Bylo zveřejněno konsolidované stanovisko Výboru pro posuzování rizik (RAC) a Výboru pro socioekonomickou analýzu (SEAC) k omezení používání cyklosiloxanů D4, D5 a D6.

Látky oktamethylcyklotetrasiloxan (D4), dekamethylcyklopentasiloxan (D5) a dodecamethylcyclohexasiloxane (D6) jsou perzistentní, bioakumulativní a toxické (PBT) a zároveň vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní (vPvB), byly proto zařazeny na Kandidátský seznam. Používají se do mycích a čisticích prostředků, leštidel, vosků, v kosmetice, v přípravcích pro osobní péči; k úpravě textilních výrobků a barviv.

Na základě návrhu Spojeného království na omezení látek D4 a D5 bylo přijato opatření, kdy po 31. lednu 2020 se obě látky nesmí uvádět na trh ve smývatelných kosmetických přípravcích v koncentraci 0,1 % hmotnostních nebo vyšší (záznam 70 v příloze XVII nařízení REACH).

Kromě kosmetického průmyslu se uvedené látky používají např. pro chemické čištění (pouze pro profesionální použití), čisticí prostředky, prostředky pro péči o domácnost a výrobky pro údržbu vozidel (profesionální a spotřebitelské použití), zdravotnické prostředky a čištění uměleckých předmětů a starožitností (profesionální použití). Od omezení D4 a D5 ve smývatelných kosmetických přípravcích byla použití látek revidována. Komise požádala agenturu ECHA, aby do již existujícího omezení zařadila také látku D6 a aby rozšířila omezení uvádění na trh látek D4, D5 a D6 samostatně nebo ve směsích používaných spotřebiteli a profesionály. Omezení by se netýkalo průmyslového použití a použití v předmětech.

Nyní je k dispozici konsolidované stanovisko výborů RAC a SEAC (viz příloha zprávy), které podpořilo návrh ECHA omezit používání cyklosiloxanů D4, D5 a D6. Cílem návrhu je omezit uvádění na trh výrobků pro spotřebitele/ profesionály obsahujících tyto látky samostatně, jako složky jiných látek nebo ve směsích v koncentraci rovné nebo vyšší než 0,1 % hm. Přestože je kosmetika hlavním zdrojem uvolňování látek D4, D5 a D6 do životního prostředí, mohl by návrh na omezení vést ke snížení celkových emisí o 90 %.

Stanovisko výborů RAC a SEAC bylo zasláno ke konečnému rozhodnutí Evropské komisi, která má 3 měsíce na to, aby předložila návrh změny záznamu 70 v příloze XVII nařízení REACH.

Zdroj: MPO

V boji se smogem pomohou Česku miliony korun z Norských fondů. Státní fond životního prostředí ČR otvírá v programu Životní prostředí, ekosystémy a změna klimatu financovaném z Norských fondů novou dotační výzvu „Tromso“. V ní je pro města, obce a další žadatele připraveno 65 milionů korun určených na monitoring a analýzu stavu ovzduší. Dotace pokryje až 100 % způsobilých výdajů na projekt. Žádosti přijímá Státní fond životního prostředí ČR online od 15. července do 30. září 2020.

„Znečištění ovzduší je v České republice dlouhodobě jedním z prioritních témat v ochraně životního prostředí. V minulých letech jsme úspěšně realizovali desítky projektů a aplikovali mnoho úspěšných nástrojů, díky kterým se daří snižovat znečištění ovzduší v obcích a regionech. Prostřednictvím programu Norských fondů chceme na tyto úspěšné projekty navázat a doplnit síť monitoringu ovzduší, která se v tuto chvíli potýká s existencí „bílých míst.“ Jedná se o lokality, pro které neexistují dostatečně podrobná či aktuální data o úrovni a hlavních zdrojích znečištění,“ vysvětluje zaměření výzvy Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

Z dotační výzvy Tromso mohou získat samosprávy a další žadatelé finanční prostředky na provedení dočasného, například mobilního, monitoringu kvality ovzduší. Zjistí tak převládající typ znečištění a pomocí vhodných analýz určí zdroj tohoto znečištění. Následně údaje získané měřením vyhodnotí a zpracují akční plán s návrhy konkrétních opatření na zlepšení kvality ovzduší v dané oblasti. Na vlastní realizaci protismogových opatření poskytnou Norské fondy také dotaci, a to v další připravované výzvě.

„Stejně jako v případě výzev na adaptaci vůči klimatické změně, jsou i v této oblasti podpory jednotlivé výzvy z Norských fondů navzájem propojeny. Výzva Tromso je prvním krokem, díky němuž žadatelé zjistí míru znečištění ovzduší v daném regionu a připraví si akční plán. V navazující výzvě s celkovou alokací 3 milionů eur budou moci získat až 750 000 eur na zavedení konkrétních opatření, která umožní toto znečištění reálně eliminovat,“ doplňuje ředitel Petr Valdman a odkazuje na Manuál pro oblast podpory Snižování negativního vlivu lidské činnosti na kvalitu ovzduší, který je ke stažení na webových stránkách Státního fondu životního prostředí.

Dotační podpora z aktuální výzvy na monitoring stavu ovzduší je určena primárně městům a obcím, získat ji však mohou všechny subjekty, které jsou v České republice registrovány jako právnické osoby. Výše dotace se pohybuje od 5,2 do 19,2 milionu korun, přičemž pokryje až 100 % způsobilých výdajů na projekt.

Žadatelé mohou své žádosti o podporu předkládat od 15. července do 30. září 2020 prostřednictvím online formuláře v Agendovém informačním systému SFŽP ČR. Další podrobnosti o výzvě a bližší podmínky pro žadatele jsou k dispozici na internetových stránkách SFŽP ČR.

A proč právě Tromso? Toto severské město bývá přezdíváno Paříž severu či Brána do Arktidy. Nachází se přibližně 400 kilometrů za severním polárním kruhem a právě zde v minulosti začínali své dobrodružné expedice známí polární badatelé Amundsen či Umberto Nobile. Najdete tu nejseverněji položenou univerzitu na světě a také nejseverněji položenou botanickou zahradu. Ne náhodou dostala dotační výzva název po tomto městu, Tromso patří totiž v Norsku k městům s nejvyšší kvalitou ovzduší.

Evropská komise zahájila konzultaci ohledně zavedení standardu pro zelené dluhopisy EU, která bude otevřená až do 2. října. Zelené dluhopisy získávají mezi investory na popularitě a díky investicím do ekologických technologií přispívají i k plnění cílů Zelené dohody pro Evropu. Euro je již dnes nejvíce využívanou měnou při vydávání zelených dluhopisů a vytvoření standardu by mělo jeho roli v této oblasti ještě posílit. Komise vytvořila již v loňském roce technickou expertní skupinu, která se této oblasti věnovala a vytvořila doporučení a pokyny pro vytvoření standardu. Záměr vytvořit standard je součástí revidované strategie pro udržitelné finance, která by měla být zveřejněna koncem tohoto roku.

Celkem 15 milionů korun rozdělí Ministerstvo životního prostředí ze Státního fondu životního prostředí ČR na ekologické výukové programy pro děti předškolního a školního věku. Dotační podpora je určena konkrétně pro ekocentra a střediska ekologické výchovy, která u nás dlouhodobě zajišťují kvalitní ekologické programy po celé republice. Rezort tak podpoří výchovu dětí k ekologickému myšlení a odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Příjem žádostí do výzvy 1/2020 z Národního programu Životní prostředí probíhá elektronicky přes systém AIS SFŽP ČR a potrvá od 1. července do 30. října 2020, nebo do vyčerpání prostředků. Bližší informace a dokumenty k výzvě

Plasty jsou dnes skloňované v nejrůznějších souvislostech, staly se doslova součástí našeho života. Jejich velký objem je však negativně vnímán v okamžiku, kdy se stanou odpadem a potřebujeme se jich zbavit. Nejinak je tomu i ve stavebnictví, kde je najdeme kromě obalů i v řadě dalších aplikací. Dokonce je jejich uplatnění v tomto oboru hned po obalovém průmyslu druhé největší a směřuje sem cca pětina všech plastů vyrobených v Evropě.

Plasty lze ve stavbě nalézt v celé šíři druhů, mají totiž řadu unikátních vlastností. Jsou velmi lehké a nevyžadují náročnou údržbu (nerezaví ani nehnijí), fungují jako výborné izolační a těsnicí materiály a dokážou tak výrazně zvýšit energetickou efektivnost budov. V neposlední řadě mají dlouhou životnost a jsou většinou recyklovatelné.

Tyto makromolekulární sloučeniny lze rozdělit podle jejich chování při změně teploty:

• Termoplasty, které lze opakovaně zahřátím uvést do tvárného stavu; příkladem je polyetylen, polypropylen, polystyren, polymetylmetakrylát (plexisklo), polyvinylchlorid (PVC) nebo polyamidy (např. nylon, silon) a

• Reaktoplasty, které po tepelném vytvrzení již nelze novým ohřátím uvést znovu do tvárného stavu; např. bakelit nebo vulkanizovaný kaučuk.

Jaké jsou ty nejčastější typy a aplikace plastů ve stavbách?

• Polyvinylchlorid PVC - má mezi plasty ve stavebnictví dominantní postavení. Používá se v tvrdé formě (např. na okapové žlaby, těsnící profily nebo okna) a jako měkčený na hydroizolační folie, bazénové a střešní folie, izolace skládek, nafukovací haly.

• Polyetylen PE - obalové a hydroizolační folie pro zemní izolace všeho druhu, potrubí pro kanalizace a rozvod vody, pěnový jako trubice pro izolace potrubí.

• Polypropylen PP - jeho tepelné stálosti se využívá zejména pro trubkové rozvody, různé jímky, čistírny odpadních vod.

• Polykarbonáty – jsou velmi houževnaté (prakticky nerozbitné) a nahrazují sklo např. v osvětlovací technice nebo jako zasklení oken.

• Polymetylmetakrylát (plexisklo) – je také velmi pevný s výbornými optickými vlastnostmi; využívá se na výrobu potravinářských vitrín nebo jako náhrada skla (pergoly, zastávky apod.).

• Polystyren PS – pevný a levný, hojně využívaný, hlavně jako izolační materiál ve formě desek.

• Epoxidy (pryskyřice) - vynikají adhezivními vlastnostmi ke všem stavebním materiálům, jsou velmi mechanicky a chemicky odolné; využívají se na podlahy, dále jako pojiva, tmely, lepidla nebo laky.

• Silikony – využívají se jako zalévací a odlévací hmoty, pryže, tmely, těsnící bužírky do oken, na nátěry omítek.

• A další – polymer betony, lamináty, kaučuky….

Odolnost a tedy dlouhá životnost plastů (až několik desítek let) je jejich velkou předností. A protože hlavní boom jejich využívání ve stavebnictví nastal většinou až ve druhé polovině 20. století, znamená to, že doba masivního vzniku plastového odpadu nás teprve čeká. Například životnost pěnového polystyrenu ve stavebnictví je až 50 let. Na druhou stranu je třeba říct, že většina plastů je dobře recyklovatelná, např. okenní profily z PVC jako nejpoužívanějšího plastu ve stavebnictví lze recyklovat bez ztráty kvality až 8x a jejich životnost se tak pohybuje v řádu desítek let. To vše za předpokladu jejich dobrého vytřídění. A tady se opět dostáváme na počátek vzniku stavebních odpadů – abychom je mohli využívat a recyklovat, potřebujeme je co nejčistší, čili jednoduše řečeno potřebujeme kvalitně a s rozmyslem jak stavět, tak bourat.

Kvůli zvyšujícím se požadavkům na energetickou náročnost budov se v posledních letech stal velmi oblíbeným plastem ve stavebnictví polystyren. Tento relativně levný výborný izolační materiál se využívá k tepelným izolacím fasád, podlah i střech. Dle odborných zdrojů (Sdružení EPS ČR) se ho u nás ročně vyprodukuje přes 60 tisíc tun; výrobcem je společnost Synthos v Kralupech n. V. Je snadno manipulovatelný, navíc zdravotně nezávadný a hlavně snadno recyklovatelný - čistý, např. odřezky, se použije přímo při výrobě nového pěnového polystyrenu, stávající recyklační technologie dovolují využít i polystyren lehce znečištěný tmely nebo lepidly. Ten lze rovněž přidávat do lehčeného betonu, izolačních omítek i cihel. Přesto je u nás jeho recyklace zatím nízká, na skládkách ho ročně končí přes 50%. Příčin je více, kromě nedůsledného třídění odpadního polystyrenu prodražuje celý proces doprava, protože polystyren obsahuje 98% vzduchu. Proto jsou některé dotříďovací linky vybaveny zařízením na komprimaci polystyrenu. V zahraničí je motivace k třídění a sběru odpadního polystyrenu zvyšována jeho pozitivní cenou (Švýcarsko), občanům v Holandsku je zase umožněno třídit jej v městských sběrných dvorech.

Další komplikaci při recyklaci polystyrenu způsobuje – trochu paradoxně – splnění legislativních požadavků, a sice v oblasti protipožární ochrany. Desky z expandovaného i extrudovaného polystyrenu totiž obsahují sloučeninu hexabromcyklododekan (HBCDD), který funguje jako zpomalovač hoření. Tato látka však byla v roce 2013 zařazena na seznam látek Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech jako látka škodlivá pro lidské zdraví a životní prostředí. Přidávala se do polystyrenu až do r. 2015 a při rekonstrukcích a demolicích starších budov se tedy bude dlouho vyskytovat polystyren s obsahem HBCDD. Legislativa však omezuje možnosti dalšího nakládání s takovým materiálem. Pokud je totiž koncentrace HBCDD větší než 1.000 mg/kg, může být polystyren pouze energeticky využit nebo upraven tak, aby se koncentrace HBCDD v odpadním polystyrenu snížila pod uvedený limit. Při obsahu HBCDD nad 30.000 mg/kg (tj. více než 3%) se polystyren stane nebezpečným odpadem a lze jej pouze odstranit ve spalovnách nebezpečného odpadu zajišťující shoření při teplotách nad 1.100°C. Rozhodně tedy nesmí skončit na skládce. Stavební firmy mohou provedením analýzy prokázat množství HBCDD v odpadním stavebním polystyrenu, občané by jej neměli odevzdávat v rámci tříděného sběru do žlutých kontejnerů – tam může končit jen obalový polystyren, který zpomalovač hoření neobsahuje.

Jaké jsou tedy vyhlídky pro plastové stavební odpady, kterých bude v budoucnu přibývat? Pokud jde o jejich materiálové využití, převažuje v současnosti mechanická recyklace, čili zpracování odpadních plastů na drť různé granulometrie a její další využití např. přimícháním k čisté surovině, jako pojivo při výrobě stavebních kompozitů nebo k vylehčení železobetonových konstrukcí. Ukazuje se však, že pouhá mechanická recyklace plastů – a to obecně všech plastů - není optimální cesta. Nejen že se tak nedaří plnit stanovené cíle EU, ale existují i další překážky a asi nepřekvapí, že se týkají ekonomiky. Předně jsou to vysoké náklady na systém sběru a vlastní granulaci plastů, protože předpokladem kvalitních granulátů je co nejlépe vytříděný a co nejméně znečištěný vstupní tok odpadů. Vzniklé granuláty mají obvykle nižší kvalitu a nekonkurují proto cenově primárním surovinám – jednoduše, není o ně zájem. A protože je vyráběno mnoho typů plastů a jsou do nich přidávána nejrůznější aditiva, je mechanická recyklace náročná i technicky.

Ale je tu ještě recyklace chemická. Takovou technologií je třeba i pyrolýza neboli termický rozklad odpadních plastů bez přístupu kyslíku (nejedná se tedy o spalování). Dochází k depolymeraci odpadu za vzniku pyrolýzního plynu, pyrolýzního oleje a tuhého uhlíkového zbytku. V závislosti na kvalitě vstupujících odpadů lze jednotlivé výstupy využít. Kapalný produkt je směsí uhlovodíkových frakcí a představuje cca 80 % hmotnosti vstupujícího plastového odpadu. Je cennou surovinou pro další využití v petrochemii, energetice, jako komponent při výrobě paliv a podobně. Plynný produkt (přibližně 10% podíl vstupu) může být využit v procesu ohřevu vstupní suroviny nebo po dosažení potřebné čistoty k výrobě elektrické energie v kogenerační jednotce. Tato technologie je však nákladná a v ČR zatím nefunguje žádná pyrolýzní jednotka v plném provozu, probíhají zkoušky v poloprovozním režimu. Velké zahraniční ropné a chemické společnosti však investují nemalé finanční prostředky do technologií chemických recyklací plastů. Patří mezi ně i přeměna plastů pomocí rozpouštědel na původní monomery nebo základní chemikálie. Např. v případě polystyrenu lze pomocí rozpouštědel získávat původní monomery, které se použijí znovu jako surovina v procesu výroby. Přitom lze oddělit i problematický retardér HBCDD a chemicky jej rozložit za vzniku bromu. Taková recyklační jednotka je již plánována i v České republice.

Ke zvýšení recyklace plastů u nás by mělo přispět i dlouho očekávané zvýšení skládkovacích poplatků a důsledné dodržování zákazu skládkovat energeticky využitelné odpady, což plasty v převážné většině jsou. Často proto slouží k výrobě alternativních paliv. Od r. 2024 resp. 2030, pokud bude schválen návrh nového zákona o odpadech, nebude skládkování plastů jako využitelných odpadů možné vůbec.

Ing. Markéta Miklasová
INISOFT Consulting s.r.o.

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Oblastního inspektorátu v Brně uložili pokutu sto tisíc korun společnosti TRINITY DEVELOPMENT s.r.o. za porušení zákona o odpadech. Nakládala s odpady v zařízení, které k tomu nebylo určeno – řádně povoleno.

Od října do prosince 2017 provozovala firma zařízení k využívání plastových odpadů v areálu Průmyslového parku Měnín, které ale nebylo schváleno jako zařízení k využívání odpadů. V průběhu roku 2017 a 2018 uložila na pozemky areálu cca 170 pytlů s plastovým odpadem, který obsahoval například drť a fólie, dále dvě hromady černých hadic a také 66 tun plastových fólií.

„Takové množství odpadů mohlo negativně ovlivnit životní prostředí v okolí Průmyslového parku Měnín. Firma navíc uvedené odpady nijak nezabezpečila před povětrnostními vlivy a ani je nezajistila před případným zahořením. Navíc je provozovatelem mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů na území Hlavního města Prahy, a tak by měla být dostatečně seznámena s pravidly stanovenými zákonem,“ řekl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Brno.

Proti rozhodnutí ČIŽP o uložení pokuty se společnost TRINITY DEVELOPMENT s.r.o. neodvolala a sankce nabyla 24. března 2020 právní moci.

Pro snadnější orientaci povolujících úřadů a provozovatelů v jejich budoucích povinnostech byl zpracován dokument s konkrétními údaji k přezkumům integrovaných povolení a revizí referenčních dokumentů o BAT (BREF) a závěrů o BAT, který doplňuje dříve zveřejněnou metodiku k tzv. výjimkám z BAT. Tato verze je aktualizací zohledňující skutečný stav, provozovatele zařízení a také průběžný vývoj na evropské úrovni. S ohledem na nutnost v některých případech vyhodnotit individuálně aplikovatelnost závěrů o BAT na konkrétní zařízení je dokument chápán jako indikativní.

Dokument ke stažení:

Květnová dohoda o podpoře třídění kovů mezi Ministerstvem životního prostředí a autorizovanou obalovou společností EKO-KOM problém Česka s tříděním plechovek nevyřeší. Navíc přinese větší znečištění sbíraného materiálu, a tím i zkomplikuje recyklaci PETu. Kombinovaný sběr nemá ani dostatečnou technickou kapacitu. K vyřešení problému plechovek tímto způsobem by museli občané náhle třídit plechovky 4x více. Tato cesta nám tedy splnit cíle EU nepomůže.

Dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí a AOS EKO-KOM o podpoře sběru kovů v obcích chce rozšířit tzv. kombinovaný sběr, kdy v obcích bude možné odkládat kovové odpady i do kontejnerů dosud určených pro jiné materiály, nejčastěji plasty. Proto EKO-KOM zavádí příplatek obcím za každý kontejner na třídění kovů (ať už kombinovaný, nebo jednodruhový pouze na kovy) na jejich území, a zvyšuje příplatek třídicím linkám za tunu vytříděných kovových obalů. Celkově jde o další formu intenzifikace sběru.

Iniciativa Zálohujme si uvědomuje, že každá snaha o řešení problému si zaslouží ocenit, ale v tomto případě má návrh řadu zásadních nedostatků:

1) Zhoršení hygieny a zkomplikování recyklace PETu. Začnou-li se třídit k plastům i plechovky, a to nejen nápojové, ale např. i od potravinových konzerv, zhorší se už tak špatná hygiena obsahu žlutých kontejnerů, což ještě více zkomplikuje recyklování PETu do potravinářské kvality, nutné k brzy povinnému přidávání rPETu do nových PET lahví - viz květnové vyjádření Ing. Jitky Sosnovcové ze Státního zdravotního ústavu (pozn. č. 1).

2) Nedostatečná efektivita. Kombinovaný sběr kovů vůbec nemá kapacitu vyřešit každoročně se prohlubující problém ČR s nedostatečným tříděním nápojových plechovek. Ty přitom u nás zaujímají cca 60% podíl mezi hliníkovými obaly, na jejichž samostatné třídění platí cíle EU. Poučíme-li se z nejlepší výtěžnosti dosažené v Brně,  kde zavedli kombinovaný sběr nápojových plechovek už v roce 2012 (pozn. č. 2), pak i kdyby všechny obce v ČR zavedly kombinovaný sběr kovů, k vytřídění roční spotřeby plechovek v ČR se buď musí do ulic rozmístit dalších 1,5 milionu kontejnerů na kombinovaný sběr (všech kontejnerů na tříděný odpad je dnes v ČR cca 470.000), nebo by se muselo zečtyřnásobit množství plechovek, které lidé ročně vytřídí do každého kontejneru na kombinovaný sběr.

3) Nenastartování potřebné recyklace. Cíle EU jsou nastaveny nejen pro třídění, ale i pro skutečnou materiálovou recyklaci. Výsledkem jednání MŽP S AOS EKO-KOM je v zásadě jen zanedbatelná podpora obcí a třídicích linek. Ke skutečné recyklaci se neposunulo nic.

Podporovat třídění kovů je jistě potřeba. Ale intenzifikace, oznámená finanční podpora ani kombinovaný sběr nemohou vyřešit fundamentální problém, kdy řadu let prudce roste prodej nápojových plechovek, zatímco jejich sběr fatálně zaostává. EU ukládá členským státům dosažení 50% míry recyklace hliníku od roku 2025 a ČR nyní dosahuje jen cca 20-30 %. MŽP i EKO-KOM se už nechaly slyšet, že požádají o výjimku z plnění cílů, zároveň iniciují tento snaživý, ale marný pokus řešit sběr hliníkových nápojových plechovek.

„Je potřeba mnohem více regulovat míru a typ obalů, které se uvádějí na trh, a narovnat systém tak, aby původci obtížně recyklovatelných nebo vůbec nerecyklovatelných obalů platili více než původci snadno recyklovatelných materiálů. A především bychom si měli připustit, že dostatečně efektivní třídění nápojových plechovek může zajistit jen zálohový systém (pozn. č. 3). Je to jednodušší i levnější cesta, třídění hliníkových plechovek pomocí záloh by rychle vyrostlo na 90 % či výše a ČR by evropské cíle plnila bez problémů,“ říká Vojtěch Vosecký, expert na cirkulární ekonomiku.

***
1) „Plastový odpad ze žlutých kontejnerů, tak jak je dneska u nás sbírán, nemůže přísné požadavky předpisů EU na recykláty pro styk s potravinami splnit. Tento materiál by musel být následně dokonale roztříděn a podle mých znalostí a informací stávající třídící technologie používané v ČR opět nejsou schopny zaručit vytřídění PET lahví tak, aby byla zaručena požadovaná kvalita. Podle požadavků EU při sběru a zejména při třídění plastů pro styk s potravinami musí být zaveden systém kvality a princip vysledovatelnosti.  Splnění těchto požadavků si rozhodně neumím představit u stávajícího systému zavedeného v ČR.“ Ing. Jitka Sosnovcová, Státní zdravotní ústav ČR.
https://www.tretiruka.cz/news/je-ze-zdravotniho-rizika-bezpecne-pouzivat-k-vyrobe-rpetu-plastove-pahve-vytridene-ze-zlutych-kontejneru/

2) podle výročních zpráv SAKO Brno, a.s. (bez zahrnutí podzemních kontejnerů na tříděný odpad) www.sako.cz

3) Efektivní cestou ke zvýšení míry třídění nápojových obalů je zálohový systém. Země jako Německo, Švédsko či Chorvatsko dosáhly díky zálohovým systémům až 98% míry zpětného odběru PET lahví a plechovek. MŽP zálohový systém stále odmítá, ačkoli nikdo neví, jaké náklady si vyžádá cesta intenzifikace sběrné sítě a dodatečného dotřiďování a kdo tyto náklady uhradí. Bohužel v diskusi o zálohování se mluví hlavně o PET lahvích a plechovky zůstávají stranou pozornosti, ačkoli už v roce 2010 studie LCA nápojových obalů zpracovaná pro MŽP ukázala, že životní cyklus hliníkových plechovek spotřebovává ve srovnání s ostatními skupinami obalů nejvíce energie, má vysokou spotřebu neobnovitelných surovin (ropa, bauxit) a je nejvyšším producentem nebezpečného odpadu.

O iniciativě Zálohujme.cz:
Iniciativa usiluje o celospolečenskou debatu o možnostech zavedení systému vratných záloh na nápojové PET lahve a plechovky v Česku. Došlo by tak k posílení principů oběhového hospodářství. Hledá možnosti, jak zlepšit sběr nápojových PET lahví a plechovek, aby se po použití nestávaly bezcenným odpadem, ale plnohodnotnou surovinou umožňující recyklaci „z lahve do lahve“, „z plechovky do plechovky“.
Více na: www.zalohujme.cz

Členové: Mattoni 1873 a.s., Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN), Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT), Rodinný pivovar BERNARD, a.s., Sodovkárna Kolín, Tradiční pivovar v Rakovníku, a. s., KRAKONOŠ, spol. s r.o., Žatecký pivovar, spol. s r.o., DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice, a.s., Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod, DUP – družstvo – pivovar Poutník, Jarošovský pivovar, WTS-J, a.s., AGS Trade, s.r.o. (Secco+), WINE lN A CAN ASSOCIATION, z. s., Great Expectations, s.r.o., Trash Hero Czech Republic, z.s., Rádio Impuls, RunCzech, Nadace Partnerství, Chaloupky, Divadlo Aqualung.

Senát dnes vyjádřil silné znepokojení nad skutečnostmi, které popisuje vládní zpráva o stavu životního prostředí za rok 2018. Poukázal na to, že zejména v posledních letech téměř tři čtvrtiny ze 43 sledovaných ukazatelů zůstávají v nepříznivém stavu, nebo se dokonce zhoršují. Žádná z kapitol neobsahuje výrazně kladný trend, stojí v usnesení, které dnes Senát ke zprávě přijal.

"Pro mě je vyznění té zprávy depresivní," konstatoval senátor Václav Hampl, který usnesení předložil s kolegyní Jitkou Seitlovou (oba KDU-ČSL). Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) s Hamplem souhlasil.

"Jestli pan senátor Hampl říká, že to jsou depresivní údaje, tak ano, jsou," řekl Brabec. Poukazoval však na to, že atmosféra má obrovskou setrvačnost a změny v chování lidí se projevují až za dlouhou dobu. "Teď trpíme za něco, kde jsme tu sekeru zasekli už před mnoha desítkami let," řekl ministrc. Dodal, že některé účinky se budou dostavovat poměrně pozdě bez ohledu na to, kolik stát investuje peněz.

Mezi obzvláště problematické informace patří podle senátorů například stagnující vývoj emisí oxidu uhličitého, zhoršující se stav koncentrace některých částic v ovzduší nebo absence postupu proti narůstajícím koncentracím léčiv a podobných látek v podzemních vodách. Mezi tyto informace zařadili senátoři také tempo postupující půdní eroze a nízkou odolnost zemědělské krajiny a lesů vůči suchu v důsledku dlouhodobě nevhodných způsobů hospodaření.

Senátoři požádali ministerstvo životního prostředí, aby neprodleně vydalo takzvanou protierozní vyhlášku. Ministr Brabec vyhlášku slíbil. "Ona ta protierozní vyhláška by měla být s jednou docela zásadní věci od 1. ledna 2021," řekl. "A to je to, že od příštího roku by měla být maximální výše půdního bloku 30 hektarů jedné plodiny na všech zemědělských půdách. Teď je to na zemědělských půdách, které jsou ohroženy erozně, což je zhruba 25 procent," uvedl. Od ledna příštího roku by se to mělo rozšířit na veškerou zemědělskou půdu. Brabec uvedl, že vyhláška bude vycházet z monitoringu eroze a bude trestat ty, kteří se k půdě nechovají dobře.

Dokument ke stažení:

Zprávy o stavu životního prostředí

Komise podporuje členské státy při přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku, Komise představila úvěrový nástroj, který má podporovat zelené investice.

Přechod na klimaticky neutrální ekonomiku

Komise chce zajistit, aby přechod na zelenou ekonomiku probíhal spravedlivým způsobem. Aby mohly členské státy čerpat finanční prostředky, musí ve spolupráci s Komisí vypracovat územní plány spravedlivé transformace.

Komise 7. 5. 2020 schválila všechny žádosti 18 členských států o podporu při přípravě územního plánu spravedlivé transformace. Tento plán má muset vypracovat každý členský stát, aby mohl čerpat finanční prostředky z mechanismu pro spravedlivou transformaci.

Mechanismus pro spravedlivou transformaci je součástí investičního plánu Zelené dohody pro Evropu a má zmobilizovat investice ve výši nejméně 100 mld. € pro dodatečnou cílenou podporu regionům, které nejvíce pocítí přechod na klimaticky neutrální ekonomiku a které mají menší kapacitu se s touto výzvou vypořádat. Schválení žádostí navazuje na příslušnou výzvu, kterou Komise vyhlásila na konci února 2020 v rámci programu na podporu strukturálních reforem. V prosinci 2019 předložila Komise Zelenou dohodu pro Evropu, díky níž se má EU do roku 2050 stát prvním klimaticky neutrálním uskupením na světě.

V lednu 2020 Komise ohlásila investiční plán Zelené dohody pro Evropu, který má pomoci transformaci financovat. Ne všechny členské státy však mají stejnou výchozí pozici – na některé bude mít transformace větší dopad než na jiné. Mechanismus pro spravedlivou transformaci je klíčový nástroj, jehož účelem je zajistit, aby přechod na klimaticky neutrální ekonomiku probíhal spravedlivě. Mechanismus má nabídnout cílenou podporu v nejvíce dotčených regionech, ve kterých má v letech 2021–2027 mobilizovat nejméně 100 mld. € s cílem zmírnit socioekonomické dopady transformace. Aby mohly členské státy čerpat finanční prostředky, musí ve spolupráci s Komisí vypracovat územní plány spravedlivé transformace, ve kterých v úzké spolupráci s příslušnými celostátními, regionálními a místními subjekty určí území, která dopady přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku pocítí nejvíce, popíšou problémy jejich rozvoje a nastíní proces transformace do roku 2030.

Poté, co tyto plány schválí Komise, bude podpora členských států uvolněna prostřednictvím 3 pilířů mechanismu pro spravedlivou transformaci: 1) Fondu pro spravedlivou transformaci, který poskytne granty v objemu 30–50 mld. € na sociální a ekonomickou transformaci dotčených regionů, 2) zvláštního režimu v rámci InvestEU pro aktivizaci soukromých investic ve výši až 45 mld. € a 3) úvěrového nástroje pro veřejný sektor, který zmobilizuje 25–30 mld. € veřejných investic.

Komise poskytuje členským státům prostřednictvím Programu na podporu strukturálních reforem pohotovou podporu, která jim pomáhá při přípravě územních plánů spravedlivé transformace, a tím i při realizaci Zelené dohody pro Evropu. Za tímto účelem vyhlásila Komise v rámci tohoto programu na konci února 2020 zvláštní výzvu, v níž o tuto podporu požádalo 18 členských států (BE, BG, CY, CZ, EL, ES, FI, HR, HU, IE, IT, LT, LV, PL, PT, RO, SE a SK). Komise všech 18 žádostí schválila. V posledních 2 letech již Komise v rámci Programu na podporu strukturálních reforem poskytla některým regionům praktickou podporu na přípravu dlouhodobé hospodářské strategie pro odklon od uhlí. Jedná se např. o slovenský region Horná Nitra, Západní Makedonii v Řecka nebo oblast Valea Jiului v Rumunsku.

V rámci programu na podporu strukturálních reforem má Komise poskytovat odborné znalosti, které vnitrostátním a regionálním orgánům mohou pomoci, např.: (1) posoudit sociální, hospodářské a environmentální dopady transformace a nastínit proces transformace do roku 2030; (2) rozvíjet dialog mezi zúčastněnými stranami, jako jsou občané, podniky a občanská společnost, s cílem dospět ke společné vizi toho, jak při transformaci postupovat; (3) určit opatření vedoucí k úspěšné spravedlivé transformaci. Do konce roku 2020 má Komise členské státy při přípravě územních plánů spravedlivé transformace cíleně podporovat. Vypracování a dokončení plánů ve spolupráci s příslušnými celostátními, regionálními a místními subjekty má být v režii členských států, které tak budou za transformaci odpovídat. Plány mají být předloženy Komisi ke schválení.
 

Komise představila úvěrový nástroj, který má podporovat zelené investice

EU chce poskytnout znevýhodněným regionům finanční podporu, která jim pomůže přejít na klimaticky neutrálnější ekonomiku. Tento úvěrový nástroj se má zaměřit na posílení veřejných investic, které mohou přispět k zelené transformaci v oblastech s větší uhlíkovou náročností, jež se potýkají s rozsáhlejšími socioekonomickými výzvami.

Komise 28. 5. 2020 předložila návrh na úvěrový nástroj v rámci mechanismu pro spravedlivou transformaci. Komise předložila v lednu 2020 mechanismus, který počítá s částkou 100 mld. € a jenž sestává ze 3 pilířů: Fondu pro spravedlivou transformaci, režimu pro spravedlivou transformaci v rámci InvestEU a úvěrového nástroje pro veřejný sektor. Mechanismus je součástí investičního plánu Zelené dohody pro Evropu ve výši 1 bilionu € navrženého v lednu 2020.

Nástroj, prováděný za účasti EIB, má podporovat investice, které přispívají k přechodu orgánů veřejného sektoru na klimaticky neutrální ekonomiku a přinášejí prospěch regionům s vysokou spotřebou uhlí a vysokými emisemi uhlíku. Nástroj má poskytnout granty ve výši 1,5 mld. € z rozpočtu EU a úvěry ve výši 10 mld. € z vlastních zdrojů EIB. To má vést k investicím ve výši až 25 až 30 mld. €, které by měly pomoci územím a regionům, které jsou nejvíce postiženy přechodem na klimaticky neutrální ekonomiku, přičemž upřednostněny budou území či regiony, které mají omezenější možnosti unést všechny náklady s tím spojené. Tento nástroj má být přístupný všem členským státům.

Na začátku by měl fungovat na základě vnitrostátních přídělů prostřednictvím výzev k podávání návrhů, které splňují daná kritéria: projekty přinášejí prospěch územím uvedeným ve schváleném územním plánu spravedlivé transformace; projekty dostávají v rámci nástroje úvěr EIB; a projekty negenerují dostatečné tržní příjmy. Projekty mají být rovněž v souladu s úvěrovou politikou EIB.

Mezi investiční oblasti mají patřit energetická a dopravní infrastruktura, sítě dálkového vytápění, veřejná doprava, opatření v oblasti energetické účinnosti a sociální infrastruktura. Investice mají směřovat i do dalších projektů, které mohou přinést přímý prospěch komunitám v postižených regionech a snížit sociálně-ekonomické náklady přechodu na klimaticky neutrální EU do roku 2050.

Územní plány spravedlivé transformace připravují v současné době členské státy, poté je bude schvalovat Komise. Plány mají poskytnout rámec pro podporu ze 3 pilířů mechanismu pro spravedlivou transformaci: Fondu pro spravedlivou transformaci, který bude poskytovat granty, zvláštního režimu v rámci InvestEU pro přilákání soukromých investic a nyní navrhovaného úvěrového nástroje pro veřejný sektor. Při přípravě územních plánů spravedlivé transformace poskytuje Komise technickou podporu všem 18 členským státům, které o ni požádaly.

Návrh má být projednán s EP a Radou, aby byl urychleně přijat. Očekává se, že první výzvy k předkládání projektů budou vyhlášeny poté, co začne po svém přijetí úvěrový nástroj pro veřejný sektor fungovat a budou schváleny územní plány spravedlivé transformace. Před první výzvou bude třeba podepsat s EIB administrativní dohodu, jež bude upravovat prováděcí ustanovení tohoto nástroje.

 

Veletrhy Ecomondo a Key Energy jsou mezinárodními veletrhy zaměřeny na zelenou ekonomiku, opětovné využití materiálů a surovin a jedná se o hlavní veletrh v oboru green economy a circular economy pro oblast evropského Středomoří.

PROČ SE ZÚČASTNIT VELETRHU ECOMONDO A KEY ENERGY?

Veletrh pojí čtyři makro sektory oběhového a ekologického hospodářství: Odpady a zdroje; Voda (integrovaný vodní cyklus), bio-ekonomika a hydrogeologie.

Jedná se o místo setkání vědy, asociací a podniků, jsou naplánovány bohaté programy a diskuze o možnostech integrace nových technologií. Mezi partnery veletrhu patří Evropská komise, OECD a další přední mezinárodní organizace, spolu s Conai, ITA - italskou obchodní agenturou, ARERA, italským konsorciem bioplynu, italským konsorciem kompaktorů, vodní aliancí, Národní rada pro výzkum, ENEA, ISPRA, Fise Unicircular, Fise Assoambiente, Nadace pro udržitelný rozvoj, Utilitalia, italské ministerstvo pro životní prostředí a ministerstvo pro hospodářský rozvoj, Confagricoltura, Federalimentare, Federchimica, Assobioplastiche, Legambiente a národní technologické klastry jsou tedy nejen oficiálními partnery, ale tvoří také hodnotový řetězec konferencí na veletrhu.
 

BEZPEČNOST NA VELETRHU:

Výstavní a veřejné prostory budou zajištěny v rámci projektu #safebusiness IEG (https://www.iegexpo.it/en/safebusiness), který je naplánován tak, aby zajistil, že každá část veletrhu bude bezpečná pro vystavovatele, návštěvníky a zaměstnance.

POZVÁNKA:

Jako obchodní Komora nabízíme možnost ZDARMA navštívit veletrh v případě, že jste zástupci firem z řad nákupčích, inženýrů a projektantů, dovozců, distributorů a dodavatelů, jako i pro zástupce měst, obcí a krajů, termín přihlášek je do 31.8.2020.

I tento rok nabízíme dvě možnosti účasti:

Pro jednotlivce:

Vybraným zájemcům pro dobu konaní veletrhu zdarma zajistíme*:

• Ubytování se snídaní v hotelu na 3 noci pro jednoho zástupce firmy

• Transfer letiště Bologna/Rimini/Ancona – hotel - letiště

• Transfery hotel-veletrh-hotel

• Vstupenky a katalog veletrhu

• Podmínkou je zrealizovat alespoň 10 schůzek B2B s vystavovateli, které si naplánujete sami, pouze s firmami, které Vás opravdu zajímají.

• Tlumočení pro B2B obchodní schůzky v případě, že nemluvíte anglicky nebo italsky

• Obědy na veletrhu

*Pozn.: nabídka nezahrnuje dopravu do/z Itálie a platí pro 1 osobu za firmu.

PŘIHLÁŠKA: https://buyers.iegexpo.it/ric20/en/step0?agente=790321

Delegace:

Kromě možnosti částečně hrazené účasti v rámci delegace nákupčích, máme také možnost nabídnout zvýhodněnou účast pro skupiny návštěvníků z řad odborné veřejnosti:

Může se jednat o členy asociace či jiné firmy z oboru, minimální počet osob je 10. Pro každého člena této skupiny můžeme nabídnout:

• Příspěvek až do výše 100 EUR na osobu na hotelový pobyt (rezervovaný výhradně prostřednictvím partnerské agentury Adria Congrex).

• Transfery z letiště na veletrh a zpět; Transfery z hotelu na veletrh a zpět

• Vstup zdarma a uvítání organizátory na veletrhu

• Možnost zorganizování návštěv do italských závodů/firem v provincii Rimini, možnosti naleznete zde: https://ha.gruppohera.it/plants/guided_tours/082.html

Omezení plýtvání jídlem, změna spotřebitelských návyků, ale i celkové přehodnocení přístupu společnosti k potravinám. To jsou jen některé z návrhů odborníků, jak docílit udržitelného potravinového systému v zemích Evropské unie. Na akutní potřebu proměny způsobu výroby a distribuce potravin v rámci EU upozorňuje aktuální zpráva vědecké poradní skupiny Evropské komise SAPEA (Science Advice for Policy by European Academies), jejíž členem je i Akademie věd ČR.

Produkce potravin je zodpovědná zhruba za třetinu celosvětových emisí skleníkových plynů. A roční náklady na plýtvání jídlem dosahují stovky miliard eur. I kvůli tomu je podle autorů zprávy nutné od základů změnit dosavadní přístup obyvatel starého kontinentu k hospodaření s potravinami.

Jejich udržitelná produkce patří podle odborníků k nejvýznamnějším výzvám lidstva v jednadvacátém století. V Evropě, kde žije většina obyvatel v relativním nadbytku, to však na první pohled nemusí být zřejmé.

„Neuvědomujeme si totiž, že produkce potravin velmi zatěžuje životní prostředí a že v současné podobě je trvale neudržitelná. Zpráva komise mi dává naději, že na evropské úrovni bude této problematice konečně věnována taková pozornost, jakou si zaslouží,“ komentuje vznik dokumentu Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, koordinátor programu Potraviny pro budoucnost, který podporuje Akademie věd ČR v rámci své Strategie AV21.

Potravinový systém budoucnosti

„Potraviny představují velmi komplexní systém, v rámci kterého se prolínají sociální, ekonomické a ekologické aspekty,“ říká socioekonomický geograf Peter Jackson z univerzity v britském Sheffieldu, předseda multidisciplinární pracovní skupiny představitelů evropských akademií věd, která dokument vypracovala.

„Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že roční finanční náklady na plýtvání potravinami činí devět set miliard eur v ekonomických nákladech a dalších osm set miliard v sociálních nákladech. To je důvod, proč ‚business as usual‘ již není možný,“ vysvětluje vědec.

Více než dvou set stránková zpráva SAPEA, jejíž vznik si vyžádal sbor eurokomisařů, podle něj není pouhým upozorněním na problémy, které dnešní veřejnost již začíná vnímat, ale poskytuje řadu praktických příkladů, jak lze na udržitelnější a spravedlivější způsoby nakládání s potravinami v Evropě přejít. Patří mezi ně například omezení plýtvání jídlem, změna spotřebitelských návyků, ale i celková proměna přístupu společnosti k potravinám.

Přechod na takový model musí být podle vědců koordinován na lokální i mezinárodní úrovni a musí zahrnout zemědělství i rybolov. Za klíčové způsoby podnícení změny považují autoři zprávy zdanění a právní předpisy.

Se změnami můžeme začít hned

Dokument s názvem Udržitelný potravinový systém pro Evropskou unii, který se detailně věnuje zejména společenským aspektům této proměny, nyní putuje k Evropské komisi a bude podkladem pro její novou strategii s názvem Farm to Fork strategy for a sustainable food system.

Podle Jaroslava Doležela ale můžeme mnoho věcí začít měnit hned. Například rostlinnou výrobu, kterou ekonomika a současná podoba dotací motivují k pěstování monokultur několika plodin na velkých plochách, což má za následek zhoršování kvality půdy, její erozi, omezenou schopnost zadržovat vodu a také ztrátu biodiverzity.

„Podobně je možné snížit ztráty při cestě potravin od producenta ke spotřebiteli, omezit plýtvání potravinami a lépe využívat biologický odpad. Je také nutné vyšlechtit a pěstovat plodiny odolné vůči chorobám a škůdcům, a omezit tak používání toxických pesticidů,“ vypočítává vědec a doplňuje, že všem těmto oblastem se program Potraviny pro budoucnost věnuje (více se o něm dočtete také v časopise A/ Věda a výzkum 3/2017).

Unikátní propojení evropských akademiků

Na projektu SAPEA, v rámci kterého zpráva o udržitelném potravinovém systému pro EU vznikla, se podílí přes sto akademií věd a učených společností z více než čtyřicet zemí Evropy, včetně Akademie věd ČR.

SAPEA je součástí poradního orgánu při Evropské komisi SAM (Scientific Advice Mechanism) a sdružuje několik evropských akademických federací: ALLEA, Academia Europaea, EASAC, Euro-CASE a FEAM. Zahrnuje tedy jak technické obory a přírodní či lékařské vědy, tak vědy humanitní a společenské.

Cílem projektu je zprostředkovávat nejnovější vědecké poznatky ve formě, která bude použitelná pro rozhodování nejvyšších politických činitelů na evropské úrovni.

Autor: Radka Římanová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Od května 2019 do letošního dubna prošlo poloautomatickou třídicí linkou 486, 8 tun kovových obalů svezených z celé Prahy. Největší devizou linky Pražských služeb je schopnost automatické separace železných a neželezných kovů.

Mezi ty neželezné patří například hliník, měď nebo zinek. Jejich třídění mají na starost dva separátory. „Plechovky se do linky dostávají násypkou umístěnou vně linky. Odtud pokračují pásovým dopravníkem k permanentnímu magnetu, ten zachytí železné obaly. Neželezný odpad naopak pokračuje k separátorům pracujícím na principu vířivých proudů. V poslední fázi je vytříděný odpad nabalíkován lisem,“ popisuje tiskový mluvčí Radim Mana fungování poloautomatické linky.

Do komplexního systému třídění komunálního odpadu byl sběr kovových obalů zařazen v srpnu 2016. V prvních měsících po spuštění Pražané odevzdali 21 tun kovových obalů. Loni pracovníci Pražských služeb v areálu Pod Šancemi zpracovali 421 tun kovových obalů.

„Optikou odpovědného nakládání s odpady je nežádoucí, aby plechovky a další kovový odpad končily v nádobách na komunální odpad. Třídění a následná recyklace kovů snižuje environmentální zátěž a spadá do konceptu pražské cirkulární ekonomiky. Ta k odpadům přistupuje jako ke zdroji surovin, jež jsou používány v dlouhodobých cyklech. Hlavní město Praha postupně rozšiřuje počet šedých nádob, kterých meziročně přibylo tři sta sedmdesát,“ říká náměstek primátora Petr Hlubuček.

Doposavad platilo, že šedé kontejnery byly pod největším náporem v létě a v závěru roku. Například loni v červnu pražské svozové společnosti svezly 34, 6 tun a 41,18 tun kovový obalů. V srpnu následoval neobvyklý pokles na 27, 74 tun. Svozové společnost jej vysvětlují velkým počtem dovolených. Rekordní byl závěr roku. V prosinci a listopadu Pražané vyhodili 85, 32 tun kovových obalů.

Ani jedno z uvedených čísel však neobstojí před statistikami z prvních čtyř měsíců letošního roku. Pražské služby, AVE, IPODEC a Komwag doposavad svezly 194,59 tun kovových obalů. „V březnu naše linka v areálu Pod Šancemi zpracovala 46, 08 tun kovových obalů a v dubnu to bylo dokonce 56, 87 tun,“ vyzdvihuje dva rekordní měsíce Mana.

Do separačních nádob nepatří tlakové obaly od kosmetiky a cestovních vařičů, neboť hrozí jejich vznícení. Do kontejneru nepatří ani staré hasicí přístroje, nádoby od motorových olejů, benzinu, barev a dalších chemických nebo nebezpečných látek. „V případě pochybností Pražanům pomohou informační štítky nalepené na každém kontejneru,“ dodává závěrem Radim Mana z Pražských služeb.

Pražské služby prosí občany, aby plechovky i konzervy před vyhozením sešlapávali a zmenšili tak jejich objem. Svozová firma také apeluje na to, aby kovové obaly nebyly vyhazovány v igelitových sáčcích. Plastové či jiné sáčky a tašky znesnadňují správné třídění na lince.

 

K širšímu využití dešťové a šedé vody v budovách je třeba nejdříve odstranit administrativní bariéry, poté posílit ekonomickou motivaci a nakonec zavést i určitou zákonnou povinnost pro nové stavby. Shodli se na tom zástupci členů Šance pro budovy a ministr životního prostředí Richard Brabec u kulatého stolu.

Při adaptaci na klimatickou změnu se musí stavební průmysl zaměřit i na hospodaření s vodou. „Šance pro budovy připravila návrhy na legislativní a ekonomickou podporu nakládání s dešťovou a šedou vodou v budovách. Tyto návrhy jsme dnes prodiskutovali s ministrem Brabcem a jsem rád, že jsme se u většiny z nich dohodli na jejich prosazení,“ říká ředitel Šance pro budovy Petr Holub.

Bariéry, které brání stavebníkům užívat v budovách šedou a dešťovou vodu

Především chybí definice užitkové vody v legislativě. „Není jasné, co lze považovat za užitkovou vodou a pro jaké účely ji lze využít. Jedná se o dešťovou vodu nebo šedou vodu ze sprch a umyvadel. Tu lze po určitých hygienických úpravách používat na splachování záchodů, na závlahu nebo na praní,“ dodává ředitel Holub.

Aliance navrhuje do zákona o ochraně veřejného zdraví a příslušné vyhlášky zavést definici užitkové vody a parametry, které musí splňovat. Chce také stanovit účely, pro které může být využita.

Ministr Brabec k tomu doplňuje: „S Ministerstvem zdravotnictví jsme se dohodli, že se problematika užitkové vody promítne do zákona o veřejném zdraví společně s transpozicí směrnice o jakosti vody pro lidskou spotřebu, tu by Evropa měla schválit v polovině letošního roku. MŽP ještě letos zároveň zadá studii k recyklaci šedých vod v ČR v sídlech, která zmapuje právní a technickou připravenost ČR na recyklaci šedých vod a zároveň navrhne dokumenty, které je k tomu zapotřebí přijmout.“

Vytvořit ekonomickou motivaci, aby se investorům šetrné zacházení s vodou vyplatilo

Projekty na úsporu energie nebo zvyšování kvality pracovního prostředí se ekonomicky vyplatí. Ale u systému šetrného hospodaření s vodou není úspora tak výrazná a projekt má větší přínos pro okolí než pro vlastníka budovy.

„Řešením je odstranění výjimky ze zpoplatnění odtoku dešťové vody do kanalizace z bytových domů v zákoně o vodovodech a kanalizacích. Šance pro budovy proto navrhuje, aby v případech, kde je úspora vody potřebná, tedy zejména ve městech, byla výjimka pro rezidenční budovy zrušena. Nejdříve pro novostavby, později i pro ostatní bytové domy. Zároveň ti, kteří využívají systémy na zadržování vody, by měli platit menší stočné,“ uvádí dále ředitel Holub.

Aliance také navrhuje podpořit investice do těchto řešení pro všechny typy budov. Programy lze financovat z národních prostředků (např. programu Nová zelená úsporám pro obytné budovy) nebo evropských fondů (z OPŽP pro veřejné budovy, z budoucího programu OP TAK pro podnikatelské budovy).

Co by pomohlo hned, je zavedení druhé snížené sazby DPH pro investice do úspory vody a energie.

“Finanční motivace MŽP k hospodaření s dešťovou nebo šedou vodou v budovách je rok od roku zajímavější. Vedeme ji po dvou liniích, jak pro domácnosti z NZÚ a Dešťovky, tak na veřejné budovy v majetku obcí, krajů i dalších veřejnoprávních subjektů. Pro ně máme v aktuálně otevřené výzvě Velké Dešťovky jednu miliardu korun a výši poskytované dotace 85 %. V NZÚ využilo od roku 2017 podpory na projekty se zelenými střechami na 200 žadatelů, nyní očekáváme, že zájem ještě poroste. Od poloviny letošního května jsme totiž zvedli výši dotace z 500 Kč/m2 na 800 Kč/m2 zelených střech. Do budoucna chceme nastavit systém podpor z OPŽP 2021+, NZÚ 2021+ a Modernizačního fondu tak, aby ocenil domyšlené projekty, maximálně šetrné k životnímu prostředí. Tak například čím propracovanější bude renovace budovy včetně blízkého okolí, energetických úspor, využití srážkových, případně šedých vod, zakomponování OZE i zeleně do vnitrobloku, tím vyšší by měla být poskytovaná podpora, a vše skrze jednu podanou žádost,” nastínil ministr Brabec.

Víme, že v rezidenčních i komerčních budovách jde na splachování 30 až 40 % vody. Toto množství je možné pomocí dešťové a šedé vody uspořit.

Zavedení povinnosti pro stavebníky v určitých případech

Zejména by měli stavebníci mít povinnost dodržet hierarchii hospodaření s dešťovou vodou u novostaveb, případně větších renovací stávajících budov, jak to MŽP navrhlo s účinností od roku 2021 do novely vodního zákona (§ 5). Ministr Brabec pokračuje: “Zahrnuli jsme tam požadavek na efektivní využití srážkové vody při nové výstavbě, změnách stávajících staveb a při územním plánování tak, aby se v prvé řadě preferovala akumulace srážkové vody a její následné využití, popřípadě její vsakování na pozemku či výpar. Teprve pokud stavebník prokáže, že to objektivně nelze realizovat, může být povolen regulovaný odtok “dešťovky” z pozemku.”

Tento návrh je spolu s novelou vodního zákona aktuálně diskutován na půdě parlamentu a také připraven i do nového stavebního zákona.

Dále Šance pro budovy navrhuje, aby se pro obce připravil metodický návod, jak si mohou ve svých územních plánech stanovit pravidla pro hospodaření s vodou v budovách na svém území, včetně možné povinnosti vegetačních střech či fasád pro některé typy budov, zejména novostaveb.

„Když se odstraněním bariér, ekonomickou motivací a místními pravidly přispěje k rozšíření nové technologie, lze do budoucna zavést plošnou povinnost, např. nutnou instalaci zelené střechy pro novostavby v urbanizovaném prostředí nebo na zemědělské půdě od určité plochy střechy, nebo alespoň zajistit připravenost staveb správným dimenzováním její statické únosnosti,“ podotýká ředitel Holub.

Zelené střechy zpomalí odtok vody z území, ochladí a zpříjemní klima v budově a jejím okolí.

Legislativní a ekonomická opatření je také vhodné doplnit informační kampaní o problémech změn klimatu a změně klimatu vodního cyklu a možných řešeních pro jednotlivé typy budov.