Znečištění ovzduší způsobené uhelnými elektrárnami zapříčiní každý rok předčasnou smrt téměř 23.000 Evropanů, uvádí v úterý zveřejněná studie, na níž se podílela mimo jiné německá pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF). V České republice podle ní každoročně v této souvislosti předčasně zemře 570 lidí.

Studie, která pracuje s daty za rok 2013, uvádí, že jen německé uhelné elektrárny každý rok způsobí 4350 předčasných úmrtí, téměř 2500 z nich přitom mimo území spolkové republiky. Kolem 170 z těchto úmrtí připadá na Česko.

Ještě hůře z měření vychází Polsko. Prach z komínů jeho uhelných elektráren každoročně vede k předčasné smrti 5830 Evropanů, z nichž 4690 zemře mimo Polsko. Znečištění zanesené z Polska do ČR je příčinou předčasného úmrtí 220 Čechů.

Občany okolních států ale negativně ovlivňují také uhelné elektrárny v České republice, které podle studie stojí za předčasnou smrtí 1410 Evropanů, včetně 110 Čechů. Nejhorší dopady mají české elektrárny v Německu (390 předčasných úmrtí) a v Polsku (180), oběti si ale vybírají také třeba v Itálii (110).

Čechů předčasně kvůli ovzduší znečištěnému uhelnými elektrárnami umírá každý rok 570, velkou většinu z nich - 460 - mají přitom na svědomí zahraniční elektrárny.

Celoevropskou finanční zátěž takto znečištěného ovzduší na zdravotní systémy jednotlivých zemí 56stránková studie, která vychází z měření emisí u více než 90 procent všech 280 uhelných elektráren v EU, odhaduje až na částku kolem 60 miliard eur (1,6 bilionu korun).

Zdroj: ČTK

Chystaná novela o odpadech v Česku působí značné problémy. Kvůli budoucím změnám tohoto miliardového byznysu se rozštěpily i firmy, které na tomto poli působí. Dosud za ně mluvila zejména Česká asociace odpadového hospodářství. To už ale neplatí. Výroky jejího šéfa Petra Havelky totiž začaly některým společnostem v oboru vadit natolik, že založily novou asociaci s velmi podobným názvem Česká asociace oběhového hospodářství (ČAObH). Nová asociace nalákala hned dva velké hráče, zahraniční koncerny Veolia a Suez, a názorově blíž k ní má i současné vedení ministerstva životního prostředí. Více ZDE

Čtěte také:

Česko je skládkařskou velmocí, nová asociace to chce změnit (29.6.2016)

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 150 tisíc korun společnosti, která bez povolení krajského úřadu tři roky provozovala několik zdrojů znečišťování ovzduší, a to lakovnu, smaltovnu a odmašťování.

„Při kontrole jsme také zjistili, že provozovatel neprovádí měření emisí těkavých organických látek na výstupu z lakovny, ani měření tuhých znečišťujících látek ze čtyř smaltovacích boxů. Nebyla tak prokázána schopnost těchto zdrojů plnit emisní limity. Navíc jsme přišli na vážné nedostatky v provozní evidenci lakovny a neplnění ohlašovacích povinností pro provozy smaltování a odmašťování,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Firma už o povolení provozovat tyto zdroje požádala, krajský úřad o něm však zatím nerozhodl.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) schválilo dotaci ve výši téměř 360 milionů korun 27 projektům z pěti výzev Operačního programu Životní prostředí. Jedná se o projekty podpořené dodatečně např. na základě výsledku přezkumného řízení. Projekty se týkají protipovodňového opatření, materiálového a energetického využití odpadů, zlepšení kvality ovzduší, péče o významná chráněná území a kanalizace a čistírny odpadních vod.

Dokument ke stažení:

Seznam schválených projektů

Státní fond životního prostředí (SFŽP) aktualizoval Pravidla pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020 s účinností od 1. července 2016 (verze č. 7 Pravidel). Detailní přehled provedených změn je uveden v kapitole A dokumentu (tabulka Přehled změn). Fond dále uvádí, že s novou verzí Pravidel dochází také k novelizaci navazujícího dokumentu Zadávání veřejných zakázek a Přílohy č. 7 (Metodika pro žadatele stanovující podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů).

Zdroj: SFŽP

Ministerstvo životního prostředí připravilo novelu zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, kterou se výrazným způsobem mění výše poplatků za odběr podzemních vod pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Podle platného znění výše zmíněného zákona je stanovena výše poplatku za odběr podzemních vod pro zásobování pitnou vodou 2 Kč za m3.

Podle § 88 odstavce 15 část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje.

Navzdory negativní reakci řady povinných připomínkových míst (více jak 350 stran připomínek) předložilo Ministerstvo životního prostředí s existujícími rozpory do Legislativní rady vlády novelu zmiňovaného vodního zákona, podle které se navrhuje změna výše poplatků za odběr podzemních vod. Pro rok 2017 se předpokládá výše poplatku na úrovni 3 Kč za m³ a dále s postupným nárůstem do roku 2022, kdy má být výše poplatku za odběr podzemních vod 6 Kč za m³. Jedním z hlavních argumentů Ministerstva životního prostředí pro zdůvodnění nárůstu plateb za odběr podzemních vod je rozdílná výše plateb za odběr povrchových a podzemních vod a snaha o snížení odběrů vod podzemních ve prospěch vod povrchových.

SOVAK ČR musí upozornit na skutečnost, že členění odběrů podzemních a povrchových vod v České republice je dáno především místními podmínkami, vodnatostí toků v regionech, vybudovanými kapacitami úpraven a vodárenských nádrží a také snahou zajistit obyvatelstvu co nejlepší kvalitu těchto vod. Řada měst a obcí jednoduše nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit svůj zdroj pitné vody. Z těchto důvodů se v České republice dlouhodobě pohybuje poměr mezi pitnou vodou vyrobenou z povrchových vod a podzemních vod přibližně 1:1. Tento poměr je dlouhodobý a i přes různé výkyvy ve prospěch povrchových či podzemních vod v průběhu uplynulých let relativně neměnný. Například v roce 2015, kdy Česká republika čelila následkům sucha, došlo po mnoha letech k nárůstu výroby pitné vody, oproti roku 2014 o 4,2 %. Nárůst výroby pitné vody z vody povrchové činil 6,7 %, zatímco nárůst z vody podzemní pouze 1,8 %. Z obrázku mapující vývoj odběru podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013 je pak zřejmý jasný trend poklesu odběru podzemních vod kopírující pokles spotřeby pitné vody v České republice. SOVAK ČR nerozumí deklaracím některých představitelů Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí o nadměrném využívání podzemních vod (ve Zprávě o stavu vodního hospodářství v roce 2012 doslova zmíněno drancování) pro vodárenské účely a nutnosti snižování odběrů podzemních vod, když jediným výsledkem takového konání by byla skutečnost, že by se řada obyvatel České republiky ocitla bez pitné vody. Přitom samotný zákon č. 254/2001 Sb. o vodách v § 29, odstavci 1 poměrně jasně stanovuje: Zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštním právním předpisem.

Odběry podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013

Zdroj: Ministerstvo zemědělství – Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2013

Vyšší platby za odběr povrchových vod jsou pak dány především faktem, kdy z ceny za odběr vody povrchové jsou hrazeny veškeré náklady Státních podniků povodí související s výkonem jejich činnosti, nesouvisejícím se zajištěním množství a kvality povrchových vod, využívaných na výrobu vody pitné (například protipovodňová opatření).

Předkládaná novela vodního zákona rovněž rozdělení výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody následujícím způsobem:

• 25 % příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje

• 25 % příjmem státního rozpočtu

• 50 % příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky

Novela zákona o vodách pak rovněž předpokládá následující účelovost plateb za odběr podzemních vod:

• Část výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody, která je příjmem rozpočtu kraje, může být použita pouze na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.

• Část výnosu poplatku, která je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky, může být použita především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod.

Ze strany představitelů Ministerstva životního prostředí bylo několikrát deklarováno, že takto získané prostředky budou přednostně využity na řešení problematiky spojené se zásobováním obyvatelstva pitnou vodou. Například v článku: „Voda zdraží a odnesou to domácnosti. Expert: Brabec nahrál vodárnám na smeč.“ uveřejněném dne 23. 6. 2016 v deníku Blesk, dostupném online na https://goo.gl/J8Jy9f, ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec uvedl: „Garantuji, že pokud ten zvýšený poplatek projde, a určitě o tom ještě bude debata, a bude možná nakonec nižší, tak každý milion půjde zase zpět do obcí a měst. Na budování studní, nových zdrojů pitné vody a její čištění. Určitě to neodteče někam ven.“

SOVAK ČR bere na vědomí příslib ministra životního prostředí o účelovosti poplatků za odběr podzemních vod a doufá, že bude dodržen rovný a spravedlivý přístup ke všem vlastníkům vodohospodářské infrastruktury v České republice, ovšem je položen v přímém rozporu s požadavkem Státního fondu životního prostředí, který i v rámci meziresortního připomínkového řízení požadoval vyloučení účelovosti. Zde musí SOVAK ČR upozornit na skutečnost, že v návrhu novel zákona tak zůstal podíl příjmu z poplatků za odběr podzemních vod pro Státní fond životního prostředí mimo primární určení na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury a naopak je uvedena vágní formulace, že nový příjem může být (ovšem také vůbec nemusí!) použit především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod. Určení podílu příjmu pro státní rozpočet pak není definováno vůbec! Zcela mimo realitu je představa, že z poplatků bude financována zlepšená péče státu o podzemní zdroje a jejich ochranná pásma – tato povinnost totiž leží pouze na vlastnících, kterými jsou majoritně města a obce. Kromě částečně fungujícího monitorování hladiny podzemních zdrojů a vydávání standardů a technických norem jsou všechny činnosti týkající se ochrany podzemních zdrojů vod na vodoprávních úřadech a vodárenských společnostech. Právě tyto společnosti provádějí samotnou péči o zdroje podzemních vod, jejich ochranu, zabezpečení ochranných pásem a monitoring.

V současné době je jedním z hlavních úkolů v oboru vodovodů a kanalizací zajistit dostatečný objem prostředků na obnovu vybudované vodohospodářské infrastruktury, jejíž hodnota v České republice aktuálně přesahuje částku 1 bilion Kč. Podle Analýzy plnění plánu financování obnovy, kterou zpracoval Výbor pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací však pouze přibližně 25 % vlastníků vodohospodářské infrastruktury plní plán finanční obnovy v patřičné výši, neboli generují z plateb za vodné a stočné dostatečné prostředky na vytváření rezervních fondů pro obnovu již vybudované vodohospodářské infrastruktury. Pokud má být zachován princip samofinancovatelnosti obnovy pouze z prostředků získaných z plateb za vodné a stočné, bude nutné v řadě případů vážně diskutovat nad aktuální výší plateb za vodné a stočné. Především pak bude nutné zodpovědět na otázku, zda jsou dnes tyto platby nastaveny v patřičné výši a zda nebude nutné pro udržitelnost samofinancovatelnosti oboru přistoupit k jejich zvýšení.

Zvyšování plateb za odběr podzemních vod pak SOVAK ČR považuje za krok, který ohrožuje záměr zachování samofinancovatelnosti oboru vodovodů a kanalizací a udržení sociální únosnosti cen pro vodné a stočné. Hlavním zdrojem pro tvorbu prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury jsou platby za vodné a stočné. Zatěžování provozovatelů vodovodů a kanalizací zvyšováním plateb za odběr podzemních vod pak povede buď ke skokovému nárůstu plateb za vodné a stočné, nebo zvyšování počtu vlastníků vodohospodářské infrastruktury, kteří neplní v patřičné výši plán finanční obnovy.

SOVAK ČR je přesvědčen, že pouze vlastník vodohospodářské infrastruktury může volit ekonomicky nejefektivnější řešení přímo z generovaných prostředků z vodného a stočného namísto „přesouvání“ prostředků z vybraného vodného a stočného do rozpočtů krajů, státu a Státního fondu životního prostředí, které jsou zatížené daněmi, ziskem, vysokou režií státního aparátu a návazného žádání o tyto prostředky, podmíněné sadou diskriminačních podmínek, které si Česká republika vyjednala s Evropskou komisí. Města a obce jsou schopny každou korunu z vybraného vodného a stočného adresně umístit do infrastruktury vodovodů a kanalizací, zatímco systém dotací z plateb za odběr podzemních vod podmínečně vrátí zpět možná 25 % z této částky.

SOVAK ČR odmítá navrhované zvyšování plateb za odběr podzemních vod, které vnímá především jako formu nepřímého zdanění části obyvatelstva České republiky, nikoliv jako systémový nástroj sloužící k podpoře zásobování obyvatelstva České republiky pitnou vodou. SOVAK ČR se naopak zasazuje, aby byly vytvořeny podmínky umožňující co nejvíce vlastníkům vodohospodářské infrastruktury plnit vlastní plán financování obnovy. Pouze tímto způsobem bude možné z dlouhodobého hlediska udržet a zvyšovat vysoký počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou, jakož i kvalitu pitné vody samotné.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR

Ministerstvo životního prostředí spolu se Státním fondem životního prostředí ČR dnes vyhlašují další výzvu zaměřenou na projekty energetických úspor a lepší využití obnovitelných zdrojů energie ve veřejných budovách. Dotace v celkovém objemu tří miliard korun mají pomoci především městům a obcím významně snížit výlohy za energie ve veřejných budovách. Své žádosti mohou podávat od 1. září do 20. prosince 2016.

Nová výzva Operačního programu Životní prostředí se zaměřuje na projekty energetických úspor veřejných budov, a to realizací celkových nebo dílčích energeticky úsporných renovací a také zvýšením využití obnovitelných zdrojů energie včetně projektů využívajících takzvané energetické služby se zárukou (EPC). Dotaci mohou získat majitelé veřejných budov na území celé České republiky.

Finanční podpora je určena konkrétně na zateplení obvodového pláště budovy, výměnu a renovaci otvorových výplní, realizaci opatření majících prokazatelně vliv na energetickou náročnost budovy nebo zlepšení kvality vnitřního prostředí. Podpořeny budou i projekty nuceného větrání s rekuperací odpadního tepla, projekty na výměnu zdroje tepla pro vytápění nebo přípravu teplé užitkové vody s výkonem nižším než 5 MW a projekty na využívání obnovitelných zdrojů energie.

Žadatelé, kteří podají svou žádost v rámci 39. výzvy, mohou současně čerpat zvýhodněný úvěr z Národního programu Životní prostředí, více na ZDE

Na tyto úvěry Státní fond životního prostředí ČR vyčlenil půl miliardy korun a žadatelé díky nim mohou pokrýt až sto procent celkových způsobilých výdajů na jimi realizovaný projekt. Žádat o něj mohou až do konce roku 2016.

Žádosti o podporu budou přijímány elektronicky prostřednictvím portálu IS KP14+. Žádost je třeba podat včetně všech požadovaných příloh definovaných v Pravidlech pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP 2014–2020 (další informace ZDE).

Více informací k aktuální výzvě najdete ZDE.

V rámci přípravy programu aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací THÉTA zaměřeného na oblast energetiky byly Technologickou agenturou ČR ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu uspořádány celkem tři kulaté stoly, a to pro zástupce veřejné správy, průmyslového sektoru a akademické a výzkumné sféry. Cílem kulatých stolů bylo informovat účastníky o důvodech zpracování programu THÉTA, představit koncept programu a především otevřít diskusi, získat další náměty, zjistit potřeby a zapojit relevantní aktéry do jeho přípravy. Více ZDE

Pokud si z dovolené plánujete přivézt suvenýr pro sebe a své blízké, pečlivě přemýšlejte, co to bude. Když v kufru povezete exempláře chráněných rostlin a živočichů, jejich částí ale i výrobků z nich, mohl by se váš návrat prodražit. Proto si předem zjistěte, co se z jednotlivých zemí smí a nesmí vyvážet. Nezákonný vývoz vám na hranicích může způsobit značné problémy.

Dle úmluvy CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je více než 33 tisíc druhů chráněno. Nejde jen o živé organizmy, ale i jejich části a výrobky z nich. Může se jednat například o různé masti s obsahem chráněných zvířat či rostlin, výrobky z krokodýlích či hadích kůží, některé mušle, předměty z želvoviny a slonoviny, kožešiny i vycpaniny. „Pokud je turista zachycen při vývozu nějakého nedovoleného suvenýru, může pro něj nastat nepříjemná situace například v podobě zmeškaného odletu nebo může být dokonce i zadržen,“ uvedl Michal Veber, tajemník Asociace cestovních kanceláří České republiky.

K dovozu exempláře CITES do České republiky, respektive Evropské unie, potřebujete vývozní povolení země, odkud cestujete, a zároveň dovozní povolení České republiky. Bez těchto dokladů je dovoz nelegální a riskujete značné problémy na hranicích. „V mnoha zemích je porušení CITES přísně postihováno, často hrozí i několik let vězení. V České republice vám nezákonně dovezené exempláře budou po příletu zabaveny a bude vám uložena pokuta, která může být od několika tisíc až do 1,5 milionu korun dle závažnosti činu. V některých případech může být váš dovoz posuzován i jako trestný čin,“ uvádí Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP), která společně s celníky dodržování mezinárodní úmluvy CITES kontroluje.

„Nejčastějšími nelegálně dováženými suvenýry z dovolené jsou tvrdé korály, které mnozí turisté nasbírají na pláži, aniž by tušili, že se jedná o chráněný druh a nikoliv kámen,“ říká Pavla Říhová, vedoucí oddělení CITES z České inspekce životního prostředí.

Z cest po Středomoří si lidé také často nelegálně vozí suchozemské želvy. Z Ruska to jsou kožešiny kočkovitých šelem, vlků a medvědů, případně pravý kaviár z jesetera. Z USA zase dovážejí kožešiny rysů a medvědů, výrobky z kůží krokodýlů nebo peří z divokých ptáků. Častými australskými suvenýry jsou mušle chráněné zévy a typickým upomínkovým předmětem z jihovýchodní Asie je lahev obsahující chráněnou kobru naloženou v alkoholu.

„Asociace cestovních kanceláří České republiky poskytuje cestovním kancelářím průběžně veškeré informace, aby mohly své klienty v předstihu upozornit na možná rizika při vývozu a dovozu. Turisté by měli dbát jejich pokynů. Zároveň doporučujeme prostudovat si letáček s rizikovými suvenýry vyvěšený na webových stránkách České inspekce životního prostředí,“ doplnil Michal Veber.

Dokument ke stažení:

Leták, co nevozit z dovolené

Unikátní řešení recyklace drobných elektrospotřebičů či baterií je od nynějška k dispozici v celé České republice pod záštitou společnosti REMA. Nepotřebné přístroje lze jednoduše zabalit do balíku, donést na poštu a zdarma pomocí služby re:BALÍK poslat k  recyklaci. Možnost ekologicky se zbavit vysloužilé techniky tak mají i obyvatelé menších měst a obcí, které nedisponují sběrnými místy, kam se běžně tento druh elektroodpadu ukládá.

Nová služba odběru starých elektrospotřebičů a baterií z domácností je určená široké veřejnosti. Cílem služby re:BALÍK je umožnit pohodlnou a jednoduchou recyklaci elektrozařízení i lidem, kteří mají doma relativně malé množství vysloužilých elektrospotřebičů či baterií, a chtějí je k ekologické likvidaci odevzdat. V řadě menších měst či vesnic totiž neexistují sběrná místa, kam je možné elektroodpad odvézt. „Lidé tak staré baterie či drobná elektrozařízení, jako je například topinkovač, vyhazovali do směsného odpadu, než aby kvůli nim jezdili mnoho kilometrů daleko. Naším cílem bylo situaci změnit,“ popsal hlavní důvod vzniku nové služby David Vandrovec, ředitel skupiny REMA, která se zabývá zpětným odběrem vysloužilých elektrospotřebičů a baterií.

Nový systém odeslání nepotřebných elektrospotřebičů včetně baterií, takzvaný re:BALÍK, funguje velmi jednoduše. Zájemce elektroniku zabalí jako balík a založí elektronickou objednávku. Společnost REMA mu následně e-mailem zašle všechny potřebné informace a také adresní štítek, který zákazník na zásilku nalepí. Tu pak donese na nejbližší pobočku České pošty a pošle ke zpracování. Ve chvíli, kdy REMA balík obdrží, pošle zákazníkovi potvrzení o jeho přijetí a následné ekologické likvidaci přístroje. „Služba je určená pro balíky do hmotnosti 20 kilogramů. Pro zájemce současně funguje zdarma,“ sdělil David Vandrovec s tím, že balíkem lze kromě baterií poslat všechny menší domácí spotřebiče, které už dosloužily. „Jedná se tedy například o monitory k počítačům, rádia, fény, topinkovače, menší televize, elektrické pily a podobně. Služba se vztahuje také na CD a DVD,“ dodal Vandrovec.

Pro těžší balíky přijede objednaný kurýr

Pokud vysloužilé elektro váží více než dvacet kilogramů, lze k jeho odvozu z domova využít již tradiční služby Buď líný. V takovém případě si pro zabalený balík přijede přímo do domácnosti kurýrní služba. Jeden balík přitom může vážit maximálně padesát kilogramů. Této hmotnosti odpovídá například jedna starší televize, nebo tiskárna s monitorem. Služba zároveň nevylučuje odvoz více balíků než jeden.

V případě, že má zákazník ještě větší množství elektroniky nebo baterií k odvozu, je přibližně od 150 kilogramů možné zvolit další typ odvozu. Elektrozařízení je v takovém případě nutné připravit a umístit v den odvozu tak, aby se k němu dalo zajet a poté naložit. Tento druh služby je vhodný například pro ty, kteří rekonstruují domácnost a potřebují se zbavit několika starých velkých spotřebičů najednou. Celkovou hmotnost nad 150 kilogramů má například velká lednice, stará televize a pračka k tomu. Maximální váha není v tomto případě nijak omezená.

NÁZOR Britským referendem o vystoupení z EU otázky životního prostředí, veřejného zdraví nebo bezpečnosti potravin opravdu nerezonovaly. Možná to byla chyba.

Více než 70 % legislativy v oblasti ochrany přírody a klimatu je schváleno na Evropské úrovni. Je spravedlivé poznamenat, že kromě regulace společného trhu je to jediná oblast legislativy, kde je to číslo takto vysoké. Neziskové nevládní organizace ve Velké Británii již před Brexitem neskrývaly, že právě legislativa EU zaručovala v UK vysoké standardy v oblasti ochrany životního prostředí, veřejného zdraví a bezpečnosti potravin.

Zastánci Brexitu poukazovali na to, že se bude moci UK vyvázat z nařízení EU v oblasti rybolovu a zemědělské výroby. Možná ano. Možná bude krátkodobě zajímavé zapomenout na rybolovné kvóty a opět zpustošit pobřežní vody. Možná bude zajímavé hospodařit bez evropských regulací vyplývajících ze společné zemědělské politiky, byť také samozřejmě bez evropských zemědělských dotací.

Když už jsme u dotací, tak negativní dopady odchodu z Unie zahrnují také samozřejmě omezení dotací na ochranu přírody, omezení financování výzkumu a vývoje, omezení zdrojů pro univerzity a neziskové organizace. Až Britové zjistí, že Britské univerzity jsou z cca 14 % financovány z rozpočtu EU, že evropské peníze financují v UK například 40 % veškerého výzkumu v oblasti rakoviny, že EU financovaný výzkum vytváří v UK kolem 20.000 pracovních míst a víc než miliardu liber pro britské HDP, tak asi leckomu ztuhne úsměv. Méně peněz samozřejmě půjde také na agro-environmentální programy v rámci podpory rozvoje venkovských oblastí a ochrany krajiny, zmizí podpora protipovodňových opatření a evropská pomoc při řešení živelných katastrof.

Dalším problémem může být ochrana ovzduší a klimatu. Závazky EU z Paříže budou muset pravděpodobně být v souvislosti s Brexitem překalibrovány a je velmi nepravděpodobné, že by sama Velká Británie byla nyní ambicióznější v oblasti ochrany klimatu či ovzduší. Odporovalo by to koneckonců i britské strategii a pozici, kterou UK během vyjednávání dlouhodobě prosazuje. Legislativa UK v oblasti ochrany ovzduší je z 50. let minulého století a má-li vůbec k něčemu sloužit, bude potřebovat důkladnou revizi. Vztah nové vlády k tomuto tématu může naznačovat nařčení bývalého starosty Johnsona z toho, že úmyslně zametl pod koberec zprávu, podle které sociálně znevýhodněné děti v Londýně trpí právě znečištěním ovzduší. Jenže znečištění nezná hranice a i když je mezi námi a UK Lamanšský průliv, pokud se situace v UK zhorší, bude to mít dopad i na kontinentální Evropu.

Podobnou situaci mohou Britové očekávat v oblasti čistoty řek, vodních ploch, pláží, pitné vody i koupacích vod. Konzervativní vláda nebude mít zájem nijak nahradit výpadek Evropského financování a sektor bude trpět nedostatkem peněz.

Na začátku článku jsem se zmínil, že ne vždy je dobré se evropských předpisů zbavovat. To je případ používání některých pesticidů a herbicidů, nazývaných agrobyznysem decentně “přípravky na ochranu rostlin”. Tady se dá očekávat okamžitý útok na status quo, protože už v rámci jednání v Evropském parlamentu někteří europoslanci z UK proti opatřením v této oblasti protestovali. Týká se to zejména zákazu používání insekticidů jedovatých pro včely a další opylovače. UK dlouhodobě prosazovala jejich povolení. Podobně na tom bude otázka používání glyfosátu. Velká Británie se této látky rozhodně nechce vzdát. Stejně tak je v UK předpoklad rychlého nástupu používání geneticky modifikovaných zemědělských plodin. Riziko pro kontinentální Evropany samozřejmě spočívá v obchodování se zemědělskými produkty vyrobenými pomocí tohoto typu “intenzivního” zemědělství.

Nejasný bude samozřejmě také osud zelené energie v rámci britského energetického mixu. V komplexu to může znamenat také třeba další rozvoj těžby břidličného plynu hydraulickým štěpením, další rozvoj uhelné energetiky, která bude bez projektů na zachycování a ukládání uhlíku, financovaných z rozpočtu EU, daleko horším zdrojem znečišťování. V souvislosti s informacemi o krachu financování zamýšlené jaderné elektrárny Hinckley Point to dává mimořádně “znečištěný” obrázek britské energetiky, krajiny a životního prostředí. Když jsem v roce 1994 byl na studijní návštěvě Velké Británie, bylo nejčastějším ekologizačním opatřením britských spaloven odpadu zvýšení komína tak, aby vítr zanesl zplodiny nad oceán. Zdá se, že v důsledku Brexitu by se tato doba a tyto metody mohly snadno vrátit i do energetiky.

Stejně jako ve všem, i v otázkách životního prostředí jsou důsledky Brexitu opravdu nejasné a málokdo očekává v této oblasti jakýkoli pozitivní vývoj.

Čtěte také:

O dopadu brexitu na britskou klimatickou politiku má být jasno do podzimu (30.6.2016, EurActiv.cz)

Zdroj/autor: Pavel Poc, místopředseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) EP

Ministerstvo životního prostředí prodlužuje termín pro příjem žádostí ve 29. a 36. výzvě OPŽP, které jsou zaměřené na specifický cíl 4.3 „Posílit přirozené funkce krajiny" a 3.4 „Dokončit inventarizaci a odstranit ekologické zátěže", a to do 15. července 2015 do 20:00 hodin. K prodloužení termínu příjmu žádostí dochází v návaznosti na technické problémy na straně provozovatele dotačního systému MS2014+ související s nasazením nové instalace RE_7 ze dne 27. 6. 2016, kdy až do 30. 6. 2016 nebylo možné žádost o podporu v IS KP14+ úspěšně finalizovat.

Dokument ke stažení:

• Aktualizovaný text 29. výzvy

• Aktualizovaný text 36. výzvy

• Aktualizovaný harmonogram příjmu žádostí v roce 2016

K 1. červenci 2016 završí společnost SITA CZ proces sjednocení pod značku globální skupiny SUEZ a dále bude vystupovat pod novým obchodním názvem SUEZ Využití zdrojů a.s. Tato změna se týká také dceřiné společnosti SUEZ Facility a.s.

Novým názvem SUEZ Využití zdrojů chce společnost vyjádřit, že odpady považuje za důležité zdroje a jejich využití v oběhovém hospodářství za klíčovou schopnost ve změně přístupu k surovinám. "Přírodní zdroje jsou omezené a evropské státy - stejně jako ČR - jsou závislé do velké míry na jejich dovozu. Proto také hovoříme o revoluci zdrojů," uvedla firma.

Mohlo by Vás zajímat:

Česko je skládkařskou velmocí, nová asociace to chce změnit (29.6.2016)

Úředním věstníku Evropské unie (L 174) vyšlo prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2016/1032 ze dne 13. června 2016, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro odvětví neželezných kovů. Finální verze BREF dokumentu se očekává do konce roku 2016 v anglické verzi.

Dokument ke stažení:

Závěry BAT - neželezné kovy

Acetaldehyd (CAS 75-07-0) byl v loňském roce podroben veřejné konzultaci na základě návrhu na jeho harmonizovanou klasifikaci a označování (CLH). Ta byla ukončena 15. září 2015. Na základě navazujícího červencového zasedání Výboru pro posuzování rizik ECHA vyzývá odbornou veřejnost k předložení připomínek týkajících se studií vlivu acetaldehydu dehydrogenázy (ALDH2) na genetický polymorfismus. Připomínky lze zasílat do 20. července 2016.

Odkazy:

• proběhlá veřejná konzultace

• celá zpráva

Zdroj: ECHA

Odbor odpadů Ministerstva životního prostředí (MŽP) vydal sdělení a metodický návod k zajištění jednotného používání identifikačních čísel provozoven (IČP). Účelem metodického návodu k používání identifikačních čísel provozoven je v rámci evidence odpadů podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění jednoznačně identifikovat jednotlivé provozovny ohlašovatele i partnerských subjektů pro sledování toků odpadů.

Dokument ke stažení:

Sdělení (PDF, 308 kB)