Ve druhé zprávě o integrované regulační strategii podává ECHA přehled o pokroku v řešení problematických látek a „mapování chemického vesmíru“. Je zde doporučení úřadům a průmyslu ohledně řízení rizik chemických látek (zveřejněno ECHA 13. 5. 2020).

V roce 2019 ECHA při hodnocení přešla z přístupu založeného na jednotlivých látkách na přístup, ve kterém jsou strukturálně podobné chemické látky zařazovány do skupin. Cílem je urychlit identifikaci a řízení rizik nebezpečných chemických látek.

Společnosti dosud zaregistrovaly více než 21 000 látek podle nařízení REACH a informace o těchto látkách předložily agentuře ECHA. ECHA vytvořila nástroj s názvem chemický vesmír mapující všechny registrované látky, kde bude každá látka přiřazena k určité skupině z hlediska regulačních opatření.

V loňském roce ECHA spolu s členskými státy přezkoumala přibližně 220 látek registrovaných nad 100 tun ročně a přiřadila je k různým skupinám chemického vesmíru podle příslušných regulačních opatření. U 56 % těchto látek bylo zapotřebí více údajů pro objasnění potřeby dalšího řízení rizik, u 22 % látek nebyly navrženy žádné další kroky a 7 % bylo zvažováno jako vysoce prioritních pro regulaci řízení rizika v EU. Cílem ECHA je do konce roku 2020 takto zařadit všechny látky registrované nad 100 tun ročně.

Skupinový přístup umožnil agentuře ECHA prozkoumat také více než 300 látek, které byly v roce 2019 vyráběny v nízkých objemech.

Chemický vesmír s více než 21 000 registrovanými látkami (vysoko i nízkoobjemové) obsahuje přibližně:

• 330 látek, u kterých je zvažována regulace řízení rizik;

• 1 550 látek je ve fázi tvorby dat;

• 390 látek, které již mají regulaci řízení rizik;

• 700 látek, u kterých v současné době nejsou po přezkumech autoritami navržena žádná další opatření.

Klíčovým prvkem integrované regulační strategie je mapování chemických látek a jejich přiřazování k dalšímu postupu. Úplný přehled o všech registrovaných látkách plánuje ECHA do roku 2027.

Zpráva agentury ECHA k integrované regulační strategii zahrnuje přehled předregulačních kroků (prověřování skupin látek agenturou ECHA nebo členskými státy, posouzení skupinami expertů a analýzy možnosti řízení regulace), procesy hodnocení a činnosti v oblasti regulace řízení rizik podle nařízení REACH a CLP.

Ve zprávě jsou zmíněna následující doporučení:

• Mapování skupin látek, tvorba a hodnocení údajů by měly být dále optimalizovány k zajištění, aby u látek byla neprodleně prosazena regulace řízení rizik;

• Harmonizovaná klasifikace a označování by měly být prioritou, protože mají přímý dopad na řízení rizik v podniku, často jsou krokem před přijetím omezení, povolení nebo dalších opatření podle jiných právních předpisů;

• Priorita a náležitosti již zjištěných, ale dosud nezavedených následných opatření by měly být přezkoumány a u látek, které vyžadují další regulaci řízení rizik, by měly být neprodleně prosazeny;

• Je potřeba zlepšit soulad registračních údajů především u látek s vysokým potenciálem expozice, u kterých dosud chybí příslušné údaje o nebezpečnosti;

• Soulad dokumentací, jejich systematický přezkum a aktualizace registrací na základě nových informací zůstává na odpovědnosti průmyslu. ECHA vítá iniciativu průmyslových asociací při vývoji programů v oblasti přezkumu, které registrantům pomohou přezkoumat údaje o chemické bezpečnosti;

• Dále zlepšovat spolupráci a koordinaci mezi orgány.

Další informace

• Integrovaná regulační strategie Výroční zpráva 2019 [PDF] [EN]

• Integrovaná regulační strategie Výroční zpráva 2018 [PDF] [EN]

• Řešení látek vzbuzujících obavy

• Vesmír registrovaných látek

• Mapování chemického vesmíru: Seznam látek podle zveřejněných regulačních opatření (tisková zpráva, 4 prosinec 2019)

Nastupující ekonomická recese způsobená epidemií COVID-19 nabízí příležitost pro rozvoj města na principu cirkulární ekonomiky, ve kterém jsou odpady vnímány jako zdroj pro další využití. Město nyní zadá vypracování Strategie pro přechod hlavního města Prahy na cirkulární ekonomiku, která navrhne opatření a ověří závazné a měřitelné cíle, jež může město svou činností podpořit a naplnit.

Cirkulární ekonomika je založena na principu, že odpad je zdroj a suroviny kolují v dlouhotrvajících cyklech. Díky těmto principům mohou města snížit produkci odpadů a uhlíkovou stopu, ale i vytvářet nová pracovní místa a obchodní příležitosti.

„Tuto krizi nelze znovu zasypat uhlím. Je potřeba se dívat po nových zdrojích a nových technologiích, které nám umožní dlouhodobě udržitelný růst a rozvoj. Nastupující ekonomickou krizi vnímáme jako příležitost k objevování nových cest a nastavení nových procesů, které nám umožní dlouhodobě udržitelnou a k planetě šetrnou ekonomickou prosperitu a blahobyt,“ uvedl náměstek primátora pro oblast životního prostředí Petr Hlubuček.

Cirkulární ekonomika je koncept, který umí lépe pracovat nejen s cennými materiály, ale využívá také sdílených služeb a nových modelů spotřeby, které snižují tlak na primární zdroje. Praha má v plánu se tímto způsobem zaměřit např. na vodní a odpadové hospodářství či na místní zemědělství. Jedná se o obsáhlý soubor opatření zasahující do organizační struktury města, jeho hospodaření a sociálního systému.

Praha a její městské organizace již před přijetím tohoto usnesení zpracovaly celou řadu koncepčních dokumentů a realizovaly mnoho projektových aktivit přispívajících k posunu města směrem k cirkulárnímu nakládání se zdroji. Příkladem je nedávno odsouhlasená podpora ekologického zemědělství na půdě vlastněné Prahou, zavedení celoměstského svozu bioodpadu a pilotní projekt svozu kuchyňského odpadu, podpora re-use projektů či omezení jednorázových plastů na městských akcích a v úřadech.

Současně se připravuje aktualizace krajského i obecního plánu odpadového hospodářství se záměrem nově definovat cíle a opatření směřující mimo jiné snížit celkovou produkci směsného komunálního odpadu v Praze nejméně o polovinu do roku 2030 a přispět tak ke snížení množství a objemu veškerého odpadu vznikajícího na území města.

Metropole, mezi které Praha patří, jsou ekonomickými, technologickými a inovačními centry svých regionů. Představují tedy nejen zátěž pro životní prostředí ale také potenciál pro řešení globálních problémů spojených s vyčerpáváním přírodních zdrojů a produkcí odpadu. Strategie pro cirkulární ekonomiku má potenciál jak pro tvorbu nových zelených pracovních míst a přidané ekonomické hodnoty bez negativních externalit, tak pro snižování emisí oxidu uhličitého, a tedy i pro celkové zlepšení kvality života všech obyvatel hlavního města.

Strategie je součástí pražského klimatického závazku: „Zhruba 45 procent světových emisí CO2 pochází z výroby a spotřeby produktů a ze zemědělství. Vedle udržitelné energetiky a dopravy tak představují tato odvětví největší prostor pro zmírnění klimatické změny a jejích dopadů.  Včetně prvního implementačního plánu bychom měli mít strategii hotovou na jaře příštího roku,“ doplnil náměstek Petr Hlubuček.

Od září se můžete těšit na oblíbené bezplatné semináře Státního fondu životního prostředí ČR. Připravena je série pěti informačních setkání o aktuálních dotacích na opatření proti suchu, která se rozjede, pokud situace dovolí, ihned po letních prázdninách. V říjnu přidáme praktický workshop o projektech domovních čistíren odpadních vod.

Právnická osoba HOKOV CZ, spol. s. r. o. jako provozovatel mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů, zaslala příslušnému obecnímu úřadu za rok 2016 nepravdivé hlášení o druzích, množství odpadů, o způsobech nakládání s nimi a o jejich původcích. Tím porušila zákon o odpadech a inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Českých Budějovic jí za to uložili pokutu 400 tisíc korun.

Při kontrole v červnu 2017 inspektoři zjistili, že firma ve svém ročním hlášení uvedla, že v roce 2016 předala celkem 794 tun nebezpečných odpadů, převzatých prostřednictvím mobilního zařízení ke sběru a výkupu odpadů, do povoleného zařízení společnosti EKOMEX s.r.o., přestože tyto odpady nebyly do zařízení společnosti EKOMEX s.r.o. prokazatelně nikdy převzaty. Inspektorům ČIŽP se ani po důkladném prošetření případu nepodařilo zjistit, jakým způsobem bylo s těmito odpady ve skutečnosti naloženo.

„Zaslání nepravdivého hlášení o druzích a množství odpadů v žádném případě nevnímáme pouze jako administrativní pochybení. Toto hlášení je jednou z nejdůležitějších zákonných povinností oprávněné osoby, která s odpady nakládá, navíc se jedná o jeden z mála způsobů, jakými se dá zjistit skutečné množství produkovaných, využívaných a odstraňovaných odpadů v České republice. Firma tedy významně narušila pořádek v ohlašovacím systému odpadového hospodářství,“ řekl Vladimír Jiráček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Českých Budějovicích. Chybné údaje v ročním hlášení totiž mohou podle jeho slov způsobit nepřehlednost v celém systému, který zajišťuje sběr základních dat o toku odpadů, a který představuje klíčový nástroj pro řízení odpadového hospodářství v ČR a EU.

Přitěžujícími okolnostmi při stanovení výše pokuty bylo množství nepravdivě ohlášených odpadů. Jednalo se o stovky tun kategorie nebezpečný. „Z celorepublikového hlediska pak tímto jednáním došlo k situaci, že jsou v informačním systému odpadového hospodářství zaneseny údaje o značném množství odpadů, včetně nebezpečných, u kterých není dohledatelný transparentní tok. Není dohledatelné místo ani způsob konečného naložení s nimi, a ani není možné ověřit, zda v současné době vykazují nebo nevykazují nebezpečné vlastnosti. Je tedy zřejmé, že prokazatelně došlo k nepřímému ohrožení životního prostředí,“ řekl Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Společnost HOKOV se proti rozhodnutí o pokutě odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a sankci potvrdilo. Ta 11. února 2020 nabyla právní moci.

Evropská komise zahájila konzultaci k Čisté energii – strategii integrace energetických systémů. Jedná se o tzv. Roadmap (ta popisuje problém, který má být vyřešen, a cíle, které mají být splněny, vysvětluje, proč je zapotřebí opatření EU a nastiňuje politické možnosti).

Cílem této strategie je lépe propojit různá energetická odvětví v EU (elektřina, plyn, budovy, doprava, průmysl), aby jim napomohla snížit emise uhlíku. To znamená nahrazení fosilních paliv obnovitelnou elektřinou nebo jinými obnovitelnými a nízkouhlíkovými palivy tam, kde není elektrifikace možná, a současně je zajištěna bezpečná a cenově dostupná energie.

Strategie navrhne konkrétní kroky potřebné k vybudování energeticky neutrálního systému. To pomůže dosáhnout cílů v oblasti klimatu stanovených v Evropské zelené dohodě.

Dokument ke stažení:

EU 7_20 EK Roadmap - Ares(2020)2520855

Množstevně největší část stavebních a demoličních odpadů (dále „SDO“) tvoří kromě zemin, o kterých píšeme podrobněji v předchozím článku, odpady na minerální bázi, tj. zbytky betonu, cihel a kameniva, střešní tašky a keramika. V Katalogu odpadů (vyhláška č. 93/2016 Sb.) jsou to odpady z podskupin 1701 Beton, cihly, tašky a keramika, a také 1709 Jiné stavební a demoliční odpady. Jak se s tímto velkým objemem odpadů, které – pokud nejsou znečištěné nebezpečnými látkami - mají využitelný materiálový potenciál, vypořádat co nejefektivněji?

Předně je třeba zdůraznit, že demolice stavby není považována zákonodárci za výrobu a vzniklý SDO není možné zařadit do režimu tzv. vedlejšího produktu podle ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 185/201 Sb., o odpadech (dále „ZOO“). Je tedy vždy nutné považovat SDO za odpady? Existují výjimky, a to stavební prvky a díly vzniklé při úpravách nebo demolicích staveb a neznečištěné nebezpečnými látkami, které lze v nezměněné podobě nebo po určité minimální úpravě (např. očištění) znovu použít k původnímu účelu. Příkladem jsou betonové konstrukce, nosníky, tvárnice nebo cihly, které lze využít jako celek k původnímu účelu. V praxi je to náročnější cesta, proto zůstává opětovné použití stavebních dílů opravdu spíše výjimkou. Snahou rozumného stavebníka by ale mělo být, aby takových využitých částí bylo co nejvíce, proto by neměl podcenit přípravu stavby a hlavně zvolit vhodný způsob provedení demoličních prací. Pokud provede důkladnou prohlídku stavby před její úpravou či demolicí, může nejen předem vyhodnotit, které části stavby mohou být opětovně použity, ale také včas vymezit ty části, které obsahují nebo mohou obsahovat nebezpečné složky, jejichž využití by bylo problematické (např. nátěrové hmoty, azbesty, apod.) – těm musí při demolici věnovat zvláštní pozornost. To je ostatně i postup stanovený v Metodickém návodu odboru odpadů MŽP pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi. Zbylá inertní minerální suť by měla být při demolici tříděna alespoň na cihelnou a betonovou stavební suť.

Recyklace demoličních sutí spočívá v jejich mechanické úpravě drcením a následném roztřídění za vzniku různých velikostních frakcí – tzv. recyklátu. V celém procesu recyklace opět platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. vytřídění cizorodých materiálů ze sutí přímo v místě jejich vzniku. Třídění již na stavbě je totiž mnohem účinnější a také levnější, než u výrobce recyklátu. Během demoličních prací je účelné vytřídit zejména kovy, dřevo, plasty, kamenivo, dehtové lepenky, sádrokartony, maltoviny. S tím souvisí vytvoření třídícího logistického systému na stavbě, kdy jsou tyto materiály separovány v několika kontejnerech.

Pojem recyklát definuje vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu – je to „materiálový výstup ze zařízení k využívání a úpravě stavebních a demoličních odpadů kategorie ostatní odpad a odpadů podobných stavebním a demoličním odpadům, spočívající ve změně zrnitosti a jeho roztřídění na velikostní frakce recyklovaného umělého kameniva v zařízeních k tomu určených“. Takovým zařízením je recyklační linka (stacionární nebo mobilní) provozovaná oprávněnou osobou vlastnící platné povolení podle § 14 odst. 1 ZOO. Pokud je recyklační linka mobilní, může se za odpadem přemísťovat. Její konkrétní umístění je stanoveno v podmínkách povolení, kde příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zohledňuje hlukové parametry konkrétního stroje. Vždy však musí pracovat v prostoru vyhrazeném pro skladování stavebního odpadu (dle stavebního zákona). To jsou většinou skládky stavebního odpadu, kam materiál vyvážejí jeho drobní původci. Někdy jsou mobilní recyklační linky nasazovány i přímo v místě demolice. Stacionární recyklační linky bývají technologicky složitější, vybavené různými typy drtičů a ideálně i zařízením na separaci kovů. Provozovatel recyklační linky musí také pamatovat na nutnost povolení svého zařízení jako zdroje znečišťování ovzduší.

Získané recykláty SDO musí především splňovat technické parametry pro konkrétní účel využití ve stavbě. Posuzují se ale i z hlediska ochrany životního prostředí, hlavně při použití pro zásypy a jiné terénní úpravy, a to zjištěním obsahu škodlivin v reprezentativním vzorku recyklátu dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. Limitní hodnoty škodlivin obsahuje tabulka č. 10.1 přílohy č. 10 této vyhlášky, limity pro zkoušky akutní toxicity jsou v tabulce č. 10.2, sloupec II, resp. 10.4, sloupec II. Přitom reprezentativní vzorek by měl „reprezentovat“ analyzovaný materiál, ale legislativně není přesně stanoveno, z jakého množství recyklátu má být odebrán. Měl by být odebírán dle podmínek provozního řádu; dle požadavků úřadů se v praxi množství pohybují v rozpětí 500 až 5.000 tun.

Recyklát může být po výstupu z recyklační linky buď upraveným odpadem, v tom případě recyklační linka uvádí kód zpracování R12 dle přílohy č. 3 k ZOO, nebo výrobkem (kód R5). Výrobkem neboli tzv. „neodpadem“ se stává, jestliže splní podmínky dané ustanovením § 3 odst. 6 ZOO, konkrétně:

a) věc se běžně využívá ke konkrétním účelům,

b) pro věc existuje trh nebo poptávka,

c) věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky,

d) využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví a

e) věc splňuje další kritéria, pokud jsou pro určitý typ odpadu stanovena přímo použitelným předpisem Evropské unie.

Převedení recyklátu z režimu odpadů do „neodpadu“, lze provést několika způsoby. K tomu je třeba uvést, že stavební výrobky z primárních surovin musí být v souladu s požadavky evropských norem pro výrobky, a pokud neexistuje harmonizovaná evropská norma nebo evropský dokument pro posuzování, výrobce požádá o posouzení shody v národním systému podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Hodnotí se shoda stavebních výrobků s požadavky určených norem nebo stavebních technických osvědčení. V případě stavebních recyklátů lze však obtížně zajistit tuto shodu trvale kvůli proměnlivým vstupům a v ČR zatím neexistují obecné předpisy, které by jednoznačně deklarovaly kvalitu recyklátů.

Jak tedy deklarovat recyklát jako výrobek? Pokud budeme postupovat podle zavedené praxe, potom provozovatel recyklační linky nechá certifikovat svůj výrobní postup (jakýsi systém řízení výroby), např. jako svou podnikovou normu. To znamená, že certifikační orgán potvrzuje, že uvedený stroj, v dané sestavě a daným výrobním postupem vyrobí vždy stejný recyklát o stanovené granulometrii. Takové certifikáty vydává Technický a zkušební ústav stavební na různých pobočkách v ČR a ukládá v nich mj. výrobci povinnost pravidelného ověřování parametrů certifikace. Tuto certifikaci by pak provozovatel recyklační linky měl zakotvit do provozního řádu schváleného krajským úřadem v rámci udělení souhlasu s provozem zařízení dle § 14 odst. 1 ZOO.

Pokud se jedná o specifické parametry výrobku podle stavebních norem – zhutnitelnost, soudržnost ve smyku, trhu apod., musí se analyzovat každý druh a každá šarže drceného materiálu (recyklátu) samostatně a výsledek se dokládá spotřebiteli – jde především o požadavky podle specifikace projektanta. Pokud na recyklát nejsou kladeny projektantem ani stavitelem, žádné specifické nároky, stačí pouze hodnocení jeho vlivu na životní prostředí, tedy analýza dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb. jak bylo výše uvedeno.

Poněkud nejasná situace ohledně ověřování kvality recyklátů omezuje jejich využívání jako skutečné náhrady primárních surovin. Protože celý systém recyklace musí být ekonomicky rentabilní, zůstává zatím jedním z nejčastějších způsobů využití recyklátu jako podkladního a zásypového materiálu ve stavebnictví. Poměrně široké využití má betonový recyklát - jako kamenivo železničních svršků, náhrada štěrkopísků v obsypech inženýrských sítí, dále na podsypy silnic, mostů, parkovišť, betonových konstrukcí. Upravený recyklovaný beton lze použít i jako kamenivo např. podle ČSN EN 13242+A1 do nových betonů nižších tříd. Zásadní roli přitom hraje jeho kvalita, která je přímo závislá na kvalitě odpadního betonu vstupujícího do recyklační linky. Kvalitní cihelný recyklát lze použít jako vstupní materiál do různých konstrukcí a prefabrikátů. Tzv. cihelná moučka se využívá k výrobě antukového povrchu. Nejvíce je v současné době cihelný recyklát využíván jako zásypový materiál, je po něm však nižší poptávka než po betonovém recyklátu. Další kapitolou jsou asfaltové recykláty, kterým bude věnován některý z dalších článků.

Závěrem ještě jedno upozornění: provádí-li se terénní úpravy nebo rekultivace (lomů, skládek) za použití odpadů nebo – v případě recyklátů – výrobků vzniklých z odpadů v množství větším než 1000 t, musí být pro toto místo zpracováno hodnocení rizika v dané lokalitě v souladu s vyhláškou č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech.

Stavební a demoliční odpady neupravené do podoby recyklátu lze využívat na povrchu terénu pouze při uzavírání skládek k vytváření uzavírací vrstvy skládky. Výjimkou jsou vybourané betonové nebo železobetonové bloky využívané jako náhrada za lomový kámen k účelům, pro které není technicky možné využít recyklát ze stavebního a demoličního odpadu. Nejméně efektivním způsobem je odstraňování SDO např. na skládkách typu S-OO nebo S-IO uložením bez následného využití.

Pokud potřebujete legislativní pomoc nejen v oblasti nakládání se stavebními a demoličními odpady, pak využijte služeb poradenství, které vám společnost INISOFT Consulting nabízí. Umíme pomoci jak podniku, kterému kvalifikační náročnost plnění povinností vyplývajících z platné legislativy začala přerůstat přes hlavu, tak i firmě, která poptává supervizi nad dodržováním platné legislativy životního prostředí, ale i podnikatelskému subjektu, který nemá svého specialistu – ekologa, nemá čas sledovat legislativní změny v oblasti životního prostředí a uvádět je do praxe. Pomoc nabízíme i obci při nastavení optimálního odpadového hospodářství z pohledu legislativy, ekonomiky a potřeb samosprávy. Více najdete na https://www.inisoft.cz/poradenstvi-a-skoleni/poradenstvi.

Ing. Markéta Miklasová,
INISOFT Consulting s.r.o.

V úterý zasedala Národní koalice pro boj se suchem. Český hydrometeorologický ústav pro toto jednání vytvořil zprávu, která přibližuje aktuální stav vody v krajině a současnou hydrometeorologickou situaci pro území ČR. Pro porovnání je zde popsána situace v počátečním období sucha v roce 2015 a v nejsušším roce 2018. Zpráva je k dispozici v příloze.

Dokument ke stažení:

Stav a vývoj sucha v Česku - Hodnotící zpráva k jednání Národní koalice pro boj se suchem

Českou ekonomiku zasaženou pandemií covid-19 pomohou rozhýbat takzvané zelené investice do moderní energetiky a energeticky úsporných staveb. Na dnešní on-line tiskové konferenci to uvedli zástupci oborových asociací. Svaz moderní energetiky, aliance Šance pro budovy a Národní centrum energetických úspor (NCEÚ) proto společně přicházejí se sérií opatření, která podle nich mají mít dlouhodobý pozitivní efekt na českou společnost a zároveň pomoci opětovně nastartovat tuzemskou ekonomiku.

"Evropa chce být velmocí v technologiích založených na 3D: dekarbonizaci, digitalizaci a decentralizaci. Iniciativy směřující k zintenzivnění investic do těchto odvětví současnou koronavirovou krizí neutichly, ale naopak zesílily," řekl dnes programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. Podotkl, že Evropská komise už deklarovala, že těmto investicím zajistí maximální prioritu. "Česko nesmí zůstat pozadu a musí tyto příležitosti využít," zdůraznil.

Realizace předkládaných opatření by podle Sedláka vyžadovala investice ve výši 25 až 30 miliard korun. Návrhy podle svazů kladou důraz zejména na odvětví navázaná na stavebnictví a jeho subdodavatelské sektory a přinášejí nové zakázky, pracovní místa a další navazující investice. Jedna miliarda investovaná z veřejných prostředků do kvalitních budov nebo moderní energetiky vybudí celkovou investici dvě až čtyři miliardy korun, tvrdí zástupci asociací.

Mezi navržená opatření patří například ponechání dostatečného množství peněz ve stávajících programech na energetické inovace, obnovitelné zdroje a energeticky úsporné renovace budov, podpora vysoce úsporných novostaveb, příprava masivního programu energetické renovace vládních budov nebo příprava technologicky neutrální podpory pro čisté či nízkoemisní zdroje v dodávce elektřiny či tepla, zejména formou aukcí.

Ředitel Šance pro budovy Petr Holub dnes řekl, že stavebnictví bude současnou krizí velmi zasaženo a je potřeba ho podpořit cílenými kroky. "V prvé řadě je potřeba i pro období po roce 2020 zachovat programy podporující energeticky úsporné budovy ve všech segmentech: pro bydlení, ve veřejné sféře i podnikatelských aktivitách. Potenciál těchto programů je proti současnosti dvoj- až trojnásobný," uvedl.

Podle ředitele NCEÚ Martina Boruty se pro restart ekonomiky doslova nabízí možnosti, které má český stát u vlastních budov. Podle posledních dostupných dat nesplňuje 586 budov ze 771 ústředních vládních budov požadavky na energetickou náročnost. "Na základě výpočtu Deloitte z roku 2018 stát utratí za energie v těchto budovách zbytečně 500 milionů korun ročně. Další státní budovy nejsou ve výpočtu centrálních institucí vůbec zahrnuty, protože údaje o nich chybí. Pokud by podobný poměr platil pro všechny veřejné budovy a byly by v obdobném stavu jako ty státní, šlo by o zbytečnou ztrátu 12 miliard korun ročně," uvedl Miroslav Lopour ze společnosti Deloitte ČR, který se dnešní konference také účastnil.

Navržená podpůrná opatření:

• Ponechání dostatečného množství prostředků ve stávajících programech na energetické inovace, obnovitelné zdroje a energeticky úsporné renovace budov a zajištění plynulého přechodu do programovacího období 2020–2027, tak aby stát umožnil kontinuitu čerpání prostředků;

• Podpora vysoce úsporných novostaveb s kvalitním vnitřním prostředím, například těch, které jsou adaptovány na změny klimatu;

• Příprava masivního programu energetické renovace vládních budov;

• Přeřazení technologií, materiálů a prací pro využití obnovitelných zdrojů energie, energetického řízení budov a úspor energie do 10% snížené sazby DPH;

• Příprava technologicky neutrální podpory pro čisté či nízkoemisní zdroje v dodávce elektřiny či tepla, zejména formou aukcí, odstranění překážek při výstavbě účinných kogeneračních jednotek.

Podle informací Evropského statistického úřadu Eurostat se v druhé polovině 2019 oproti druhé polovině předchozího roku zvýšily ceny elektřiny pro domácnosti v EU o 1,3 %. 100 kWh elektřiny se prodávalo v průměru za 21,6 euro. Rozdíly mezi jednotlivými členskými státy ale byly velmi rozdílné. Zatímco v Bulharsku se 100 kWh prodávalo za 10 euro, v Dánsku, Belgii a Německu to bylo 30 euro. Ceny plynu se v daném období zvýšily o 1,7 %, přičemž 100 kWh se v průměru prodávalo za 7,2 euro. Ceny plynu za dané množství se pohybovaly od 4 euro v Rumunsku, Maďarsku a Lotyšsku po 12 euro ve Švédsku.

Výbor pro životní prostředí dnes hlasoval o pozměňovacích návrzích poslanců a poslankyň k novému zákonu o obalech. Poslanci a poslankyně většinově podpořili pozměňovací návrh poslankyně Evy Fialové (ANO), který umožní, aby nápojový průmysl dobrovolně zavedl vratné zálohované PET lahve. Nepodpořili však povinné zálohování jiné změny, které by pomohly snížení plastového a hliníkového odpadu. Další pozměňovací návrhy mohou být podány ještě při 2. čtení zákona a návrh se pak znovu před závěrečným hlasováním sněmovny vrátí na výbor.

Zákon má mj. zvýšit recyklaci nápojových obalů, které často končí pohozené na veřejných prostranstvích a v přírodě. Plýtvání chce zastavit platná evropská směrnice vyžadující sesbírání 90% plastových nápojových lahví, ty budou muset navíc obsahovat minimálně 25 % recyklátu. Podobné cíle však platí i pro hliníkové plechovky. Žádná země na světě podobné cíle není schopna plnit bez zálohového systému, který by pokrýval hliník i PET Zálohování lahví a nápojových plechovek funguje v devíti zemích EU např. Německo, Chorvatsko či Estonsko [1] a dalších deset zemí zálohování spustí do pěti let. ČR zatím zůstává pozadu a doposud ani nepředstavilo jak cíl na 90% sběr plastových lahví splní.

Nejdůležitější výsledky hlasování:

• Poslanci odmítli návrh poslanců Čižinského a Jurečky (KDU-ČSL) na povinné zálohování veškerých PET lahví. Odmítli návrhy poslance Elfmarka (Piráti), poslankyní Adamové-Pekarové (TOP 09) a poslankyně Pěnčíkové (KSČM) na dobrovolné zálohování. Ale podpořili návrh poslankyně Evy Fialové (ANO) usnadňující nápojovému průmyslu dobrovolně zavést zálohování PET lahví.

• Poslanci výboru odmítli návrh poslanců Babky (ANO), Elfmarka (Piráti), Adamové-Pekarové (TOP09) a Chvojky (ČSSD), aby obchodníci varovali nakupující před používáním tenkostěnných plastových sáčků. Problematiku chtějí poslanci řešit v dalším připravovaném zákoně omezujícím jednorázové plasty.

• Poslanci výboru odmítli návrh poslanců Elfmarka (Piráti) a Adamové-Pekarové (TOP 09), aby se u nás recyklovalo již v roce 2025 nejméně 50 % hliníkových obalů jak požaduje směrnice EU.

Ivo Kropáček, expert na odpady z Hnutí DUHA:
“Poslanci Výboru pro životní prostředí nepodpořili povinné zálohování plastových lahví, ale umožnili nápojovému průmyslu, aby zavedl zálohování dobrovolně Je to lepší než nic, ale stále zcela nedostačující aby Česko zajistilo 90% sběr plastových lahví. Plastové lahve budou i nadále končit ve velké míře na skládkách, ve spalovnách a v přírodě. Pozitivní je, že poslanci Výboru pro životní prostředí podpořili snížení DPH pro recyklaci komunálních odpadů, což by mělo pomoci recyklaci a oběhovému hospodářství.”

Daniel Vondrouš, ředitel Zeleného kruhu:
“Ekologické organizace, stejně jako drtivá většina veřejnosti, podporují zavedení zálohování nápojových lahví a plechovek. Vracení zálohovaných pivních lahví u nás úspěšně funguje desítky let. Češi recyklovat umí, pokud jim k tomu stát vytvoří rozumné podmínky. Lavírování MŽP je nepochopitelné.”

Jan Freidinger, Greenpeace:   
“Výbor životního prostředí umožnil alespoň zavedení dobrovolných záloh na plastové nápojové obaly, což nebylo doposud možné, ačkoliv MŽP chybně a účelově tvrdilo opak. Nic to nemění na faktu, že absence povinného zálohování plastových nápojových obalů a hliníkových plechovek je fatální chybou novely zákona o obalech. Zálohy mají podporu jak naprosté většiny lidí, tak řady expertů, je spočítáno, že jejich zavedení je výhodnější pro životní prostředí, nestálo by daňové poplatníky ani korunu a umožnilo by splnit cíle recyklace a sběru nápojových obalů. Ubylo by pohozených lahví a získali bychom dostatek recyklovaného PETu v potravinářské kvalitě.“

Evropská komise ve svých cílech ukládá členským zemím povinně používat recyklovaný PET pro výrobu nových PET lahví (min. 25 % od roku 2025, min. 30 % od roku 2030 atd.). V ČR se PET lahve dlouhodobě třídí do žlutých kontejnerů a dále zpracovávají, nicméně až dosud na recyklát neurčený pro styk s potravinami. Výrobci nápojů budou ale potřebovat pro výrobu nových PET lahví recyklát v tzv. food-grade kvalitě, a také logicky vzroste poptávka po rPETu, tedy i po vytříděných PET lahvích.​

Odpovědné instituce v ČR (Ministerstvo životního prostředí a AOS EKO-KOM) ​předpokládají, že tento nárůst poptávky po rPETu plně pokryje recyklace PET lahví vytříděných ze žlutých kontejnerů a také dotřiďování PET lahví ze směsného komunálního odpadu.​

Zajímá nás proto, jaké je odborné stanovisko SZÚ, resp. Oddělení pro chemickou bezpečnost výrobků, k principu, kdy se recyklovaný PET určený pro nové použití jako potravinový obal (což bude od roku 2025 povinné) má vyrábět z lahví tříděných ve žlutých kontejnerech (společně se všemi ostatními plasty a v různém stupni chemického či biologického znečištění) a z lahví vytříděných ze směsného komunálního odpadu?​

Není přece jen bezpečnější používat k výrobě rPETu ve food-grade kvalitě (určené pro styk s potravinami) PET lahve vytříděné mimo žluté kontejnery, tedy buď přes zálohový systém, popřípadě separovaným sběrem do kontejnerů určených výhradně na PET lahve?

Na výše uvedené otázky nám v následujícím textu odpověděla Ing. Jitka Sosnovcová, vedoucí Národní referenční laboratoře pro materiály určené pro styk s potravinami a pro výrobky pro děti do 3 let ze Státního zdravotního ústavu.

K Vašemu dotazu sděluji následující:

Důležitý aspekt k posouzení vhodnosti sběrného a třídícího systému plastů je, zda plastový "odpad" bude recyklován prostřednictvím chemické nebo mechanické recyklace.

V případě použití chemické recyklace, což znamená úplná depolymerizace na monomerní látky a výroba nového plastu polymerací z monomerů a dalších vstupních látek. Tento typ recyklace se následně řídí  požadavky nařízení EK č. 10/2011 na plasty určené pro styk s potravinami, kde jsou uvedeny i požadavky na technickou čistotu použitých surovin. Způsob sběru a kvality třídění nemá u chemické polymerace vliv na kvalitu a bezpečnost vyrobeného polymeru.

Co se však týká mechanické recyklace, která se právě využívána, při výrobě recyklovaného PET materiálu tzv. rPET  (recyklační technologie BTB - bottle-to-bottle),  tam forma, jakou jsou  sbírány post-consumer used lahve a zejména kvalita a efektivita třídění plastového odpadu je velice důležitá pro použití tohoto materiálu jako vstupní suroviny pro recyklační technologie produkující rPET určený pro styk s potravinami.

V EU platí nařízení EK č. 282/2008 na recyklované plasty a podle požadavků tohoto nařízení (v současné době jsou již připraveny jeho dvě novelizace)  musí být bezpečnost všech recyklační procesů posouzena a vyhodnocena Evropským úřadem pro bezpečnost potravin na individuální bázi. Hlavní podmínkou při jejich posuzování mimo účinnosti použité dekontaminace,  je i kvalita vstupního materiálu použitého k recyklaci (post consumer  used plastů).

Vstupní materiál k recyklaci v případě opětovného použití pro výrobu plasty pro styk s potravinami nesmí obsahovat více jak 5 % nečistot (tj. non-food grade plastů). Kvalita vstupů je právě závislá na co možná efektivní sběru a vytřídění food grade PET materiálu, tzn. PETu, který byl vyroben z panenského PET materiálu za použití pouze látek a přísad v souladu s nařízením EK č. 10/2011 - požadavky na plasty určené pro styk s potravinami, které jsou velice přísné na rozdíl od obalů pro jiné způsoby použití, např. jako obaly v kosmetice, pro drogistické a další nepotravinářské  zboží.

Z výše uvedeného je jednoznačné, že plastový odpad ze žlutých kontejnerů, tak jak je dneska u nás sbírán nemůže přísné požadavky předpisů EU na recykláty pro styk s potravinami splnit. Tento materiál by musel být následně dokonale roztříděn tříděn a podle mých znalostí a informací stávající třídící technologie používané v ČR opět nejsou schopny zaručit vytřídění PET lahví tak, aby byla zaručena požadovaná kvalita (méně než 5% non food grade PET). Podle požadavků EU při sběru a zejména při třídění plastů pro styk s potravinami musí být zaveden systém kvality a  princip vysledovatelnosti.  Splnění těchto požadavků si rozhodně neumím představit u stávajícího systému zavedeného v ČR. To je také jeden z důvodů, proč v souboru posouzených recyklačních podniků Evropským úřadem pro bezpečnost potravin, kterých je dosud cca 150, není dosud žádný z ČR. Původně byli 2 žadatelé z ČR, jeden žádost stáhl, protože jeho recyklační proces nesplňoval požadavky EFSA a druhý žadatel přestal recyklovat PET pro potravinářské účely PET regranulát využívá pouze pro nepotravinářské aplikace.

Nutno však říci, že dosažení požadované kvality vstupní suroviny nemusí být nutně přes systém zálohování PET lahví, ale rozhodně by mělo být dosaženo kvalitnějšího systému separace nápojových lahví např. v oddělených kontejnerech výhradně na nápojové láhve a následné dotříďování např. s využitím optického třídění.

V celém systému recyklace pro účely použití v potravinářství musí být zaveden, dokumentován a kontrolován systém správné výrobní praxe.

 

Ing. Jitka Sosnovcová

vedoucí Národní referenční laboratoře pro materiály určené pro styk s potravinami a pro výrobky pro děti do 3 let

Státní zdravotní ústav

Pro snadnější orientaci povolujících úřadů a provozovatelů v jejich budoucích povinnostech byl zpracován dokument s konkrétními údaji k přezkumům integrovaných povolení a revizí referenčních dokumentů o BAT (BREF) a závěrů o BAT, který doplňuje dříve zveřejněnou metodiku k tzv. výjimkám z BAT. Tato verze je aktualizací zohledňující skutečný stav, provozovatele zařízení a také průběžný vývoj na evropské úrovni. S ohledem na nutnost v některých případech vyhodnotit individuálně aplikovatelnost závěrů o BAT na konkrétní zařízení je dokument chápán jako indikativní.

Dokument ke stažení:

2020_05_11 Harmonogram prezkumu PUB.pdf (1.40 MB)

Zdroj: MŽP

Loni jsme vytřídili nejvíc papíru, téměř 22 kilogramů, dále pak 15,1 kilogramu plastů, bezmála 14 kilogramů skla a necelé půl kilo nápojových kartonů. A stále více třídíme i kovy, těch vytřídil každý obyvatel v průměru 13,9 kilogramu. Prostřednictvím sběrných systémů obcí se tak shromáždilo přes 693 tisíc tun vytříděných odpadů, což je o 4 % více než v roce 2018. Vyplývá to z údajů, které poskytla Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM.

EKO-KOM dále uvádí, že v roce 2019 bylo na tuzemský trh dodáno 1 219 696 tun jednocestných obalů, 73 % jich bylo následně vytříděno, dotříděno na třídicích linkách a druhotná surovina byla předána k recyklaci a dalšímu využití. Tradičně nejlépe se daří recyklovat papír, v jeho případě se vloni podařilo dosáhnout míry recyklace 88 %. Zjednodušeně řečeno – bezmála 9 z 10 vyrobených tun papírových obalů byly loni recyklovány na nový papír nebo dále využity.  U skla bylo dosaženo 79% míry recyklace, u plastových obalů 69%, u kovů 57% a u nápojových kartonů to bylo 25 %. Míra sběru nápojových PET lahví v roce 2019 vzrostla a pohybuje se v rozmezí 79 - 82 %.

Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM zajišťuje v ČR provoz systému třídění a recyklace obalových odpadů. Do systému bylo na konci roku 2019 zapojeno 21 197 firem a 6 146 obcí ČR. Češi mohou třídit své odpady prostřednictvím 473 359 barevných kontejnerů a menších nádob na ulicích i přímo u rodinných domů. Jedno sběrné hnízdo tak slouží v průměru pro 118 obyvatel. Docházková vzdálenost k barevným kontejnerům činí v průměru jen 91 metrů.

V pondělí 4. května rada Hlavního města Prahy schválila návrh na vyslovení podpory zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky v ČR. Od systému vratných záloh očekává zvýšení účinnosti třídění, úspory za úklid veřejných prostranství a zvýšení čistoty města. Iniciativa Zálohujme.cz tento krok vítá a věří, že Praha inspiruje i další obce na cestě k přijetí skutečně cirkulárních principů při nakládání s odpady.

„Kromě neoddiskutovatelných environmentálních přínosů by díky zálohovému systému město výrazně ušetřilo na úklidech veřejných prostranství. PETky a plechovky totiž tvoří významnou část objemu odhozeného odpadu v pražských ulicích a parcích. Zálohované nápojové obaly jsou dalším krokem směrem k cirkulární ekonomice, kterou podporujeme,“ sdělil iniciativě Zálohujme.cz motivaci hlavního města zástupce primátora Petr Hlubuček. „Pozitivní dopady zálohování na obce jednoznačně vyplývají i z odborných analýz, které jsou veřejně přístupné na webu www.zalohujme.cz,“ doplnila Andrea Brožová, tisková mluvčí iniciativy Zálohujme.cz, která se dlouhodobě snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o přínosech zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky v ČR.

Čistější veřejná prostranství

Experiment, realizovaný v loňském roce během World Clean up Day především v Praze ukázal, že se mezi odhozenými odpadky nachází minimální množství vratných lahví od piva. „Zálohy u pivních lahví motivují lidi je vracet, proto je na úklidech nacházíme jen zřídka. Zato pokaždé sbíráme velké množství pivních plechovek, protože ty zálohované nejsou. Jsem přesvědčený, že kdybychom nápojové plechovky a PETky zálohovali, čistotě veřejného prostoru to výrazně prospěje,“ komentuje Jan Bareš, spoluzakladatel dobrovolnické úklidové organizace Trash Hero. Zkušenosti ze zahraničí potvrzují, že po zavedení zálohového systému může klesnout množství nově odhozených PET lahví a plechovek až o 95 %.

Úspory

To by znamenalo také značné úspory za úklid veřejných prostranství. „Podle Analýzy nákladů a výnosů zavedení zálohového systému v ČR (Eunomia Research & Consulting, 2019), by zálohový systém snížil finanční zátěž odpadu pohozeného v české přírodě až o dvě miliardy Kč ročně,“ upřesňuje Brožová. Rozdíl je i v nákladech obcí na sběr tříděného odpadu. Zálohový systém nepotřebuje žádné investice z veřejných peněz, kdežto tříděný sběr v současném systému z velké většiny doplácejí obce ze svých rozpočtů.

Více místa ve žlutých kontejnerech

Zálohový systém a současný systém třídění odpadu mohou (a měly by) fungovat zároveň. Zálohy by ale ulevily nyní zcela přeplněným kontejnerům na plasty zhruba o čtvrtinu. Nebylo by pak potřeba významně navyšovat jejich množství v ulicích na úkor veřejného prostoru či parkovacích míst.

Životní prostředí

Ze studie Vysoké školy chemicko-technologické (2018) vyplývá, že zavedení zálohového systému na plastové a hliníkové nápojové obaly by vedlo k poklesu environmentálních dopadů souvisejících s transportem, balením nápojů a jejich následným využitím o 28 %. Navíc by mělo dojít ke snížení emisí CO2 až o 39 200 tun, což odpovídá výsadbě stejného množství stromů.

V kontextu aktuálního projednávání návrhů odpadové legislativy v Poslanecké sněmovně považuje iniciativa Zálohujme.cz podporu zálohování nápojových PET lahví a plechovek ze strany Rady hlavního města Prahy za velmi důležitý krok. Společně s dalšími může přispět k zavedení zálohového systému v ČR a využití nesporných přínosů tohoto systému pro čistotu na veřejných prostranstvích i v přírodě, životní prostředí a také pro skutečnou a opakovanou recyklaci obalů.