Výkup lahví by mohl kromě těch skleněných zahrnovat i plastové nápojové obaly. Možnosti zavedení zálohového systému na PET lahve, který funguje už v několika evropských zemích, analyzuje Institut cirkulární ekonomiky. Podle jeho ředitelky Soni Jonášové má Česko dostatečné kapacity na zpracování plastových obalů, část výrobců už projevila zájem takový systém prosazovat. Otázkou ale zůstává mimo jiné samotná výše zálohy. “Mluví se o třech až pěti korunách,” uvedla v rozhovoru pro deník E15 Jonášová. Více ZDE

Napříč celou Evropou se každoročně od 30. května do 5. června konají tisíce různých akcí: konference, výstavy, workshopy, semináře, filmová promítání,komunitní setkání, dny otevřených dveří a mnohé další aktivity. Rozmanitost pořádaných akcí je veliká, cíl jediný: dát najevo, že nám záleží na budoucnosti světa, v němž žijeme. Seznam akcí najdete na ZDE

Nejvyšší správní soud (NSS) zrušil většinu programu zlepšování kvality ovzduší v brněnské aglomeraci. Byl vypracovaný jen velmi obecně. Vydalo jej ministerstvo životního prostředí v roce 2016. Soud o dnešním rozhodnutí informoval v tiskové zprávě.

Program měl zajistit snížení znečištění v Brně pod zákonné imisní limity do konce roku 2020. Hlavním zdrojem znečištění ovzduší v Brně je automobilová doprava. Návrh na zrušení programu podali dva obyvatelé Brna a spolek Brnění. Společně poukazovali na zásah do práva na příznivé životní prostředí, ochranu soukromého a rodinného života, ochranu zdraví, ale i do vlastnického práva.

Soud podle mluvčí Sylvy Dostálové postupoval podobně jako u dříve zrušených programů zlepšování kvality ovzduší pro aglomeraci Ostrava, Karviná a Frýdek-Místek a oblast Severozápad. I nyní dospěl k závěru, že ministerstvo má sice zákonem velmi omezené možnosti, jak programem dosáhnout zlepšení kvality ovzduší, nicméně ani tyto možnosti nebyly řádně využity.

Ministerstvo podle soudu uvedlo v programu v podstatě veškerá myslitelná opatření, nicméně ve značně obecné rovině. Soud upozornil na nutnost vyčíslit očekávaný přínos jednotlivých opatření ke zlepšení kvality ovzduší a formulovat časový plán jejich provádění. Jedině tak je prý možné se zaměřit na ta nejdůležitější opatření a průběžně kontrolovat jejich plnění. V programu ale priority nebyly uvedeny, opatření se měla plnit "průběžně".

"Harmonogram jednotlivých opatření by měl zahrnovat přinejmenším termíny pro dokončení hlavních fází realizace jednotlivých opatření - například, do kdy by měla být získána práva k pozemkům a dokončen povolovací proces pro určitou dopravní stavbu, do kdy by měla být stavba zahájena v terénu a do kdy by měla být stavebně dokončena, aby mohla být k cílovému datu programu uvedena do provozu," popsal předseda senátu Petr Mikeš.
"Realizované záměry proto musí být rozvrženy v čase tak, aby je bylo možné průběžně hodnotit a posoudit jejich přínos a případně v souladu se zákonem o ochraně ovzduší program operativně aktualizovat," doplnil Mikeš.

NSS se vzhledem ke zrušení programu pro neurčitost už nezabýval konkrétními námitkami, které poukazovaly na neuskutečnitelnost některých opatření do konce roku 2020. Šlo například o výstavbu obchvatů Tuřan, Bosonoh a Slatiny. Soud nicméně přesto naznačil, že i ministerstvo nejspíš po konkretizaci jednotlivých opatření dospěje k závěru, že provedení všech opatření do roku 2020 je nereálné.

Zdroj: ČTK

Novela vodního zákona byla znovu projednána v dolní komoře Parlamentu ČR, poté co jí zamítl Senát v polovině května. Vládní novela vodního zákona upravuje především následující ustanovení týkající se: novelizace správy poplatků, implementace rámcové směrnice o vodách, upřesnění definice odpadní vody aj. Poslanci dříve také odhlasovali posunutí termínu odkdy budou muset lidé dokládat odvoz splašků ze žump do čistíren odpadních vod, tedy až od roku 2021. Pro se vyslovilo 121 poslanců, prot byloi 17. Tento návrh byl přijat přijat.

Čtěte také:

Senát zamítl novelu vodního zákona (17.5.2018)

Poslanci projednali ve třetím čtení novelu vodního zákona (11.4.2018)

Při příležitosti Světového dne životního prostředí se v úterý 5. června koná od 10:00 hod. do 18:00 hod. Den otevřených dveří Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV TGM). Záštitu nad touto akcí převzal ministr životního prostředí Richard Brabec.

Prohlídky odborných pracovišť VÚV TGM budou začínat vždy v celou hodinu. Návštěvníci uvidí např. hydraulické modely plavebního stupně Děčín nebo vodního díla Hněvkovice a Trojské kotliny, Českou kalibrační stanici vodoměrných vrtulí, laboratoře VÚV TGM nebo pracoviště odboru aplikované ekologie s živými rybami a úhoři.

K sídlu VÚV TGM je možné dojet MHD: autobusy č. 107 a 147 od stanice metra Dejvická do zastávky Hydrologický ústav a také přívozem P2 z Podhoří do zastávky V Podbabě (poté 5 až 10 minut pěšky proti proudu).

VÚV TGM je veřejná výzkumná instituce, která funguje jako příspěvková organizace MŽP. Zabývá se výzkumem stavu, užívání a změn vodních ekosystémů a jejich vazeb v krajině a souvisejících enviromentálních rizik, dále hospodařením s odpady a obaly, odbornou podporou ochrany vod i protipovodňovou prevencí.

Více informací:

• www.vuv.cz

• www.vodazakladzivota.cz

Zúčastnění odborníci z Polské a České republiky se shodli na následujících společných závěrech z konference (více informací o konferenci ZDE) v souvislosti s požadavky EU a výzvami cirkulární ekonomiky, a to:

I. Zvyšování organické recyklace, včetně valorizace a certifikace kompostu.

II. Zvyšování úrovně recyklace i s využitím automatizace procesů a minimalizace ukládání odpadu na skládky.

III. Přizpůsobení požadavků na zařízení v oblasti BAT (nejlepších dostupných technologií, BAT - Best Available Technology).

Hlavními závěry konference pro českou stranu po diskusi v plénu účastníků jsou:

I. Potřebnost nové jednoduché a předvídatelné legislativy, která nebude omezovat jednotlivé způsoby a technologie nakládání s odpady ani tržní principy.

II. Vytvoření sítě automatizovaných třídících zařízení pro nakládání s BRKO (biologicky rozložitelně komunální odpady), výstavba zařízení pro energetické využívání odpadů.

III. Odpady upravovat do podoby prodejných surovin s uplatněním automatického třídění a úpravy. Dosáhnout výroby kvalitního kompostu s uplatněním na půdu.

IV. Ve větší míře, než doposud, využívat veřejné finance (nejen Evropské fondy a SFŽP – Státní fond životního prostředí) pro dovybavení území České republiky technologickými zařízeními pro úpravu, třídění, materiálovou recyklaci i případné termické využití k tomu vhodných upravených odpadů.

V. Aplikací principů oběhového hospodářství vyřešit využití vedlejších energetických produktů z termického využití odpadů (jde především o strusku, popel, odprašky) ve stavebnictví včetně průmyslu stavebních hmot.

On-line služba Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) a Evropské komise - Index kvality ovzduší v Evropě, umožňuje uživatelům sledovat aktuální kvalitu ovzduší v evropských městech a regionech na základě měření z více než 2 000 stanic monitorujících kvalitu ovzduší. Jedná se o interaktivní mapu, která ukazuje stav kvality ovzduší na úrovni jednotlivých stanic, a to na základě pěti základních znečišťujících látek, které negativně ovlivňují lidské zdraví a životní prostředí: suspendované částice (PM2,5 a PM10), přízemní ozon (O3), oxid dusičitý (NO2) a oxid siřičitý (SO2).

Uživatelé mohou použít funkci přiblížení nebo vyhledat libovolné město či region v Evropě a zjistit tak celkovou kvalitu ovzduší a naměřené hodnoty základních znečišťujících látek. Index ukazuje celkové hodnocení pro každou monitorovací stanici označenou barevným bodem na mapě. Barva bodu odpovídá celkovému nejhoršímu hodnocení jedné z pěti znečišťujících látek.

Podívejte se na krátkou animaci o znečištění ovzduší zde.

Zdroj: CENIA (EEA)

Protože množství škodlivého plastového odpadu v oceánech a mořích se stále zvyšuje, navrhla Evropská komise nová unijní pravidla pro deset druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení.

Tyto předměty dohromady tvoří 70 % všech odpadků v mořích. Na různé výrobky se proto budou uplatňovat rozdílná opatření. Pokud existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, bude prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. U produktů, které nelze snadno nahradit, se návrh zaměřuje na jejich omezení prostřednictvím snižování spotřeby v jednotlivých státech, požadavků na design a označování a povinností výrobců ohledně nakládání s odpady / odklízení odpadků.

Frans Timmermans, první místopředseda Komise odpovědný za udržitelný rozvoj, prohlásil: „Tato Komise slíbila, že bude ambiciózní v důležitých věcech a ostatní ponechá na členských státech. Plastový odpad takovou důležitou věcí nepochybně je a Evropané musí na řešení tohoto problému pracovat společně, protože plastový odpad se nakonec dostává do našeho ovzduší, půdy a oceánů i do našich potravin. Dnešní návrhy prostřednictvím řady opatření omezí plasty na jedno použití v našich obchodech. Některé z těchto produktů zakážeme, a nahradíme je ekologičtějšími alternativami, aby lidé o své oblíbené výrobky nepřišli.“

Jyrki Katainen, místopředseda Komise odpovědný za pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost, doplnil: „Plasty mohou být skvělá věc, ale musíme je používat odpovědněji. Plasty na jedno použití nejsou ekonomicky ani ekologicky ideální a dnešní návrhy pomohou podnikům i spotřebitelům přeorientovat se na jejich udržitelné alternativy. Evropa se tak může dostat do čela tohoto úsilí, vytvářet produkty, po nichž bude ve světě v příštích desetiletích poptávka, a získávat z vzácných a omezených zdrojů, které máme k dispozici, vyšší hospodářskou hodnotu. Náš cíl pro sběr plastových lahví kromě toho přispěje k vytvoření potřebného objemu pro prosperující odvětví recyklace plastů.“

Plasty tvoří celosvětově 85 % odpadků v mořích. A ve formě mikroplastů, jejichž účinky na lidské zdraví jsou zatím neznámé, se ve vzduchu, vodě a potravinách dostávají až do našich plic a na náš stůl. Řešení tohoto problému je nezbytné a může navíc přinést nové příležitosti pro inovace, konkurenceschopnost a vytváření pracovních příležitostí.

Podniky získají konkurenční výhodu: Když bude pro celý unijní trh platit jeden soubor pravidel, dá to evropským firmám možnost dosáhnout úspor z rozsahu a zvýší to jejich konkurenceschopnost na prudce se rozvíjejícím globálním trhu udržitelných výrobků. Zavedením systémů pro opětovné používání (např. systémů vratných záloh) si mohou podniky zajistit stabilní přísun kvalitního materiálu. Díky tomu, že budou motivovány nacházet udržitelnější řešení, pak mohou získat technologický náskok před konkurenty na světovém trhu.

Různá opatření pro různé výrobky

Poté, co byla v roce 2015 přijata opatření týkající se plastových tašek, uvedlo 72 % Evropanů, že používání plastových tašek omezili (Eurobarometr). Nyní EU obrací pozornost k deseti druhům plastových výrobků na jedno použití a lovným zařízením, které společně představují 70 % odpadků v evropských mořích. Nová pravidla zahrnují tato opatření:

• Zákaz některých plastových výrobků: Pokud existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, bude prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. Zákaz se bude vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které budou muset být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů. Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty budou na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě.

• Cíle snížení spotřeby: Členské státy budou muset omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Mohou například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.

• Povinnosti pro výrobce: Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky. Dostanou také pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.

• Cíle v oblasti sběru: Členské státy budou povinny do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů, například prostřednictvím systémů vratných záloh.

• Požadavky na označování: Některé produkty budou muset mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky a balonky.

• Osvětová opatření: Členské státy budou povinny zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.

Pokud jde o lovná zařízení, která tvoří 27 % všech odpadků na plážích, hodlá Komise doplnit stávající rámec politiky zavedením systémů odpovědnosti pro výrobce lovných zařízení, která obsahují plasty. Výrobci těchto zařízení budou povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Ponesou rovněž náklady na osvětová opatření. Informace o nových pravidlech pro lovná zařízení naleznete zde.

Další kroky

Návrhy Komise budou nyní předloženy k přijetí Evropskému parlamentu a Radě. Komise ostatní orgány vyzývá, aby se tímto tématem zabývaly prioritně a zajistily pro evropské občany hmatatelné výsledky ještě před volbami v květnu 2019.

U příležitosti Světového dne životního prostředí dne 5. června Komise rovněž zahájí celoevropskou informační kampaň, kterou chce upozornit na možnosti volby pro spotřebitele a zdůraznit úlohu jednotlivců v boji proti znečištění plasty a odpadkům v moři.

Řešení problému odpadků pocházejících z EU ovšem představuje pouze jednu část širší celosvětové problematiky. Avšak díky tomu, že se Evropská unie postaví do čela, bude mít dobrou pozici k podpoře změn na globální úrovni – působením v rámci skupin G7 a G20 a prováděním cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje.

Souvislosti

Dnešní iniciativou se uskutečňuje závazek obsažený v evropské strategii pro plasty, totiž řešit problematiku nehospodárného a škodlivého plastového odpadu prostřednictvím legislativních opatření, který byl příznivě přijat Evropským parlamentem a Radou i občany a zainteresovanými stranami. Navrhovaná opatření přispějí k přechodu Evropy na oběhové hospodářství a k dosažení cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje i závazků EU v oblasti klimatu a cílů její průmyslové politiky.

Dnešní směrnice vychází ze stávajících pravidel, jako jsou rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí a směrnice o odpadech, a doplňuje další opatření proti znečišťování moří, například v rámci směrnice o přístavních zařízeních pro příjem odpadu, a navrhovaná omezení mikroplastů a oxo-rozložitelných plastů. Využívá podobný přístup jako úspěšná směrnice o plastových taškách z roku 2015, která se dočkala kladného přijetí a vedla k rychlé změně chování spotřebitelů.

Navrhovaná směrnice bude znamenat přínos z hlediska životního prostředí i hospodářství. Nová opatření například:

• zamezí emisím 3,4 milionu tun ekvivalentu CO₂,
• zabrání škodám na životním prostředí, které by do roku 2030 představovaly ekvivalent 22 miliard eur,

• podle odhadů ušetří spotřebitelům 6,5 miliardy eur.

Spolu s novými pravidly a cíli EU v oblasti odpadu, které byly přijaty tento měsíc, zajistí nové předpisy jasnost, právní jistotu a úspory z rozsahu, které podniky v Unii potřebují, aby mohly zaujmout vedoucí úlohu na nových trzích s alternativními výrobky pro vícenásobné použití, novými materiály a lépe navrženými produkty.

V souladu s požadavky na zlepšování právní úpravy proběhly v rámci přípravy dnešního návrhu konzultace se zúčastněnými stranami, otevřená veřejná konzultace a důkladná posouzení dopadů. V rámci veřejné konzultace od prosince 2017 do února 2018 souhlasilo 95 % respondentů s tím, že je nezbytné a naléhavé přijmout opatření v otázce plastů na jedno použití, a 79 % se domnívalo, že tato opatření by měla být přijata na úrovni EU, aby byla účinná. Také 70 % výrobců a 80 % značek odpovědělo, že opatření jsou nezbytná a naléhavá. 72 % uvedlo, že omezili používání plastových tašek, a 38 % tak učinilo v uplynulém roce.

Další informace

• Otázky a odpovědi: nová pravidla EU pro plasty na jedno použití

• Informativní přehled

• Návrh směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí a příloha

• Posouzení dopadů a souhrn

Komise dnes navrhuje nová pravidla na stimulaci a usnadnění opětovného využívání vody v EU k zemědělskému zavlažování. Nová pravidla pomohou zemědělcům využívat vyčištěnou odpadní vodu, zmírní nedostatek vody, sníží environmentální zátěž a zaručí přitom bezpečnost spotřebitelům.

Co Komise navrhuje?

Minimální požadavky na podmínky při opětovném používání vyčištěné odpadní vody z městských čistíren. Konkrétně se jedná o sledování mikrobiologické nezávadnosti (například množství bakterií E. coli) a požadavky na monitorování kvality. Stanovením minimálních požadavků se zaručí, že voda recyklovaná v souladu s novými pravidly bude bezpečná k zavlažování.

Řízení rizik, které zaručí, že se zohlední veškerá rizika, aby byla opětovně využívaná voda nezávadná.

Větší transparentnost: Veřejnost bude mít online přístup k informacím o tom, jak se recyklovaná voda v jejich členském státě používá.

Recyklace vody se v EU v současné době zdaleka nevyužívá tak, jak by mohla, přestože snižuje dopad na životní prostředí a přináší významné úspory energie, kterou je jinak třeba vynakládat na získávání a přepravu sladké vody. Třetina území EU navíc bojuje po celý rok s nedostatkem vody a tento problém zůstává aktuální pro řadu členských států EU. Nepředvídatelné počasí a dopady klimatických změn, jako jsou výrazná období sucha, budou mít pravděpodobně negativní dopad na objem a kvalitu sladkovodních zdrojů. Cílem nových pravidel je zaručit, že budeme moci optimálně využívat vyčištěnou vodu z městských čistíren odpadních vod, a získáme tak spolehlivý alternativní zdroj vody. Zavedením pravidel k zužitkování vyčištěné odpadní vody se také přispěje ke snížení hospodářských a environmentálních nákladů, které jsou se zajišťováním nových zdrojů vody spojeny.

Souvislosti

Návrhem nařízení Komise přispívá ke zmírnění nedostatku vody v EU v souvislosti s přizpůsobováním se změně klimatu. Návrh pomůže zajistit, aby vyčištěná odpadní voda určená k zemědělskému zavlažování byla bezpečná a bylo ochráněno jak zdraví občanů, tak životní prostředí.

Návrh je součástí pracovního programu Komise na rok 2018 v rámci provádění akčního plánu oběhového hospodářství a doplňuje stávající právní rámec EU týkající se vody a potravin.

Doplňuje probíhající modernizaci evropského hospodářství, opatření společné zemědělské politiky a úsilí v oblasti změny klimatu a přispívá v EU k dosažení cílů udržitelného rozvoje stanovených OSN (zejména cíle 6: Voda a hygienická zařízení). Zapadá i do opatření realizovaných v rámci přechodu na oběhové hospodářství, který je důležitým cílem Evropské komise.

Další informace

• Otázky a odpovědi

• Návrh nařízení o minimálních požadavcích pro opětovné využívání vody a příloha

• Posouzení dopadů a souhrn posouzení dopadů

AVÍZO Žijeme ve světě plastů, které jsou určeny k téměř okamžitému vyhození. Plasty ale jen tak nezmizí - plní se jimi skládky, lesy, pouště i oceány. Ptáci, ryby i velryby umírají kvůli plastovým brčkům, pytlíkům a dalším obalům, které si pletou s potravou. Plastové částečky najdeme i v pitné vodě, a tudíž je polykáme. Plasty sice třídíme, ale co s nimi? Čína je už nechce a zpracovatelské kapacity v Evropě chybí. Pomůže připravovaná Strategie pro plasty, podle které by měly být do roku 2030 v Evropské unii všechny plasty recyklovatelné? Dnes 90´ ČT24 na téma „EU řeší hromadící se plasty“ s Tomášem Cajthamlem z Mikrobiologického ústavu AV ČR.

Energetický regulační úřad zveřejnil Roční zprávu o provozu elektrizační soustavy ČR, Roční zprávu o provozu plynárenské soustavy ČR a Roční zprávu o provozu teplárenských soustav ČR. Zprávy zahrnují komplexní statistiky o energetice za celý minulý rok.

Statistiky elektroenergetiky za rok 2017 prezentují nejvyšší spotřebu elektřiny přinejmenším od roku 1981, od kdy má ERÚ k dispozici údaje. Tuzemská (brutto) spotřeba dosáhla 73,8 TWh, což je o 1,9 % víc než v předchozím roce.

„Téměř dvouprocentní nárůst ve spotřebě odráží především vývoj ekonomiky. Důležité je i to, že se zastavil pokles ve výrobě elektrické energie patrný v předchozích letech," komentuje data Petr Kusý, ředitel Odboru statistického a bezpečnosti dodávek ERÚ.

Celková (brutto) výroba elektřiny dosáhla hodnoty 87 TWh, o 4,5 % víc než v roce 2016. K nárůstu nejvíc přispěly jaderné elektrárny (+ 17,6 %), největší propad byl naopak patrný u černouhelných elektráren (- 22 %). Již několik let si obnovitelné zdroje drží svůj 13 % podíl na brutto spotřebě elektřiny a současně v loňském roce pokryly 11 % výroby elektřiny brutto. Kombinovaná výroba elektřiny a tepla se v roce 2017 podílela 11,8 % na výrobě elektřiny a 66 % na výrobě tepla.

Také v plynárenství spotřeba meziročně vzrostla, a to o 3,3 %, na 8,53 mld. m3. Celkově bylo do České republiky dovezeno 35 mld. m3 zemního plynu, přičemž 99 % z tohoto objemu bylo fyzicky dovezeno přes sousední Německo.

„Za rostoucí spotřebou zemního plynu hledejme dva faktory. Jistě ji ovlivnil chladnější průběh počasí, ale také to, že byl zemní plyn více využívaný pro výrobu elektrické energie. Loni se výroba elektřiny podílela na spotřebě plynu víc než 6 %," dodává Petr Kusý.

Roční zpráva o provozu teplárenských soustav v ČR je novinkou, ERÚ ji vydává historicky poprvé. V Česku bylo loni vyrobeno téměř 170 PJ tepla (brutto), primárně z hnědého uhlí (42 %) a zemního plynu (19 %).  Prvenství ve výrobě tepla měl Moravskoslezský kraj (19 %), následovaný Středočeským krajem (18 %) a Ústeckým krajem (17 %).

„Zajímavý je i podíl obnovitelných zdrojů v teplárenství. Ať už šlo o biomasu, bioplyn nebo jiné, dodaly 14 % z celkového objemu tepla. Obnovitelné zdroje tak zdaleka nemají místo jen ve výrobě elektřiny," říká Petr Kusý.

Dokument ke stažení:

• Roční zpráva o provozu elektrizační soustavy ČR

• Roční zpráva o provozu elektrizační soustavy ČR

• Roční zpráva o provozu plynárenské soustavy ČR

• Roční zpráva o provozu teplárenských soustav ČR

• Roční zpráva o provozu elektrizační soustavy ČR

Vyplývá to z průzkumu, který provedl list Politico. Předběhli jsme dokonce země, které se tradičně považují za kolébku „zelené ekonomiky", jako jsou Švédsko, Dánsko nebo Finsko. Lépe na tom byly pouze Německo (1. místo), Británie (2. místo) a Francie (3. místo).

List Politico ve svém průzkumu vytvořil žebříček zemí podle kritérií, které používá Evropská komise. Jedná se o množství komunálního a potravinového odpadu na osobu, úroveň komunální recyklace, podíl obchodovaného zboží, které obsahuje suroviny vhodné k recyklaci, úroveň opětovně použitého materiálu, množství patentů vztahujících se k cirkulární ekonomice a investice do cirkulární ekonomiky.

Důvod, proč skandinávské nebo mnohé západní země neuspěly, je příliš velké množství odpadu, které vyprodukují. V případě Finska je to například 504 kg komunálního odpadu na osobu a až 189 kg potravinového odpadu na osobu. Naopak v těchto kategoriích zabodovala Česká republika, kde na obyvatele připadá 339 kg komunálního odpadu a pouhých 81 kg potravinového odpadu.

Poznámka redakce:

• První data o plýtvání potravinami v Česku: Průměrný Čech jich ročně vyhodí až 200 kilogramů (více ZDE)

• Každý občan ČR tedy v průměru ročně vyprodukuje 531 kg komunálního odpadu (zdroj MŽP, rok 2016)

Konference NIMBY efekt – investor, město, občané se uskuteční 29. 5. 2018 a doprovodný seminář Plánovací smlouvy a smlouvy developerů s obcemi 30. 5. 2018. Obě akce proběhnou v prostorách Nadace ABF na Václavském náměstí V Praze.

3. ročník konference otevře  řadu zajímavých otázek souvisejících s prevencí  NIMBY efektu při dialogu mezi městem, občany a investorem,  například míru participace jednotlivých aktérů v komunikačním procesu. Prezentovány budou konkrétní případové studie, kdy došlo ke střetu jednotlivých zájmových skupin a jak byly tyto konfliktní situace řešeny. 

Následný seminář se zaměří na vysvětlení a návod k praktickému využití institutů plánovací smlouvy a smluv s developery. Poukáže na novinky plynoucí z novely stavebního zákona a zaměří se na rizika spojená s uzavíráním a neplněním těchto smluv.

Pro koho je konference i seminář určený?

• zástupci veřejné správy a samosprávy

• veřejní i soukromí investoři

• občanská hnutí či spolky

Další podrobnosti naleznete na webových stránkách akce:

• konference: NIMBY efekt – investor, město, občané

• seminář: Plánovací smlouvy a smlouvy developerů s obcemi

Pořadatel a organizátor:

Gabriela Ročková

Kontakt: 777 899 057

B.I.D. services s.r.o.

Milíčova 406/20

130 00 Praha 3 – Žižkov                               

https://www.bids.cz/cz

Stručný návod pro municipality, jak přistoupit k technologickým změnám v odpadovém hospodářství z důvodů nemožnosti pokračovat ve stávajícím způsobu nakládání se směsným komunálním odpadem po roce 2023. Je čas začít co nejdříve.

V zákoně o odpadech je již od roku 2014 definovaný zákaz skládkování směsného komunálního odpadu (SKO) a recyklovatelných a využitelných odpadů stanovených prováděcím předpisem. Jedná se o významnou environmentální změnu. Ustupuje se od nejméně preferovaného způsobu nakládání s odpady, což je plně v souladu s hierarchií nakládání s odpady.

Většina evropských zemí již tento environmentální posun dávno realizovala a Česká republika se nachází ve srovnání s okolními státy na chvostu. Primárně se jedná o druh odpadu, který vzniká stále a nejde mu zamezit zvýšením primární separace, jak ukazují statistiky vyspělých okolních států, tedy směsný komunální odpad.

Ministerstvo životního prostředí plánuje podpořit rozvoj odpadového hospodářství v souladu s hierarchií nakládání s odpady ekonomickým nástrojem, kdy plánuje změnu poplatkové tabulky. Původně se očekávalo, že poplatková tabulka se změní současně s novým zákonem o odpadech. Ten byl ovšem v únoru 2017 stažen z legislativní rady vlády.

Z podkladů MŽP vyplývá, že nový zákon o odpadech bude účinný až od poloviny roku 2020. Dochází tedy k oddálení účinnosti motivačního nástroje navýšení poplatků za ukládání odpadu na skládky. V důsledku to vede ke snížení aktivity příprav u nejvýznamnějších subjektů, tedy u největších původců SKO a u firem, které jsou schopny nabídnout řešení v souladu s právními předpisy od roku 2024.

Z pozic investorů, kteří mají zájem vybudovat a provozovat moderní zařízení na využití odpadu, v poslední době zaznívá, že mají problém získat pro své moderní technologie dostatek SKO. Tito investoři, kteří mají zájem provozovat moderní technologie, nejsou schopni již ze své podstaty konkurovat v současném prostředíukládání odpadu na skládky, kde cena za skládkování v posledních letech stagnovala nebo se i lehce snižovala. Mimoto charakter investic a požadavky financujících bank často vyžadují smluvně zajištěný tok SKO do doby splacení investice.

Za aktuální tržní situace a váhaní municipalit je pro investory velmi komplikované dosáhnout na SKO, ze kterého jsou schopni splácet realizované investice. Finálně ale tato situace ohrožuje původce, protože nepodněcuje soukromý sektor k tomu, aby připravoval řešení využití odpadu funkční po zákazu skládkování SKO.

Co mohou obce dělat, aby měly jistotu řešení pro rok 2024, kdy současný převažující způsob nakládání s SKO nebude právně možný?

Principiálně mají obce tři možnosti:
1) Zajištění využití SKO v rámci vlastního municipálního projektu. Jedná se o typ projektu, kdy municipality zajistí kompletně celý projekt na vlastní riziko. Municipality budou odpovědné za návrh a výstavbu řešení, včetně zajištění financování a následného provozování.

2) Zadání klasické veřejné zakázky na využití odpadu. Obvyklá délka zakázek v odpadovém hospodářství je 3 až 8 let. Municipality nesou všechna rizika spojená s poskytováním služby. Ze smluv dostupných Ernst & Young, s.r.o. (EY), ale vyplývá, že tyto smlouvy riziko odklonu odpadu od skládek aktuálně neřeší.

3) Využití modelu spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Většina PPP modelů je založena na investici soukromého subjektu a následném závazku provozování investice pro veřejný sektor v rámci poskytování klíčové služby. V rámci spolupráce veřejného a soukromého sektoru dochází k optimální dělbě rizik, která je přínosná pro obě strany.

Nyní se zkusme podívat na všechny tři modely pohledem druhé strany, tedy soukromého sektoru:
1) Varianta veřejného projektu neumožňuje zapojení soukromých investorů. Tato varianta umožňuje zapojení v jednotlivých fázích v roli soukromých dodavatelů (dodání projektové dokumentace, zajištění financování, zajištění výstavby), ale mezi jednotlivými dodavateli nevznikají žádné synergické efekty, které zajišťují vyšší efektivitu projektu.

2) V této variantě dochází k využití know-how soukromého sektoru. Soukromý subjekt realizuje poskytovanou službu na korporátní riziko. Případné zdroje pro financování si opatřuje na trhu, s tím, že financující subjekty hodnotí riziko za celou společnost, nikoliv za uvedený projekt nebo službu, resp. včetně hodnocení dlouhodobé udržitelnosti činnosti firmy.

3) Ze strany soukromého sektoru se jedná o zajímavou příležitost. Jedná se o dlouhodobé projekty, kdy dochází ke sdílení rizik s veřejným sektorem.
To znamená, že veřejný sektor na sebe bere rizika, která je schopen lépe řídit. Financování bývá založeno na tzv. projektovém financování, kdy je na základě vybalancovaných podmínek všech smluvních stran možné získat výhodnější financování.

U investičně náročných projektů je klíčová volba vhodné struktury projektu tak, aby finanční náklady (úroky z investičního úvěru) byly co nejnižší nebo obecně bylo zajištěno nejvýhodnější financování. Výhodné to je jak pro objednatele, který získá co nejnižší cenu, tak i pro dodavatele, který je schopen nabídnout konkurenceschopnější podmínky.

Co mohou dělat obce?

Obce jsou největšími původci odpadu a vystavují se riziku, že v případě, že nebudou včas jednat, budou v roce 2024 čelit složité situaci. Převažující způsob nakládání s odpady již nebude možný. Obce a města budou vystaveny tržnímu prostředí a pravděpodobně budou čelit nedostatku kapacit na využití SKO. Je tedy vhodné uzavřít dobře nastavené dohody o využívání odpadu po roce 2023 co nejdříve nebo začít realizovat vlastní zařízení na využívání SKO.

Jak mohou postupovat municipality?

V případě malých municipalit je vhodné postupovat s okolními obcemi společně. Společný postup má dva synergické efekty. Dochází k úspoře zdrojů na straně veřejného sektoru a větší objemy SKO jsou zajímavější pro investory a specializované odpadářské společnosti.

Je nutné podnikat kroky, které povedou k jistotě, která je zaručena vymahatelnou smlouvou, že odpady budou využity v souladu s legislativou (např. zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadu na skládky). Municipality by měly zahájit kroky, které po správném prvotním nastavení povedou k nalezení nejvýhodnějších partnerů formou veřejné obchodní soutěže.

Modely spolupráce veřejného a soukromého sektoru umožňují optimální sdílení rizik mezi oběma sektory a jsou oboustranně výhodné. Proto by měly být zváženy na straně veřejného sektoru, zda je vhodné je využít. Záruky municipalit za budoucí finanční toky, které vyplývají ze smlouvy, by měly být samozřejmostí, protože pomohou snížit rizika soukromých investorů a dodavatelů. Dále je nutné zmínit, že je nutná realizace otevřeného výběrového řízení, které zajistí, že bude vybrán uchazeč s nejlepší nabídkou.

PPP modely jsou hojně využívány v zahraničí a jsou osvědčenou formou spolupráce i v oblasti odpadového hospodářství. Jednoznačně lze říci, že konkrétní smluvní podmínky a jasné odpovědi vyplynou pouze z veřejné obchodní soutěže, kdy je větší předpoklad získání kvalitních promyšlených nabídek pro investičně zajímavé větší množství odpadu. Tuto jistotu neposkytují neformální, indikativní nabídky nebo dnes veřejně diskutované ceny na branách zařízení od roku 2024.

Autor: Ing. Jaroslav Vodáček, EY

Zdroj: Odpadové fórum 5/2018