky vyloučeno;

g) pokud jde o výkon práva myslivosti, platná právní úprava, kterou se zřizuje NP Šumava, tuto věc rovněž neřeší, nová právní úprava pro 1. zónu – zóna přírodní a pro 2. zónu – zóna přírodě blízká stanoví tato omezující pravidla: neuplatní se ustanovení zákona o myslivosti, podle něhož uživatel honitby je povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a dokonce v době nouze nesmí zvěř překrmovat; tyto činnosti se v národním parku neuplatní.

To vše je zastřešeno v nové právní úpravě dlouhodobým cílem na převážné ploše národního parku zachovat nebo postupně obnovit přirozené ekosystémy včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice a na zbývajícím území národního parku zachovat nebo postupně zlepšit stav ekosystémů, jejichž existence je podmíněna činností člověka. Z hlediska dlouhodobé perspektivy NP Šumava pak ustanovení zákona, podle něhož lze projednání změn zón poprvé zahájit nejdříve po 15 letech, postrádá pro dotčené obce a jejich obyvatele v zásadě význam; pro ně jsou nepochybně podstatná nejen nová omezení, ale především zákonem sledovaný dlouhodobý cíl. 

2. K pohybu osob v NP Šumava

Podle dosavadní obecné zákonné úpravy je na území národních parků omezen vstup, vjezd, volný pohyb osob, s výjimkou zastavěného území, rekreační a turistická aktivita osob, přičemž podmínky stanoví zákon a návštěvní řád vydaný orgánem ochrany přírody národního parku opatřením obecné povahy, a vedle toho podle dosavadní právní úpravy, kterou byl zřízen NP Šumava platí, že v 1. zóně se lze pohybovat pouze na vyznačených cestách a vstupovat mimo cesty lze pouze na základě povolení Správy NP Šumava; omezení se netýká vlastníků nebo uživatelů dotčených pozemků a zaměstnanců zde vymezených orgánů. Naproti tomu nová právní úprava zapracováním institutu „klidové území národního parku“ zásadním způsobem omezuje pohyb osob v národním parku, kdy funkcí klidového území je umožnit nerušený vývoj ekosystémů a jejich složek, které jsou zranitelné vlivem rušivých vlivů spojených s nadměrným pohybem osob. V klidových územích se bude možno pohybovat pouze po cestách nebo trasách vyhrazených orgánem ochrany přírody, s výjimkou vlastníků a nájemců pozemků a zaměstnanců v zákoně vymezených orgánů veřejné moci a některých dalších subjektů, přičemž orgán ochrany přírody bude moci při vyhrazení cesty nebo trasy stanovit podmínky týkající se rozsahu, způsobu a času pohybu na těchto cestách nebo trasách.

3. K Radě národního parku (Rada)

Rada je a zůstává iniciativním a konzultačním orgánem zřízeným orgánem ochrany přírody národního parku, ve srovnání se současným stavem však nová právní úprava, v logice její koncepce, obtížně přijatelné zejména pro její dopad na NP Šumava, přináší tyto změny:

a) oslabuje postavení zástupců obcí v několika směrech, a sice

- dosud je přihlíženo k odpovědnosti obcí za územní samosprávu a orgán ochrany přírody je povinen dohodnout návrh zón národního parku, návrh návštěvního řádu a plán péče o národní parky se zástupci obcí delegovanými do Rady, zatímco podle nové právní úpravy je orgán ochrany přírody povinen dohodnout návrh zón, návrh klidových území, cesty a trasy v klidových územích a zásady péče o národní park nikoliv se zástupci obcí, ale s Radou,

b) zároveň dochází v okruhu osob, z nichž orgán ochrany přírody jmenuje členy Rady, k oslabení podnikajících právnických a fyzických osob a k posílení zástupců nevládních organizací z oblasti ochrany přírody.

Je zřejmé, že novela zákona o ochraně přírody a krajiny je způsobilá zajistit, aby příroda v převážné části NP Šumava byla ponechána volnému bezzásahovému vývoji a přispět zároveň k postupnému zániku lidského osídlení na území národního parku.

Autor: Jiří Ovčáček, ředitel Odboru tiskového a tiskový mluvčí prezidenta republiky

Vláda se podle zveřejněného programu jednání vrátí v pondělí dne 13. března k bodu Politika ochrany klimatu v České republice, která má nahradit Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice z roku 2004.

V úterý 14. března Evropský parlament čeká rozprava na téma oběhového hospodářství (Vozidla s ukončenou životností, baterie a akumulátory a odpadní elektrická a elektronická zařízení, Skládky odpadů, Odpady, Obaly a obalové odpady). Balíček opatření pro oběhové hospodářství je jednou z priorit, na které se Parlament, Rada členských států a Komise chtějí soustředit v roce 2017. Ambiciózní balíček k oběhovému hospodářství přijal v lednu 2017 evropský výbor pro životní prostředí (ENVI).

Ministerstvo životního prostředí dnes vyhlásilo pokračování programu, který obcím a krajům má pomoci s odstraněním akutních ekologických zátěží s neznámým původcem na jejich území. Celkem je pro žadatele připraveno 100 milionů korun z prostředků Národního programu Životní prostředí. Výzva je nově kontinuální, tedy otevřená až do roku 2020, přičemž v případě velkého zájmu je MŽP připraveno částku navýšit. Projektové náměty začne Státní fond životního prostředí ČR přijímat 16. března 2017.

„Jedná se už o čtvrté pokračování tohoto programu pro kraje a obce, kterým chceme pomoci s odstraněním velmi toxických míst v bývalých továrních areálech či opuštěných průmyslových skladech, jejichž majitel je neznámý nebo se k areálu prostě nehlásí,“ vysvětluje ministr životního prostředí Richard Brabec.

O dotaci mohou stejně jako v předchozích dvou letech žádat kraje, obce s rozšířenou působností a od loňského roku nově i obce, které na svém území mají sklad či skládku nebezpečného odpadu. Maximální dotace činí 80 % z celkových výdajů.

„Podpořeny budou výhradně ta sanační opatření, která minimalizují rozsah nebo odvrátí akutně hrozící riziko vzniku ekologické havárie. Nově mohou obce a kraje získat dotaci až 40 milionů korun, což je jednou tolik než v předchozích dvou letech. Současně jim nabízíme i možnost čerpat naši bezúročnou půjčku, díky které mohou pokrýt zbylé náklady,“ uvedl ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Nově vyhlášená výzva Národního programu Životní prostředí je dvoukolová. V prvním kole, které se otevře 16. března, budou přijímány projektové náměty, které mohou žadatelé předkládat až do konce roku 2020 nebo do vyčerpání stomilionové alokace.

„Ti žadatelé, kteří se svými projekty uspějí, následně písemně vyzveme, aby podali kompletní žádosti. Učinit tak musí ale nejpozději do tří měsíců od doručení písemného vyzvání,“ upřesňuje Petr Valdman s tím, že projektové náměty budou vyhodnocovány průběžně, tak aby se potřebné finanční prostředky dostaly k žadatelům co nejdříve a oni tak mohli začít ekologické havárie řešit bez zbytečných odkladů.

Dokument ke stažení:

• Text výzvy č. 3/2017 [ pdf, 1.7 MB ]

• Příloha č. 1 - Projektový námět [ rtf, 413.9 KB ]

• Příloha č. 2 - Předpokládaný rozpočet [ bin, 17.5 KB ]

• Příloha č. 3 - Formulář žádosti [ bin, 170.0 KB ]

• Příloha č. 4 - Podrobný popis realizace projektu [ rtf, 333.6 KB ]

• Příloha č. 5 - Žádost o uvolnění finančních prostředků [ rtf, 353.2 KB ]

• Příloha č. 6 - Přehled čerpání [ bin, 688.7 KB ]

• Příloha č. 7 - Závěrečné vyhodnocení akce (ZVA) [ rtf, 404.5 KB ]

• Samostatná příloha - Pokyn pro zajištění pohledávek [ pdf, 869.7 KB ]

• Samostatná příloha - Souhlas s použitím ekonomických podkladů [ rtf, 1.6 MB ]

Přemýšlíte o expanzi do Kanady? Zajímá Vás, jak Vám v tom může pomoci nedávno podepsaná obchodní dohoda CETA mezi EU a Kanadou? Chcete vědět, zda budete moci obchodovat bezcelně a co je potřeba k zisku preferenčního zacházení udělat či jak prokázat původ zboží? Zajímá Vás, jak můžete ušetřit díky CETA při certifikaci Vašeho zboží? Hledáte řešení, jak vysílat Vaše zaměstnance, aby dohlédli na zakázku v Kanadě? Zvažujete poskytování služeb pro kanadské klienty? Na tyto a další otázky Vám odpoví celodenní program konference pořádané 13. března 2017 Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci se Zastoupením Evropské komise v České republice a velvyslanectvím Kanady v České republice. Více ZDE

Minulý měsíc byla reforma systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) projednána v Evropském parlamentu a Radě. Reforma EU ETS má zajistit jeho fungování v období 2020 - 2030. Měla by vyřešit především nadměrný počet povolenek v systému, díky kterým je jejich cena příliš nízká. V budoucnu tak lze očekávat zvýšení cen povolenek. Povolenky budou muset zřejmě nakupovat nově i letečtí dopravci. Dále Evropská komise vydala druhou zprávu o stavu energetické unie.

Evropský parlament dne 15. 2. 2017 přijal pozměňovací návrhy k reformě systému EU ETS, který mimo jiné zahrnuje i požadavek na zahrnutí sektoru letecké dopravy do obchodování. Rada 28. 2. 2017 rovněž přijala obecný přístup, který nyní bude sloužit jako podklad pro další jednání.

Návrh reformy systému obchodování s emisními povolenkami představila Komise 15. 7. 2015 v rámci balíku k energetické unii. Komise navrhuje vytvořit energetickou unii jako pátou svobodu s volným pohybem energií napříč hranicemi členských států s jednotným vnitřním energetickým systémem. Ten představuje jednu z pěti dimenzí představené strategie. K dalším čtyřem patří: (1) zajištění bezpečnosti energetických dodávek včetně např. zajištění větší průhlednosti při uzavírání dlouhodobých kontraktů na dodávky plynu; (2) zvýšení energetické účinnosti; (3) nízkouhlíková ekonomika v EU v souvislosti s ochranou klimatu a (4) výzkum a inovace v prioritních oblastech využívání obnovitelných zdrojů, smart grids atd.

V otázce systému EU ETS chce Komise revidovat směrnici upravující systém EU ETS směrem k výraznější podpoře inovací v oblasti nízkouhlíkové ekonomice a nově i pro energeticky náročná odvětví a na modernizaci energetických systémů v chudších členských státech EU formou větší alokace z prostředků systému EU ETS.

Návrh revize směrnice podle Komise upravuje systém EU ETS směrem k výraznější podpoře inovací v oblasti nízkouhlíkové ekonomice a nově i pro energeticky náročná odvětví a na modernizaci energetických systémů v chudších členských státech EU formou větší alokace z prostředků systému EU ETS. Návrh navazuje na opatření na vznik stálé emisní rezervy z května 2015.

U energeticky náročných odvětví má být poskytnuta záruka mezinárodní konkurenceschopnosti. Na odvětví, kterým hrozí přesun výroby mimo EU, má být také soustředěn princip bezplatných emisních povolenek. Od roku 2021 má pokračovat obdobný mechanismus rozdělování povolenek jako dosud, díky kterému by mělo být rozděleno 6,3 mld. povolenek v hodnotě 160 miliard €.

Aby byl dosažen cíl snížení emisí vypouštěných v EU do roku 2030 o 40 % (oproti hodnotám z roku 1990), musí ta odvětví, na které se systém obchodování s povolenkami vztahuje, snížit své emise o 43 % oproti stavu v roce 2005. Komise proto navrhuje, aby počet povolenek klesal meziročně tempem 2,2 % ročně namísto dosavadních 1,74 %.

Komise také navrhla vytvoření podpůrných mechanismů v podobě Fondu inovací a Modernizačního fondu. První z nich má podporovat demonstraci inovativních technologií a průlomové inovace v průmyslu, druhý pak investice do modernizace energetiky pro státy, jejichž HDP na osobu se pohybuje pod 60 % unijního průměru (ČR tedy na prostředky z tohoto fondu nedosáhne).

Podle návrhu EP by se měl počet povolenek mezi lety 2021–2024 snižovat dokonce o 2,4 %. Do roku 2020 by měla být dále zdvojnásobena kapacita tržní rezervy, tak aby byla každoročně schopna absorbovat až 24 % z dostupných povolenek a tím lépe stabilizovat jejich cenu. Kromě zřízení Komisí navrhovaných fondů navrhují poslanci rovněž vznik Fondu pro spravedlivou transformaci, který by byl financován 2 % příjmů z dražeb povolenek a který by byl věnován na podporu transformace regionů, v nichž je vysoký podíl pracovníků zaměstnán v odvětvích závislých na uhlíku a HDP na obyvatele je výrazně pod průměrnou úrovní EU.

Konkrétní podoba výsledné legislativy bude nyní předmětem interinstitucionálních jednání. Požadavek na zahrnutí letecké dopravy do obchodování EU ETS má podporu Komise, která již oznámila, že chce návrhy odpovídajícím způsobem pozměnit. Jednání by měla být završena do konce roku.

Komise vydala druhou zprávu o stavu energetické unie

Komise 1. 2. 2017 vydala již druhou zprávu o stavu energetické unie, která bilancuje vývoj, kterým se politika v této oblasti ubírala od zveřejnění první zprávy v listopadu 2015. Za tu dobu byly zveřejněné dva velké balíky legislativy: v únoru 2016 to byl balík zabývající se bezpečností dodávek energie, v listopadu 2016 to pak byl balík Čistá energie pro všechny Evropany. Dne 4. 11. 2016 vstoupila v platnost také pařížské klimatická dohoda. Zpráva dále zmiňuje, že se daří plnit klimatické cíle stanovené pro rok 2020 – cíl zvýšit energetickou účinnost do roku 2020 o 20 % již byl dosažen, podíl 20 % obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie zatím dosažen nebyl (v současnosti se pohybuje okolo 16 %), podle Komise by ale měl být do roku 2020 splněn. Jako další úspěch je jmenováno zrušení vazby mezi hospodářským růstem a růstem emisí. Mezi lety 1990–2015 se celkový HDP EU zvýšil o 50 % a současně došlo k souhrnnému snížení emisí o 22 %, lze tedy dle Komise snižovat emise, aniž y to vedlo ke snížení hospodářského výkonu.

Zdroj: Odbor komunikace o evropských a institucionálních záležitostech Úřadu vlády České republiky

Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) podporuje moderní oběhové hospodářství a postupné omezování skládkování. Oběhové hospodářství má pozitivní dopad na životní prostředí a také nabízí příležitost firmám zapojit se do zpracovatelského a recyklačního průmyslu. Evropská komise nyní nastavuje jeho parametry. Zároveň „je důležité, aby evropská regulace oběhového hospodářství fungovala efektivně, motivačně a přehnanými náklady neohrozila evropské firmy proti světovým konkurentům,“ upozorňuje Svaz průmyslu a dopravy ČR.

Svaz stojí na straně aktivního zapojení České republiky do oběhového hospodářství, a to z ekologických i ekonomických důvodů. Jako důležitý aspekt vnímá Svaz střízlivost pohledu na využití zdrojů z odpadů, které musí respektovat hierarchii nakládání s odpady. „Pokud nelze vzniku odpadu předejít, nebo ho opětovně využít či recyklovat, podporujeme využití alespoň jeho energetického obsahu před skládkováním,“ uvedl člen představenstva SP ČR Milan Chromík s odkazem na ekologické i ekonomické přínosy moderního přístupu k likvidaci odpadu. Svaz k tomuto zveřejnil i pozici sestavenou experty v rámci Pracovní skupiny pro Oběhové hospodářství.

V České republice však chybí kapacity pro recyklaci nebo využívání mnohých materiálů, které lze definovat jako látky připravené z odpadů nebo jako druhotné suroviny. Tím ztrácí určitý segment průmyslu se všemi svými ekonomickými a společenskými důsledky včetně zaměstnanosti.

"V oběhovém hospodářství vidíme i obchodní příležitost pro tuzemské firmy. V oblasti komunálních odpadů u nás prakticky neexistuje recyklační průmysl. Například balíky papíru vozíme k recyklaci do Německa či plasty do Číny. Česká republika by si zasloužila vybudovat vlastní recyklační průmysl, což je příležitost i pro členské firmy Svazu,“ doplňuje Chromík. Právě omezení skládkování a větší míra opětovného využití a recyklace může v konečném důsledku pomáhat i firmám šetřit náklady.

Evropská komise připravuje rozšíření a zpřísnění již nastavených cílů (tzv. balíček oběhového hospodářství) pro využívání použitých výrobků a nastavení limitů nových. Ty by měly být schváleny do konce letošního roku. SP ČR upozorňuje na nutnost pohlídat plánované restrikce tak, aby neohrozily české a evropské firmy v porovnání se zbytkem světa. „Dotkne se to všech, co něco vyrábí, zpracovávají nebo obchodují. Také celé společnosti, komunální sféry a státu,“ upozornil expert Pracovní skupiny SP ČR pro oběhové hospodářství a prezident členské Asociace českého papírenského průmyslu Jaroslav Tymich.

Řada firem již dnes, nejen s výhledem na projednávaný balíček oběhového hospodářství, reaguje a investuje do optimalizace nakládání s obaly a odpady. Například vyvíjí nové výrobky a upravují jejich design, aby byla po ukončení jejich životnosti maximálně zvýšena jejich recyklovatelnost a naopak snížena produkce odpadů.

„Průmysl je a nadále by měl být tahounem některých změn. Regulace však nesmí být přehnaně zatěžující a hlavně musí být smysluplná. Proto se jí zabýváme. Je nám však jasné, že určité externality je třeba platit,“ vysvětluje Chromík.

Například české recyklační cíle, vyplývající z evropské legislativy, musí být naplněny, neměly by však jít nad rámec evropských směrnic. Přesněji řečeno „evropsko-unijní“ rámec s nastavenými budoucími regulacemi oběhového hospodářství, zejména pak limity by neměly být aktivisticky zvyšovány politiky nebo úředníky u nás, protože by to negativně ovlivnilo konkurenceschopnost českého průmyslu. Odpovědnost za naplňování regulací a cílů má a bude mít finálně průmysl. Říká se tomu „rozšířená odpovědnost výrobce“. Zároveň je potřeba dořešit definice jednotlivých pojmů jako například recyklace tak, aby následně cíle byly jednoznačně definovány.

V souladu s principy oběhového hospodářství podporuje Svaz také intenzivní využívání druhotných surovin (např. sběrový papír, sklo, šrot) jako náhrady za primární zdroje (např. ruda, uhlí, dřevo). „Namísto těžby a nákupu primárních zdrojů, jejichž dovoz v naprosté většině případů zatěžuje obchodní bilanci ČR a má negativní dopad na surovinovou bezpečnost státu, se musíme zaměřit na maximální využití druhotných surovin,“ upozornil Tymich.

Oběhové hospodářství vs. skládkování

Oběhové hospodářství zabezpečuje maximální využívání použitých výrobků zpět pro výrobu nových produktů s minimálními odpady a dopady na životní prostředí. Představuje komplexní systém optimalizující výrobní procesy a používané technologie, spotřebu a nakládání s přírodními zdroji i odpady. Umožňuje snižovat náklady a zejména dopady na životní prostředí. Odpady a materiály díky oběhovému hospodářství nemusí představovat pouze environmentální a ekonomickou zátěž, ale naopak i příležitost a zdroj, který svým opakovaným využíváním přináší zisk firmám, obcím, regionům a společnosti jako celku.

Skládkování je zcela přežitý způsob nakládání s odpady, kdy dochází k plýtvání materiály a energiemi. Navíc je často doprovázené negativními dopady na životní prostředí, kdy dochází k úniku metanu do ovzduší, v horším případě ke kontaminaci podzemních vod. V případě, že nelze materiály recyklovat, je vhodnější jejich energetické využití, které odpad zároveň hygienizuje a je vždy spojeno s instalací moderních technologií čištění spalin. Na skládkách by měl končit pouze inertní materiál, který předtím prošel všemi stupni hierarchie nakládání s odpady.

Související článek:

Průmysl podporuje základní principy oběhového hospodářství (13.2.2017)

Zdroj: SPČR

Dosud se veškerý směsný komunální odpad v Plzeňském kraji ukládal do země s veškerými problémy s tím spojenými. I po splnění vysokých recyklačních požadavků by mělo zbývat dostatečné množství nerecyklovatelného odpadu, který je určitě vhodnější využít pro teplo a elektřinu, uvedla radní Plzeňského kraje Radka Trylčová v rozhovoru pro EurActiv.cz. Celý rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: EurActiv.cz