Nižší výdaje za elektřinu, zvýšení energetické nezávislosti i pozitivní vliv na životní prostředí.  Vláda schválila novelu energetického zákona, která umožní zakládat energetická společenství a sdílení vlastní vyrobené elektřiny mezi členy energetických společenství nebo mezi zákazníky.

„Dnešní rozhodnutí vlády výrazně pomůže s modernizací české energetiky. Komunitní energetika přinese výraznou změnu celého systému české energetiky, a právě proto jsme udělali maximum pro to, aby schválená novela energetického zákona umožnila vznik systému, který bude funkční a přinese všechna pozitiva v čele se snížením výdajů za energie a posílením energetické nezávislosti,“ říká ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a dodává: „Do vzniku novely jsme zapojili co nejširší veřejnost od expertů z nevládních organizací, přes distributory až po Energetický regulační úřad či provozovatele přenosové soustavy ČEPS. Výsledná podoba představuje funkční, a hlavně stabilní model budoucího fungování komunitní energetiky u nás.“

Principem komunitní energetiky bude sdílení vlastní vyrobené elektřiny. Nově vzniklý institut aktivního zákazníka umožní, aby si každý mohl svou vlastní vyrobenou elektřinu sdílet v jiném předávacím místě, například z chaty do bytu. Sdílet ji takto bude moci z jednoho místa až na 10 předávacích míst, například širší rodina, firma s více provozy nebo několik úřadů v obci.
Sdílet mezi sebou elektřinu mohou fyzické i právnické osoby, obce i neziskové organizace. Počet členů se bude počítat podle počtu předávacích míst.

Kromě aktivního zákazníka bude možné sdílet elektřinu v rámci Energetického společenství. V rámci společenství budou vznikat skupiny sdílení, kde se v jedné skupině sdílení bude moci v prvním kroku zapojit až 1000 členů, kteří si budou moci energii posílat na území až tří obcí s rozšířenou působností nebo na území hlavního města Prahy. Územní omezení vyplývá z nutnosti udržovat stabilitu distribuční soustavy, dostupnosti dat a zachování funkčnosti celého systému. V Evropě jde o rozšířený jev – ve Francii je to omezeno například na 2 km ve městě a na 20 km na venkově, v Německu sdílení na větší vzdálenosti není umožněno vůbec. Územní omezení platí také v Rakousku.

Pro vznik společenství bude třeba založit právnickou osobu, družstvo nebo spolek a poté se zaregistrovat u Energetického regulačního úřadu. Členové společenství se zároveň dohodnou na tom, kdo kolik bude odebírat elektřiny (tzv. alokační klíč) a tyto informace, včetně EAN kódů, nahlásí společenství na Elektroenergetické datové centrum, které je následně předá operátorovi trhu.

Podmínkou pro vznik komunitní energetiky je také založení Elektroenergetického datového centra (EDC), které umožní zpracovávat podrobná data o výrobě a spotřebě elektřiny v odběrných a výrobních místech zapojených do sdílení. EDC má vytvořit pevné základy pro digitalizaci a postupnou decentralizaci elektroenergetiky a bude také významně napomáhat k řízení provozu a zatížení sítí. V první fázi má první modul v rámci EDC umožnit sdílení elektřiny nejen v rámci bytového domu, ale i napříč distribučními soustavami (majitel chaty v jižních Čechách s fotovoltaickou elektrárnou by si mohl „nasdílet“ elektřinu do odběrného místa v Praze, tzn. započítat výrobu elektřiny z jedné lokality – odběrného místa – se spotřebou v druhém odběrném místě v jiné lokalitě). V elektrické síti, kde se veškerá elektřina „smíchá“, je nezbytné precizně registrovat a vyúčtovat, která elektřina komu patří a to v každé čtvrthodině zvlášť – protože v každé čtvrthodině má rozdílnou tržní cenu a chování jednoho účastníka nesmí poškozovat chování jiného účastníka trhu. Podmínkou bude tedy i instalace „chytrého“ elektroměru.

Co Česku přinese komunitní energetika?

Přijetí pravidel pro vznik energetických komunit patří mezi nejočekávanější legislativní události v oblasti energetiky tohoto roku. Podtrhuje snahy Ministerstva průmyslu a obchodu o urychlení decentralizace a dekarbonizace energetiky v České republice. Novela energetického zákona Lex OZE II přinese nové příležitosti, ale i výzvy jak pro spotřebitele, tak pro výrobce elektřiny, ale také nové nároky na přenosovou a distribuční soustavu. Vyžádá si mimo jiné vznik Elektroenergetického datového centra, které je pro fungování komunitní energetiky nezbytné.

„Komunitní energetika umožní snížit naše výdaje za energie a posílit také energetickou nezávislost každého z nás a s tím i celé naší společnosti,“ představuje novelu energetického zákona, kterou dnes schvaluje vláda, ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela s tím, že komunitní energetika může díky výraznějšímu využívání obnovitelných zdrojů také omezit negativní dopady energetiky na životní prostředí.

„Kromě toho umožní každému z nás si vyrábět energii pro vlastní spotřebu. Je však třeba pamatovat na to, že každou investici do výroby energie je třeba dobře promyslet a ideálně postupovat podle základních investičních pravidel, která jsme nedávno shrnuli v našem desateru,“ pokračuje ministr Síkela a dodává, že tak jako každé odvětví, o které je velký zájem, se mohou i v oblasti obnovitelných zdrojů objevit dodavatelé zneužívající nekalé praktiky.

Decentralizace energetiky, ke které komunitní energetika přispěje, dá veřejnosti možnost vyrábět si elektřinu ve vlastních výrobnách využívajících obnovitelné zdroje energie a následně ji na lokální úrovni spotřebovávat. Decentralizovaná energetika by v ideálním případě měla v příštích letech doplňovat tu stávající centralizovanou, jejímž principem je výroba energie z velkých centrálních zdrojů a její následný odběr širokým spektrem spotřebitelů na celém území České republiky i v zahraničí.

Až 5 TWh

„Zavedení jednoduchého sdílení vlastní vyrobené energie bez zbytečné administrace i základ digitalizace jsou zásadní z řady nezbytných nástrojů k rychlému rozvoji čistých domácích obnovitelných zdrojů," uvádí Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. Chalupa oceňuje aktuální návrh novely energetického zákona, který umožní vznik komunitní energetiky, a upozorňuje, že řada opatření na větší rozvoj obnovitelných zdrojů již byla zavedena, některé – včetně této aktuální – nás ještě čekají. „Čím dříve tato opatření dokončíme, tím lépe pro naši bezpečnost, životní prostředí i peněženky,“ dodává Chalupa.

„Komunitní energetika může dobře fungovat v bytových domech a přiblíží tak téma energetiky běžné populaci tím, že jí umožní zapojit se do výroby elektřiny. Je k ní však potřeba přistupovat jen jako k jedné ze součástí komplexního řešení energetické transformace spojené s dekarbonizačními snahami,“ popisuje ředitel strategie energetické poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer a dodává: „Komunitizace bude spojena s miliardovými investicemi do distribučních sítí, stovky miliard pak bude stát připojení všech zamýšlených fotovoltaik.“

Technický potenciál fotovoltaiky pro budování komunitních energetik odhaduje Macenauer na necelých 5 TWh, pro srovnání: roční spotřeba elektřiny v České republice je přibližně 60 TWh. Současně ale zdůrazňuje nutnost obezřetnosti při zakládání skupin sdílejících elektřinu a doporučuje využívat služeb odborníků z oblasti energetiky při plánování investic do vlastních výroben.

Záplavu nových dat zpracuje EDC

Základním předpokladem pro rozvoj komunitní energetiky je vznik Elektroenergetického datového centra (EDC). Decentralizace energetiky, která přijde nejen s rozvojem komunitní energetiky, totiž bude znamenat velkou změnu z hlediska množství dat o výrobě a spotřebě elektřiny, ale také o směru jejich toku. EDC umožní tato data zaznamenávat a sledovat a udržet tak podrobný dohled nad energetických trhem.

„EDC je digitálním technickým řešením, které umožní přechod na k moderní decentralizované elektroenergetice,“ říká Svatopluk Vnouček, místopředseda představenstva ČEPS, která má na starosti dohled nad přenosovou soustavou, a dodává: „Pro zajištění koordinace mezi provozovateli soustav, výrobními zdroji a spotřebou bude nezbytné na jednom centrálním místě shromáždit velké množství dat, to bude mimo jiné úlohou nového datového centra.“

Vznik tohoto datového centra bude podpořen z finančních prostředků poskytovaných Evropskou unií v rámci Národního plánu obnovy a jeho části zaměřené na posilování energetické bezpečnosti a nezávislosti zvané RePower EU. Výdaje na následný provoz EDC budou hradit odběratelé elektřiny prostřednictvím faktur za energie. „Z našich předběžných výpočtů vyplývá, že by výše poplatku na provoz EDC měly dosahovat několik desítek korun ročně na jedno odběrné místo v závislosti na výší poskytnuté dotace,“ odhaduje Vnouček.

Se vznikem EDC počítá novela energetického zákona, která umožní rozvoj komunitní energetiky a sdílení vlastní vyrobené energie, které je jeho základem. Náběh jeho fungování bude postupný a plně funkční by mělo energetické datové centrum být do konce roku 2026.

Průběžně aktualizované otázky a odpovědi ke komunitní energetice jsou na webu www.energiezamene.cz.

Ministerstvo životního prostředí plní další vládní úkol. Do legislativního procesu poslalo návrh na ústavní změnu, která zajistí vyšší ochranu vody a vodních zdrojů.

„Voda je strategickou surovinou, jejíž nedostatek, či zhoršená kvalita může mít zásadní dopad na jednotlivce, ale i na celou společnost. Ukotvení ochrany vody do ústavy je nevyhnutelným krokem, ať už kvůli opakujícímu se suchu nebo znečišťování vodních zdrojů,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) s tím, že ochranu vody a vodních zdrojů považuje za náš národní zájem.

Tenčení zásob vody je celosvětový problém, v něm zřetelně čteme hlubokou a trvalou stopu klimatické změny, která zasahuje do života lidí natolik, že má geopolitický rozměr. Nejrůznější expertní analýzy se shodují na tom, že sucho bude stále závažnějším projevem změny klimatu s největšími potenciálními dopady na obyvatelstvo, ekosystémy a jejich biodiverzitu i na ekonomiku. Nejnovější zpráva o stavu klimatu v Evropě, kterou společně vydaly Světová meteorologická organizace (WMO) a Služba Evropské unie pro změnu klimatu Copernicus, označuje Evropu jako nejrychleji se oteplující kontinent světa, což se odráží na její socioekonomické struktuře a ekosystémech. Je to alarmující vzkaz v první řadě pro stát, aby dokázal garantovat posílení její vyšší ochrany.

Ministerstvo životního prostředí proto v souladu s programovým prohlášením vlády navrhuje změnu článku 7 Ústavy, která by měla znít: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody, a o ochranu životního prostředí.“ Návrh explicitně zmiňuje vodu a její šetrné využívání, a to i v reakci na mimořádný úbytek podzemních a povrchových vod, který je i pro Česko velmi aktuální. Dokládá to mimo jiné i situace na jihu Moravy, kde již v červnu několik obcí zvládá běžné zásobování pitnou vodou jen díky omezováním odběru tak, aby byla dostupná jen pro osobní potřebu k pitným a hygienickým účelům.

„Zakotvení ústavní ochrany vody jednoznačně posiluje její zachování pro budoucnost. Směřuje především na zákonodárce, aby při tvorbě zákonů ve zvýšené míře zohledňovali ochranu vody a její šetrné využívání. Bude to mít svůj význam i při interpretaci a aplikaci práva, kdy při realizaci konkrétních záměrů a hodnocení jejich dopadů bude třeba ochraně vod coby přírodního zdroje a složky životního prostředí věnovat zvláštní pozornost. Zdůraznění šetrného využívání vody v ústavě tedy může mít obecně význam při správním rozhodování v konkrétních případech, a to zejména při odůvodňování konkrétních správních rozhodnutí,“ vysvětluje ministr Hladík.

Z pohledu MŽP jde rovněž o důležitý aspekt při tvorbě právních předpisů, strategických materiálů a politik, které přijímá. Při tvorbě takových materiálů bude kladen na ochranu vody zvláštní důraz.

Ústavní ochranou vody ministerstvo doplňuje mozaiku legislativních záruk šetrného využívání vody:

• aktuálně je v legislativním procesu novela vodního zákona, která mj. posiluje ochranu vody před haváriemi (včetně zneškodňování jejich následků)
• čerstvě MŽP připravuje novelu zákona o ekoújmě

Česká republika musí být schopna čelit environmentálním krizím jako dopadům změny klimatu, nadprodukci odpadů a ztrátě biodiverzity a surovinových zdrojů. Ode dneška má proto v ruce Akční plán pro Cirkulární Česko 2040. Ten je nadstavbou Strategického rámce cirkulární ekonomiky z roku 2021 a stanovuje desítky aktivit pro nastavení českého hospodářství tak, aby se zdroje vracely zpět a tím se i minimalizovala environmentální stopa.

Akční plán Cirkulární Česko 2040, vypracovaný Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci se zástupci dalších ministerstev, krajů, obcí, průmyslových svazů a asociací, vysokých škol a nestátních neziskových organizací, stanovuje klíčové kroky a úkoly pro proměnu českého hospodářství do udržitelného modelu plně rozvinuté cirkulární ekonomiky.

„Tohle Česku chybělo - strategie a jasný plán pro průmysl, stavebnictví, zemědělství, výzkum nebo obce a města, který zahrne klimatickou změnu, znovuvyužitelnost materiálů, plýtvání potravinami a přírodními zdroji, recyklaci vody, zachování biodiverzity, udržitelnou spotřebu, výzkum a rozvoj technologií. Plán stanoví trasu, jak se dostat do cílové stanice, kterou je Cirkulární Česko v roce 2040, protože nic není odpad. Přírodní zdroje jsou konečné, a právě cirkularita je řešením. Musíme kvalitu života současných generací vybalancovat tak, aby energie, potraviny ale i nerostné suroviny tu zůstaly i pro generace budoucí. V udržitelnosti musíme vidět budoucnost. Díky plánu posílíme konkurenceschopnost a technologickou vyspělost hospodářství, udržitelný společenský systém, zvýšíme bezpečnost dodávek surovin, ale také vytvoříme nová pracovní místa,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). „Mimo jiné Akční plán zmiňuje také vytvoření zálohového systému pro nápojové obaly. Tuto legislativu už na ministerstvu připravujeme, týkat by se měla PET lahví a plechovek. Nejbližší možný termín, kdy bychom mohli v Česku začít zálohovat, je polovina roku 2025,“ doplnil ministr.

Akční plán Cirkulární Česko 2040 pro první období do roku 2027 rozpracovává typová opatření v deseti prioritních oblastech do podoby karet aktivit. Jejich pomocí podrobněji nastavuje způsob naplňování cílů a typových opatření Cirkulárního Česka 2040. Zároveň s nimi stanoví i jasný způsob naplnění, určí hlavní odpovědnosti za danou aktivitu (nositele, realizátory), odhadne jejich finanční náročnost a měřitelnost. Po jeho vypršení MŽP vyhodnotí a naváže na něj příprava nového plánu pro další období.

„Aktivity a úkoly v Akčním plánu se zaměřují na fáze návrhu a výroby produktu, spotřeby, opatření, která se dotýkají životního cyklu výrobků, na fázi výzkumu, inovací a digitalizace, vzdělávání, znalosti a osvětu v oblasti oběhového hospodářství, používání ekonomických nástrojů, bioekonomiku a potraviny, průmysl, suroviny a stavebnictví. Kromě toho stanovuje aktivity pro další omezení jednorázových plastů, recyklaci textilu nebo komunálních odpadů. Už teď se snažíme v Evropě pro uzavření cyklu výrobků vytvořit co nejlepší motivační legislativní prostředí, proto jsem na stůl na Radě pro životní prostředí v Lucemburku včera předložil náš návrh na využití daně z přidané hodnoty, které by pomohlo zlepšit recyklaci a zvýšilo by zájem o materiály s recyklovaných obsahem,“ dodává ministr Hladík.

Akční plán pro období 2022-2027 sleduje:

• minimalizaci odpadu a zvýšení efektivity zdrojů: Klade si za cíl snížit produkci odpadu a optimalizovat využití zdrojů skrz opětovné použití, recyklaci a materiálové využití. Důraz klade na maximalizaci využití recyklovaných a druhotných surovin, což pomůže minimalizovat tlak na přírodní zdroje a snížit negativní dopady na životní prostředí,
• podporu inovativních a udržitelných přístupů ve výrobě a spotřebě: Půjde o efektivní využívání zdrojů ve výrobě a rozvoj oběhových technologií a řešení. Zároveň bude podporována osvěta a vzdělávání veřejnosti o výhodách cirkulární ekonomiky,
• podporu inovací a udržitelného designu včetně vývoje ekologicky šetrných produktů a služeb: Pozornost zaměřuje na navrhování výrobků s ohledem na jejich dlouhou životnost, snadnou opravitelnost a recyklovatelnost. Tak, aby se zajistila dlouhodobá udržitelnost a minimalizace negativních dopadů na životní prostředí.

Plán je založen na principu participace, takže počítá se zapojením všech zainteresovaných aktérů. Ministerstvo životního prostředí bude dále spolupracovat s průmyslovými partnery, obcemi a nevládními organizacemi, aby zajistilo úspěšnou implementaci Akčního plánu Cirkulární Česko 2040. Pro více informací a podrobnosti o Akčním plánu Cirkulární Česko 2040 navštivte odkaz na akční plán.

Dokument ke stažení:

Akční plán pro Cirkulární Česko 2040 za období do roku 2027 (PDF)

Společnost REMA Systém během letošního června uspořádala regionální minisemináře. Jsou určeny pro společnosti zapojené do projektu Zelená firma a další partnery či zpracovatele odpadních elektrozařízení. Jedinečná setkání nabídla příklady dobré praxe i prostor pro formální a neformální diskuzi. Další minisemináře se uskuteční na podzim.

Projekt Zelená firma letos slaví 15. výročí. Do úspěšného projektu se za tuto dobu zapojilo již přes 2 700 firem z celé České republiky. Společnost REMA Systém, pod niž projekt spadá, hledá stále nové cesty, jak zapojené firmy podporovat v jejich udržitelném a ekologicky odpovědném chování. V duchu tohoto cíle tak v červnu 2023 proběhly první minisemináře určené nejen zástupcům firem zapojených do projektu Zelené firmy. Regionálních akcí se zúčastnili zástupci společností a provozoven z Prahy, z kraje Vysočina, Středočeského, Královehradeckého, Libereckého a Ústeckého kraje, které se společností REMA Systém intenzivně spolupracují na sběru, odvozu a zpracování odpadních elektrozařízení a přenosných baterií.

„Akci podobného typu jsme pro naše zákazníky, zpracovatele a partnery zorganizovali poprvé v historii naší činnosti, a to nejen jako poděkování za vynikající spolupráci. Současně jsme na miniseminářích měli příležitost představit dosavadní výsledky našeho kolektivního systému a prezentovat plány na další rozšiřování našich služeb a činností,“ popisuje David Chytil, člen představenstva společnosti REMA Systém, který na akcích vystoupil. Důležitým bodem formální části setkání bylo rovněž představení takzvaných příkladů dobré praxe. Minisemináře v dalších regionech jsou poté naplánovány na podzim tohoto roku.

„První dva minisemináře se setkaly s pozitivní zpětnou vazbou účastníků. Podobné setkání nikdo z řad jiných kolektivních systémů nikdy nezorganizoval, pro zástupce firem tak minisemináře představovaly unikátní příležitost prodiskutovat téma zpracování vysloužilých elektrozařízení, které je stále aktuálnější,“ prozrazuje Petr Kubernát ze společnosti REMA Systém. „Akce splnila má očekávání a jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit. Poskytla prostor pro diskuzi, dozvěděl jsem se nové informace, které se promítají i do činnosti naší firmy, a seznámil jsem se s novými lidmi v oblasti odpadového hospodářství. Rád se v budoucnu znovu zapojím,“ potvrzuje účastník semináře Pavel Urda, provozní vedoucí svozové společnosti COMPAG MLADÁ BOLESLAV.

Projekt Zelená firma nabízí komplexní podporu i nemalou úsporu financí

Hlavními cíli projektu Zelená firma, který vznikl v roce 2008 z iniciativy společnosti REMA Systém, je podpořit odpovědné a udržitelné chování společností a efektivní recyklaci vysloužilých elektrospotřebičů. Zapojení se do projektu je zdarma a firmy i jejich zaměstnanci díky němu získají možnost jednoduše a pohodlně odevzdat odpadní elektrozařízení k šetrné recyklaci, čímž významně přispívají k ochraně životního prostředí. Kromě toho se podniky mohou spolehnout na komplexní podporu ze strany kolektivního systému REMA v oblasti nakládání s odpadním elektrozařízením.

„Pro Zelené firmy chceme být spolehlivým partnerem, o nějž se mohou opřít na své misi udržitelného a odpovědného podnikání. Poskytujeme jim informační materiály, odborné poradenství v oblastech nakládání s odpadním elektrozařízením a platné legislativy anebo třeba podporu při organizaci sběrových akcí. Svoz vysloužilého elektra probíhá zcela zdarma, což znamená nemalou úsporu financí,“ uvádí Petr Kubernát. „Nyní se navíc firmy mohou zapojit do sběrové soutěže. Na konci října vyhodnotíme tři vítěze, kteří odevzdají největší množství vysloužilého elektra, a ti získají vouchery na nákup elektroniky od našeho partnera,“ dodává Kubernát.

O společnosti REMA Systém
Hlavními aktivitami společnosti REMA Systém jsou služby zabezpečující zpětný odběr a recyklaci odpadních elektrických a elektronických zařízení, jde například o pračky, lednice, televizory, počítače, tiskárny, mobilní telefony a další přístroje. Ve spolupráci se společností REMA Battery navíc umožňuje i zpětný odběr odpadních baterií a akumulátorů.
Svým klientům REMA Systém nabízí odborné a komplexní řešení na cestě ke splnění legislativních povinností, běžným spotřebitelům pomoc a jednoduché vyřešení starostí s nepotřebnými či vysloužilými elektrospotřebiči. V oblasti ochrany životního prostředí REMA Systém působí od roku 2005, od kdy provozuje systém pro zpětný odběr a recyklaci odpadních elektrozařízení.
Podrobné informace najdete na adrese www.rema.cloud, informace k projektu Chytrá recyklace naleznete na www.chytrarecyklace.cz.

 

ECHA zahájila veřejnou konzultaci k návrhu harmonizované klasifikace a označování pro následující chemické látky: trihydrogen pentapotassium di(peroxomonosulfate) di(sulfate), EC 274-778-7, CAS 70693-62-8, návrh předložilo Slovinsko; piperonal; 1,3-benzodioxole-5-carbaldehyde, EC 204-409-7, CAS 120-57-0, návrh předložilo Irsko. Komentáře k těmto návrhům mohou zainteresované subjekty předkládat do 11. srpna 2023 v anglickém jazyce formou elektronického formuláře v tabulce konzultace CLH na stránkách ECHA.

1. diphenyl(2,4,6-trimethylbenzoyl)phosphine oxide (EC 278-355-8, CAS 75980-60-8): látka toxická pro reprodukci; inkousty, tonery, nátěrové hmoty, fotochemie, polymery, lepidla, tmely a plniva;
2. bis(4-chlorophenyl) sulphone (BCPS) (EC 201-247-9, CAS 80-07-9): látka vPvB; návrh předložilo Rakousko; výroba chemikálií, plastových a pryžových výrobků.

Tyto látky mohou být v budoucnu zařazeny na seznam látek podléhajících povolení.

Kandidátský seznam nyní obsahuje 235 položek – některé z nich zahrnují skupiny chemických látek, takže celkový počet zařazených chemických látek je vyšší.

Společnostem po zařazení látek do KS vyplývají zákonné povinnosti, které se mohou vztahovat na látky samotné, ve směsích nebo v předmětech.

Každý dodavatel předmětů obsahujících látku z KS v koncentraci vyšší než 0,1 % hm. musí poskytnout dostatek informací příjemcům předmětu a spotřebitelům.

Podle rámcové směrnice o odpadech musí společnosti uvádějící předměty na trh EU oznamovat výrobky do databáze SCIP, pokud předměty obsahují látky SVHC v koncentracích vyšších než 0,1 % hm.

Kromě toho, dodavatelé a výrobci předmětů obsahujících látku z KS musí do 6 měsíců od jejího zařazení podat oznámení agentuře ECHA. Dodavatelé látek zařazených na Kandidátský seznam, (samotných nebo ve směsích) mají povinnost dodat svým zákazníkům bezpečnostní list.

Další informace:

• Kandidátský seznam
• Souhrn povinností vyplývajících ze zařazení do KS
• Jak oznámit látky v předmětech
• Databáze SCIP

Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) v Bubenči spustila v pátek pilotní projekt, v rámci kterého bude upravovat kalový bioplyn na bioCNG, tedy na obdobu stlačeného zemního plynu CNG, který se běžně využívá v automobilech. Celý systém už je připravený, čeká se pouze na udělení licence, což by měla být otázka dní. Více ZDE

Když se řekne inspekce, rovná se to v očích veřejnosti Bečvě. To by chtěl napravit její šéf Petr Bejček. Podle něj byla při havárii Bečvy spousta nešťastných věcí. Stalo se to o víkendu, na hranici dvou krajů a byla to největší havárie v daném regionu. Za hlavní chybu označil, že při havárii vyjel pouze olomoucký inspektorát, i když se zasažené území rozkládalo ve dvou krajích. Více ZDE

Je naprosto běžné, že se mobilní telefony při nadměrném používání nebo při nabíjení mohou přehřívat. V době letních veder je však tohle riziko daleko vyšší. Stačí telefon nechat chvíli na přímém sluníčku či se vydat na dlouhou cestu autem, při které máte zapnutou navigaci a zároveň si přehráváte hudbu. Dlouhodobé vystavování telefonu vysokým teplotám může nenávratně poškodit baterii, ale i další komponenty. Přesto stále není zcela jasné, jak s mobilním telefonem v horku správně zacházet, ohledně tohoto tématu navíc panuje množství mýtů. Proto vyvracíme nejčastější nepravdy o nakládání s bateriemi v létě.

Mýtus 1: Baterie telefonu je stejně výkonná bez ohledu na to, jak je venku horko
Stav baterie neovlivňuje pouze to, jak moc je telefon v provozu a jaké aplikace jsou na něm zrovna spuštěné, důležitým faktorem je i okolní teplota. Stejně jako se telefon rychleji vybíjí, když je venku zima a mrzne, na kondici baterie nepříznivě působí i parné letní dny. Vystavování vysokým teplotám může způsobit to, že se telefon začne samovolně a prudce vybíjet. „Přehřívání negativně ovlivňuje i samotnou životnost baterie. Ideální teplota pro mobilní telefony se pohybuje mezi 15 a 20 stupni Celsia. Dlouhodobé vystavování nízkým nebo vysokým teplotám neprospívá kondici baterie,“ vysvětluje Radim Tlapák, ředitel internetového obchodu Batteryshop.cz, který nabízí široké portfolio akumulátorů do mobilních telefonů, notebooků a dalších zařízení.

Mýtus 2: Přehřáté baterie se musejí rychle zchladit
Prudká změna teplot baterii nesvědčí, právě naopak ji může daleko závažněji poškodit. Pokud vám telefon ukazuje, že je přehřátý, nebo vy sami na dotek cítíte, že je horký, rozhodně ho nezkoušejte zchladit třeba v ledničce nebo mrazáku. Baterie potřebuje postupné ochlazení. Ideálně ukončete všechny spuštěné aplikace, zapněte režim letadlo nebo telefon úplně vypněte a sundejte z něj také ochranný kryt, který zabraňuje samovolnému ochlazování. Mobil pak na nějakou dobu položte na stinné místo, a to tak, že ho v nejlepším případě postavíte na nejkratší stranu, aby se k co největší ploše dostal vzduch. Dobrým pomocníkem může být i klimatizace nebo ventilátor, který postupné chladnutí urychlí.

Mýtus 3: Všechny telefony mají zabudovanou ochranu proti přehřátí
Je pravda, že řada novějších chytrých telefonů v sobě má zabudovaný teplotní senzor a ochranu před přehřátím. To ale neznamená, že je baterie mobilu automaticky chráněna před vysokými teplotami a nemůže být poškozena. Funkce by měla být pro uživatele pouze preventivní a informační – telefon se díky ní může vypnout nebo přejít do úsporného režimu, aby nebyl procesor přehlcený a zbytečně se nepřehříval. Pokud si nejste jistí, jestli váš telefon toto umí, můžete si stáhnout některou z aplikací, která sleduje stav telefonu i jeho teplotu. V momentě, kdy vás systém na nebezpečnou situaci upozorní, je vhodné dát mobilu na chvíli pauzu, vypnout ho a nechat pozvolna zchladnout. Přes horké letní měsíce nenoste telefony v ochranných pouzdrech nebo krytech, které nemají větrací otvory, protože i to je zbytečně přehřívá.

Mýtus 4: Používání telefonu během nabíjení nemá vliv na baterii
Lidé si mnohdy mylně myslí, že telefon mohou bezstarostně používat i při nabíjení. Čím častěji chytrý mobil nabíjíme, tím rychleji klesá životnost baterie. A když při nabíjení telefon používáme třeba k hraní her nebo streamování videí, čas nabíjení se prodlužuje. „V momentě, kdy se k nabíjení a intenzivnímu používání přidají i vysoké letní teploty, je baterie zbytečně přetěžována a může se nenávratně poškodit. To i proto, že vystavení baterií teplotám nad 60 stupňů může skončit až jejich explozí a následným požárem,“ doplňuje Radim Tlapák z Batteryshop.cz.

Mýtus 5: Používání energeticky náročných aplikací v létě není pro baterii škodlivé
Telefon nejvíce zahřívají aplikace, jako jsou hry, ale třeba také navigace nebo přehrávání hudby a videí. V momentě, kdy jich v jednu chvíli běží více, se procesor a baterie přehřívají snáze. K létu patří mimo jiné i cestování na dovolenou. A pokud se na ni člověk vydá autem, často při ní využívá i mobilní aplikace jako třeba už zmíněnou navigaci nebo hudební přehrávač. Telefon je většinou umístěný v držáku na palubní desce, kde se přímým slunečním paprskům nevyhne. A to i několik hodin v kuse, což může způsobit prudké vybití baterie nebo její poškození. Podobně je tomu pak i při pobytu v přírodě nebo u bazénu. Telefon by nikdy neměl ležet přímo na slunci, vždy je lepší ho nechat třeba v tašce nebo batohu. V tropických teplotách se zkuste vyhnout rovněž hraní her či streamování videí a mobilní data zapínejte jen tehdy, kdy telefon opravdu používáte. I připojení na internet ve vedrech může mobil nadměrně zahřívat a zpomalovat.

O e-shopu BatteryShop.cz
Společnost BatteryShop.cz má v obchodování na internetu dlouhodobé zkušenosti, věnuje se mu od roku 1998. Specializuje se výhradně na prodej baterií. Všichni pracovníci mají s produkty z oboru počítačové elektroniky bohaté zkušenosti. Obchodními partnery jsou společnosti z Asie a USA. Všechny prodávané baterie splňují přísné evropské normy a mají všechny certifikáty potřebné pro prodej v zemích Evropské unie. Vysokou kvalitu služeb internetového obchodu potvrzuje 100% hodnocení zákazníků na portálu Heureka.cz.

Internetový obchod BatteryShop.cz provozuje společnost NTB CZ, která je zároveň vlastníkem a výhradním prodejcem baterií značky T6 power.

Evropská unie si nastavuje ambiciózní cíle dekarbonizace unijní ekonomiky pro několik nadcházejících desetiletí. Dosažení uhlíkové neutrality se do značné míry opírá o takzvanou cirkulární ekonomiku. Tedy hospodářství, v němž se různé materiály využívají opakovaně a produkty už se navrhují s myšlenkou budoucí opravitelnosti nebo recyklace jednotlivých komponentů výrobku. Zavedení tohoto systému do praxe má potenciál naplnit cíle pro snížení emisí v Evropské unii až z 39%. Jednotlivé firmy, které u nás principy cirkulární ekonomiky přinášejí do praxe, ale narážejí na různé bariéry. Paradoxně brzdou pokroku nejsou technologie, ale administrativa, jak dokládá zkušenost společnosti CLASSIC Oil, která se zabývá výrobou a recyklací průmyslových kapalin.

„V naší společnosti CLASSIC Oil ročně zrecyklujeme stovky tisíc litrů glykolových kapalin, tedy různých nemrznoucích směsí pro automotive segment nebo systémů HVAC (vytápění, větrání a klimatizace) pro moderní budovy a sportoviště. Použitou kapalinu pročistíme, regenerujeme a vyrobíme z ní zcela nový výrobek se stejnými certifikacemi kvality, jako bychom vyráběli z panenské suroviny. Díky našemu přístupu šetříme jak finance, protože recyklace průmyslových kapalin je až o desítky procent levnější než jejich likvidace, tak environmentální stopu díky tomu, že znovu do oběhu vracíme již vyrobenou látku. I přesto ale narážíme na různé administrativní bariéry,” říká Jan Skolil, technický ředitel společnosti CLASSIC Oil.

Bariérami pro rozšíření recyklace jsou například způsob vypisování veřejných zakázek, administrativa nebo způsob kvantifikace dopadu recyklace. „Jsme jediná společnost ve střední Evropě s recyklační linkou tohoto typu a protože jsme jediní, nemůže být kvůli administrativním pravidlům veřejné soutěže možnost recyklace zohledněná v zakázkách. Ze stejných důvodů nám Ministerstvo životního prostředí odmítá vypracovat metodiku pro udělení známky ekologicky šetrný výrobek,” doplňuje Jan Skolil.

CLASSIC Oil se proto rozhodli nechat si vypracovat výpočet uhlíkové stopy svých produktů. „Celkem přirozeně jsme došli k rozhodnutí vypracovat si uhlíkovou stopu našich produktů. Ve veřejných zakázkách nemůžeme použít téma recyklace jako argument, provozovatele budov nebo logistických parků až tak nezajímá téma ušetřených materiálů ve výrobě našich produktů, a tak hledáme jinou formu kvantifikace našeho přínosu pro životní prostředí,” objasňuje důvody výpočtu uhlíkové stopy Jan Skolil.

Firma věří, že díky výpočtu uhlíkové stopy se podaří otevřít diskuzi nad recyklací průmyslových odpadů v Česku, která zatím prakticky neexistuje. „Legislativa tlačí na ozelenění evropských ekonomik. Existují různé iniciativy například na omezení jednorázových plastů, developeři staví budovy se zelenými certifikacemi, tlačí se na větší účinnost ve výrobě i v provozu firem. O recyklaci teplosměnných kapalin, ale slyšeli pouze jednotky facility manažerů, a tak často ani neví, že mají možnost poslat kapaliny na recyklaci. V nákladech tak ušetří mezi 50–90 % z ceny, kterou by platili za likvidaci,” komentuje Jan Skolil.

Existují i další administrativní bariéry, které CLASSIC Oil téměř znemožňují navazovat přeshraniční spolupráce v oblasti recyklace chladících směsí. Například dovoz tohoto typu průmyslových odpadu ze zahraničí je velice obtížný, a to kvůli extrémně vysokým administrativním poplatkům a získání speciálního povolení pro každý jednotlivý převoz.

Průmyslové odpady ale nejsou jediným odvětvím, které se potýká s nízkou mírou recyklace. Paradoxně i materiály, které se v Česku třídí běžně nejsou recyklované,  tedy materiálově využity. U plastu byla za rok 2021 míra recyklace pouze 43 %. Dle iniciativy Zálohujme.cz může být řešením lepšího vrácení plastů do oběhu právě zálohový systém. V oblasti průmyslových odpadů zatím ale podobné aktivity neexistují. I proto si aktuálně společnost CLASSIC Oil stanovila cíl pro letošní rok otevírat diskuzi nad recyklací průmyslových odpadů v Česku. Společnost aktuálně hledá strategické partnery, kteří ji pomohou se šířením osvěty zejména u odborné veřejnosti.

O CLASSIC Oil
CLASSIC Oil je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC Oil je největším českým výrobcem chladicích kapalin / antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, požadavky trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Nižší daň z přidané hodnoty (DPH) na výrobky z recyklovaného materiálu bude na úterním zasedání Rady ministrů životního prostředí v Lucemburku prezentovat ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Řekl to na dnešním online briefingu s novináři. Nižší sazbu DPH chce řešit na evropské úrovni v reakci na směrnici EU, která nedovoluje členským státům snižovat DPH na výrobky z recyklovaných materiálů. Hladík uvedl, že sníženou dvanáctiprocentní sazbu DPH na výrobky z recyklátu chtěla vládní koalice zavést již v rámci konsolidačního balíčku. Více ZDE

Ze starého oblečení by se mohly stavět domy. Diakonie Broumov totiž vynalezla revoluční způsob, jak využít oděvy, které by jinak skončily na skládce nebo ve spalovně. Vylisovala z nich desky, které jsou tak pevné, že by se daly využít ve stavebnictví. Více informací zde.

Zdroj: TN Nova

Švýcaři v referendu schválili návrh zákona usilující o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Obyvatelé této alpské země rovněž schválili zvýšení daně z příjmu velkých podniků. Pro klimatický návrh hlasovalo 59,1 procenta zúčastněných a pro novou sazbu daně 78,5 procenta. Vyplývá to z konečných výsledků, které zveřejnil server Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Více ZDE

Poslanci Výboru pro životní prostředí se ve čtvrtek 15. června shodli na postoji k revizi rámce EU pro ekodesign pro udržitelné produkty. Hlavním cílem je, aby produkty vydržely déle, bylo snažší je opravovat, recyklovat a zlepšovat. Shodli se na zákazu ničení neprodaného textilu a elektronických zařízení, kdy by hospodářské subjekty, musely hlásit roční počet a procento výrobků, které vyřadily, a také důvody proč.  A dále Komise upřednostní požadavky na ekodesign pro tyto prioritní produkty: železo, ocel, hliník, textilie (zejména oděvy a obuv), nábytek, pneumatiky, čisticí prostředky, barvy, maziva a chemikálie.

Aby se Česko stalo do roku 2050 uhlíkově neutrální zemí a neujel mu vlak ve srovnání s okolními zeměmi, bude muset investovat 3,2 bilionu korun. To znamená asi 1,5 až tři procenta hrubého domácího produktu ročně. Vyplývá to ze závěrů studie s názvem Česká cesta k uhlíkové neutralitě. Výzva, nebo příležitost pro naši ekonomiku? Tu zveřejnil Aspen Institute Central Europe ve spolupráci s poradenskou společností Boston Consulting Group. Více ZDE

Obcím a vodohospodářům z veřejného sektoru, kteří se chystají budovat či modernizovat zásobování pitnou vodou nebo čištění odpadních vod, pomohou hned čtyři nově vyhlášené dotační výzvy Operačního programu Životní prostředí. Na kanalizace, čistírny odpadních vod, vodovody a úpravny vody pošle Ministerstvo životního prostředí čtyři miliardy korun. Další čtvrt miliardou korun podpoří projekty monitorovacích a výstražných protipovodňových systémů.

„Prostředky z evropských, ale i národních zdrojů investujeme do vodohospodářské infrastruktury dlouhodobě. Obcím tak pomáháme realizovat náročné investice, do kterých by se jinak nepustily. Vždy byly mezi žadateli populární, a i nyní předpokládáme, že o ně bude velký zájem. V současném období Operačního programu Životní prostředí jsme už finančně pomohli 160 projektům, které řeší čištění odpadních vod. Ty si rozdělí 5,6 miliardy korun. U pitné vody jsme podpořili na sto projektů s dotací téměř tři miliardy korun. Celkem tedy odteklo do zmiňované infrastruktury přes 8,5 miliardy korun a nyní přidáváme další čtyři miliardy,“ říká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Čtyři nové výzvy financované z fondů Evropské unie se vyhlašují v předstihu, příjem žádostí se otevře postupně od konce srpna. Zájemci tak budou mít dostatek času na přípravu svých projektů.

Výzva číslo 42 nabídne dvě miliardy korun na výstavbu centrálních čistíren odpadních vod, popřípadě decentralizovaných ČOV, jejich intenzifikaci a také na výstavbu či dostavbu kanalizace. Podpora se vztahuje ale i na další snižování vypouštěného znečištění, jako jsou např. retenční nádrže či rekonstrukce odlehčení na jednotné kanalizaci. Žádosti bude možné podávat od 30. srpna do 30. září 2023. Výzva je kolová (soutěžní) s jednokolovým modelem hodnocení žádostí.

Výzva číslo 43 se zaměřuje výhradně na stavbu čistíren odpadních vod a kanalizace za účelem nového napojení obyvatel na vyhovující čistírnu. Dotaci získají všichni žadatelé, kteří splní podmínky výzvy a získají daný bodový standard s ohledem na technickou kvalitu a ekologický přínos projektu. Připraveno je celkem 1,5 miliardy korun. Žádosti se budou přijímat od 6. září do 31. října 2023. Výzva však může být z důvodu převisu žádostí ukončena dříve, pokud předložené projekty překročí o 10 % vyhlášenou alokaci.

Další z nově vyhlašovaných výzev s číslem 44 je určena na zlepšení dodávek pitné vody, zejména na podporu výstavby vodovodních řadů a vodovodních přivaděčů. Zároveň podporuje úpravny vody a výstavbu či posílení stávajících vodních zdrojů. Na tyto projekty je v soutěžní výzvě určeno 500 milionů korun. Žádosti bude možné podávat od 30. srpna do 30. září 2023. Míra podpory na vodohospodářské projekty dosahuje až sedmdesáti procent.

Poslední nově vyhlášená výzva č. 48 se zaměřuje na preventivní opatření proti povodním a suchu. Jde zejména o vybudování a rozšíření monitorovacích, předpovědních a výstražných systémů. Podpoří i zpracování digitálních povodňových plánů pro území, která plány dosud nemají, analýzy odtokových poměrů a řada dalších aktivit. Jedná se rovněž o „tradiční“ výzvu, díky které pomůže obce lépe chránit před povodňovým nebezpečím. Na protipovodňové systémy je připraveno 250 milionů korun, žádosti je možné podávat od 28. června do 15. prosince 2023.

„Díky prostředkům z fondů Evropské unie budeme moci dostat k lidem kvalitní pitnou vodu, zdokonalit čištění odpadních vod, snížit ekologická rizika a přispět ke zlepšení čistoty povrchových i podzemních vod. A v neposlední řadě připojíme další a další domácnosti k centrální kanalizaci,“ uzavírá přínosy investic ministr Petr Hladík.

Komise dnes předložila nový balíček opatření, která rozvíjejí základy evropské rámce udržitelného financování. Cílem balíčku je proto zajistit, aby rámec EU v oblasti udržitelného financování podniky a finanční sektor i nadále podporoval a zároveň stimuloval přísun soukromého financování do projektů a technologií zaměřených na uvedenou transformaci. Konkrétně pak Komise v rámci balíčku doplňuje taxonomii EU pro udržitelné investice o další činnosti a navrhuje nová pravidla pro ratingové agentury pro životní prostředí, sociální záležitosti a správu. Více ZDE

Aktualizovaná průmyslová strategie EU pro rok 2021 zdůrazňuje potřebu urychlit ekologické a digitální přechody průmyslu Evropské unie. V této souvislosti byl zahájen proces společné tvorby s cílem vytvořit cestu přechodu pro textilní ekosystém. V návaznosti na proces společné tvorby se zúčastněnými stranami byl zveřejněný dokument o politice přechodové cesty pro textilní ekosystém. Z tohoto důvodu Evropská komise vydala výzvu k předkládání závazků zúčastněným stranám.

Účelem výzvy je shromáždit závazky zúčastněných stran ohledně konkrétních možností s cílem podpořit cestu přechodu. Je to důležitý způsob ukázat, jak zúčastněné strany podporují cíle přechodové cesty a jejich závazek spolupracovat na podpoře dvojitého přechodu ekosystému a posílení jeho odolnosti a konkurenceschopnosti. Textilní cesta přechodu Evropské unie si klade za cíl zjistit, co digitální a zelený přechod, rostoucí odolnost a konkurenceschopnost znamenají pro textilní ekosystém a jaká konkrétní opatření a závazky jsou zapotřebí, aby tento přechod doprovázely.

Výzva k předkládání závazků zůstane otevřená během zavádění Cesty přechodu textilního ekosystému. Závazky budou postupně zveřejňovány.

Dokument ke stažení:

EUTextilesTransitionPathwayfinal2403 [pdf, 874 kB]

Ve Sbírce předpisů ČR vyšla pod číslem 169/2023 Sb. Vyhláška o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být tuhé palivo z odpadu odpadem. Tato vyhláška stanovuje, kdy tuhé palivo z odpadu, které přestává být odpadem, okamžik, kdy tuhé palivo z odpadu přestává být odpadem, konkrétní účel, ke kterému smí být tuhé palivo z odpadu využíváno, požadavky na odpad vstupující do procesu využití, při kterém vznikne tuhé palivo z odpadu, postup zpracování odpadu v rámci procesu využití, během kterého vznikne tuhé palivo z odpadu, kvalitativní kritéria, která musí tuhé palivo z odpadu splnit, aby přestalo být odpadem,    požadavky na vzorkování a zkoušení, náležitosti průvodní dokumentace, některé požadavky na informace o odpadu, který je předáván do zařízení určeného k využití odpadů, v němž se vyrábí tuhé palivo z odpadu, a o původci tohoto odpadu a některé požadavky na vedení průběžné evidence o nakládání s odpady v zařízení určeném k využití odpadů, v němž se vyrábí tuhé palivo z odpadu.