Japonský výzkumný tým z institutu RIKEN učinil průlom v oblasti výroby zeleného vodíku. Využili běžný a levný oxid manganičitý (MnO₂) k aktivaci atomů vzácného iridia, čímž dosáhli šestimocného stavu iridia, který je vysoce aktivní a stabilní v agresivním prostředí elektrolyzéru. Tento přístup umožňuje snížit spotřebu iridia o více než 95 % a zároveň zvýšit účinnost výroby vodíku až desetkrát.

Klíčem k úspěchu byla úprava vnitřní krystalové struktury manganového oxidu, která zvýšila podíl "plánárního kyslíku", čímž posílila stabilitu celého katalyzátoru. Výsledný materiál, nazvaný IrVI-ado, vykázal v testech mimořádnou odolnost, pracoval nepřetržitě více než 3 000 hodin při zachování vysoké účinnosti a bez znatelné degradace.

Tento objev představuje významný krok k udržitelnější výrobě vodíku, která by mohla být dostupnější a ekonomičtější. Tým nyní spolupracuje s průmyslovými partnery na dalším vývoji a plánuje nasazení nového katalyzátoru v průmyslovém měřítku.
 

Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které mělo přinést revoluci do evropského obalového trhu, čelí zásadní právní výzvě. Dne 10. června 2025 bylo u Soudního dvora EU podáno sedm žalob ze strany významných firem působících v oblasti výroby obalů. Mezi žalujícími jsou společnosti jako Saier, ILIP, Ecoplastica, Jokey, Schütz nebo Dynaplast, pocházející z Německa, Itálie, Francie, Španělska a Rumunska.

Žalobci žádají zcela zrušit nařízení PPWR, případně zneplatnit jeho klíčové části – zejména článek 25 (týkající se ekomodulace a designu), článek 29 (zavádějící povinnost opakovaně použitelných obalů) a přílohu V, která vymezuje zakázané obalové formáty. Argumentují tím, že nařízení bylo přijato na nevhodném právním základě (článek 114 SFEU pro fungování vnitřního trhu), zatímco jeho skutečným cílem je ochrana životního prostředí – tedy mělo být přijato dle článku 192 SFEU. Dále uvádějí, že některé požadavky v PPWR nejsou dostatečně vědecky ani ekonomicky odůvodněné a představují nepřiměřenou zátěž pro některé materiály a sektory.

Z hlediska obsahu žalob je patrná i kritika údajné diskriminační podpory papírových obalů na úkor plastových řešení. Firmy poukazují na praktické, hygienické i logistické důvody, proč nemohou být plastové obaly v mnoha sektorech nahrazeny jinými materiály. Povinnost opakovatelnosti obalů u některých produktů (například v HoReCa segmentu) považují za nereálnou a ekonomicky ohrožující jejich podnikání.

Nařízení PPWR bylo formálně přijato 30. dubna 2024 a publikováno v Úředním věstníku EU jako Nařízení (EU) 2024/1781. V platnost vstoupilo 11. února 2025, přičemž jeho většina začne platit od 12. srpna 2026. Právě tato dvouletá lhůta na implementaci je nyní v ohrožení. Pokud Soudní dvůr uzná některý z argumentů žalobců, může rozhodnout o částečném nebo úplném zrušení nařízení. Což by mělo zásadní dopad nejen na legislativně strategické plánování členských států, ale i na průmyslové investice a zavádění nových systémů opakovaně použitelných a recyklovatelných obalů napříč celou EU.

Situaci je navíc potřeba vnímat i v kontextu směrnice proti greenwashingu (tzv. Green Claims Directive), která zakazuje vágní a ničím nepodložená environmentální tvrzení a která aktuálně dostala legislativně "červenou". Právě nařízení PPWR má být jedním z nástrojů, jak sjednotit definice, požadavky a kritéria pro skutečně „zelené“ obaly. Jeho případné zrušení či oslabení by mohlo vést k dalšímu chaosu v označování obalů a podrýt důvěru spotřebitelů. Protože se jedná o propojené systémy, absence směrnice o greenwashingu oslabí jaho vymyhatelnost.

Co doporučit firmám, které bezesporu potřebují stabilní, přehlednou a jednoduchou legislativu jak na národní tak evropské úrovni? Ti, kteří už začaly s implementací požadavků PPWR, nastává velmi nepřehledné období. Má smysl pokračovat v přípravě nových typů obalů? Investovat do opakovaně použitelných systémů? Nebo raději počkat, až prach kolem právní bitvy usedne? Nezapomínejme na Omnibus (změny v ESG), CSDD (Corporate sustainability due diligence).... Možná tak nezbývá než doporučit před prázdninami jednu zcela pragmatickou variantu: vyhlásit celozávodní dovolenou, zabalit vše do recyklovaného papíru, vzít si stan a někde v klidu v přírodě počkat, jak celá regulace dopadne. V srpnu už snad bude jasněji – a když ne, aspoň budou zaměstnanci opálení a připravení na další smršť legislativních aktualit.

Česká republika dosáhla významného diplomatického vítězství: získala podporu kvalifikované většiny členských států EU pro revizi tzv. systému emisních povolenek ETS 2. Jedná se o zásadní návrh, který má chránit evropské občany před prudkým zdražováním energie, dopravy a bydlení v důsledku rozšíření systému emisního obchodování i na silniční dopravu a budovy od roku 2027.

Podporu českému návrhu již vyjádřily mimo jiné Německo, Itálie, Polsko, Španělsko, Rakousko nebo Belgie – tedy velké a vlivné členské státy. Český dokument bude oficiálně předložen Evropské komisi do konce června a očekává se, že Komise během podzimu představí vlastní návrh legislativní revize ETS 2.

Co Česko navrhuje?

Základní myšlenkou českého návrhu je zabránit dramatickému dopadu emisního systému na domácnosti a podniky a posílit důvěru v jeho stabilitu a předvídatelnost. Mezi klíčové požadavky patří:

• Zavedení cenového stropu na úrovni 45 €/t CO₂. Pokud by cena povolenky tuto hodnotu překročila, uvolnilo by se více povolenek, což by pomohlo stabilizovat trh.

• Předčasné spuštění aukcí v roce 2026, tedy rok před oficiálním startem systému ETS 2. To by mělo vytvořit rezervu povolenek a předejít cenovým šokům.

• Zefektivnění fungování tržní rezervy MSR, včetně možnosti jejího pružnějšího uvolňování častěji než jednou ročně.

• Zajištění transparentnosti a předvídatelnosti prostřednictvím pravidelného zveřejňování dat o emisích, cenových prognózách i chystaných úpravách systému.

• Rozšíření rezervy povolenek, aby bylo možné lépe reagovat na výkyvy trhu.

Politická a společenská rovina

Premiér Petr Fiala ve svém vyjádření zdůraznil, že vláda nebude podporovat kroky, které by zvýšily životní náklady občanů: „Lidé nesmějí doplácet na nesmyslné ambice. Nové emisní povolenky zavádět nebudeme.“ Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka jde o ochranu nejen domácností, ale i české ekonomiky: „Získali jsme silné spojence a jednáme dál. Evropa potřebuje změnit ETS 2 tak, aby byl férový.“

Vláda zároveň schválila kompenzace pro energeticky náročné firmy v objemu 2,24 miliardy korun. Jedná se o 13,5 % výnosů z aukcí emisních povolenek za rok 2023. Cílem je předejít tzv. carbon leakage – přesunu výroby mimo EU z důvodu vysokých emisních nákladů.

Proč je tato změna tak důležitá?

Systém ETS 2 měl původně vstoupit v platnost od roku 2027 a měl se týkat i silniční dopravy a vytápění budov. To však vyvolalo obavy z přenášení nákladů přímo na domácnosti a drobné podniky – tedy na ty, kteří se již nyní potýkají s rostoucími náklady. Český návrh představuje pokus zachovat ekologické cíle, ale zároveň systém nastavit racionálněji, ekonomicky udržitelně a sociálně únosně.

Pro srovnání – původní návrh Evropské komise neuvažoval s žádným cenovým stropem ani s mechanismy rychlé reakce na volatilitu trhu. Český přístup proto posiluje předvídatelnost pro investory a zároveň dává státům větší manévrovací prostor v případě krize.

Co bude dál?

Revize ETS 2 je teď na stole Evropské komise. Ta bude muset český návrh zapracovat do podzimního legislativního balíčku. Česká republika tak nejen prokázala schopnost ovlivňovat evropskou agendu, ale i připravenost spojit ekologické ambice s ekonomickou realitou. Zda se podaří prosadit i další cíle – například možné odložení nebo zrušení zavedení ETS 2, jak někteří politici naznačují – zatím zůstává otevřené. Podpora kvalifikované většiny je však silný signál.

Související:

Český rozhlas: Odpolední publicistika na téma emisní povolenky

Zástupci členských států odsouhlasili vyjednávací mandát Rady k návrhu na zjednodušení požadavků na udržitelnostní reporting (CSRD) a náležitou péči v dodavatelském řetězci (CS3D). Cílem návrhu je posílit konkurenceschopnost EU a snížit administrativní zátěž zejména pro malé a střední podniky. Součástí návrhu je mimo jiné zvýšení prahu pro počet zaměstnanců na 1000 a zavedení hranice obratu přes 450 milionů eur, čímž se výrazně zúží okruh podniků, na které se pravidla vztahují.

V oblasti směrnice CS3D Rada navrhuje, aby se povinnosti týkaly pouze největších firem – s alespoň 5000 zaměstnanci a obratem nad 1,5 miliardy eur. Due diligence se bude zaměřovat na vlastní činnost firem, jejich dceřiné společnosti a přímé obchodní partnery, tzv. „tier 1“. Dále se upouští od povinného komplexního mapování celého dodavatelského řetězce a přechází se k rizikovému přístupu s důrazem na oblasti, kde je největší pravděpodobnost negativních dopadů.

Další změny se týkají klimatických plánů – firmy budou muset nově pouze popsat plánovaná a realizovaná opatření, nikoliv implementovat celý přechodový plán okamžitě. Termín pro jeho přijetí se posouvá o dva roky. Zachováno zůstává i rozhodnutí Komise neharmonizovat pravidla odpovědnosti na úrovni EU.

Rada tímto krokem naplňuje výzvy Evropské rady, která v návaznosti na zprávy Maria Draghiho a Enrica Letty vyzvala k „revoluci ve zjednodušování“ legislativy. Návrh je součástí balíčku Omnibus I z února 2025 a nyní čeká na vyjednávací pozici Evropského parlamentu, aby mohly začít trialogy.

Podrobnosti: 

Simplification: Council agrees position on sustainability reporting and due diligence requirements to boost EU competitiveness

Zdroj: CEBRE

Od roku 2021 odvádějí členské státy Evropské unie do unijního rozpočtu nový příspěvek – 0,80 eura za každý kilogram nerecyklovaných plastových obalových odpadů. Tento mechanismus, známý jako vlastní zdroj z plastů (plastic own resource), vzbudil v některých členských státech diskusi o jeho povaze, účelu a dopadech. Jedná se o daň? O pokutu za neplnění recyklačních cílů? Nebo o fiskální nástroj s environmentálním přesahem?

Tento příspěvek vychází z rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/2053 o systému vlastních zdrojů Unie, konkrétně z článku 2, odst. 1 písm. c). Nejde o sankci za porušení povinnosti, ale o pravidelný a předvídatelný odvod, vypočítaný podle environmentální výkonnosti – množství nerecyklovaných plastových obalů v daném státě. Výnosy tvoří součást příjmů rozpočtu EU a jsou mimo jiné určeny k financování programů obnovy v rámci NextGenerationEU.

Tento příspěvek není daní v klasickém slova smyslu – není přímo vybírán od občanů nebo podniků a nestanovuje ho členský stát, ale unijní právo. Nejde ani o pokutu, protože není navázán na právní porušení ani řízení. Státy ho platí automaticky, bez ohledu na to, zda splňují recyklační cíle nebo nikoli. Přesto má podobné znaky jako měkká ekologická daň: znevýhodňuje neekologické chování (nerecyklaci) a podporuje investice do recyklačních systémů. Rozdíl je v tom, že rozhodnutí, zda „zaplatit“ nebo „zrecyklovat“, zůstává plně v kompetenci členského státu.

Motivační prvek plastového příspěvku je nepřímý, ale zřetelný. Členské státy, které dokáží efektivně recyklovat, odvádějí do rozpočtu EU méně. Ty, které snižování plastového odpadu nezvládají, platí více. Příspěvek tak vytváří finanční tlak na zlepšení třídění a recyklace, aniž by přikazoval konkrétní opatření – je na každém státu, jak se rozhodne. Zda stát ponechá břemeno na státním rozpočtu, přenese ho na producenty nebo obce, nebo naopak investuje do infrastruktury tak, aby snížil množství nerecyklovaných plastů a tím i svůj odvod, je čistě národní rozhodnutí. To podporuje princip subsidiarity, ale zároveň klade nároky na systémové myšlení.

Plastový příspěvek má dvojí účel. V první řadě je fiskálním nástrojem, který zajišťuje nové příjmy do evropského rozpočtu v době vyšších výdajů, zejména kvůli zelené a digitální transformaci. Zároveň však plní environmentální funkci – podporuje cíle Zelené dohody pro Evropu, oběhového hospodářství a snižování plastového znečištění.

Určitě mnohé napadne, jaká by byla situace při dosažení 100% recyklace plastových obalových odpadů by členský stát neplatil žádný poplatek podle článku 2 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/2053. Výše tohoto příspěvku do rozpočtu EU je totiž přímo navázána na množství nerecyklovaných plastových obalů, přičemž sazba činí 0,80 EUR za každý nerecyklovaný kilogram. Pokud tedy daný stát ve sledovaném roce zrecykluje veškerý vyprodukovaný plastový obalový odpad, základem pro výpočet bude nula a výsledná částka odvodu bude rovněž nula eur. 

V letech 2022 až 2024 odvedla Česká republika do rozpočtu Evropské unie na základě tzv. „plastového příspěvku“ celkem přibližně 6 miliard Kč. Pokud by Česká republika tuto částku v uvedených letech investovala do rozvoje domácí recyklační infrastruktury a technologií, výsledné přínosy by byly výrazné. Odhady založené na konzervativních modelech ekonomických multiplikátorů ukazují, že každá miliarda investovaná do tohoto sektoru může zvýšit HDP až o 1,8 miliardy Kč, vytvořit či udržet zhruba 750 pracovních míst a snížit emise CO₂ o přibližně 4 000 tun díky nižší potřebě primární výroby materiálů. Vedle ekonomického a ekologického přínosu by taková investice posílila i soběstačnost České republiky v oblasti materiálového zpracování, snížila budoucí odvody do rozpočtu EU a zvýšila schopnost ČR plnit evropské recyklační cíle. Tento přístup by zároveň byl v souladu s dlouhodobými strategiemi Green Dealu a cirkulární ekonomiky.

Plastový příspěvek EU není tedy ani trestem, ani daní v klasickém slova smyslu, ale nástrojem, který propojuje rozpočtovou politiku s politikou ochrany životního prostředí. Je motivační, nikoli sankční, a ponechává členským státům prostor k rozhodnutí, zda budou platit, nebo investovat. Právě v této flexibilitě spočívá jeho síla – i riziko. Pokud stát příspěvek pouze zaplatí a neřeší příčiny, nevede to k žádné změně. Pokud ho však využije jako příležitost ke zlepšení systému recyklace, může získat jak environmentální, tak fiskální výhodu.

Lze předpokládat, že pokud by pro EU přestal být tento motivační zdroj příjmu finančně relevantní – tedy pokud by se členské státy skutečně přiblížily 100% recyklaci a nulovému odvodu – EU by pravděpodobně hledala nový mechanismus k udržení fiskální stability i environmentální motivace. Tím by se mohla stát například platba založená na celkovém množství vyprodukovaného odpadu na obyvatele a rok, s cílem více zainteresovat členské státy také v oblasti předcházení vzniku odpadů.
 

Mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2025 bude v září opět plný novinek pro všechny, kteří plánují nové bydlení či rekonstrukci stávajícího. Jedním ze zásadních témat budou dřevostavby, ale i chytré technologie, zabezpečení, stavební materiály, vytápění, dotace a další. Poradit se s odborníky i vybrat si vysněný dům mohou návštěvníci ve dnech 16. až 20. září v Letňanech. Partnerem pro energetiku výstaviště PVA EXPO PRAHA je společnost PKV Build, s.r.o.

Oblast dřevostaveb v Česku prochází stále dynamičtějším vývojem, dřevěné domy se zdokonalují, jsou ekologické, energeticky efektivní a i díky technologickému trendu prefabrikace a modulární výstavby vznikají rychle. Novostavby již běžně nabízejí kombinaci se soláry, rekuperací či prvky chytré domácnostmi. Navíc od července letošního roku přichází další milník – díky změnám požárních norem bude možné stavět dřevostavby do výšky 22,5 metru, čímž vzniká možnost budovat dřevěné bytové nebo veřejné budovy vyšší než dosud. 

Jak říká Blanka Nováčková z Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD), cílem státu je do roku 2035 stavět 25 % nových rodinných domů ze dřeva. Zájemci o stavění ze dřeva mohou navštívit stánek a zúčastnit se doprovodného programu ADMD právě na veletrhu. 

Stínění (nejen) jako designovka

Ruku v ruce s dřevostavbami jde také stínicí technika, kde v loňském roce podle údajů Svazu podnikatelů ve stínicí technice výrazně posílily venkovní stínicí prvky jako rolety či žaluzie oproti vnitřnímu stínění. „Tato skupina produktů v roce 2024 představovala téměř 56 % všech produktů stínicí techniky. Je to dáno především jejich výraznějším vlivem na energetickou bilanci budov, a tím i na úspory nákladů za energie na chlazení i vytápění. Zákazníci si stále více uvědomují, že nejefektivnější vliv stínění proti přehřívání budov je v tom, že zabrání slunečním paprskům, aby se dostaly k samotnému oknu,“ řekla Štěpánka Lubinová za zmiňovaný Svaz.

Naopak vnitřní stínění se stále častěji stává designovou součástí interiéru jednotlivých místností v budově, a s tím přichází i rozšiřování dostupné škály materiálů a zvýšení důrazu na samotný interiérový design. Více si o pozornost říká také motorizace stínicí techniky a přibývá variant napojení stínicích prvků na ostatní technická zařízení v budovách. Běžně je již stínění součástí chytré domácnosti, zvyšuje komfort obyvatel, zabraňuje přehřívání budov i naopak úniku tepla. Tím napomáhá k energetické úspoře a ekologičtějšímu provozu.

Novinky v dotačních programech

V rámci veletrhu FOR ARCH se mohou návštěvníci poradit o dotacích ať už na zmiňované stínění, stavbu či renovace s odborníky ze Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP ČR), který bude mít v PVA EXPO PRAHA svou expozici. K dispozici budou komplexní informace o dotačním programu Nová zelená úsporám, který vstoupil v letošním roce do nové etapy.

„Program Nová zelená úsporám v minulých třech letech pružně zareagoval na energetickou krizi a stal se nástrojem okamžité pomoci domácnostem ohroženým energetickou chudobou. Nyní se program zaměřuje na zvýšení tempa komplexních renovací v rezidenčním sektoru s cílem dosáhnout maximálních úspor energií s pozitivním efektem v podobě snížení emisí skleníkových plynů. Z hlediska žadatelů o dotaci je nejvýznamnější změnou možnost získat finanční prostředky zálohově ještě před renovací. Nově se vyplácí zálohy předem všem žadatelům, což je pobídka pro ty, kteří často odkládají nutné renovace z důvodu nedostatku prostředků na předfinancování. Zároveň také všichni příjemci dotace mohou získat zvýhodněný úvěr na zateplení, případně i na další opatření s ním kombinovaná,“ uvedl Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

Co ještě veletrh přinese? „FOR ARCH již v září představí nejvýznamnější tuzemské i zahraniční společnosti z odvětví stavebních materiálů a stavebních prvků, vytápění, dřevostaveb, bazénů, elektra a zabezpečení či energetických úspor. Součástí veletrhu budou také konference, přednášky či workshopy pro profesionály i pro širokou veřejnost,“ řekla ředitelka veletrhu Kateřina Horáčková. Akce se bude konat v souběhu s veletrhem nábytku a interiérů FOR INTERIOR. Více informací najdete na www.forarch.cz. 

Zdroj: Lucie Bártová, ABF

 

Na první pohled to zní jako sen každého ekologicky smýšlejícího člověka: nábytek, obaly nebo výrobky, které samy poznají, kdy se mají rozložit. A místo další tuny odpadu zbyde jen obohacená hlína. Takové sliby zní z titulních stránek designových a technologických médií, jako jei článek na Archspace. Jenže skutečnost je složitější a v mnoha případech méně růžová. Vracejí se snad oxoplasty v novém kabátě?

Pokud si pamatujete dobu asi deset let zpátky, možná jste narazili na takzvané oxo-degradabilní plasty. Byly označované jako ekologické, protože údajně „samy zmizí“ – rozpadnou se působením UV záření nebo kyslíku. Jenže místo rozkladu na neškodné látky došlo jen k mechanickému rozpadu na mikroplasty. Ty se pak dostávají do půdy, vody, a nakonec i do potravinového řetězce. Kvůli této klamavé praxi Evropská unie tyto materiály zakázala ve směrnici o jednorázových plastech (SUP).

Nová generace materiálů, o kterých píše třeba Archspace, se ale pokouší o něco víc. Využívá příměsí enzymů, které by měly zajistit skutečný rozklad plastu na biologicky neškodné složky. Zní to nadějně – plast, který „ví“, kdy se má rozpadnout. Ne v regále, ale ve chvíli, kdy je vyhozen a vystaven správným podmínkám. Jenže právě ty podmínky jsou klíčové.

S největší pravděpodobností máme co do činění s bioplastem – tedy s materiálem, který nevznikl z ropy, ale z polí. Zní to ekologicky, ale právě tady začíná etická i environmentální otázka: opravdu chceme v době vysychající půdy, narušené potravinové bezpečnosti a klimatické nestability pěstovat plasty místo potravin? Kukuřice místo chleba, třtina místo zeleniny – jen aby z nich vznikl třeba konferenční stolek, který po čase zázračně zmizí v půdě?

Rozklad takových plastů často vyžaduje průmyslový kompost – vysokou teplotu, specifickou vlhkost a mikrobiální aktivitu. Domácí kompost, ani skládka nebo les, tyto podmínky nesplňují. A tak se místo „zmizení“ může stát, že plast zůstane netknutý – nebo se rozpadne na mikroplasty, které v přírodě přetrvají desítky let.

Evropská norma EN 13432 sice definuje, co znamená kompostovatelný plast – například že se musí v průmyslových podmínkách rozpadnout do 90 dnů. Ale v praxi to znamená, že plast musí skončit na správném místě tedy v kompostárně, ne v popelnici a následně na skládce. Kompostárna musí být technologicky vybavena, aby takový materiál přijalaa v neposledním řadě aby se zázračný plast dostal do kompostárny třídicí linka ho musí umět rozeznat a to ty stávající linky, ani ty automatické, neumí. Ve výsledku se tak často i kompostovatelné plasty spálí ve spalovně nebo skončí na skládce. Navíc jejich přítomnost v systému běžné recyklace může kontaminovat klasické plasty a narušit celý proces recyklace.

Samotné prostředí skládky navíc není pro rozklad organických nebo rozložitelných materiálů příznivé. Oproti kompostárně, kde je přístup kyslíku, kontrolovaná vlhkost a teplota, je odpad na skládce hutněn kompaktorem do vrstev bez přístupu vzduchu. Místo aerobního tlení, při kterém vzniká kompost, tedy probíhá anaerobní hnití – proces, který je pomalejší, neúplný a zároveň produkuje skleníkový plyn metan. Biologicky rozložitelný plast, který by v kompostárně za vhodných podmínek skutečně zmizel, tak na skládce zůstává často zachován roky, nebo se rozpadne na mikroplasty bez skutečné biologické degradace.

Pokud se chceme opravdu posunout k cirkulární ekonomice, není řešením sázet na „zázračné“ materiály, které slibují, že samy zmizí. Mnohem účinnější je minimalizace jednorázových plastů, ať už fosilních nebo rostlinných, zavedení systémů sběru, třídění a recyklace, které fungují – například zálohový systém na PET a plechovky a to nejpodstatnější ekodesign - co vyrobíme, to musíme umět znovu použít nebo bezpečně zpracovat.

Technologie rozložitelných plastů může hrát svou roli – například v omezených aplikacích, kde se nedá materiál recyklovat nebo kde by jinak vznikl neodstranitelný odpad. Ale rozhodně není všelékem. Bioplasty rozhodně mají své místo – například v obalech, kde existuje uzavřený systém sběru a kompostování. Ale představa, že „zmizí samy“, je zavádějící. Tím spíš, když slibuje, že výsledkem bude „obohacená hlína“.

Evropská unie si tento problém uvědomuje. Právě proto vznikla směrnice o jednorázových plastech (SUP), která oxoplasty zakázala, a připravovala se i směrnice o greenwashingu, která měla postihovat klamavé marketingové praktiky. Právě tvrzení typu „plast, který zmizí“ bez jasného důkazu o podmínkách a výsledcích, mělo být v budoucnu postihováno. Jenže tato směrnice se ocitla u ledu – práce na ní byly pozastaveny, což logicky vyvolává obavy, že greenwashing bude dál pokračovat pod rouškou „technických inovací“. Zároveň je ale důležité, aby evropská legislativa nebyla pro podnikatele přítěží a nezatížila je extrémní administrativní náročností. I zde platí, že méně je více – právní rámec by se měl zaměřit na to podstatné, a ne se snažit postihnout vše. Nepoctivý si totiž cestu vždy najde, ale poctivého může přemíra povinností a byrokracie zbytečně odradit.

Zázračný plast, který se sám rozloží, je možná blízko – ale ještě není tady. A i když dorazí, bude potřeba, aby dorazil do správného systému, kde se jeho schopnosti využijí. Do té doby se musíme spoléhat hlavně na prevenci, znovupoužití a odpovědnost – ne na enzymy, které za nás vyřeší důsledky spotřeby.

Zdroj pro úvahu:

Nábytek, který sám pozná, kdy se rozložit? Místo dalších tun odpadu zbyde jen obohacená hlína 

V O₂ areně v Praze, jednom z největších a nejnavštěvovanějších multifunkčních prostorů v Evropě, se od července 2025 spouští nový systém vratných kelímků bez zálohy. Jde o originální přístup, který nejenže snižuje množství plastového odpadu, ale zároveň má charitativní přesah – každý vrácený kelímek totiž podpoří digitální vzdělávání dětí.

Na rozdíl od běžného systému s finanční zálohou zde návštěvník po dopití nápoje jednoduše odloží kelímek do jednoho z více než 120 zelených sběrných boxů. Každý takový návrat pak znamená příspěvek 0,50 Kč Nadaci O₂ na program Chytrá škola, který se zaměřuje na bezpečné a smysluplné využívání digitálních technologií mezi dětmi a mladými lidmi. Kelímky jsou záměrně designově „neatraktivní“, aby si je lidé neodnášeli domů jako suvenýry – jejich cílem je kolovat, ne končit v "šuplíku".

Za systémem stojí česká firma CupSystem, která dodává opakovaně použitelné kelímky „Navrátil“ z potravinářského polypropylenu. Každý takový kelímek vydrží minimálně 1 000 mycích cyklů. V praxi to znamená, že při plné funkčnosti arény se může snížit produkce plastového odpadu až o 12 tun ročně – a to bez nutnosti zavádění kauce, výkupu nebo složité logistiky.

Nový systém je nejen ekologický, ale také pohodlný pro návštěvníky. Odpadají fronty na vratné kelímky, neřeší se peníze ani skenování QR kódů. O₂ arena tak testuje, zda lze pozitivní lidské chování motivovat jinak než finanční odměnou – přes vědomí, že jednoduchý čin (vrácení kelímku) má přímý dopad na společensky prospěšnou věc.

Systém se navíc od 6. července 2025 rozšíří i do dalších prostor pod správou společnosti Bestsport – konkrétně do O₂ universa a Fora Karlín.

Lze podobný přístup aplikovat i na PET lahve a plechovky?

Zajímavou otázkou je, zda podobný model bez zálohy – založený na dobrovolnosti a společenském přesahu – může fungovat i pro jednorázové obaly, jako jsou PET lahve nebo plechovky, které jsou v současnosti předmětem evropské legislativy v rámci směrnice SUP (Single Use Plastics). Ta mimo jiné stanovuje cíl sběru 90 % plastových lahví do roku 2029, přičemž většina členských států k tomu přistupuje formou povinných záloh.

Oproti tomu model O₂ areny spoléhá na ochotu jednotlivců konat dobro, bez finanční motivace. I když je v kulturním prostředí tento přístup proveditelný a snadno kontrolovatelný, v širším měřítku by se pravděpodobně neosvědčil – alespoň ne jako hlavní nástroj pro plnění legislativních cílů. U běžných nápojových obalů je totiž potřeba zajistit konzistentní, vysokou návratnost napříč celou populací, nejen u motivované části návštěvníků konkrétní akce. A právě to zatím nejspolehlivěji zajišťuje zálohový systém.

Nicméně inspirace z O₂ areny ukazuje, že v určitých segmentech – například v kultuře, sportu nebo na festivalech – lze kombinovat ekologii s charitou a dosáhnout pozitivních výsledků bez složitých systémů. Možná právě zde je prostor pro paralelní motivaci: kde zálohy nejsou vhodné, lze pracovat s důvěrou a odpovědností. A někdy stačí připomenout jednoduchou myšlenku: Proč kelímek vyhodit, když může posloužit dobré věci?

Ministerstvo životního prostředí dnes představilo nový komplexní finanční nástroj z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), jehož cílem je posílit cirkulární ekonomiku, zvýšit míru opětovného využití komunálního odpadu – zejména plastů a textilu – a zároveň usnadnit odpadářským projektům přístup ke komerčnímu financování. Nový nástroj kombinuje státní záruku za komerční úvěr a nevratnou investiční dotaci v rámci jediné žádosti. Tato kombinace snižuje riziko pro banky, zlepšuje podmínky pro investory a přispívá ke zvýšení recyklačních kapacit v Česku. Finanční podpora bude určena zejména inovativním, ekonomicky soběstačným projektům, které napomohou snížení množství odpadu a jeho efektivnímu využití. Žádosti bude možné podávat od 1. srpna 2025.

Ročně vzniká v Česku přibližně 5,8 milionu tun komunálního odpadu, přičemž míra recyklace se pohybuje pouze okolo 43 %, což je pod průměrem EU. Významná část odpadu stále končí na skládkách, především plastový a textilní odpad. Kapacity pro jejich třídění a recyklaci jsou však nedostatečné a projekty v této oblasti často narážejí na obtížný přístup k financování – jsou nákladné, technologicky náročné a pro banky vnímané jako rizikové. Nově zavedený nástroj poskytuje řešení v podobě kombinace záruky a dotace, což představuje efektivní způsob, jak podpořit přechod k oběhovému hospodářství. Pro tento účel je vyčleněna částka jedné miliardy korun.

Z uvedené částky bude poskytována státní záruka spolu s investiční dotací pro větší projekty v oblasti nakládání s odpady. Záruka může pokrýt až polovinu jistiny úvěru, čímž snižuje riziko pro banky a umožňuje nabídnout výhodnější podmínky financování. Dotace zároveň urychluje návratnost investice a zlepšuje finanční toky projektů. Celý mechanismus funguje na principu „one-stop-shop“, tedy že žadatel řeší obě formy podpory v rámci jediné žádosti. Podpora je zaměřena na výstavbu a modernizaci zařízení pro třídění a materiálové využití odpadů, včetně plastů, papíru, skla, textilu, kovů a biologicky rozložitelného odpadu. Důraz je kladen i na zavádění inovativních technologií, jako je chemická recyklace nebo pokročilé třídicí linky. Součástí podpory jsou rovněž zařízení pro materiálové využití čistírenských kalů a zařízení pro bezpečné nakládání s nebezpečnými či zdravotnickými odpady.

Vyhlášená výzva umožní současné podání žádosti o záruku i dotaci. Každý projekt bude posuzován z hlediska technologické vyspělosti, environmentálního přínosu a ekonomické životaschopnosti. Podle typu zpracovávaného odpadu budou zařízení rozdělena do dvou skupin. Výhodnější podmínky čekají na prioritní projekty zaměřené na zpracování plastů, textilu, zdravotnického odpadu a čistírenských kalů. Tyto projekty budou moci čerpat dotaci až ve výši 20 % způsobilých výdajů. U ostatních typů odpadu – například separovaně sbíraného komunálního nebo nebezpečného – bude dotace činit až 10 %. Záruka bude u všech projektů shodná a pokryje 50 % výše poskytnutého komerčního úvěru. Tento úvěr bude možné čerpat pouze na část způsobilých výdajů, kterou nepokryje dotace – tedy na 80 nebo 90 % způsobilých nákladů v závislosti na kategorii. Výše zaručovaného úvěru se bude pohybovat mezi 8 až 500 miliony korun.

Bankovní sektor vnímá tento nástroj jako racionální a smysluplný – záruka snižuje úvěrové riziko, což bankám umožňuje financovat i méně tradiční projekty, které by jinak měly obtížný přístup k úvěru. Pozitivně je hodnoceno i to, že se podpora zaměřuje výhradně na ekonomicky životaschopné projekty. Kombinace dotace a záruky v rámci jedné žádosti představuje efektivní model, který přináší výhody jak investorům, tak finančním institucím.

Z pohledu průmyslu a firem přináší tento nástroj potřebný impuls pro investice do moderních technologií a přechod k udržitelnějšímu a cirkulárnímu hospodaření. Podpora nenahrazuje standardní bankovní produkty, ale pomáhá realizovat projekty, které by bez veřejné pomoci zůstaly nerealizované. Firmy tak získávají možnost rozvíjet inovace v oblasti zpracování odpadů.

Podpora formou státní záruky má i širší systémový význam – napomáhá efektivnějšímu využití veřejných prostředků. Projekty v oblasti cirkulární ekonomiky často využívají nové a netradiční technologie, jejichž financování bývá obtížné. Díky garanci státu mohou banky snížit riziko nesplácení úvěrů a stát přitom využívá prostředky účelněji než prostřednictvím přímých dotací. Očekává se, že právě tato forma podpory přispěje k dosažení cíle recyklace 60 % komunálního odpadu do roku 2030 a 65 % do roku 2035.

V praxi bude nástroj fungovat tak, že ministerstvo převede vyčleněné prostředky na účet Státního fondu životního prostředí ČR. Ten bude vydávat záruky komerčním bankám, které poskytnou úvěry konečným příjemcům, a současně bude vyplácet dotace. Základní podmínkou je, že dotace nesmí sloužit ke splacení zaručeného úvěru. Výplata dotace bude probíhat formou kombinovaných ex post plateb – na základě již uhrazených, částečně uhrazených nebo i dosud neuhrazených faktur, což usnadní financování v časnějším stádiu projektů. Administrace žádosti bude probíhat online prostřednictvím systému AIS SFŽP ČR na webu zadosti.sfpz.cz.

Posuzování projektů bude probíhat dvoukolově. V první fázi, která poběží od 1. srpna 2025 do 6. ledna 2027, budou žadatelé předkládat projektové záměry. Tyto záměry projdou odborným posouzením a komerční banka provede jejich rating. Projekty, které budou vyhodnoceny jako životaschopné, pak mohou postoupit do druhého kola a podat finální žádost o podporu.

Společnost TECHNOWORLD, přední zpracovatel solárních panelů v České republice a držitel certifikace WEEELABEX, oznámila zavedení pokročilé japonské technologie pro recyklaci solárních panelů. Firma tak jako první v tuzemsku implementovala tuto inovativní technologii, která přináší zásadní zefektivnění recyklačního procesu a posun směrem k vyšší udržitelnosti.

Klíčovou výhodou nové technologie je schopnost odstranit sklo z panelu bez porušení jeho integrity. Metoda tzv. „horkého nože“, umožňuje doslova „sloupnout“ sklo z panelu. Velkou výhodou technologie je rovněž to, že se výrazně zvyšuje čistota všech výstupních frakcí. Především u skla se zlepšují odbytové možnosti, protože sklo není kontaminováno olovem, jak se tomu děje u frézování nebo drcení panelů.

Z tohoto pohledu pak nová technologie nemá problém splnit zákonem stanovenou kvótu na využití a recyklaci solárních panelů, což bohužel u starších metod založených na drcení panelů problematické je.

„Zavedením této technologie přinášíme na český trh nový standard v oblasti recyklace solárních panelů. Je to výsledek dlouhodobé strategie společnosti zaměřené na odpovědné nakládání s elektroodpadem a neustálé investice do inovací,“ uvádí Mgr. Helena Nehasilová, provozní ředitelka.

Společnost dlouhodobě klade důraz na efektivitu, ekologii a technologický rozvoj. Tato nová technologie představuje zásadní pokrok na trhu recyklace solárních panelů.

Ohlašovatelé opět ukázali, že plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí berou vážně. Systém ISPOP v roce 2024 přijal desítky tisíc hlášení napříč všemi sledovanými agendami – od odpadového hospodářství přes ochranu vod až po kotle v domácnostech. Nové formuláře, digitalizace a metodická podpora od CENIA pomohly zvládnout letošní ohlašovací období bez větších problémů. A kde bylo nejrušněji? Tradičně v oblasti odpadů, kde byl zaznamenán i meziroční nárůst podání.

Nejvyšší počet přijatých hlášení je každoročně evidován v agendě odpadů, a to pro ohlašovací povinnost „hlášení o produkci a nakládání s odpady“. V letošním roce bylo na konci ohlašovacího období zaznamenáno 93 367 přijatých hlášení a oproti předešlému roku byl zaznamenán nárůst odeslaných hlášení do systému ISPOP o 2,04 %. Nejvyšší počet přijatých hlášení za konkrétní den byl evidován 26. února, kdy bylo celkově přijato 9 937 hlášení.

K 2. lednu 2025 byly pro účely ohlášení v systému ISPOP zveřejněny 3 kompletně přepracované formuláře pro agendu odpadů, tzv. roční zprávy o zpětném odběru elektrozařízení, baterií a akumulátorů a pneumatik. Změny byly realizovány na základě požadavků odborných garantů MŽP a byly jak legislativního charakteru, tak charakteru zlepšující uživatelský komfort či kvalitu dat.

Na začátku ohlašovacího období byl do ISPOP v agendě ochrany vod nasazen nový formulář, tzv. havarijní karta. Ta obsahuje důležité informace z havarijních plánů provozů, které nakládají se závadnými látkami a u nichž hrozí kontaminace vodních toků. Součástí havarijní karty je i digitalizovaná verze havarijního plánu.

Celkový počet přijatých hlášení v agendě ochrany vod činil více než 30 tisíc hlášení, včetně poplatkového přiznání podávané do 15. února (přiznání za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a přiznání za odebrané množství podzemní vody).

Nejvíce hlášení v agendě ovzduší se týkalo souhrnných provozních evidencí, které musí provozovatelé vyjmenovaných stacionárních zdrojů každoročně odevzdávat za uplynulý kalendářní rok – a to nejpozději do 31. března. Celkový počet přijatých hlášení přesahoval 17 tisíc (17 397) a počet poplatkových přiznání byl více než 700.

Nezávisle na ohlašovacím termínu v průběhu celého roku ohlašují do ISPOP odborně způsobilé osoby formuláře pro kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje, tj. typicky kotlů určených k vyhřívání objektů. Pro tuto kontrolu musí mít odborně způsobilé osoby udělené oprávnění ze strany výrobce takového kotle. V porovnání s ohlašovacím obdobím v roce 2024 byl pozorován nárůst v počtu přijatých hlášení o 22 %, a to na celkový počet 6 775.

V agendě IRZ bylo přijato celkově více než 2,5 tisíce hlášení a bylo zaevidováno 64 nových provozoven, tedy zařízení, které vykonávají dle zákona definovanou činnost, která může být riziková s ohledem na znečišťování životního prostředí. Evidence provozovny v systému je nezbytná a musí být provedena před samotným ohlášením za danou provozovnu.
Kompletní přehled ohlašovacích povinností v rámci systému ISPOP je dostupný na Přehled ohlašovacích povinností

Uživatelskou podporu zajišťuje CENIA kombinací externího call centra a interních kapacit. Ve sledovaném období bylo vzneseno celkem 1376 písemných a 3561 telefonických dotazů. Počty pracovníků uživatelské podpory byly upravovány dle potřeby a při největším vytížení obsluhovalo telefonickou linku až 6 externích operátorů a 2 pracovníci z CENIA. Písemné dotazy byly zpravidla vyřešeny během 1 dne, a to až 83 % z nich.

Evropská směrnice o tzv. „zelených tvrzeních“ (Green Claims Directive), která měla zakázat neověřené marketingové slogany typu „ekologický“, „klimaticky neutrální“ či „přátelský k planetě“, dostala nečekanou stopku. Evropská komise oznámila, že ruší plánovaná jednání s Evropským parlamentem a Radou. Důvod? Údajně přílišná byrokratická zátěž pro malé a střední podniky.

Zásadní a dlouho očekávaný návrh měl přinést transparentnost a důvěryhodnost do zeleného marketingu. Po jeho přijetí by firmy musely každé své ekologické tvrzení dokládat ověřenými důkazy, a to ještě před jeho uvedením na trh. Zákazník by tak konečně věděl, že „zelený“ opravdu znamená šetrný a ověřený – a ne jen dobře znějící lež.

Nyní se však karta obrací. Komise uvedla, že chce návrh přepracovat, protože by mohl zatížit až 30 milionů evropských mikrofirem. Naopak poslanci Evropského parlamentu krok ostře kritizují a varují před dalším rozmachem greenwashingu. Podle nich je ochrana spotřebitele a klimatu důležitější než pohodlí firem, které si na zelenou jen hrají.

Zklamání vyjádřily také environmentální organizace, které návrh považovaly za klíčový pilíř evropské Zelené dohody. Podle nich se EU vzdává důležitého nástroje pro férový trh, ve kterém spotřebitel ví, za co platí.

Pro českého zákazníka i firmy to znamená jediné: v právní nejistotě budeme dál. Výrobci sice musí dodržovat obecná pravidla o nekalé soutěži, ale neexistuje jednotný a pevný rámec, který by ekologická tvrzení jasně ověřoval. Uvidíme, zda se směrnice vrátí v upravené podobě. Zatím ale platí, že i nadále se musíme spoléhat hlavně na vlastní úsudek – a ptát se, když někdo tvrdí, že je „zelený“ jestli je opravdu zelený.

V uruguayském Punta del Este se v pátek 20. června 2025 státy rozhodly ustanovit mezivládní vědecko-politický panel pro chemické látky, odpady a znečištění. Náplní tohoto ustanovení bude na základě vědeckých dat nezávisle zprostředkovávat výsledky vědecké práce v nakládání s chemickými látkami a odpady a prevenci znečištění, a tím tak na globální úrovni zásadně přispívat k lepší ochraně lidského zdraví a životního prostředí.

Rozhodnutím o ustavení panelu vyvrcholilo více než tříleté vyjednávání v pracovní skupině pod patronací Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) mezi státy a za pomoci nevládních organizací a mezinárodních organizací a smluv, které se zabývají chemickými látkami a odpady. Mezinárodní vyjednávání začalo na podzim 2022 během českého předsednictví v Radě Evropské unie v reakci na potřebě řešit třetí pilíř trojí planetární krize, které lidstvo v současnosti čelí – a tou je vedle změny klimatu a ztráty biodiverzity také znečišťování životního prostředí. Zatímco pro první dvě témata již existují Mezivládní panel pro změnu klimatu a Mezivládní platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby, které na globální úrovni poskytují nezávislá, robustní a periodická shrnutí vědeckých poznatků pro politické rozhodování na mezinárodní, ale i dalších úrovních, tak pro téma znečišťování životního prostředí zatím podobná renomovaná vědecko-politická platforma chyběla.

Nový panel bude pomáhat nejen mezinárodním úmluvám a organizacím, které se zaměřují na chemické látky, odpady a otázky znečištění životního prostředí obecně, ale i národním vládám, které budou získávat průběžné robustní podklady pro přijímání potřebných politik a opatření na ochranu lidského zdraví a životního prostředí před nesprávným nakládáním s chemickými látkami a odpady a před znečištěním obecně. Panel ustaví odborný vědecký výbor (Interdisciplinary Expert Committee) a kromě finančních pravidel a zásad tvorby pracovního programu přijme také jednací řád a připraví proceduru pro ustavení odborných partnerství s mezinárodními smlouvami, organizacemi a výzkumnými programy a infrastrukturami, včetně těch z EU.

Panel bude také důležitou příležitostí pro zapojení českých vědců a odborníků v uvedených oblastech, jejichž práce je již nyní v Evropě i ve světě velmi uznávaná.

Zdroj: MŽP

Aktuálně je v připomínkovém řízení celá řada právních předpisů, které reflektují moderní přístupy k udržitelnosti a efektivnímu hospodaření s přírodními zdroji. Patří mezi ně aktualizace vyhlášky o používání sedimentů na zemědělské půdě, která zavádí průběžnou recyklaci sedimentů a zjednodušuje aplikační postupy s cílem podporovat boj proti erozi a zlepšovat kvalitu půdy. Dále se novelizuje právní rámec agrovoltaických zařízení, které umožňují dvojí využití zemědělské půdy pro produkci elektřiny a zemědělství bez jejího odnětí z půdního fondu. Nový registr výpustí ze zdrojů znečištění povrchových vod má zlepšit monitoring a rychlou reakci na havárie. Změny ve vyhlášce o posouzení vlivů na chráněná území zase zvyšují ochranu přírody při plánování rozvoje. Evropská unie přináší také nové regulace zaměřené na zvýšení kontroly rizikových ekologických produktů a transparentnost udržitelných výrobků, což podporuje environmentální odpovědnost a omezuje nešetrné praktiky. 

Nov. vyhl. č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě

Cílem návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě, ve znění vyhlášky č. 93/2023 Sb., je modernizace vyhlášky z pohledu udržitelnosti hospodaření v rybníkářství a v zemědělské výrobě v rámci boje proti erozi půdy a klimatickým změnám, a to prostřednictvím recyklace sedimentu v mikropovodí a změny aplikace sedimentu od jednorázového vytěžení k průběžnému opakovanému odebírání menších objemů v souvislosti s lovením rybníků.

Navržena je úprava limitů, aplikačních dávek a podmínek aplikace sedimentu na zemědělskou půdu. Novelou vyhlášky dojde ke zjednodušení procesu aplikace a tím dojde k doplňování postupně uvolnitelných živin ze sedimentu do půdy a zároveň k obohacení půdy organickou hmotou. Cílem návrhu vyhlášky je dále navýšení maximální výšky použitého sedimentu, další podstatnou změnou je odstranění požadavku na vzorkování sedimentu před a po jeho vytěžení. Navrženo je ponechat jen jedno vzorkování. Zkrátí se doba od posledního použití sedimentu na daný pozemek z 10 na 5 let, přičemž však nesmí být překročena maximální povolená dávka sedimentu na 1 ha půdy v průběhu 10 let.

• Materiál
• Důvodová-zpráva
• Platné-znění

Nov. vyhl. č. 425/2024 Sb., o agrovoltaické výrobně elektřiny

Právní úprava agrovoltaické výrobny elektřiny obsažená v § 8a zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „ZOZPF“) umožňuje provozování agrovoltaických výroben elektřiny při současném zemědělském obhospodařování pozemku jako dvojí využití zemědělské půdy bez odnětí této zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. 

Zákonem č. 87/2025 Sb. bylo ustanovení § 8a ZOZPF doplněno o nový odstavec 9, podle kterého se zařízení sloužící pro ukládání elektřiny z agrovoltaické výrobny elektřiny, které splňuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem a které je umístěno na zemědělské půdě, povoluje v podobném procesním režimu jako samotná agrovoltaická výrobna elektřiny. Není pro něj tedy vyžadováno odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. Jelikož tato zařízení pro ukládání elektřiny musí splňovat zvláštní požadavky stanovené prováděcím právním předpisem, navrhuje se odpovídající doplnění úpravy obsažené ve vyhlášce o agrovoltaické výrobně elektřiny.

• Materiál
• Důvodová-zpráva
• Platné-znění

Návrh vyhl. o registru výpustí ze zdrojů znečištění do vod povrchových

Registr výpustí zavedla tzv. havarijní novela vodního zákona č. 182/2024 Sb. s cílem minimalizovat dopady vzniklé havárie. Z pohledu uceleného přehledu možných vlivů je potřebné znát všechny výpusti (zatím na významných vodních tocích), které mohou negativně ovlivňovat kvalitu povrchových vod či rychlejší detekci místa vzniku či určení viníka havárie na povrchových vodách. 

Cílem zavedení registru výpustí je inventarizace a digitalizace všech výpustí vod ze zdrojů znečištění do vod povrchových a vytvoření registru těchto výpustí, aby vodoprávní úřad disponoval přehledem všech výpustí (odpadních i dešťových) do vodoteče včetně jejich umístění. Registr bude k dispozici dalším složkám zasahujícím při havárii (správci povodí, Hasičský záchranný sbor ČR, Česká inspekce životního prostředí, Policie ČR a Vojenská policie). 

Správcem registru výpustí je Ministerstvo životního prostředí, které tuto agendu vykonává prostřednictvím odborného subjektu, jímž je Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M., v. v. i. Rozsah údajů vkládaných do registru výpustí stanoví příloha k této vyhlášce.

• Materiál
• Důvodová-zpráva

Nov vyhl. č. 142/2018 Sb., o nál. posouzení vlivu záměru a koncepce na evropsky význ. lokality a ptačí oblasti

Do meziresortního připomínkového řízení se předkládá návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 142/2018 Sb., o náležitostech posouzení vlivu záměru a koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti a o náležitostech hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny. 

Návrhem dochází ke změně vyhlášky v těchto oblastech: Úprava náležitostí posouzení vlivu návrhu územního rozvojového plánu na předmět ochrany a celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, úprava náležitostí posouzení akcelerační oblasti ve vztahu k výskytu volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť a náležitostí jeho aktualizace, a dílčí změny navazující na poznatky z dosavadní praxe.

• Materiál
• Důvodová-zpráva
• Platné-znění

Vysoce rizikové ekologické produkty

Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh nařízení v přenesené pravomoci týkající se vysoce rizikových ekologických produktů a produktů z přechodného období – dovozní kontroly (změna). Některé produkty ze zemí mimo EU, které jsou certifikovány jako ekologické, jsou považovány za vysoce rizikové, jelikož jsou spojeny se závažným, kritickým nebo opakujícím se nedodržováním předpisů. Tato iniciativa umožňuje zařadit produkty, u nichž existuje podezření na nedodržování předpisů, na seznam vysoce rizikových produktů, které podléhají přísnějším dovozním kontrolám.

• Návrh nařízení v přenesené pravomoci

Udržitelné výrobky

• Návrh prováděcího nařízení
• Příloha