
Evropský parlament (EP) dne 28. 4. 2015 odsouhlasil novou směrnici redukující spotřebu plastových tašek. EP schválil doporučení pro druhé čtení, kterým vyslovil souhlas s textem dohody dosažené s Radou v listopadu 2014. Zástupci EP a Rady dále uzavřeli dohodu o omezení produkce biopaliv první generace ve prospěch biopaliv druhé generace. Dohodu potvrdil výbor ENVI a následně i plénum samotného EP.
Do stávající platné směrnice o obalech a obalových odpadech (č. 94/62), pod kterou plastové nákupní tašky spadají (nejsou tedy upraveny separátně), chce Komise zapracovat povinnost, aby všechny členské státy omezily spotřebu lehkých plastových nákupních tašek o tloušťce do 50 mikronů (0,05 mm). Země si budou moci stanovit své vlastní vnitrostátní cíle a zvolit si opatření k jejich dosažení, které pro ně budou nejvhodnější s ohledem na osvědčené postupy uplatňované v daném státě.
Plastové tašky jsou velkým problémem pro životní prostředí, negativně ovlivňují vodní útvary a ekosystémy. Ty pod 50 mikronů tvoří většinu spotřebovaných tašek, jejich využití je však menší (často jen jednorázové), a tak se stanou odpadem rychleji, než tašky silnější. Komise uvedla, že by se členské státy měly touto záležitostí zabývat samy. Ve skutečnosti tak ale nečiní. Podle propočtů Komise bude ušetřeno na 740 mil. € ročně.
Klíčové a sporné body
Nová směrnice umožňuje členským státům vybrat si ze 2 možností:
- Přijmout opatření vedoucí ke snížení průměrné roční spotřeby biologicky nerozložitelných lehkých nákupních tašek na 90 kusů na osobu do konce roku 2019 a na 40 kusů ročně do konce roku 2025, anebo
- Zajistit, aby do roku 2018 nebyly lehké plastové tašky poskytovány nakupujícím zdarma (a to např. povinným zdaněním či zvýšením cen).
V zájmu snížení nadměrné spotřeby lehkých plastových nákupních tašek bylo nezbytné zavést rozlišení mezi „lehkými“ a „velmi lehkými“ plastovými nákupními taškami o tloušťce stěn nižší než 15 mikronů, které jsou nezbytné z hygienických důvodů nebo jsou poskytovány jako primární obaly pro volně prodejné nebalené potraviny (jako jsou ryby, syrové maso či mléčné výrobky), jelikož zde neexistují vhodné alternativy. Protože spotřeba těchto velmi lehkých tašek je rovněž vysoká, konečné znění textu Komisi ukládá povinnost vypracovat do 24 měsíců posouzení dopadu různých možností snížení spotřeby velmi lehkých plastových nákupních tašek během celého jejich životního cyklu, případně předložit legislativní návrh.
Komise by rovněž měla posoudit vliv na životní prostředí oxo-biologicky rozložitelných plastových materiálů a případně navrhnout vhodná opatření za účelem omezení jejich spotřeby. Oxo-biologicky rozložitelné plasty jsou vyráběny postupem, v němž je do klasického plastového materiálu přidávána přísada, která způsobí jeho rozpad na mikroskopické částice (obvykle do dvou až pěti let). Ačkoli tyto materiály jsou prodejci nabízeny jako řešení problému vzniku odpadu, ve skutečnosti tento problém ještě zhoršují vzhledem ke znečištění životního prostředí těmito plastovými mikročásticemi. Zda jsou tyto mikroplasty v konečném důsledku „biologicky rozložitelné“, jak tvrdí prodejci této technologie, je velmi kontroverzní otázkou. Do roku 2017 Komise také předloží návrh opatření na označování biologicky rozložitelných a kompostovatelných plastových tašek, které by mělo zajistit jejich rozpoznání v celé EU.
V ČR již dnes všechny velké nákupní řetězce plastové tašky zpoplatňují. Někteří europoslanci návrh kritizovali jako zbytečný zásah do svobod občanů, kteří se dokážou rozhodnou sami, jakou tašku použijí. Naopak nejradikálnější požadovali úplný zákaz plastových tašek.
Předpokládaný další vývoj
Účinnost opatření k snižování spotřeby je třeba vyhodnocovat, proto obsahuje text specifická ustanovení o monitorování, podle nichž musí členské státy po uplynutí 36 měsíců od vstupu směrnice v platnost podávat každoročně zprávy o roční spotřebě plastových nákupních tašek.
Odkazy
Podpora tradičních biopaliv budou omezena, shodly se instituce EU
Zástupci EP a Rady uzavřeli dohodu o omezení produkce biopaliv první generace ve prospěch biopaliv druhé generace. Dohodu potvrdil výbor ENVI 14. 4. 2015 (poměrem 51:12:1) a následně 28. 4. 2015 i plénum EP.
Pozadí
Tzv. biopaliva první generace, vyráběná z potravinářských a energetických zdrojů (tj. nejčastěji řepky, kukuřice či sóji), vyvolávají kritiku kvůli emisím skleníkových plynů, které se navyšují vlivem využívání zemědělské půdy k pěstování plodin určených na biopaliv a tlaku na zabírání další půdy pro zemědělské plodiny odlesňováním, čímž způsobují tzv. nepřímé změny ve využívání půdy (indirect land use change, tzv. ILUC). Nová generace paliv je vyráběna z alternativních zdrojů, jako jsou např. mořské řasy a odpadky.
V souvislosti s přijetím směrnice o obnovitelných zdrojích energie (č.28/2009) a směrnice o kvalitě paliv (č. 70/98) vyzvaly EP a Rada Komisi k analýze negativních dopadů plynoucích z plnění cílů těchto legislativních aktů v souvislosti s nepřímými změnami ve využívání půdy a případně ke zpracování legislativního návrhu. Ty mimo jiné stanovují závazný cíl 10 % podílu obnovitelných zdrojů energie v dopravě do roku 2020 a 6 % snížení intenzity skleníkových plynů, která emitují paliva v dopravě. Komise předložila návrh v říjnu 2012.
Podle poslanců by se měl snížit podíl biopaliv tzv. první generace v roce 2020. Zatímco stávající legislativa stanovuje udržet tento podíl v roce 2020 na hranici 10 % energie spotřebované v dopravě, poslanci EP podporují snížení na podíl 6 % (na rozdíl od 5 % původně navrhovaných Komisí).
Členské státy se v červnu 2014 shodly v rámci politické dohody Rady na posílení podpory nové generace biopaliv, současně však chtějí garantovat jistotu již realizovaných investic do sektoru tradičních biopaliv. Ke snížení tzv. ILUC má dojít prostřednictvím stanovení stropu pro konvenční biopaliva na 7 % celkové spotřeby energie v dopravě.
Členské státy mají přijmout závazný národní plán dosažení 0,5 % podílu druhé a třetí generace biopaliv v rámci celkového cíle 10 % podílu obnovitelných zdrojů v dopravě (EP navrhoval dokonce 2,5 %). Zároveň mají být členské státy oprávněny nastavit nižší cíl v případě „objektivních“ důvodů, které musí předložit stejně jako vysvětlit neplnění stanoveného cíle. Zvláštní podporu mají získat vozy poháněné elektřinou vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie.
Jednání zástupců institucí EU provázely rozsáhlé neshody o nastavení míry podpory pro jednotlivé generace biopaliv zejména z důvodu blokační menšiny několika členských států.
Zájmové skupiny kritizují, že se tím mj. ohrožuje zájem investorů o investice do inovativních technologií obnovitelných zdrojů. Představitelé agrárního sektoru zase poukazují na to, že toto opatření může mít dopad na zaměstnanost v zemědělství a splnění energeticko-klimatických cílů EU.
Klíčové a sporné body
- Výsledkem dohody je kompromisní redukce původního podílu biopaliv první generace z 10 % na 7 % (tak jak navrhovala Rada). Naopak ve věci navyšování podílu pokročilých biopaliv budou členské státy přijímat národní cíle pro podíl těchto paliv na spotřebě v dopravě nejpozději 18 měsíců od vstupu směrnice v platnost.
Součástí dohody je i povinnost dodavatelů biopaliv poskytovat údaje o odhadovaném objemu emisí, které plynou z nutnosti uvolnit půdu pro pěstování zemědělských plodin, a to členským státům i Komisi, která bude údaje o faktorech tzv. ILUC dále reportovat EP a Radě.
Další předpokládaný vývoj
Návrh musí být ještě formálně schválen Radou. Předpokládá se, že členské státy budou muset implementovat směrnici do roku 2017.
Odkazy
Zdroj: Odbor informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky