Francouzský parlament v červnu 2025 schválil přelomový zákon, který míří přímo na největší hráče tzv. ultra-fast fashion – především čínské platformy Shein a Temu. Francie se tak stává první evropskou zemí, která chce touto legislativou zásadně omezit dopady neudržitelné módy na životní prostředí i společnost. Zákon, který prošel téměř jednohlasně, zavádí novou ekologickou daň, striktní pravidla pro marketing a povinnou environmentální transparentnost.

Jedním z hlavních nástrojů je ekologický poplatek ve výši 5 eur za kus oblečení, který se má do roku 2030 zdvojnásobit. Maximální výše poplatku přitom nesmí přesáhnout 50 % výrobní ceny. Daň má odrážet skutečné environmentální náklady na produkci, přepravu a likvidaci těchto produktů, často vyráběných v extrémně krátkých cyklech s minimální kontrolou kvality a nulovým důrazem na recyklovatelnost.

Francouzský zákon také zcela zakazuje propagaci ultra-rychlé módy v médiích a na sociálních sítích. Influencerům, kteří budou nadále propagovat značky jako Shein nebo Temu, hrozí vysoké pokuty. Tento krok cílí na strategii zmíněných platforem, které staví svůj úspěch právě na masivní reklamě skrze sociální sítě a krátkodobé slevové kampaně.

Další novinkou je zavedení systému "eco-score", který bude hodnotit uhlíkovou stopu, spotřebu vody, recyklovatelnost a celkový dopad produktů na životní prostředí. Tato známka má sloužit nejen jako vodítko pro spotřebitele, ale také jako základ pro výpočet poplatků či sankcí. V případě neplnění povinností mohou firmy čelit pokutám až 10 eur za produkt nebo sankci ve výši 50 % jeho ceny.

Zajímavé je, že tradiční fast fashion značky jako Zara, H&M či Kiabi nebudou podléhat nejpřísnějším opatřením. Díky tomu, že mají evropskou právní přítomnost a vyšší transparentnost v dodavatelských řetězcích, se na ně nebudou vztahovat některé restrikce – například absolutní zákaz reklamy.

Zákon má vstoupit v platnost po projednání společným výborem v září 2025. Ještě předtím musí projít notifikací u Evropské komise, která posoudí jeho slučitelnost s pravidly jednotného trhu. Opatření tak může být inspirací i pro další členské státy EU, které hledají cesty, jak omezit environmentálně škodlivý dovoz z Asie a posílit udržitelnou výrobu v Evropě.

Zákon reaguje na realitu, kdy platformy jako Shein denně přidávají až 10 000 nových produktů, přičemž průměrná cena je často nižší než 10 eur. Masivní objemy, levná výroba, nejasné dodavatelské řetězce a enormní ekologický dopad – to vše tvoří výbušný mix, který francoušťí zákonodárci už nemohli přehlížet. Není to tak dlouho, kdy Shein dostal od francouzských úřadů pokutu 40 milionů eur za klamavou reklamu – zejména kvůli tzv. greenwashingu, kdy firma nepravdivě tvrdila, že její výrobky jsou ekologické. Nparotitomu Evropská směrnice o tzv. „zelených tvrzeních“ (Green Claims Directive), která měla zakázat neověřené marketingové slogany typu „ekologický“, „klimaticky neutrální“ či „přátelský k planetě“ v rámci EU dostala nedávno nečekanou stopku.

Mezi ideály udržitelnosti a realitou ultra-levné módy

Generace Z – mladí lidé narození přibližně mezi lety 1995 a 2010 – je často označována za nejprogresivnější a nejvíce environmentálně uvědomělou generaci. Podle mnoha průzkumů deklarují vysoký zájem o udržitelnost, klimatickou spravedlnost, férové pracovní podmínky a odpovědnou spotřebu. Slogany jako „kupuj méně, ale lépe“ nebo „slow fashion“ často rezonují jejich světonázorem.

Zarážející je ale skutečnost, že právě tato generace zároveň tvoří největší zákaznickou základnu platforem jako Shein nebo Temu – tedy symbolů tzv. ultra-fast fashion, extrémně levné, masově vyráběné a rychle obměňované módy. Například globální statistiky uvádějí, že více než 70 % zákazníků Sheinu jsou právě příslušníci generace Z. V českém prostředí se v roce 2024 přiznalo k nákupu na Sheinu již více než 50 % žen do 35 let. Přitom právě tyto platformy jsou často kritizovány za nízkou kvalitu, krátkou životnost produktů, obrovskou ekologickou zátěž a netransparentní pracovní podmínky v dodavatelském řetězci.

Tento rozpor mezi hodnotami a chováním není náhodný. Má několik příčin – od nízké ceny a snadné dostupnosti přes tlak sociálních sítí až po nedostatečné povědomí o dopadech spotřeby. Platformy jako TikTok a Instagram vytvářejí silný tlak na neustálou vizuální obměnu: outfit týdne, haul videa, rychlé střídání stylů. Fast fashion na to nabízí jednoduchou odpověď – je levná, variabilní a „obsahově atraktivní“. Mnoho mladých lidí přitom nemá dostatek informací o environmentálních a sociálních důsledcích takového chování, což vede k dalšímu odosobnění vztahu ke zboží a k jeho reálné hodnotě.

V konečném důsledku je proto zásadní položit si otázku, jaké skutečné hodnoty mají věci, kterými se obklopujeme a které si pořizujeme. Je to touha po uznání, obdivu a pozornosti okolí? Nebo si je pořizujeme proto, že je opravdu potřebujeme – a že nám pomáhají vytvářet smysluplný život a hodnoty i pro širší společnost? Jinými slovy: kupujeme si Ferrari, protože chceme obdiv ostatních? Nebo proto, že nás těší jeho design, výkon a tedy celková „duše“ výrobku?

A v tom úplně nejzazším důsledku bychom možná měli přemýšlet i nad tím, kdo vlastně vytváří charakteristiky generací X, Y nebo Z – a co je za tím. Jsou to opravdu generační znaky vznikající zevnitř společnosti, nebo spíše umělé konstrukce vzniklé marketingovými a mediálními narativy, které nás utvrzují v určitých stereotypech, protože se s nimi snáze prodává? 

Možná tak nestojíme jen před problémem rychlé módy nebo vlivu influencerů. Možná stojí celá společnost před mnohem větší výzvou: zvládnout marketingový detox. Odpoutat se – alespoň na chvíli – od neustálého přesvědčování, že to, kdo jsme, se měří tím, co (a jak často) si kupujeme. A znovu si položit základní otázku: co skutečně potřebujeme – a proč?

Návrh Evropské komise na omezení emisí oxidu uhličitého o 90 procent do roku 2040 se okamžitě setkal s ostrou kritikou, vymezil se vůči němu i český eurokomisař Jozef Síkela. Podobně jako mnozí další se obává dopadů na ekonomiku. „Alternativou je neomezovat se. Ale to je ve všech aspektech i v dopadech na každého člověka horší,“ varuje poradce prezidenta pro otázky životního prostředí Ladislav Miko. Více ZDE

Udržitelnost v automobilovém průmyslu není jen o investicích do elektromobility. Významné úspory uhlíkové stopy a minimalizace dopadů na životní prostředí lze dosáhnout i v jiných oblastech. Klíčovou roli hraje ekodesign, efektivní práce s materiály a v neposlední řadě také odpovědný přístup k provozu stávajících vozových parků. Stále žádanější jsou taková opatření, která nevyžadují vysoké investice, ale přinášejí hmatatelný ekologický dopad. Příkladem může být odevzdávání použitých provozních kapalin k recyklaci. Tuto službu již aktivně využívají nejen správci vozových parků, ale i velcí hráči jako Škoda Auto ve svých výrobních závodech.

Glykolové kapaliny jsou nezbytné pro efektivní chlazení motorů a dalších součástí vozidel, avšak po dosažení konce životnosti představují potenciální environmentální zátěž. Tradiční likvidace těchto kapalin skrze penetraci do betonu nebo spalování s sebou nese negativní dopad na životní prostředí. „Recyklace glykolových kapalin je velice efektivní proces. Dokážeme zachovat až 90% materiálovou účinnost - v průběhu recyklace tak ztrácíme jenom 10 % objemu použité kapaliny, což je skvělý výsledek. Produkt z recyklátu má navíc dle laboratorních testů stejnou kvalitu jako produkty z panenské suroviny,” komentuje proces recyklace Jan Skolil, technický ředitel CLASSIC OILu, jediné společnosti v Česku a střední Evropě, která se recyklaci těchto kapalin věnuje. „U recyklace navíc šetříte i přírodní zdroje, energii, která by se spotřebovala spalováním a odevzdání použité kapaliny k recyklaci je levnější než poplatky za nešetrnou likvidaci,” dodává Skolil.

Proces recyklace glykolových kapalin zahrnuje sofistikované technologie mechanické i chemické filtrace a pročištění, které umožňují odstranit nečistoty a obnovit původní vlastnosti kapaliny. Výsledkem je vysoce kvalitní kapalina, která splňuje veškeré přísné kvalitativní normy, ale má až o 42 % nižší uhlíkovou stopu. „Naše úsilí v oblasti recyklace glykolových kapalin je důkazem našeho závazku k cirkulární ekonomice. Nejenže snižujeme množství nebezpečného odpadu, ale také vytváříme cenné druhotné suroviny, které můžeme využívat dál," komentuje Jan Skolil.

Kromě spolupráce se společností Škoda Auto má CLASSIC OIL vyšší desítky dalších klientů, kterým pomáhá znovu recyklovat použité kapaliny. Ročně díky svému přístupu ušetří až 120 tun CO2 eq., tedy váhu asi 110 aut. Pro správce vozových parků se tak zdánlivě jednoduchá záležitost, jakou je výměna glykolové kapaliny, může proměnit na aktivitu s pozitivním dopadem.

Klíčové přínosy recyklace glykolových kapalin v automotive průmyslu:

• Snížení environmentální zátěže: Minimalizace množství nebezpečného odpadu a prevence kontaminace půdy a vody.

• Úspora přírodních zdrojů: Snižuje potřebu těžby a zpracování ropy, z níž se primární glykoly vyrábějí.

• Energetická efektivita: Recyklace glykolů je energeticky méně náročná než výroba nových.

• Ekonomické benefity: Snižuje náklady spojené s likvidací odpadu až o desítky procent.

• Posílení image značky: Automobilky, které se zaměřují na recyklaci, demonstrují svůj závazek k udržitelnosti a společenské odpovědnosti.

Společnost CLASSIC OIL je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC OIL je jeden z největších českých výrobců chladících kapalin/antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Evropská komise zveřejnila návrh prováděcího nařízení k Nařízení (EU) 2024/1252 o kritických surovinách, který určuje konkrétní výrobky, komponenty a odpadní toky s potenciálem pro získávání kritických surovin. Návrh je nyní otevřen pro veřejné připomínky a představuje důležitý podklad pro budoucí opatření v oblasti cirkulární ekonomiky, recyklace a surovinové soběstačnosti EU.

Komise za prioritní označuje baterie, které obsahují množství hodnotných materiálů – například aktivní látky v katodách a anodách, proudové kolektory, řídicí systémy a vnitřní kabeláže. Tyto komponenty jsou zásadní pro moderní elektroprůmysl a elektromobilitu.

Dále se zaměřuje na elektrická a elektronická zařízení, u nichž je významný zejména obsah permanentních magnetů, pevných disků, displejů všech typů, desek plošných spojů, kabelů a fotovoltaických článků. Zajímavá je i tzv. zbytková frakce po předúpravě elektroodpadu – ačkoliv nejde o konkrétní komponentu, právě tato směs často obsahuje velké množství kritických materiálů a je vhodná pro cílené vytěžení.

Významné možnosti nabízí také větrné elektrárny, především jejich magnety, generátory, transformátory a měniče. Tyto komponenty obsahují vzácné kovy a další strategické suroviny, klíčové pro evropskou energetickou transformaci.

Zcela specifickou kategorií jsou motorová vozidla, jejichž elektrické trakční motory (s magnety i indukční), palivové články, katalyzátory, zapalovací svíčky či celé kabelové svazky představují důležité zdroje opětovně využitelných materiálů. Dále se do seznamu dostaly také hliníkové a hořčíkové komponenty – jak lité, tak tvářené.

Evropská komise rovněž upozorňuje na lehká vozidla a prostředky osobní přepravy, jako jsou elektrokola a koloběžky, a jejich potenciál pro zpětné získávání vzácných surovin.

Mezi další oblasti s významným potenciálem patří také energetická a telekomunikační infrastruktura, průmyslová čerpadla či katalyzátory používané v průmyslových procesech. Kritické materiály se ukrývají i v méně očekávaných tocích, jako jsou digestáty a komposty z odděleně sbíraného bioodpadu, kde je možné zpětně získávat fosfor nebo další živiny.

Zvláštní pozornost si zaslouží struska, kaly a popel, zejména ty, které pocházejí z městských čistíren odpadních vod nebo ze spaloven. Komise vyzdvihuje i možnosti zpracování spodních a létavých popelů z mono-spalování kalů a komunálního nebo průmyslového odpadu.

V neposlední řadě je na seznamu také stavební a demoliční odpad, kde se jako cílové materiály jeví především hliníkové a měděné slitiny a kabely ze stavebních objektů.

Dokument ke stažení:

EU 132_25 EK Návrh prováděcího nařízení

EU 132_25 EK Příloha

Evropská komise zveřejnila v červenci 2025 nejnovější přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (Environmental Implementation Review – EIR). Tento přezkum je důležitým nástrojem pro hodnocení toho, jak jednotlivé členské státy EU naplňují evropskou environmentální legislativu. Cílem je posílit účinnost environmentálních politik, identifikovat slabá místa a podpořit zavádění konkrétních opatření tam, kde zaostávají. 

Přezkum pokrývá čtyři hlavní tematické oblasti: oběhové hospodářství a nakládání s odpady, ochranu přírody a biodiverzity, nulové znečištění a opatření v oblasti klimatu. Dále se zaměřuje na nástroje řízení a financování. Letos přináší EIR varovné signály nejen některým státům, ale i samotné České republice.

Z celoevropského pohledu zůstává hlavním problémem nedostatečná míra recyklace komunálního odpadu. V roce 2022 dosáhl průměr EU pouze 49 %, což je stále pod stanoveným cílem 55 %, kterého mají členské státy dosáhnout do roku 2025. Devatenáct států Unie podle Komise aktuálně není na cestě k jeho naplnění. Přestože celkové emise skleníkových plynů v EU postupně klesají, emise z dopravy stále rostou, a to především v městských oblastech. Kvalita ovzduší i vody v některých regionech zůstává pod hranicí norem. Celková investiční mezera v EU v oblasti ochrany životního prostředí činí přibližně 0,77 % HDP – a právě tato mezera zůstává překážkou efektivního naplňování environmentálních cílů Unie.

V České republice se v posledních letech podařilo mírně posílit oběhové hospodářství. V roce 2023 dosáhla míra využití oběhových materiálů 12,8 %, čímž Česko překonalo unijní průměr 11,8 %. Jde o pozitivní trend, který naznačuje snahu o udržitelné řízení materiálových toků. Nicméně v oblasti produktivity zdrojů – tedy množství ekonomické hodnoty vytvořené z každého kilogramu spotřebovaného materiálu – Česko výrazně zaostává. V roce 2023 dosahovala pouhých 1,21 EUR/kg oproti průměru EU ve výši 2,23 EUR/kg. To svědčí o stále vysoké materiálové náročnosti české ekonomiky, která je úzce spjata s tradičními průmyslovými odvětvími.

Evropská komise upozorňuje, že Česku reálně hrozí nesplnění cíle, podle kterého by do roku 2035 mělo být skládkováno maximálně 10 % komunálního odpadu. V roce 2021 bylo na skládky odvezeno stále 46 % tohoto odpadu, přičemž míra skládkování od roku 2017 stagnuje. Tato situace ukazuje, že dosavadní nástroje – včetně zvyšující se skládkovací daně – nejsou dostatečně účinné. Český odpadový systém tak potřebuje silnější impulzy: vedle ekonomických nástrojů také důsledné dodržování hierarchie nakládání s odpady, včetně podpory prevence, recyklace a opětovného použití.

I přes mírné zlepšení v oblasti recyklace komunálního odpadu (44 % v roce 2021) zůstává Česko pod unijním průměrem. Přitom právě zvýšená míra recyklace je klíčovým prvkem oběhového hospodářství i cílů Zelené dohody. Růst recyklace v Česku byl v uplynulých letech podpořen rozvojem systémů třídění a kompostování, nicméně stagnace v oblasti skládkování omezuje celkový pokrok. Evropská komise zde očekává důslednější plnění závazků, zejména u obcí, kde se stále preferuje nejméně žádoucí forma nakládání s odpady.

Obzvláště znepokojující je stav průmyslového znečištění. Česko patří k největším znečišťovatelům ovzduší z hlediska škod způsobených průmyslovými emisemi – v tomto ohledu je na šestém místě v celé EU. U emisí těžkých kovů do vodních toků se nachází na desátém místě. Tato data reflektují přetrvávající strukturální problémy českého průmyslu a nedostatečnou kontrolu environmentálních externalit. Vyžadují systematické řešení včetně modernizace technologií, přísnějších limitů a důslednějšího dohledu.

Velkou výzvou zůstává klimatická politika, především v oblasti dopravy. Česko zde podle hodnocení Komise dosud nezaznamenalo žádný významný pokrok. Ve srovnání s jinými státy EU máme velmi nízký podíl obnovitelných zdrojů v energetice a jejich tempo růstu je nedostatečné. Obzvláště problematické je také to, že sektor využívání půdy a lesnictví přestal fungovat jako čistá jímka uhlíku – tedy místo, které by pomáhalo snižovat koncentraci CO₂ v atmosféře. Prognózy naznačují, že Česko své klimatické cíle nesplní, pokud nepřijde s razantnějšími změnami politik a investic.

Komise zároveň vyčíslila, jaký finanční objem je nutný, aby Česko své environmentální závazky zvládlo plnit. Ročně bude třeba investovat o 2,3 miliardy EUR více, než činí stávající výdaje. Tato tzv. investiční mezera odpovídá zhruba 0,82 % HDP – což je dokonce mírně nad průměrem celé Unie. Největší částky je třeba vložit do omezení znečištění (2,2 mld. EUR ročně) a přechodu k oběhovému hospodářství (1,7 mld. EUR). Bez těchto investic bude velmi obtížné zvrátit negativní trendy, kterým Česko čelí.

Jedním z pozitivních aspektů české environmentální politiky je důraz na omezení potravinového odpadu. V této oblasti patříme v rámci EU ke státům, které aktivně podporují potravinové banky a zavádějí inovativní řešení jako jsou mobilní aplikace na redistribuci přebytků z restaurací. Díky legislativním změnám se rozšířily možnosti darování jídla z jídelen a cateringových služeb. To nejen snižuje plýtvání, ale také přispívá ke zmírnění sociálních dopadů.

Naopak u recyklace stavebního a demoličního odpadu Česko zaostává. Míra recyklace činila v roce 2022 pouze 72,2 %, zatímco unijní průměr dosáhl 79,8 %. Přitom se jedná o největší tok odpadu v EU vůbec – tvoří téměř 40 % všech odpadů. Komise doporučuje zavádět předdemoliční audity, digitální evidence a podporovat cirkulární stavebnictví. Tato opatření však v Česku zatím nejsou systematicky zavedena a brání efektivnějšímu využívání druhotných surovin.

V prosinci 2023 oznámilo Česko Komisi svůj záměr odložit dosažení cílů v oblasti recyklace hliníkových obalových odpadů pro roky 2025 a 2030, které byly stanoveny směrnicí o obalech a obalových odpadech. K oznámení připojilo prováděcí plán, v němž určilo opatření nezbytná k dosažení cílů v odloženém termínu (tj. v roce 2030 místo 2025 a v roce 2035 místo 2030). Podle tohoto prováděcího plánu budou mezi hlavní opatření, která Česko zavede, patřit povinný systém zálohování a zpětného odběru kovových nápojových obalů, osvětové kampaně a zavedení pokročilých třídicích technologií. Komise zjistila, že předložený plán nesplňuje požadavky stanovené v příslušných právních předpisech o odpadech.

Znepokojivým bodem je i slabá správa v oblasti životního prostředí. Komise konstatuje, že Česko má nedostatečně rozvinutý systém zpřístupňování prostorových dat, složitý přístup veřejnosti k soudní ochraně a neprůhledné rozhodovací procesy u posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Zlepšení v této oblasti by přispělo k větší důvěře veřejnosti i efektivnějšímu prosazování práva.

Přezkum EIR 2025 tak ukazuje, že Česká republika má na cestě k environmentální udržitelnosti smíšené výsledky. Zatímco v některých oblastech (např. oběhové hospodářství nebo prevence potravinového odpadu) dochází ke zlepšení, jiné klíčové výzvy – jako jsou skládkování, průmyslové emise, dekarbonizace nebo správa práva – zůstávají nevyřešené. Pokud má Česko dohnat své závazky vůči evropské legislativě, bude muset nejen investovat, ale také zásadně proměnit způsob řízení environmentálních politik.

Náklady EU na neprovádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v důsledku znečištění ovzduší a vody, degradace přírody a odpadu se odhadují na 180 miliard EUR ročně. To představuje přibližně 1 % hrubého domácího produktu (HDP) EU. 

Dokument ke stažení:

Country Report - CZECHIA_CS

Read the Communication accompanying the 2025 reports

See the environmental investment needs and gaps for EU Member States 

Město Zlín spustilo pilotní testování moderních kontejnerů na tříděný odpad. Nový typ nádob CUBE 3 byl začátkem července 2025 instalován na dvou stanovištích na sídlišti Jižní Svahy – konkrétně na ulicích Jílová a Okružní. Občané zde mohou využívat  kontejnery s výrazně větší kapacitou 3 m³, určené pro sběr plastu a papíru. Hlavními výhodami těchto kontejnerů jsou nejen větší objem, ale také praktičtější vhazovací otvor, díky kterému je možné pohodlně odložit i objemnější krabice či pytle s tříděným odpadem. Svoz probíhá dvakrát týdně pomocí moderních vozů s hydraulickým ramenem, což zajišťuje efektivní a hygienický provoz. Pilotní fáze má ověřit funkčnost a přínos systému a v případě pozitivních výsledků může být rozšířena i do dalších částí Zlína. Kontejnery jsou vyrobeny z odolného polyethylenu, který je plně recyklovatelný. 

Evropská komise představila novou iniciativu, která by mohla změnit způsob financování ochrany přírody napříč Evropou. Takzvané „přírodní kredity“ (nature credits) mají pomoci přilákat soukromé investice do projektů obnovy přírody, jako je revitalizace mokřadů, zalesňování, zadržování vody v krajině či zlepšování půdního života. Jde o významný krok směrem k plnění cílů Zelené dohody pro Evropu a Strategie EU v oblasti biodiverzity do roku 2030.

Cílem je vytvořit důvěryhodný a transparentní trh, na kterém bude možné obchodovat s kredity, jež reprezentují konkrétní přínosy pro přírodu – například zvýšení druhové rozmanitosti nebo zlepšení stavu ekosystémů. Kredity bude vydávat nezávislý certifikační systém, který zaručí, že jde o skutečné a měřitelné zlepšení. Investoři (např. firmy, finanční instituce, samosprávy nebo jednotlivci) si tak budou moci být jisti, že jejich peníze přispívají ke konkrétním ekologickým výsledkům.

Na rozdíl od uhlíkových kreditů, které vyjadřují množství emisí CO₂ kompenzovaných nebo zachycených (např. výsadbou stromů), přírodní kredity se zaměřují na obnovu a ochranu biologické rozmanitosti a ekosystémových funkcí. Hodnotu zde nebude neurčovat uhlík, ale zlepšení kvality prostředí – například zvýšení druhové rozmanitosti, zdraví půdy, obnovení přirozeného vodního režimu nebo návrat ohrožených druhů.

V praxi by měl systém fungovat tak, že vlastník nebo správce území (např. zemědělec, obec, státní podnik nebo nezisková organizace) provede na svém pozemku určité opatření, které má měřitelný pozitivní dopad na přírodu – například obnoví mokřad, vysází původní druhy stromů, zlepší strukturu zemědělské krajiny nebo obnoví stanoviště pro ohrožené druhy. Pokud bude tento přínos ověřen certifikovanou metodikou, vznikne tzv. přírodní kredit. Ten může být následně prodán subjektu, který má zájem kompenzovat svůj negativní dopad na přírodu nebo si zlepšit environmentální profil (např. developerská firma, průmyslový podnik nebo finanční instituce). Celý systém bude pod dohledem standardizovaného rámce EU, který zajistí kvalitu, transparentnost a důvěryhodnost.

V současnosti v EU chybí každoročně přibližně 37 miliard eur, které by byly potřeba na dosažení stanovených cílů v oblasti biodiverzity. Veřejné rozpočty nejsou schopny tyto potřeby pokrýt samy, a proto Komise hledá způsoby, jak zapojit soukromý kapitál. Přírodní kredity mají přitáhnout firmy, které chtějí zlepšovat svou ekologickou stopu, ale také zemědělce, lesníky a obce, kteří mohou být za své projekty ekologické obnovy finančně odměňováni.

Příležitost se otevírá pro široké spektrum aktérů:

• Zemědělci a lesníci mohou získat nové příjmy za environmentálně přínosná opatření – např. obnova mezí, vlhčených luk, zatravněných pásů nebo lesů s vyšší biodiverzitou.
• Obce a kraje mohou čerpat podporu na revitalizaci parků, mokřadních ploch či zelených pásů kolem měst.
• Podniky si díky nákupu přírodních kreditů zlepší environmentální profil a přispějí ke kompenzaci dopadů své činnosti.
• Občanská společnost a ekologické iniciativy získají nový nástroj pro financování svých projektů ochrany přírody.

Co bude následovat?

Evropská komise nyní zahajuje proces tvorby technického rámce. Během následujících dvou let bude vytvořen expertní tým složený ze zástupců členských států, výzkumných institucí a zástupců praxe, který navrhne standardy pro certifikaci, měření a transparentnost systému. První pilotní projekty by mohly být spuštěny do roku 2027.

Pro Česko je to příležitost

Vzhledem ke stávající míře degradace krajiny v Česku – ať už jde o vysychání, pokles biodiverzity nebo erozi půdy – představuje zavedení přírodních kreditů konkrétní šanci na systémovou změnu. Pokud bude nový nástroj správně uchopen, může vytvořit dodatečné finanční toky pro veřejné i soukromé aktéry v regionech a přitom podpořit dlouhodobou ekologickou stabilitu krajiny.

Pro české teplárenství je připravena významná finanční injekce. Z Modernizačního fondu bude nově rozděleno až 6 miliard korun na projekty, které přispějí ke snížení emisí skleníkových plynů a k postupnému odklonu od uhlí v sektoru výroby a distribuce tepla. Vyhlášená výzva z program HEAT je určena pro provozovatele teplárenských soustav, obce, města i podnikatelské subjekty, kteří chtějí investovat do modernizace svých zdrojů tepla nebo do ekologičtějších technologií.

Podporované aktivity zahrnují například:

• výstavbu nových nízkoemisních nebo bezemisních zdrojů tepla,
• přeměnu uhelných zdrojů na biomasu, plyn nebo jiné šetrnější technologie,
• využití obnovitelných zdrojů energie, jako jsou tepelná čerpadla, geotermální energie, odpadní teplo nebo energie z biomasy,
• zvýšení účinnosti soustav zásobování tepelnou energií, zejména modernizací rozvodů tepla.

Podpora se vztahuje jak na investice do zdrojové části, tak i na související technologická opatření, která povedou k celkovému zlepšení provozní efektivity a snížení environmentální zátěže. Významná je také možnost kombinace více technologií v rámci jednoho projektu.

Výzva bude spuštěna 15. července 2025 a žádosti je možné podávat až do vyčerpání finanční alokace. Výběr projektů bude probíhat formou průběžného hodnocení podle připravenosti, kvality návrhu a přínosu pro cíle fondu.

Modernizační fond je financován z výnosů z emisních povolenek a představuje klíčový nástroj pro snižování emisí v průmyslu a energetice. Tato výzva konkrétně reaguje na potřebu transformace teplárenství v návaznosti na evropské klimatické závazky a dlouhodobé strategie dekarbonizace. V současnosti je sektor teplárenství stále významným zdrojem emisí, zejména v oblastech, kde dochází k výrobě tepla z uhlí.

Teplárenství patří mezi klíčové sektory ovlivňující kvalitu ovzduší i celkovou uhlíkovou stopu České republiky. Ročně vyprodukuje více než 15 milionů tun CO₂, což představuje přibližně 20 % emisí z energetiky. Přechod od uhlí ke klimaticky šetrnějším technologiím umožňuje snížení emisí skleníkových plynů o 60 až 80 % v závislosti na typu nahrazovaného zdroje, a zároveň významně snižuje lokální znečištění ovzduší. 

Dokument ke stažení:

Výzva HEAT 1/2025

Spojené státy americké stojí na prahu surovinové revoluce – a to doslova. V milionech tun uhelného popílku, který léta leží ladem ve skládkách a odkalištích po celé zemi, se totiž skrývá nečekané bohatství. Výzkum Texaské univerzity v Austinu ukazuje, že v tomto odpadu se mohou nacházet až miliony tun strategicky důležitých vzácných kovů, které jsou nezbytné pro výrobu baterií, solárních panelů, větrných turbín i moderní elektroniky.

Podle odhadů může být v amerických popílcích až 11 milionů tun těchto prvků – například neodymu, praseodymu, yttria či dysprosia – a jejich tržní hodnota by mohla přesáhnout 8 miliard dolarů. V době, kdy USA usilují o snížení své závislosti na Číně, jež v současnosti ovládá více než 80 % globální rafinace těchto surovin, jde o strategickou šanci. Místo složité a ekologicky náročné těžby nových ložisek lze využít již existující odpady – a tím vyřešit hned dva problémy naráz.

Rozdíly mezi jednotlivými nalezišti popílku jsou ale značné. V oblasti Appalačského pohoří se sice vyskytují popílky s vyšší koncentrací vzácných prvků (až 431 mg na kilogram), jejich výtěžnost při zpracování však zatím dosahuje jen okolo 30 %. Naopak v oblasti Basin Powder River na pomezí Montany a Wyomingu je koncentrace nižší (264 mg/kg), ale díky až 70% výtěžnosti se tato lokalita jeví jako ekonomicky výhodnější.

Kromě ekonomického potenciálu má využití popílku i nezanedbatelný ekologický rozměr. Staré skládky představují environmentální zátěž, která by se dala v rámci těžby strategických surovin zároveň odstranit. Americké ministerstvo energetiky ve spolupráci s univerzitami proto investuje do vývoje nových technologií, které umožní efektivní extrakci prvků a zároveň přispějí k sanaci území zasažených dekádami uhelné energetiky.

Pokud se tento přístup osvědčí, mohou USA využít svou odpadní minulost jako klíč k technologicky a surovinově suverénní budoucnosti – bez potřeby otevírat nové doly či se nadále spoléhat na geopoliticky rizikové dodavatele. Ukazuje se, že v tom, co jsme považovali za konečný odpad, může ležet začátek nové surovinové éry.

Zdroj:

Amerika sedí na pokladu za miliardy. Uhelný popílek ukrývá vzácné kovy pro baterie i soláry

Od loňského roku je sběr potravinového odpadu povinný pro litevská města. Ve Vilniusu se tak ročně nasbírá přibližně 2 700 tun potravinového odpadu, což představuje asi 7 % z celkového komunálního odpadu hlavního města. Likvidaci tohoto bioodpadu zajišťuje společnost Energesman, která ve svém závodě chová zhruba šest milionů much černých. Jedna samička tohoto druhu během svého přibližně 21denního života naklade kolem 500 vajíček. Firma měsíčně zpracuje více než tři miliony larev, které v prvních dnech svého života zkonzumují přes 11 tun potravinového odpadu.

Důležité je larvy využít dříve, než se promění v dospělé mouchy. Díky vysokému obsahu bílkovin se larvy dají využít jako krmivo pro zvířata nebo jako surovina pro průmyslové produkty – například při výrobě barev, lepidel, stínidel na lampy či potahů na nábytek. Trus larev zase slouží jako kvalitní organické hnojivo. Pro lepší zapojení obyvatel firmy Energesman rozdali ve městě oranžové pytle na sběr potravinového odpadu a spustili marketingovou kampaň s influencery, která má podpořit povědomí o třídění. Za tuto službu městu neúčtují žádný poplatek. Véce ZDE

Evropská komise a Evropská investiční banka oznámily uvolnění 3,66 miliardy eur z Modernizačního fondu na podporu 34 projektů v oblasti energetiky v devíti členských státech EU. Jedná se o dosud největší částku z tohoto fondu, přičemž celkové financování od ledna 2021 již dosáhlo 19,1 miliardy eur.

Investice směřují do modernizace energetických systémů a snížení emisí skleníkových plynů v energetice, průmyslu a dopravě. Cílem je zlepšit energetickou účinnost, posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu, snížit dovoz fosilních paliv a přispět k dosažení klimatických cílů jednotlivých států. Projekty zahrnují například podporu výroby a využívání tepla z obnovitelných zdrojů, modernizaci přenosových sítí nebo rozvoj bateriových úložišť.

Česká republika obdržela 1,05 miliardy eur – druhý nejvyšší objem prostředků po Polsku (1,33 miliardy eur). Mezi podpořenými projekty v Česku je například investice do kapacit pro ukládání elektřiny z obnovitelných zdrojů. Poprvé se mezi příjemce zařadilo i Řecko, které je nově od ledna 2024 do fondu zahrnuto.

Modernizační fond je financován z výnosů systému EU ETS a podporuje transformaci v méně bohatých členských státech EU. Další kolo výzev pro předkládání projektů je plánováno na srpen a září 2025. Prioritní investice, jako je zvyšování energetické účinnosti a dekarbonizace dopravy a průmyslu, mají zjednodušený proces hodnocení.

Evropská komise spustila novou strategii, jejímž cílem je učinit z Evropy nejatraktivnější místo pro vědy o živé přírodě (life sciences) do roku 2030. Tyto vědy hrají klíčovou roli pro zdraví, životní prostředí i ekonomiku – v EU přinášejí hodnotu téměř 1,5 bilionu eur a podporují 29 milionů pracovních míst. Strategie podpořená ročně více než 10 miliardami eur z rozpočtu EU má urychlit inovace, usnadnit přístup na trh a posílit důvěru veřejnosti v nové technologie.

Strategie zahrnuje několik klíčových opatření: rozvoj výzkumné a inovační infrastruktury, mobilizaci až 100 milionů eur na mikrobiomová řešení a 250 milionů eur na vývoj průlomových technologií a udržitelnou výrobu. Komise také navrhne Biotechnologický akt EU pro zlepšení regulačního rámce a spustí platformu propojující startupy, investory a průmysl. K posílení důvěry a využívání inovací EU investuje 300 milionů eur do veřejného zadávání v oblastech jako klimatická adaptace, vakcíny nové generace nebo cenově dostupná léčba rakoviny.

Tato strategie je součástí iniciativy Kompas konkurenceschopnosti a reaguje na ztrátu globálního náskoku EU v oblasti přenosu vědeckého poznání do praxe. Opatření vycházejí z rozsáhlé konzultace a dat včetně studií Společného výzkumného střediska Evropské komise, které potvrzují potenciál life sciences jako klíčového motoru růstu a inovací v EU.

 

Evropská komise navrhla, aby do roku 2040 klesly emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. Tento ambiciózní cíl má být mezikrokem mezi dnešním závazkem snížit emise o 55 % do roku 2030 a konečnou klimatickou neutralitou plánovanou na rok 2050. Česká republika však návrh v současné podobě odmítá. Důvodem je především nedostatek informací – chybí detailní dopadové analýzy pro jednotlivé státy a sektory, stejně jako jasné vymezení finančních nástrojů a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členské státy.

Z českého pohledu je zásadní, aby přechod na nízkoemisní ekonomiku nevedl k neúnosnému růstu cen energií nebo ohrožení průmyslové konkurenceschopnosti. Proto český klimatický plán pro rok 2040 počítá „pouze“ s redukcí emisí o zhruba 83 %, a to s využitím technologií, které dnes ještě nejsou běžně dostupné, jako je zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) nebo využití vodíku.

V této debatě je ale důležité neztrácet ze zřetele samotnou podstatu klimatické změny – a jak výrazně se projevuje i v našich podmínkách. Česká republika se totiž otepluje přibližně dvakrát rychleji než činí globální průměr. To znamená častější sucha, intenzivnější vedra a čím dál častější extrémní jevy, které mají zásadní dopad na zemědělství, krajinu i kvalitu života ve městech.

Zejména města budou muset v nadcházejících dekádách výrazně posílit svou schopnost adaptace na měnící se klima. Nejde jen o budování moderní infrastruktury, ale o celkovou proměnu městského prostoru směrem k vyšší odolnosti. Klíčovou roli přitom sehraje systematické ozelenění – tedy výsadba stromů, zakládání zelených střech a fasád, vytváření parků, vodních prvků a dalších přírodě blízkých opatření, která dokáží tlumit teplotní extrémy a zadržovat vodu v území.

Vedle městské zeleně bude důležitou součástí adaptační strategie také vodní infrastruktura – zejména přehrady, které mohou v obdobích sucha stabilizovat průtoky řek a zajistit vodu pro zemědělství, průmysl i obyvatele. Adaptace tedy nebude spočívat v jediném opatření, ale v celém souboru kroků, které propojí města s krajinou a zajistí obyvatelnou budoucnost i v podmínkách rychle se měnícího klimatu.

Sucho ani změna klimatu si nevybírají podle stranické příslušnosti – dopadají na všechny stejně. I proto by mělo být klimaticky odolné Česko jedním z prioritních cílů příští vlády, bez ohledu na politické dresy. Adaptace na sucho i rozvoj vodního hospodářství vyžadují dlouhodobé, koordinované a stabilní kroky, které přesahují jedno volební období. V říjnových volbách tak možná nepůjde jen o pravici, levici či střed – ale i o to, kolik klimatické jistoty si chceme zachovat pro budoucnost. 

Další podrobnosti: 

• Brusel chce snížit emise o 90 procent. ‚Ale není k tomu dostatek informací,‘ tvrdí Holub z ministerstva

• Jak se v Česku hospodaří s vodou? (ČT24)

• Nové klimatické cíle (ČRo Pro a proti)

• Kohoutková voda zdarma? Karafa nemá stát 120 korun (ČRo Pro a proti)

Evropská komise požádala agenturu ECHA a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) o vyhodnocení údajů o karcinogenních účincích glyfosátu v nedávno zveřejněné Globální studii glyfosátu z 10. června 2025.

Dne 30. května 2022 přijal Výbor pro posuzování rizik (RAC) stanovisko k harmonizované klasifikaci glyfosátu (ISO); N-(fosfonomethyl)glycinu (ES: 213-997-4; CAS: 1071-83-6) a dospěl k závěru, že by měla být zachována stávající klasifikace glyfosátu jako látky, která způsobuje vážné poškození očí a je toxická pro vodní organismy s dlouhodobými účinky. Výbor zjistil, že dostupné vědecké důkazy nesplňují kritéria pro klasifikaci glyfosátu jako látky toxické pro specifické cílové orgány nebo jako látky karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci.

Dne 10. června 2025 byla v časopise Environmental Health zveřejněna zpráva o studii provedené Ramazziniho institutem (Global Glyphosate Study) se závěrem, že glyfosát má karcinogenní účinky. Komise proto požádala agenturu ECHA, aby výbor RAC přezkoumal své stanovisko z roku 2022 týkající se harmonizované klasifikace glyfosátu, vyhodnotil údaje o karcinogenních účincích glyfosátu uvedené ve výše zmíněné globální studii a současně přihlédl ke všem dalším dostupným informacím o karcinogenitě glyfosátu, které byly v rámci stanoviska výboru RAC posouzeny.

Aktualizované stanovisko výboru RAC by mělo být předloženo do 15 měsíců od obdržení všech dostupných údajů (včetně nezpracovaných údajů) od autorů Globální studie glyfosátu.

Glyfosát je široce používaná herbicidní látka, která slouží k ničení plevelů v zemědělství i při údržbě veřejných i soukromých prostor. Díky své účinnosti a širokému spektru působení patří mezi nejrozšířenější pesticidy na světě. Přestože je jeho použití běžné, vyvolává dlouhodobě diskuse o možných zdravotních rizicích, zejména o jeho potenciálních karcinogenních účincích.