V dobách Sovětského svazu byly v Moldavsku ve velkém rozsahu používány v zemědělství pesticidy - prostředky k hubení rostlinných a živočišných škůdců. V 90. letech minulého století pak bylo plošné používání těchto látek ukončeno a zbývající nepoužité a zakázané pesticidy byly bez bližší evidence shromážděny ve vybraných skladech a také uloženy do speciálně konstruované skládky na jihu země v blízkosti obce Cişmichioi. Pesticidy mají nepříznivý vliv na zdraví člověka - způsobují rakovinu, poškozují genetický materiál, nervový a hormonální systém a mají i neblahý vliv na životní prostředí. Většinou se jedná o těžko odbouratelné látky.

Dne 26. října 2016 v 10:00 bude na Ministerstvu životního prostředí Moldavska v Kišiněvě slavnostně podepsáno Memorandum o spolupráci na realizaci projektu "Ověření stavu a návrh řešení skládky nebezpečných odpadů v Cişmichioi". Podpisovat budou: Zdeněk Krejčí - Velvyslanec ČR v Moldavsku, Valeriu Munteanu - Ministr životní prostředí Moldavska a Gheorghe Gaberi - ředitel Agentury ANSA Moldavsko.

Rozvojovým záměrem projektu je přispět ke snížení ohrožení životního prostředí a populace v okolí skládky. V rámci tohoto projektu Česká republika prostřednictvím České rozvojové agentury ověří stav skládky nebezpečných odpadů, zpracuje analýzu rizik a studii proveditelnosti nápravných opatření. Projekt byl zahájen v srpnu 2016 a je naplánován do konce listopadu 2017.

Skládka nebezpečných odpadů v Cişmichioi byla vybudována mezi lety 1977 až 1987 a je na ní uloženo v betonových sarkofázích a zemních úložištích částečně zaizolovaných foliemi cca 4-16 tisíc tun pesticidů a další chemické látky o odhadovaném celkovém objemu až 27tis m3. Přesný obsah úložišť, stav zabezpečení ani úroveň potenciálních úniků látek do okolí nejsou známy.

Na základě výsledků průzkumných prací, analýzy rizik a studie proveditelnosti budou nadefinovány další aktivity, vedoucí k omezení rizik souvisejících se skládkou. V závislosti na zjištěném stavu lokality a dostupných prostředcích se předpokládá částečná realizace neodkladných návazných opatření z prostředků zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Realizace první fáze projektu především poskytne moldavské státní správě informace o reálné situaci na skládce a v jejím okolí a umožní následně v souladu s doporučeními studie proveditelnosti žádat další donory o finanční prostředky pro trvalá nápravná opatření.

Moldavským partnerem projektu, který zabezpečuje přímou podporu v rámci realizace projektu, je Ministerstvo životního prostředí Moldavské republiky, resp. Centrum persistentních organických polutantů (POPs). Projekt je dále monitorován a rovněž podporován ze strany zastupitelského úřadu ČR v Moldavské republice.

Realizátorem projektu je česká firma DEKONTA, a.s., která má s řešením dané problematiky rozsáhlé zkušenosti a v Moldavské republice již delší dobu rozvíjí své aktivity.

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) uspěl ve třech soudních sporech o náhradu škody za provozování solárních elektráren. Protistrany ve sporu požadovaly po státu zaplacení zhruba 3,49 miliardy korun jako náhradu škody za zavedení finančního odvodu. Již loni v říjnu úřad uspěl v devíti soudních sporech o 3,2 miliardy korun a letos v dubnu v dalších šesti sporech o 266,5 milionu korun. Více ZDE

Zdroj: E15

V komunikaci s obcemi o trvalých úložištích jaderného odpadu udělal stát řadu chyb, proto s geologickými průzkumy nyní většina z nich nesouhlasí. V Otázkách Václava Moravce to řekla předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Nejvýhodnější je podle ní mít úložiště přímo v okolí jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Prof. Eva Zažímalová je jedinou kandidátkou na funkci předsedy Akademie věd České republiky (AV ČR). Možnost podávat návrhy vypršela pracovištím AV ČR v pátek 14. října a návrh na jiného kandidáta nebyl podán. Předsedovi naší největší vědecké instituce prof. Jiřímu Drahošovi končí funkční období příští rok na jaře. Akademický sněm AV ČR, který bude volit nového předsedu, proběhne 15. prosince 2016. Prof. Zažímalová má před volbou silnou podporu, podporu získala od 40 ústavů AV ČR. Po prosincovém Akademickém sněmu bude zvolený kandidát navržen k projednání vládě ČR a následně jej jmenuje prezident republiky. Po prof. Heleně Illnerové, jež vedla AV ČR v letech 2001 až 2005, se prof. Eva Zažímalová může stát teprve druhou ženou v čele této instituce.

Prof. Zažímalová od roku 1983 pracuje v Ústavu experimentální botaniky AV ČR (ÚEB), v letech 2003 až 2007 zde byla zástupkyní ředitele a do roku 2012 ústav vedla. Od roku 2004 vede v ÚEB laboratoř hormonálních regulací u rostlin. Dlouhodobě spolupracuje také s Biologickým centrem AV ČR. Věnuje se molekulárním mechanismům účinku rostlinných hormonů. Její výzkumná práce zaměřená na auxiny může nalézt využití například v zemědělství. V roce 2013 byla jmenována profesorkou v oboru rostlinné anatomie a fyziologie. V témže roce byla zvolena do Akademické rady AV ČR a úspěšně vedla tým pro Hodnocení výzkumné a odborné činnosti pracovišť AV ČR za léta 2010–2014. Jako hodnotitelka zasedá prof. Eva Zažímalová i v panelech Evropské výzkumné rady. Je autorkou desítek vědeckých článků s několika tisíci citací.

Američtí vědci objevili postup, jak přeměnit oxid uhličitý na etanol. Náhodou objevená metoda dokáže zabít dvě mouchy jednou ranou - mohla by využít nadprodukce nejvýznamnějšího plynu přispívajícího ke skleníkovému efektu a zároveň poskytnout nový a snadno dostupný zdroj energie. Samotný proces přeměny oxidu uhličitého na etanol není nový. Až doposud to ale věda uměla jen s použitím velkého množství drahých kovů, jako je platina. Nová metoda využívá složitou elektrochemickou reakci miniaturních částic o velikosti 50 až 80 nanometrů uhlíku, mědi, dusíku a elektřiny. Více ZDE

Zdroj: Novinky.cz

Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo na základě znění programu EFEKT na rok 2016 výzvu č. 5/2016 s termínem podání žádostí do 31. 10. 2016. Předmětem podpory je příprava a zpracování zadávací dokumentace pro pilotní veřejné zakázky na poskytování energetických služeb se zaručeným výsledkem v podobě EPC projektu pro vybrané objekty vybraných ústředních vládních institucí, včetně návrhu smlouvy, která bude součástí zadávací dokumentace. Objekty pro pilotní veřejné zakázky jsou vybrány a jde o objekty tří vybraných ústředních vládních institucí, které jsou organizačními složkami státu.

Dokument ke stažení:

• Výzva 5/2016 - podrobné informace [docx, 414 kB]

• Žádost o podporu z programu EFEKT [xlsx, 44 kB]

• Příloha č. 2 - čestné prohlášení o veřejné zakázce [docx, 14 kB]

• Příloha č. 3 - čestné prohlášení o bezdlužnosti [docx, 17 kB]

• Příloha č. 20 - čestné prohlášení o podpoře de-minimis [docx, 27 kB]

• Příloha č. 22 - čestné prohlášení o DPH [docx, 15 kB]

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) publikovalo souhrnná data o produkci odpadů a nakládání s nimi za léta 2009 až 2015. Data jsou zpracována podle platného Matematického vyjádření výpočtu soustavy indikátorů odpadového hospodářství.

Dokument ke stažení:

Souhrnná data 2009-2015 (PDF, 219 kB)

Státní fond životního prostředí ČR informuje žadatele o dotaci z Operačního programu Životní prostředí, že dokument Zadávání veřejných zakázek v OPŽP 2014 – 2020, verze 5, je nadále platný i navzdory tomu, že v účinnost vstoupil nový zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

Aktualizace tohoto dokumentu je závislá na úpravě Metodického pokynu pro oblast zadávání zakázek pro programové období 2014 – 2020, jehož gestorem je Ministerstvo pro místní rozvoj. Úprava metodického pokynu je nyní projednávána v mezirezortním připomínkovém řízení. Kdy tato aktualizace nabyde účinnosti nelze odhadnout.

Žadatelé o dotaci z Operačního programu Životní prostředí proto i nadále postupují dle aktuální verze 5 dokumentu Zadávání veřejných zakázek v OPŽP 2014 – 2020, přičemž tam, kde tento dokument odkazuje na již neúčinný zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, aplikují se ustanovení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, obsahem i účelem nejbližší ustanovením již neúčinného zákona.

Zdroj: SFŽP

Rekonstrukce budov a zavedení takzvaných inteligentních sítí a měřicích přístrojů, které umožní Česku splnit přísnější cíl v oblasti energetických úspor, by do roku 2030 stály navíc až 600 miliard korun. Uvedl to generální ředitel energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš. Evropská komise předloni stanovila, že členské státy EU mají do roku 2030 zvýšit energetickou účinnost svých soustav o 27 procent proti roku 1990, nyní ale navrhuje zvýšení účinnosti o 30 procent. Více ZDE

Zdroj: E15 (ČTK)

Agentura pro podnikání a inovace (API) v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně představila chystané novinky Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK). Podnikatelé se seznámili s podrobnostmi Operačního programu a dozvěděli se vše o výzvách, které budou během následujících týdnů vyhlášené. Specialisté z agentury a ministerstva na základě svých dosavadních zkušeností upozornili na úskalí a nejčastější chyby, kterých se žadatelé o dotaci dopouštějí. Do konce roku 2016 bude vyhlášeno dalších čtrnáct výzev na podporu průmyslového výzkumu, vývoje a inovací, rozvoje podnikatelské infrastruktury, ICT sektoru a ekoenergetických projektů, a to pro začínající i rozvinuté podniky všech velikostí. Prezentace řečníků, kteří na semináři vystoupili, jsou ke stažení ZDE.

Technologická agentura České republiky vyhlásila výsledky druhé veřejné soutěže Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje EPSILON, vyhlášené dne 15. března 2016. Poskytovatel předpokládá uzavření Smlouvy o poskytnutí podpory/vydání Rozhodnutí o poskytnutí podpory u následujících projektů.

Svaz průmyslu a dopravy ČR ve svém stanovisku k návrhu nařízení EK k hodnocení nebezpečné vlastnosti odpadů HP14, o které byl požádán ze strany MŽP, vyjadřuje zásadní nesouhlas. Svaz nařízení odmítá z důvodu nerelevantních měřících metod, plošného zavádění hodnocení nebezpečné vlastnosti HP14 (bez ohledu na rozdílné způsoby dalšího nakládání) či z důvodu toho, že nelze aplikovat navrhované hodnocení nebezpečné vlastnosti HP 14, jehož důsledkem by bylo, že hodnocení odpadů, které jsou v současnosti v kategorii „ostatní dopad“, by muselo být prováděno pomocí ekotoxikologických testů.

Dokument ke stažení:

Stanovisko_k_hodnocení_nebezpečné_vlastnosti_odpadu_HP14

Dvojí tarif pro odběr pitné vody, který by zamezil jejímu plýtvání v době sucha, se zatím v Česku zavádět nebude. „Jsme jen v úrovni nápadu. Zavádění by trvalo několik let," uklidňuje v rozhovoru pro iDNES.cz šéf Výzkumného ústavu vodohospodářského Mark Rieder. O možném zvýšení ceny pro „plýtvače“ minulý týden informovala MF DNES. Více ZDE

Mohlo by Vás zajímat:

Chystá se úder na plýtvače: vodoměry budou mít dvě sazby, jako v Izraeli (iDNES, 14.10.2016)

Reakce MŽP na páteční článek MFD „Účet za vodu v bazénu vyletí o tisíce“ (MŽP, 17.10.2016)

SOVAK ČR k problematice zajištění surové vody pro výrobu vody pitné (19.10.2016)

SLEDUJEME Senát právě schválil novelou zákona o ochraně ovzduší, kterou Poslanecká sněmovna schválila ve znění přijatých pozměňovacích návrhů začátkem září. Schválení zákona doporučil jak ústavně-právní výbor i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Novela, která bude po podpisu prezidenta platná od 1. ledna 2017, se tematicky týká ponížení emisního limitu PM2,5, pachů, vyhlašování a ukončování smogových situací, uznávání emisních plaket, přímé kontroly domácích topenišť.

Senát také dnes schválil novelu zákona o pozemních komunikacích, která má obcím usnadnit pokládání inženýrských sítí. V roce 2015 došlo chybnou novelizací zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ke zrušení možnosti ukládání vodovodů a kanalizací jako inženýrských sítí v obcích a městech mimo místní komunikace. Tento krok vedl k zastavení řady připravených vodohospodářských investičních akcí v řádech stovek milionů korun a ohrožoval naplnění rozšiřování či obnovy inženýrských sítí investovaných obcemi a městy často v rámci dotačních projektů tak, jak na to v červnu toho roku upozorňoval i SOVAK ČR.

Ochrana ovzduší

Poslanci schválili pozměňovací návrhy, které se týkají například pachů - ministerstvo životního prostředí tak bude stanovovat specifické emisní limity pro látky obtěžující zápachem, záložních zdrojů z pohledu zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování (úprava počtu hodin), vyhlašování smogových situacích, vydávání závazných stanovisek ČIŽP, povinného připojování na soustavy pro zásobování teplem (nově energetický posudek k prokázání ekonomické přijatelnosti), přílohy č. 10 (nadpisy) a biopalivům.

Novela zákona zavádí povinnost provozovatelů spalovacích zdrojů v domácnostech umožnit osobám pověřeným obecním úřadem obce s rozšířenou působností přístup ke zdroji, k jeho příslušenství a používaným palivům ke kontrole dodržování povinností podle zákona o ochraně ovzduší. Podmínkou je opakované podezření úřadu, že tepelný zdroj provozuje daná domácnost v rozporu s povinnostmi stanovenými zákonem o ochraně ovzduší. V případě prvního podezření úřad provozovatele písemně upozorní na podezření z porušování povinností, poučí jej o povinnostech spojených s provozem spalovacího zdroje a o důsledcích opakovaného podezření možností provedení přímé kontroly u zdroje. Při druhém důvodném podezření bude mít úředník oprávnění provést kontrolu. Při ní bude postupovat podle jasných pravidel daných kontrolním řádem a zákonem o ochraně ovzduší. Vypuštění přímé kontroly domácích topenišť poslanci nechválili. TOP 09 a ODS vzápětí oznámily, že normu napadnou u Ústavního soudu. Předpis prosazený vládní koalicí podle nich protiústavně narušuje domovní svobodu.

Nový návrh také upravuje podmínky pro vyhlašování a odhlašování smogové situace a regulace. Cílem je jejich včasné vyhlašování a ukončování tak, aby byly brány v potaz lokální a krátkodobé nárůsty koncentrací. Pro částice PM10 bude vyhlašování smogových situací a regulací posuzováno na základě 12hodinových klouzavých průměrů, které mají zajistit co nejmenší prodlevu mezi vyhlášenou situací a naměřenou koncentrací.

Zásadní řešením pro zajištění dostatečného množství surové vody nezbytné pro výrobu pitné vody a následné zásobování obyvatel České republiky pitnou vodou jsou opatření vedoucí k zadržení vody v krajině ve stávajících nádržích, výstavbě nových nádrží a také budování a propojování nadregionálních vodárenských soustav s více zdroji vody. Opatření individuálního hospodaření s vodou, snížení podílu zpevněných nepropustných ploch, retence a recyklace vody je určitě podpůrnou aktivitou, ovšem pro vlastní posílení vodních zdrojů zdaleka nestačí.

Hlavním problémem zůstává současné hospodaření s dešťovou vodou, která je v naprosté většině případů během dešťových srážek odváděna buď přímo oddílnou kanalizací do vodních útvarů či jednotnou kanalizací na místní čistírnu odpadních vod a následně do vodotečí. Tento způsob hospodaření s dešťovou vodou je dlouhodobě neudržitelný, neboť přispívá k rychlému odvádění srážek mimo území ČR a v případě menších vodních toků tak dochází k pravidelným hydraulickým stresům, které poškozují koryta řek a vodní společenstva. Z těchto důvodů je nutné více využívat retenci a zasakování dešťových vod přímo v místě jejich dopadu. Pokud jsou srážkové vody odváděny kanalizací pro veřejnou potřebu, podléhají obecně zpoplatnění, a to ve výši stočného, které je platné v příslušné lokalitě. Za subjekty nemající povinnost dle zákona o vodovodech a kanalizacích platit za odvádění srážkových vod (vlastníci dálnic, silnic, místních a účelových komunikací veřejně přístupných, ploch drah celostátních a regionálních, ploch nemovitostí určených k trvalému bydlení a domácností) ovšem platí v konečném důsledku poplatky za čištění dešťových vod občané a podnikatelé napojení kanalizací na čistírny odpadních vod v cenách stočného, přestože žádné srážkové vody do kanalizace nevypouštějí nebo dokonce v případě podnikatelů za srážkové vody platí. Bilančně je objem čištěné odpadní vody v ČR dvakrát vyšší než objem fakturovaného stočného a spotřebitelé tak platí za jiné znečišťovatele. Odstranění výjimek umožní změnu chování zpoplatněných subjektů, které přikročí k  výstavbě retenčních nádrží a vsakovacích míst, s budováním oddílné kanalizace. Dešťové vody poté neskončí na čistírnách odpadních vod a dojde sekundárně i k posílení zdrojů vody.

Dvousložková cena vody, kdy dnes v některých regionech spotřebitel ročně platí od několika korun až po zhruba tisíc korun za vodné a stočné (podle průtoku vodoměru) jako pevnou část a podstatně vyšší část podle skutečné spotřeby, je skutečně spravedlivým vyjádřením podílu na nákladech spojených s údržbou a obnovou vodárenského majetku. Jako příklad lze uvést náklady spojené s připojením, dodávkami vody, jejím měřením a údržbou do srovnatelných objektů, které jsou stejné, je-li spotřeba vody v jednom z nich desetkrát nižší než v druhém.  SOVAK ČR má za to, že v blízké budoucnosti se neobejdeme bez podstatné změny v poměru pevné a variabilní částky za vodné a stočné ve prospěch podílu složky pevné a to zejména vzhledem k tomu, že podíl fixních nákladů již představuje v ceně běžně 70 % z úplných vlastních nákladů! Tato skutečnost je dána řadou skutečností, mezi které patří např. zvyšování prostředků na opravy a obnovu majetku vodovodů a kanalizací. Základní bariéru tomuto kroku však představuje současná zákonná limitace stropu alokace fixní složky 15 %.

S hrozícím suchem a tím spojeným nedostatkem surové vody pro výrobu vody pitné se ale objevuje řada mnohdy populistických a neodborných návrhů na řešení zásobování obyvatel pitnou vodou. Jedním z návrhů je šetření pitnou vodou a zpoplatnění větších odběrů. SOVAK ČR musí konstatovat, že tento návrh je neodborný a laický. Výrobci a dodavatelé pitné vody by naopak měli zvýhodňovat velké odběry vodárenských služeb, což jsou dodávky pitné vody a její následné odkanalizování. Vodovodní a kanalizační sítě a technologie jsou totiž v optimálním stavu při jejich běžném využívání, to jest při dostatečném průtoku pitné nebo odpadní vody. Při malých průtocích a kolísání se snižuje využitelnost sítí, zvyšuje se jejich poruchovost a např. u vodovodní sítě i nutnost častějších proplachů z důvodů dodržení požadavků na kvalitu pitné vody, u kanalizace naopak dochází k hromadění nerozpuštěných látek v kanalizacích a přetěžování čistíren odpadních vod organickým zatížením tak, jak jsme tomu byli svědkem např. v letošním létě.

Nechceme se přece připravit o dnes samozřejmé pohodlí mít dostatek kvalitní pitné vody z kohoutku, kdykoliv ji potřebujeme. To přece není nutné, musíme jen zajistit dostatek surové vody pro její výrobu. Spotřeba pitné vody je pouze zapůjčením vody z kohoutku a její návrat kanalizací na čistírnu odpadních vod. Nic se neztrácí, naopak. Vodárenské společnosti berou surovou povrchovou a podzemní vodu k výrobě pitné vody v přírodě, a té ji také navrací. Téměř v dvojnásobném množství, protože vyčištěných odpadních vod je díky čištěným dešťovým vodám protékajícím čistírnami dvakrát více než množství vyrobené pitné vody.

Vody, surové vody, především povrchové je u nás dost. Špatně s ní hospodaříme, nedovolíme jí, aby se vsákla, neumíme ji na našem území zadržet v přehradách a nádržích. Hledáme, vymýšlíme a navrhujeme drobná zlepšení. Tím zásadním, zadržet vodu v krajině se nezabýváme.

Autor: Ing. František Barák, předseda představenstva SOVAK ČR

Zatímco Češi stále drtivou většinu komunálního odpadu zahrabávají pod sebe, západní sousedé z něho čistě vyrábějí teplo, světlo a nové věci.

Neskládkují vůbec nebo jen minimálně, a navíc za obří poplatky. Na semináři k zákonu o odpadech, který má být vládě předložen na podzim, to uvedl ředitel odboru odpadů ministerstva životního prostředí (MŽP) Jaromír Manhart.

„Skládky jsou tikající bombou v zemi. Sanace havarovaných skládek a prevence stojí desítky miliónů ročně. Téměř každý půlrok některá ze skládek zahoří,“ zdůraznil Manhart.

V Česku je 180 skládek. Loni jsme podle MŽP vyprodukovali 37 miliónů tun komunálního odpadu, zatímco v roce 2013 to bylo třicet miliónů tun. Při přepočtu na hlavu tak Češi minulý rok vyhodili už 500 kg domovního odpadu na hlavu a rok. Jsme v Evropě zhruba uprostřed.

Jenže pouze jedenáct procent odpadku se v roce 2015 energeticky využilo, což je hluboko pod průměrem Evropy, kde se na teplo a světlo proměňuje bezmála 30 procent odpadků.

Navíc až 350 Kč na osobu a rok
„Cílem zákona není propagovat spalovny, ale zkrátka omezit zahrabávání odpadů do země čili skládkování a zaměřit se na oběhové využívání. V roce 2024 by měl platit úplný zákaz skládkování. To není jen na úrovni ČR, ale celé Unie,“ konstatoval Manhart.

Motivací má podle něho být postupné zdražování poplatku za skládkování. Základní cena za komunální odpad je dnes 500 Kč za tunu. Podle představ ministerstva by měl růst postupně na 900 korun za tunu v roce 2018 až k 1800 korunám za tunu v roce 2024.

Ministerstvo si nechalo spočítat, že pokud bude obec stále odpadky jen vozit na skládky, v průměru jeden občan za to doplatí 43 korun v prvním roce zdražení. V šestém roce by navýšení poplatku za skládkování znamenalo pro peněženku jednotlivce v průměru 256 korun. Svaz měst a obcí odhaduje, že by to bylo až 350 korun navíc.

„Poplatky za skládkování rostou všude v okolních zemích. V Polsku už činí 900 korun za tunu a budou se dál zvyšovat,“ dodal Manhart. Domovní odpad neskládkují například Německo (pouze jedno procento odpadu), Nizozemsko či Švýcarsko.

„Cíle recyklací jsou v některých obcích nesplnitelné. Pořád nám část využitelných odpadů končí v kamnech domácností. Uvidíme, co s tím udělají kotlíkové dotace. Není nám také úplně jasné, jak se bude prokazovat, že recyklují to, co se požaduje. Češi sice třídí, ale na recyklaci nejsou dostatečné kapacity. A potíž je také v tom, že v komunálním odpadu je stále velké množství popela, což pak brání jeho energetickému využití. Na moderní systémy využívání odpadu mají němečtí sousedé rovněž více peněz,“ glosoval situaci výkonný ředitel Svazu měst a obcí Č R Dan Jiránek.

Skládky i po roce 2024
„Odpady třídí již přes 70 procent Čechů. I když si lidé, kteří odpad třídí, myslí, že jsou v menšině, nejsou,“ doplnil Lukáš Grolmus ze systému EKOKOM. I kdyby se ale skutečně realizovaly všechny ambiciózní cíle měst a státu v oblasti modernizace a rozšíření již existujících spaloven a došlo by i k výraznému navýšení podílu recyklace, tak nám v roce 2024 budou podle manažera ČEZ Dalibora Roika stále chybět kapacity na využití 600 až 800 tisíc tun komunálního odpadu.

Názor, že i po roce 2024 se navzdory zákazu v legislativě u nás bude muset část odpadu skládkovat, zastává i ředitel České asociace odpadového hospodářství ČR Petr Havelka. „Česko bude muset jít cestou větší recyklace a energetického využívání odpadu. Zákaz skládkování není problém, ale ponese to nějaké náklady. Komise legislativní rady vlády konstatovala, že ministerstvo musí dopracovat argumenty k novému zákonu o odpadech, protože to má nemalý dopad na obyvatelstvo. A je také otázka, jak zákon dopadne, když se kvapem blíží parlamentní volby, zda se před nimi za něj bude politická strana drát,“ dodal Havelka.

Společnost ČEZ na semináři informovala, že připravuje plány na výstavbu zařízení pro energetické využití odpadu, jak se dnes moderním spalovnám říká, v areálu elektrárny Mělník. ČEZ očekává, že narazí na silný odpor ekologů, protože o těchto zařízeních kolují domněnky, že zamořují životní prostředí.
„V Kodani se staví spalovna 400 metrů od královského paláce. Ohňostroj v Londýně na oslavu milénia vyprodukoval stejné množství dioxinů jako zařízení pro energetické využívání odpadu za sto let. Spalovny kromě energie produkují například škváru do silnic,“ argumentoval Dalibor Roik z divize strategie ČEZ.

Čtěte také:

VIDEO ze semináře: Co přinese plánovaný zákaz skládkování v roce 2024? (17.10.2016)

Nenechte si ujít: