Programové prohlášení budoucí vlády: Co přinese kapitola číslo 13 životnímu prostředí?

Podle návrhu vznikající vlády ANO, SPD a Motoristů má česká politika životního prostředí stát na „reálných potřebách, dostupných technologiích a zdravém rozumu“. Kapitola o životním prostředí sází spíše na adaptaci než na omezování. Namísto ambiciózních cílů snižování emisí slibuje orientaci na opatření, která „nebudou ekonomicky likvidační“. Evropský Green Deal označuje za neudržitelný projekt, který je třeba zásadně přehodnotit. Stejně tak odmítá zákaz prodeje nových spalovacích motorů od roku 2035. Klimatická politika má být podle vlády pragmatická, založená na vědeckých poznatcích, respektu k vlastnictví a bez zbytečné byrokracie či omezování osobních svobod.

Energetika v programu působí jako klíčové téma. Vláda chce prosadit „realistický a stabilní“ energetický mix, ve kterém vedle jádra a obnovitelných zdrojů zůstane prostor i pro uhlí a zemní plyn. Odmítá plošné zákazy plynových kotlů i povinné instalace fotovoltaiky na rodinné domy. Energetická politika se má soustředit především na soběstačnost, posílení domácích zdrojů a zajištění přijatelných cen energií pro domácnosti i průmysl. Počítá se se snížením poplatků za distribuci a přenos, podporou moderních technologií a úspor, ale i s odmítnutím systému emisních povolenek ETS2 pro domácnosti a dopravu, který Česká republika podle návrhu do své legislativy vůbec nezařadí.

U současného systému ETS1 vláda slibuje, že bude na evropské úrovni usilovat o jeho přehodnocení, aby byl pro průmysl předvídatelný a nepodvazoval konkurenceschopnost. Deklaruje, že v klimatické politice bude klást důraz na ochranu pracovních míst a sociální stabilitu společnosti.

Podstatnou část tvoří odpadové hospodářství a cirkulární ekonomika. Vláda chce odstranit nadbytečnou administrativní zátěž, která podle ní brzdí menší recyklační provozy a místní projekty. Podporu směřuje k lokálnímu cirkulárnímu hospodářství a slibuje zachování zákazu skládkování komunálního odpadu po roce 2030. Zálohování PET lahví a plechovek hodlá připustit pouze tehdy, pokud prokáže jednoznačný ekologický přínos a neohrozí stávající obecní systémy třídění. Z programu rovněž vyplývá, že se nepočítá se zavedením recyklačních poplatků pro tisk a distribuci reklamních letáků.

U péče o půdu se vláda hlásí k „praktickým“ opatřením v krajině – k obnově mezí, remízků a malých vodních nádrží. Chce provést zásadní revizi erozní vyhlášky a přestat se spoléhat na administrativní tabulky, místo nichž mají rozhodovat poznatky půdní biologie a hydrologie.

Vodní hospodářství má získat větší důraz na investice do infrastruktury. Vláda slibuje urychlení výstavby kanalizací a čistíren, rozšíření projektu na vybudování domovních čistíren, zajištění dostupnosti kvalitní vody v menších obcích i zabránění blokádám nových vodních děl. Vláda slibuje urychlení výstavby strategických vodních nádrží jako jsou Nové Heřminovy, Vlachovice a Skalička. V lesnictví chce podporovat rozvoj smíšených porostů, ale odmítá plošný zákaz výsadby smrku tam, kde má smysl. Omezen má být i princip bezzásahovosti a zachováno veřejné vlastnictví lesů.

Změnit se má také financování ekologických aktivit. Vláda plánuje zastavit dotace pro neziskové organizace, které podle ní „blokují rozvoj a investice“, a přesměrovat prostředky na konkrétní projekty v krajině a obcích. Ochrana přírody má být podle návrhu vnímána jako služba lidem i ekonomice – nikoli jako ideologie.

Představuje programové prohlášení environmentální očistec?

Kapitola o životním prostředí ve vládním návrhu působí konzistentně s celkovým směřováním programového prohlášení – pragmatismus, návrat k národní kontrole a důraz na ekonomickou stabilitu. Oproti předchozím vládám se zde zřetelně posouvá akcent z environmentálních ambicí k ekonomické realitě. Vláda sice zachovává klíčové milníky, jako je zákaz skládkování po roce 2030, ale v jiných oblastech přistupuje k revizi nebo zpochybnění evropských závazků.

Odmítnutí systému emisních povolenek ETS2 může krátkodobě zmírnit tlak na domácnosti a malé podniky, ale zároveň přináší riziko kolize s evropskou legislativou. Pokud by Česká republika skutečně neimplementovala tento systém, hrozí jí finanční sankce nebo omezení přístupu k evropským fondům, které jsou na klimatické cíle úzce navázány. Na druhou stranu, kritika nepředvídatelnosti ETS1 i snaha o jeho reformu rezonuje s dlouhodobými výhradami průmyslového sektoru a některých členských států.

V oblasti energetiky program jednoznačně sází na jádro a plyn jako pilíře stability. Tento přístup může přinést větší jistotu pro průmysl a energetickou bezpečnost, avšak z dlouhodobého hlediska může zpomalit přechod k nízkoemisní ekonomice. Pokud by vláda skutečně udržela uhlí v energetickém mixu po delší dobu, bude muset vyvážit tlak na snižování emisí s požadavky evropského trhu. Klíčovým faktorem tak bude schopnost České republiky obhájit své pozice při vyjednávání o revizi klimatických cílů EU.

Podpora lokálních recyklačních provozů a odstranění byrokratické zátěže je krok, který může mít okamžitý přínos pro malé a střední podniky. Zda ale povede k reálnému zvýšení míry recyklace, bude záležet na tom, jak vláda nastaví ekonomické motivace a jakým způsobem bude řídit tok materiálů v rámci odpadové legislativy. Zadržení vody v krajině, obnova mezí a remízků či důraz na půdní ochranu patří k tradičním tématům, jejichž realizace však naráží na dlouhodobý problém – nedostatek koordinace mezi resorty a obcemi.

Zastavení podpory pro ekologické neziskové organizace je pravděpodobně nejkonfliktnější prvek kapitoly. Pokud by došlo k plošnému omezení dotačních programů, hrozí výpadek odborné kapacity v oblasti environmentálního vzdělávání, participace veřejnosti či přípravy místních adaptačních projektů. Na druhé straně přesměrování prostředků do krajinných a infrastrukturních opatření nelze označit jinak než líbivým populizmem.

Celkově lze říci, že návrh staví na představě environmentální politiky jako součásti hospodářské strategie, nikoli jako samostatného cíle. Ochrana životního prostředí je v něm vnímána především jako nástroj pro udržitelný rozvoj, energetickou soběstačnost a stabilitu venkova. To může přinést vyšší efektivitu u konkrétních projektů, ale i riziko, že environmentální témata ztratí svůj dlouhodobý rozměr a strategický kontext.

Pokud by vláda svůj program realizovala beze změn, Česko by se stalo jedním z hlavních zastánců přehodnocení evropské klimatické politiky a pravděpodobně by se posunulo k modelu environmentálního pragmatismu – tedy přístupu, který dává přednost ekonomické udržitelnosti před emisními závazky. Takový krok by mohl zemi krátkodobě stabilizovat, ale zároveň by ji mohl vzdálit evropskému hlavnímu proudu environmentální politiky.

Řada klíčovýách otázek zůstává nezodpovězena

Programové prohlášení sice vytyčuje jasné směry, ale zůstává otevřený v řadě konkrétních oblastí. Bude vláda například pokračovat v rozšiřování systémů rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), nebo se od tohoto evropského rámce odkloní? Jak hodlá vláda řešit tristní situaci v oblasti sběru a recyklaci textilu, kterou už zástupci obcí pojmenovávají zneužitím situace, budou zavedeny nějaké cenové stropy? Hodlá nová vláda uplatňovat na obce sankci ve výši 200 tis. Kč za neplnění třídicích cílů? 

Jaký bude další osud fosforové novely vodního zákona, která spadla pod stůl a měla řešit eutrofizaci našich vod? Zásadní otázky se otevírají i v ochraně přírody – programové prohlášení o národních parcích a chráněných krajinných oblastech mlčí. Zůstane zachován princip bezzásahových území, nebo budou tyto oblasti otevřeny širšímu hospodářskému využití? 

Podrobí nová vláda současnou environmentální legislativu důkladnému administrativně-legislativnímu auditu, aby Česká republika nebyla zbytečně „papežštější než papež“? Zatím nevíme jak se nová vláda chce postavit k dotacím například v rámci Národního programu Životní prostředí, programové prohlášení nic konkrétně neuvádí k Nová zelená úsporám nebo ani k takzvanými kotlíkovým dotacím. 

Na tyto a mnohé další odpovědi si budeme muset počkat.