Města a odpadové firmy nemají odbyt pro tříděné plasty. Největší odběratel Čína totiž zastavil dovoz odpadů a ceny za výkup se propadly o desítky procent. Lidé v Česku navíc třídí čím dál poctivěji. Neprodejné plasty se tak zatím hromadí ve sběrných dvorech. Více na ČT24 ZDE. Aktuální polemiku k tématu zákazu dovozu odpadů do Číny, která vyšla v novém čísle časopisu Odpadové fórum, čtěte ZDE.

Čtěte také:

Na skládkách končí průměrně každý druhý plast, který se vyhodí. Podle ředitele Svazu průmyslu druhotných surovin Petra Šulce se jen necelá třetina plastů recykluje. „V Česku je poměr cca 32 % hmotnosti vytříděných plastů, který se materiálově využívá (recykluje), 18 % se využívá pro výrobu energie a nevyužitelný zbytek 50 % je dle údajů Eurostatu skládkován,“ uvedl pro Aha! Šulc. Více ZDE

Zdroj: ČT24

EXKLUZIVNĚ Čína hodlá v rámci kampaně proti zahraničnímu odpadu a znečišťování prostředí zakázat dovoz několika druhů pevného odpadu. Omezení importu by se mělo týkat celkem 24 druhů odpadů v rámci 4 tříd – plasty, kovy, papír a kovy. V souvislosti se snahou o přechod zemí Evropské unie na oběhové hospodářství se redakce Odpadového fóra ptá: Nemůže chystaná čínská omezení importu odpadů Evropské Unii pomoci k přechodu na oběhové hospodářství? Anotaci listopadového čísla Odpadové fórum čtěte ZDE.

Pavel Telička: Může dojít k nezákonnému nakládání s odpadem

Čína je v současné době vůbec největším “obchodníkem” na světě. Každoročně vyváží a především dováží řadu surovin, mezi nimiž nechybí ani odpad. Minulý rok importovala 7,3 milionů tun plastu, což tvoří 56 procent celkového světového obchodu v této oblasti, a 27 milionů tun papíru. Většina přitom pocházela z Evropy, Japonska a Spojených států.

To, že se Čína rozhodla zakázat v rámci kampaně proti zahraničnímu odpadu a znečišťování prostření dovoz několika druhů pevného odpadu, může samozřejmě pomoci Evropské unii v přechodu k oběhovému hospodářství. Za nešťastné však považuji především načasování, kdy má k zákazu importu dojít již do konce tohoto roku. Čína tak přichází s tímto oznámením v podstatě na poslední chvíli, což bude značně limitovat naše možnosti, jak s přebytečným odpadem dál nakládat. A dojít může i k těm nejhorším možným scénářům.

Opatření Číny má ve vztahu k EU totiž hned několik rovin. Snížení vývozu EU bude samozřejmě znamenat vyšší nároky na naše vlastní zařízení. V současné době na to však Unie nemá dostatečné kapacity. Pro evropské firmy to pak bude znamenat náklady navíc. Těm se budou snažit pochopitelně vyhnout, odpad poputuje do spaloven a na skládky v mnohem větší míře něž dosud. Hrozí také, že bude docházet k nezákonnému nakládání s odpady, mohou vznikat černé skládky nebo odpad skončí v moři. Členské státy tak budou muset vynaložit značné úsilí, aby tomuto nelegálnímu jednání zabránily. Náklady porostou také recyklačním společnostem, jelikož suroviny recyklované v Evropě jsou často mnohem kvalitnější, než ty, které putují do Číny. Další variantou je pak orientace vývozu odpadu do jiné země.

V dlouhodobém horizontu se může stát zákaz Číny ale výborným impulzem. EU bude mít konečně důvod začít se otázkou odpadů seriózně zabývat a nastavit si ambiciózní rámec. Je totiž potřeba začít od základů - od designu výrobku, přes recyklaci až po materiál, v němž by měly být všechny jednotlivé složky snadno oddělitelné. Nutné je rovněž přemýšlet o možnostech dalšího nakládání s odpadem v souladu s hierarchií nakládání s odpady. Zároveň je nezbytné podpořit trh s druhotnými surovinami, nákup druhotných surovin se dnes z finančního hlediska nevyplatí. Je také nutné zajistit, aby byly i druhotné suroviny bezpečné a kvalitativně na stejné úrovni jako ty původní. Kvalita tříděných surovin je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro efektivní fungování celého systému oběhové ekonomiky.

To vše je běh na dlouhou trať, jenž vyžaduje politický impuls a především správnou legislativu na evropské i národní úrovni a její vynucování. Legislativní rámec se alespoň na evropské úrovni již připravuje, ale jeho dokončení a implementace potrvá řadu let. Pro firmy to bude zpočátku sice znamenat řadu investic, které však v dlouhodobém horizontu mohou vést ke skutečné změně evropského trhu.

Pavel Telička, europoslanec

Pavel Poc: Vývozem přicházíme o cennou surovinu

Oběhové hospodářství je koncept, který bude ještě dlouho narážet na různé překážky. Jednou z nich, možná dokonce největší, je samozřejmě i obchod s odpadem. Vývozem odpadu my přicházíme o cennou surovinu a někdo jiný ji získává. Je to v podstatě strategická otázka. Využití druhotných zdrojů a energie ve výrobním a spotřebním cyklu může evropské ekonomice a surovinové bezpečnosti jedině prospět. Podle prvního čínského návrhu se měl omezit všechen dovoz odpadu z plastu a papíru, což by mohl být pro mnohé překupníky  odpadu smutný scénář. Nakonec došlo ke zmírnění a omezení na dovoz vlnitého papíru, lepenky a buničiny. Každopádně to skutečně může Evropě pomoci nastartovat mechanismy k rychlejšímu přechodu na oběhovou ekonomiku. Zatím nám chybí zpracovatelská kapacita v recyklačním průmyslu. Pokud bude Čína dovoz odpadu omezovat, vznikne  potřebný impulz k vybudování vlastních zpracovatelských kapacit, a to koneckonců také vytvoří nová pracovní místa. Všechno sebou ale nese kromě legislativních kroků i nutnou změnu spotřebitelských návyků a tím spojenou osvětu. Transformace chování u velkých podniků nastane změnou legislativy. Návyky obyvatel se ale změní až tehdy, kdy většina lidí pochopí, že je to pro ně výhodné.

Pavel Poc, europoslanec

Zdeněk Horsák: Druhotné suroviny devalvují. Je to konečně impuls?

Tento „čínský“ zákaz vnímám jako velmi důležitý podnět a také pochopitelný krok ze strany Číny. V ČR nepředpokládám tak velký primární dopad, v tomto ohledu jsme na tom totiž lépe než západoevropské státy, kde byl podíl vývozu do Číny vyšší. Pro nás je to jasný signál, že musíme hledat řešení pro méně kvalitní plastový odpad. V otázce prevence se zaměřit na ecodesign – tedy nevyrábět komposity, ale pokud možno výrobky z jednoho druhu plastu. Dále musíme podpořit výrobu produktů ze směsných odpadních plastů. A rozhodně se do třetice zaměřit na zvýšení efektivity třídění komunálního odpadu, kde musí sehrát hlavní roli systém EKO-KOM. Je možné, že v mezidobí, než se zlepší čistota tříděných odpadů a výrobků z plastu a obalů, bude na přechodnou dobu nezbytné zaměřit se na energetické využití těchto materiálově nevyužitelných odpadů a přetvořit je na alternativní palivo v podobě certifikovaných výrobků. Hovoříme zde o čistě alternativním palivu, nikoli o kvazi úpravě odpadů prostřednictvím mechanicko-biologické úpravy.  Zároveň je třeba počítat se snížením cen za výkup druhotných surovin na přechodnou dobu.

Zdeněk Horsák, generální ředitel SUEZ Využití zdrojů a.s. a lídr ČAObH

Poznámka: Odpověď pana Horsáka byla převzata z rohovoru "ČAObH na konferenci Předcházení vzniku odpadů 2017"

Jarmila Šťastná: Máme zoufalý nedostatek zpracovatelských kapacit

Zatímco se stále zvyšuje třídění komunálních odpadů – a tato činnost je dotována a centrálně podporována – stát věnuje minimální pozornost rozvoji a podpoře zpracovatelských kapacit, které by zvýšené množství vytříděných odpadů zpracovaly. V republice je zoufalý nedostatek zpracovatelských kapacit zejména v oblasti plastů (například na zpracování směsného plastu je jen jeden zpracovatel s naplněnou kapacitou) a pokud jsou, mají problémy s odbytem svých výrobků. Řešením by byly například úlevy na DPH, které by podpořily odbyt výrobků z recyklátů, důsledný green-procurement a podobně. Nic z toho s nedělá.

Vyseparované komodity se proto exportují, velmi často do zemí třetího světa.  Je to v naprostém rozporu s principy oběhového hospodářství, které žádá, aby odpady byly přeměněny na výrobky co nejblíže místa vzniku.

Plánovaný zákaz dovozů do Číny, která je jedním z hlavních odběratelů vytříděných komodit, by teoreticky mohl podpořit snahu o vybudování zpracovatelských/recyklačních kapacit na našem území, nebo v jeho nejbližším okolí (národní hranice by měly být v rámci EU irrelevantní). Problém je, že již dnes zaznamenávají dotřiďovací linky a odpadářské společnosti výrazné snížení poptávky zejména po vytříděných plastech.  Vážné problémy s odbytem plastů proto přijdou pravděpodobně mnohem dříve, než na ně vůbec budeme schopni zareagovat.  Vybudování technologií nějakou dobu trvá, změna legislativy na podporu místního zpracování je na roky.  Do té doby se budou neuplatnitelné plasty hromadit na dotřiďovacích linkách (jako při krizi zhruba přes desíti lety)  a navíc se tato skutečnost bude muset tajit před občany, aby vůbec dále třídili i když už vlastně nebude proč.

Řešením by bylo nerecyklovatelné plasty (jichž je vlastně většina) alespoň energeticky využít. Ani na to nemáme v ČR dostatečné kapacity, nehledě na kampaně proti „spalování“ odpadů, které nemají vůbec žádné racionální jádro. Za těchto okolností je nutné si klást otázku,  jaký má smysl masivní podpora personalizovaných třídicích systémů s detailní evidencí (door-to-door, PAYT, čipy), když neexistuje cesta, jak separované odpady na dostatečné technické a ekonomické úrovni využít a zpracovat.

Jarmila Šťastná, šéfredaktorka časopisu Odpady

Petr Havelka: Legislativa činí recyklaci obtížnou a drahou

Nejprve stručně odpovím na položenou otázku. Ano může, pokud EU svou strategii oběhového hospodářství chytne za správný konec a bude ji myslet SKUTEČNĚ vážně. A nyní stručný komentář. Krok Číny je některými vnímán jako hrozba a možnost silného omezení recyklačních snah v Evropě. Ano, může to tak být. Podívejme se např. na již současnou situaci s nezájmem trhu o tříděný plast. Čínský impuls ale může být i pozitivní příležitostí budovat v Evropě stabilnější a životaschopné recyklační kapacity.

Jak zaznívá na řadě konferencí, v reálném využívání zdrojů z druhotných surovin je možná Čína dál než Evropa. A je jedno, jestli Evropa západní, střední, či východní. Důvodů je větší množství. Mezi ty hlavní patří komplikované a stále více se komplikující legislativa EU. Evropa chce na jedné straně znovu co nejvíce využívat suroviny z odpadů, na druhé straně však klade jinde nevídané povinnosti. Ty ve finále činí recyklaci poměrně obtížnou a drahou. Faktem potom je, že firem, které by se ve větším měřítku zabývaly recyklací, je stále málo. Tím nechci říci, že environmentální zákony nemají být přísné. Ale myslím, že v některých případech je to již „na hranici“. Jsme svědky toho, že na národní úrovni jsou zákony stále delší, složitější a už jim skoro nikdo nerozumí. Je to škoda. Podřezáváme si vlastní větev. Věřím, že evropský balíček může být pozitivním impulzem ke zlepšení stavu.

Dalším klíčovým a možná ještě podstatnějším důvodem je ekonomická smysluplnost recyklace. Ta jednoznačně existuje v Číně. V Evropě není stav dostatečný, což konstatuje i samotný balíček. Pokud by to tak bylo, nemuseli bychom si dávat recyklační cíle do zákonů. Pokud to tedy Evropa a členské státy, včetně ČR, myslí s recyklací vážně, pak je třeba místo stále opakovaných námětů na zdražení toho, či onoho poplatku, který bude jako trest vybírat stát od občanů, vytvořit motivaci pro zúčastněné subjekty.

V případě recyklace dlouhodobě jako ČAOH doporučujeme jako vhodné nástroje např. daňové zvýhodnění pro recyklované výrobky, druhotné suroviny, recykláty, apod. A to např. formou snížené či nulové DPH. Dále to může být výrazné zvýhodnění zdanění práce v recyklačním průmyslu. Tato opatření by byla platná plošně pro všechny, kteří by se chtěli na recyklaci podílet. Co naopak nedoporučujeme, jsou dotace. Ty vždy dostane jen někdo a ten je pak zvýhodněný oproti ostatním a dochází k nesmyslným deformacím tržního prostředí. To rozhodně není systémové řešení. V neposlední řadě by měl jít příkladem zejména stát, který zatím předkládal hlavně represivní opatření, zákazy a příkazy. Stát by měl ve svých veřejných zakázkách (např. liniové stavby, hromadné nákupy) preferovat druhotné suroviny, recykláty a recyklované výrobky. Pokud by tato opatření začala fungovat, věřím, že to skutečně vytvoří životaschopné podnikatelské prostředí pro recyklační průmysl. Pak nemusíme být závislí na vývozu tříděných komodit do Číny a můžeme konečně naplňovat myšlenky oběhového hospodářství.

Petr Havelka, Výkonný ředitel ČAOH

Jaroslav Tymich: Čína se bez odpadu dlouhodobě neobejde

Jedna z myšlenek oběhového hospodářství je více využít, recyklovat odpady prioritně v zemích EU. Týká se to i odpadů - druhotných surovin. Na druhé straně je aktuálně těchto druhotných surovin v EU přebytek a tak Čína a ostatní trhy byly, jsou a budou důležitým prvkem pro určování nabídky a poptávky v Evropě. Čína importovala v roce 2016 z Evropy 8,8 mil tun sběrového papíru z toho 1,8 mil tun smíšeného papíru, kterého se zákaz výslovně týká. Tento zákaz vychází ze zájmu Číny zlepšit své životní prostředí a bude mít dlouhodobý dopad i na import druhotných surovin.

Na počátku roku to začalo důkladnou kontrolou kvality importovaných odpadů v rámci státního programu „NATIONAL SWORD 2017“ a pokračuje to výrazným snížením licencí na import a tedy silným omezením importu všech druhů kvalit sběrového papíru, zejména smíšeného sběrového papíru. Přestože zákaz importu teprve přijde, de facto se tak již stalo. V září došlo k výraznému poklesu importu s dopadem na všechny světové trhy, zejména USA a Evropu. Aktuálně se plní sklady, ale brzy dojde i na jiná řešení, zejména tam, kde export byl dominantní nebo výrazný prvkem na trhu jako je např. Anglie, Itálie a země Beneluxu. Exportní společnosti částečně přesunují materiál do Indie, Malajsie a dalších asijských států, ale to v žádném případě nemůže nahradit výpadek Číny. V USA již dochází ke skládkování v lepším případě k energetickému využití nejméně kvalitních druhů sběrového papíru.

V současné době probíhá zasedání komunistické strany Číny a silným tématem bude zlepšování životního prostředí. Lze tedy očekávat dlouhodobou podstatnou změnu v přístupu Číny a to i v případě importu odpadů - druhotných surovin min. zpřísněním limitů nečistot a kontroly kvality. U sběrového papíru se hovoří o limitu nepapírových příměsí 0,3%, což je daleko přísnější než současné limity stanovené v technické normě pro EU 1,5%. Je třeba si přiznat, že kvalita sběrového papíru z Evropy i USA byla nesrovnatelně horší než na domácích trzích těchto státních celků. Do Číny se posílal netříděný smíšený papír z kontejnerového sběru, který obsahoval i 10tky procent nepapírových příměsí.

Česká papírenská asociace (ACPP), která je součástí Evropské konfederace papírenského průmyslu (CEPI) hodnotí positivně záměr Číny zlepšovat kvalitu životního prostředí obecně. Dlouhodobě je podporována i snaha Číny normalizovat a kontrolovat kvalitu importovaného sběrového papíru. Tím se podpoří i přirozený zájem papírenského průmyslu na zvýšení kvality sběrového papíru na evropském trhu a zvyšování jeho recyklace.

Je jisté, že Čína se bez importu druhotných surovin dlouhodobě neobejde, ale kdy a jak se vrátí na globální trh je v současné době těžko odhadnutelné. Evropský i americký trh sběrového papíru se musí s tímto vyrovnat. Nebude to jednoduché.

Lze očekávat, že se tento stav významně dotkne i České republiky, protože jsme silně závislý na exportu sběrového papíru. Čistý obchod je téměř 800 tisíc tun a lze očekávat, že okolní státy budou v této situaci upřednostňovat domácí dodávky. Čeká nás perný konec roku.

Jaroslav Tymich, president Asociace českého papírenského průmyslu

Petr Šulc: Regulace nezajistí přechod na oběhové hospodářství

Postup Číny není bleskem z čistého nebe. Signály o saturaci čínského trhu vlastními odpady jsme v SPDS zaznamenali před 2-3 roky a tuto informaci předávali vrcholným úřadům veřejné správy (MŽP a MPO) a prezentovali ji na odborných konferencích. Od července, kdy Čínská vláda oznámila svůj záměr WTO, se situace postupně upřesňuje, ale je zřejmé, že Čína bude svůj trh chránit před dovozem odpadů (tedy i odpadů z levných výrobků „Made in China“).

Země EU (ale nejen ty) jsou proto postaveny před problém, jak zajistit materiálové využití pro stále rostoucí produkci plastů, papíru, kovů a textilu, jejíž významná část byla realizována zejména v Číně. Pro ilustraci v roce 2016 dle údajů EK (pro EU 28) tvořil oddělený sběr papíru cca 46 mil. t. Z tohoto množství se cca 12 mil. t obchoduje uvnitř EU, cca 20 % je vyváženo. Dovoz a vývoz papíru je ale vyrovnaný v úrovni cca 10 – 11 mil. t (2015). Měsíčně se obchoduje množství 3,1 mil. t (tedy 37 mil. t /rok- 2016). U plastů je situace složitější. Mezi roky 2004 – 2014 došlo k nárůstu odděleného sběru v EU o 0,5 mil t/rok na celkových 17 mil. tun. Dovoz plastů (s nízkou kvalitou) do EU činil v roce 2015 pouze 400 tis. t. Na vnitřním trhu EU bylo obchodováno 2,3 mil. tun nejkvalitnějších plastů (2015). Vývoz plastů také prudce rostl a v roce 2010 činil již 3,4 mil. t. Pro  porovnání - Čína v roce 2016 dovezla 7,3 mil. t plastového odpadu (56 % světového obchodu této  komodity). Kovový šrot byl v Číně zpracován na ingoty a tyto (Čínskou vládou dotované polotovary) byly dováženy zejména do Turecka a Itálie a způsobovaly tak destrukci evropského ocelářského průmyslu. Čínské omezení dovozu odpadů bude mít i další dopady na ekonomiku. Odpady vytěžovaly lodě při zpátečních plavbách. To zdraží lodní dopravu pro čínské zboží atd.

Na vznik oběhového hospodářství v EU nebude mít čínská regulace dovozu vybraných odpadů zásadní vliv, ale může pomoci při přechodu na něj. Kapacity k převzetí globálních toků papíru, plastů, kovů a textilu nejsou. Na řešení se proto, podle zásady znečišťovatel platí, budou podílet (finančně) především původci odpadů (firmy, občané). Vzniknou tak podmínky pro postupné rozšiřování či realizaci nových úpravárenských a zpracovatelských kapacit.

Zásadní změna se ale musí odehrát při materiálově-ekonomickém „zrovnoprávnění“ primárních a druhotných surovin. Primární suroviny mají pro jejich uživatele zatím řadu výhod (jasný vývoj cen a jejich indexace, dostupnost v čase, homogennost, doprava). Výrobce není motivován k přechodu na druhotné suroviny, které kromě negativní konotace, že pochází z odpadů, nemají jasný cenový vývoj, jejich zdroje nejsou stabilní, jejich složení není tak homogenní jako u primárních surovin. Druhotné suroviny bude proto nutné zvýhodnit na úkor primárních (např.: zatížením primárních surovin ekologickou daní), aby společenská objednávka po jejich využívání mohla být naplňována.

Petr Šulc, výkonný ředitel SPDS ČR

Soňa Jonášová: Klíčem je ekodesign a prevence vzniku odpadů

Čína o uzavření hranic a recyklačních kapacit zejména pro plasty mluvila už asi tři roky, tak nemůžeme být překvapení, že svůj slib dodržela. Dlouhodobě Evropu zbavuje plastů, o které nemáme kvůli jejich neidentifikovatelnému původu, nízké hodnotě a obsahu dalších toxických látek zájem. A tak není divu, že stejné nebezpečné látky nacházíme ve hračkách a plastových výrobcích, které z Číny dovážíme a následně hbitě zakazujeme. Klíčem je nastavení pravidel již na začátku – u ekodesignu produktů, kde mluvíme o využívání látek, které se recyklovat dají a „neotráví“ nám recyklační cyklus tak, jak se tomu děje nyní. Čínská kauza je proto, doufám, dalším stimulem pro rozvoj recyklačního průmyslu v Evropě. Všichni o něm mluvíme, ale dokud nepřijde víc takovýchto „odpadových krizí“, tak nás jen tak něco z pohodlí (ne)fungování současného lineárního systému nedostane.

V tomto konkrétním případě týkajícím se plastů je však nutné zvážit, zda-li současně produkované problémové materiály skutečně recyklovat chceme. Jejich recyklace je enormně technologicky náročná a často nedává ekonomický smysl. Můžeme je využít k jinému účelu tam, kde nebudou škodit zdraví obyvatel ani životnímu prostředí nebo je alespoň energeticky využít. Budoucnost skutečné recyklace, u které zachováváme co nejvyšší kvalitu materiálů je totiž v legislativní úpravě zaměřené na striktní pravidla ekodesignu a prevence vzniku odpadů.

Soňa Jonášová, ředitelka Institut Cirkulární Ekonomiky, z. ú.

Zdroj: Odpadové fórum 11/2017

Autor: Jiří Študent ml.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) předložilo začátkem října do meziresortního připomínkového řízení návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů.

Obsahem předkládaného návrhu je jednoznačné vymezení oprávnění neziskových organizací usilujících o ochranu životního prostředí zaručených směrnicí, zejména oprávnění předkládat příslušnému orgánu jakákoli vyjádření  související s případy škod na životním prostředí a požadovat po příslušném orgánu, aby přijal opatření podle směrnice.

 Zároveň bude mít taková organizace výslovně zakotvené právo stát se účastníkem řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření.  Nevládní organizace zaměřené na ochranu životního prostředí budou moci rovněž požadovat, aby byly předem informovány o všech zahájených řízeních o uložení preventivních nebo nápravných opatření.

Svaz průmyslu a dopravy ČR ve svém stanovisku žádá, aby žádost o zahájení řízení měly právo podávat pouze osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné.

Dokument ke stažení:

Stanovisko SP ČR

Účelem tohoto materiálu, který zpracovalo ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s CENIA, českou informační agenturou životního prostředí a ministerstvem zemědělství, je povolujícím úřadům ujasnit aspekty plnění požadavků v oblasti nejlepších dostupných technik (BAT) pro odvětví intenzivního chovu drůbeže a prasat v revidovaném referenčním dokumentu o nejlepších dostupných technikách pro intenzivní chov drůbeže a prasat a prováděcím rozhodnutí Komise (EU) 2017/302 ze dne 15. února 2017, kterým se stanoví závěry o BAT podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro intenzivní chov drůbeže nebo prasat.

Dokument ke stažení:

2017_10_27 GBR IRPP (final).pdf (452.27 kb)

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně uložili firmě už třetí pokutu, tentokrát 120 tisíc korun. Společnost ze své galvanovny ve vypouštěla odpadní vody s vyšším znečištěním, než měla povoleno. Dopustila se tak porušení zákona o integrované prevenci.

„Při kontrole jsme zjistili, že provozovatel překročil stanovené limity například pro zinek v odpadních vodách. Jednalo se o opakované porušení podmínek integrovaného povolení při vypouštění odpadních vod z neutralizační stanice,“ uvedl Jindřich Mikeš, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Za podobná pochybení uložili inspektoři provozovateli galvanovny už v roce 2014 pokutu 60 tisíc korun. V březnu 2017 poté další pokutu 70 tisíc korun.

Po poslední kontrole ČIŽP provozovatel galvanovny začal s přípravou modernizace své neutralizační stanice. Nová technologie by měla zlepšit kvalitu vypouštěných odpadních vod. „Dle harmonogramu prací, které firma inspekci poskytla, by modernizace neutralizační stanice měla být ukončena v roce 2018,“ dodal Mikeš.

V úvodním díle našeho seriálu o zpětném odběru elektroodpadu jsme se věnovali vymezení jednotlivých pojmů a popisu funkce kolektivních systémů. Jak jsme minule slíbili, dnes se podíváme na jeden důležitý a u nás málo diskutovaný aspekt zpětného odběru – problematiku elektroodpadu s pozitivní a negativní ekonomickou hodnotou.

I elektroodpad může být cenný (nebo také ne)

Elektroodpad může být občas zajímavým zdrojem druhotných surovin a jako takový mít velmi vysokou pozitivní ekonomickou hodnotu. O pozitivní hodnotě mluvíme v situaci, kdy výnos z prodeje surovin vyseparovaných z elektroodpadu pokryje nebo dokonce převýší náklady na sběr, svoz a ekologické zpracování elektroodpadu. Tak je tomu zejména u malých domácích spotřebičů, mobilních telefonů, počítačů nebo dalších zařízení z oblasti IT a telekomunikací, jež představují typické příklady elektroodpadu s tzv. pozitivní ekonomickou hodnotou. Tyto typy elektrozařízení často obsahují drahé kovy jako je zlato, stříbro nebo např. měď. Jejich sběr a recyklace je tedy velmi výhodná a výnosná.

Zářivek a jiných světelných zdrojů se to ovšem netýká - slouží za příklad elektrozařízení s tzv. negativní ekonomickou hodnotou. Náklady na jejich sběr a recyklaci jsou enormní, a bohužel neobsahují žádné zajímavé suroviny, které by se daly zpeněžit. Většina kolektivních systémů o zářivky z těchto důvodů nejeví zájem. Podle míry sběru zářivek lze proto poznat opravdu odpovědný a kvalitní kolektivní systém, který skutečně prospívá životnímu prostředí.

Sběr elektroodpadu s pozitivní a negativní hodnotou v EU a v ČR

V Evropské unii se sběrem elektroodpadu zabývá řada subjektů. Jedná se zejména o obce, odpadové firmy (soukromé i obecní) a kolektivní systémy. Obce a odpadové firmy většinou sbírají elektroodpad s pozitivní hodnotou. Výnosy potom slouží k vylepšování obecních rozpočtů a hradí se z nich např. stavby parků nebo dětských hřišť. Na sběr elektroodpadu s negativní hodnotou se zaměřují zejména kolektivní systémy. Zapojení více účastníků do sběru elektroodpadu pomáhá plnit náročné cíle sběru a recyklace elektroodpadu, které si EU stanovila.

Současná platná právní úprava v České republice bohužel nestanovuje pro kolektivní systémy cíle sběru za jednotlivé kategorie elektroodpadu. Může tedy docházet k situaci, kdy kolektivní systém preferuje sběr odpadu s „pozitivní hodnotou“ místo sběru elektroodpadu s negativní hodnotou. Jedním z řešení může být požadavek stanovit kolektivním systémům jasné cíle sběru pro elektroodpad s negativní hodnotou nebo důsledné oddělení následného zpracování odpadu od kolektivních systémů.

V praxi se bohužel setkáváme i s tím, že pod dojmem boje některých kolektivních systémů a recyklátorů o elektroodpad s  pozitivní hodnotou si stále některé subjekty myslí, že i použité zářivky obsahují zlato nebo nějaké jiné cenné kovy a chtěli by nám je prodávat. Jsou pak velmi překvapeni, když jim běžná odpadová firma sdělí, že nedostanou nic. Naopak, že si za odvoz a likvidaci zářivek musí připlatit 20 Kč za kus. Oproti tomu kolektivní systém jim zajistí svoz a recyklaci zdarma.

Petr Číhal

Autor je obchodním ředitelem společnosti Ekolamp

S využitím studie společnosti EEIP „Analýza tržních a institucionálních charakteristik trhu zpětného odběru elektrozařízení s ukončenou životností ve vybraných evropských zemích“

Čtěte také:

Zodpovědný kolektivní systém pomáhá lidem i přírodě (25.10.2017)
 

V červnovém čísle časopisu Odpadové fórum vyšel v rubrice Pod lupou příspěvek, pojednávající o možnosti dovozu odpadních vod ze Slovenska pro jejich řádné vyčištění na našem území. "Můj znalecký závěr byl, že jsem neshledal v našem právním řádu žádné ustanovení, které by a priori takovou činnost zakazovalo," uvádí Michael Barchánek, soudní znalec v oboru odpadů a dodává "V říjnovém čísle pak vyšla v rubrice Ohlas čtenářů nesouhlasná replika s mými závěry, kdy autorem textu byl pracovník odboru odpadů Ministerstva životního prostředí a replika začíná slovy, že MŽP považuje za nezbytné upozornit na chybu, tedy moji. Nebudu řešit, zda jde o oficiální stanovisko ministerstva či jen názor jeho pracovníka, pro meritum to není významné". 

Nezastávám názor, že kdo má poslední slovo, tak má i pravdu, ale byl jsem redakcí požádán, abych na nesouhlas s mým názorem, uplatněný pracovníkem ministerstva, zareagoval – proto můžete číst dále uvedený text.

Jsme lidé chybující a tak hledám v případě kritiky chybu primárně u sebe. Přečetl jsem si proto znovu příslušné pasáže rozhodné právní úpravy (zákon o vodách a zákon o odpadech) a nenašel jsem nic, co bych ve svém předchozím článku posoudil špatně. Musím tedy na svých závěrech trvat.

V čem je tedy rozpor? Podíváme-li se do odpovědi ministerstva, potom najdeme klíčovou myšlenku hned v prvním odstavci a stejnou v následujícím odstavci nad obrázkem. Zde je uvedeno: „Pokud odpadní voda naplní definici odpadu ….“ tak je to odpad a veškeré další nakládání s ní spadá pod zákon o odpadech.  A dále, že „podle našeho názoru odpadní voda uvedená v dotazu definici odpadu naplňuje“. A druhá podstatná pasáž je asi v polovině druhého odstavce, kde se uvádí, že odpadní vody nejsou z působnosti zákona o odpadech vyjmuty zcela, ale „pouze v rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní předpisy“. V tomto případě jsou pod čarou odkazy na vodní zákon a zákon o vodovodech a kanalizacích.

Taková autorova myšlenka je ovšem zcela mimo zákonnou právní úpravu, protože odpadní vody jsou jasně definovány ve vodním zákoně a není na libovůli úředníka, aby soudil, zda předmětná kapalina naplňuje definici odpadu – navíc naprosto netuším, co se za tímto podivným souslovím skrývá. Krom toho jsem ve svém původním článku jasně uvedl, že provozovatel biodegradační plochy na Slovensku charakterizoval a zařadil tuto kapalinu jednoznačně jako odpadní vodu a neumím si představit právní manévr, kterým by se odpadní voda překročením státní hranice stala komoditou podléhající jiné právní úpravě. Na případnou námitku, že mohla být tato kapalina jejím původcem zařazena nesprávně, odpovídám, že snad ano (i když si to jako dlouholetý inspektor nemyslím), ale dotaz zněl na možnost dovozu odpadních vod a z takového zadání jsem musel vycházet.

Co se týká jen omezeného vyjmutí odpadních vod ze zákona o odpadech, tak zde uvedu jen krátce, že snad nikdo nepochybuje o tom, že vodní zákon, tedy „jiný právní předpis“, se na odpadní vody vztahuje – viz ustanovení celého § 38, části ustanovení § 8 a další místa v zákoně. U zákona o vodovodech a kanalizacích, jak sám název říká, se problémům odpadních vod logicky podrobně věnuje celá polovina tohoto předpisu.

V článku o dovozu odpadních vod jsem opakovaně kritizoval text katalogu odpadů, který obsahuje řadu položek, které jsou zjevně, meritorně i jazykově, odpadními vodami a nazval tento stav „legislativním nedostatkem“. I na tento můj názor byla v ministerské replice reakce. Ani zde nemám i po ministerském „vysvětlení“ jak se má s katalogem zacházet, co bych na svém názoru měnil. S ohledem na omezenou redakční plochu na to odpovím v některém z dalších příspěvků.

Odpověď:

Opakuji svůj znalecký názor - v našem právním řádu ochrany životního prostředí jsem nenašel žádný důvod, proč by se odpadní vody z jiného státu Evropské unie nemohly dovážet k vyčištění do České republiky.

Poznámka

Nepoznám, zda je to virus z Bruselu, nebo nadbytečná a neoprávněná hyperaktivita našeho ministerstva, ale pravdou je, že snaha posuzovat podle odpadových předpisů co nejširší paletu problémů je trvalá a snad i eskalující. A to přesto, že o kvalitě obecně závazných předpisů v tomto segmentu ochrany ŽP by se „dalo s úspěchem pochybovat“.

Související článek:

Dovoz odpadních vod (23.8.2017)

Dovoz odpadních vod ze zahraničí a zákon o odpadech (27.10.2017)

Autor: Michael Berchánek

Zemědělský svaz ČR vyzývá Evropskou komisi k prodloužení licence na glyfosát alespoň na deset let. Případný zákaz používání glyfosátu by totiž mohl způsobit negativní dopady na životní prostředí a oslabil by konkurenceschopnost evropského zemědělství.

„Evropská komise by měla zaujmout pragmatický postoj k používání glyfosátu. Studie, které si zadala Evropská komise, neprokázaly, že by při správném užití měl glyfosát negativní dopady na lidské zdraví,“ zdůrazňuje předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha a dodává, že pokud Komise tento prostředek na ochranu rostlin zakáže, budou zemědělci nuceni používat jiné náhradní prostředky s větším množství aplikací, které budou mít negativní dopady na životní prostředí. Navíc tyto náhradní prostředky nejsou zdaleka podrobeny tak podrobnému zkoumání jako je tomu u glyfosátu.

Zákaz glyfosátu z pohledu jeho možného nahrazení bude tématem prosincové polemiky časopisu Odpadové fórum. Do polemiky se také můžete zapojit – pište na forum@cemc.cz, děkujeme. Anotaci aktuální čísla časopisu, které právě vyšlo čtěte ZDE.

Podle stanoviska ministerstva zemědělství může případné neprodloužení povolení u glyfosátu vést k výraznému snížení disponibility přípravků pro tento druh užití. To může návazně vést k výraznému rozšíření použití jiných přípravků, u nichž posouzení vlivu nemusí být zdaleka tak podrobné jako je tomu u glyfosátu. Případný zákaz glyfosfátu tedy ve svém důsledku může vést k většímu ohrožení životního prostředí a zdraví lidí než jeho schválení.

Případný zákaz glyfosátu se má vztahovat na evropské zemědělce a ne na dovážené zboží

V neposlední řadě je třeba upozornit, že zákaz tohoto prostředku se vtahuje pouze na evropské zemědělce, nikoliv však na zboží dovážené ze zahraničí. Tím se dostanou evropští zemědělci do nerovného postavení na světovém trhu a dovážené produkty mohou výrazně vytlačit evropské potraviny z našich obchodů. „Evropa je ve velké míře závislá na dovozu bílkovinných krmiv ze zemí, kde žádný zákaz glyfosátu neplatí. Pokud bychom museli dovážet například sóju z těchto zemí, nejenom že dojde k navýšení její ceny, ale reálně ani nejsme schopni zajistit dodržení požadovaného zákazu použití glyfosátu,“ popisuje další problémy spojené se zákazem glyfosátu předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. „Musely by být nařízeny přísné kontroly evropských kontrolních orgánů v daných zemích, aby na náš trh nebyly dováženy komodity pěstované s použitím glyfosátu, a to si tak dobře nedovedu představit,“ říká Pýcha.

Zemědělský svaz ČR zastává stejný názor jako ministerstvo zemědělství ohledně jeho užití a užití jiných prostředků.

O povolení či zákazu používání glyfosátu rozhodne Evropská komise

V březnu tohoto roku prohlásila Evropská agentura pro chemické látky, že glyfosát není karcinogenní. Při jeho používání se však musí dbát zvýšené bezpečnosti. Do konce tohoto roku se musí Evropská komise rozhodnout, zda-li prodlouží povolení používání glyfosátu či nikoliv. Členské státy se budou muset snažit dospět ke shodě. Další jednání jsou naplánovaná na listopad.

Pokud v Evropské radě nebude dostatečný počet kvalifikovaných hlasů pro nebo proti prodloužení používání glyfosátu, rozhodnutí zůstane na Evropské komisi.

Evropský parlament vyzval Evropskou komisi k předložení návrhu pro obnovení licence glyfosátu na dalších pět let, nikoliv na deset let jak je v současném návrhu.

Zdroj: Zemědělský svaz ČR

Zítra se Česká republika stane oficiálně smluvní stranou Pařížské klimatické dohody, na jejímž přijetí (12. prosince 2015) se podílela. Dohoda začala globálně platit před rokem, 4. listopadu 2016. Česká republika k dohodě přistoupila v EU jako poslední.

Pařížská dohoda byla přijata 12. prosince 2015, v platnost vstoupila 4. listopadu 2016 poté, co se k ní připojilo 55 států se souhrnným 55% podílem na globálních emisích skleníkových plynů a naplnily se tak podmínky pro její platnost. Dnes má Dohoda 169 smluvních stran, k nimž patří také EU a všechny její členské státy.

Pařížská dohoda upravuje základní zásady mezinárodní ochrany klimatu pro období po roce 2020, kdy by měla nahradit dosavadní Kjótský protokol. Jejím dlouhodobým cílem je přispět k výraznému snížení emisí skleníkových plynů a tím k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí.

Na základě Dohody se ČR společně s ostatními členskými státy EU zavázala ke společnému cíli snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Tento společný cíl EU a jejích členských států byl přijat Evropskou radou už v roce 2014. Česká republika by s naplněním svého závazku neměla mít za současného stavu problém. Po roce 2020 bude ale nutné realizovat i v České republice razantnější kroky vedoucí ke snižování emisí. V současné době snižování emisí přispívá masivní zateplování budov a domů z programu Nová zelená úsporám a Operačního programu Životní prostředí, zvyšování podílu OZE nejenom v domácnostech, zavádění chytrých opatření v obcích a městech, včetně podpory elektromobility.

Na rozdíl od Kjótského protokolu Dohoda ukládá povinnosti všem státům bez rozdílu. Hospodářsky vyspělé i rozvojové státy jsou povinny stanovit si redukční závazky snižování emisí. Jejich naplňování se bude pravidelně v pětiletých intervalech vyhodnocovat.

Dohoda dále formuluje globální adaptační cíl, který má vést k posílení schopností jednotlivých států se adaptovat na změnu klimatu a být odolnější vůči negativním projevům změny klimatu. Zároveň Dohoda vymezuje rámec opatření na vnitrostátní úrovni a v oblasti spolupráce a podpory rozvojových států.

Rozvinuté státy mají s Dohodou také povinnost přispívat finančními prostředky na opatření v oblastech snižování emisí skleníkových plynů a adaptace na změnu klimatu v nejchudších rozvojových zemích. Podle Dohody mohou opatření finančně podpořit i rozvojové státy, které jsou již natolik hospodářsky vyspělé, že i ony jsou schopny se podílet na financování klimatických opatření.

V současné době smluvní strany projednávají podrobná pravidla pro praktické naplňování Dohody. Ta mají být přijata už na zasedání smluvních stran v roce 2018 v polských Katovicích. Příprava těchto pravidel bude také hlavním tématem letošního zasedání, která se uskuteční ve dnech 6. – 17. listopadu v Bonnu. ČR by měl na jednáních v Bonnu zastupovat i 1. místopředseda vlády a ministr životního prostředí Richard Brabec.

Pařížská dohoda podrobně - ZDE

Už jsou to dlouhé čtyři roky, co si občané nymburského Zálabí stěžují na zápach z firmy AZOS CZ. V červnu tohoto roku proběhl soud, který iniciovalo město. Rozsudek však vyzněl ve prospěch zinkovny. Radnice se s tím však nehodlá smířit a plánuje další kroky. Jejich dalším postupným krokem bude snaha získat žádost na pořízení systému, který kontroluje znečištění ovzduší. Systém byl vytvořen takřka na míru podnikům, které mají problém se stěžovateli. Stejně tak ale i pro evidenci a rozhodování státní správy. Hlavními výhodami systému Purenviro je vlastní evidence zápachu dle normy ČSN 83 5030, statistické výstupy, možnost postoupení stížností příslušným orgánům státní správy a aktuální přehled o výskytu zápachu v konkrétní oblasti ve městě. Více ZDE

Zdroj: https://www.ctidoma.cz

Omezení importu pevných odpadů do Číny pomůže nastartovat oběhové hospodářství v Evropě. Sledujete-li aktuální diskuze odpadového hospodářství, tak jste toto tvrzení určitě slyšeli. Souhlasíte s ním? Může čínský zákaz importu nastartovat tak potřebné investice do zpracovatelských kapacit nebo Evropa potřebuje ještě jiný impulz? Odpovědi na tyto otázky najdete v aktuální Polemice časopisu Odpadové fórum, který právě vychází.

Do polemiky se zapojili europoslanci Pavel Telička a Pavel Poc (Europoslanec), Petr Havelka (ředitel ČAOH), Jaroslav Tymich (president Asociace českého papírenského průmyslu), Soňa Jonášová (ředitelka Institut Cirkulární Ekonomiky), Petr Šulc (ředitel SPDS ČR) a šéfredaktorka časopisu Odpady Jarmila Šťastná.

K rozhovoru byl tentokrát pozván Jaroslav Pašmik, který pracuje jako vedoucí Centra managmentu udržitelnosti na Vysoké škole ekonomické v Praze. Odpadové fórum s ním navázalo spolupráci v návaznosti na právě řešený pilotní projekt na Praze 7, jehož cílem je redukce a prevence textilního odpadu. Jaroslav Pašmik seznámí čtenáře s Centrem i s navrhovaným řešením, jak přistoupit k situaci vzrůstajícího množství textilního odpadu.

Vzkaz z říjnové konference k tématu předcházení vzniku (prezentace ke stažení ZDE), kterou pro Vás redakce časopisu připravila, odpadů je jasný - v této oblasti je Česko zas o krok dál. Konference ukázala, že podniková, komunální a legislativní sféra bere velkou výzvu, kterou prevence vniku odpadu představuje, velmi vážně. Pochopitelně důležitým faktorem bude postoj budoucí nové vlády. Další podrobnosti se dočtete v rozsáhlé reportáži.

Stavební odpady jsou obrovskou výzvou. Obce nerozlišují, jestli je původcem, právnická osoba nebo občan. Důležité je, kolik stavebního odpadu se předá oprávněné osobě a kolik se ho v konečném důsledku neskládkuje. Dobrovolný svazek obcí Horažďovicko (DSO) na svém území postupně vytváří systém nakládání se stavebním odpadem, který splňuje všechny principy oběhového hospodářství.

V novém čísle nechybí odborný článek na velmi diskutovanou problematiku Lithia v Krušných horách, kde se nachází nejvýznamnější evropské naleziště sloučenin lithia (Li) v minerálu cinvalditu. Podle dosavadních poznatků obsahuje ložisko cca 3 % světových zásob Li. V posledních letech je lithium strategickým materiálem především pro akumulátory, nastupující elektromobilitu, ale rovněž pro speciální keramiku a slitiny hliníku. Možnostmi těžby a přepracování cinvalditu na obchodovatelnou formu – uhličitan lithný – je věnován obsah článku.

Hledali jsme také odpovědi, v čem se můžeme poučit od Izraele. V první polovině září totiž proběhla tradiční mise českých vodohospodářských firem a institucí do Izraele. S organizací vydatně pomohla Česko-izraelská obchodní komora a Ministerstvo zemědělství.

Čtenáře určitě budou zajímat dopady novely stavebního zákona, který bude účinný od prvního ledna 2018 nebo problematika nakládání s čistírenskými kaly, a nebo téma výskytu antibiotické rezistence na čistírně odpadních vod.

Odpověď na úvodní otázku v titulku je tedy zřejmá – vychází nové číslo odborného časopisu Odpadové fórum, které opět nabízí pestré čtené v oblasti průmyslové a komunální ekologie.

Předplatné časopisu objednávejte - ZDE.

Přehled obsahu:

• Rozhovor s Jaroslavem Pašmikem

• Zákaz importu odpadů do Číny

• Když dělají dva totéž, není to totéž

• Předcházení vzniku stavebních odpadů v územích obcí a DSO Horažďovicko

• Nakládání s BRKO je smysluplné pokud je kvalitně zpracován a využit v zemědělství

• V oblasti předcházení vzniku odpadů jsme zas o krok dál

• V čem se můžeme poučit od Izraele?

• Lithium v Krušných horách – jak dále?

• Výskyt antibiotické rezistence na čistírně odpadních vod

• Dopady novely stavebního zákona

• Nakládání s čistírenskými kaly

• I příští rok nabídne OPŽP dotace na lepší hospodaření s odpady

• SEDITANK – automatický systém pro přípravu materiálu před anaerobní fermentací

• Jak omezit množství odpadů? Klíčová je prevence!

• Proces autorizace podle nařízení REACH

• Legislativní a dotační souhrn

Technologická agentura České republiky (TA ČR) vyhlásila dne 31. října 2017 první veřejnou soutěž ve výzkumu a experimentálním vývoji pro Program na podporu aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací THÉTA. Cílem programu je přispět ve střednědobém a dlouhodobém horizontu k naplnění vize transformace a modernizace energetického sektoru v souladu se schválenými strategickými materiály. Více ZDE

Chcete snížit energetickou náročnost Vašeho podniku? Chcete obměnit staré technologie na výrobu energie za nové? Plánujete využívat odpadní energie ve výrobních procesech nebo zavést či modernizovat systém měření a regulace? Uvažujete o modernizaci či rekonstrukci rozvodů elektřiny, plynu a tepla v budovách a v energetických hospodářstvích průmyslových areálech? Potom je právě pro Vás určen program Úspory energie. Příjem Žádostí o podporu v rámci Výzvy III. probíhá od 1. 11. 2017 do 30. 4. 2018. Mezi podporované aktivity patří:

• Modernizace a rekonstrukce rozvodů elektřiny, plynu a tepla v budovách a v energetických hospodářstvích výrobních závodů za účelem zvýšení účinnosti

• zavádění a modernizace systémů měření a regulace např. opatření hardware a sítě včetně příslušného softwaru související se zavedením systému managementu hospodaření s energií podle ČSN EN ISO 50001

• modernizace, rekonstrukce stávajících zařízení na výrobu energie pro vlastní spotřebu vedoucí ke zvýšení její účinnosti

• modernizace soustav osvětlení budov a průmyslových areálů (pouze v případě náhrady zastaralých technologií za nové efektivní osvětlovací systémy, např. světelných diod – LED)

• realizace opatření ke snižování energetické náročnosti budov v podnikatelském sektoru (zateplení obvodového pláště, výměna a renovace otvorových výplní, další stavební opatření mající prokazatelně vliv na energetickou náročnost budovy, instalace vzduchotechniky s rekuperací odpadního tepla)

• využití odpadní energie ve výrobních procesech

• snižování energetické náročnosti/zvyšování energetické účinnosti výrobních a technologických procesů, mimo opatření na zdrojích na výrobu energie pro distribuci, nikoliv vlastní spotřebu vedoucí ke zvýšení její účinnosti

• instalace OZE pro vlastní spotřebu podniku (využití biomasy, solární systémy, tepelná čerpadla a fotovoltaické systémy)

• instalace kogenerační jednotky s využitím elektrické a tepelné energie, nebo chladu pro vlastní spotřebu podniku s ohledem na jeho provozní podmínky
• instalace akumulace elektrické energie (akumulátor musí být provozován v energetickém hospodářství, které má vlastní zdroj elektrické energie z OZE (např. FVE), nebo z KVET (mimo uhlí, LTO, TTO).

Veškeré informace a dokumenty najdete na webu Agentury pro podnikání a inovace (API) - ZDE

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 350 tisíc korun podnikateli Leoši Paukovi za porušení odpadového zákona. V Hradci nad Svitavou nakládal se stavebními odpady na pozemku, který byl pod ochranou zemědělského půdního fondu.

„Podnikatel se dopustil porušení odpadového zákona, protože pozemek k nakládání s odpady nebyl určený. Od dubna roku 2015 do března 2017 na něj postupně navezl 10 tisíc tun stavebních odpadů,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Vozidlo, kterým nechal odpady přepravovat, navíc nemělo řádné označení tabulkou se symbolem A, což znamená převážení odpadů. „Řidiče auta podnikatel ani nevybavil doklady potřebnými k přepravě odpadů,“ dodal Trávníček.

Podnikatel se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP neodvolal a pokuta tak nabyla právní moci.