Více času na podstatné

 

 


ODPADOVÉ FÓRUM

 


 

Energetické využívání odpadů

Jak to tedy je s využíváním odpadů jako zdroje, například prostřednictvím zařízení, které je schopno jej pomocí nejnovějších technologií přeměnit na energii a teplo? Opravdu je to rozumná možnost jak naložit s odpadem? A dá se spalovat jakýkoliv odpad? Je takové využívání odpadů hrozbou pro životní prostředí? Na tyto a mnohé další věci jsme se zeptali Ing. Petra Mareše, technického ředitele společnosti United Energy, a.s.

Pochopitelně se věnujeme problematice TAP, aktuální situaci, vývoji, trendům a budoucnosti energetického využití odpadů v EU, modernímu přístupu ke škvárovému hospodářství a popílkům v ZEVO v kontextu cirkulární ekonomiky ani nechybí téma cirkulární ekonomiky a plazmového zplyňování. Velkým tématem jsou pro nás skládky a tedy konec doby skládkové. K tématu přinášíme článek pod názvem Zločin za bílého dne aneb pravda o skládkách a snahách o odsun jejich konce a také pohled ČIŽP. Přehled obsahu ZDE

 

 

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE O ČASOPISU

 


REKLAMA

 

 


DOPORUČUJEME

 

 

 

 

 

KALENDÁŘ AKCÍ

 

  ZAŘADIT AKCI  
Září    
5.-6.9. REACH Konference 2019

10.9. Odpadové hospodářství obce – zákonné povinnosti nejen ve vztahu k průběžné evidenci odpadů ve vazbě na nový zákon o odpadech a přelomové změny, které přinese
Opakování: 11.9., 1.10., 3.10., 22.10., 23.10., 24.10.

26.9. Nový zákon o odpadech a zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností přelomové změny, které přinášejí

Říjen    
8.10. Workshop o odpadech aneb odpadářské minimum seminář pro ty, kteří v oblasti nakládání s odpady začínají
Opakování: 9.10.

10.10. Obalům na stopě – vydejte se labyrintem až do úspěšného cíle

22.10. Povinnosti v podnikové ekologii v praxi nejen ve vazbě na nový zákon o odpadech a VUŽ
Opakování: 23.10.

24.10. Předcházení vzniku odpadů 2019

31.10. RE flek-reflek, cyklace-recyklace … aneb ASIO dává RE
Opakování: 5.11.

Listopad    
5.11. Práce s programem EVI 8 pro provozovatele zařízení určených k ekologické likvidaci autovraků a příprava na roční hlášení
Opakování: 6.11.

27.11. Nakládání s odpadními oleji z pohledu evidence, skladování, odstraňování a dokladování

 

  

 

Novinky

06.06.2019 21:43

Za nelegální přijetí odpadní hliníkové strusky z Bosny a Hercegoviny dostala firma pokutu 140 tisíc korun

Za několikeré porušení zákona o odpadech dostala pokutu 140 tisíc korun společnost ZE-KOV METAL s.r.o. Inspektoři z Oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Praze zjistili, že firma do své provozovny ke sběru a výkupu odpadů v Městci Králové na Nymbursku přijala více než 23 tun hliníkové odpadní strusky, což byl odpad, k jehož převzetí neměla povolení. Odpad pocházel z Bosny a Hercegoviny a do Česka byl přeshraničně přepraven. Společnost strusku z ciziny do svého zařízení přijala v roce 2016, ačkoli pro ni neměla zajištěno využití, což odporuje odpadové legislativě.

„Předem nebylo smluvně zajištěno využití přeshraničně přepraveného odpadu. Společnost ZE-KOV METAL se tak jako příjemce účastnila nedovolené přeshraniční přepravy,“ řekl Václav Beroušek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Praha.

Při kontrole v provozovně inspektoři dále zjistili, že ve skladu nebezpečných odpadů byl neuzavřený 200 litrový kontejner do jedné čtvrtiny zaplněný sorbentem, textiliemi a rukavicemi znečištěnými nebezpečnými látkami. „Tento nebezpečný odpad nebyl řádně označen názvem ani příslušným výstražným grafickým symbolem,“  uvedl Beroušek.

Dalším pochybením bylo, že provozovna společnosti nebyla řádně označena dle provozního řádu. Na informační tabuli chyběly například druhy odpadů, které byla oprávněna přijímat a jméno odpovědné osoby.

Vzorky odpadní hliníkové strusky společnost ZE-KOV METAL poskytovala svým obchodním partnerům. Oslovené společnosti si však tento materiál nekoupily a tak nechala firma většinu nelegálně přijaté strusky odvézt v lednu 2018 zpět do Bosny a Hercegoviny. „To inspektoři při stanovení výše pokuty zohlednili kladně,“ dodal Beroušek.

Proti pokutě uložené inspektory ČIŽP se společnost odvolala, sankce po zhodnocení odvolacím orgánem (Ministerstvo životního prostředí) činí 140 tisíc korun.

06.06.2019 21:36

Veřejná konzultace k návrhu harmonizované klasifikace a označování a dodatečná cílená konzultace

ECHA zahájila veřejnou konzultaci k návrhu harmonizované klasifikace a označování pro následující chemické látky:

 

 

  • A group entry for 2-ethylhexanoic acid  and its salts  s výjimkou solí, které jsou uvedeny v jiné části dokumentace. Cílem je doplnit příslušné soli do stávající položky v příloze VI nařízení CLP pro 2-ethylhexanoic acid (EC 205-743-6, CAS 149-57-5), ze stávajícího záznamu odstranit čísla EC a CAS kyseliny a přiřadit klasifikaci pro reprodukční toxicitu ke skupinovému záznamu.
    Soli uvedené kyseliny se používají jako meziprodukty při výrobě jiných látek a k formulaci směsí. Jsou přítomné v nátěrových hmotách, tiskařských barvách, lepidlech, těsnících hmotách, prostředcích proti zamrzání, mazivech, hydraulických kapalinách, používají se při výrobě plastů, kaučuku a epoxidových pryskyřic, při rafinaci surové ropy i jako katalyzátory.
  • Isoflucypram; N-(5-chloro-2-isopropylbenzyl)-N-cyclopropyl-3-(difluoromethyl)-5-fluoro-1-methyl-1H-pyrazole-4-carboxamide (EC -, CAS 1255734-28-1). Látka nemá harmonizovanou klasifikaci v příloze VI nařízení CLP. Isolflucypram je nový širokospektrální fungicid, který se používá proti houbovým chorobám obilí.
    Komentáře k těmto dvěma návrhům mohou zainteresované subjekty předkládat do 26. července 2019 v anglickém jazyce formou elektronického formuláře v tabulce CLH konzultace na stránkách ECHA.

Současně probíhá dodatečná veřejná konzultace k návrhu harmonizované klasifikace a označování látky clomazone (ISO); 2-(2-chlorobenzyl)-4,4-dimethyl-1,2-oxazolidin-3-one (EC 617-258-0, CAS 81777-89-1), který předložilo Dánsko. Během hlavní konzultace ukončené 8. 2. 2019 byly průmyslem poskytnuty informace o nových studiích, které by mohly ovlivnit původní návrh klasifikace látky (toxická pro reprodukci). ECHA proto vyzývá všechny zúčastněné strany, aby do 10. 6. 2019 předložily své komentáře v tabulce cílené konzultace CLH.

Zároveň žádáme české subjekty, které budou přispívat do veřejné konzultace, aby svá stanoviska zaslaly pro informaci MPO na adresu kozmikova@mpo.cz.

 

Zdroj: MPO

06.06.2019 20:23

Bioplyn může nahradit zemní plyn ve čtvrtině domácností a rovněž o čtvrtinu zvýšit podíl organické hmoty v půdě

Do roku 2030 se očekává, že asi 150 až 200 bioplynových stanic bude z bioplynu vyrábět asi 500 miliónů kubíků biometanu ročně. To odpovídá víc než čtvrtině roční spotřeby zemního plynu v domácnostech ČR. Biometan je plnohodnotná, obnovitelná náhrada zemního plynu. Může být uplatněn všude, kde se používá zemní plyn, včetně dopravy, kde ve stlačené formě pomůže snížit znečištění (bioCNG). Jde o první masově již dnes dostupné biopalivo tzv. pokročilé generace.

O čtvrtinu může do roku 2030 stoupnout množství organické hmoty v půdě díky digestátu, vedlejšímu produktu bioplynových stanic. CZ Biom a Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy dnes zveřejnily novou mapu, jak může tento objem stoupnout v jednotlivých okresech v Česku.

Do roku by mohlo zhruba 150 - 200 bioplynových stanic přejít na výrobu biometanu. Ten obsahuje nejméně 96 % metanu a má podobné kvality jako zemní plyn, ovšem bez neblahých souvislostí těžby a dopravy fosilního zdroje z cizích zemí. Na konci příští dekády by ho konvertované i nově postavené bioplynové stanice vyráběly zhruba 500 až 600 miliónů kubíků biometanu ročně, shodují se analýzy CZ Biomu a Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). To je zhruba tolik, kolik zemního plynu v Česku spotřebuje čtvrtina [1] domácností. MPO ale pro budoucí rozvoj ve vládních materiálech navrhuje zhruba poloviční hodnotu. [2]

“Biometan nabízí novou možnost, jak efektivně využívat bioplyn a v budoucnu bychom touto  technologií rádi nahradili část výroby elektřiny z bioplynu. A to zejména tam, kde se při výrobě elektřiny a tepla nedaří teplo efektivně využít. Stát tak může získat více vyrobené energie za stejné náklady,” uvedl Jan Habart z asociace CZ Biom, která v Česku sdružuje asi tři čtvrtiny provozovatelů zemědělských a odpadářských bioplynek a zdroje na biomasu.

“Návrh MPO vítáme, zvyšování efektivity bioplynek jejich konverzí na výrobu biometanu je krok správným směrem. Pokud se to podaří, bude to velký úspěch, ale cíl to není lehký. V saldu českého zahraničního obchodu by půl miliarda kubíků biometanu ušetřila asi tři  miliardy korun za nákup zemního plynu z dovozu,” dodal Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Při výrobě biometanu se z bioplynu odstraňuje oxid uhličitý a další příměsi. Biometan by mělo vyrábět i několik nově vybudovaných stanic. Vyrobený biometan lze použít všude tam, kde zemní plyn. Lze ho s plynem i míchat. či distribuovat prostřednictvím plynárenské soustavy k dalšímu využití nebo po stlačení přímo plnit do vozidel na CNG (a hovoříme o tzv. bioCNG).

Biometan je ale navíc obnovitelný zdroj, který se vyrábí z domácích bioodpadů nebo zemědělské produkce. V Česku jsou přitom pro využití biometanu téměř ideální podmínky: rozsáhlá síť existujících bioplynových stanic v blízkosti plynárenského potrubí, možnost okamžitě využívat stávající plynárenskou infrastrukturu a v neposlední řadě poptávka státu i veřejnosti po snižování emisí skleníkových plynů a škodlivin v dopravě.

Bioplynová stanice je cennou součástí energetického systému, protože její výroba jde dobře a rychle řídit. Může produkovat elektřinu s proměnným výkonem dle potřeby v průběhu dne i během roku. Bioplyn nevyužitý k výrobě elektřiny a tepla může být upraven na biometan a uskladněn v plynařských zásobnících pro pozdější využití nebo použit v dopravě (bioCNG). Výroba biometanu je tak jedním z možných nástrojů pro regulaci a akumulaci energie z obnovitelných zdrojů.  Bioplynové stanice tak mohou „krýt záda” větrným parkům nebo solárním elektrárnám a stejně jako paroplynové elektrárny přispívat k flexibilnější energetice založené na obnovitelných zdrojích.

Podle statistik Evropské bioplynové asociace [3] bylo v roce 2011 v Evropě 187 bioplynových stanic, které nějakým způsobem upravovaly bioplyn na biometan. Na začátku roku 2018 to už bylo 540 takovýchto biometanových zařízení. Nejvíce jich je v sousedním Německu (195), Spojeném království (92) a Švédsku (70). V sousedním Rakousku je takových zařízení 31.

 

Digestát z bioplynek pomáhá zlepšovat kvalitu půdy

Výpočty připravené experty CZ Biomu uvádějí, že v roce 2030 mohou bioplynové stanice zvýšit množství organické hmoty aplikované na půdu o asi čtvrtinu. Jde o celorepublikový průměr, rozpad na jednotlivé okresy je přiložen k tiskové zprávě (mapy i excelový soubor).

Úbytek organické hmoty v půdě (tzv. dehumifikace) je společně s erozí, utužením půdy nebo jejím záborem jednou z hlavních výzev pro ochranu půd v Česku. [4] Organická hmota v půdě plní řadu nezastupitelných funkcí a ovlivňuje řadu procesů, které v ní probíhají. Obsah humusu a jeho kvalita má přímý vliv na zemědělskou produkci, na diverzitu půdních organismů, koloběh živin a vody v půdě, stabilitu půdy a její struktury. Zlepšuje zadržování a vsakování vody a odolnost vůči erozi.

K úbytku organické hmoty v půdě dochází v souvislosti se snižujícími se stavy hospodářských zvířat, nedostatečnou produkcí statkových hnojiv (hnůj, kejda) a celkově převažující orientací českého zemědělství na rostlinnou výrobu. Dalším rizikem je vodní a větrná eroze. Jevy spolu přitom souvisí: půda bohatá na organickou hmotu je odolnější vůči působení vnějších sil jako je voda nebo vítr.

Část organické hmoty v půdě zůstává zaoráním posklizňových zbytků, ale z části by ji měla tvořit také organické hmota jako je hnůj, kejda nebo digestát. Z toho důvodu je také podporován chov hospodářských zvířat. Obdobný přínos však mohou mít také bioplynové stanice díky produkci digestátu.

Pro vyjádření obsahu organické složky v půdě tento účel je pro zjednodušení používán ukazatel Velká dobytčí jednotka (VDJ).

Mezi lety 1990 a 2018 klesl v Česku stav skotu o víc než polovinu a stav prasat o asi dvě třetiny. [5] Při přepočtu na takzvané velké dobytčí jednotky (VDJ) tak dnes připadá na jeden hektar (ha) obdělávané zemědělské půdy 0,48 hospodářských zvířat (neboli VDJ), zatímco v roce 1990 to bylo 0,82 VDJ/ha zemědělské půdy. Jedna velká dobytčí jednotka (VDJ) představuje 500 kg živé hmotnosti hospodářských zvířat.

Podle Ministerstva životního prostředí (MŽP) by pro zajištění dostatečného množství organické hmoty v půdě bylo potřeba více než zdvojnásobit stavy hospodářských zvířat oproti současnosti. V přepočtu na takzvané velké dobytčí jednotky by byla potřeba jedné až dvou “krav” na hektar (1 - 2 VDJ/ha). [6] V roce 2018 to přitom v celostátním průměru ČR bylo jen 0,48 VDJ/ha.

Podobnou roli jako statková hnojiva může hrát také digestát, zbytek po anaerobní digesci vstupních materiálů při výrobě bioplynu v bioplynové stanici. “Bioplynové stanice jsou nepostradatelnou součástí českého zemědělství v situaci, kdy dlouhodobě klesají stavy hospodářských zvířat a s tím také produkce statkových hnojiv. Praxe potvrzuje, že pravidelná aplikace digestátu půdu zlepšuje a zemědělským podnikům šetří peníze za minerální hnojiva,” dodal Jan Habart z CZ BIOM.

Z hlediska produkce organické hmoty ve formě digestátu a v přepočtu na veškerou obhospodařovanou půdu nabízí bioplynové stanice dle výpočtů CZ Biom ekvivalent 0,05 VDJ/ha (v přiložených mapových podkladech také jako BPJ - bioplynová jednotka; pozn. autora). “Je to poměrně malý příspěvek z hlediska celkový potřeb zemědělství, ale vypočítali jsme, že v roce 2030 by to mělo být již 0,12 VDJ/ha, to je o čtvrtinu víc, než kolik je organiky v půdě dnes. A pokud se podíváte na jednotlivé farmy, tak u těch, na které jsou bioplynky navázány, je přínos pro půdu již dnes značný. Dvojnásob to platí pro regiony, kde nejsou téměř žádné chovy hospodářských zvířat”, dodal Habart.

“Bioplynové stanice také výrazně pomáhají ekonomice i provozu živočišné výroby. Kejdu zbavují zápachu, poskytují teplo a elektřinu pro provoz a stabilizují příjmy podniku,” řekl Martin Novák, zemědělec a provozovatel bioplynové stanice Obora u Tábora.

Význam bioplynových stanic a odpadního digestátu pro kvalitu půdy podtrhuje i odpadová legislativa Evropské unie, které považuje bioplynové stanice za nástroj pro recyklaci biologicky rozložitelné hmoty, nikoliv za zařízení na zpracování odpadu. Recyklace nebo také materiálové využití, kam patří také kompostování a anaerobní digesce, má v hierarchii způsobů nakládání s odpady přednost před energetickým využitím. “Označovat zpracování odpadní biomasy v bioplynkách za energetické využití je velmi zúžený a matoucí popis,” dodal Habart.

 

Z čeho se bioplyn v ČR vyrábí?

K výrobě bioplynu se v Česku nejčastěji používají kejda skotu a prasat a hnůj (46 %). Kontroverzní kukuřice se využívá ve formě (kukuřičné) siláže a představuje zhruba 31 % všech vstupních surovin. Zbylých 26 % tvoří senáž, bioodpady, obilí, brambory a další. [7] „Úloha kukuřice jako vstupního substrátu pro bioplynky postupně klesá. Ať už kvůli jejímu zdražování, riziku neúrody nebo potřebě chránit půdu proti erozi. Naopak roste význam biologicky rozložitelných odpadů,” popisuje Jan Habart.

Přísnější odpadová legislativa a zákaz skládkování bioodpadů v příštím desetiletí totiž otevírají bioplynu nový obzor v podobě zpracování komunálních bioodpadů. “Trend je to jednoznačný i v případě, že by se oddálil zákaz skládkování, který je aktuálně plánovaný k roku 2024. Tlak na rozumnější nakládání s bioodpady v rámci komunálních odpadů nestojí jen na tomto zákazu,” uvedl Štěpán Chalupa z Komory obnovitelných zdrojů energie. Návrh novely Zákona o odpadech připravuje Ministerstvo životního prostředí a předpokládá, že pro obce budou platit přísnější recyklační cíle a porostou také poplatky za svoz komunálních odpadů, které mají motivovat k předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci.

Zajímavý příklad zpracování bioodpadů mají v Jarošovicích u Týna nad Vltavou. V jednom areálu s bioplynovou stanicí stojí kompostárna, která umožňuje zpracovávat i odpady z přípravy jídla v restauracích a jídelnách (gastroodpady) nebo prošlé potraviny.

Další slibnou surovinou pro výrobu bioplynu je vojtěška a další bobovité rostliny. Ty jsou navíc dobrou příležitostí pro zlepšení kvality půdy a zdroj pylu pro včely. Zemědělci na jihu Čech se společně s vědci z České zemědělské univerzity pokouší využít schopnosti vojtěšky vázat dusík z atmosféry a vyrábět tak organické hnojivo s vyšším zastoupením dusíku. “Záměrem projektu je fermentovat vojtěškovou senáž v bioplynové stanici, kde z ní vyrobí energii. Digestát má zhruba dvojnásobný podíl dusíku, což snižuje požadavky na aplikaci minerálních hnojiv,” řekl Jindřich Černý z České zemědělské univerzity.

 

Bioplyn v Česku (základní data)

V roce 2017 stálo v Česku 404 zemědělských bioplynových stanic s instalovaným výkonem 318,2 MW. Po odečtení bioplynek na čistírnách odpadních vod (ČOV) činila jejich výroba 2 445 867 MWh elektrické energie, což představovalo 26,06% podíl na elektřině z obnovitelných zdrojů (OZE) a 2,81% podíl na výrobě elektřiny při zahrnutí všech zdrojů. Bioplynové stanice také vyrobily 3 704 793 GJ tepla (4,03 % podíl v rámci všech OZE). [8]

V případě vhodného nastavení legislativy a podpory, která bude příznivá pro využití dostupného potenciálu, může instalovaný výkon v roce 2030 dosáhnout 372 MW v bioplynových stanicích (s možným navýšením o 166 MW pro služby regulace) a 100 MW v biometanových stanicích. “To se projeví nejen ve vyšším příspěvku bioplynu pro výrobu obnovitelné energie, ať již jde o elektřinu, teplo nebo biometan, ale také ve vyšší produkci organických hnojiv z digestátu,” uvedl Jan Habart.

 

Prameny

[1] Spotřeba zemního plynu domácnosti činila v roce 2018 2 275 642 tis. m3 (2,3 miliardy m3). Výroba biometanu v roce 2030 na úrovni zhruba 0,5 až 0,6 miliardy m3 představuje 22 až 26 %. Pro srovnání: celková spotřeba zemního plynu v ČR činila 8,2 miliard m3. Energetický regulační úřad 2019 (zde; domácnosti viz str. 29).

[2] Podkladový materiál pro návrh Vnitrostátního plánu. Ministerstvo průmyslu a obchodu 2018 (zde, biometan str. 46-47).

[3] Evropská biomasová asociace. Podrobněji zde. Otevřená data rádi dodáme na vyžádání.

[4] Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy. Podrobněji zde

[5] Český statistický úřad. Otevřená data rádi dodáme na vyžádání.

[6] Ministerstvo životního prostředí 2019. Podrobněji zde.

[7] Data za rok 2017. Šetření CZ BIOM bylo provedeno na reprezentativním vzorku jedné čtvrtiny zemědělských a odpadářských bioplynových stanic v ČR.

[8] Ministerstvo průmyslu a obchodu. Podrobněji zde.

06.06.2019 18:28

Výsledky Cirkulárního skenu pro Prahu zveřejněny! Projektu, který vytvořil vizi města, jak udržitelně nakládat s vodou a odpady

V loňském roce odstartoval projekt Cirkulární sken Praha, který měl za úkol podrobně zanalyzovat materiálové toky hlavního města a najít řešení, která posílí soběstačnost města a zároveň naplní vizi přechodu města na cirkulární ekonomiku. Dnes dopoledne členové projektového týmu společně se svými holandskými partnery Circle Economy a Magistrátem hl. m. Prahy poprvé představili výsledky skenu odborné veřejnosti včetně plánovaných záměrů do budoucnosti. Cirkulární sken je součástí projektu “ODPAD ZDROJEM”, jehož realizátorem je BIC Brno ve spolupráci s Institutem Cirkulární Ekonomiky a je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA.

Sken nejdříve identifikoval důležité oblasti Prahy z hlediska ekonomických a environmentálních dopadů. Následně byla provedena analýza materiálových toků ve vybraných sektorech a bylo navrženo více než 20 „cirkulárních strategií“, z níž byly vybrány tři nejzajímavější pilotní projekty. Ty hlavní město zahrnulo do svých plánů a začne aktivně pracovat na jejich realizaci.

První klíčový projekt se zaměřuje na organický odpad Pražanů. Ten z větší části končí ve spalovně, na skládce či dokonce v městských kanalizacích. Rada hlavního města Prahy proto schválila záměr prozkoumat možnost vybudování vlastní bioplynové stanice, která by z odpadu produkovala ekologické palivo BioCNG, na které by mohlo jezdit všech 720 vozů Pražských služeb. V bioplynové stanici by ročně mohlo končit až 100 000 tun organických odpadů. „Praha v současnosti nemá zařízení na efektivní využití biologicky rozložitelných odpadů, které tvoří významné množství produkovaného odpadu na území Prahy. Proto chceme v Praze bioplynovou stanici. Pokud budou popelářské vozy nebo autobusy v Praze jezdit na naše vlastní bioCNG, snížíme zátěž pro životní prostředí a zvýšíme energetickou bezpečnost celého města. Tento záměr plně zapadá do konceptu cirkulární ekonomiky, ve kterém město pracuje s odpady jako se zdrojem“, říká náměstek primátora Petr Hlubuček.

Kromě záměru bioplynové stanice, počítá město Praha také s realizací tzv. REUSE center, které by měly sloužit občanům jako místa pro opravu, či výměnu použitých, ale funkčních příslušenství pro domácnost, jako například nábytek nebo použité spotřebiče, apod. “ Tento koncept už velmi úspěšně funguje v zahraničí a věříme, že i u našich občanů najde ohlas. Zjistili jsme, že domácnosti vyhodí na sběrné dvory 40 000 tun nábytku ročně, z něhož by však šlo 70% znovu použít, ale dnes se tak neděje. REUSE centra by mohla pomoct to změnit“, doplňuje náměstek primátora Petr Hlubuček.

Analýza materiálových toků také ukázala, že zdaleka největší spotřebu materiálů a produkci odpadu v porovnání s ostatními oblastmi má stavebnictví. Ročně se spotřebuje až 13 milionu tun materiálu na rozvoj výstavby, přičemž následný stavební odpad tvoří 65% veškerého městského odpadu. Pouze 5-10% recyklovaných materiálů je využíváno na nové stavby. Jako prostor pro řešení je zavedení principů cirkulárních ekonomiky a ekologických aspektů již při zadávání veřejných zakázek města.

V rámci celosvětového trendu přechodu měst na cirkulární ekonomiku, budou hrát projekty tohoto typu velmi významnou roli. Více než 50 % světové populace nyní žije ve městech. Města jsou zodpovědná za více než 2/3 světové energetické spotřeby, 70 % emisí skleníkových plynů a produkují 1,3 miliardy tun odpadu ročně. Avšak rostoucí urbanizace vyvolává potřebu většího počtu pracovních míst, míst pro bydlení, dopravu, energii, vodu a potraviny, což situaci nijak nepřidává. Tyto skutečnosti dělají města ideálním místem pro inovace a změnu.

„Plán do budoucna je pracovat na podobných skenech i v dalších městech a krajích v Česku a na Slovensku. Dává to smysl – kromě jasné vize a přehledu o materiálových tocích získá město, kraj nebo region to nejdůležitější. Pochopení, co jim cirkulární ekonomika může přinést vč. rozpracování několika ambiciózních pilotních projektů, které mohou zapojit občany, místní soukromou i neziskovou sféru, a vytvořit zcela nové podnikatelské příležitosti", uzavírá Vojtěch Vosecký z Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Kompletní studie projektu Cirkulární Sken Praha je ke stažení zde.

04.06.2019 16:16

Společnost dostala další pokutu za porušení zákona o obalech

Společnost PIZZA DEL MONTE s.r.o., zabývající se prodejem na místě vyráběných potravin (pizza, gyros, zeleninové saláty, teplá jídla) a nápojů porušila zákon o obalech. Za to jí inspektoři z České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu České Budějovice uložili pokutu 90 tisíc korun, která nabyla právní moci 10. května 2019.

„V listopadu 2018 jsme provedli předem neohlášenou kontrolu nakládání s obaly a obalovými odpady ve společnosti PIZZA DEL MONTE s.r.o., konkrétně na provozovně Novohradská v Českých Budějovicích. Společnost od července 2017 do listopadu 2018 nesplnila zákonnou povinnost, když jako osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, nezajišťovala jejich zpětný odběr, využití a recyklaci. Nepodala také návrh na zápis do Seznamu osob, které mají povinnosti zpětného odběru nebo recyklace, vedeného Ministerstvem životního prostředí,“ řekl Vladimír Jiráček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP České Budějovice.

Při prodeji zákazníkům balí firma jídla a nápoje do několika druhů obalových prostředků. Jedná se o jednorázové obaly - papírové krabice na pizzu, papírové sáčky, tácky na pizzu s povrchovou vrstvou LDPE, polystyrenové krabičky na teplá jídla a saláty, papírové kelímky na kávu. Součtem hmotností obalů podle jednotlivých materiálových druhů inspektoři zjistili, že v kontrolovaném období (tj. v průběhu cca 16 měsíců) uvedla společnost PIZZA DEL MONTE s.r.o., na trh v rámci všech jí provozovaných prodejen[1] celkem cca 11,6 tun papírových a cca 0,13 tun plastových (polystyrénových) obalů.

Za závažné považuje ČIŽP skutečnost, že obviněnému byla za zcela totožné delikty už jednou uložena pokuta 60 tisíc korun (duben 2018), a přesto nezjednala nápravu a své povinnosti z obalového zákona i nadále neplnila.

Popsaným deliktním jednáním získala firma také neoprávněný majetkový prospěch. Pokud by totiž zajišťovala své povinnosti zpětného odběru a materiálového využití k tomuto obalovému odpadu prostřednictvím autorizované obalové společnosti, musela by za kontrolované období (tj. cca 16 měsíců) zaplatit cca 40 tisíc korun.

04.06.2019 12:20

Zprávy o plnění nástrojů Státní energetické koncepce ČR

Hlavním účelem těchto zpráv je předložit informace o stavu plnění nástrojů Státní energetické koncepce ČR v souladu s jejím hlavním posláním, kterým je zajistit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR. Státní energetická koncepce ČR je vrcholovým strategickým dokumentem vyjadřujícím cíle státu v energetickém hospodářství v souladu s potřebami hospodářského a společenského rozvoje, včetně ochrany životního prostředí.

 

 

Dokument:

 

04.06.2019 11:43

Bez zvýšení skládkovacího poplatku se ČR nepohne, varují firmy

ČR patří ve skládkování komunálních odpadů mezi zaostalé země. Skládkuje 45 % odpadů, průměr EU je přitom 26%. Základním předpokladem pro dosažení většího materiálového a energetického využívání odpadů je zvýšení poplatku za ukládání odpadů na skládku, což se osvědčilo v mnoha zemích, včetně sousedního Polska. V ČR se však už 10 let nezvýšil a patří k nejnižším v Evropě. Musí se zvýšit poplatek alespoň na trojnásobek a celkově motivace pro investice do potřebné infrastruktury, takový je závěr 2. česko-polské konference na téma využití komunálního odpadu.

„Zkušenosti z Polska jsou jasným důkazem, že zvýšení skládkovacího poplatku 2x během tří let nikoho nepoložilo, naopak v kombinaci s dotacemi bylo motivující pro vznik třídících linek a navazujících zařízení pro materiálové a energetické využití odpadů. Na skládkách tak končí méně komunálních odpadů, jsou více využívány v kompostárnách, recyklačních procesech apod. V ČR však chybí dlouhodobá strategie a legislativní jistota v oblasti nakládání s odpady,“ uvedl Michal Kříž ze společnosti AQUATEST, která konferenci v Olomouci organizovala.

Odborníci a významné subjekty v odpadovém hospodářství se na konferenci shodli na tom, že dobře nastartovaný systém třídění a recyklace se v ČR prakticky zastavil v roce 2009. Ekonomické nástroje státu namířené ve prospěch životního prostředí a vycházející z principů dobrého hospodáře se zabrzdily. Investice se nevyplácí, odpadové hospodářství proto stagnuje. Pokud se nezmění stávající systém, evropský cíl skládkovat jen 10% komunálních odpadů Česko nedosáhne.

 „Když je skládkování nejlevnějším způsobem likvidace odpadů, nemotivuje to města, obce a podnikatelské subjekty k jiným směrům a nerozvíjí se moderní technologie a infrastruktura ve využívání odpadů. Máme v Polsku také problémy, musíme například dotáhnout energetické využívání odpadů, ale diskusi o zvýšení poplatků máme už několik let za sebou,“ doplnil Andrzej Krzyśków z polské firmy ProGeo.

V ČR je poplatek za ukládání odpadů na skládku stále 500 Kč za tunu (cca 20 Eur), podobně nízký má např. Rumunsko a Litva (cca 27 Eur), v Polsku je 64 Eur, v Rakousku 87 Eur. Poplatek ale není jediným nástrojem, motivující faktory a legislativa se může v jednotlivých zemích lišit.

Není pochyb, že vybudování chybějící odpadové infrastruktury v ČR bude stát miliardy korun. Jedná se o velké investice s dlouhodobou návratností a rizika jsou zatím příliš velká, protože nastavení pravidel nakládání s odpady není jasné a chybí nový zákon o odpadech. Nových projektů je naprosté minimum, vliv na to má i často neoprávněný odpor veřejnosti. Jedním ze závěrů konference je tedy nutnost systému a předvídatelné legislativy, která nebude omezovat jednotlivé způsoby a technologie nakládání s odpady ani tržní principy. Nová zařízení musí být ekonomicky smysluplná, aby firmy i obce neměly obavy pouštět se do moderních technologií.

„My jsme se rozhodli postavit multipalivové zařízení v Karviné a Přerově, které bude umět energeticky využít část nerecyklovatelných odpadů (TAP). Musíme potvrdit, že se jedná o technologie za více než miliardu korun a není zatím jasné, jak bude trh fungovat. Ale my nemůžeme čekat, potřebujeme modernizovat naše zdroje a tuto cestu považujeme za společensky odpovědnou. Proto naše zařízení budou multipalivová, kromě TAP budou umět spalovat také biomasu, případně uhlí,“ potvrzuje Marcel Vrátný, technický ředitel společnosti Veolia energie ČR.

Také zástupce SFŽP na konferenci potvrdil, že mezi záměry podpořenými z Operačního programu Životní prostředí převažují projekty na sběr a třídění odpadů a nedaří se prosadit tzv. koncovky, tedy zařízení na energetické nebo materiálové využití odpadů. Za posledních deset let bylo vybudováno pouze jedno moderní zařízení na energetické využívání odpadů (ZEVO) a to v Chotíkově u Plzně. Stávající kapacita čtyř ZEVO v ČR tak aktuálně představuje jen 13,5 % z celkové produkce komunálních odpadů v ČR. Přičemž cílem ČR, jak uvedl zástupce Ministerstva životního prostředí, je energeticky využívat 25% odpadů.

Pod průměrem EU je ČR v energetickém využívání, tak v recyklaci odpadů. „Do roku 2025 bychom měli zvýšit úroveň recyklace komunálních odpadů ze současných 38% na nejméně na 55 % a v roce 2035 na 65% celkové hmotnosti komunálních odpadů, tyto cíle jsou zařazeny také do návrhu nového zákona o odpadech, který se teď projednává,“ připomněl Jan Maršák z Ministerstva životního prostředí. Na konferenci také zaznělo, že bychom neměli zklamat všechny ty obyvatele ČR, kteří poctivě doma třídí odpady a snaží se chovat zodpovědně. Naší morální povinností je dotáhnout nakládání s odpady do smysluplného, fungujícího a ekonomicky přijatelného systému.

Na konferenci vystoupily i další významné subjekty v odpadovém hospodářství a energetice z ČR, Polska a nově také Slovenska, např. slovenská asociace APOH a firmy EKO-KOM, OZO Ostrava, SAKO Brno, SGS ČR, Sutco Polska, Fortum, EC Zabrze a další. Nechyběli ani zástupci měst a obcí, svůj pohled na odpadovou problematiku představilo například město Olomouc a polské město Bialsko-Biala. Cílem konference byla především výměna zkušeností a dobrých praktik při řešení problematiky nakládání s komunálními odpady, a to s ohledem na naplňování cílů EU. Součástí konference byly ve druhém dni exkurze v Polsku a České republice, zaměřené na moderní zařízení pro nakládání s komunálními odpady.

04.06.2019 08:43

Pivovar Čížová uvařil první české recyklované pivo

Sládci pivovaru v Čížové uvařili ERKO, vůbec první české pivo ze superčisté recyklované vody. Tu pro tento účel upravili experti ze společnosti Veolia z vyčištěné odpadní vody pražské čistírny odpadních vod. Uvařilo se celkem 15 hektolitrů světlého ležáku.

„Věděli jsme, že něco podobného udělali jednou nebo dvakrát ve světě, a nenašli jsme jediný důvod, proč to nevyzkoušet i u nás. Výsledek předčil naše očekávání. Pivo z recyklované a následně upravené vody od toho klasického prostě nepoznáte,“ popisuje vznik nápadu a jeho finální výsledek sládek pivovaru v Čížové Martin Hrubeš. „Opět se nám potvrdilo, že i v tak klasickém oboru, jakým pivovarnictví jistě je, najde uplatnění neuvěřitelné množství nápadů a inovací,“ dodává Olaf Koerner, vlastník a zakladatel Pivovaru Čížová.

V pivovaru vzniklo celkem 15 hektolitrů světlého spodně kvašeného nefiltrovaného a nepasterizovaného ležáku. Vyčištěná voda z čistírny odpadních vod v Praze byla po odebrání upravena sofistikovanou kombinací membránových technologií, zakončených reverzní osmózou a úpravou na aktivním uhlí v mobilní kontejnerové jednotce úpravy vody společnosti Memsep ze skupiny Veolia. „Řada velkých pivovarnických skupin, se kterými spolupracujeme, již dávno k úpravě vody využívá membránové technologie a snaží se maximálně standardizovat kvalitu vzniklého piva nezávisle na zdroji využívané vody. Zpravidla se jedná o membránové technologie ultrafiltrace a reverzní osmózy s návaznou úpravou tvrdosti přesně na pivovarem požadovanou hodnotu stejně, jako jsme to udělali s kolegy z partnerského Pivovaru Čížová,“ shrnuje technickou stránku věci obchodní ředitel skupiny Veolia Ondřej Beneš. „Nápad na využití odpadní vody je skvělý. Pomůže nám jasně demonstrovat technologickou vyspělost českého vodárenství, prezentovat principy oběhového hospodářství v praxi a odstranit často pouze mentální bariéry v používání recyklovaných produktů, se kterými se ale setkáváme každý den,“ dodává Beneš.

04.06.2019 07:57

Zaveďme zálohování PET lahví a plechovek, jako to mají jinde v Evropě, vyzval vládu institut

Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) vyzval včera vládu, sněmovnu a Senát k doplnění zálohování nápojových PET lahví a plechovek do nově vznikající odpadové legislativy. Projednávaný zákon nepočítá s plošným zavedením záloh, ale nezakazuje, aby se pro ně jednotlivě rozhodli výrobci. Připomínkové řízení k novému zákonu bylo ukončeno na začátku května, během následujících měsíců by ministerstvo životního prostředí mělo zákon poslat k projednání do sněmovny. K INCIEN se ve výzvě přidaly Hnutí Duha, Arnika, Greenpeace, Zachraň jídlo a další organizace. Více ZDE

 

Čtěte také:

Výzva k zavedení zálohování nápojových PET lahví a plechovek

 

Zdroj: ČT24

31.05.2019 16:25

Energetické využití odpadů je vhodná a osvědčená technologie, která nekonkuruje recyklaci odpadů

Je z hlediska životního prostředí šetrnější komunální odpad spálit ve spalovně, nebo uložit na skládce? A jak je to s energetickým využíváním odpadů v České republice? Nejen o tom, ale třeba také o potřebě seznamovat s novými trendy v oblasti využívání odpadů jako energetického i materiálového zdroje debatovali účastníci diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD).

Podle Soni Jonášové z Institutu Cirkulární Ekonomiky mají principy cirkulární ekonomiky velmi dlouhou historii a mají význam nejen pro ekologii, ale také pro byznys. Už Baťa ve Zlíně vyráběl linoleum z odpadů při výrobě obuvi. Podobné postupy je podle ní třeba využívat ve větší míře ve firmách i dnes. Je to otázka efektivního využívání všech přírodních zdrojů. Česká republika se svými zdroji totiž podle jejích slov zachází nehospodárně. „Cirkulární ekonomika už dávno není jen o odpadech. Jde už o samotné nastavení procesů, zásadní je změna byznys modelů,“ uvedla Soňa Jonášová. Vedlejší energetické produkty vzniklé spalováním jako jsou popílek, struska nebo energosádrovec produkované v řádu milionů tun, mají vhodné využití ve stavebnictví. V zahraničí se s každým kilogramem zachází jako s cenným materiálem. Jde rovněž o využívání materiálových toků v rámci měst, kde by se místo skládkování měl materiál vracet do ekonomiky. Jistým problémem podle Jonášové zůstává, že český zákazník zatím většinou nechce výrobky z recyklátů, ačkoli v západní Evropě je tomu právě naopak.

Pavel Donát z ČEZ Energetické produkty na konferenci připomněl v prosinci 2015 Evropskou komisí přijatý balíček opatření k cirkulární ekonomice, jehož cílem je v maximální míře využít všechny suroviny, výrobky a odpady, a zvýšit tak úspory energie a snížit emise skleníkových plynů. Uvedl, že skupina ČEZ v České republice produkuje 7,6 milionů tun popílku, přičemž Čína ho vyprodukuje ročně 600 milionů tun. „Největší využití popílku je při výrobě cementu, betonu, při výstavbě liniových staveb. Je prokázané, že jeho použití nemá negativní vliv na lidské zdraví ani životní prostředí,“ řekl Pavel Donát. Dnes už se navíc bez energetických produktů v podstatě není možné obejít. Popílek zdokonaluje vlastnosti stavebních výrobků, neustále zlepšuje vlastnosti použitého betonu například v hrázi Orlické přehrady. Jeho přidáním se na přehradě také ušetřilo 60 tisíc tun cementu. Pavel Donát zmínil, že ČEZ provádí v rámci své činnosti rovněž recyklace například keramických izolátorů i transformátorových olejů.

Na energetické využití odpadů jako součásti cirkulární ekonomiky se zaměřil Michal Šyc z Akademie věd ČR. Upozornil, že více než polovina odpadů je dnes skládkována a pouze 10 % energeticky využívána. Energetické využívání odpadů má řadu pozitivních dopadů, oproti fosilním palivům znamená pokles emisí oxidu uhličitého. Skládkování navíc představuje pětinu celosvětového množství emisí metanu, který je rovněž skleníkovým plynem. Zařízení pro energetické využití odpadů snižuje rovněž množství dioxinů. V Evropě je využití vzniklé škváry ve stavebnictví běžnou záležitostí, stejně jako využití kovů, kterých škvára obsahuje 5 až 15 %, což představuje značný potenciál. „Snažíme se ve spolupráci z Ministerstvem životního prostředí zajistit využívání škváry jako podkladové vrstvy pro liniové stavby, což v západní Evropě funguje už desítky let,“ přiblížil konkrétní kroky Michal Šyc. Komunálního odpadu se v České republice produkuje 5,6 milionů tun, přičemž potenciál pro energetické využití je 25 %, tedy zhruba 1,6 milionů tun.

Hlavní možnosti úspor z pohledu cirkulární ekonomiky představil Milan Barot z ČEZ ESCO. Jedná se o zvyšování účinnosti přeměny nebo využití energie, zamezení úniku energie do prostředí, regulace spotřeby na optimální požadované parametry, zpětné získávání a využití odpadní energie a využití druhotných surovin pro výrobu energie. Připomenul, že ČEZ ESCO se pro své klienty zabezpečuje zvyšování energetické účinnosti, snižování ztrát a zpětné získávání odpadní energie. K tomu společnost nabízí systémy zajišťující efektivnější nakládání s komoditami, kam patří například výstavba energetických zařízení. „Typickým příkladem zvýšení účinnosti využití energie je výměna osvětlení. Renovací osvětlení ve výrobních halách je možné dosáhnout poklesu spotřeby elektrické energie o 80 %. Dále například snížení nákladů na výrobu tepla se stává už i konkurenční výhodou,“ uvedl Milan Barot. Podle jeho zkušeností je možné dosáhnout také velice zajímavých ročních úspor decentralizací výroby a odstraněním nepotřebných rozvodů tepla. Představil také systémy individuální regulace teploty (IRC), které umožňují zajistit efektivní stav vytápění jednotlivých místností uvnitř budovy. V současnosti jich v České republice využívá zhruba 400 institucí.

V rámci následující panelové diskuse vystoupil Ladislav Trylč z Ministerstva životního prostředí. „Ministerstvo životního prostředí mnoho let bojuje s předsudky s využitím odpadů. Bojuje také s názory různých ekologistů, kteří stále opakují třiďte odpad, třiďte odpad,“ uvedl Ladislav Trylč. Ministerstvo se aktuálně snaží implementovat balíček týkající se odpadového hospodářství do českého právního systému. Skládkařská lobby je nicméně podle jeho slov obrovská. Zajistit to, aby skládkování nebylo nejlevnější variantou nakládání s odpady, je problém. Ministerstvo se potýká se zájmovými sdruženími, jejichž cílem je skládkovat co nejdéle. Trylč zdůraznil, že se Ministerstvo životního prostředí bude snažit skládkování dále využitelných odpadů zastavit.

Zdeněk Vlček ze Skupiny ÚJV během diskuse upozornil na problém trhu, který je podle jeho slov zborcený dotacemi a různými výjimkami. Vyjádřil naději, že se kolegům z Ministerstva životního prostředí podaří prosadit takové zákony, které by tomu zamezovaly. Podle Vlčka hraje významnou roli při posuzování energetického využívání odpadů i lidský faktor. „Ano, spalovnu postavte, ale ne mně za barákem, to je často slyšet. Je problém takovou stavbu prosadit a zrealizovat,“ přiblížil konkrétní situaci Zdeněk Vlček. Přitom existují technologie, které negativní prvky při spalování minimalizují. Jejich skutečný dopad na životní prostředí v porovnání s hořícími skládkami, k nimž jen v případě těch legálních registrují hasiči v České republice několik stovek výjezdů ročně, je nesrovnatelný.

Diskusní panel svým pohledem na problematiku uzavřel Vladimír Kočí z Vysoké školy chemicko-technologické. „Cirkulární ekonomika není cíl, je to nástroj, který nám má pomáhat. Musí přinášet environmentální benefit,“ uvedl Vladimír Kočí. Podle něj jsou známé příklady, kdy recyklace za každou cenu dokonce zhoršuje dopad na životní prostředí. Recyklát zároveň neznamená, že je vždy nutně ekologický, jde především o jeho správné využití. Klíčovou věcí je podle Kočího předcházení vzniku odpadů. V závěru doplnil, že také vzrůstá potřeba společností komunikovat environmentální parametry svých výrobků směrem ke svým zákazníkům. Environmentální parametry jsou podle jeho zkušeností již běžnou součástí výběrových řízení při velkých tendrech. Energetika je v tomto ohledu klíčová, protože jde také o to, od koho firma odebírá energii a suroviny. Pokud bude energetika ekologičtější, bude to mít dopad i na konkurenceschopnost jejích odběratelů.

 

Diskusní cyklus Energetická bezpečnost ČR pořádá Institut pro veřejnou diskusi (IVD) ve spolupráci s týdeníkem Ekonom a Hospodářskými novinami. Partnery diskusního setkání jsou Institut cirkulární ekonomiky, Skupina ÚJV, Ústav chemických procesů AV ČR, Akademie věd ČR a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze.

31.05.2019 14:16

Ceny SDGs 2019 ocenily nejlepší české projekty udržitelného rozvoje

Česko zná vítězné projekty třetího ročníku Cen SDGs 2019, unikátního ocenění za naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN. Ceny byly předány pod hlavičkou Asociace společenské odpovědnosti ve čtvrtek 30. května 2019 na slavnostním galavečeru v Černínském paláci v Praze na Ministerstvu zahraničních věcí.

Vize Cen SDGs je postavena na globálním závazku k naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) od OSN. Společného plánu pro lepší svět, ke kterému se zavázaly všechny členské státy OSN včetně Česka. Letošní třetí ročník ocenění se nesl v duchu výjimečných nápadů s unikátním dopadem do různých oblastí, které mění svět k lepšímu. Vítěze z celkem 213 přihlášených projektů vybírala odborná porota. O nejlepších v kategoriích Byznys a Veřejné sféra navíc rozhodlo 3 782 hlasů ve veřejném hlasování.

„Odborná porota má každým rokem s výběrem nejlepších těžší práci. Nejen to značí, že se udržitelnost v Česku pomalu přehoupla ze škatulky „neznámé“ nebo „jen pro pozitivní PR“ do zcela nové dimenze, která vnímá svět v mnohem širších souvislostech a přináší s sebou konkrétní promyšlené aktivity s reálným dopadem na společnost,“ uvedla v úvodu Lucie Mádlová, zakladatelka a ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, která Ceny SDGs pořádá.

Cenu pro Absolutního vítěze ročníku 2019 si odnesl projekt GINA System. Softwarová mapová technologie od Gina Software pomáhá propojit záchranáře, dobrovolníky a další potřebné složky při pomoci na místech v náročném terénu, jaké jsou například v krizových oblastech při přírodních katastrofách.

„SDGs mají v naší zahraniční politice, která je tradičně založena na hodnotách humanismu, demokracie a lidských práv, své důležité místo. Cíle udržitelného rozvoje jsou obrazem světa, o který usilujeme,“ uvedl ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, jehož resort je partnerem Cen SDGs 2019, stejně jako Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Česká rozvojová agentura.

Novinkou letošního ročníku bylo ocenění za Rovnost mužů a žen. Cenu za projekt, který prosazuje rovné postavení žen a mužů ve společnosti, si odnesli autoři projektu Mavimi. Mavimi pomocí webové aplikace propojuje ženy na mateřské se zaměstnavateli, kteří jsou ochotni vyjít matkám vstříc a nabídnou jim potřebnou pracovní flexibilitu.

Linku rovnosti mužů a žen otevřela večer při své keynote řeči Majken Gilmartin, spoluzakladatelka světového fotbalového turnaje pro ženy-aktivistky Global Goals World Cup, který Asociace společenské odpovědnosti letos poprvé hostila v Česku. Finále se konalo den před slavnostním předáváním Cen SDGs 2019 ve středu 29. května na Václavském náměstí v Praze. Hru za lepší svět si zahrálo na 150 amatérských hráček z 18 různých týmů z celé republiky.

V kategorii Byznys ve veřejném hlasování zvítězil projekt Buď Safe Online, který vytvořili bezpečnostní experti z Avastu ve spolupráci s influencerem Jirkou Králem. Projekt učí děti a studenty, jak se bezpečně pohybovat na internetu, ať už jde o zabezpečené připojení nebo chránění osobních údajů. Bezmála polovina dětí ve věku 9-12 let totiž uvádí, že si po internetu píší s lidmi, které nikdy neviděly, 56 % dětí v tomto věku se připojuje k nebezpečným sítím.

Vítězem veřejného hlasování v kategorii Veřejná sféra se stala Česká federace potravinových bank s povinným darováním v praxi. To vstoupilo v platnost v roce 2018 novelou zákona o potravinách. Potravinové banky, které jsou největším bojovníkem proti plýtvání potravinami v Česku, mobilizovaly všechny své síly a intenzivně svážejí potraviny a pomáhají obchodníkům v nastavení darovacích procesů.

Cenu v kategorii Zahraniční rozvojová spolupráce České rozvojové agentury převzal Jaromír Novák s projektem Moje MORINGA. V Etiopii se zaměřuje na odpovědný obchod se sušenými a drcenými listy tamního stromu moringa oleifera, který je mimořádnou superpotravinou. Tým školí místní farmáře a pomáhá jim dosáhnout na evropský trh.

Laureátem kategorie Mladý leader, jejíž parterem je Forbes Česko, se stal 17letý Ondřej Gonzor, který se svými spolužáky založil aplikaci Pochopim.to. Ta pomáhá učitelům získávat důležitou zpětnou vazbu tak, aby byly hodiny ve školách pro žáky přínosnější a aby na druhé straně kantor věděl, na co se má příště zaměřit a v čem se případně zlepšit.

Cenu odborné poroty za Reporting podle SDGs si odnesl Vodafone, který ve svém nefinančním reportu jasně prokazuje, jak lze naplňovat SDGs, které jsou relevantní pro byznys.

Udržitelné trofeje pro vítěze vyrobilo studio Conscious & Craft. Společně s mezinárodní knihovnou inovativních materiálů vybrali sedm materiálů budoucnosti. Jednotlivé trofeje tak byly vyrobeny např. ze stavebního materiálu z rýžových slupek, recyklovaného textilu nebo experimentálních surovin z vaječných skořápek. Trofeje zároveň doplnily již tradiční betonové medaile ve tvaru SDGs, o které se opět postarali v Gravelli.

Galavečerem Cen SDGs 2019, který se nesl v duchu udržitelného eventu, provázel moderátor, herec a SDG ambasador Lukáš Hejlík. V průběhu večera zahrál duraty z autorské desky My Home Tomáš Kačo, klavírista a skladatel, který se ze samouka vypracoval mezi nejlepší jazzové studenty na prestižní Berklee College v Bostonu a vyprodal newyorskou Carnegie Hall.

31.05.2019 08:48

Žáci a studenti psali příběhy starého elektra. Do literární soutěže s recyklační tématikou se zapojilo 548 škol

V Národním technickém muzeu v Praze byly vyhlášeny výsledky literárně recyklační soutěže s názvem s Rýmy jsou šprýmy aneb příběhy vysloužilého elektra. Do soutěže se zapojilo 548 škol, z kterých přišlo 696 literárních prací. Žáci a studenti měli za úkol zapojit svou fantazii a pokusit se vcítit do kůže staré ledničky, pračky, vysavače či mobilu a napsat o tom povídku, pohádku, deníček nebo třeba básničku. Cílem bylo dětem připomenout význam recyklace elektrospotřebičů a předcházení vzniku odpadů. Vyhlašovatelem byl školní vzdělávací program Recyklohraní aneb Ukliďme si svět ve spolupráci se společností Elektrowin. Partnerem bylo Národní technické muzeum v Praze.

Soutěžilo se ve třech kategoriích: 1. stupeň základní školy, 2. stupeň základní školy a střední školy. Odborná porota ve složení spisovatel David Laňka, ředitelka Recyklohraní Hana Ansorgová, kurátorka Národního technického muzea v Praze Lucie Střechová a zástupci společnosti Elektrowin Jan Marxt a Taťána Modlová měli velmi náročný úkol – vybrat z 696 došlých prací 3 nejzdařilejší v každé kategorii. Slavnostní vyhlášení moderoval herec Petr Vacek.

„Bylo těžké z těch skoro sedmi stovek prací vybrat ty nejpovedenější, protože většina z nich byla opravdu zajímavá, vtipná a s nápaditou pointou. Jsem rád, že jsem na to nebyl sám, a že jsme se v naší porotě při výběru krásně doplňovali. Hlavně mě těší, že jsme kreativní cestou dětem připomněli, že recyklace je ta správná cesta, jak dát starým spotřebičům šanci na nový život,“ říká Jan Marxt ze společnosti Elektrowin, který byl zároveň členem poroty soutěže.

Po slavnostním předání ocenění proběhl ještě kulatý stůl se školáky a studenty, jehož hlavním tématem byly opět staré elektrospotřebiče. A protože se vše odehrávalo v technickém muzeu, řeč při něm byla zejména o tom, co dělat s použitým spotřebičem, když doslouží. „S dětmi jsme rozebírali i to, co musí splňovat starý elektrospotřebič, aby se mohl stát muzejním exponátem. A jak je třeba správně postupovat, když by někdo chtěl takový spotřebič nabídnout do muzea. Potěšilo nás, že žáci a studenti měli velmi slušný přehled,“ říká Lucie Střechová, kurátorka sbírky technika v domácnosti a textilní průmysl, Národní technické muzeum v Praze.

„Jsme rádi, že vedle oceněných žáků a studentů, jsme mohli udělat malou radost všem, kteří nám své práce poslali,“ říká Hana Ansorgová, ředitelka Recyklohraní, a dodává: „Takový je princip projektu Recyklohraní. Školy, které jsou aktivní a zapojují se do plnění našich úkolů, od nás získávají body na školní konta. Za ně si pak mohou objednat odměny – například knihy, hry nebo školní a sportovní pomůcky. Stejně tak tomu bylo i v případě soutěže s Rýmy jsou šprýmy.“

Vedle diplomů, volných vstupů do Národního technického muzea v Praze a sladké odměny, si ocenění žáci a studenti převzali také knihy věnované vydavatelstvím Albatros Media. Ke zvláštním cenám ještě knihy od spisovatele Davida Laňky a výběr z produkce Národního technického muzea v Praze.

 

 

Výsledky soutěže:

 

Kategorie: Základní škola – 1. stupeň

1. místo a Zvláštní cena porotce Davida Laňky: Ondrej Loffler, 4. třída

Základní škola a Mateřská škola Jívová, okres Olomouc

Název práce: Deník upovídané ledničky

 

2. místo: Filip Háček, 5. třida

Základní škola a Mateřská škola Lužná

Název práce: Povídka O Luksíkovi

 

3. místo: Tatiana Kupková, 4. třida

Základní škola a Mateřská škola Rohle

Název práce: Příběhy lampičky Máničky

 

 

Kategorie: Základní škola – 2. stupeň

1. místo: Sára Kántorová, 9. A

Základní škola Hodonín, U Červených domků 40

Název práce: U elektra dítě stálo

 

2. místo: Karolína Tomicová, 6. C

Masarykova Základní škola a mateřská škola Hnojník 120

Název práce: O jednom starém fénu

 

3. místo: Kristýna Jašková, 6. A

Základní škola Týnec nad Sázavou, Komenského 265

Název práce: Balada o repasovaném topinkovači

 

 

Kategorie: Střední škola

1. místo a Zvláštní cena Národního technického muzea: Martin Mlečka 1.C

Gymnázium Brno, Elgartova 3

Název práce: O loupežníku Oldřichovi

 

2. místo: Veronika Lukšíková, CRO2

Střední škola gastronomie, oděvnictví a služeb, Frýdek-Místek

Název práce: Feník

 

3. místo: Ivona Sekaninová, 3.A

TRIVIS – Střední škola veřejnoprávní Prostějov, s.r.o.

Název práce: Bílý fén

 

Děkujeme za podporu: Vyhlašovatelem a organizátorem soutěže byl školní vzdělávací program Recyklohraní aneb Ukliďme si svět ve spolupráci se společností Elektrowin. Partnerem bylo Národní technické muzeum v Praze. Knihy jako odměny do soutěže věnovalo vydavatelství Albatros Media.

 

30.05.2019 15:05

Teplárny končí topnou sezonu, čtvrtou nejteplejší za deset let

Vzhledem k vývoji počasí po čtyřech letech opět topí část tepláren až do závěru května, kdy podle vyhlášky definitivně končí topná sezóna. Letos se končí s topením o více než měsíc později než vloni, kdy byla topná sezona mimořádně krátká a teplárny ve většině republiky ukončily vytápění už v polovině dubna.

Přestože se v letošní topné sezóně topilo průměrně o 22 dnů více než při té minulé, byla klimaticky jen o 1,8 % chladnější. Při loňské topné sezoně od září 2017 do května 2018 byl počet denostupňů 3 702 °D, letos se zvýšil na 3 767 °D. Máme tak za sebou čtvrtou nejteplejší zimu poslední dekády, která byla zakončena nejchladnějším květnem desetiletí s teplotou 10,9 °C (podle průměrných denních teplot z měřících stanic do 700 m nadmořské výšky). Květnový průměr dekády je přitom 13,2 °C. V porovnání s loňským květnem s teplotou 16,5 °C, byl ten letošní chladnější dokonce o 5,6 °C.

„Výsledky zimy opět ovlivnilo teplé počasí. Chladnější než v minulé zimě byly letos vedle května pouze leden a duben. V ostatních měsících se teploty pohybovaly nad dlouhodobým teplotním průměrem,“ říká Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR. Porovnáme-li prvních pět měsíců roku od ledna do května i tady jde zatím o čtvrtý nejteplejší začátek roku posledního desetiletí, který byl i mírně teplejší než dlouhodobý Normál z let 1971 až 2000. „Jelikož se zálohy nastavují zpravidla podle delšího teplotního průměru, nemusí se domácnosti obávat, že chladný květen výrazně zvýšil letošní náklady na vytápění. O jejich celkové výši za letošek rozhodne až počasí od září do prosince,“ dodává Martin Hájek.

Podle květnových teplot se v poslední dekádě končilo s vytápěním průměrně 19. května. Topení až do konce května ale není nijak výjimečné. Stalo se to v letech 2013 a 2014 s týdenním přerušením vytápění ve druhé polovině měsíce. V roce 2015 se dokonce topilo nepřetržitě až do konce května, podobně jako letos. Po skončení topné sezony budou teplárny provádět pravidelnou údržbu, opravy a revize technologií, zdrojů i tepelných sítí tak, aby od začátku září byly opět připraveny na další topnou sezonu.

 

 

30.05.2019 10:23

Za PET láhev 12 eurocentů, za plechovku 10. Zálohovat Slováci začnou od roku 2022

Slovenská vláda ve středu schválila návrh zákona, který zavádí zálohování PET lahví a plechovek s nápoji od roku 2022. Slovensko chce tímto opatřením dosáhnout až 95procentní recyklace nápojových obalů, v současnosti je to jen 60 procent. Vratná záloha za PET láhev bude 12 centů (tři koruny) a za plechovku deset centů (2,60 koruny). Více ZDE

Partneři portálu:

 

WASTE

FORUM

https://tretiruka.cz/_files/200002839-c5b7cc6b1e/VYSTAVBA_1.jpg
Vodní hospodářství https://biom.cz/img/biom-ikona.gif
https://tretiruka.cz/_files/system_preview_small_200000917-3edaa3fd4d/esipa.jpg https://tretiruka.cz/_files/200002466-86159870f6/ikonka.jpg

 

Provozovatel webu: České ekologické manažerské centrum (CEMC) je sdružením českých podniků a podnikatelů. Bylo založeno v roce 1992 pro šíření znalostí o environmentálním managementu v českém průmyslu. Posláním CEMC je podílet se na snižování nebezpečí z průmyslové a jiných činností pro životní prostředí a zároveň přispívat ke zvyšování efektivity podnikání. Další informace ZDE.

 

Inzerce na webu - podrobné informace ZDE