Co kdyby beton uměl víc než jen nést tíhu budov a mostů? Co kdyby dokázal vést elektřinu, hřál a přitom vznikal z materiálu, který by jinak skončil na skládce? Brněnští vědci právě na takovém betonu pracují – a slibují tím malou revoluci ve stavebnictví i nakládání s odpady.

Tým z Fakulty chemické Vysokého učení technického v Brně spolu s Výzkumným ústavem stavebních hmot testuje unikátní směs cementu a uhlíkových vláken získaných z vyřazených laminátových tlakových lahví, například těch na vodík. Tyto kompozitní materiály jsou běžně nevyužitelné a jejich likvidace představuje problém – skončí často na skládce. V Brně však našli způsob, jak jim dát druhý život.

Vyřazený laminátový materiál se drtí a poté vypaluje při teplotě 550 °C. Tím vzniknou pevná uhlíková vlákna zbavená pryskyřic, která se následně přimíchávají do betonové směsi. Přidáním měděných elektrod do testovacích forem pak vzniká betonový blok, který vede proud. A nejen to – beton se při průchodu elektřiny zahřívá. Už při nízkém napětí kolem 30 voltů se povrch zřetelně ohřívá, což otevírá možnosti jeho využití například v zimě na schodištích, chodnících nebo mostech. Odmrazování bez soli a chemie? Právě to může být jedna z hlavních výhod.

Tento chytrý beton má výrazně nižší elektrický odpor než běžné směsi – zatímco klasický beton má odpor v řádu stovek tisíc ohmů, experimentální beton z Brna klesá k hodnotám okolo 50 ohmů. To je významný rozdíl, který dělá z nevodivého materiálu aktivní součást energetické infrastruktury.

Vědci věří, že tímto směrem může jít celá nová generace materiálů – od vyhřívaných konstrukcí přes betonové akumulátory až po nové způsoby využívání těžko recyklovatelných kompozitních odpadů. Projekt má šanci přispět nejen ke snižování environmentální zátěže, ale také k vyšší energetické efektivitě budov.

Co dnes končí na skládce, může tak tvořit základy chytré městké infrastruktury zítřka.

Evropská komise oznámila, že má v úmyslu stáhnout směrnici o ekologických tvrzeních, kterou představila v roce 2023 jako součást Zelené dohody pro Evropu. Směrnice měla zavést přísnější pravidla pro používání „zelených“ marketingových tvrzení na produktech a službách v celé EU. Jejím cílem bylo omezit tzv. greenwashing – tedy klamavé označování výrobků jako ekologických, aniž by to bylo podloženo důvěryhodnými důkazy.

Tento krok Komise, který byl oznámen 20. června 2025, přichází po silné kritice ze strany části europoslanců, podnikatelských svazů i některých členských států. Mezi hlavní výhrady patří přílišná složitost směrnice, její potenciální byrokratická náročnost a chybějící dopadové studie, které by jasně doložily, že přínosy regulace převažují nad jejími náklady.

Původní návrh Evropské komise požadoval, aby každé ekologické tvrzení – například „klimaticky neutrální“, „šetrné k přírodě“ nebo „100% recyklovatelné“ – muselo být vědecky ověřitelné a podložené nezávislým posouzením. Cílem bylo zvýšit důvěru spotřebitelů v ekologické produkty a zároveň vytvořit spravedlivější podmínky pro firmy, které skutečně investují do udržitelnosti.

Odstoupení od směrnice však znamená, že tyto ambice zatím končí v šuplíku. Podle kritiků by její přijetí vedlo k výraznému zvýšení administrativní zátěže, zejména pro malé a střední podniky, které by musely složitě dokazovat každé „zelené“ tvrzení o svých výrobcích.

„Tento návrh by poškodil evropské podniky a zvýšil náklady, aniž by bylo jasné, že přinese skutečné zlepšení životního prostředí,“ uvedla europoslankyně Danuše Nerudová (STAN/EPP), která Komisi vyzvala ke stažení směrnice. Podobný názor sdílejí i další europoslanci z frakce Evropské lidové strany a zástupci Hospodářské komory ČR, podle nichž návrh nevycházel z realistického posouzení dopadů.

Naopak environmentální organizace a část odborné veřejnosti vyjadřují zklamání. Podle nich zůstane trh s „ekologickými“ produkty i nadále nejednotný a plný marketingových tvrzení, která nemají oporu v realitě. Spotřebitelé tak zůstávají bez jasných pravidel, jak rozeznat poctivé výrobky od těch, které se jen tváří jako udržitelné.

„Greenwashing je dnes běžnou praxí. Bez jednotných a závazných pravidel bude i nadále docházet k matení zákazníků a narušování důvěry v ekologickou transformaci,“ uvedla jedna z reakcí v rámci nevládních organizací.

Evropská komise zatím nenaznačila, zda plánuje návrh přepracovat a předložit znovu v jiné podobě. Je však pravděpodobné, že téma regulace ekologických tvrzení zůstane součástí politické debaty. Zvláště v kontextu klimatických závazků, tlaku na průmyslové inovace a rostoucí poptávky po udržitelných produktech bude EU hledat nové cesty, jak omezit greenwashing a zároveň nezatížit podnikatelský sektor nadbytečnou administrativou.

Zatím však platí, že „eko“ zůstává volně použitelnou značkou, kterou si může každý výrobce nebo poskytovatel služeb VYLOŽIT po svém. Spotřebitelé se tak musí i nadále spoléhat především na vlastní úsudek, důvěryhodné certifikace a nezávislé zdroje informací.

Dneškem, tedy 20. června 2025, začínají v Evropské unii platit nová pravidla, která mohou zásadně změnit způsob, jakým vyrábíme, používáme a vyhazujeme elektroniku. Po letech diskusí a úsilí environmentálních organizací i spotřebitelských svazů vstupuje v platnost sada opatření zaměřená na ekodesign a energetické štítkování chytrých zařízení, jako jsou mobilní telefony, tablety a bezdrátová sluchátka.

O co konkrétně jde? Nejdůležitější novinkou je zavedení povinných energetických štítků pro vybrané druhy spotřební elektroniky. Spotřebitelé na nich kromě známé škály úspornosti (A–G) najdou nově i údaje o opravitelnosti zařízení, odolnosti vůči prachu, pádu či vodě a informace o životnosti baterie.

Poprvé v historii tak zákazníci dostanou jasné, srozumitelné a srovnatelné informace nejen o spotřebě energie, ale i o tom, zda zařízení přežije pád na zem, kolik oprav zvládne a jak dlouho jim vydrží baterie. Tento posun má hluboký význam nejen ekologický, ale i ekonomický – a právě proto bývá označován za první vážný krok proti plánovanému zastarávání.

Co musí výrobci nově zajistit? Výrobci zařízení budou muset splnit nové technické i informační povinnosti: baterie musí zvládnout alespoň 800 nabíjecích cyklů, přičemž si ponechají minimálně 80 % původní kapacity, zařízení musí být odolnější vůči pádům, prachu i vodě – odolnost bude specifikována přímo na štítku. Výrobci musí zajistit náhradní díly a servisní dokumentaci po dobu alespoň 7 let, což umožní nezávislým opravářům fungovat bez omezení a zlepší dostupnost oprav i pro běžné uživatele. Minimálně 5 let aktualizací operačního systému, čímž se zamezí umělému zastarávání „softwarovou cestou“. V neposlední řadě Na štítcích se objeví i tzv. index opravitelnosti – tedy údaj, jak snadno lze zařízení rozebrat, vyměnit díly a znovu sestavit.

Co z toho mají spotřebitelé? Podle propočtů Evropské komise mohou nová pravidla přinést úsporu až 20 miliard eur do roku 2030 díky delší životnosti produktů a snazším opravám. Kromě finanční stránky je tu i rozměr ekologický: úspora až 200 000 tun CO₂ ročně není zanedbatelná, pokud uvážíme emise spojené s těžbou surovin, výrobou i likvidací elektroniky.

Dnešní změna je možná jen první vlaštovkou, ale je zásadní: ukazuje, že ekodesign není jen technický pojem pro regulace v pozadí výroby, ale konkrétní nástroj pro změnu tržního chování. Pokud začne být opravitelnost běžným požadavkem, budou výrobci nuceni přizpůsobit konstrukci produktů a přestat spoléhat na to, že si zákazník vždy raději koupí nové zařízení, než aby to stávající opravil. Evropská unie tím vysílá jasný signál: éře jednorázové elektroniky zvoní hrana. Do popředí se dostává udržitelnost, transparentnost a reálné prodloužení životnosti výrobků.

Ve čtvrtek 19. června se Valdštejnský sál Senátu proměnil v prostor úcty a naděje zakončené ceremonií udílení Ceny Josefa Vavrouška. Toto prestižní ocenění – navzdory své bohaté historii – zůstává živým svědectvím, že hluboký vztah k přírodě, společenskému dialogu a udržitelnosti stále žije v konkrétních lidech.

Cenu založila Nadace Partnerství a tradice sahá až do roku 1996 – nese jméno významného ekologického vizionáře, Josefa Vavrouška, zakladatele české environmentální politiky. Jeho životní cesta byla výrazem odvahy, etiky a neústupného závazku k ekologii. Dnešní oceňování hlásá: tyto hodnoty zůstávají aktuální.

Letos v hlavní kategorii za dlouhodobý přínos získal cenu ekopedagog a ředitel centra Sluňákov v Olomouci, Michal Bartoš. Pod jeho vedením se Sluňákov stal centrem, kde se propojují věda, umění a občanský aktivismus – festival Ekologické dny už osmým rokem přináší vzdělávací rozměr do každodenního života. Práce pana Bartoše dokazuje, že ochrana přírody je kolektivní aktivita a že inspirace mezioborovými přístupy může změnit město i krajinu. Letos byl nominován již podeváté – jednoduché potvrzení dlouhodobé síly jeho vize.

V kategorii výjimečný počin zazářila Ivana Bufková, bioložka a tvůrkyně projektu LIFE for MIRES na Šumavě. Od roku 2018 se jí podařilo zrevitalizovat přes 2 700 ha rašeliništních ekosystémů a zapojit více než 1 800 dobrovolníků. Její práce je příkladem, jak s vírou v malý tým a velký cíl lze v přírodě sklidit obrovský efekt.

Cenu pro mladou generaci – Ekozásek roku – získala aktivní greenfluencerka Rozárie Haškovcová (alias shluk.bunek), která pomocí Instagramu oslovuje mladé na téma klimatické spravedlnosti a udržitelnosti. Svým přístupem ukazuje, že i sociální sítě mohou být zdrojem reálného ekologického dopadu, když jsou vedeny autenticky a bez moralizování.

Speciální ocenění – Cena ministra životního prostředí za komunikaci a osvětu – patřila Jitce Nováčkové, influencerce a ambasadorce cirkulární ekonomiky s více než 270 tisíc sledujícími. Jitka přichází s bezproblémovým přístupem k tématům jako slow fashion, zero‑waste nebo zodpovědná spotřeba a její podpora ze strany ministra Petra Hladíka potvrzuje, že moderní ekologická komunikace má sílu inspirovat i legislativně.

Slavnostní večer moderovali Vladimír Kořen spolu se Soňou Klepek Jonášovou. Vladimír Kořen zdůraznil, že rekordní počet nominací a jejich různorodost napříč generacemi ukazuje, že Cena Josefa Vavrouška už není „zelenou bublinou“, ale celospolečenskou proměnou. Soňa Klepek Jonášová pak připomněla význam půdy jako klíčového a často opomíjeného prvku naší krajiny i civilizace. Upozornila, že vztah člověka k půdě je třeba znovu kultivovat a že zvláště mladé generaci musíme aktivně předávat vědomí o její zásadní roli.

Co vlastně tato cena symbolizuje? Nejde jen o ocenění jednotlivců. Jde o společenský signál: že ochrana přírody je úsilí, které je třeba podporovat a veřejně uznávat. V časech klimatických výzev, ztráty biodiverzity a narůstajícího odcizení člověka od krajiny připomíná Cena Josefa Vavrouška, že odvaha chránit, vzdělávat a hledat lepší vztah k přírodě není okrajovým zájmem – je páteří odpovědné společnosti. Každý, kdo zvedne hlas nebo ruku na obranu zeleného života kolem nás, pomáhá utvářet budoucnost, která bude mít pro co dýchat.

Pokud plánujete projekt s dopadem na kvalitu ovzduší, energetické úspory nebo udržitelnou veřejnou infrastrukturu, pak zbystřete! – aktuální harmonogram výzev OPŽP pro rok 2025 přináší tři nové výzvy, které míří přesně na tato témata. Celkem je ve hře 400 milionů korun, rozdělených podle typu regionu a tématu. A navíc: některé z výzev cílí přímo na méně rozvinuté nebo tzv. přechodové regiony, kde jsou investiční potřeby nejpalčivější.

Výzva č. 96: 150 mil. Kč pro méně rozvinuté regiony

Veřejné budovy v Libereckém, Královéhradeckém, Pardubickém, Olomouckém a Zlínském kraji mají příležitost k výrazné modernizaci. Výzva č. 96 je navržena tak, aby pomohla těmto méně rozvinutým regionům realizovat opatření s energetickým dopadem – například zateplení škol, instalace FVE, výměna zdrojů tepla nebo řízení spotřeby energie pomocí chytrých technologií. Cílem je snížit provozní náklady veřejných institucí a zároveň zlepšit kvalitu služeb, které poskytují občanům.

Výzva č. 97: 150 mil. Kč pro přechodové regiony

Podobné možnosti otevírá i výzva č. 97, tentokrát pro tzv. přechodové regiony – tedy kraje, které nejsou ani nejrozvinutější, ani nejchudší, ale často trpí strukturálními problémy. Dotace umožní financovat například rekonstrukce budov úřadů, knihoven nebo kulturních domů s cílem zvýšit jejich energetickou efektivitu. Podpora pokrýtí významné část nákladů na technická opatření i přípravu projektové dokumentace určitě stojí za zvážení!

Výzva č. 98: 100 mil. Kč na systémy pro sledování znečištění ovzduší

Čistý vzduch není samozřejmost – a bez dat ho nelze chránit. Právě proto míří výzva č. 98 na rozvoj systémů pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší. Podpořeny budou nejen nové měřicí stanice a laboratoře, ale i softwarová řešení pro modelování rozptylu emisí a přístup k datům pro veřejnost. Dotace je určená pro kraje, města, odborné instituce nebo provozovatele stanic – zkrátka pro každého, kdo pomáhá monitorovat kvalitu ovzduší.

Další podrobnosti najdete v Harmonogram výzev OPŽP 2021–2027 na rok 2025
 

Evropská unie výrazně změnila pravidla pro povinný ESG reporting, tedy pro environmentální, sociální a správní informace, které mají firmy zveřejňovat. Původní složité a nákladné požadavky byly zjednodušeny – místo rozsáhlých reportů stačí firmám vyplnit jednoduchou tabulku podle nových standardů VSME. Tato změna znamená, že firmy už nemusí tolik spoléhat na služby třetích stran. Mnohé firmy teď hledají praktickou a reálnou pomoc, jak se s novými pravidly vypořádat, aby plnily povinnosti bez zbytečných byrokratických nákladů. Pro poradce, kteří se doposud ESG reportingu věnovali, to může být tvrdý zásah, protože jejich služby už nejsou tolik potřeba. Na druhé straně firmy vítají snížení administrativní zátěže a zároveň volají po skutečné a neformální podpoře v oblasti udržitelnosti. Více ZDE
 

Evropská komise spustila veřejnou konzultaci k návrhu tzv. aktu o akcelerátoru dekarbonizace průmyslu, který má být novým pilířem evropské Zelené dohody. Cílem této legislativní iniciativy je urychlit dekarbonizaci energeticky náročných průmyslových odvětví a vytvořit podmínky pro konkurenceschopnou, nízkouhlíkovou výrobu v EU.

Zejména sektory jako ocelářství, chemický průmysl, cementárny, sklářství, papírenství či výroba hliníku čelí značným technickým i finančním výzvám. Komise proto navrhuje nástroj, který má zrychlit administrativní procesy, usnadnit přístup k financím, podpořit vznik prioritních projektů a nastavit spravedlivé tržní podmínky vůči dovozům z třetích zemí.

V rámci přípravy legislativy klade Komise důležité otázky a vyzývá všechny aktéry – od podniků přes samosprávy po výzkumné a neziskové organizace – aby se zapojili do konzultace. Vybrali jsme několik zásadních okruhů:

Překážky na cestě k bezemisnímu průmyslu

• Mají podniky přístup k dostupné bezemisní energii?
• Odráží se vysoké investiční a provozní náklady na zájmu o dekarbonizační technologie?
• Zůstávají malé a střední podniky v transformačním procesu pozadu?

Komplikované povolovací řízení

• Trvá získání povolení pro dekarbonizační projekt i více než rok?
• Mohla by pomoci digitalizace, sdílená data, nebo prioritní zrychlené řízení?
• Je možné sjednotit postupy napříč EU, aby nevznikaly zbytečné rozdíly mezi členskými státy?

Financování a investice

• Které nástroje jsou nejefektivnější – granty, uhlíkové smlouvy, záruky, daňové pobídky?
• V jakých fázích projektů chybí peníze nejčastěji – vývoj, pilot, škálování, provoz?
• Jak zapojit soukromý kapitál a přímé zahraniční investice, aniž by byla ohrožena evropská suverenita?

Trhy pro čisté výrobky

• Jsou zákazníci ochotni připlatit za nízkouhlíkové výrobky?
• Pomohlo by označení EU o uhlíkové náročnosti – a mělo by být dobrovolné, nebo povinné?
• Jak mohou veřejné zakázky pomoci vytvořit poptávku po udržitelných průmyslových řešeních?

Evropský parlament a Rada EU dosáhly předběžné dohody o úpravě mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který má zabránit přesunu emisně náročné výroby mimo EU a chránit domácí průmysl před „uhlíkovým únikem“. Nově bude zavedena tzv. de minimis hranice 50 tun – pokud podnik ročně doveze méně než tento objem vybraného zboží (např. železo, ocel, hliník, cement, hnojiva), nebude podléhat administrativním povinnostem spojeným s CBAM. Tím chce EU snížit zátěž zejména pro malé a střední podniky, aniž by ohrozila efekt celého systému: i nadále má CBAM pokrývat 99 % emisí z dotčeného dovozu. Součástí dohody je i zjednodušení postupů pro výpočet emisí, autorizaci a ověřování údajů a nová pravidla pro finanční odpovědnost dovozců. Přidány byly i ochranné mechanismy proti obcházení systému. Změny ještě musí formálně schválit Parlament i Rada. Nová pravidla by měla vstoupit v platnost krátce po zveřejnění ve Věstníku EU.

Evropský parlament schválil rezoluci k tzv. Clean Industrial Deal, balíčku opatření Komise na podporu konkurenceschopnosti a udržitelnosti evropského průmyslu. Poslanci v ní zdůrazňují, že je třeba sladit klimatická opatření s průmyslovou politikou a že Evropská unie musí jednat rychleji a ambiciózněji, aby ochránila pracovní místa, strategickou autonomii a technologické prvenství.

Klíčovou roli podle Parlamentu sehraje nově zřízená Průmyslová dekarbonizační banka, která má pomoci navýšit investice do čistých technologií. Ty by se měly zaměřit na dopad na emise, škálovatelnost a bezpečnost dodávek. Poslanci rovněž vyzývají k rozvoji vedoucích trhů s evropskými nízkoemisními produkty a k využití veřejných i soukromých zakázek ke stimulaci poptávky.

Rezoluce zároveň vyzývá k rychlejším povolovacím procesům a snazší administrativě – zejména pro malé podniky. Měla by se zjednodušit žádost o financování, snížit požadavky na vykazování a urychlit realizace menších projektů. Dále Parlament apeluje na podporu přeshraniční energetické infrastruktury a dokončení energetické unie, která je stále brzděna roztříštěností regulace a plánování investic mezi členskými státy.

Poslanci dále podporují zavedení silného mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který by měl chránit evropský trh před nekalou konkurencí a dumpingem z třetích zemí. Významná je také příprava na budoucí legislativní rámec pro trvalé odstraňování uhlíku, včetně jeho zachytávání, přepravy a využití v obtížně dekarbonizovatelných sektorech. Celkově Parlament považuje Clean Industrial Deal za důležitý krok, ale zdůrazňuje, že čas na akci se krátí.

Mohlo by vás zajímat:

Studie: Do oteplení Země o 1,5 stupně Celsia zbývají tři roky uhlíkového rozpočtu

Veřejné slyšení v Senátu Parlamentu ČR bylo svoláno kvůli vážným připomínkám a stížnostem města Pardubice a okolních obcí na proces posuzování vlivu spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví na životní prostředí. Hlavním důvodem je dlouhodobý odpor proti plánovanému obnovení provozu spalovny, který trvá už od roku 2007, a zejména kritika současného legislativního rámce (proces EIA), který je podle obyvatel a samospráv nedostatečný pro ochranu veřejného zdraví a okolního prostředí.

Primátor Pardubic Jan Nadrchal v projevu podpořil požadavky občanů na právo žít ve zdravém prostředí a upozornil na nevyhovující podmínky kolem spalovny, která by měla zpracovávat až 20 tisíc tun nebezpečného odpadu ročně, přičemž je velmi blízko rodinným domům a zásobníkům metanu. Kritizována byla i nízká frekvence a transparentnost měření emisí a možný střet zájmů, protože měření platí provozovatel zařízení.

Senátní slyšení je součástí snahy města Pardubice prosadit legislativní změny v rámci posuzování vlivů na životní prostředí tak, aby lépe chránily zdraví obyvatel a přísněji regulovaly provoz zařízení jako je spalovna v Rybitví. Závěry slyšení budou předány příslušnému výboru Senátu, který může doporučit vládě kroky k úpravám zákonů.

Závěry z veřejného slyšení budou nyní zpracovány Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jeho usnesením by mohla být vláda a příslušné úřady vyzvány k přípravě konkrétních legislativních změn. 

Za výstavbou spalovny nebezpečného odpadu v Rybitví stojí společnost AVE CZ odpadové hospodářství. Tato firma je však v současné době pod palbou veřejné kritiky a čelí obžalobě kvůli podezření z miliardového daňového úniku spojeného s poplatky za skládkování, což ještě více zvyšuje napětí a nedůvěru vůči jejím plánům na obnovu provozu spalovny.

Záznam veřejného slyšení naleznete na tomto odkaze a použité prezentace budou dostupné zde.

Éra vágních hesel jako „ekologický“, „zelený“ nebo „klimaticky neutrální“ na evropském trhu definitivně končí. Připravovaná směrnice EU o zelených tvrzeních (Green Claims Directive) radikálně mění pravidla hry a zavádí nulovou toleranci k nepodložené komunikaci. Předpokládá se, že Evropská Unie směrnici schválí na konci měsíce června. Reálně to bude znamenat, že firmy, které nebudou schopny svá tvrzení doložit vědeckými daty, čelí hrozbě likvidačních sankcí – včetně pokut až do výše 4 % ročního obratu a vyloučení z veřejných zakázek. V reakci na toto legislativní zemětřesení spouští poradenská společnost CIRA Advisory specializované služby Green Claims Check a Green Claims Brief, které provedou firmy tímto novým a rizikovým prostředím.

„Zapomeňte na líbivá zelená razítka a neurčité fráze na obalech. Tato směrnice není kosmetická úprava, je to revoluce pro firemní komunikaci a marketing,“ říká Ivana Hekerle, expertka na komunikaci udržitelnosti bez greenwashingu z CIRA Advisory a dodává: „Pro firmy, které dosud braly ekologii jen jako marketingovou nálepku, jde o strategické riziko, které může ohrozit jejich existenci. Naopak pro ty, které investují do skutečné udržitelnosti, je to obrovská šance, jak se konečně transparentně odlišit od konkurence a získat si důvěru zákazníků.“

Revoluce v marketingu: Co se mění?

Nová pravidla, která by měla vstoupit v platnost v rámci členských zemí začátkem  2027, nutí firmy k absolutní transparentnosti a mění tyto tři klíčové oblasti:

Konec vágních hesel:
Používání obecných a často zavádějících pojmů jako „ekologický“, „zelený“, „šetrný k přírodě“ nebo „klimaticky neutrální“ bude zakázáno, pokud nebudou podloženy relevantními vědeckými důkazy. Každé tvrzení bude muset být konkrétní, přesné, doložitelné a srozumitelné, aby spotřebitelé nebyli uvádění v omyl.

Pravda o celém životním cyklu:
Směrnice ukončuje tzv. „vyzobávání třešniček“, kdy firmy zdůrazňují jeden pozitivní aspekt produktu a mlčí o ostatních. Nově bude nutné posoudit a transparentně doložit environmentální dopady z komplexní perspektivy celého produktu.

Nezávislý dozor PŘED startem kampaně:
Toto je jedna z nejzásadnějších změn. Veškerá environmentální tvrzení a značky budou muset projít povinným ověřením nezávislou a akreditovanou třetí stranou ještě PŘEDTÍM, než je firma použije v marketingu. V praxi to znamená, že marketingový tým nemůže jednoduše spustit kampaň – musí nejprve získat „certifikát o shodě“, který potvrdí platnost a pravdivost daného tvrzení.

Sankce, které mohou položit firmu

Důsledky nedodržení směrnice jsou záměrně nastaveny tak, aby byly odstrašující a ochránily spotřebitele i férový trh. Firmám hrozí následující postihy v případě greenwashingu:

Finanční postihy: Pokuty mohou dosáhnout až 4 % celkového ročního obratu společnosti v dotčených členských státech. Pro firmu s obratem jedna miliarda korun to může znamenat ztrátu 40 milionů.

Vyloučení z tendrů: Hrozí dočasné vyloučení z účasti na veřejných zakázkách, což je pro mnoho podniků likvidační.

Zabavení zisků a poškození reputace: Kromě pokut může dojít k zabavení příjmů z prodeje a především k nenávratnému poškození důvěry značky u zákazníků.

Řešení existuje: Jistota v nejisté době

Aby firmy předešly fatálním chybám a nejistotě, představuje CIRA Advisory dvě nové služby navržené na míru různým typům společností. Každá nabízí jasnou cestu, jak proplout novou legislativou bezpečně a efektivně.

Dvě cesty k bezpečné komunikaci:

1. Green Claims Check – Strategická jistota pro velké hráče
Pro střední a velké společnosti , které vnímají udržitelnost jako strategickou prioritu, je určena komplexní služba Green Claims Check. Nejde jen o pasivní kontrolu, ale o aktivní proces. Experti provedou hloubkový audit veškerých environmentálních tvrzení napříč všemi kanály – od obalů produktů po sociální sítě. Odhalí rizikové formulace a pomohou vágní sdělení přeformulovat na konkrétní a obhajitelná tvrzení. Výsledkem není jen zajištění 100% souladu s legislativou, ale vytvoření strategie komunikace a interních procesů, které přemění komunikaci udržitelnosti z povinnosti na silnou a důvěryhodnou konkurenční výhodu.

2. Green Claims Brief – Rychlý start pro malé a střední podniky
Pro menší a střední podniky (MSP) nebo firmy, které s tématem teprve začínají, je navržen Green Claims Brief. Tato služba představuje rychlý a nákladově efektivní způsob, jak se v problematice zorientovat a předejít základním chybám. Během intenzivního workshopu se vedení a marketing seznámí s klíčovými principy směrnice a nejčastějšími prohřešky. Následuje expresní analýza komunikace, jejímž výstupem je souhrnná zpráva s konkrétními a okamžitě aplikovatelnými doporučeními pro nápravu největších rizik.

„Naším cílem není jen hasit požár a odvracet pokuty. Chceme firmám ukázat, jak přeměnit tuto povinnost na silnou stránku a jak budovat značku na upřímnosti. Důvěra bude klíčová. V éře po greenwashingu vyhraje ten, kdo bude se svými zákazníky komunikovat poctivě, transparentně a srozumitelně. A my jim k tomu dáváme návod a jistotu,“ uzavírá Hekerle.

O CIRA Advisory

CIRA Advisory (CIRAA) je poradenská, konzultační a vzdělávací společnost, která se zaměřuje na oblast cirkulární ekonomiky, udržitelnosti a ESG, a to napříč všemi segmenty hospodářství. CIRAA má skoro 10 let zkušeností s tématem cirkulární ekonomiky, které prakticky převádí do projektů s českými firmami a institucemi. CIRAA se specializuje na tvorbu ESG strategií a reportů, projekty související s cirkulární ekonomikou, analýzy udržitelnosti, komunikace udržitelnosti a prevenci greenwashingu. Klienty tématy prakticky provádí v jednotlivých službách a odděleních, od poradenství přes vzdělávání až po komunikaci.

CIRAA navíc stojí za dalšími projekty, které se zaměřují na vzdělávání odborné i laické veřejnosti - podcast Loopa Vojty Kovala, Cirkulární akademie, Společně udržitelně a spolu s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy vydává Manuály komunikace bez greenwashingu.

Zdroj: CIRA Advisory

Souostroví Raja Ampat v indonéské provincii Jihozápadní Papua, často označované jako „poslední tropický ráj“ či „Amazonie moří“, čelí vážnému ekologickému ohrožení v důsledku rostoucí těžby niklu – kovu nezbytného pro baterie elektromobilů. Zásah do unikátních ekosystémů vyvolal mezinárodní pozornost poté, co organizace Global Witness odhalila rozsah těžební činnosti. Indonéská vláda sice zareagovala odebráním licencí čtyřem z pěti společností, ale škody už byly napáchány – podmořské snímky ukazují sedimenty dusící korálové útesy, dronové záběry dokumentují odlesnění a znečištění vody. Neziskové organizace varují, že těžební firmy se mohou k činnosti vrátit soudní cestou. Více ZDE

Během jarních měsíců se v Česku poprvé testoval způsob, jak vytvořit funkční systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR) pro nábytek – obdobný těm, které už dnes fungují u elektrospotřebičů nebo baterií. Výsledky pilotního projektu Nábytek v oběhu dokazují, že dobře navržený systém může přinést zásadní posun v nakládání s nábytkovým odpadem. Za projektem stojí šestice nábytkových firem, která jeho řízením pověřila byznysovou platformu Změnu k lepšímu a společnost Cyrkl. Mezi klíčové partnery projektu patří Ministerstvo životního prostředí, vybrané obce nebo reuse centra. Nábytek v oběhu odstartoval v březnu a sbíral data na 10 sběrných místech v pěti městech v ČR.

Data z terénu: Češi vozí nábytek tam, kde to mají blízko

Za necelé tři měsíce bylo shromážděno přes 5 185 kusů nábytku o hmotnosti 127 tun. Především to byly koberce (676 ks), židle (581 ks) a matrace (546 ks). Až 99,7 % uživatelů přivezlo nábytek ze vzdálenosti do 15 km, což potvrzuje, že logistická dostupnost je klíčovým faktorem ochoty zapojit se do systému.

Recyklace a reuse: je tu obrovský potenciál, ale ukázaly se limity systému

Projekt dosáhl téměř 37% míry recyklace, což je výrazně více než současný odhadovaný průměr (10 %). Z celkového množství odevzdaného nábytku bylo 1987 kusů nábytku dřevěných nebo z dřevěného kompozitu odevzdáno na sběrných dvorech, kde byl tento nábytek dále vytříděn podle instrukcí zpracovatele do kontejneru s dřevěným odpadem. 
Klíčová byla spolupráce s partnery, kteří mají odpovídající infrastrukturu EPR systému – společnost Kronospan zajistila 100% využití vytříděného dřeva.

Až 20 % evidovaného nábytku mělo potenciál k dalšímu využití, ale reálně bylo znovu použito jen 8 %. Důvodem byla přeplněná reuse centra a omezené kapacity – například centrum Sto.re muselo odmítnout přes pět tun nábytku.

„Z dostupných dat vyplývá, že se v ČR ročně vyhodí až 350 tisíc tun nábytku. Nábytek je sektorem s vysokým potenciálem pro zlepšení cirkulární ekonomiky a využívání zdrojů, a právě princip rozšířené odpovědnosti výrobce (tzv. EPR) může představovat řešení. Základem úspěšných změn jsou podložená data a vzájemná dohoda zainteresovaných subjektů, a právě o to se v rámci dobrovolné dohody s nábytkáři a organizátory pilotního projektu Nábytek v oběhu snažíme. Výstupní data jsou pro nás důležitým zdrojem informací při plánovaní odpadového hospodářství. Dle výzkumu agentury Focus z května 2025 třídí odpad ve větší míře 78 % obyvatel. Zároveň ale pouze 37 % třídí objemný odpad – tedy právě starý nábytek či koberce. Cílem Ministerstva životního prostředí je se na tento segment odpadu zaměřit a zvýšit míru sběru i recyklace,“ doplnil vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí David Surý.

Matrace a koberce – problém i příležitost

Matrace a koberce tvořily největší položky v objemovém odpadu (celkem 676 koberců a 564 matrací), ale jsou zároveň nejproblematičtější, protože jsou objemné, těžko skladovatelné, kompozitní, a tedy obtížně recyklovatelné. Navíc je reuse centra často nepřijímají z hygienických důvodů. Pro budoucí EPR systém je nezbytné řešit je samostatně – legislativně i technologicky.

„Díky pilotní fázi projektu Nábytek v oběhu víme, kde začít. Máme reálná data, ochotu firem i obcí spolupracovat a jasné kroky, které povedou ke skutečně funkčnímu EPR systému pro nábytek v Česku,“ shrnuje výsledky Gabriela Měsícová, public affairs manažerka byznysové platformy Změna k lepšímu, která se na organizaci projektu spolupodílí.

Projekt poskytl klíčová doporučení pro budoucnost

Pilot ověřil 5 z 10 testovaných hypotéz (včetně vlivu vzdálenosti, velikosti lokality či efektivity reuse center) a vytvořil analytický základ pro návrh funkčního EPR systému:

• legislativní a institucionální ukotvení systému,
• vybudování a rozvoj infrastruktury, posílení sběrné sítě
• jednotná metodika třídění a evidence-digitální nástroje a centrální datová platforma,
• komunikační rámec a vzdělávání,
• ekodesign a motivace výrobců,
• aktivní zapojení výrobců, obcí i občanů.

„Výzkum jednoznačně potvrdil, že množství použitelného nábytku značně převyšuje současné kapacity naší nábytkové banky, re-use center a re-use pointu. Takže pokud bychom chtěli reálně dosáhnout využití většího podílu bezvadného nábytku, tak musíme otevřít plnohodnotné celopražské re-use centrum. A zároveň musíme nadále podporovat opravárenské kurzy, abychom vzniku nábytkového odpadu předcházeli,” říká Jana Komrsková (Piráti), náměstkyně primátora hl. města Prahy.

Zásadní zjištění: Recyklace nábytku může fungovat

Z pilotního projektu je zřejmé, že funkční EPR systém pro nábytek je možný, ale klíčová je dostupnost sběrné infrastruktury, dostatečná kapacita reuse center, jasně nastavené procesy třídění a evidence, a především aktivní zapojení výrobců, obcí i zpracovatelů.

„Společně jsme dokázali vytvořit pilotní prostředí systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) a otestovat klíčové ukazatele, jako jsou míra recyklace nebo možnosti opětovného využití v jeho jednotlivých procesech na 10 sběrných místech. Děkujeme všem partnerům Nábytku v oběhu za jejich aktivní zapojení a spolupráci,” říká Michaela Streichsbierová, koordinátorka projektu a expertka ze společnosti Cyrkl.

Výstupem projektu je datová analýza zpracovaná společností Cyrkl, která umožní kvalifikované posouzení budoucího financování systému a definování sběrné sítě tak, aby systém byl funkční a pro uživatele dostupný. Výsledky ovlivnila sezónnost, výběr lokalit, omezený počet sběrných míst i konkrétní způsoby, jakými lidé běžně nakládají s nábytkem.

„Ve společnosti IKEA si stejně jako další výrobci a prodejci uvědomujeme svou odpovědnost za množství nábytkového odpadu. Zároveň ale existují cesty, jak tomuto odpadu předcházet. Proto si velmi vážíme otevřené a konstruktivní diskuse se všemi účastníky projektu, včetně státní správy. Postupně se nám daří společně hledat řešení, která mohou vést k nastavení spravedlivého a funkčního systému podpory znovupoužitelnosti nábytku, a tím i ke snížení dopadů na životní prostředí,” dodává k pilotnímu projektu Jakub Lelek, ředitel public affairs ze společnosti IKEA, která patří k iniciátorům celého projektu.

Do projektu bylo vybráno 10 sběrných míst v Praze (Sběrný dvůr Zakrytá, re-use centrum Sto.re a Libeňské reuse a komunitní centrum), Brně (Sběrný dvůr Jedovnická, Projekt RE-NAB v rámci sběrných dvorů a Prodejna IKEA), Českých Budějovicích (Cirkulární dům), Jihlavě (Útulek věcí a Sběrný dvůr Jihlava) a Jindřichově Hradci (Jysk), kde bylo možné do konce května odevzdávat použitý nábytek dle pokynů organizátorů projektu a umožnit tak jeho zaevidování v rámci procesů pilotního projektu.

Zdroj: TZ MŽP

Co kdyby plastové lahve, obaly od jogurtů nebo tácky na maso nemusely končit ve spalovně? Výzkumníci z Fakulty technologické (FT) a Centra polymerních systémů (CPS) Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB) přišli s unikátní metodou, jak z běžného plastového odpadu vyrábět elektrickou energii v „nanoměřítku", například pro potřeby napájení nositelné elektroniky.

Směsný plastový odpad, který nelze recyklovat, obvykle končí na skládce nebo ve spalovně. Tým pod vedením prof. Bereniky Hausnerové a prof. Petra Slobodiana však přichází s ekologičtější alternativou. S využitím tzv. mechanicko-elektrické konverze dokážou ze směsného plastu vyrobit elektřinu prostým mechanickým působením – bez potřeby spalování nebo náročného zpracování.

„Vzali jsme běžný netříděný plastový odpad – PET lahve, tácky, obaly od mycích prostředků – nadrtili jsme ho, roztavili a vyrobili z něj tenké fólie. Ty pak generují elektřinu při stlačení, tření nebo zahřátí,“ vysvětluje prof. Berenika Hausnerová 
z Fakulty technologické UTB. „V podstatě se nám z odpadu podařilo vytvořit funkční nanogenerátory.“

Jednodušší a ekologičtější přístup

Hledání řešení nebylo vůbec snadné a úspěch přišel až po dlouhých měsících experimentování v laboratoři. Výsledky ale nakonec zaujaly natolik, že je otiskl prestižní časopis ACS Sustainable Chemistry & Engineering. Na rozdíl od některých zahraničních týmů se vědci z UTB vyhnuli energeticky náročným metodám, jako je rozpouštění a následné zvlákňování pomocí elektrospinningu. Jejich postup je jednoduchý – směs plastů pouze nadrtí, roztaví a následně lisují do fólií. Tento přístup je nejen ekologičtější, ale i levnější.

Pro výrobu elektřiny použil tým tři konverzní mechanismy. Různé fólie byly vystaveny tlaku, tření a změnám teplot. Nejvyšší účinnost zaznamenali u fólií obsahujících 60 % PET materiálu v režimu tření.

„Vyrobené množství elektřiny není vysoké, ale pro napájení drobné elektroniky jako jsou senzory nebo prvky chytrého oblečení, je ideální. Energie vzniká v nanoměřítku, proto mluvíme o nanogenerátorech,“ doplňuje Petr Slobodian.
Vědci technologii úspěšně otestovali na senzorech, které detekovaly vibrace a tepelné změny při dotyku. V budoucnu by tyto nanogenerátory mohly fungovat například v oblečení, které si samo vyrábí energii při pohybu a zároveň sleduje zdravotní stav nositele.

Paradox plastového odpadu

Zajímavostí je, že směsné plasty, které jsou kvůli nemísitelnosti obtížně recyklovatelné, vykazují vyšší elektrickou účinnost než jednotlivé typy plastů. To, co je překážkou pro klasickou recyklaci, se tak stává výhodou pro výrobu elektřiny.
Navíc nová technologie nabízí ekologickou alternativu k fluoropolymerům, které se doposud pro podobné účely využívaly, a jejichž používání Evropská unie postupně omezuje kvůli jejich dopadu na životní prostředí a zdraví. „A nám se podařilo jednu 
z těchto alternativ nabídnout,“ uzavírá Berenika Hausnerová.

Téma vědci rozvíjí již třetím rokem v rámci základního výzkumu na UTB. Zároveň je jedním z klíčových aktivit orientovaného výzkumu řešených od dubna 2025 v rámci projektu Testovací laboratoř pro implementaci udržitelných a odolných technologií, reg. číslo CZ.02.01.01/00/23_021/0010411, spolufinancovaného Evropskou unií v rámci OP Jan Amos Komenský.  Tento projekt je přímo zacílený na realizaci, či prohloubení spolupráce mezi výzkumnými organizacemi a aplikační sférou, především s firmami zasídlenými v rámci ITI Zlínská aglomerace.

V červnu 2025 byla též podaná žádost o projekt v rámci ERA.net výzvy s názvem EcoCharge - Sustainable Mechanoelectric Energy from Recycled Plastics s mezinárodním zastoupení lídrů v oblasti povrchových úprav (Jozef Štefan Institute v Lublani), 3D tisku (Leoben University) a mechanoelektrické konverze (Riga Technical University) zaměřený na plikační potenciál našeho výzkume. Zapojené subjekty z průmyslové sféry jsou SPUR a.s. (CZ) a Attophotonics Biosciences GmbH (AT).