Představenstvo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s., (SOVAK ČR) zvolilo 12. 6. 2018 nového předsedu Ing. Miloslava Vostrého. Nahradil tak odstupujícího předsedu Ing. Františka Baráka, ředitele VaK Hradec Králové, a.s., který funkci zastával celých 12 let a zůstává dále členem představenstva. Ing. Miloslav Vostrý je členem představenstva společnosti VODÁRNA PLZEŇ a.s. a v oboru veřejných vodovodů a kanalizací působí více jak 40 let a patří v oboru k nejzkušenějším odborníkům.

Oddělení analýz a datové podpory koncepcí Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) sleduje energeticky využívané odpady a alternativní paliva pravidelným statistickým šetřením od roku 2003. Toto šetření je doplňováno daty ERÚ, ČHMÚ a ČSÚ. Zjištěné statistiky slouží primárně pro potřeby Energetické bilance ČR, mezinárodního výkaznictví a stanovení podílu obnovitelných zdrojů energie v ČR. Tato publikace navazuje na stejnou publikaci vydanou MPO v roce 2009 a 2017.

Energetickým využitím odpadů se pro potřeby této statistiky rozumí spalování tuhých komunálních, nemocničních a průmyslových odpadů, jakožto i využívání tzv. alternativních paliv, která v mají v odpadech svůj původ a to pouze v těch případech, kdy je vyrobená energie využívána a spalovaný odpad má pro její výrobu energetický přínos. Toto statistické zjišťování slouží pro účely bilancování energetiky v ČR a nemůže odrážet všechny aspekty problematiky spalování odpadů (certifikace paliv, podíl biologicky rozložitelných složek atd.). Základním zdrojem aktuálních informací o zařízeních využívajících odpady je databáze ČHMÚ „Seznam spaloven odpadů v ČR“ v členění: zařízení pro tepelné zpracování odpadu; zařízení pro tepelné zpracování průmyslového a nemocničního odpadu; zdroje znečištění ovzduší povolené pro spoluspalování odpadu. Provozovatelé těchto zařízení a další subjekty jsou obesíláni výkazy energetické statistiky MPO. Vzhledem k tomu, že tyto výkazy neumožňují plně zjišťovat energetické informace za jednotlivé dílčí kategorie spalovaných odpadů, či jednotlivé druhy alternativních paliv, bylo nutno přijmout určitá zjednodušení.

Publikovaná data v národní metodice se mohou, vzhledem k odlišné metodice výpočtu tepelné energie a rozdělení paliv, lišit od dat dosud publikovaných v databázích Eurostatu, nicméně výchozí databáze pro zpracování obou statistik jsou stejné.

Vzhledem k tomu, že je v této statistice sledováno pouze spalování odpadu, které slouží k výrobě energie, liší se výsledné hodnoty o hmotnosti takto využitého odpadu se souhrnnými hmotnostmi veškerého spáleného odpadu v ČR. Proto nejsou data publikovaná v této statistice srovnatelná s daty odpadového hospodářství ČSÚ a MŽP.

Dokument ke stažení:

Společnost Nafigate se zaměřuje na projekty v oblasti nanotechnologií a biotechnologií. Sází na koncept cirkulární ekonomiky. Biotechnologie Hydal neodebírá zdroje potravního řetězce, nezpracovává cukr, škrob či kukuřici. Naopak pomáhá likvidovat odpady a žádné nové odpady v rámci celého výrobního systému nevznikají – Hydal splňuje kritéria takzvaného Zero Waste Management. Z odpadu vzniká biopolymer a následně bioplast, který je možné využít různými způsoby. Více ZDE

Investice do obnovitelných zdrojů energie v roce 2016 v celém světě dosáhly 297 miliard dolarů (6,5 bilionu Kč), a byly tak více než dvojnásobné ve srovnání s investice do fosilních paliv. Uvedla to Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Jednou z hlavních příčin je pokles nákladů na produkci větrné a solární energie.

Investice do nových jaderných elektráren a elektráren spalujících uhlí, plyn, a topný olej dosáhly 143 miliard dolarů. Rok 2016 je zatím poslední, za který jsou údaje k dispozici.

Více než polovina přírůstku elektrárenské kapacity v posledních letech přitom náleží obnovitelným zdrojům.

Díky daňovým a jiným státním stimulům se náklady na produkci větrné a solární energie už deset let soustavně snižují a spolu s tím stoupá konkurenceschopnost investic do této oblasti. Z údajů Programu OSN pro životní prostředí vyplývá, že podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů vloni činil 12,1 procenta, což je více než dvojnásobek proti stavu před deseti lety.

Ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou teď na mnoha místech konkurenceschopné vůči fosilním palivům, poznamenal ekonomický list The Wall Street Journal (WSJ).

Loni podle Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii (IRENA) činily průměrné náklady na výrobu elektřiny v pevninských větrných elektrárnách 60 dolarů za megawatthodinu, v solárních pak 100 dolarů. Elektrárny v průmyslově vyspělých zemích spalující fosilní paliva vyráběly elektřinu za 50 až 170 dolarů.

Češi třídí odpady rok od roku více, přesto někteří z nich stále věří řadě dezinformací a mýtů o nakládání s odpady. Jedním z nich je například i ten, že třídění odpadu nemá cenu, protože vytříděný odpad stejně skončí ve spalovně nebo na skládce. Kde je tedy pravda?

Pokud se podíváme na plastové odpady, lze je v podstatě rozdělit na dvě základní skupiny, a to na recyklovatelné plasty a na plasty obtížně recyklovatelné až nerecyklovatelné. Mezi recyklovatelné plasty patří většinou plastové obaly, které se vzhledem ke svému složení a menšímu počtu používaných plastů recyklují poměrně dobře a je tedy možné je z velké části materiálově využít. Občany a firmami vyseparované plasty putují na dotřiďovací linky, kde je z odpadu vytříděno vše, co tam nepatří (papír, kovy, biologický odpad …). Zároveň jsou z odpadu odstraněny nekvalitní plasty nebo plasty, které jsou příliš znečištěné jinými odpady. Tomuto plastu, nevhodnému pro recyklaci, se říká výměty. Dobře vytříděná surovina je pak dále zpracovávána a ze vzniklého recyklátu vznikají nové výrobky, které jsou mnohdy stejně kvalitní a odolné, jako výrobky z primárních surovin. S těmito výrobky se můžeme setkat například ve stavebnictví, kde se mohou používat ke stavbě protihlukových stěn, dále se z recyklovaného plastu vyrábí izolace, zahradní nábytek, herní prvky na hřiště, tašky a pytle, oblečení a další produkty. A co se děje s výměty? Další zpracování nebývá z důvodů velké různorodosti těchto materiálů většinou možné, proto jsou výměty předávány do zařízení k energetickému využití nebo jako palivo do tepláren či cementáren.

V případě tzv. obtížně recyklovatelných nebo nerecyklovatelných plastů je materiálové využití velmi technicky složité nebo je až přímo nerealizovatelné.  Často jde o nekvalitní směsné plasty nebo nevyužitelné plasty, které se díky obsahu různých příměsí, barviv, změkčovadel, zpomalovačů hoření a dalších přísad, stávají odpadem nevhodným pro další zpracování. Mezi plasty nevhodné pro recyklaci patří např. obaly se zbytky potravin nebo agresivních čisticích přípravků, obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, podlahové krytiny, novodurové trubky apod. Pro kvalitní recyklaci rovněž představují problém etikety, lepidla pro jejich uchycení, potisky a doplňkové části z jiných druhů plastů. Celou situaci v oblasti odpadních plastů navíc komplikují i sami výrobci, kteří používají stále nové, vícevrstvé, povrchově upravené a barvené plasty, jejichž využitelnost pro recyklaci je minimální, ne-li nemožná.

Takový nerecyklovatelný odpad pak není možné dále zpracovávat a může s ním být naloženo obdobně jako s výměty, tedy odpad je předáván do závodu na energetické využití odpadu nebo jako palivo do cementárny.

Cestou ke snížení množství nerecyklovatelných plastů by jednoznačně mělo být užívání pouze takových plastů, které je možné zrecyklovat. Ke splnění tohoto požadavku je však nezbytné ze strany členských států EU vyvinout tlak na výrobce, aby v rámci nově připravované strategie ekonomiky plastů respektovali požadavky na opětovné využití, opravy a recyklaci plastů, a aktivně spolupracovali na vývoji udržitelnějších materiálů.

Odpovědnost za třídění a recyklaci odpadů však nemůžeme přenášet pouze na výrobce a zpracovatele odpadu. Třídění odpadů je celospolečenská odpovědnost a je tedy také na nás všech, jak si nastavíme systém třídění a zda dáme odpadu druhou šanci.

Je tedy pravdou, že jsou u nás plasty „spalovány“? Ano, je pravda, že část plastového odpadu může být energeticky využívána nebo i spalována. Vždy by se ale mělo jednat o nezpracovatelné plasty, nikoliv o kvalitní vytříděný odpad určený k dalšímu využití.

Zdroj: CENIA

Podle údajů neziskové společnosti ECOBAT odevzdali Češi v roce 2017 v obchodech a obchodních řetězcích po celé České republice celkem 512 tun použitých baterií k recyklaci. Ve srovnání s rokem 2014 došlo k téměř dvoutřetinovému nárůstu.  Z maloobchodních řetězců se nejvíce baterií vybralo v prodejnách Skupiny COOP, a to 16,6 tun, na druhém místě byl Kaufland s 10,4 tunami a na třetím Lidl s 8,9 tunami. Všechny prodejny, které mají v nabídce baterie, jsou ze zákona povinné zřídit sběrná místa na použité baterie. I díky tomu je v prodejnách po České republice přes 9 600 sběrných nádob, do kterých mohou zákazníci baterie vhazovat. Pro většinu lidí jsou tato místa nejdostupnější.

Množství baterií odevzdaných v obchodech představuje 30 % všech baterií, které byly v loňském roce předány k ekologické likvidaci. Zcela největší množství použitých baterií přinesli zákazníci do Globusu v brněnské Hradecké ulici (775 kg) a i další místa v první pětce obsadily prodejny řetězce Globus.

„Spolupráce s velkými supermarkety je pro nás velmi důležitá, ale stejně tak cenná je spolupráce se sítěmi menších prodejen. Mezi nimi vyniká COOP. Má své prodejny i v malých obcích a pro místní je často sběrné místo na baterie přímo v COOPu nejbližším, kde mohou baterie odevzdat,“ dodává Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnosti ECOBAT. Vedle všeobecných a potravinářských řetězců mohou lidé odevzdávat baterie i v dalších obchodech – všude tam, kde se baterie prodávají. To znamená například v hobby-marketech, obchodech s elektrem, drogeriích či prodejnách s nábytkem. Mezi nimi jsou významnými partnery odkud plynou baterie na recyklaci prodejny Datart, DM drogerie, Bauhaus, Rossman, Teta drogerie nebo Ikea.

Důležité je být vidět

„Množství vytříděných baterií v obchodních řetězcích je závislé především na správném umístění sběrného boxu a dobré informovanosti personálu prodejny. Důležitý je také systematický dohled nad nádobami a pravidelné objednání odvozu,“ říká Petr Kratochvíl. V prodejnách se lidé mohou setkat s různými podobami sběrných nádob. Mezi nejtypičtější patří nádoby Maxitube, ECOCHEESE a Transportbox. Nejčastěji je mohou lidé v supermarketech nalézt u vstupu do prodejny, např. u balicích pultů či informačního koutku pro zákazníky. Některé řetězce budují pro své zákazníky recyklační koutky v designu daného řetězce, které jsou také vizuálně atraktivní a pro zákazníky přehledné. I z nich jsou pak baterie předávány ECOBATu k recyklaci.

Snadnější už to být nemůže, když jdete na nákup, vezměte s sebou baterie

V České republice je aktuálně již přes 20 tisíc sběrných míst, kde je možné odevzdat použité baterie. Oblíbené jsou červené venkovní kontejnery na drobné elektrospotřebiče o otvorem na baterie, sběrná místa jsou i v některých školách, firmách či obecních úřadech. Zdaleka nejdostupnější jsou však sběrné nádoby v obchodech. Ke konci roku jich bylo už 9 605.

„Těší nás, že množství baterií, které Češi odevzdávají k recyklaci roste a v tomto ohledu patříme k nejzodpovědnějším zemím v Evropě. Vedle osvěty je dostupnost sběrných míst nejdůležitějším faktorem, který stojí za tímto pozitivním trendem,“ dodává Petr Kratochvíl.

Ve sbírce předpisů vychází Nařízení vlády č. 101/2018 Sb., kterým se mění nařízení vlády Sb. č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění nařízení vlády č. 391/2016 Sb. Toto nařízení, které transponuje 5 směrnic EU, nabude účinnosti dnem 6. července 2018 s výjimkou.

Dokument ke stažení:

Komise představila konkrétní kroky k zajištění financování udržitelného růstu ekonomiky, navrhla omezit či úplně zakázat užívání plastů na jedno použití a přijala nová pravidla pro nakládání s odpady a recyklaci.

Členské státy ve složení Rady 22. 5. 2018 schválily jako součást širší politiky EU v oblasti oběhového hospodářství soubor opatření s cílem přizpůsobit právní předpisy EU o odpadech budoucímu vývoji. Nová pravidla by měla přispět k předcházení vzniku odpadů, a pokud to není možné, k podstatnému zvýšení recyklace komunálního odpadu a obalových odpadů. Členské státy budou povinny zvýšit opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu a splnit přitom tyto cíle: do 2025 55 %, do 2030 60 % a do 2035 65 %. Právní předpisy vymezují také konkrétní cíle pro recyklaci jednotlivých obalů. Postupně se bude ustupovat od skládkování a bude se podporovat využívání ekonomických nástrojů, např. systém rozšířené odpovědnosti výrobce. Nové právní předpisy mají posílit „hierarchii způsobů nakládání s odpady“, tj. vyžadují, aby členské státy přijaly zvláštní opatření, která místo ukládání odpadu na skládku a jeho spalování upřednostňují předcházení vzniku odpadů, opětovné použití a recyklaci, čímž se oběhové hospodářství má stát skutečností. Komise přijala balík týkající se oběhového hospodářství v prosinci 2015. Coreper schválil finální dohodu s EP v únoru 2018. Tímto je legislativní proces u konce, nová pravidla vstoupí v platnost 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku EU.

Jednorázové plasty

Komise 28. 5. 2018 navrhla nová unijní pravidla pro 10 druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení.

Obecně jestliže existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, má být prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. U produktů, které nelze snadno nahradit, se návrh zaměřuje na jejich omezení prostřednictvím snižování spotřeby v jednotlivých státech, požadavků na design a označování a povinností výrobců ohledně nakládání s odpady / odklízení odpadků.

Zákaz by se měl vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které by měly být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů. Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty mají na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě. Členské státy by měly omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Mohly by například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.

Výrobci plastových produktů by se měli podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky. Měli by také obdržet pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.

Některé produkty by měly mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky a balonky.

Členské státy by měly být povinny do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů, a to např. prostřednictvím systémů vratných záloh. Členské státy by také měly zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.

Pokud jde o lovná zařízení, která tvoří 27 % všech odpadků na plážích, hodlá Komise doplnit stávající rámec politiky zavedením systémů odpovědnosti pro výrobce lovných zařízení, která obsahují plasty. Výrobci těchto zařízení by měli být povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Měli by rovněž nést náklady na osvětová opatření.

Financování udržitelného růstu

Komise 24. 5. 2018 představila první konkrétní opatření, která znásobují roli finančního sektoru EU ve snaze o ekologičtější a čistší ekonomiku, jež je zároveň udržitelná a konkurenceschopná.

EU se při schvalování Pařížské dohody o změně klimatu a Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 zavázala k plnění cíle v podobě udržitelnější ekonomiky a společnosti, k nimž patří mimo jiné snížení emisí skleníkových plynů o 40 %. EU už v tomto směru se blíží dosažení výsledků, a to díky rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, energetické unii, akčnímu plánu pro oběhové hospodářství a provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030.

Avšak stávající úroveň investic není dostatečná pro podporu environmentálně udržitelného hospodářského systému. Pro zajištění chybějících investic ve výši přibližně 180 mld. € ročně, jež by měli vést k dosažení cílů EU schválených v Pařížské dohodě, je zapotřebí do udržitelných investic přesměrovat také soukromý kapitál. Prvním krokem Komise byl akční plán o financování udržitelného růstu z března 2018, který vycházel ze závěrečné zprávy z ledna 2018, kterou vypracovala skupina odborníků na vysoké úrovni pro udržitelné finance zřízená Komisí v roce 2016. Poté Komise uspořádala konferenci na vysoké úrovni, na níž se diskutovalo o tom, jak nejlépe strategii pro udržitelné financování uvést do praxe.

V rámci nových pravidel by měla být definována kritéria určující, zda je určitá ekonomická činnost z environmentálního hlediska udržitelná, díky čemuž bude moci do udržitelných aktivit proudit více investic. Tento harmonizovaný celounijní klasifikační systém - taxonomie - by měl pomoci investorům, kteří mnohdy postrádají dostatek informací o tom, co je ekologické a co nikoliv. Všechny finanční subjekty spravující investice jménem svých klientů či příjemců je budou muset informovat o tom, jaký vliv mají jejich aktivity na životní prostředí.

Díky navrhovanému nařízení by měl být způsob, jakým institucionální investoři (správci aktiv, pojišťovny, penzijní fondy či finanční poradci) začleňují do svých investičních rozhodovacích procesů environmentální, sociální a správní kritéria, jasný a konzistentní. Přesné požadavky stanoví akty v přenesené pravomoci, které Komise chce přijmout v pozdější fázi. Kromě toho správci aktiv a institucionální investoři by měly muset prokázat, že jsou jejich investice v souladu s cíli v oblasti environmentální, sociální a správní, a doložit, jak své povinnosti plní.

Komise již zahájila konzultace, aby zjistila, jak co nejlépe zahrnout environmentální, sociální a správní kritéria do poradenských služeb, jež investiční podniky a distributoři pojištění nabízí svým klientům. Účelem je změnit akty v přenesené pravomoci týkající se směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID II) a směrnici o distribuci pojištění. Při posuzování investičního produktu a toho, zda splňuje požadavky jejich klienta, by podniky podle navrhovaných pravidel také měli zvažovat preference klienta ohledně udržitelnosti. Udržitelné investice by se tak měly otevřít širší škále investorů.

V Česku směřujeme k chronickým problémům se zásobováním vodou. Ve světě je jí nedostatek a z toho vyplývající neúroda mohou způsobit cenový šok podobný tomu, který odstartoval arabské jaro a tamní sociální bouře a občanské války. Geolog a klimatolog Václav Cílek tvrdí, že politiku doteď destabilizovali politici a války, ale nyní narážíme na materiální dno. Tím je dostupnost vody, potravin a energií. Nejhrozivější situaci vidí v Pákistánu, kde prodávat heroin není tak lukrativní jako prodávat vodu. Organizovaný zločin s ilegálními vodovody podchytává současnou vodovodní síť a díky propojení s policií a politiky vytvořil spiknutí, jehož obětí jsou nejchudší lidé. Více ZDE

Bezpečnost, proveditelnost a vliv na životní prostředí. Kritéria pro výběr lokality, kde by mělo vzniknout hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva. Nejen o nich jednala meziresortní pracovní skupina, kterou svolal ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. Na pracovní setkání pozval také starosty obcí, jichž se daná věc týká. Počet lokalit vytipovaných pro úložiště se má do konce tohoto roku ze stávajících devíti nejdříve snížit na čtyři. Až nakonec v roce 2025 zůstanou lokality dvě: finální a záložní.

„V zájmu všech, koho se hlubinné úložiště týká, samozřejmě je mít k dispozici dostatek informací. Obce tak mají na základě dnešního jednání konkrétně vyspecifikovat, zda a jaké informace jim chybí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Správa úložišť radioaktivních odpadů zase připravit podklady včetně odpovědí,“ říká ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner a dodává: „Dokumentace pro rozhodnutí o zúžení lokalit  pro hlubinné úložiště by měla být obcím k dispozici letos v srpnu, vyjadřovat se k nim budou moct dostatečně dlouhou dobu - až do konce listopadu.“ 

V současné době Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) z daných lokalit vytipovaných pro hlubinné úložiště  vyhodnocuje data získaná při geologických průzkumech. „Realizujeme také průzkumy veřejného mínění, které budou sloužit jako doplňkové informace vládě k odsouhlasení zúžení výběru ze stávajících devíti vytipovaných lokalit na čtyři. Návrh máme kabinetu předložit do konce tohoto roku,“ říká ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů Jiří Slovák a dodává: „Do řízení obce průběžně zapojujeme, dělali jsme to tak dosud, konaly se například veřejné diskuse a chceme v tom nadále pokračovat.“

Mezi zvažované lokality pro stavbu úložiště patří Čertovka na pomezí Ústeckého a Plzeňského kraje, Březový potok poblíž Horažďovic v Plzeňském kraji, Magdaléna na Táborsku, Čihadlo na Jindřichohradecku, Hrádek na Jihlavsku, Horka na Třebíčsku a Kraví Hora na Žďársku. Dodatečně byly také přidány lokality v okolí obou tuzemských jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Úložiště má v České republice vzniknout do roku 2065, jde o jeden ze zásadních předpokladů dostavby jaderných bloků. Dnes se vyhořelé palivo ukládá do meziskladů v Temelíně a Dukovanech.
 

Aby se tak stalo, je potřeba správně volit použité stavební materiály. Cirkulární ekonomika klade důraz na šetření primárních zdrojů a upřednostňuje využívání recyklátů, materiálů z obnovitelných zdrojů nebo opětovné využívání vybraných stavebních prvků ze starých staveb. Součástí principu udržitelnosti je minimalizace spotřeby energie na výrobu a dopravu materiálů. Při volbě materiálů tak záleží na tom, jak efektivní a energeticky náročný je proces výroby materiálů a výrobků ze surovin. Výrobci by měli vyvíjet tlak na snižování energetické náročnosti výroby i na maximální recyklaci odpadů z ní. Využití šetrných a obnovitelných materiálů se musí vyplatit, tj. recyklace stavebních materiálů musí být vždy ekonomická. Více z Workshopu na téma Cirkulární ekonomika ve stavebnictví, který uspořádala Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) čtěte ZDE

Irsko, stejně jako Francie, také podniklo výrazné, nezanedbatelné kroky na vypořádání se s plastovou epidemií. Daň uvalená v roce 2002 na plastové sáčky a tašky inspirovala zavedení podobných schémat na celém světě. Její zavedení inspirovalo mnohé podobné iniciativy na světě a poukázalo na skutečnou příčinu současné krize: plast, který byl po dlouhé roky rozdáván zadarmo. V irských číslech to znamenalo, že 15procentní daň, v roce 2007 zvýšená na 22 procent, se postarala o to, že počet spotřebovaných plastových tašek se snížil z 350 na „pouhých“ 14 na osobu v roce 2012. Finanční zisk, který daň přinesla, byl využit na podporu nakládání s odpadem, prevenci jeho zbytečného a  nadměrného vytváření a další environmentální aktivity.

Celý článek čtěte v nové PRIORITě. Ta se věnuje i zasedání Monitorovacího výboru OPŽP, novým výzvám na posílení biodiverzity a přirozených funkcí krajiny, zeleňe v sídlech a zajištění péče o území národního významu, a nebo trojrozměrného tisku a jeho vlivu na životní prostředí. Nové číslo stahujte ZDE.

Pokud chce Evropa do poloviny století významně snížit své uhlíkové emise, neobejde se bez výrazné elektrizace. Podle studie EURELECTRIC by měl podíl elektřiny na spotřebě při středním scénáři stoupnout z dnešních zhruba 22 na 48 %. Nejambicióznější verze pak počítá s až 60 %. Nejvíce se to projeví v dopravě, ale rovněž v oblasti výrobního průmyslu, rezidenčního bydlení a v komerčních realitách. EURELECTRIC očekává, že do roku 2050 poroste poptávka po elektřině ve 32 evropských zemích středním tempem 1,8 % ročně.

Tři scénáře, jak snížit evropské uhlíkové emise do roku 2050, představilo sdružení EURELECTRIC na Power Summit 2018. Ve všech hraje klíčovou roli výrazná elektrizace. Střední scénář (snížení emisí o 90 %) například předpokládá, že v polovině století stoupne podíl elektřiny na spotřebě z dnešní jedné pětiny na polovinu. Podílet se na tom má mimo jiné až 100 milionů elektrických vozidel, pro které bude k dispozici 85 milionů dobíjecích stanic. Podíl paliv spojených s emisemi CO2 se sníží na 25 procent z dnešních 67 %.

Podle EURELECTRIC je v silách Evropy do poloviny století omezit uhlíkové emise o 80 až 95 % Elektrifikace rezidenčního bydlenív porovnání s rokem 1990. Jednou z cest, jak náročné cíle splnit, představuje masivní elektrifikace v oblasti dopravy, bydlení a průmyslu.

Představená studie předpokládá, že zatímco celková spotřeba energie bude díky úsporným programům postupně klesat, poptávka po elektřině, která nahradí jiné zdroje (např. uhlí, ropu), naopak poroste. Střední scénář 90% dekarbonizace počítá se zvýšením přímé poptávky o 1,3 % ročně. Pokud se započítá i nepřímá poptávka po elektřině (např. pro výrobu vodíku, plynu a dalších syntetických paliv), činí nárůst 1,8 % ročně.

V rámci Evropy dnes již největší podíl emisí – celá čtvrtina – připadá na dopravu. Elektřina v současnosti pohání jen 1 % veškeré dopravy (především železniční), do roku 2050 by tento podíl měl ve středním scénáři stoupnout na 43 %. I ta nejméně odvážná varianta EURELECTRIC předpokládá, že na šťávu z drátů v polovině století bude jezdit 80 % osobních aut, téměř třetina nákladních vozů a 39 % autobusů. Elektrická flotila (společně s prvními letadly a loděmi) spotřebuje v závislosti na realizovaném scénáři 250-260 TWh ročně (dnes 1,5 TWh).

Významnější roli má elektřina hrát i v oblasti bydlení. Zde jsou podle EURELECTRIC největší rezervy ve vytápění – elektřinou topí jen jedna z 12 budov pro běžné bydlení, pro ohřev vody ji využívá každá desátá. Ani komerční budovy na tom nejsou o moc lépe. Podle středního plánu má elektrifikace všech budov stoupnout z dnešních 34 na 54 %. Hlavní roli podle studie bude hrát zavádění tepelných čerpadel. V případě dálkového vytápění, které hraje významnou roli i v České republice, počítá EURELECTRIC s rostoucím podílem bioplynu a vodíku.

Kompletní studii EURELECTRIC s třemi scénáři vývoje naleznet ZDE.

Místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen a komisař pro výzkum, vědu a inovace Carlos Moedas představili na tiskové konferenci dne 7. června 2018 nový program pro výzkum a inovace na období 2021-2027. EK navrhuje pro programy Horizon Europe a Euratom rozpočet 100 mld. €. Program bude strukturován kolem tří pilířů: Otevřená věda (Open Science), Globální výzvy a průmyslová konkurenceschopnost (Global Challenges and Industrial Competitiveness) a Otevřené inovace (Open Innovation). Mezi novinky programu by měly patřit: Evropská rada pro inovace, Výzkumné a inovační mise, Otevřená věda, Nová generace Evropských partnerství a Jednodušší pravidla. Detailní informace (letáky i právní texty) naleznete ZDE.

Poslanci Evropského parlamentu probírali během svého květnového plenárního zasedání ve Štrasburku zprávu o provádění směrnice o ekodesignu. Během debaty vystoupil rovněž místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička.

“Nejprve bych chtěl pogratulovat zpravodajce Frédérique Ries. Ne kvůli tomu, že je členkou mé frakce, ale protože si myslím, že vytvořila skutečně dobrou zprávu. Samozřejmě jsem si vědom také toho, že přispěli i všichni stínoví zpravodajové,” zahájil svou řeč Pavel Telička, “myslím si, že ekodesign dokázal, že je užitečným nástrojem. Pokrok můžeme vidět u snižování spotřeby energie a samozřejmě rovněž pozitivně ovlivňuje dovoz paliva a snižování emisí.” 

Ekodesignem se rozumí soubor parametrů, které musí dodržovat dodavatel výrobků spojených se spotřebou energie, jež jsou uváděny na trh EU. Jeho záměrem je podpořit rozšíření nejúčinnějších technologií a snížit tak spotřebu energie ve fázi používání výrobku. Celých 80 procent škodlivých vlivů na životní prostředí a 90 procent nákladů výrobce vzniká právě ve fázi designu výrobku. Jelikož EU usiluje o přechod evropské ekonomiky k nízkouhlíkovému, udržitelnějšímu hospodářství, cílem směrnice o ekodesignu je zvyšování energetické účinnosti a míry ochrany životního prostředí, a to prostřednictvím harmonizovaných požadavků, které zajišťují fungování vnitřního trhu a podporují soustavné snižování celkového environmentálního dopadu výrobků spojených se spotřebou energie.

“Kritéria ekodesignu by měly být podle mého názoru ještě rozšířena. Doposud se ekodesign zaměřoval především na spotřebu energie, ale to by nemělo být jediným kritériem. Řekl bych, že se musíme soustředit na efektivitu zdrojů, a proto musíme brát v úvahu i záležitosti, jako je recyklovatelnost, modernizace, trvanlivosti i opravitelnost,” vysvětlil Telička, “zároveň by měl být rozšířen i rozsah ekodesignu. Směrnice se vztahuje na eneretické a energeticky významné výrobky. Ale co s ostatními skupinami výrobků, například s produkty informačních a kominikačních technologií, nebo s nábytkem, který tvoří velkou část na našich skládkách? Přednost by měla být dána těm skupinám výrobků, které mají největší potenciál.” Telička tak reagoval mimo jiné na fakt, že Komise odložila opatření pro informační a komunikační technologie, jako jsou mobilní a chytré telefony. Probíraná zpráva přitom upozorňuje na to, že se tyto výrobky prodávají ve velkých množstvích a jsou často nahrazovány, proto by se i na ně měla v nejbližší době vztahovat kritéria pro ekodesign.

Směrnice o ekodesignu je prospěšným nástrojem pro zlepšení energenitcké účinnosti. Tím přispívá k významnému snížení emisí skleníkových plynů, ale znamená rovněž také přínos pro úspory spotřebitelů. “Spotřebitelé také profitují, a právě to by mělo být také zdůrazňováno, ačkoliv jsme po celou dobu slyšeli, že se jedná jen o další diktát z Bruselu,” narážel Telička mimo jiné i na poplašné články třeba o zákazech výkonných vysavačů, “tato situace zároveň ukazuje, že máme stále problém s nastavením našeho smýšlení. Slyšíme to i v politických debatách, v kampaních. Myslím, že bychom měli trochu posílit naši komunikaci.”

“Složení výrobků má podle mého názoru stejný význam jako spotřeba energie, a proto by měl být ekodesign považován za součást oběhového hospodářství, a to by mělo být zdůrazněno,” uvedl v závěru své řeči Telička. To totiž výrazně přispívá k politikám EU v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství. Cílem je snížit dopad na životní prostředí během životního cyklu výrobků spojených se spotřebou energie. Směrnice o ekodesignu ale zároveň zlepšuje fungování vnitřního trhu prostřednictvím definování společných norem pro konkrétní výrobky.

Evropská komise před pár dny představila rovněž nová pravidla pro omezení množství odpadků v mořích. Reaguje tak na množství škodlivého plastového odpadu v oceánech a mořích, které se neustále zvyšuje. Opatření se zaměří na deset druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí ve světových mořích a oceánech. Mezi nimi třeba plastové vatové tyčinky, plastové příbory, talíře, brčka, míchátka, tyčky k balonkům či nápojové obaly. Tyto předměty tvoří až 70 procent odpadků v mořích. Na jednotlivé výrobky budou uplatňována rozdílná opatření. U produktů, u nichž existují cenově dostupné alternativy, bude prodej těchto plastových výrobků na jedno použití úplně zakázán.

Největší nábytkářský řetězec na světě, švédská Ikea, do roku 2020 ukončí prodej plastového zboží na jedno použití. Firma dnes oznámila, že opatření bude platit v jejích obchodech na celém světě. V budoucnu hodlá Ikea vyrábět jen takové produkty, které bude možné opravit, znovu prodat nebo recyklovat.

Švédský řetězec navázal na nedávné rozhodnutí Evropské komise (EK), která ve snaze lépe chránit životní prostředí a omezit znečištění oceánů navrhla zákaz jednorázových plastových brček, nádobí, balonků i některých dalších plastových výrobků na jedno použití.

Ikea chce podle plánu do roku 2025 vytvářet všechny své výrobky tak, aby v nich byly použity jen obnovitelné a recyklovatelné materiály. Rovněž hodlá zvýšit počet bezmasých jídel a snacků ve svých restauracích, uvedl zpravodajský server BBC.

Letošní FOR ARCH ve dnech 18. až 22. září ovládne hlavní téma Revoluce 4.0., protože oblast stavebnictví bude jednou z těch, kterých se digitalizace dotkne nejvíc. Návštěvníci se seznámí s novými trendy oboru a projdou „Cestu za komfortem“. Staňte se součástí 29. ročníku mezinárodního stavebního veletrhu a objednejte si své výstavní místo nyní, ještě s možností výběru.

Co všechno letošní FOR ARCH na výstavišti PVA EXPO PRAHA nabídne ve svém programu? Na veletrhu nebudou chybět jedničky a přední výrobci z mnoha stavebních oborů, své uplatnění zde najdou výrobci, prodejci, řemeslníci, investoři, developeři a zástupci dalších odvětví. Pro nováčky jsou připraveny zajímavé startovací balíčky.

Kromě bohatého doprovodného programu, 800 vystavovatelů a sedmi výstavních hal, především každý den veletrhu zaměřený k jinému oboru:

• úterý – DEN Digitalizace a Stavebnictví 4.0

• středa – DEN Wellness & Spa

• čtvrtek – DEN Chytré a bezpečné domácnosti

• pátek – DEN Vytápění

• sobota – DEN Stavby

Prezentujte i Vy své produkty či služby na nejnavštěvovanějším stavebním veletrhu, kam každoročně zavítá přes 80 000 návštěvníků. Více informací najdete na: www.forarch.cz.

Na Vysočině je 63 velkokapacitních kompostáren a 113 menších zařízení, které ročně zpracují méně než 150 tun biologického odpadu, vyplývá z informací krajského úřadu. Navíc fungují komunitní kompostárny, které úřad neeviduje. Podle oslovených odborníků ale není o kompost velký zájem, zemědělci ho odmítají používat, bojí se zaplevelení polí. Jeho bezpečnost a prospěšnost nyní pokusně ověřuje Školní statek Humpolec. Propagovat jeho používání chce i Zemědělská a ekologická regionální agentura (ZERA) z Náměště nad Oslavou.

V Humpolci pěstují plodiny na devíti hektarech, část z nich vyčlenili na pokus a ověřují, jak lze pěstovat jen s použitím kompostu bez dalších hnojiv a chemické ochrany. Ukázalo se, že zaplevelení je minimální. Správný způsob kompostování by měl klíčivou schopnost plevelů zničit. „Překvapilo mě, jak dobře to funguje, ale je to jen první ročník, takže z toho nemůžeme dělat velké závěry," řekl ČTK ředitel statku Jan Mácha. Bylo by podle něho vhodné ověřit výsledky i v dalších letech, protože letos je mohlo zkreslit sucho.

Kromě ověřování efektu kompostování na plevele má podle Máchy pokus sloužit i k určení ekonomické stránky používání kompostu. "Jde o to, kolik by za kompost měl zemědělec dát, nebo kolik může dát, aby to pro něj ještě bylo únosné," řekl Mácha. Pokud by měla cena odrážet skutečné náklady na kompostování, zemědělci by ji podle něho nezaplatili.

"Kompost je na Vysočině téměř neprodejný nebo se ho využívá velice málo, řekla ČTK ředitelka agentury ZERA Květuše Hejátková. Zemědělci v kraji podle ní mají díky živočišné výrobě dost hnoje, kompost nepotřebují. Přitom právě ten je vhodný mimo jiné do oblastí v ochranných pásmech pitné vody nebo chráněných krajinných oblastí, kterých je v kraji hodně. Výhodou je jeho stabilní forma dusíku, díky které se může déle skladovat a sloužit jako základní dávka živin.

Kompostárna, kterou provozuje třebíčská společnost Esko-T, ročně zpracuje asi 4000 tun biologického odpadu. Tunu kompostu, certifikovaného jako hnojivo, pak prodává za 500 korun. Podle jednatele Pavla Gregora může prozatím kompost nabízet jen 108 obcím, ze kterých biologický odpad sváží. Je to podmínka získané dotace na vybudování kompostárny, která funguje od roku 2015 a stála asi 15 milionů korun.