Evropská unie výrazně změnila pravidla pro povinný ESG reporting, tedy pro environmentální, sociální a správní informace, které mají firmy zveřejňovat. Původní složité a nákladné požadavky byly zjednodušeny – místo rozsáhlých reportů stačí firmám vyplnit jednoduchou tabulku podle nových standardů VSME. Tato změna znamená, že firmy už nemusí tolik spoléhat na služby třetích stran. Mnohé firmy teď hledají praktickou a reálnou pomoc, jak se s novými pravidly vypořádat, aby plnily povinnosti bez zbytečných byrokratických nákladů. Pro poradce, kteří se doposud ESG reportingu věnovali, to může být tvrdý zásah, protože jejich služby už nejsou tolik potřeba. Na druhé straně firmy vítají snížení administrativní zátěže a zároveň volají po skutečné a neformální podpoře v oblasti udržitelnosti. Více ZDE
 

Evropská komise spustila veřejnou konzultaci k návrhu tzv. aktu o akcelerátoru dekarbonizace průmyslu, který má být novým pilířem evropské Zelené dohody. Cílem této legislativní iniciativy je urychlit dekarbonizaci energeticky náročných průmyslových odvětví a vytvořit podmínky pro konkurenceschopnou, nízkouhlíkovou výrobu v EU.

Zejména sektory jako ocelářství, chemický průmysl, cementárny, sklářství, papírenství či výroba hliníku čelí značným technickým i finančním výzvám. Komise proto navrhuje nástroj, který má zrychlit administrativní procesy, usnadnit přístup k financím, podpořit vznik prioritních projektů a nastavit spravedlivé tržní podmínky vůči dovozům z třetích zemí.

V rámci přípravy legislativy klade Komise důležité otázky a vyzývá všechny aktéry – od podniků přes samosprávy po výzkumné a neziskové organizace – aby se zapojili do konzultace. Vybrali jsme několik zásadních okruhů:

Překážky na cestě k bezemisnímu průmyslu

• Mají podniky přístup k dostupné bezemisní energii?
• Odráží se vysoké investiční a provozní náklady na zájmu o dekarbonizační technologie?
• Zůstávají malé a střední podniky v transformačním procesu pozadu?

Komplikované povolovací řízení

• Trvá získání povolení pro dekarbonizační projekt i více než rok?
• Mohla by pomoci digitalizace, sdílená data, nebo prioritní zrychlené řízení?
• Je možné sjednotit postupy napříč EU, aby nevznikaly zbytečné rozdíly mezi členskými státy?

Financování a investice

• Které nástroje jsou nejefektivnější – granty, uhlíkové smlouvy, záruky, daňové pobídky?
• V jakých fázích projektů chybí peníze nejčastěji – vývoj, pilot, škálování, provoz?
• Jak zapojit soukromý kapitál a přímé zahraniční investice, aniž by byla ohrožena evropská suverenita?

Trhy pro čisté výrobky

• Jsou zákazníci ochotni připlatit za nízkouhlíkové výrobky?
• Pomohlo by označení EU o uhlíkové náročnosti – a mělo by být dobrovolné, nebo povinné?
• Jak mohou veřejné zakázky pomoci vytvořit poptávku po udržitelných průmyslových řešeních?

Evropský parlament a Rada EU dosáhly předběžné dohody o úpravě mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který má zabránit přesunu emisně náročné výroby mimo EU a chránit domácí průmysl před „uhlíkovým únikem“. Nově bude zavedena tzv. de minimis hranice 50 tun – pokud podnik ročně doveze méně než tento objem vybraného zboží (např. železo, ocel, hliník, cement, hnojiva), nebude podléhat administrativním povinnostem spojeným s CBAM. Tím chce EU snížit zátěž zejména pro malé a střední podniky, aniž by ohrozila efekt celého systému: i nadále má CBAM pokrývat 99 % emisí z dotčeného dovozu. Součástí dohody je i zjednodušení postupů pro výpočet emisí, autorizaci a ověřování údajů a nová pravidla pro finanční odpovědnost dovozců. Přidány byly i ochranné mechanismy proti obcházení systému. Změny ještě musí formálně schválit Parlament i Rada. Nová pravidla by měla vstoupit v platnost krátce po zveřejnění ve Věstníku EU.

Evropský parlament schválil rezoluci k tzv. Clean Industrial Deal, balíčku opatření Komise na podporu konkurenceschopnosti a udržitelnosti evropského průmyslu. Poslanci v ní zdůrazňují, že je třeba sladit klimatická opatření s průmyslovou politikou a že Evropská unie musí jednat rychleji a ambiciózněji, aby ochránila pracovní místa, strategickou autonomii a technologické prvenství.

Klíčovou roli podle Parlamentu sehraje nově zřízená Průmyslová dekarbonizační banka, která má pomoci navýšit investice do čistých technologií. Ty by se měly zaměřit na dopad na emise, škálovatelnost a bezpečnost dodávek. Poslanci rovněž vyzývají k rozvoji vedoucích trhů s evropskými nízkoemisními produkty a k využití veřejných i soukromých zakázek ke stimulaci poptávky.

Rezoluce zároveň vyzývá k rychlejším povolovacím procesům a snazší administrativě – zejména pro malé podniky. Měla by se zjednodušit žádost o financování, snížit požadavky na vykazování a urychlit realizace menších projektů. Dále Parlament apeluje na podporu přeshraniční energetické infrastruktury a dokončení energetické unie, která je stále brzděna roztříštěností regulace a plánování investic mezi členskými státy.

Poslanci dále podporují zavedení silného mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), který by měl chránit evropský trh před nekalou konkurencí a dumpingem z třetích zemí. Významná je také příprava na budoucí legislativní rámec pro trvalé odstraňování uhlíku, včetně jeho zachytávání, přepravy a využití v obtížně dekarbonizovatelných sektorech. Celkově Parlament považuje Clean Industrial Deal za důležitý krok, ale zdůrazňuje, že čas na akci se krátí.

Mohlo by vás zajímat:

Studie: Do oteplení Země o 1,5 stupně Celsia zbývají tři roky uhlíkového rozpočtu

Veřejné slyšení v Senátu Parlamentu ČR bylo svoláno kvůli vážným připomínkám a stížnostem města Pardubice a okolních obcí na proces posuzování vlivu spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví na životní prostředí. Hlavním důvodem je dlouhodobý odpor proti plánovanému obnovení provozu spalovny, který trvá už od roku 2007, a zejména kritika současného legislativního rámce (proces EIA), který je podle obyvatel a samospráv nedostatečný pro ochranu veřejného zdraví a okolního prostředí.

Primátor Pardubic Jan Nadrchal v projevu podpořil požadavky občanů na právo žít ve zdravém prostředí a upozornil na nevyhovující podmínky kolem spalovny, která by měla zpracovávat až 20 tisíc tun nebezpečného odpadu ročně, přičemž je velmi blízko rodinným domům a zásobníkům metanu. Kritizována byla i nízká frekvence a transparentnost měření emisí a možný střet zájmů, protože měření platí provozovatel zařízení.

Senátní slyšení je součástí snahy města Pardubice prosadit legislativní změny v rámci posuzování vlivů na životní prostředí tak, aby lépe chránily zdraví obyvatel a přísněji regulovaly provoz zařízení jako je spalovna v Rybitví. Závěry slyšení budou předány příslušnému výboru Senátu, který může doporučit vládě kroky k úpravám zákonů.

Závěry z veřejného slyšení budou nyní zpracovány Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jeho usnesením by mohla být vláda a příslušné úřady vyzvány k přípravě konkrétních legislativních změn. 

Za výstavbou spalovny nebezpečného odpadu v Rybitví stojí společnost AVE CZ odpadové hospodářství. Tato firma je však v současné době pod palbou veřejné kritiky a čelí obžalobě kvůli podezření z miliardového daňového úniku spojeného s poplatky za skládkování, což ještě více zvyšuje napětí a nedůvěru vůči jejím plánům na obnovu provozu spalovny.

Záznam veřejného slyšení naleznete na tomto odkaze a použité prezentace budou dostupné zde.

Éra vágních hesel jako „ekologický“, „zelený“ nebo „klimaticky neutrální“ na evropském trhu definitivně končí. Připravovaná směrnice EU o zelených tvrzeních (Green Claims Directive) radikálně mění pravidla hry a zavádí nulovou toleranci k nepodložené komunikaci. Předpokládá se, že Evropská Unie směrnici schválí na konci měsíce června. Reálně to bude znamenat, že firmy, které nebudou schopny svá tvrzení doložit vědeckými daty, čelí hrozbě likvidačních sankcí – včetně pokut až do výše 4 % ročního obratu a vyloučení z veřejných zakázek. V reakci na toto legislativní zemětřesení spouští poradenská společnost CIRA Advisory specializované služby Green Claims Check a Green Claims Brief, které provedou firmy tímto novým a rizikovým prostředím.

„Zapomeňte na líbivá zelená razítka a neurčité fráze na obalech. Tato směrnice není kosmetická úprava, je to revoluce pro firemní komunikaci a marketing,“ říká Ivana Hekerle, expertka na komunikaci udržitelnosti bez greenwashingu z CIRA Advisory a dodává: „Pro firmy, které dosud braly ekologii jen jako marketingovou nálepku, jde o strategické riziko, které může ohrozit jejich existenci. Naopak pro ty, které investují do skutečné udržitelnosti, je to obrovská šance, jak se konečně transparentně odlišit od konkurence a získat si důvěru zákazníků.“

Revoluce v marketingu: Co se mění?

Nová pravidla, která by měla vstoupit v platnost v rámci členských zemí začátkem  2027, nutí firmy k absolutní transparentnosti a mění tyto tři klíčové oblasti:

Konec vágních hesel:
Používání obecných a často zavádějících pojmů jako „ekologický“, „zelený“, „šetrný k přírodě“ nebo „klimaticky neutrální“ bude zakázáno, pokud nebudou podloženy relevantními vědeckými důkazy. Každé tvrzení bude muset být konkrétní, přesné, doložitelné a srozumitelné, aby spotřebitelé nebyli uvádění v omyl.

Pravda o celém životním cyklu:
Směrnice ukončuje tzv. „vyzobávání třešniček“, kdy firmy zdůrazňují jeden pozitivní aspekt produktu a mlčí o ostatních. Nově bude nutné posoudit a transparentně doložit environmentální dopady z komplexní perspektivy celého produktu.

Nezávislý dozor PŘED startem kampaně:
Toto je jedna z nejzásadnějších změn. Veškerá environmentální tvrzení a značky budou muset projít povinným ověřením nezávislou a akreditovanou třetí stranou ještě PŘEDTÍM, než je firma použije v marketingu. V praxi to znamená, že marketingový tým nemůže jednoduše spustit kampaň – musí nejprve získat „certifikát o shodě“, který potvrdí platnost a pravdivost daného tvrzení.

Sankce, které mohou položit firmu

Důsledky nedodržení směrnice jsou záměrně nastaveny tak, aby byly odstrašující a ochránily spotřebitele i férový trh. Firmám hrozí následující postihy v případě greenwashingu:

Finanční postihy: Pokuty mohou dosáhnout až 4 % celkového ročního obratu společnosti v dotčených členských státech. Pro firmu s obratem jedna miliarda korun to může znamenat ztrátu 40 milionů.

Vyloučení z tendrů: Hrozí dočasné vyloučení z účasti na veřejných zakázkách, což je pro mnoho podniků likvidační.

Zabavení zisků a poškození reputace: Kromě pokut může dojít k zabavení příjmů z prodeje a především k nenávratnému poškození důvěry značky u zákazníků.

Řešení existuje: Jistota v nejisté době

Aby firmy předešly fatálním chybám a nejistotě, představuje CIRA Advisory dvě nové služby navržené na míru různým typům společností. Každá nabízí jasnou cestu, jak proplout novou legislativou bezpečně a efektivně.

Dvě cesty k bezpečné komunikaci:

1. Green Claims Check – Strategická jistota pro velké hráče
Pro střední a velké společnosti , které vnímají udržitelnost jako strategickou prioritu, je určena komplexní služba Green Claims Check. Nejde jen o pasivní kontrolu, ale o aktivní proces. Experti provedou hloubkový audit veškerých environmentálních tvrzení napříč všemi kanály – od obalů produktů po sociální sítě. Odhalí rizikové formulace a pomohou vágní sdělení přeformulovat na konkrétní a obhajitelná tvrzení. Výsledkem není jen zajištění 100% souladu s legislativou, ale vytvoření strategie komunikace a interních procesů, které přemění komunikaci udržitelnosti z povinnosti na silnou a důvěryhodnou konkurenční výhodu.

2. Green Claims Brief – Rychlý start pro malé a střední podniky
Pro menší a střední podniky (MSP) nebo firmy, které s tématem teprve začínají, je navržen Green Claims Brief. Tato služba představuje rychlý a nákladově efektivní způsob, jak se v problematice zorientovat a předejít základním chybám. Během intenzivního workshopu se vedení a marketing seznámí s klíčovými principy směrnice a nejčastějšími prohřešky. Následuje expresní analýza komunikace, jejímž výstupem je souhrnná zpráva s konkrétními a okamžitě aplikovatelnými doporučeními pro nápravu největších rizik.

„Naším cílem není jen hasit požár a odvracet pokuty. Chceme firmám ukázat, jak přeměnit tuto povinnost na silnou stránku a jak budovat značku na upřímnosti. Důvěra bude klíčová. V éře po greenwashingu vyhraje ten, kdo bude se svými zákazníky komunikovat poctivě, transparentně a srozumitelně. A my jim k tomu dáváme návod a jistotu,“ uzavírá Hekerle.

O CIRA Advisory

CIRA Advisory (CIRAA) je poradenská, konzultační a vzdělávací společnost, která se zaměřuje na oblast cirkulární ekonomiky, udržitelnosti a ESG, a to napříč všemi segmenty hospodářství. CIRAA má skoro 10 let zkušeností s tématem cirkulární ekonomiky, které prakticky převádí do projektů s českými firmami a institucemi. CIRAA se specializuje na tvorbu ESG strategií a reportů, projekty související s cirkulární ekonomikou, analýzy udržitelnosti, komunikace udržitelnosti a prevenci greenwashingu. Klienty tématy prakticky provádí v jednotlivých službách a odděleních, od poradenství přes vzdělávání až po komunikaci.

CIRAA navíc stojí za dalšími projekty, které se zaměřují na vzdělávání odborné i laické veřejnosti - podcast Loopa Vojty Kovala, Cirkulární akademie, Společně udržitelně a spolu s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy vydává Manuály komunikace bez greenwashingu.

Zdroj: CIRA Advisory

Souostroví Raja Ampat v indonéské provincii Jihozápadní Papua, často označované jako „poslední tropický ráj“ či „Amazonie moří“, čelí vážnému ekologickému ohrožení v důsledku rostoucí těžby niklu – kovu nezbytného pro baterie elektromobilů. Zásah do unikátních ekosystémů vyvolal mezinárodní pozornost poté, co organizace Global Witness odhalila rozsah těžební činnosti. Indonéská vláda sice zareagovala odebráním licencí čtyřem z pěti společností, ale škody už byly napáchány – podmořské snímky ukazují sedimenty dusící korálové útesy, dronové záběry dokumentují odlesnění a znečištění vody. Neziskové organizace varují, že těžební firmy se mohou k činnosti vrátit soudní cestou. Více ZDE

Během jarních měsíců se v Česku poprvé testoval způsob, jak vytvořit funkční systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR) pro nábytek – obdobný těm, které už dnes fungují u elektrospotřebičů nebo baterií. Výsledky pilotního projektu Nábytek v oběhu dokazují, že dobře navržený systém může přinést zásadní posun v nakládání s nábytkovým odpadem. Za projektem stojí šestice nábytkových firem, která jeho řízením pověřila byznysovou platformu Změnu k lepšímu a společnost Cyrkl. Mezi klíčové partnery projektu patří Ministerstvo životního prostředí, vybrané obce nebo reuse centra. Nábytek v oběhu odstartoval v březnu a sbíral data na 10 sběrných místech v pěti městech v ČR.

Data z terénu: Češi vozí nábytek tam, kde to mají blízko

Za necelé tři měsíce bylo shromážděno přes 5 185 kusů nábytku o hmotnosti 127 tun. Především to byly koberce (676 ks), židle (581 ks) a matrace (546 ks). Až 99,7 % uživatelů přivezlo nábytek ze vzdálenosti do 15 km, což potvrzuje, že logistická dostupnost je klíčovým faktorem ochoty zapojit se do systému.

Recyklace a reuse: je tu obrovský potenciál, ale ukázaly se limity systému

Projekt dosáhl téměř 37% míry recyklace, což je výrazně více než současný odhadovaný průměr (10 %). Z celkového množství odevzdaného nábytku bylo 1987 kusů nábytku dřevěných nebo z dřevěného kompozitu odevzdáno na sběrných dvorech, kde byl tento nábytek dále vytříděn podle instrukcí zpracovatele do kontejneru s dřevěným odpadem. 
Klíčová byla spolupráce s partnery, kteří mají odpovídající infrastrukturu EPR systému – společnost Kronospan zajistila 100% využití vytříděného dřeva.

Až 20 % evidovaného nábytku mělo potenciál k dalšímu využití, ale reálně bylo znovu použito jen 8 %. Důvodem byla přeplněná reuse centra a omezené kapacity – například centrum Sto.re muselo odmítnout přes pět tun nábytku.

„Z dostupných dat vyplývá, že se v ČR ročně vyhodí až 350 tisíc tun nábytku. Nábytek je sektorem s vysokým potenciálem pro zlepšení cirkulární ekonomiky a využívání zdrojů, a právě princip rozšířené odpovědnosti výrobce (tzv. EPR) může představovat řešení. Základem úspěšných změn jsou podložená data a vzájemná dohoda zainteresovaných subjektů, a právě o to se v rámci dobrovolné dohody s nábytkáři a organizátory pilotního projektu Nábytek v oběhu snažíme. Výstupní data jsou pro nás důležitým zdrojem informací při plánovaní odpadového hospodářství. Dle výzkumu agentury Focus z května 2025 třídí odpad ve větší míře 78 % obyvatel. Zároveň ale pouze 37 % třídí objemný odpad – tedy právě starý nábytek či koberce. Cílem Ministerstva životního prostředí je se na tento segment odpadu zaměřit a zvýšit míru sběru i recyklace,“ doplnil vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí David Surý.

Matrace a koberce – problém i příležitost

Matrace a koberce tvořily největší položky v objemovém odpadu (celkem 676 koberců a 564 matrací), ale jsou zároveň nejproblematičtější, protože jsou objemné, těžko skladovatelné, kompozitní, a tedy obtížně recyklovatelné. Navíc je reuse centra často nepřijímají z hygienických důvodů. Pro budoucí EPR systém je nezbytné řešit je samostatně – legislativně i technologicky.

„Díky pilotní fázi projektu Nábytek v oběhu víme, kde začít. Máme reálná data, ochotu firem i obcí spolupracovat a jasné kroky, které povedou ke skutečně funkčnímu EPR systému pro nábytek v Česku,“ shrnuje výsledky Gabriela Měsícová, public affairs manažerka byznysové platformy Změna k lepšímu, která se na organizaci projektu spolupodílí.

Projekt poskytl klíčová doporučení pro budoucnost

Pilot ověřil 5 z 10 testovaných hypotéz (včetně vlivu vzdálenosti, velikosti lokality či efektivity reuse center) a vytvořil analytický základ pro návrh funkčního EPR systému:

• legislativní a institucionální ukotvení systému,
• vybudování a rozvoj infrastruktury, posílení sběrné sítě
• jednotná metodika třídění a evidence-digitální nástroje a centrální datová platforma,
• komunikační rámec a vzdělávání,
• ekodesign a motivace výrobců,
• aktivní zapojení výrobců, obcí i občanů.

„Výzkum jednoznačně potvrdil, že množství použitelného nábytku značně převyšuje současné kapacity naší nábytkové banky, re-use center a re-use pointu. Takže pokud bychom chtěli reálně dosáhnout využití většího podílu bezvadného nábytku, tak musíme otevřít plnohodnotné celopražské re-use centrum. A zároveň musíme nadále podporovat opravárenské kurzy, abychom vzniku nábytkového odpadu předcházeli,” říká Jana Komrsková (Piráti), náměstkyně primátora hl. města Prahy.

Zásadní zjištění: Recyklace nábytku může fungovat

Z pilotního projektu je zřejmé, že funkční EPR systém pro nábytek je možný, ale klíčová je dostupnost sběrné infrastruktury, dostatečná kapacita reuse center, jasně nastavené procesy třídění a evidence, a především aktivní zapojení výrobců, obcí i zpracovatelů.

„Společně jsme dokázali vytvořit pilotní prostředí systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) a otestovat klíčové ukazatele, jako jsou míra recyklace nebo možnosti opětovného využití v jeho jednotlivých procesech na 10 sběrných místech. Děkujeme všem partnerům Nábytku v oběhu za jejich aktivní zapojení a spolupráci,” říká Michaela Streichsbierová, koordinátorka projektu a expertka ze společnosti Cyrkl.

Výstupem projektu je datová analýza zpracovaná společností Cyrkl, která umožní kvalifikované posouzení budoucího financování systému a definování sběrné sítě tak, aby systém byl funkční a pro uživatele dostupný. Výsledky ovlivnila sezónnost, výběr lokalit, omezený počet sběrných míst i konkrétní způsoby, jakými lidé běžně nakládají s nábytkem.

„Ve společnosti IKEA si stejně jako další výrobci a prodejci uvědomujeme svou odpovědnost za množství nábytkového odpadu. Zároveň ale existují cesty, jak tomuto odpadu předcházet. Proto si velmi vážíme otevřené a konstruktivní diskuse se všemi účastníky projektu, včetně státní správy. Postupně se nám daří společně hledat řešení, která mohou vést k nastavení spravedlivého a funkčního systému podpory znovupoužitelnosti nábytku, a tím i ke snížení dopadů na životní prostředí,” dodává k pilotnímu projektu Jakub Lelek, ředitel public affairs ze společnosti IKEA, která patří k iniciátorům celého projektu.

Do projektu bylo vybráno 10 sběrných míst v Praze (Sběrný dvůr Zakrytá, re-use centrum Sto.re a Libeňské reuse a komunitní centrum), Brně (Sběrný dvůr Jedovnická, Projekt RE-NAB v rámci sběrných dvorů a Prodejna IKEA), Českých Budějovicích (Cirkulární dům), Jihlavě (Útulek věcí a Sběrný dvůr Jihlava) a Jindřichově Hradci (Jysk), kde bylo možné do konce května odevzdávat použitý nábytek dle pokynů organizátorů projektu a umožnit tak jeho zaevidování v rámci procesů pilotního projektu.

Zdroj: TZ MŽP

Co kdyby plastové lahve, obaly od jogurtů nebo tácky na maso nemusely končit ve spalovně? Výzkumníci z Fakulty technologické (FT) a Centra polymerních systémů (CPS) Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB) přišli s unikátní metodou, jak z běžného plastového odpadu vyrábět elektrickou energii v „nanoměřítku", například pro potřeby napájení nositelné elektroniky.

Směsný plastový odpad, který nelze recyklovat, obvykle končí na skládce nebo ve spalovně. Tým pod vedením prof. Bereniky Hausnerové a prof. Petra Slobodiana však přichází s ekologičtější alternativou. S využitím tzv. mechanicko-elektrické konverze dokážou ze směsného plastu vyrobit elektřinu prostým mechanickým působením – bez potřeby spalování nebo náročného zpracování.

„Vzali jsme běžný netříděný plastový odpad – PET lahve, tácky, obaly od mycích prostředků – nadrtili jsme ho, roztavili a vyrobili z něj tenké fólie. Ty pak generují elektřinu při stlačení, tření nebo zahřátí,“ vysvětluje prof. Berenika Hausnerová 
z Fakulty technologické UTB. „V podstatě se nám z odpadu podařilo vytvořit funkční nanogenerátory.“

Jednodušší a ekologičtější přístup

Hledání řešení nebylo vůbec snadné a úspěch přišel až po dlouhých měsících experimentování v laboratoři. Výsledky ale nakonec zaujaly natolik, že je otiskl prestižní časopis ACS Sustainable Chemistry & Engineering. Na rozdíl od některých zahraničních týmů se vědci z UTB vyhnuli energeticky náročným metodám, jako je rozpouštění a následné zvlákňování pomocí elektrospinningu. Jejich postup je jednoduchý – směs plastů pouze nadrtí, roztaví a následně lisují do fólií. Tento přístup je nejen ekologičtější, ale i levnější.

Pro výrobu elektřiny použil tým tři konverzní mechanismy. Různé fólie byly vystaveny tlaku, tření a změnám teplot. Nejvyšší účinnost zaznamenali u fólií obsahujících 60 % PET materiálu v režimu tření.

„Vyrobené množství elektřiny není vysoké, ale pro napájení drobné elektroniky jako jsou senzory nebo prvky chytrého oblečení, je ideální. Energie vzniká v nanoměřítku, proto mluvíme o nanogenerátorech,“ doplňuje Petr Slobodian.
Vědci technologii úspěšně otestovali na senzorech, které detekovaly vibrace a tepelné změny při dotyku. V budoucnu by tyto nanogenerátory mohly fungovat například v oblečení, které si samo vyrábí energii při pohybu a zároveň sleduje zdravotní stav nositele.

Paradox plastového odpadu

Zajímavostí je, že směsné plasty, které jsou kvůli nemísitelnosti obtížně recyklovatelné, vykazují vyšší elektrickou účinnost než jednotlivé typy plastů. To, co je překážkou pro klasickou recyklaci, se tak stává výhodou pro výrobu elektřiny.
Navíc nová technologie nabízí ekologickou alternativu k fluoropolymerům, které se doposud pro podobné účely využívaly, a jejichž používání Evropská unie postupně omezuje kvůli jejich dopadu na životní prostředí a zdraví. „A nám se podařilo jednu 
z těchto alternativ nabídnout,“ uzavírá Berenika Hausnerová.

Téma vědci rozvíjí již třetím rokem v rámci základního výzkumu na UTB. Zároveň je jedním z klíčových aktivit orientovaného výzkumu řešených od dubna 2025 v rámci projektu Testovací laboratoř pro implementaci udržitelných a odolných technologií, reg. číslo CZ.02.01.01/00/23_021/0010411, spolufinancovaného Evropskou unií v rámci OP Jan Amos Komenský.  Tento projekt je přímo zacílený na realizaci, či prohloubení spolupráce mezi výzkumnými organizacemi a aplikační sférou, především s firmami zasídlenými v rámci ITI Zlínská aglomerace.

V červnu 2025 byla též podaná žádost o projekt v rámci ERA.net výzvy s názvem EcoCharge - Sustainable Mechanoelectric Energy from Recycled Plastics s mezinárodním zastoupení lídrů v oblasti povrchových úprav (Jozef Štefan Institute v Lublani), 3D tisku (Leoben University) a mechanoelektrické konverze (Riga Technical University) zaměřený na plikační potenciál našeho výzkume. Zapojené subjekty z průmyslové sféry jsou SPUR a.s. (CZ) a Attophotonics Biosciences GmbH (AT).

 

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) stanovilo na základě odborných diskusí v rámci expertní skupiny k energetické chudobě oficiální definici energetické chudoby. Tento krok představuje důležitý milník pro tvorbu veřejných politik v oblasti energetické účinnosti, ochrany zranitelných spotřebitelů a plnění požadavků evropské legislativy.

Definice byla připravena na základě návrhu expertní skupiny zřízené MPO v roce 2024. Skupina byla složena ze zástupců státní správy, akademického sektoru a dalších relevantních stakeholderů.

„Domácnost je energeticky chudá, pokud nemá dostatečný disponibilní příjem a přístup k základním energetickým službám potřebným k uspokojení svých základních potřeb, jako je vytápění, teplá voda, chlazení, osvětlení a energie pro napájení spotřebičů, a to v důsledku alespoň jednoho z následujících faktorů:

•  vysokých výdajů za energie, nebo

•  vysoké energetické náročnosti bydlení.“

Pro účely vykazování úspor energie dle článku 8 směrnice 2023/1791/EU o energetické účinnosti byly stanoveny následující indikátory:

• povinný indikátor: Domácnost s ekvivalizovaným čistým měsíčním příjmem do 3. decilu,

• vysoký podíl výdajů na energie v příjmech domácnosti, tj. podíl na výdajích na energie v příjmech je vyšší než dvojnásobek národního mediánu (2M),

• celkový počet obyvatel žijících v obydlí se zatékající střechou, vlhkými stěnami, podlahami nebo základy nebo s hnilobou okenních rámů či podlahy (EU-SILC).

Stanovená definice bude uvedena ve Strategii renovace budov, kterou MPO připravuje na základě článku 3 směrnice 2024/1275/EU o energetické náročnosti budov. Tato strategie tvoří klíčovou součást strategického rámce dekarbonizace budov v ČR. Přesný podíl domácností v energetické chudobě bude vypočten na základě uvedených indikátorů a zveřejněn ve Strategii renovace budov.

Definice bude zároveň využita v rámci přípravy a realizace Sociálního klimatického fondu (SKF), který připravuje Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Pro účely poskytování podpory ze SKF bude definice energetické chudoby zachována, nicméně MŽP si vymezí širší kritéria oprávněnosti tak, aby zahrnovaly všechny dotčeny skupiny zranitelných domácností, jak je upřesněno v nařízení 2023/955 kterým se zřizuje Sociální klimatický fond. 

Jednotná definice energetické chudoby má podle MPO napomoci realizaci cílených opatření na ochranu domácností v obtížné situaci, pro zvyšování energetické účinnosti a pro plnění mezinárodních závazků ČR v oblasti energetické a klimatické politiky.

Zamyšlení: Energetická chudoba tedy není pouze otázkou nedostatku peněz, ale i technických a environmentálních faktorů – například špatná izolace domu nebo zastaralé vytápění mohou vést k vyšší energetické náročnosti, která zatěžuje rodinný rozpočet. Zajímavým otazníkem zůstává, jak přesně měřit uspokojení základních potřeb. 

Existují jednoznačně stanovené limity spotřeby energií či vody, které by jasně vymezily, kolik by měla domácnost denně spotřebovat, aby byla „energeticky zabezpečena“? Je to potřeba 100 nebo 1 000 litrů vody na osobu a den, případně jaká minimální spotřeba elektřiny je považována za nezbytnou? 

Ano, například Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje minimální hygienické minimum vody na osobu a den, stejně tak se už dnes pracuje s pojmem „sociálně únosné ceny vodného a stočného“, který slouží jako referenční hranice při hodnocení dopadů cen vody na domácnosti. 

Z pohledu osobní spotřeby zůstává otazník nad tím, zda může být člověk skutečně energeticky chudý, když zároveň plýtvá? A kde je hranice mezi rozumnou úsporou a neúnosným omezením základních potřeb? 

Rada Evropské unie 17. června 2025 přijala svůj postoj k novému nařízení o vozidlech s ukončenou životností. Tento dokument zavádí požadavky, které zajistí, že nová vozidla budou navrhována tak, aby podporovala snadné opětovné použití, recyklaci a další využití materiálů. Mezi hlavní novinky patří povinný cíl pro obsah recyklovaných plastů ve vozech, ale také otevření možnosti pro budoucí stanovení cílů pro recyklovanou ocel, hliník a kritické suroviny.

„Nařízení o vozidlech s ukončenou životností je pro Evropu zlomové,“ říká Paulina Hennig-Kloska, polská ministryně pro klima a životní prostředí. „Pomůže snížit množství odpadu, omezí naši závislost na dovozu kritických surovin a posune automobilový průmysl do srdce oběhového hospodářství. Tato legislativa zároveň posílí konkurenceschopnost automobilového a recyklačního průmyslu a zjednoduší administrativu.“

Rozšíření působnosti i na nákladní automobily a speciální vozidla

Nová pravidla se netýkají pouze osobních automobilů a dodávek, ale nově zahrnují také těžké nákladní automobily, motocykly, čtyřkolky a vozidla pro zvláštní účely – například hasičské vozy, sanitky nebo mobilní jeřáby. I u těchto vozidel musí být konstrukce navržena tak, aby bylo možné snadno demontovat jednotlivé díly. Výrobci pak budou muset zavést strategii oběhovosti a označovat díly, aby bylo jejich využití po skončení životnosti co nejsnazší.

Přísnější pravidla pro prodej ojetých vozidel

Rada stanovila, že při každém převodu vlastnictví ojetého vozidla musí prodávající předložit doklad potvrzující, že vozidlo není „vozidlem s ukončenou životností“. Tento požadavek se však nebude vztahovat na běžný prodej mezi soukromými osobami, s výjimkou online prodejů, které představují větší riziko podvodů. Legislativně také byly zpřesněny definice „vozidel s ukončenou životností“ a zavedeny výjimky pro historická vozidla a veterány, která jsou obnovována a používána na silnicích.

Postupné zvyšování obsahu recyklovaných plastů

Nově bude povinný minimální obsah recyklovaných plastů ve vozidlech postupně růst: 15 % do 6 let od vstupu nařízení v platnost, 20 % do 8 let a 25 % do 10 let.

Evropská komise zároveň získává pravomoc udělit dočasné výjimky, pokud by například byly nedostatky v dostupnosti recyklovaných plastů nebo by jejich ceny byly příliš vysoké. Komise může také v budoucnu stanovit minimální podíly pro další recyklované materiály, jako je ocel, hliník či kritické suroviny.

Méně byrokracie, více efektivity

Aby se výrobcům vozidel snížila administrativní zátěž, bude strategie oběhovosti stanovena podle kategorií vozidel (například osobní automobily, dodávky), nikoli pro každý model zvlášť. Kromě toho bude zaveden tzv. digitální pas pro oběhovost vozidel, který usnadní sledování recyklovatelných materiálů a bude lépe koordinován s dalšími podobnými digitálními pasy v rámci EU.

Rozšířená odpovědnost výrobce

Nově bude platit rozšířená odpovědnost výrobce (EPR), což znamená, že výrobci budou odpovědní za celý životní cyklus vozidla, včetně nákladů na sběr, přepravu a recyklaci vyřazených vozidel. Členské státy získají větší flexibilitu při aplikaci EPR, aby mohly zohlednit například specifika vzdálených regionů nebo existující právní úpravy.

Výrobci také ponesou náklady za recyklaci vozidel, jejichž původce není znám nebo již neexistuje, v poměru k jejich podílu na trhu. V případě nákladních vozidel a motocyklů bude poplatek pokrývat celý proces recyklace, nejen sběr a likvidaci. U vozidel dovážených ze třetích zemí musí náklady na recyklaci hradit výrobce, který je uvedl na trh EU.
Přísná pravidla pro sběr a zpracování vozidel

Nařízení rovněž upřesňuje, kam musí být vozidla na konci životnosti doručena – buď do autorizovaného zpracovatelského zařízení, nebo na sběrné místo. Jsou stanoveny jasné podmínky pro skladování a odstranění nebezpečných látek (například kapalin), dále je stanoven časový limit pro drcení vozidel. Zákazem je smíšené drcení vozidel s jiným odpadem, pokud výstupní materiál nesplňuje kritéria kvality.

Kontroly vývozu ojetých vozidel

Aby se zabránilo „mizícím vozidlům“, tedy těm, která jsou nelegálně vyvezena mimo EU, jsou celní kontroly nyní navrženy jako plně automatizované, založené na řízení rizik. Členské státy budou moci nadále v rámci svých pravomocí kontrolovat vývoz vozidel tak, aby byla zajištěna jejich pojízdnost.

Výpočet úspor emisí skleníkových plynů je klíčovým parametrem pro posuzování udržitelnosti výroby bioplynu, biometanu a energie z biomasy, zejména s ohledem na požadavky evropské směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED II). Směrnice stanovuje, že provozy uvedené do provozu po roce 2021 musí dosahovat minimální úspory emisí ve výši 70 %, a od roku 2026 se tento požadavek zvýší na 80 %. Tyto požadavky platí nejen pro biopaliva, ale i pro výrobu elektřiny a tepla z těchto zdrojů.

RED II umožňuje tři způsoby výpočtu emisí: použití celkových standardizovaných hodnot, dílčích standardizovaných hodnot nebo výpočet skutečných emisí. Standardizované hodnoty uvedené v přílohách směrnice jsou vhodné pro rychlé orientační posouzení, nicméně v řadě případů nestačí k prokázání požadovaných úspor. V takových situacích je nezbytné provést podrobný výpočet skutečných emisí, který zohledňuje specifika konkrétního provozu.

Do výpočtu se zahrnují emise vzniklé při pěstování surovin (zahrnující použití hnojiv, pesticidů, spotřebu pohonných hmot a další vstupy), doprava surovin (vycházející z typu vozidla, vzdálenosti a jeho účinnosti), a následné zpracování (spotřeba energie, chemikálie apod.). U bioplynu a biometanu je nezbytné rovněž zohlednit emise spojené s manipulací a skladováním digestátu – například otevřené sklady mohou významně zvýšit celkové emise – a u biometanu i ztráty při vtlačování do plynárenské sítě.

Důležitým aspektem je správné přidělení emisí vedlejším produktům, aby nebyly nesprávně započítány pouze k hlavnímu výstupu, což může zkreslit výsledky. Detailní metodika výpočtu a konkrétní vzorové šablony jsou k dispozici pro české provozovatele, kteří tak mohou lépe zvládnout požadavky certifikačních auditů, jež jsou podmínkou pro přístup k systémům státní podpory.

Konkrétní příklad z české praxe ukazuje bioplynovou stanici s běžným složením vstupů (40 % kejda, 30 % kukuřičná siláž, 30 % bioodpad), která díky uzavřenému skladování digestátu a optimalizované logistice dosahuje úspory emisí přibližně 79 %. Tento příklad potvrzuje, že dodržení i přísných evropských limitů je možné při správném provozním nastavení.

Z pohledu České republiky je tato problematika zásadní. Biomasa představuje přibližně 80–85 % podílu na celkové výrobě energie z obnovitelných zdrojů v ČR. Vzhledem k tomu, že obnovitelné zdroje tvoří kolem 15 % celkové konečné spotřeby energie, biomasa tak má klíčovou roli v národním energetickém mixu a plnění klimaticko-energetických cílů.

Podrobnosti čtěte v odborném příspěvku Výpočty úspor emisí v bioplynu, biometanu a pevné biomase

Novela vyhlášky o ochraně zemědělského půdního fondu od 1. července 2025

MVe Sbírce předpisů ČR vyšla novela vyhlášky č. 271/2019 Sb., která upravuje postupy pro ochranu zemědělské půdy v České republice. Novela, platná od 1. července 2025, zavádí nové požadavky zejména v oblasti pedologických průzkumů, které jsou nezbytné pro správné posouzení odnětí půdy ze zemědělského fondu. Nově je stanovena povinnost detailního zákresu odnímaných ploch včetně hranic bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ) a povinnost dokumentovat půdní profily pomocí pedologických sond s přesným měřením mocnosti jednotlivých půdních horizontů.

Dále novela upravuje požadavky na hustotu sond v závislosti na heterogenitě půdního pokryvu a zavádí nové náležitosti závěrečného pedologického hodnocení, které musí obsahovat jasné informace o plánovaných skrývkách ornice a dalších úrodných vrstev. Změny vedou k přesnějšímu a transparentnějšímu posuzování environmentálních dopadů plánovaných zásahů do zemědělské půdy a přispívají k lepší ochraně tohoto strategicky důležitého přírodního zdroje.

Tyto změny mají zásadní význam pro zemědělce, investory, správce území i státní orgány, protože umožňují přesnější plánování a minimalizaci negativních dopadů na půdu, což je klíčové pro udržitelné hospodaření a ochranu půdního fondu v rámci národních i evropských environmentálních cílů.

Rozsáhlý výpadek elektrické energie, který postihl koncem dubna prakticky celé území Španělska a zasáhl i část Portugalska, ukázal na vážné slabiny v řízení elektrizační soustavy. Podle španělské ministryně energetiky Sary Aagesenové sehrálo klíčovou roli nejen technické selhání, ale i nevhodné chování provozovatelů sítě a některých elektráren.

Příčinou blackoutu bylo přepětí v síti, které spustilo řetězovou reakci odpojování výroben. Místo toho, aby elektrárny pomohly síť stabilizovat, mnohé z nich se automaticky odpojily, což vedlo ke zhroucení celého systému. Kritiku si vysloužila také společnost Red Eléctrica, která podle ministryně měla již od rána informace o nestabilitě, ale nepodnikla žádné kroky k aktivaci dostupných vyrovnávacích kapacit.

Událost ukázala, že španělská přenosová soustava neměla dostatek rezervní kapacity pro regulaci napětí. V reakci na to vláda chystá sérii opatření: zvýšení technické rezervy, zavedení přísnějšího dohledu nad provozovateli a zpřísnění pravidel, která mají zabránit tomu, aby se podobná situace v budoucnu opakovala.

Energetická transformace přináší nové výzvy pro stabilitu sítě. Blackout ve Španělsku je mementem: nestačí stavět nové zdroje, je nutné investovat i do dohledových systémů, akumulace, flexibilních služeb a transparentního řízení rizik. Česká republika by měla tento případ sledovat nejen jako izolovanou událost v zahraničí, ale jako modelový scénář, který může brzy čelit i ona sama.

Vláda připravuje nové nařízení, které stanoví konkrétní území, na kterých nebude možné vymezovat akcelerační oblasti – tedy lokality určené k rychlejšímu rozvoji výrobních zařízení na obnovitelné zdroje energie. Tento krok reaguje mimo jiné na nutnost chránit citlivé přírodní lokality či kulturní památky.

Nařízení přesně vymezuje, kde nebude možné akcelerační oblasti vymezit s ohledem na ochranu životního prostředí, státní památkovou péči, obranu a bezpečnost státu, lázeňství, letectví nebo veřejnou meteorologickou službu. Mezi tyto území patří například ochranná pásma zvláště chráněných území, nadregionální biocentra a biotopy chráněných druhů rostlin a živočichů, mokřady chráněné podle Ramsarské úmluvy, aktivní záplavové zóny, vodní zdroje prvního stupně ochrany, památkové rezervace a zóny, statky zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, nemovité národní kulturní památky, vnitřní území lázeňských míst, přírodní léčivé zdroje a jejich ochranná pásma, vojenské újezdy a další území definovaná samostatnou vyhláškou.

Dále se nařízení zaměřuje na specifická omezení podle typu obnovitelného zdroje. Pro výrobny elektřiny využívající energii slunečního záření platí zákaz vymezování akceleračních oblastí na zemědělské půdě I. a II. třídy ochrany a na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. U větrných elektráren jsou pak omezeny akcelerační oblasti na lesních pozemcích s funkcí ochranných či zvláštních lesů, na civilních letištích a jejich ochranných pásmech, stejně jako na vnitřních ochranných pásmech meteorologických radarů a měřicích stanic.

Cílem tohoto nařízení je zajistit, aby rozvoj obnovitelných zdrojů energie probíhal v souladu s ochranou přírody, kulturního dědictví a bezpečnostními požadavky státu, a aby nedocházelo ke konfliktům s dalšími významnými zájmy. Nařízení vstoupí v platnost prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení a v současné době je ve fázi připomínkového řízení.

Dokument ke stažení:

• Materiál

• Důvodová zpráva