Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně uložili pokutu 200 tisíc korun podnikateli Jiřímu Strejciusovi za předání více než 10 tisíc tun odpadů neoprávněné osobě.

Podnikatel v Rajhradě u Brna zajišťoval takzvanou biodegradaci (odbouráníorganického znečištění) ze štěrku z železničního svršku. Po ukončení procesu předal tento upravený odpad dalšímu subjektu jako materiál, který může být využit na povrchu terénu. „Problém byl v tom, že tento upravený „materiál“ nevyhovoval limitům pro ukládání na povrch terénu. Limit pro arsen byl překročen dvojnásobně, stejně jako maximální povolená hodnota pro polyaromatické uhlovodíky. Limit pro polychlorované bifenyly byl dokonce překročen devítinásobně, další limit pro uhlovodíky C10 – C40  trojnásobně. Podnikatel se tak dopustil porušení zákona o odpadech. Navíc uvedl v omyl subjekt, kterému odpad předal jako materiál vhodný na povrch terénu,“ uvedl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Jiří Strejcius se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP odvolal, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.

Jen si představte, jak hezky by to znělo. Oběhová ekonomika se prosazuje v českém byznysu, stala se součástí vládního programu. Máme dobře nastavenou legislativu, investiční pobídky a podnikatelské prostředí nakloněné inovacím. 

“Bohužel, nic z toho zatím není pravda. O oběhové ekonomice ví v Česku stále málo lidí a i mnoho podnikatelů a manažerů nemá tušení, jaké možnosti nám tento fenomén přináší,” uvádí místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička v úvodu studie o cirkulární ekonomice v České republice. která jako vůbec první publikace přináší úspěšné příklady praxe českých firem, které se na cirkulární cestu již vydaly. Princip oběhové (též cirkulární) ekonomiky spočívá ve vnímání odpadu jako strategické suroviny a zachování hodnoty produktu v ekonomice po co nejdelší dobu. Nabízí řešení jak pro efektivnější využívání zdrojů, tak pro šetrnější zacházení s životním prostředím. 

“Jsem přesvědčen, že oběhová ekonomika představuje obrovskou příležitost. Příležitost nejen pro životní prostředí, ale především pro vytvoření zcela nového průmyslového odvětví,” vysvětlil Telička, podle něhož Česko zatím příliš pozornosti této problematice nevěnuje, ačkoliv by se mohlo jakožto velmi průmyslová země dostat na špičku. Na evropské úrovni je přitom oběhová ekonomika a efektivní nakládání se zdroji jednou z nejdůležitějších priorit. Schváleny byly návrhy klíčových směrnic o odpadech a Evropská komise představila novou strategii pro plasty, která by měla pomoci zmenšit množství odpadů v oceánech, mořích i kolem nás. 

“Čeká nás ještě spousta práce, než se oběhová ekonomika stane přirozenou součástí fungování naší společnosti. Potřebujeme jasnou politiku, dobrou legislativu, podnikatelské prostředí podporující inovace a především progresivní myšlení,” dodal Telička, “existují již české podniky, které jdou správným směrem. Není jich však stále dost. Nyní je řada i na politických elitách, aby přijaly téma oběhové ekonomiky jako svou prioritu a pomohly nastartovat nové průmyslové odvětví.” 

Autory publikace Cirkulární Česko, do níž Telička napsal citovaný úvodník, jsou inovační agentura Direct People a Institut Cirkulární Ekonomiky. Přináší osm úspěšných příkladů z české praxe, hodnotí aktuální stav a postavení cirkulární ekonomiky v České republice a obsahuje analýzu hlavních bariér implementace cirkulární ekonomiky i návrh konkrétních cest jejich překonání. Publikace je volně dostupná a ke stažení tady.

Ministr Brabec dnes informoval vládu o tom, že vzhledem k aktuální situaci sucha v ČR svolá v nejbližších dnech jednání všech skupin, které se podílí na projektech řešících problémy se suchem, a také komise VODA – SUCHO. Setkání proběhne za účasti všech významných dotčených aktérů, kde bude projednán a stanoven nejbližší postup. Výstupem těchto jednání by měly být návrhy řešení současných problémů, které způsobuje sucho a na některých místech i nedostatek vody. K dnešnímu dni vydalo již 57 úřadů obcí s rozšířenou působností různá omezení dodávek vody. Zemědělci nemají dostatek krmiva pro zvířata, v rybnících hynou ryby. Situace je i s ohledem na očekávaný vývoj počasí kritická.

Suchá data*

Oproti normálu byl červenec zhruba o 2 °C teplejší a nenapršelo ani poloviční množství vody, které je pro tento měsíc obvyklé. Více než polovina měřených vodních toků vykazuje hydrologické sucho. Srážkový deficit se prohluboval i v prvním srpnovém týdnu, kdy spadlo pouhých 35 % oproti standardu, na Moravě to bylo dokonce 17 % a v Čechách 43 %. Z hlediska vlhkosti půdy je situace kritická na většině nízkých i středních poloh na území ČR. Aktuálně ve sledovaných vodních tocích protéká převážně 5 až 40 procent toho, co je pro toto období obvyklé. Nejzávažnější situace je v povodí Labe a Ohře. Z hlediska dlouhodobých pozorování se jako nejvíce postižené jeví toky v povodí Sázavy, Jizery, Lužnice, Smědé a některé toky v povodí Moravy, místy pak i další menší toky ve středních nadmořských výškách jako Ploučnice nebo Želetavka. V případě podzemních vod zůstává stav nadále silně podnormální. Na úrovni silného až mimořádného sucha se pohybuje 70 % mělkých vrtů. Hladina podzemní vody ve vrtech v povodí Orlice, Labe od Orlice po Jizeru, Ploučnice a Jihlavy dosáhla úrovně mimořádného sucha. „Vzhledem k tomu, že srážky v posledních srpnových týdnech byly významně podprůměrné i s ohledem na očekávaný vývoj počasí v nejbližších dnech lze předpokládat, že se hydrologické sucho na většině území České republiky bude nadále prohlubovat. A to jak u povrchových, tak i podzemních vod. S přetrvávajícím velmi teplým a suchým počasím musíme být obezřetní i kvůli přetrvávajícímu riziku vzniku a šíření požárů,“ uzavírá komentář k aktuálnímu stavu sucha ministr Brabec.

Obce na suchu? Ať si starostové řeknou o dotace

Z pohledu významných vodárenských zdrojů a soustav jsou obavy o nedostatečné zásobování obyvatel pitnou vodou liché. Tak např. vodárna Želivka využívající vodu z nádrže Švihov zásobuje každého 8. obyvatele České republiky. Její nádrž je v tuto chvíli zhruba 2 m pod hranou přelivu, což je její maximální kapacita. Bez problémů tak zabezpečí dodávky pitné vody, i kdyby se obdobně extrémní situace měla opakovat v následujících letech. K problémům nedostatku pitné vody dochází u obcí, které jsou odkázané na málo vydatné zdroje, citlivé na epizody sucha. Pro tento případ má MŽP stále připravené dotace (viz zde).

„Děláme všechno pro to, aby obecní studny zůstaly plné. Již bezmála 300 obcí má dotaci schválenou, v reálu to znamená, že 135 tisíc lidí získá dostatek kvalitní pitné vody. Aktuálně máme od května vypsanou novou výzvu ve výši 600 milionů korun, ze které můžeme posílit vodní zdroje pro dalších až 250 tisíc lidí. V případech, kdy v místě není dostatek podzemních vod, jsme pro obce zavedli novinku v podobě až 3 milionového příspěvku na výstavbu či rekonstrukci přivaděčů pitné vody. Za 3 měsíce od vyhlášení výzvy již evidujeme 9 žádostí ve výši dotace bezmála 20 milionů korun,“ dodává ministr Richard Brabec.

Co MŽP dále aktuálně řeší

· Sucho a nedostatek vody musí být v české legislativě

- MŽP spolupracuje s MZe na přípravě novely vodního zákona, která bude zaměřená na řešení problematiky sucha. Novela by měla být předložena v nejbližší době do připomínkového řízení. Zákon má být doplněn o novou hlavu ke zvládání sucha a nedostatku vody. Pracovní znění novely navrhuje vytvoření komisí v jednotlivých krajích a obcích, které na základě nově pořízených plánů pro zvládání sucha a nedostatku vody budou moci vyhlašovat „stav nedostatku vody“ a uplatnit určitá omezení pro například užívání vody, zejména pro zalévání, napouštění bazénů a mytí vozidel. Součástí novely rozhodně nebude „znárodnění studní“, ani možnost nařídit majitelům studní umožnit vodu využívat pro celou obec, to je mediální nesmysl, proti kterému se Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí několikrát ohradily. „Do legislativy chceme zapracovat také změny směřující na širší možnost vodoprávních úřadů zasahovat do vodoprávních rozhodnutí při změnách hydrologických poměrů a pružněji tak reagovat na aktuální situaci nebo stanovení preference využívání srážkových vod na pozemku, vsakování, zadržení a odvedení,“ říká ministr Brabec.

· Je nutné zasáhnout proti vodní erozi

- pro zlepšení hospodaření na zemědělské půdě a posílení její schopnosti zadržet vodu je klíčové vydání tzv. protierozní vyhlášky, která stanoví hodnocení erozního ohrožení půdy, přípustnou míru erozního ohrožení a opatření ke snížení erozního ohrožení. K vyhlášce probíhají aktivní jednání mezi ministerstvem zemědělství a MŽP. Vyhláška by měla být účinná od začátku roku 2019.

· Potřebujeme mít výkonný online systém pro zvládání sucha

- MŽP ve spolupráci s VÚV TGM a ČHMÚ připravuje spuštění systému HAMR, který bude klíčovým informačním zdrojem pro vodoprávní úřady, správce povodí i nově vytvořené komise pro zvládání sucha. Pilotní spuštění webové aplikace proběhne do konce listopadu 2018 a následně bude probíhat rozvoj systému v průběhu roku 2019 a 2020.

· Potřebujeme nové zásobárny vody. Testujeme vsakování

- MŽP ve spolupráci s VÚV TGM připravuje realizaci prvního pilotního výzkumného projektu posuzujícího funkčnost technologií umělé infiltrace podzemních vod. Bylo vytipováno šest pilotních lokalit a realizace prvního z nich by měla být zahájena v příštím roce.

· Potřebujeme stálé investice z evropských a národních zdrojů

MŽP prostřednictvím svých národních i evropských dotačních titulů finančně podporuje vhodná opatření proti suchu. Přímo na adaptaci na sucho jsou v rámci OPŽP 2014 - 2020 financovány aktivity s celkovou alokací 13,5 mld. Kč. Jednak na obnovu a efektivní využívání zdrojů pitné vody, včetně obnovy a modernizace vodárenské infrastruktury, obnovu přirozených rozlivů vody v nivách vodních toků a také na podporu hospodárného nakládání se srážkovými vodami v sídlech je určeno 7,4 mld. Kč. V rámci zlepšení ekologické stability krajiny, kam patří především revitalizace či renaturace vodních toků a niv včetně zprůchodnění migračních překážek (např. pomocí rybích přechodů), obnova rybníků a mokřadů, výsadby zeleně do krajiny (meze, remízy, aleje), protierozní opatření, zlepšování struktury lesních porostů a zeleň v sídlech je připraveno 6,1 mld. Kč. Další prostředky MŽP investuje z národních zdrojů.

Aktuálně schválené projekty

· 22 projektů s podporou ve výši 434,5 mil. Kč bylo schváleno na projekty zpomalení odtoku formou zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv a na hospodaření se srážkovou vodou v zastavěném území – tzv. Dešťovka pro obce.

· V rámci zajištění pitné vody bylo od roku 2014 podpořeno 145 projektů s celkovou dotací téměř 3,676 mld. Kč.

· V rámci posílení přirozené funkce krajiny bylo do dnešního dne schváleno 464 projektů za 2,6 mld. Kč.

· Schváleno bylo také 254 projektů na zlepšení kvality prostředí v sídlech za 440 mil. Kč.

Z národních prostředků jsou podporována tato opatření

· Hospodaření s dešťovou vodou v domácnostech - Dešťovka – v rámci obou dosavadních výzev bylo podáno 4800 žádostí za 233 mil. Kč. Aktuálně probíhá příjem žádostí v 2. výzvě s alokací 240 mil. Kč.

· Průzkum, posílení a budování zdrojů pitné vody obcemi – podpořilo se již 293 projektů za 330 mil. Kč, což znamenalo nové zdroje vody pro 135 tisíc lidí. Nová výzva s alokací 600 mil. Kč běží od května, zatím podáno 9 projektů za 20 mil. Kč.

· Podpora sídelní zeleně.

· V rámci národních programů MŽP (Program péče o krajinu, Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny) bylo od roku 2014 přijato k financování ve volné krajině okolo 1500 žádostí za 100 mil. Kč. Nejčastěji jsou podporovány výsadby a péče o dřeviny a tvorba a obnova tůní i mokřadů.

Se suchem bojuje i Ministerstvo zemědělství, jeho aktivity najdete na zde.

*Data z aktuálních podkladů ČHMÚ.

Senát zítra projedná návrh Evropské komise na zákaz některých jednorázových plastových výrobků a na zásadní omezení produkce jednorázových plastů v Evropě. Po vládě a poslancích se k tzv. rámcové pozici ČR k nové evropské směrnici vyjádří i senátoři. Ambicí Evropské komise je přijmout novou legislativu do května 2019. Členské státy se již k nové legislativě na půdě Evropské komise vyjadřují. ČR zastupuje Ministerstvo životního prostředí, které rámcovou pozici za ČR připravilo. Pozice české vlády k omezení jednorázových plastů je jednoznačná: DOSTBYLOPLASTU! 

Evropská komise návrh nové evropské legislativy na omezení jednorázových plastů představila 28. května letošního roku. Návrh legislativy odůvodnila mj. alarmujícími výsledky analýzy odpadů z evropských moří a pláží. Plasty tvoří až 85 % celkového počtu odpadků v mořích, z toho polovina je tzv. jednorázových. 27 % odpadků na evropských plážích tvoří lovná zařízení obsahující plasty. Nově navrhovaná regulace celkem zahrnuje 32 typů výrobků, mezi něž patří např. plastové příbory, kelímky, vatové tyčinky, brčka, nápojové lahve, vlhčené ubrousky nebo rybolovná zařízení.

Ministerstvo životního prostředí po standardním projednání se zainteresovanými svazy a organizacemi připravilo rámcovou pozici, která návrh Evropské komise na omezení a zákaz některých jednorázových plastových výrobků podporuje. Pozici ČR, která je klíčová pro nadcházející vyjednávání o výsledné podobě nové evropské legislativy mezi členskými státy, schválila vláda 25. června.

Postoj Vlády ČR v souladu s navrhovanou evropskou legislativou podporuje budoucí zákaz 6 jednorázových plastových výrobků, které znečišťují evropská moře a oceány, konkrétně brčka, míchátka, tyčky od balónků, příbory, talíře a plastové vatové tyčinky. Ovšem vše za předpokladu, jak uvádí v návrhu nové směrnice i Evropská komise, že na trhu budou existovat dostupné a cenově přijatelné alternativy.

Současně Vláda ČR podporuje v souladu s návrhem Komise omezení jednorázových plastových nádob na potraviny a omezení kelímků. Každý členský stát podle dosavadního návrhu Komise stanoví sám (může se jednat o stanovení cílů či zamezení poskytování uvedených výrobků zdarma), jak tohoto omezení docílí. Mezi další podpořené návrhy Komise pak patří například zajištění 90% sběru jednorázových plastových nápojových lahví s tím, že Česká republika očekává k tomuto cíli ještě rozsáhlou diskuzi. Česká republika pak sama požaduje další detailní debatu a odůvodnění požadavku Komise na povinné upevnění víček na plastové láhve a také k zpřesnění definice rozšířené odpovědnosti a povinností výrobců některých skupin výrobků (zejména u obalů, plastových tašek, tabákových výrobků ad.).

„Není pochyb, že se o nové legislativě povedou ještě dlouhá a možná i těžká vyjednávání, a to nejen na půdě Evropské komise. Důležité ale je, že ČR má pozici k omezení jednorázových plastů zcela jasnou. Ministerstvo životního prostředí už před několika měsíci rozeběhlo kampaň Dost bylo plastu, která cílí hlavně na snižování jednorázových plastů v provozovnách rychlého občerstvení formou dobrovolných dohod s provozovateli. Díky tomu vidíme, že to jde. Bez plastových brček nebo míchátek se určitě dokážeme obejít a nikoho to nějakým způsobem určitě neomezí ani to nemá zásadní dopady do koncových cen nabízených výrobků. Naopak životnímu prostředí to pomůže zcela zásadně,“ komentuje pozici Vlády ČR ministr životního prostředí Richard Brabec.  
Co směrnice navrhuje:

• Zákaz některých plastových výrobků: Pokud existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, bude prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. Zákaz se bude vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které budou muset být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů.

• Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty budou na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě.

• Cíle snížení spotřeby: Členské státy budou muset omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Mohou například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.

• Povinnosti pro výrobce: Výrobci se budou podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky. Dostanou také pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.

• Cíle v oblasti sběru: Členské státy budou povinny do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů.

• Požadavky na označování: Některé produkty budou muset mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky a balonky.
• Osvětová opatření: Členské státy budou povinny zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.
• Tažná a rybolovná zařízení obsahující plasty - Výrobci těchto zařízení budou povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Ponesou rovněž náklady na osvětová opatření.

Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny pozici Vlády ČR podpořil 12. července 2018. Na začátku srpna byla vládní pozice projednána také senátními Výbory pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a pro záležitosti Evropské unie. Oba výbory přijaly k návrhu směrnice usnesení, v němž pozici vlády podporují a doporučují Senátu Parlamentu ČR návrh směrnice projednat.

 
Celý text návrhu směrnice Evropské komise: https://ec.europa.eu/czech-republic/news/plasty_na_jedno_pouziti_cs

Dopisem ministra životního prostředí byl Svaz měst a obcí ČR informován o projektu „Strategie ochrany před negativními dopady povodní a erozními jevy přírodě blízkými opatřeními v České republice“, který byl dokončen v roce 2015. Tento projekt se zabýval analýzou současného stavu krajiny v ČR ve vztahu k problematice ohrožení povodněmi a vodní erozí s následným návrhem souborů vhodných přírodě blízkých opatření na vodních tocích a v ploše povodí.

Projekt měl tyto hlavní cíle:

• Vytvoření návrhů přírodě blízkých protipovodňových a protierozních opatření jako podkladu pro plánování v oblasti vod, územní plánování, projekty pozemkových úprav, oblastní plány rozvoje lesa a další plánovací agendy;

• zpřístupnění návrhů cílovým skupinám uživatelů prostřednictvím mapového portálu;

• zlepšení stávajících systémů protipovodňové ochrany území a jejich doplnění o prvky lokální ochrany a efektivní opatření protierozní ochrany půdy v ploše povodí;

• poskytnutí nových informačních nebo kontrolních nástrojů pro odpovědné subjekty a žadatele o finanční podporu z dotačních titulů zaměřených na vodní hospodářství a ochranu a přírody a krajiny

Výstupem Strategie je infrastrukturní projekt, jehož výsledky mohou efektivně usměrňovat přímé investice prostřednictvím dotačních programů. Lze je využit pro rozhodování a územní politiku v oblasti vodohospodářského plánování u řady institucí v ČR a v neposlední řadě u správců zemědělské a lesní půdy, tj. subjektů reálně hospodařících v území.

Výstupy a aktuality projektu jsou zveřejněny na webových stránkách: www.vodavkrajine.cz.

Výsledky mohou být vodítkem pro realizace přírodě blízkých protipovodňových a protierozních opatření v konkrétní části povodí, v dané obci nebo v mikroregionu. Internetová prezentace návrhů opatření umožní podat informace zájemci, který je může využít v žádosti o dotace v rámci např. Operačního programu životního prostředí nebo jiných dotačních titulů. Je zde možné nalézt informace o typu opatření, lokalizaci opatření, účinku a ekonomických nákladech. Výstupy mohou být také využity jako podklady v procesu pozemkových úprav, při přípravě územních plánů nebo zásad územního rozvoje.

Zdroj: SMO ČR

Dne 25. 6. 2018 zveřejnil Úřední věstník Evropské unie ve své částce L 160 Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/895, kterým se mění nařízení (ES) č. 340/2008 o poplatcích a platbách ECHA.

ECHA zpracovala příklady plateb z upravených poplatků platných od 15. 7. 2018 za podání žádosti o povolení látek vzbuzujících mimořádné obavy a zařazených do přílohy XIV nařízení REACH.

ECHA bude pokračovat ve výběru poplatků beze změny v případě žádosti o povolení pro jednu látku a jedno použití. Revidované prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/895 o poplatcích zvyšuje poplatky účtované za každé dodatečné použití pokrývané žádostí o povolení.

Revidované poplatky více zohledňují pracnost posuzování žádostí o povolení. Na druhou stranu žádné poplatky nebudou požadovány u dalšího žadatele. Jsou proto podporovány společné žádosti. Jestliže jsou společnosti různé velikosti, budou odváděny nejvyšší poplatky.

Revidované poplatky se budou používat také u držitelů povolení, kteří budou podávat zprávu o přezkoumání.

V příloze jsou uvedeny v tabulce 4 příklady, jakým způsobem ovlivní revidované prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/895 úhrady poplatků.

Další informace:

• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/895, kterým se mění nařízení (ES) č. 340/2008 o poplatcích a platbách ECHA [CS]

• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/895, kterým se mění nařízení (ES) č. 340/2008 o poplatcích a platbách ECHA [EN]

• konsolidované znění prováděcího nařízení Komise (ES) č. 340/2008 o poplatcích a platbách ECHA [CS]

• žádosti o povolení

• Jak požádat o povolení

Kvalitu povrchových či podzemních vod a její upravitelnost na vodu pitnou lze posuzovat z mnoha hledisek a řady vybraných ukazatelů. Každá ze sledovaných látek, kterou jsme v současné době schopni ve vodách analyzovat, má různý původ a dopad na proces úpravy surové vody na vodu pitnou a použité technologie.

Z přírodních látek běžně se vyskytujících ve vodním prostředí jsou to především produkty řas a sinic, jejichž koncentrace jsou ale v současné době významně ovlivněny lidskou činností vnosem organických látek, dusíku a fosforu. V těchto ukazatelích sice došlo od roku 1989 k významnému snížení koncentrací v povrchových vodách, a to především vyřešením hlavních bodových zdrojů znečištění vod výstavbou čistíren odpadních vod. Na druhé straně dosud neřešené plošné zdroje znečištění (především ze zemědělsky obhospodařovaných půd), nižší úroveň hladin povrchových vod, vyšší průměrné teploty ve vegetačním období, nepřipojení lokálních zdrojů znečištění na již vybudovanou veřejnou kanalizaci, nelegální vypouštění odpadních vod do vod povrchových či podzemních z bezodtokých jímek a v některých případech i vypouštění odpadních vod z menších čistíren odpadních vod, které nejsou vždy bohužel provozovány v souladu s řádnou provozní praxí, jsou příčinou vnosu těchto látek do vodního prostředí i nadále. Z antropogenních látek jsou v poslední době nejproblematičtějším ukazatelem především přípravky na ochranu rostlin neboli pesticidy. Podle dostupných údajů je v České republice ročně spotřebováno přes 5 000 tun (!) nejrůznějších účinných látek obsažených v přípravcích na ochranu rostlin. Z výsledku monitoringu Českého hydrometeorologického ústavu vyplývá, že podzemní vody (včetně zdrojů pro výrobu vody pitné) jsou v řadě případů kontaminovány širokým spektrem pesticidů a jejich metabolitů (látky, na které se pesticidy v životním prostředí různou rychlostí transformují), převážně pak metabolity látek aplikovaných na řepku, kukuřici a řepu. Velkou roli v prohloubení znalostí o přítomnosti těchto látek ve vodním prostředí lze přičíst i rozvoji analytických metod, které umožňují detekovat jejich široké spektrum ve velmi nízkých koncentracích (nanogramy).

Produkty řas a sinic jakož i pesticidy ve vodním prostředí jsou z hlediska úpravy surové vody na vodu pitnou pro vodárny závažným problémem, neboť buď výrazným způsobem komplikují či v extrémních případech dokonce znemožňují proces úpravy vody, nebo pro splnění závazných limitů daných vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou vodu, vyžadují výrazné změny v použité technologii. Proces úpravy pitné vody se dnes obvykle skládá z dávkování činidel pro tvorbu suspenze (činidlo a znečišťující látka) a její následné separace procesem sedimentace, čiření, či flotací. V druhém stupni úpravy je surová voda následně filtrována přes vodárenský písek o různé frakci (nebo jiný filtrační materiál) a následně hygienicky zabezpečena. Pokud jsou překračovány hygienické limity pro pesticidy, je nutné úpravnu vody doplnit o další stupeň pokročilých technologií, nejčastěji o proces ozonizace a následné sorpce přes aktivní uhlí. V České republice byla o tento stupeň úpravy v nedávné době doplněna především úpravna vody Plzeň – Homolka, kde zdrojem surové vody je řeka Úhlava. Velký projekt v hodnotě více jak 750 mil. Kč financovaný z Operačního programu Životní prostředí chystá rovněž úpravna vody Želivka, neboť zvýšené koncentrace pesticidů se z důvodů intenzivní zemědělské činnosti v celém povodí nacházejí i ve vodní nádrži Švihov. Z celé řady dalších již realizovaných rekonstrukcí úpraven vody lze jmenovat například Hradec Králové – Orlice, region Třebíčsko – Štítary či Zlín – Tlumačov. Zvláště v posledním případě není bez zajímavosti, že rekonstrukce v hodnotě 80 mil. Kč byla financována nikoliv vlastníkem úpravny vody společností Vodovody a kanalizace Zlín a.s., ale jejím provozovatelem společností Moravská vodárenská, a.s., a to nad rámec uzavřené provozní smlouvy. Vzhledem k přítomnosti pesticidů na prakticky celém území České republiky lze do budoucna předpokládat i na dalších úpravnách vod doplnění o tyto technologie. Na jedné straně tak jsme sice schopni účinně odstranit nově detekované látky a zajistit tak pro koncové spotřebitele vysoce kvalitní pitnou vodu, na druhé straně je tato skutečnost vykoupena vysokými investičními a provozními náklady, které se promítnou i do výše plateb za vodné.

V České republice se stává běžnou praxí, že benefity z používání pesticidů (vyšší výnos plodin) realizuje agrární sektor, ale negativní účinky aplikace těchto látek však v plné míře dopadají na obor vodárenství. Z dalších nově detekovaných látek lze jmenovat především léčiva, hormony, polyfluorované látky či v poslední době mediálně sledované mikroplasty. Zde je situace poněkud odlišná, neboť v současné době neexistují žádné věrohodné vědecké studie o negativních účincích na lidské zdraví v koncentracích, kterou jsou dnes v povrchových či podzemních vodách detekovány. Z tohoto důvodu v současné době nejsou pro tyto látky stanoveny hygienické limity, ať už na národní či evropské úrovni. Přesto je těmto skupinám látek věnována značná pozornost a provozovatelé vodáren spolupracují s výzkumnými pracovníky řady vysokých škol či Akademie věd ČR na jejich analýze a odstraňování. Z dosavadních výsledků vyplývá, že případné odstranění uvedených látek si vyžádá stejné typy technologií, jako v případě pesticidů. Jiná situace je u mikroplastů, jejichž účinné odstranění lze dosáhnout jejich separací přes membrány. Opět je ale nutné zvážit vysoké investiční a provozní náklady a dosud nestanovená rizika jejich případného výskytu v pitné vodě. Situace v případě mikroplastů je o to komplikovanější, že do pitné vody se tyto látky mohou dostat nejen ze zdrojů surových vod, ale následně i po jejich úpravě z ovzduší, ať už během distribuce, či přímo u koncového spotřebitele.

V současné době nacházíme ve vodním prostředí řadu látek, které komplikují úpravu surové vody na vodu pitnou. Díky pokročilým technologiím jsou provozovatelé vodáren schopni se vypořádat i s touto situací a dodávat svým zákazníkům kvalitní pitnou vodu splňující příslušné přísné legislativní požadavky. Na druhé straně zvýšená koncentrace těchto látek má za následek vyšší provozní i investiční náklady, jakož i vyšší nároky na obsluhu těchto pokročilých technologií. V konečném důsledku se tak zhoršená kvalita surových vod určených pro výrobu vody pitné projeví ve výši plateb za vodné. Ze všech těchto důvodů musí být prioritním zájmem celé naší společnosti co nejpřísnější ochrana povrchových a podzemních vod. Jedině tak lze zajistit, že pro úpravu surové vody na vodu pitnou by tyto výše uvedené nákladné technologie nebyly v takové míře potřeba.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení odpadového hospodářství v Praze uložili pokutu 650 tisíc korun společnosti JF TAKO s.r.o., která nelegálně ukládala stavební a demoliční odpady do pískovny Skramníky na Kolínsku. Celkem tam protizákonně uložila 132 300 tun těchto odpadů.

Firma měla od Krajského úřadu Středočeského kraje povoleno v areálu pískovny odpady pouze recyklovat s cílem následného prodeje takto upraveného materiálu. „Po tři roky tam však společnost JF TAKO odpady pouze navážela a trvale ukládala. Jakákoli úprava odpadů tříděním a drcením nebyla prováděna, přestože to předepisoval provozní řád. Třídicí či drticí linka v místě vůbec nebyla. Ukládání neupravených odpadů na povrch terénu v takto velkém množství způsobilo přímé ohrožení lokality,“ uvedl Václav Beroušek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Praha.

Inspektoři dále zjistili, že firma nakládala s odpady také na dalších přilehlých pozemcích v katastru obce Žhery, které k nakládání s odpady nebyly určeny. Prokázali také, že společnost v pravidelných ročních hlášeních o produkci a nakládání s odpady uváděla po tři roky nepravdivé údaje.

Firma JF TAKO se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a sankci v plné výši potvrdilo.

Francouzská vláda chce příští rok zavést finanční zvýhodnění výrobků prodávaných v recyklovaných obalech. Podle dnešní zprávy týdeníku Le Journal du Dimanche by úspora mohla činit až desetinu ceny. Prezident Emmanuel Macron ve své kampani sliboval, že Francie do roku 2025 bude plasty recyklovat ze sta procent, nyní je na 25 procentech.

"Bude-li možné vybrat si mezi dvěma lahvemi - jednou vyrobenou z recyklovaného plastu a druhou z nerecyklovaného - pak bude ta první levnější," řekla státní tajemnice pro ekologii Brune Poirsonová.

Opatření, které chce vláda zavést začátkem příštího roku, se má týkat obalů na bázi plastu. Od roku 2020 pak bude zakázán prodej plastových kalíšků, slánek a dalšího nádobí na jedno použití. Nahradí je výrobky na opakované použití nebo ty z rozložitelných materiálů.

Jak píše agentura AFP, politici začínají reagovat na tlak veřejnosti. Na sociálních sítích kolují snímky oceánů a moří zamořených plastovými obaly, aktivisté pořádají akce před supermarkety a vrší před nimi obaly zboží. Tažení proti plastům se netýká jenom Evropské unie; k zákazu nabízet plastové sáčky na jedno použití se připojil i Nový Zéland nebo Chile. Ve Francii se nesmí nabízet sáčky, jež nelze zkompostovat. Přesto ale sektor výroby plastů dále vzkvétá - za deset let výroba vzrostla o 40 procent, přičemž obalový materiál je hlavní položkou.

Podle Poirsonové se ve Francii odpad špatně třídí. "V Paříži nebo v Marseille se vrací k recyklaci méně než jedna plastová lahev z deseti. Časté jsou také omyly při třídění," řekla.

V poslední době SOVAK ČR zaznamenal několik vybraných zpráv věnující se problematice zásobování pitnou vodu, které nyní komentuje a uvádí na pravou míru. Výroky se týkají ministra životního prostředí Mgr. Richarda Brabce v rozhovoru „Sucho jako povodeň“ v MF DNES ze dne 2. 8. 2018, reportáže TV NOVA odvysílané v pořadu Televizní noviny ze dne 31. 7. 2018 a k výrokům prof. RNDr. Bohumíra Janského, CSc. v pořadu 90’ ČT24 odvysílané dne 1. 8. 2018. Podrobnosti čtěte ZDE

Vybité baterie, které lidé v ČR odevzdají ke zpětnému odběru, se daří recyklovat v průměru z 65 procent. Největší část (57 procent) se jich zpracuje přímo v Česku, více než třetina míří do Polska a malá část se recykluje v Německu a Španělsku. Problém je se skladováním a zpracováním lithiových baterií, naopak ty, které obsahují nebezpečné olovo, se recyklují snadno. Řekl to jednatel společnosti ECOBAT Petr Kratochvíl.

V Česku se loni vybralo přes 1680 tun přenosných baterií a akumulátorů. "V tom, co posbíráme, je pestrá směs různých typů baterií. Pro nás je důležité, že každý má jiné chemické složení," řekl Kratochvíl. Obyčejné jednorázové baterie obsahují železo, zinek a mangan, v dobíjecích je nikl a kobalt, autobaterie a další typy zdrojů obsahují olovo. Zvláštní skupinu tvoří lithiové baterie a také knoflíkové s toxickou rtutí.

Podle Kratochvíla se v minulosti z použitých baterií získávaly zpět jen ty kovy, u kterých to bylo ekonomicky výhodné. Zákon vycházející z evropské směrnice v současnosti nařizuje využití minimálně 50 procent z hmotnosti baterie. Zpracovatele to nutí dostat z baterií i ty kovy, které jsou v nich obsažené v menším množstvím, což bývá ekonomicky i technologicky náročné. "To je důvod, proč za zpracování baterií musíme často platit," řekl jednatel, podle kterého hodnota vyprodukovaných kovů nepokryje náklady na sběr, třídění a recyklační technologii.

Z odevzdaných baterií se 57 procent recykluje v Česku, a to zejména olověné baterie a v menší míře zinkoalkalické články a baterie s obsahem stříbra. "Pro některé baterie v ČR neexistují recyklační kapacity. Je to proto, že jich neposbíráme tolik, aby mohla fungovat ekonomika zpracovatelské technologie," uvedl Kratochvíl. Proto 37 procent baterií sebraných v Česku míří ke zpracování do Polska, čtyři procenta do Německa. Zbývající dvě procenta se odvážejí k recyklaci do Španělka, jde o lithium-iontové články.

Celkem se z odevzdaných článků a akumulátorů zrecykluje 65 procent. "To je průměrné číslo. Třeba zinkové baterie využíváme na 58 procent, olověné, které se zpracovávají v Příbrami, až na více než 80 procent," dodal.

Právě u olověných baterií, které jsou těžké a obsahují problematický kov, funguje podle Kratochvíla recyklační proces velice dobře. "V každém státě jsou zařízení, která dokážou takovou baterii zpracovat minimálně ze 75 procent. Pro výrobu nových baterií se používá olovo z recyklátů z 80 procent, pouze 20 procent je z primárních zdrojů," uvedl. Na druhé straně je olovo kvůli své toxicitě rizikem pro životní prostředí.

Naopak oblíbené lithiové baterie se dají recyklovat jen velmi obtížně a samotné lithium se z nich v současnosti "netěží". "Při recyklaci lithiové baterie se získává kobalt a měď, ale lithia je v ní poměrně málo. Navíc je výbušné, hořlavé a jeho cena dnes není ještě tak vysoká, aby do toho zpracovatelé šli. Zatím se dá ještě relativně levně získat z primárních surovin," řekl Kratochvíl. V jiných státech jsou už podle něj zaznamenané případy havárií při skladování baterií s obsahem lithia, což je důvod, proč je nutné je při jejich přepravě v celé Evropě dodržovat speciální bezpečnostní opatření.

Ecobat funguje jako kolektivní systém, který sdružuje přes 900 výrobců. Provozuje přes 22 000 míst zpětného odběru baterií a akumulátorů, loni jich vybral 1681 tun.

Zdroj: ČTK

Do pěti let by se mohly v České republice postavit desítky megawattů (MW) bateriových úložišť. Vyplývá to z údajů Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ. Ta se snaží prosazovat využití bateriových systémů i dalších forem akumulace v elektrizační soustavě ČR, tak jak je běžné ve většině zemí západní Evropy. Dosud byly u nás postaveny dva velkokapacitní bateriové systémy s celkovým výkonem okolo 2 MW a kapacitou 3 MWh – v Prakšicích na Prostějovsku a v Mydlovarech na Českobudějovicku. Větší rozvoj velkokapacitních bateriových úložišť dlouhodobě brzdí chybějící legislativa.

Podle asociace roste zároveň poptávka po domácích systémech ukládání energie. Domácí baterie, které skladují energii ze solárních panelů v době, kdy svítí slunce, dokáží pokrýt i běžnou spotřebu energie v domě a zajistit jeho soběstačnost v momentě, když počasí nepřeje výrobě z obnovitelných zdrojů. Oborové asociace typu AKU-BAT či Solární asociace zároveň vidí budoucnost ve spojení střešní fotovoltaiky, bateriových systémů a čisté elektromobility. Postavení těchto samovýrobců (tzv. prosumerů) by měla významně posílit chystaná evropská legislativa, která by měla být schválena ještě letos.

V současnosti je v ČR instalováno přes dva tisíce domácích úložišť pro elektřinu vyrobenou z fotovoltaických systémů. Jejich kapacita se pohybuje v průměru mezi 4,8 až 16 kilowatthodinami (kWh). V následujících letech asociace AKU-BAT očekává zvýšený zájem o domácí a komerční systémy ukládání energie. Pomáhají tomu také podpůrné programy ministerstev, zejména MŽP s programem Nová zelená úsporám určeným pro domácnosti a MPO s programem OP PIK určeným firmám, byť je v tuto chvíli bohužel pozastaven.

„Ukládání elektřiny do baterií a akumulaci energie celkově čeká velká budoucnost. Spolu s technologickým rozvojem, snižováním ceny a zvyšujícími se nároky na ochranu životního prostředí bude počet bateriových systémů růst, a to nejen velkokapacitních akumulačních zařízení, ale i menších verzí pro domácnosti nebo menší podniky. Malé bateriové systémy mají dobře nakročeno a zdá se, že jejich rozvoji v případě bezlicenčního provozu nic nebrání, naproti tomu velké skladovací systémy mají před sebou ještě pořádný kus cesty, než jim bude umožněno zcela využít jejich potenciál,“ říká Jan Fousek, výkonný ředitel AKU-BAT CZ. Klíčovou překážkou je stále nedostatečná legislativa.

Podle něj domácí systémy ukládání energie v posledních dvou letech zaznamenávají zvýšené prodeje. Na trhu je několik výrobků od českých i zahraničních výrobců a na vývoji dalších spolupracují firmy s univerzitami. O rostoucí popularitě domácích baterií svědčí také např. zapojení nábytkářského řetězce IKEA, který začal s prodejem domácích akumulátorů a solárních panelů. Nabídka je zatím dostupná pouze na území Velké Británie, řetězec však slibuje její rychlé rozšíření do dalších zemí.

Soběstačnost a výdaje pod kontrolou

Hlavní výhodu akumulace energie vidí domácnosti a malé podniky v posílení energetické soběstačnosti, kdy mohou hospodařit s vyrobenou nebo koupenou energií podle vlastní spotřeby - mohou tedy elektrickou energii spotřebovávat i v jiné době, než kdy byla uložena. Díky tomu zvýší energetickou bezpečnost, jelikož bateriový systém může fungovat i jako záložní zdroj v případě výpadku elektřiny v síti, a zároveň má větší kontrolu nad svými výdaji, kdy dochází v konečném důsledku i k jejich snížení.

Nejčastější využití domácích bateriových úložišť je v kombinaci se solárními panely – nejvíce energie z fotovoltaického zdroje je vyrobeno během dne, zatímco spotřeba bývá nejvyšší v ranních a večerních hodinách. Nadbytečnou energii je tak možné přes den ukládat do akumulačního zařízení a spotřebovávat později v době potřeby. Dalším způsobem využití bateriového systému je uložení energie koupené ze sítě mimo špičku, kdy je tarif nízký, a její pozdější spotřeba v době vyšších cen; uživatel uspoří nejen své náklady, ale zároveň přispívá k tzv. peak-shavingu, tedy vyrovnání energetických špiček.

Jakou baterii vybrat?

Energetické požadavky každé domácnosti a podniku se liší a není tak problém přizpůsobit si daný systém na míru. U nejběžněji dostupných systémů se kapacita pohybuje v rozmezí 4,8 až 16 kWh a je možné ji v případě potřeby rozšiřovat. Životnost zařízení je obvykle garantována na 10 až 20 let – tedy přibližně na 5 až 10 tisíc cyklů nabití a vybití. Běžnou součástí akumulačních zařízení bývá i inteligentní systém řízení, díky kterému získá majitel přehled o vlastní výrobě i spotřebě energie, často přes mobilní aplikaci nebo webový prohlížeč. K efektivnímu nakládání s elektřinou slouží také funkce sledování předpovědi počasí. Uživatel tak má přehled o spotřebě elektrické energie ve své domácnosti, ať už se jedná o ohřev vody, klimatizaci, jednotlivé spotřebiče nebo elektromobil.

Kolik domácí baterie stojí?

Zatímco před pár lety se cena běžného bateriového systému pro domácnost pohybovala ve stovkách tisíc korun, dnes je možné se vejít i do sta tisíc a ceny stále klesají. Navíc se snížením nákladů na pořízení baterie může pomoci státní dotace, nicméně tu není možné čerpat na samostatné akumulační zařízení pro domácnost, lze to pouze v kombinaci s fotovoltaickým systémem. Aktuální výzva v rámci programu Nová zelená úsporám umožňuje do konce roku 2021 podat žádost o poskytnutí podpory, díky které lze v současnosti získat dotaci až ve výši 150 tisíc korun.

Přestože počet domácností, které dosáhnou na pořízení vlastního akumulačního systému, neustále roste, pro mnohé je cena stále příliš vysoká. Řešením by mohl být projekt virtuální baterie od společnosti E.ON, který má zjednodušit a zlevnit ukládání energie, případně výhodné tarify pro přímý výkup energie od malovýrobců s následným započtením vyrobené energie. Tyto modely jsou ve světě známy pod pojmem „net metering“. Místo pořízení fyzické baterie by uživatel využil virtuálního řešení – po zakoupení měřícího zařízení by platil pouze měsíční poplatek v řádu desítek až stovek korun podle kapacity virtuální baterie. Mohl by tak online sledovat stav vlastní výroby i spotřeby elektřiny.

Obyvatelé obce Horní Počaply na Mělnicku, v jejímž katastru má být zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), vyjádří svůj názor na tuto stavbu v referendu, které se uskuteční 21. září od 8:00 do 21:00. Vyplývá to z usnesení obecního zastupitelstva zveřejněném na webových stránkách obce.

Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO) chystá skupina ČEZ a má vzniknout v komplexu elektrárny Mělník. Odpad by se do této spalovny vozil z celého kraje a pálit by se zde mohlo až 350 000 tun odpadu ročně.

Podle ekologů to zvýší o třetinu až polovinu emise těžkých kovů, zejména rtuti, a dále také toxických organických látek. Obyvatelé okolních obcí se navíc bojí nárůstu dopravy, který by podle nich mohl být nesnesitelný. Lidé budou v referendu odpovídat na otázku "Souhlasíte s výstavbou zařízení pro energetické využití odpadů ZEVO na území obce Horní Počaply?"

Zastupitelstvo již vyslovilo nesouhlas s výstavbou této spalovny v rámci procesu EIA, který zkoumá vliv projektu na životní prostředí. Skupina ČEZ chce spalovnu uvést do provozu v roce 2024, argumentuje zákazem skládkování odpadů.

Lidé z Mělnicka podepisují od února petici proti stavbě takzvaného zařízení na energetické využití odpadu. Petice má již několik tisíc signatářů, podle zástupkyně petičního výboru Hany Beranové silnice v obcích velký nápor nákladních vozů nezvládnou.

Dokument ke statažení:

Usnesení zastupitelstva obce Horní Počaply o vyhlášení místního referenda ve věci zamýšlené výstavby zařízení pro energetické využití odpadů ZEVO Mělník na území obce Horní Počaply - zde ke stažení

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) uložili pokutu 60 tisíc korun společnosti Alza.cz a.s. za nedodržování povinností při prodeji chemikálií na internetu. Pokuta vzešla z kontrol zaměřených na dodržování chemické legislativy, při nichž inspektoři ČIŽP prověřili v Česku přes 50 provozovatelů e-shopů. Kontrolní akce byla součástí pilotního projektu Evropské agentury pro chemické látky (ECHA), který zjišťoval dodržování chemické legislativy v evropských zemích. Kromě Česka se ho zúčastnilo 14 členských států EU.

Inspektoři ČIŽP kontrolovali povinnost uvádět „typ nebezpečnosti“ v rámci internetového prodeje chemických směsí. Minimem informací, které by měl mít spotřebitel k dispozici, je uvedení takzvaných H-vět, např. „Může vyvolat alergickou reakci“ nebo „Zdraví škodlivý při požití“ atd. „Výrobky nabízené v e-shopu společnosti Alza měly například nečitelné údaje o svých nebezpečných vlastnostech nebo přelepené pokyny o bezpečném zacházení. U šesti výrobků (rozmrazovač skel, prací kapsle, aditivum do benzínu, lepidla) nebyl vůbec uveden typ nebezpečnosti,“ řekl Lukáš Kůs, vedoucí oddělení odpadového hospodářství ČIŽP.

ČIŽP v rámci celé kontrolní akce prověřila 51 e-shopů a celkem 354 výrobků. Inspektoři dosud uložili 43 pravomocných pokut v celkové výši 1 285 500 korun.

Nejvyšší pravomocné pokuty vzešlé z této kontrolní akce, o kterých ČIŽP informovala již dříve:

HP TRONIC Zlín, spol. s r. o., provozovatel e-shopu www.kasa.cz – 100 tisíc korun

Provozovatel internetového obchodu neuvedl požadované informace o nebezpečnosti u 89 výrobků (například rozmrazovač, čistič, bazénová chemie nebo hnojiva a biocidní přípravky).

Internet Mall, a.s., provozovatel e-shopu www.mall.cz – 90 tisíc korun

Provozovatel internetového obchodu neuvedl požadované informace o nebezpečnosti u 6 výrobků (například bazénová chemie, čistič, plynová kartuše). Při prodeji biocidních přípravků navíc nesplnil povinnost uvést povinné věty „Používejte biocidy bezpečným způsobem. Před použitím si vždy přečtěte označení a informace o přípravku“. Jeden z prodávaných biocidů neměl v rozporu s předpisy obal opatřený hmatatelnou výstrahou pro nevidomé.

Podle závěrečné zprávy ECHA bylo po celé Evropě zkontrolováno 1314 výrobků. Nejčastěji byly prověřovány chemické směsi určené pro domácnost (38 % - čisticí přípravky, bazénová chemie, čističe odpadů), dále stavební chemie (17 % - nátěrové hmoty, lepidla, ředidla) a také výrobky pro motorová vozidla (14 % - čističe, barvy, maziva). Porušení legislativy bylo zjištěno u 1083 výrobků (cca 82 %).

Původně byl určen k hubení plevele. Dnes se běžně používá na poli k vysoušení semen před sklizní. Totální herbicid s účinnou látkou glyfosát, známý třeba jako Roundup, se stříká na obilí, řepku či slunečnici. Část odborníků však soudí, že glyfosát je nebezpečný, a ministerstvo zemědělství plánuje jeho používání omezit. Není to přitom poprvé, co se o této možnosti mluví. Podobné návrhy už připravoval loni v listopadu exministr zemědělství Marián Jurečka, když Česko spolu s osmnácti dalšími státy pro prodloužení licence látky v EU hlasovalo. Od té doby se nic nezměnilo a glyfosát se aplikuje bez omezení dál. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Plastová brčka, plastové kelímky nebo třeba plastové vatové tyčinky by mohly brzy zmizet z obchodů. Senátní výbor pro životní prostředí podpořil jejich zákaz, který navrhuje Brusel. Rozhovor k tématu se senátorkou Renatou Chmelovou v pořadu 20 minut Radiožurnálu si poslechněte níže.