To je motto již 3. ročníku soutěže Přeměna odpadů na zdroje, kterou pro prohloubení ekologického myšlení a informovanosti o oběhovém hospodářství pořádá Ministerstvo průmyslu a obchodu. Soutěž je určena výrobním podnikům, stavebním firmám, provozovatelům služeb, obcím a orgánům veřejné správy stejně jako žákům a studentů všech typů škol a mimoškolních zařízení. Příjem soutěžních projektů, prací a návrhů je nyní zahájen a potrvá do 31. března 2019.

„Zodpovědné a udržitelné využívání surovinových zdrojů, které máme jako lidstvo k dispozici, se stalo nutností. Nelze se vyhýbat zodpovědnosti za způsob, jakým užíváme limitované přírodní zdroje. Jedním z pilířů surovinové politiky je tedy i odpovědné uvažování o tom, jak co nejefektivněji se surovinami zacházet a jak je udržet v hodnotovém řetězci co nejdéle,“ uvedla při vyhlášení 3. ročníku soutěže, které se zúčastňuje stále více soutěžících s řadou kreativních nápadů a projektů, ministryně Marta Nováková.  

"Přejme si proto navzájem, ať je nový ročník soutěže opět přínosný pro nás pro všechny, ať je zábavný a ať přinese další skvělé příklady toho, že český průmysl, obce, města i vzdělávací instituce si umí rychle osvojit nové směry v různých oblastech a jít příkladem skvělými projekty, jako je v tomto případě udržitelné využívání zdrojů,“ dodala ministryně Nováková.

Předešlé dva ročníky ukázaly kreativitu a nápaditost ve využívání druhotných surovin v různých oborech podnikání či studia. Soutěžit o hodnotné věcné i zážitkové ceny lze celkem v 7 kategoriích. Všechny potřebné informace včetně přihlášky najdete na webu soutěže https://druhotnasurovina.mpo.cz/.

V minulém roce investovaly teplárny do ekologizace provozů další více než 1 miliardu korun. Od roku 2013 si modernizační investice v teplárenství vyžádaly již přes 21 miliard korun a budou pokračovat. Emise z tepláren zásadně klesly, k vyčištění ovzduší to ale stačit nebude, dokud si stát neposvítí na lokální topeniště.

„Celkové investice teplárenských společností do ochrany ovzduší v uplynulých šesti letech přesáhly 21 miliard korun a výrazně se projevily ve snížení znečištění,“ komentuje aktuální statistická data z tepláren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR předseda jeho výkonné rady Tomáš Drápela.

Výsledkem miliardových investic je zásadní snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší. V případě oxidů dusíku klesly emise v roce 2017 oproti roku 2013 o 29 %, v případě prachu o 41 % a v případě oxidu siřičitého dokonce o 42 %.

„Modernizace tepláren bude pokračovat až do roku 2022, kdy končí přechodné období pro některé menší teplárny. Dodatečné investice budou muset provést i některé již modernizované teplárny, aby splnily zpřísněné požadavky na nejlepší dostupné technologie, které začnou platit v roce 2021,“ vysvětluje Tomáš Drápela.

Jakkoli razantní snižování emisí z tepláren ale čistý vzduch zajistit nedokáže, podíl tepláren na celkových emisích je dnes již marginální a emisím klíčových polutatnů dominují lokální topeniště.

„Naprosto dominantním původcem jemných prachových částic jsou u nás lokální topeniště. V roce 2016 jich vypustila 74 %, tedy dvacetkrát více než celý sektor veřejné energetiky a výroby tepla, který se na nich podílel 3,6 %. Podíl domácích topenišť na emisích rakovinotvorného benzo(a)pyrénu činil dokonce 98 %,“ upozrňuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

S ekologickým přínosem tepláren ostře kontrastuje jejich pokračující ekonomická diskriminace v rámci nejrůznějších „ekologických“ daní a poplatků, od nichž jsou lokální topeniště většinou paradoxně osvobozena, zatímco „čistší“ teplárny, a s nimi i jejich odběratelé, je platit musí.

Příloha

V porovnání s rokem 1990 dnes při výrobě 1 GJ tepla vypustí komíny tepláren do ovzduší méně než desetinu původního množství emisí síry, dusíku, oxidu uhličitého a prachu. Za uplynulé čtvrtstoletí tak klesla ekologická emisní zátěž dálkového zásobování teplem při vytápění z tepláren i vzhledem k výrazným úsporám tepla pro vytápění a ohřev vody v domácnostech téměř dvacetkrát. Rozdíl vypouštěných emisí v případě výroby tepla v teplárnách a lokálních kotlích na pevná paliva je obrovský.

Zdroj: Data z teplárenských zdrojů členů Teplárenského sdružení ČR, které teplem zásobují více než 1,1 milionu domácností.

Na rozdíl od tepláren se emise prachových částic z domácích topenišť snižovat nedaří. I kdyby velká energetika včetně tepláren snížila emise na nulu, čistý vzduch to v Česku nezajistí, jeho největším nepřítelem jsou totiž domácí topeniště.

Na konci roku 2018 se skupina Veolia stala majoritním vlastníkem společnosti LG Systems, která se zaměřuje na chytrá řešení a úspory energií, využití a řízení obnovitelných zdrojů, digitalizaci a automatizaci. Díky moderním technologiím společnosti LG Systems hodlá skupina Veolia dále zlepšovat své portfolio energetických řešení a služeb pro byty, domy a města. Nový rozvoj plánuje i v oblasti elektromobility, kde chystá instalaci několika rychlodobíjecích stanic.

„Naším cílem je maximálně využít naše bohaté zkušenosti z oblasti tradiční energetiky spolu s potenciálem inovativních technologií, a nabídnout stálým i novým klientům to nejlepší z energetických trendů současnosti“, popisuje záměry skupiny Veolia obchodní ředitel Reda Rahma.

Aktivity společnosti LG Systems se soustředí zejména na oblast tzv. chytrých domácností, na moderní nízkoemisní nebo obnovitelné zdroje energie a chytré řízení budov. Pokrývají celý řetězec od vlastního vývoje a zajištění výroby až po provoz a servis. Poptávka po těchto technologiích je ve stále automatizovanějším a digitálnějším světě na vzestupu. Svým uživatelům totiž nejenže snižují náklady, poskytují jim i větší svobodu, pohodlí a kontrolu.

Cílem Veolia je skrze LG Systems vybudovat platformu ESCo společnosti, tedy společnosti poskytující komplexní energetické služby toho nejširšího charakteru. S využitím silných stránek obou celků budou vyvíjet a přinášet nová řešení, služby a produkty odpovídající nárokům nové energetiky i novým potřebám zákazníků. Prvním společným krokem je vývoj produktu VeoLg. Jedná se o inteligentní bezdrátový systém, který umožňuje řídit a sledovat spotřebu energií v domácnosti. Prostřednictvím vlastní aplikace může uživatel kdykoli sledovat aktuální spotřebu tepla, elektřiny a vody a mít tak neustálý přehled o nákladech.

„Snažíme se na věci dívat z pohledu celého životního cyklu. Nejde o to, co je lepší v daný moment,“ říká ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Jonášová.

Každý rok se dostane do oceánů 8 milionů tun plastů a igelitku vědci vyfotili i na nejhlubším místě země – v Mariánském příkopu. Plastový odpad znepokojuje i země Evropské unie. Do poslední fáze vyjednávání se dostala směrnice, která by od roku 2021 zavedla zákaz plastových výrobků na jedno použití, jako jsou brčka, obaly na potraviny či tyčinky do uší. „Ve snaze zachovat totální hygienický standard vozíme z Číny brčka z látek, o kterých nic nevíme,“ říká v rozhovoru Soňa Jonášová, která se mimo jiné zabývá i způsoby, jak se zbavit odpadů.

Utopíme se v odpadcích?


Pokud budeme předstírat, že odpady jsou vyřešeny, tak se to stane. A pokud se v odpadcích neutopíme, tak to, co ze skládek uniká do prostředí, nás tady velmi brzy nemile překvapí.

Co ze skládek do prostředí uniká?


V Česku je zhruba 180 skládek. Ukládá se tam většina odpadů a při rozkladu uniká metan, což je významný skleníkový plyn, o kterém se říká, že je minimálně 21krát horší než oxid uhličitý. V České republice hasiči zaevidovali loni zhruba 840 požárů související se skládkami, a tyto požáry znečišťují ovzduší. Navíc se kvůli nim zabírá zemědělská půda a dochází k úniku nebezpečných látek do podzemních vod.

Dobře, ale odpad je něco, co produkovat budeme, tak co můžeme udělat lépe?


Nejde o to, všechny nutit třídit, ale v první řadě se zamyslet nad tím, jestli věc, kterou kupujeme, skutečně potřebujeme. Začíná to u maličkostí, jako jsou brčka a nákupní tašky, ale týká se to všeho. Jednou z největších položek, které sledujeme v analýzách odpadu, je textil. Ten patří k nejspotřebovávanějším statkům, nejméně se recykluje a neexistuje dostatek recyklačních technologií.

Spousta lidí tvrdí, že textil nakupuje, ale pak ho dá na charitu, když už ho nepotřebuje…


Běžná praxe byla, že se textil vozil třeba do rozvojových zemí, ale ty už jsou také přeplněné. V posledním týdnu se na mě obrátily dvě firmy, které shromažďují textil, protože nemají odběratele a nevědí, co s tím textilem mají dělat. Navíc se kvalita textilu dlouhodobě snižuje. Oblečení po našich rodičích vypadá i po desítkách let pořád stejně, ale oděvy, které koupíme dnes, jsou po pár vypráních vytahané, změní barvu a pářou se. Věci, které si kupujeme, jsou módní záležitostí. A obyvatelé v rozvojových zemích potřebují především funkční věci, a
ne několik průsvitných halenek s flitry a volánky.

To je možná pravda, ale není přece jen i ekologie hlavně pro lidi, kteří mají dost času a peněz?

Běžný člověk nemá čas, možnosti ani prostředky nad tím takto přemýšlet. Lidé si myslí, že péče o životní prostředí je drahá, ale ve skutečnosti je takový život levnější. Znamená to nakupovat jen to, co potřebujeme, a co si nemůžeme půjčit. Já sama si koupím to, co potřebuji, ale skutečně si té věci vážím a snažím se ji nosit. A to se týká i dalších věcí. Nevlastním kromě squashové rakety žádné sportovní vybavení. Když bych si jednou za čtyři nebo pět let koupila nové vybavení na lyže, utratila bych za to 12 tisíc, takhle si je každý rok půjčím za 12 stovek. Ušetřím za ty roky dvě třetiny ceny nových lyží a navíc nepotřebuji extra garáž, za kterou bych platila, a kde bych tyto věci musela uskladnit. A to jsou jen malé příklady. V každodenním životě je jich mnohem více.



My se můžeme snažit tady v Evropě, ale na druhou stranu, ta situace s odpadky je vážná především v jihovýchodní Asii…


To je typický argument ohledně znečišťování plastů v mořích – tedy říká se, proč my bychom se snažili, když všechny odpady do oceánů plují z deseti řek v Asii a Evropa nemá moc to změnit. Ale my jsme z Evropy dovezli velké řetězce a trend nakupovat módu. To je pro tamní obyvatele to západní a moderní. Když nastavíme jiný trend a ukážeme, že blahobyt znamená konzumovat méně a víc se orientovat na minimalismus, a tím nemyslím přísný minimalismus, ale skutečně si kupovat kvalitní věci a zapomenout na kvantitu, tak dokážeme ovlivnit i ostatní státy.


Textilní průmysl sice znečišťuje přírodu, ale to se neděje tady v Evropě…


Když slyšíme o znečištěných posvátných indických řekách plných několikametrové pěny z textilního průmyslu, tak si sice řekneme, že je to smutné, ale zároveň to omluvíme tím, že to jsou ty špinavé země. Ale my je děláme špinavými tím, že tam stěhujeme výrobu, protože je to levnější. Nechceme zaplatit reálnou cenu produktu. Kdyby někde v supermarketu viselo jedno tričko, na kterém by stálo – moje skutečná cena je 30 eur ve smyslu správného ohodnocení lidské práce, ohodnocení přírodních zdrojů a spotřeby vody a vedle toho by viselo tričko za pět eur, každý z nás si vezme to levnější. Jsme odpojeni od výrobního procesu a nedochází nám, že následky se brzy budou dotýkat i nás. Přece jen žijeme všichni na jedné planetě.



Když se podíváte na odpadky na asijských plážích a na svačiny dětí, podobají se. Tvoří je pečivo, jednotlivě zabalená sušenka, brčko, nápoj v plastu, není i tohle ten problém?

Vytvořili jsme si představu, že všechno, co je zabalené v plastu, je čisté, a proto dobré pro naše děti. V Evropě máme přísné standardy na uvádění plastových výrobků či elektroniky vzhledem ke zdravotní nezávadnosti a ochraně lidského zdraví na trh. Přitom v asijských zásilkových obchodech si můžeme objednat za euro nabíječku nebo cokoliv jiného, co nepodléhá žádné kontrole kromě celníků. Otevřeli jsme si trh pro nekontrolované výrobky, které nejsou atestované, a to samé se děje i s plasty. Ve snaze zachovat totální hygienický standard vozíme z Číny brčka z látek, o kterých nic nevíme. Přitom často, když si otevřete tričko ze zásilkových obchodů, tak ho musíte vyprat, protože zapáchá nebo se z něj dokonce osypete. Takže je zřejmé, že tak hygienicky čisté není.



Dneska bez plastu žít v podstatě nejde, ale jaký plast tedy používat?

Podle mě nelze jednoznačně říci, jaké plasty jsou nejhorší. Když úřady zakázaly látku BPA, tak tím otevřely trh novým materiálům. Ty zatím nejsou zakázané, protože o nich nic nevíme. To samé se stalo s bioplasty. Vznikla tady chiméra, že bioplasty jsou lepší. Ale bioplast je materiál, který je velmi podobný plastu, jen pochází z přírodních látek. A spousta bioplastů se tak moc podobá reálným plastům, že když je necháte v přírodě, tak tam budou téměř stejnou dobu jako běžný plast. Možná jsou ekologičtější na začátku, protože jsou z rostlin. Na druhou stranu je možné, že budou mít stejný dopad jako biodiesel, kdy je celá země pokrytá řepkou. Na českých polích už nevidíte motýly a včely, protože řepka a používání glyfosátů nám ničí přírodu. Kdyby na otázku, co je ekologičtější, byla jednoduchá odpověď, tak už se to dávno stalo.

To je asi něco podobného jako s igelitkami.

Teď je řetězce nahrazují papírovými taškami, ale na jejich výrobu se spotřebuje hodně vody a lidé je většinou použijí jen jednou. Takže je to vždycky něco za něco.

My se v oblasti cirkulární ekonomiky snažíme na věci dívat z pohledu celého životního cyklu. Nejde jen o to, co je lepší teď v daný moment. Podívejme se třeba na životní cyklus zmíněné plastové tašky. Ze začátku je často efektivnější vytěžit ropu a vyrobit z ní jednorázovou plastovou tašku. Protože je plast lehce skladovatelný a lehký a má velmi efektivní přepravní vlastnosti. Takže do chvíle, než se prodá, je ekologičtější než papír. Otázkou potom je, co se s tou taškou děje na konci životního cyklu – tedy kolikrát ji vlastně použijeme, a zda ji recyklujeme. A to je otázka jednotlivce. Někdo použije plastovou tašku často jen na pár minut, aby přenesl nákup do auta a domů, a to samé děláme u té papírové tašky. Ale papír v Česku umíme velmi dobře recyklovat. Takže od této chvíle je z pohledu cirkulární ekonomiky papír ekologičtější. A navíc jsou papírové tašky zpoplatněné. Tím prodejci říkají zákazníkům, že by si měli rozmyslet, jest-li tašku skutečně potřebují. Pokud se ptáme, jestli je lepší papírová, nebo plastová taška, tak nejlepší je žádná. Každý z nás má doma nějakou tašku, tak proč si nenosíme svoji.


Tak ono to není jen o plastech, ale jsou tu další věci denní spotřeby, jako třeba toaletní papír, jehož recyklace lidem připadá jednoduše nechutná, i když je dnes možné jej dokonale recyklovat, co s tím?


Lidé se na odpad skutečně dívají jako na něco špinavého a nechutného. Paradoxem je, že Čechům nevadí skládky, protože nejsou vidět, ale vadí jim spalovny, přitom skládky jsou mnohem horší než spalovny. Dnešní technologie dokážou odpadní látky v nejčistější formě vracet zpátky do oběhu. A právě z toaletního papíru vznikají takzvané čistírenské kaly, které zachytáváme v čistírnách odpadních vod. Ty bychom mohli označit nálepkou ne- chutné, nevzhledné a smradlavé. Ale je to materiál, který má neuvěřitelný energetický potenciál. Při zpracování kalů vzniká metan, který můžeme použít jako palivo a nahradit jím plyn, na který jezdí autobusy a auta ve městě, což je nejčistší možný způsob dopravy. Ten proces je tak sofistikovaný a dokonalý, že se zpátky do oběhu nevrátí něco, co byste tam mít nechtěli. Podporujeme elektrodopravu poháněnou energií z jaderných nebo hnědouhelných elektráren a považujeme to za čisté, přitom známe materiály, které jsou mnohem čistější a máme jich tady nevyčerpatelné množství.



Kde je potom tedy ještě další potenciál recyklace?


Co materiál, to jiný druh potenciálu. Třeba v ČR je velký problém levné skládkování a to je vlastně i důvod, proč recyklace nefunguje. Například skláři zpracují jen dvě třetiny skla, protože v některých oblastech je levnější jej odvézt na skládku než recyklovat. I když je vyhozený materiál, jako třeba sklo, velmi cenný. Když se člověk k tématu dostává hlouběji a sleduje ty souvislosti, tak se ptá, proč se stále diskutují skládky versus spalovny. Skládky jsou nejhorší způsob nakládání s odpadem a spalovny jsou až druhý nejhorší způsob. V České republice nemáme jen prosté spalovny, to jsou zařízení na energetické využívání odpadu, kdy z odpadu vytěžíme aspoň energii. Málokdo ví, že komunální odpad má stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí. Mnozí argumentují, že když se nebude skládkovat, bude se spalovat, ale ono se bude i víc recyklovat. Potenciál je tedy jak v recyklaci materiálů, které se dnes skládkují, tak i v energii, kterou často mají.

Zdroj: MF Dnes

Některé lahve vhozené do žlutých popelnic skončí na skládce. Recyklaci totiž prakticky znemožňuje takzvaný „rukávek“, neboli smršťovací fólie z PVC, kterou je lahev pokryta shora dolů. Většina oslovených výrobců pod tlakem na lepší recyklovatelnost chystá změny. Jednou z možností je nahrazení rukávku z PVC fólií z polyethylentereftalátu. Dalším řešením je vytvořit na fólii perforaci, aby šla lépe sundat. Špatně recyklovatelné obaly zatím žádný zákon ani nezakazuje, ani neznevýhodňuje. To se ale změní s novým zákonem o obalech vycházejícím z evropské směrnice. V něm se mluví o takzvané ekomodulaci, což znamená, že za výrobky hůře recyklovatelné se bude platit více než za ty ekologičtější. Více ZDE

Akční plán je krátkodobým realizačním plánem, jehož cílem je rozpracování a konkretizace opatření SRR ČR 2014-2020. Akční plán podrobně rozpracovává SRR a její navržená opatření a aktivity z časového a věcného hlediska s cílem jejího postupného naplňování. Vychází z navržených priorit a opatření samotné SRR a zároveň reaguje na aktuální potřeby v oblasti regionálního rozvoje ČR. Doporučujeme pročíst kapitolu 2.3., která se zaobírá prioritní oblastí Environmentální udržitelností.

Dokument ke stažení:

Materiál

Evropský úřad pro IPPC (EIPPCB, z angl. European Integrated Pollution Prevention and Control Bureau) uveřejnil na svých webových stránkách konečnou verzi revidovaného referenčního dokumentu o nejlepších dostupných technikách (BREF) pro nakládání s těžebním odpadem (MWEI, z angl. Management of Waste from Extractive Industries in accordance with Directive 2006/21/EC).

Dokument ke stažení:

Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách pro nakládání s těžebním odpadem: BREF MWEI (2018)

Zdroj: MPO

Společnost Sev.en EC, která provozuje elektrárnu Chvaletice, se rozhodla požádat o výjimku pro emise oxidů dusíku a zbytkové rtuti. Ani po modernizaci dvou ze čtyř výrobních bloků by nesplňovala parametry průmyslových emisí platné od poloviny roku 2020 a většinu požadavků nové směrnice BREF/BAT platné od roku 2021. Další nevelké snižování těchto emisí by vyžadovalo neúměrně vysokou investici, uvedla dnes v tiskové zprávě mluvčí skupiny Sev.en Energy Gabriela Sáričková Benešová.

Žádost o výjimku se týká emisí oxidů dusíku a zbytkové rtuti, jejichž koncentrace se po aktuální modernizaci budou pohybovat těsně nad nově stanovenými hranicemi. „K dosažení nově požadovaných limitů NOx by byla nutná další investice ve výši 1,4 miliardy korun. Podíl elektrárny na celkových imisích NOx by se přitom snížil o pouhých 0,05 % pro okolí elektrárny a maximálně o 0,02 % pro město Pardubice,“ vysvětluje generální ředitel 7EC Václav Matys.

I přes podání žádosti o výjimku stále platí, že oproti stávajícímu stavu elektrárna emise výrazně sníží. Emise oxidu siřičitého a tuhých znečišťujících látek klesnou po probíhající modernizaci hluboko pod nové evropské limity.

„Udělení výjimky v žádném případě nepovede ke zhoršení životního prostředí v blízkém ani vzdáleném okolí elektrárny. Rozsah imisní změny bude prakticky neměřitelný,“ uvádí k výjimce na NOx společnost ORGREZ v rozptylové studii, kterou elektrárna přiložila k žádosti. Z materiálu dále vyplývá, že v letech 2012-2016 dosáhly maximální hodnoty ročního podílu 7EC jen cca 1 % celkové úrovně znečištění imisemi NOx v blízkosti elektrárny a 0,25 % v Pardubicích.

„Pokud jde o rtuť, Česká republika dosud neměla limity pro tyto emise stanoveny. Navíc neexistuje prověřený způsob, jak zajistit spolehlivé kontinuální měření těchto škodlivin. Proto se očekává, že o udělení výjimky požádá většina evropských výrobců elektřiny a tepla,“ doplňuje Václav Matys.

Evropské směrnice IED i BREF/BAT a český zákon o ochraně ovzduší umožňují udělit výjimku v případě, že investice do splnění limitů je neúměrně vysoká oproti dosaženému zlepšení životního prostředí.

Ministerstvo životního prostředí umožní dalším desítkám tisíc domácností pořídit si nový ekologický zdroj vytápění. Spouští třetí a zároveň finální vlnu kotlíkových dotací, které významně zlepší kvalitu ovzduší v Česku. Mezi kraje ministerstvo rozdělí 3,125 miliardy korun na výměnu dalších až třiceti tisíc starých kotlů na tuhá paliva. Právě provoz těchto kotlů v září 2022 skončí.

„Čisté ovzduší je pro rezort životního prostředí hlavní prioritou již několik let a ne jinak tomu bude v letošním roce. Již potřetí krajům pošleme více než tři miliardy korun, díky kterým bude vyměněno dalších minimálně 30 tisíc zastaralých neekologických kotlů. Domácnosti, které stále ještě topí v kotlích na tuhá paliva první a druhé emisní třídy, by neměly s výměnou otálet. Od září roku 2022 bude provoz těchto kotlů zcela zakázán, navíc výhodnější podmínky pro jejich výměnu už nebudou,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Kraje musí výzvy pro občany vyhlásit nejpozději do konce září letošního roku a nejpozději do října spustit příjem žádostí. Některé ale už nyní avizují, že to stihnou dříve, na přelomu jara a léta. Obecné podmínky i výše příspěvku zůstávají stejné jako v předchozí vlně, jedinou zásadní novinkou je úplný odklon od uhelných kotlů. „Na této změně trvala Evropská komise, která jasně deklarovala, že uhlí pro ni nepředstavuje ekologický zdroj energie. Získat dotaci na kotel na uhlí už proto nebude ve třetí výzvě možné, tedy ani na kotel kombinovaný, spalující vedle uhlí i biomasu,“ informuje ministr Richard Brabec a dodává, že vyloučení uhlí je rovněž v souladu s energetickou koncepcí ČR i s klimatickou politikou.

I nadále budou podporovány kotle na biomasu s ruční i automatickou dodávkou paliva, tepelná čerpadla a plynové kondenzační kotle. „Na jejich pořízení je možné získat dotaci až 127 500 Kč. Mezi způsobilé výdaje lze zahrnout nejen náklady na pořízení zdroje a jeho instalaci, ale také náklady na novou otopnou soustavu či její rekonstrukci včetně regulace a měření a úpravy spalinových cest. Další příspěvek, až 20 tisíc korun, získají jako bonus ti žadatelé, kteří kotlíkové dotace zkombinují s programem Nová zelená úsporám,“ doplňuje ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Své žádosti o dotační prostředky pro třetí výzvu kotlíkových dotací mohou všechny kraje na Státní fond životního prostředí ČR podávat do 29. března 2019. Ministerstvo v každém kraji stanovilo novou výši alokovaných prostředků, o jakou mohou kraje žádat a zároveň povinné počty kotlů, které za tyto prostředky musí kraje vyměnit (viz tabulka v příloze níže).

V krajích, zařazených do státního programu RESTART (Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský) pak MŽP připravuje speciální pilotní program, ve kterém umožní výměnu neekologického kotle i domácnostem, které nemají dostatek prostředků na předfinancování nebo spolufinancování nového zdroje s tím, že jim poskytne peníze na nový kotel dopředu, a to na celou jeho pořizovací cenu. Program představí v únoru.

Kotlíkové dotace běží od roku 2015, od té doby investovalo Ministerstvo životního prostředí do výměn zastaralých kotlů na tuhá paliva už 6,7 miliardy korun ze zdrojů EU. V dosavadních dvou výzvách kraje schválily na 60 tisíc výměn v objemu 6,5 miliardy korun, do konce roku 2020 by číslo mělo vzrůst na minimálně 90 tisíc výměn. Největší zájem žadatelé dosud projevili o tepelná čerpadla (30 %), značný zájem byl i o kombinované kotle (26 %) a plynové kondenzační kotle (21 %).

„Program kotlíkových dotací je velice pozitivně hodnocen i na úrovni Evropské unie. Důkazem je zařazení Kotlíkových dotací do evropských projektů typu „Good practice“ tedy projektů, které se velmi dobře osvědčily v praxi. Vzorem se staly již například pro Polsko či Slovensko,“ uzavírá ministr Richard Brabec.

KOTLÍKOVÉ DOTACE V KOSTCE

Co podporují

Zdroje tepla, které splňují požadavky na ekodesign (tj. požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES). Požadavky musí splnit pro všechna paliva a všechny způsoby přikládání.

Výše podpory

• Tepelné čerpadlo – 80 %, max. 120 000 Kč

• Kotel na biomasu (samočinná dodávka paliva) – 80 %, max. 120 000 Kč

• Kotel na biomasu (ruční dodávka paliva) – 80 %, max. 100 000 Kč

• Plynový kondenzační kotel – 75 %, max. 95 000 Kč

Na co dostanete dotaci

• zdroj včetně nákladů na jeho instalaci

• nová otopná soustava

• rekonstrukce otopné soustavy včetně nezbytné regulace a měření, úpravy spalinových cest

• projektová dokumentace

Bonusy

Prioritní oblasti se znečištěným ovzduším – bonus 7 500 Kč

Kombinace s programem Nová zelená úsporám – bonus až 20 000 Kč

Kde a kdy budete žádat

Na krajském úřadě poté, co váš kraj vyhlásí výzvy pro občany. K dotazům veřejnosti na kotlíkové dotace, prosím, využijte info e-mail: kotliky@sfzp.cz.

Dokument ke stažení:

• Alokace pro kraje ČR

• Prezentace z TK

Čeští vodohospodáři společně s vědci vyvíjejí informační systém umožňující předpověď stavu podzemních vod, jejichž zásoby jsou pro Českou republiku kvůli klimatickým změnám zásadní. Pracují i na vývoji účinnější a levnější technologie pro čištění odpadních vod. Se špatnou kvalitou filtrace se potýkají především malé obce, pro které je zajištění správné technologie příliš drahé. V tiskové zprávě to uvedla Technologická agentura České republiky.

Evropská komise zveřejnila přehled 156 projektů, které přispívají k naplnění strategie pro oběhové hospodářství. Projekty byly vybrány k financování ve výzvách 2016-2017 v oblastech "Vedoucí postavení evropského průmyslu" a "Společenské výzvy" programu H2020. Součástí přehledu je i 25 projektů podpořených z Bio-Based Industries Joint Undertaking.

Dokument ke stažení:

Přehled projektů

Stanice vyrábějící biometan budou moci čerpat podporu až zhruba patnáct milionů korun ročně.

Vláda se od roku 2021 chystá zavést novou provozní podporu pro výrobny biometanu, jejíž výše by se mohla vyšplhat až na miliardy korun. Vyplývá to z návrhu plánu v oblasti energetiky a klimatu, který právě prochází připomínkovým řízením. Důvodem dotací je snaha zvýšit podíl spotřeby obnovitelných zdrojů v dopravě ze 6,6 procenta v roce 2017 na čtrnáct procent v roce 2030.

Ke splnění cíle mají pomoci zejména biopaliva druhé generace, která se vyrábějí výlučně z biologického odpadu. Rostoucí spotřeba biopaliv bude podle návrhu zajištěna z největší části pokryta právě prostřednictvím biometanu, tedy bioplynu upraveného na kvalitu zemního plynu. Spotřeba biopaliv první generace už totiž naráží na své limity.

„Nová strategie ministerstva zemědělství potvrzuje, že hlavní úlohou zemědělské půdy je zajištění dostatku potravin pro lidskou výživu a krmiv pro hospodářská zvířata. Když k tomu přičteme, že zemědělské půdy postupně ubývá, je jasné, že pokud chceme energetické cíle splnit, budeme muset hledat zdroje biopaliv i jinde,“ vysvětluje mluvčí ministerstva průmyslu Milan Řepka.

Podle návrhu novely zákona o podporovaných zdrojích energie, který teprve nedávno prošel mezirezortním řízením, má roční zelený bonus pro výrobny biometanu dosahovat nanejvýš 1700 korun za megawatthodinu. Zatím však žádná taková výrobna nestojí.

Vybudovat by jich ostatně šlo jen několik, míní Martin Vrtiška, ředitel společnosti EFG Engineering, která se zabývá též energetickým zpracováním odpadu. Scházejí totiž zdroje biopaliva. Právě EFG ještě letos spustí vůbec první výrobnu metanu v Česku, a to v Rapotíně na Šumpersku.

Na výrobny biometanu se tak pravděpodobně budou upravovat některé stanice spalující bioplyn. „Pro bioplynové stanice je to zajímavá příležitost, protože v současnosti mají licenčně zajištěnou podporu kombinované výroby elektrické energie a tepla jen na maximálně dvacet let. Zda jim bude prodloužena, je zatím nejasné. V případě úpravy finálního produktu na biometan by měl provozovatel zajištěnou podporu na další období,“ říká Vrtiška.

Pokud se v roce 2030 podaří vyrobit plánované množství biometanu, celková státní podpora by měla vzhledem k maximální výši zeleného bonusu činit nanejvýš 2,3 miliardy ročně. S ubývajícím počtem bioplynových stanic se však podle ministerstva bude postupně snižovat jejich celková podpora.

V Česku teď funguje na šest set bioplynových stanic, které vyrábějí elektřinu a teplo. Zhruba polovinu lze předělat na výrobnu biometanu, u zbytku nemá úprava smysl, protože jsou daleko od přepravní infrasktruktury.

Zhruba deset majitelů stanic už o výrobě biometanu vážně uvažuje. Podle prvních odhadů by taková výrobna mohla od státu inkasovat až patnáct milionů korun podpory ročně.

Zdroj: E15

Češi dlouhodobě patří mezi nejúspěšnější evropské třídiče odpadu, PET lahve třídí častěji lidé s vyšším vzděláním.  Aktuální výzkum Ipsosu ukázal, že je česká populace připravena i na případné zálohování PET lahví. Při zavedení zálohy na PET lahve by bylo až 86 % Čechů ochotno je po použití vracet zpět do obchodu.

„Důležité je podívat se na podíl těch, kteří vyjádřili rozhodný souhlas a těch bylo 61 %, což je poměrně vysoký podíl. Vracet použité lahve do obchodu jsou ochotnější lidé s vyšším vzděláním a příjmem, kteří jsou obecně více environmentálně uvědomělí,“ dodává k výsledkům Tomáš Macků, ředitel komunikace Ipsos.

Konkrétní výši zálohy, která by motivovala vracet použité PET lahve, lidé nejčastěji uváděli 5 Kč (29 %) a 3 Kč (28 %). Vyšší částku by byli ochotni zaplatit mladí lidé do 34 let a lidé s vyšším vzděláním.

„PET je cenným materiálem, který by rozhodně neměl být na jedno použití. Věříme, že zavedení zálohového systému nám umožní tento materiál použít na výrobu nových lahví, a to lokálně, tedy v rámci České republiky. Jakožto lídr na trhu přírodních minerálních vod si jsme plně vědomi naší odpovědnosti vůči životnímu prostředí, proto usilujeme o podporu lokálního oběhového hospodářství,“ říká Alessandro Pasquale, generální ředitel Karlovarských minerálních vod.

Výzkum byl realizován v říjnu 2018 na reprezentativním vzorku internetové populace ČR ve věku 18-65 let. Celkem se ho zúčastnilo 1000 respondentů. Výzkum byl realizován pomocí Ipsos online panelu Populace.cz.
 

Srdečně Vás zveme na konferenci Chemická legislativa 2019, která se koná dne 24.1.2019 v Praze. Registrací v roce 2018 REACH neskončil, právě naopak – vše začíná. Na konferenci, která je stálicí mezi odbornými akcemi, budete mít opět možnost poslechnout si novinky od pracovníků státní správy, kontrolních orgánů a vašich kolegů z průmyslové praxe.

Kromě tradičních témat shrnující novinky a výhledy pro rok 2019 v nařízení REACH a CLP, jsme pro vás nachystali i nová a aktuální témata. Cirkulární ekonomika, nanomateriály a jejich regulace, nařízení RoHS omezující nebezpečné látky v elektronice, nebo třeba kosmetická legislativa v EU.

Přijďte načerpat nové poznatky, diskutovat s kolegy a podělit se o Vaše zkušenosti! Veškeré informace o konferenci včetně přihlášky, naleznete na nových webových stránkách ReachSpektra.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 140 tisíc korun řetězci dm drogerie markt s.r.o. Společnost prodávala ve svých obchodech po celé republice nebezpečné chemické směsi bez správného označení podle chemické legislativy. Jednalo se celkem o čtyři výrobky – dva odstraňovače skvrn a jeden wc gel značky DENKMIT a jeden bělící prostředek na prádlo značky ECOVER. Celkem šlo o více než 106 tisících kusů špatně označených výrobků.

„Pochybení jsme zjistili při kontrole v roce 2018. Odstraňovače skvrn klasifikované jako akutně toxické neměly na obalu hmatatelnou výstrahu pro nevidomé. Ta má předejít ohrožení hendikepovaných lidí při manipulaci s nebezpečnými látkami,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Další dva kontrolované výrobky, wc gel a bělící prostředek na prádlo, neměly na obalu výstražné symboly nebezpečnosti v dostatečné velikosti dané chemickou legislativou. U bělícího prostředku na prádlo navíc chyběla výstražná věta „Způsobuje vážné podráždění očí.“

„Společnost dm drogerie markt jako distributor těchto nebezpečných chemických směsí na český trh zodpovídala za jejich řádné označení dle chemické legislativy. To si neohlídala a porušila tím evropské nařízení CLP. Bělící prostředek na prádlo navíc, jakožto jeho první distributor na český trh, neohlásila do registru chemických látek a přípravků (CHLAP) Ministerstva zdravotnictví. Ten slouží jako databáze základních informací o vlastnostech nebezpečných chemických směsí, například při ošetřování úrazů, které jsou jimi způsobeny,“ řekl Trávníček.

Společnost dm drogerie markt se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP neodvolala, sankce je pravomocná.

Vládním zmocněncem pro jadernou energetiku se od února stane Jaroslav Míl, který byl v minulosti mimo jiné šéfem elektrárenské společnosti ČEZ a v poslední době působil jako poradce premiéra Andreje Babiše pro energetiku. Vláda rovněž pověřila nového zmocněnce změnou statutu stálého výboru pro jadernou energetiku tak, že předsedou výboru bude premiér a místopředsedou bude ministryně průmyslu a obchodu.

Problematika jaderné energetiky se v uplynulých měsících stala jedním z hlavních témat především v souvislosti s možnou dostavbou jaderných bloků. Premiér Babiš i ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková v říjnu připustili, že česká vláda může rozhodnutí o případné stavbě nového jaderného zdroje odložit. Možností je podle nich prodloužení životnosti Jaderné elektrárny Dukovany. Babiš na konci října uvedl, že její současná životnost by se mohla prodloužit o deset let. Náklady by byly 20 miliard korun, nový jaderný blok by stál zhruba 200 miliard korun, dodal.

V listopadu premiér zprávu o prodloužení provozu elektrárny a odkladu výstavby označil za nesmysl vytržený z kontextu. Stavbu nového bloku Dukovan by podle něj měla zajistit dceřiná firma ČEZ. Stát je připraven podpořit investici tím, že ji bude garantovat jako druhý v pořadí, uvedl.

Šedesátiletý Míl byl šéfem ČEZ v letech 2000 až 2003, v letech 2004 až 2011 stál v čele Svazu průmyslu a dopravy ČR. V posledních měsících působil jako poradce premiéra pro energetiku.

Stálý výbor pro jadernou energetiku ustanovil tehdejší kabinet svým usnesením v lednu 2016 jako stálý meziresortní koordinační a poradní orgán vlády pro otázky jaderné energetiky. Při své práci vychází z Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky, spolupracuje mimo jiné na zajištění dlouhodobé bezpečnosti a stability dodávek jaderného paliva pro provoz jaderných elektráren.

Členy výboru jsou zástupci klíčových resortů odpovědných za rozvoj jaderné energetiky v Česku. Předsedou výboru je nyní ministr průmyslu a obchodu, místopředsedou náměstek ministra průmyslu a obchodu pověřený řízením sekce energetiky a tajemníkem vládní zmocněnec pro jadernou energetiku. Vláda dnes Míla pověřila změnou statutu stálého výboru tak, že předsedou výboru by měl být v budoucnu premiér a místopředsedou ministryně průmyslu a obchodu.

Užitečnésemináře.cz si Vás dovolují pozvat na seminář ODPADY - AKTUÁLNÍ LEGISLATIVA + HLÁŠENÍ ODPADŮ DO ISPOP V ROCE 2019, který se uskuteční v Praze dne 5.2.2019. Výklad aktuální legislativy a jejich dopadů do praxe a erudovaných praktických informací pro ohlášení odpadů do ISPOP získáte přímo od spoluautora právních předpisů z MŽP a specialistky na ohlašování odpadů do ISPOP z CENIA.

Témata přednášek:

Mgr. et Mgr. Štěpán Jakl

Ministerstvo životního prostředí, odbor odpadů

• NOVELIZACE ZÁKONA O ODPADECH A NÁVRH NOVELIZACE VYHLÁŠEK Č. 94/2016 SB., A Č. 383/2001 SB., V SOUVISLOSTI S PŘIJETÍM NAŘÍZENÍ O RTUTI A NAŘÍZENÍ O EKOTOXICITĚ

• NOVELIZACE VYHLÁŠKY Č. 321/2014 SB. – ZAVEDENÍ CELOROČNÍHO SBĚRU BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÝCH ODPADŮ, ZAVEDENÍ SBĚRU JEDLÝCH OLEJŮ A TUKŮ

• NÁVRH VYHLÁŠKY, KTERÁ STANOVUJE KRITÉRIA, PŘI JEJICHŽ SPLNĚNÍ JE ZNOVUZÍSKANÁ ASFALTOVÁ SMĚS VEDLEJŠÍM PRODUKTEM NEBO PŘESTÁVÁ BÝT ODPADEM

• AKTUALIZACE SKLÁDKOVACÍCH NOREM

• NÁVRHY NOVÝCH ZÁKONŮ (ZÁKON O ODPADECH, ZÁKON O VÝROBCÍCH S UKONČENOU ŽIVOTNOSTÍ, NOVELA ZÁKONA O OBALECH)

RNDr. Eva Horáková

CENIA, česká informační agentura životního prostředí, oddělení odpadového hospodářství

• POVINNOSTI PŮVODCŮ A OPRÁVNĚNÝCH OSOB Z POHLEDU VEDENÍ EVIDENCE A OHLAŠOVÁNÍ, PŘIDĚLOVÁÍ A POUŽÍVÁNÍ IČP A IČZ

• PŘÍKLADY CHYB BRÁNÍCÍCH ÚSPĚŠNÉMU PODÁNÍ HLÁŠENÍ A DALŠÍ NEDOSTATKY V HLÁŠENÍCH (NESPRÁVNÁ KATALOGOVÁ ČÍSLA ODPADŮ, ŠPATNÉ KÓDY NAKLÁDÁNÍ, NEVYROVNANÉ BILANCE…)

• TYPY KONTROL PROVÁDĚNÝCH MŽP NAD OHLAŠOVANÝMI DATY – KŘÍŽOVÉ KONTROLY, POROVNÁNÍ V ČASOVÝCH ŘADÁCH, SEZNAMY „HŘÍŠNÍKŮ“

• INFORMAČNÍ SYSTÉM ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSVÍ (ISOH) – WEBOVÉ APLIKACE PRO VEŘEJNOST

Výzkumná agentura STEM/MARK se po dvou letech rozhodla ověřit, zda dochází k vývoji v tom, jak Češi třídí odpad, nebo zda se posouvají bariéry, které v třídění odpadu brání. Zajímal nás i postoj Čechů k bezobalovým potravinám. Jak se po dvou letech změnilo naše přemýšlení o tom, jak svou činností ovlivňujeme životní prostředí?

Z výsledků průzkumu agentury STEM/MARK vyplývá, že více než čtyři pětiny internetové populace (84 %) přemýšlejí, jak ovlivňují životní prostředí a zároveň věří, že způsob, jakým nakládají s odpadem, má nějaký smysl. „I když je v těchto otázkách někdy ze strany respondentů snaha vylepšovat skutečnost, stále je to pro nás pozitivní zjištění ve srovnání se závěrem roku 2016 (hodnota tehdy činila 78 %). Naznačuje to určitý nárůst ekologického smýšlení v české populaci.“ interpretuje výsledky průzkumu Jan Burianec ze STEM/MARK.

Mladí lidé do 30 let přemýšlejí častěji o tom, jak svým působením ovlivňují životní prostředí. Naopak starší generace (45-60 let) častěji věří, že způsob, jakým nakládají s odpadem, má nějaký význam. To znamená, že zatímco mladí o třídění více přemýšlejí, ti starší to častěji rovnou vykonají. Tendence k „zelenému myšlení“ je patrná častěji u vysokoškolsky vzdělaných lidí z větších měst.

Graf 1: Míra třídění vybraného typu odpadu

V třídění základních typů odpadů (plast, papír, sklo či karton) se situace téměř nezměnila. Nárůst byl zaznamenán u třídění kovů, rostlinného odpadu či hliníku. „Otázka byla formulována jako polo-uzavřená, to znamená, že jsme respondentům nabídli některé typy základního odpadu a navíc měli možnost uvést do kategorie „jiné“ i další položky. Ukázalo se, že vyšší frekvence byla oproti roku 2016 zaznamenána i u méně typických druhů odpadu jako elektro, oleje, léky či textil.“ Doplňuje výsledky průzkumu Jan Burianec.

Graf 2: Bariéry, znesnadňující lidem třídění odpadu

Situace se podle mínění lidí nemění u bariér, které znesnadňují třídění odpadu. Polovina lidí se domnívá, že třídění odpadu znemožňují přeplněné kontejnery, jejich nízký počet či dostupnost od bydliště. Další bariéry shledávají v lenosti či bezohlednosti lidí, případně v nízké informovanosti o správném třídění odpadu. „Drobný nárůst byl zaznamenán u odpovědi logistického řešení práce s odpadem v domácnosti. Tuto možnost zmiňovaly především ženy, které mají častěji problém s neestetičností umísťování více košů v domácnosti.“ Doplňuje výsledky průzkumu Jan Burianec.

Graf 3: Porovnání subjektivního hodnocení znalosti třídění odpadu za roky 2016 a 2018

Výzkum agentury STEM/MARK srovnával i deklarovanou znalost třídění odpadu. Zde došlo k mírnému nárůstu směrem k vyšší znalosti, kterou si přisuzují především muži, lidé starší 40 let a ti, co mají alespoň maturitu. „Zajímavý výsledek vyplynul, když jsme deklarovanou znalost porovnali dle regionů – Praha, Čechy a Morava. Nejvyšší znalost zde deklarují lidé z Moravy. To může souviset s tím, že například na Moravě (ale i v Čechách), kde je daleko větší míra rozmělněných menších obcí, je například dostupnější možnost kompostování odpadu.“ Interpretuje výsledky průzkumu Jan Burianec.

Výše uvedené výsledky jen potvrzuje otázka, zda mají respondenti nápad jak do budoucna zlepšit situaci s odpadem. Zatímco z výpovědí v roce 2016 byla cítit určitá apatie (57 % nic nenapadlo, nebo jim to bylo jedno), tak v aktuálním šetření podobnou „apatii“ vyjádřilo pouze 37 % lidí. To už můžeme považovat za významnou proměnu alespoň v rovině uvažování. Necelá pětina se domnívá, že je třeba větší množství specifických kontejnerů a častější vyvážení – to se za dva roky nezměnilo. Lidé častěji oproti minulému šetření zdůrazňují omezování či zrušení obalů (nárůst z 6 na 16 %) či vyšší motivaci „třídičů“ odpadu (nárůst z 14 na 19 %).

V aktuálním šetření agentury STEM/MARK bylo dotazováno i téma možnosti bezobalových potravin. Systém či filosofie bezobalových potravin má podporu více než dvou třetin (69 %) internetové populace. Zastánci se častěji rekrutují z řad žen, lidí mladších 45 let a vysokoškolsky vzdělaných. „Abychom si deklarovanou ochotu potvrdili, tak jsme polovině respondentů systém bezobalových potravin představili a druhé polovině nikoliv. Ukázalo se, že popis systému, kdy například pro náběr potravin z kapslí/boxů potřebujeme vlastní nádobu/přepravku, už některé odradil či alespoň znejistil. Lze tedy říci, že tento systém bude úspěšný především dle možností přizpůsobit se pohodlí zákazníka.“ Doplňuje výsledky průzkumu Jan Burianec.

Graf 4: Motivace pro nakupování bez obalu

Nakupování (potravin) bez obalu může mít více možných motivací. Zajímalo nás, zda je pro respondenty větší motivací ochrana přírody nebo drobná úspora financí. Pro pětinu respondentů by byla lákavější úspora peněz – jedná se častěji o muže a lidi z menších měst (5000 – 20000 obyvatel).

Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 506 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 60 let. Aktuální šetření probíhalo v druhé polovině prosince 2018. Následně bylo porovnáno se stejným šetřením z prosince 2016 (toho se zúčastnilo 512 osob).