Cirkulární ekonomika je jedním z prioritních témat Evropské unie. Přináší příležitost materiálové soběstačnosti, vytváří nová pracovní místa a otevírá prostor pro investice do udržitelných inovací. Pro většinu českých firem se však stále jedná o nový pojem. K přiblížení tohoto tématu proto vznikla první unikátní publikace zaměřená na úspěšné příklady praxe českých firem, které se na cirkulární cestu již vydaly. Autory publikace Cirkulární Česko jsou inovační agentura Direct People a Institut Cirkulární Ekonomiky.

Klíčovou myšlenkou studie je inspirovat k použití principů cirkulární ekonomiky v inovacích v českých podnicích. Přístup ke změně myšlení v nakládání se zdroji je v publikaci představen na osmi úspěšných příkladech z české praxe. Součástí studie je také úvaha místopředsedy Evropského parlamentu Pavla Teličky o aplikaci cirkulární ekonomiky u nás. Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky, hodnotí aktuální stav a postavení cirkulární ekonomiky v České republice. Studie obsahuje také analýzu hlavních bariér implementace cirkulární ekonomiky a návrh konkrétních cest jejich překonání zpracovanou Cyrilem Klepkem, Senior Inovation Designerem z inovační agentury Direct People.

„Čeká nás ještě spousta práce, než se cirkulární ekonomika stane přirozenou součástí fungování české společnosti. Jsem ale přesvědčen, že se nám to v horizontu několika let určitě podaří. Proto s radostí vítám iniciativu, jejímž výsledkem je i tento materiál, který ukazuje potenciál cirkulární ekonomiky a nabízí dobře fungující příklady z praxe. Věřím, že se tato studie stane inspirací pro všechny, kteří se chtějí vydat cirkulární cestou,“  řekl Pavel Telička, místopředseda Evropského parlamentu.

Mezi úspěšné a inovativní projekty stojící na principech cirkulární ekonomiky se řadí například projekt technologie HYDAL společnosti Nafigate Corporation, který řeší zpracování odpadních kuchyňských olejů a vyrábí z nich biopolymer. Tento projekt se dostal mezi pět finalistů prestižního programu EUROSTARS, který financuje špičkové nápady v oblasti inovací na úrovni EU. Kromě recyklace však studie představuje i příklady nových byznys modelů, které jsou založeny na modulárnosti či sdílené ekonomice. Patří mezi ně například Druhý život nábytku české divize švédského koncernu IKEA nebo modulární stavby firmy KOMA modular.

„Principy, na kterých cirkulární ekonomika stojí, se dlouhodobě ukazují jednak jako rentabilní a zároveň propojující dlouhodobou ekonomickou i ekologickou udržitelnost v jeden moment. Z ekonomického pohledu se předpokládá, že zavedení fungujících nástrojů cirkulární ekonomiky může  Evropě od roku 2030 generovat roční výnosy ve výši 600 mld. Eur ročně. Ovšem než se tak stane, budeme muset překonat řadu bariér, které nám blokují efektivní řízení udržitelného rozvoje,” vysvětlila Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Studie Cirkulární Česko proto zároveň analyzuje i základní bariéry úspěšného fungování cirkulární ekonomiky u nás. Za základní bariéry se považují tržní a kulturní překážky. Pro mnohé trhy jsou totiž systémy uzavřeného cyklu živin a materiálu zcela novým paradigmatem. Současná společnost funguje na principech “vyrobit-vytěžit-vyhodit”, což v rámci Evropské unie představuje spotřebu až 16 tun materiálu na jednoho obyvatele EU ročně. A jen 5 % z těchto surovin je vráceno zpět do systému. Absolutně klíčová je tedy základní změna mentálního nastavení tak, aby firmy začaly hledat nové cesty pro opětovné využití materiálu. Dalšími bariérami je ale například i nutná změna legislativního prostředí, které zejména v oblasti nakládání s odpady stále zvýhodňuje nešetrné a neekologické skládkování.

„Je dobré vědět, že ani jedna z výše zmíněných bariér není neměnná či dokonce neprůchodná. Každá bariéra vyžaduje v kontextu dané společnosti či samosprávy individuální analýzu a bližší prozkoumání. Jedině tak lze poté zodpovědně zvážit, které principy cirkulární ekonomiky budou nejlépe zapadat do dané firemní aktivity. Být mezi prvními, kteří si tyto principy uvědomí a dokonale osvojí, je ale do budoucna významná tržní výhoda,“ dodal spoluautor studie Cyril Klepek, Senior Inovation Designer z Direct People. K překonání bariér může také významně přispět i tzv. “technologický skauting”, jehož základním cílem je pro firmy vyhledat a pomoci aplikovat nejnovější dostupné technologie, které vznikají na půdě výzkumných institucí. „Rychlost transferu technologií z akademické půdy do byznysu je často klíčová i pro rozvoj inovací v cirkulární ekonomice,” uzavírá Cyril Klepek.

Publikace je volně dostupná a ke stažení na webových stránkách Institutu cirkulární ekonomiky - https://incien.org/wp-content/uploads/2018/08/WP_CE.pdf .

Uhelná energetika se v českých zemích rozvíjela v několika vlnách. Nejmasivnější nárůst nových parních (uhelných) elektráren nastal hned po vzniku samostatného Československa. Umožnila to i vysoká úroveň prvorepublikového strojírenství a ocelářství. Poválečné roky charakterizoval přechod na blokové uspořádání uhelných elektráren, 60. až 80. léta pak skokový nárůst výkonů. V současnosti je výroba elektřiny z uhlí v České republice na ústupu: za posledních 15 let klesl podíl uhelných elektráren na výrobě o více než 16 procentních bodů, další elektrárny byly významně modernizovány a ekologizovány. Další snižování uhelného výkonu přijde v následujících desetiletích s tím, jak evropská energetika přechází na bezemisní zdroje.

Když v roce 1879 rozsvítil Edison svou první žárovku, těžilo se na území dnešní České republiky téměř 11 milionů tun uhlí ročně. Uhelné alias parní elektrárny tudíž byly logickou volbou i při elektrifikaci českých zemí. Uhlí rovněž hrálo významnou roli při plánování veřejných zdrojů – už před první světovou válkou se uvažovalo o velkých parních elektrárnách právě v oblastech uhelných pánví.

Strojovna, elektrárna Trmice 1915

„Uhlí od začátku průmyslové revoluce plnilo roli klíčového energetického zdroje a v této roli pokračovalo i v rámci elektrifikace. Uhelné elektrárny přispěly společně s vodními k rychlému rozšíření elektřiny v Československu a umožnily rozvoj průmyslu, na jehož tradici jsme pyšní dodnes,“ vysvětluje Ladislav Štěpánek, člen představenstva a ředitel divize klasická energetika ČEZ.

Zlatá léta rozvoje i válečné stagnace

V době vzniku samostatného Československa fungovala největší parní elektrárna v Praze. Výrobna v Holešovicích (spuštěná na začátku století) disponovala v roce 1918 výkonem 32 000 koňských sil, tedy necelých 24 MW. O osm let později byla přebudována na parní teplárnu a předurčila tak trend, který trvá dodnes. Hned za ní stála s 30 000 koňskými silami parní elektrárna v severočeských Trmicích, která jako teplárna funguje dodnes. Poloviční výkon měla Východočeská elektrárna v Poříčí, kde rovněž dosud ČEZ elektřinu vyrábí. Parní elektrárna Andělská Hora na Liberecku měla 20 000 koňských sil.   

Po vydání zákona „O soustavné elektrizaci“ z roku 1919 vyrůstaly až do roku 1939 různé elektrárny a elektrárničky na celém území prvorepublikového Československa doslova jako houby po dešti. Zatímco na Slovensku se zaměřili hlavně na výstavbu vodních elektráren (Váh), v Čechách a na Moravě probíhalo vedle výstavby nových zdrojů i neustálé rozšiřování a modernizování stávajících jak podnikových, tak i městských elektráren. Významnou roli začaly hrát rovněž závodní elektrárny budované převážně v bezprostřední blízkosti uhelných dolů. Za zmínku stojí například ve 20. letech let minulého století postavená elektrárna Ervěnice I na Mostecku či zprovoznění elektrárny Karolína na Ostravsku. V meziválečném období tak bylo na území republiky v provozu 91 turbín s průměrným jednotkovým výkonem 7,91 MW.  V letech 1919–1939 navýšily všeužitečné společnosti – které měly povinnost zájemce o elektrifikaci připojovat – výkon parních elektráren o 354,7 MW. V roce 1920 přitom činil celkový výkon všech evidovaných elektráren 800 MW.

Během nacistické okupace výstavba nových zdrojů stagnovala. Byly dokončeny jen vodní elektrárny rozestavěné ještě před druhou světovou válkou, z nichž nejznámějšími a fungujícími dodnes jsou Štěchovice a Vydra. Jediná nová teplárna s elektrickým výkonem 200 MW vyrostla v Záluží u Mostu během výstavby závodu na výrobu syntetického leteckého benzínu z uhlí.

V roce 1941 započala výstavba elektrárny Ervěnice II, která měla být s 1000 MW nejvýkonnější na světě. Plán vytvořit na území okolo Mostu obrovské chemické a energetické komplexy, které by sloužily jako zdroje pro německý průmysl, vzal pochopitelně s porážkou nacistického Německa za své. Nicméně v roce 1948 byly v rozestavěné elektrárně uvedeny do provozu první kotel a turbína, stavba byla dokončena v roce 1952. Elektrárna Ervěnice II s celkovým výkonem 140 MW – oproti plánovanému 1 000 MW – ukončila provoz v roce 1980.

Tři desetiletí elektrárenské výstavby

Znovuoživení průmyslu po skončení druhé světové války znamenalo i návrat k navyšování výrobních kapacit elektrické energie. Do provozu tak byly koncem 50. let uvedeny elektrárny Hodonín, Poříčí II, Opatovice a Tisová, na začátku 60. let pak elektrárna Mělník I. Zároveň nastala éra první generace nových elektrárenských výkonů s přechodem na blokové uspořádání kotel – turbína. V některých elektrárnách staršího typu se navyšovaly stávající kapacity turbogenerátorů, takže měly výkony od 25 přes 32 a 36 až po 50 MW. S novou výstavbou se ovšem již definitivně přecházelo na výrobní jednotky o výkonech 50 či 55 MW. Rovněž byl zahájen vývoj bloků o výkonech, které známe dnes, tedy 100 a 200 MW.

V letech 1960 až 1965 se již naplno rozběhla výstavba uhelných elektráren s výrobními bloky 110 MW. První tři byly postaveny v elektrárně Tisová, po šesti měly Tušimice I a Prunéřov I. První „dvoustovka“, která je dnes v depozitu Národního technického muzea v Praze, byla zprovozněna v elektrárně Ledvice.

Celkem bylo ve velkých parních elektrárnách v období 1960–1970 zprovozněno 1 980 MW nových výkonů.  Koncem roku 1970 tak bylo v provozu 20 jednotek po 32 MW, 26 jednotek a bloků 50 až 55 MW, 21 bloků po 100/110 MW a 3 bloky po 200 MW.

V roce 1970 se začala psát prvními dvěma zprovozněnými bloky 200 MW i historie elektrárny Počerady, následně k nim přibyly další dva a stejný počet i v roce 1978. Elektrárna Mělník v té době měla 4 x 110 MW.  

„Ve druhé polovině 70. let byly zprovozněny elektrárny Dětmarovice, Tušimice II a Chvaletice, všechny s výkonem 4 x 200 MW. Velký skok nastal ovšem již v roce 1975, kdy byl spuštěn Mělník III s jediným, zato však s 500 MW blokem. Jako poslední byla v bývalém Československu roku 1982 kompletně zprovozněna elektrárna Prunéřov II s pěti výrobními bloky, každý o výkonu 210 MW. Tou vůbec nejmodernější uhelnou elektrárnou v portfoliu ČEZ je pak nadkritický blok v Ledvicích s výkonem 660 MW a uvedený do zkušebního provozu v listopadu 2017,“ konstatuje Ladislav Štěpánek.   

V období 1970 až 1989 bylo nově vybudováno 8 640 MW elektrárenských výkonů. Vesměs se jednalo o 110 a 200 MW bloky, výjimkou byly Elektrárna Prunéřov II s 210 MW a Mělník III s jedním 500 MW blokem.

Ekologizace elektráren od 90. let

Prudký rozvoj uhelných elektráren si vybíral daň na životním prostředí a uvědomovali si to i socialističtí plánovači. Jediný pokus o odsíření (Tušimice II), který se začal realizovat v 80. letech, ale nikdy nebyl dotažen do konce, neboť odsiřovací jednotku sovětské provenience se nepodařilo vůbec uvést do provozu. Teprve po politických a společenských změnách listopadu ´89 došlo k mohutným investicím do ekologizace uhelných zdrojů.

„Vybrané uhelné bloky budou v následujících letech odstaveny, modernizované chceme provozovat ještě po nějaký čas dále. Do roku 2050 plánuje ČEZ být uhlíkově neutrální. Éra uhelných elektráren v českých zemích se po téměř dvou stoletích důstojně uzavře,“ dodává Ladislav Štěpánek.

Informujeme o změnách v oblasti podpory energetických úspor na budovách veřejného sektoru (výzva č. 100) Operačního programu Životní prostředí 2014–2020, ke kterým došlo v důsledku aktualizace „Pravidel pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020“ a jednání mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem průmyslu a obchodu.

S ohledem na změnu „Memoranda o spolupráci Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014–2020 a Operačního programu Životní prostředí 2014–2020“ je nově možné, aby podporu z OPŽP získaly i nemocnice zřízené jako akciové společnosti, které jsou 100% vlastněné věřeným subjektem a pověřené závazkem veřejné služby (SGEI).

Dále byla zavedena zvýhodněná podpora pro architektonicky cenné budovy, které byly postaveny na roveň památkově chráněných objektů, a bylo odstraněno omezení, že nejsou podporována opatření realizovaná na zchátralých dlouhodobě nevyužívaných objektech.

Podle OSN bude v polovině století žít ve městech asi 6,4 miliardy lidí. Jak bude možné uživit takové množství lidí? Nakolik budou města potravinově soběstačná? Jaké jsou vyhlídky městského zemědělství v Evropě a v Česku? S trochou nadsázky lze říci, že klíčovým úkolem územního rozvoje bude dostat výrobu potravin do měst. Více ZDE

Tématem potravinového odpadu se bude zabývat druhý den konference Prevence vzniku odpadů (Praha, 20. - 21.9.)

program a podrobnosti ZDE

Zdroj: Zajimej.se

Společnost ODLAKOVNA SILVER s.r.o. z Brušperku na Frýdecko-Místecku dostala pokutu 185 tisíc korun. Inspektoři ČIŽP z oddělení ochrany ovzduší v Ostravě při kontrole zjistili, že bez povolení více než sedm měsíců provozovala zařízení na odstraňování nátěrů z povrchu vadných disků kol přijímaných z automobilového průmyslu.

Nátěrové hmoty byly z disků odstraňovány v lázních naplněných koncentrovanou kyselinou sírovou. Provozovna fungovala v objektu stojícím nedaleko zástavby s rodinnými domy. „Na základě podnětů od občanů jsme na místě provedli šetření. Zjistili jsme, že firma provozovala odlakovnu bez povolení Krajského úřadu Moravskoslezského kraje od ledna do srpna 2017. Porušila tím zákon na ochranu ovzduší. Během nepovoleného provozu bylo odlakováno přes 30 tisíc disků kol,“ řekl Karel Kozubek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Provedená kontrola měla pozitivní dopad na životní prostředí v lokalitě. „Provozovatel zdroje znečišťování ovzduší sám svoji protiprávní činnost zastavil ještě před uložením sankce,“ dodal Kozubek.

Senát by měl podle svého výboru pro životní prostředí podpořit unijní zákaz či omezení některých jednorázových plastových výrobků. Na rozdíl od vlády výbor doporučil i zákaz plastových vatových tyčinek, u nichž lze plast nahradit upraveným papírem či bavlnou. Náměstek ministra životního prostředí Vladislav Smrž to podpořil, pokud existuje cenově dostupná alternativa.

Změnu vládního stanoviska náměstek připustil, ale neslíbil. "Nemůžu mluvit za vládu, že to změní," uvedl Smrž. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Eduard Muřický uvedl, že navrhovaná směrnice EU je vyvážená a flexibilní. Některé cíle směrnice jsou ale podle něj "možná příliš ambiciózní" a "realita bude skromnější".

Evropská komise navrhla s cílem snížit znečištění oceánů plasty mimo jiné zákaz jednorázových plastových brček nebo nádobí, pokud pro ně existují dostupné a cenově přijatelné alternativy. Omezení by se mělo vztahovat na nádoby na potraviny a nápojové kelímky. V případě hygienických vložek, vlhčených ubrousků a balonků má být určen způsob jejich likvidace. Členské státy by podle komise měly do roku 2025 zajistit sběr 90 procent jednorázových plastových lahví od nápojů, například prostřednictvím systémů vratných záloh.

Stanovisko výboru nepodpořil pouze senátor Zdeněk Nytra z klubu ODS. Obává se, že směrnice poškodí české či evropské výrobce a pomůže asijským. Smrž k tomu řekl, že opatření by se kromě výrobců mělo vztahovat také na dovozce. Senátorka Renata Chmelová z klubu KDU-ČSL uvedla, že evropské státy vyrobí 19 procent celosvětové produkce plastových výrobků zatímco asijské zhruba polovinu.

Předseda senátorského klubu STAN Jan Horník doporučoval, aby se směrnice týkala také malých plastových balení mléka do kávy či čaje. Plastová brčka by podle Horníka mohla nahradit slaměná nebo i makaróny. Chmelová navrhovala, aby víčka z tvrdého plastu u balených nápojů byla pevně připevněna k lahvím; podle Smrže je to možné jen u nesycených nápojů. Jan Látka (ČSSD) doporučoval zálohovat také nádoby například na kapaliny do ostřikovačů.

Směrnici by chtěla komise prosadit podle Smrže ještě ve stávajícím složení, tedy do poloviny příštího roku. Až podle konečného znění návrhu směrnice ministerstvo zjistí, jaké by měla dopady na české výrobce a dovozce, uvedl náměstek. Změny by se měly promítnou do zákonů o odpadech a o výrobcích s omezenou životností, které chce ministerstvo životního prostředí poslat do připomínkového řízení na podzim.

Návrhy by podle propočtů Evropské komise měly k roku 2030 snížit znečištění nyní zakazovanými deseti plastovými výrobky v mořích o více než polovinu a ušetřit spotřebitelům asi 6,5 miliardy eur (přes 165 miliard Kč).

Zdroj: ČTK

Pojem „oběhové hospodářství či cirkulární ekonomika“ je v poslední době často skloňovaným výrazem jak na globální, tak lokální úrovni. Oběhové hospodářství je trendem, který je jednou z prioritních oblastí udržitelného rozvoje Evropské unie. Pochopit však jeho základní principy, které lze úspěšně aplikovat do praxe nemusí být snadné. A právě proto Fakulta technologie prostředí VŠCHT v Praze otevřela kurz nástavbového vysokoškolského studia celoživotního vzdělávaní s názvem Oběhové hospodářství. Po úspěšném prvním ročníku odstartuje 7.9.2018 další ročník, na který je možné se zapsat již nyní.  

Kurz nabídne odpovědi na otázky, co skutečně oběhové hospodářství znamená, jaké příležitosti přináší těm, kteří jeho potenciál začnou vnímat mezi prvními. Zaměří se na to, jak nastavit nové business modely tak, aby byly udržitelné, v souladu s legislativou a současně inovativní. Zároveň však poskytne účastníkům nejnovější informace z oblasti oběhového hospodářství a plány a vize z celosvětového hlediska i na lokální úrovni.

„Přechod od lineárního na oběhové hospodářství změní zaběhlé přístupy k využití zdrojů a bude mít zásadní vliv na vývoj nových postupů a technologií a celkovou zaměstnanost u nás i v EU. Podle nejnovějších odhadů by v EU přechod na oběhové hospodářství mohl k roku 2030 vytvořit až 2 miliony pracovních míst a ušetřit 600 miliard EUR. Pro úspěšnou realizaci tohoto ambiciózního plánu je ale potřeba vytvořit novou generaci manažerů, lídrů a občanů, kteří se budou schopni efektivně orientovat a využít nových možností, které koncept oběhového hospodářství nabízí,“ dodává Soňa Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky. Kurz Oběhové hospodářství je určen pro manažery rozvoje, životního prostředí, CSR či podnikové ekology. Stejně tak je vhodný pro pracovníky na klíčových pozicích, kteří rozhodují o strategiích volených pro zajištění „resilience“ podniku a vyhledávání nových příležitostí.

„I v druhém ročníku kurzu celoživotního vzdělávání poskytnou akademičtí pracovníci společně s odborníky z praxe znalosti z různých oblastí, se kterými oběhové hospodářství souvisí. Budeme se věnovat odpadovému hospodářství, vodnímu hospodářství, ochraně ovzduší, alternativním zdrojům energie, předcházení vzniku odpadů, recyklačním technologiím, elektroodpadu, potravinovým odpadům, posuzování životního cyklu, CSR, certifikaci, reportingu a dalším tématům. Opět zazní výhody i nedostatky, perspektivy i limity současných nástrojů zavádění oběhového hospodářství do praxe. Náš kurz je platformou pro výměnu názorů a zkušeností v oběhovém hospodářství a je vstupenkou do komunity odborníků vnímajících podnikání v souvislostech,“ dodává Vladimír Kočí, garant kurzu a děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT v Praze.

Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT spolupracuje v rámci tohoto kurzu také s odborníky z praxe. Ti na přednáškách poukazují na konkrétní fakta, aktivity či překážky v realizaci skutečných projektů aplikací principů oběhového hospodářství.

První ročník kurzu už přinesl první výsledky v praxi. Mezi dvaadvaceti studenty, kterými byli zejména odborníci z praxe, byla Klára Hálová ze společnosti Karlovarské minerální vody, která ke kurzu dodává: “Kurz a kontakty v něm získané mají obrovský přesah do mé práce, takže je to obohacující nejen pro mě jako člověka, ale i pro naši společnost.” Společnost Karlovarské minerální vody navíc v tomto roce oznámila zahájení výzkumných aktivit projektu Zálohujme?, jehož cílem je zjistit možnosti navýšení množství zpětně odebraných PET lahví v České republice. Výzkumná skupina, kterou tvoří společně s experty z VŠCHT a Institutu Cirkulární ekonomiky, vznikla právě na základě navázání úzké spolupráce v průběhu kurzu. “A tento projekt není jediný, začali jsme spolupracovat i s dalšími účastníky. Snažíme se, aby čerstvé informace, které na kurzu získali, mohli ihned aplikovat v praxi“ dodává Soňa Jonášová z INCIEN.

Další ročník kurzu Oběhového hospodářství bude probíhat od září 2018 do května 2019. Je tvořen 11 celodenními výukovými bloky, dvoudenní exkurzí na Jižní Moravu a nebudou chybět ani exkurze do ZEVO Malešice a Ústřední čistírny odpadních vod v Praze. Absolvent kurzu bude umět vnímat souvislosti stejně dobře jako příležitosti pro rozvoj konkrétní oblastí, které se věnuje ve svém pracovním prostředí. Získá také komplexní znalosti v oblasti současného stavu rozvoje oběhového hospodářství. Odbornými partnery pro další ročník jsou Institut cirkulární ekonomiky, z.ú., SUEZ Využití zdrojů, a.s., Asociace oběhového hospodářství a Veolia Česká republika, a.s. Druhý ročník kurzu proběhne pod záštitou dvou ministerstev, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu.

Na druhém ročníku kurzu zbývají stále volná místa! Praktické informace a registraci naleznete na webových stránkách: https://cv.vscht.cz/kurzy-cv/obehove-hospodarstvi. V případě jakýchkoliv dotazů neváhejte kontaktovat Markétu Šerešovou, e: marketa.seresova@vscht.cz

Překotný vývoj na poli technologií zastihl i automobilový průmysl v mnohém nepřipravený. Tradičním automobilkám konkurují firmy jako Google či Amazon. Mladoboleslavská Škodovka se proto snaží konkurenty předběhnout a testuje poslední inovace v elektromobilitě, autonomních autech či ve sdílených jízdách. „V digitálu je klíčová rychlost,“ říká zakladatelka Škoda Auto DigiLabu Jarmila Plachá. Více ZDE nebo níže

Dokument ke stažení:

škoda.jpg (502342)

škoda2.jpg (576245)

Život lidí je doslova postaven na písku, který se hned po vodě stal surovinou, které se spotřebuje nejvíce. Písek totiž není jen v budovách, ale prakticky ve všem: od skla a asfaltu přes kosmetiku, zubní pasty, mikročipy a displeje chytrých telefonů až po automobily a letadla. Oxid křemičitý, který se z písku získává, se používá i ve vinařství a mnoha dalších odvětvích potravinářského průmyslu. Brzy by se však mohl stát nedostatkovým zbožím. Na pouštích je sice písku stále ohromné množství, jenže ten je pro výrobu betonu nevhodný. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Sucho nesužuje Českou republiku prvním rokem, ale už pátým v řadě. A protože se zřejmě kvůli klimatickým změnám situace nezlepší ani do budoucna, finišují ministerstva životního prostředí a zemědělství s přípravou nové legislativy, která přinese radikální změny. Určí, jak se kdo bude moci během sucha chovat a zacházet s tím nejcennějším – vodou. Nová pravidla by měla začít platit od roku 2020. Bude to velká novela vodního zákona. „Dnes máme ve vodním zákoně velmi dobře zpracováno, jak reagují jednotlivé složky v případě povodní, ale v případě sucha nic,“ řekl k tomu MF DNES ministr životního prostředí Richard Brabec.

Podle něj má být novela naprosto zásadní v tom, že přesně určí, co dělat na obecní, krajské i národní úrovni tehdy, když bude hrozit nedostatek vody. „Ve chvíli, kdy Český hydrometeorologický ústav vydá výstrahu, že hrozí nedostatek vody, podobně jako dnes upozorňuje na nebezpečí zvýšené hladiny řek u povodní, sejde se krajská komise složená z vodohospodářů, zástupců povodí a kraje a bude vyhodnocovat, jestli je potřeba omezit odběry vody. Logicky nejdříve třeba na zalévání nebo napouštění bazénů, tzn. na užívání pitné vody jako vody užitkové, a pak postupně až do úrovně omezení odběrů vody na pití,“ přiblížil ministr Brabec a hned dodal: „To je samozřejmě katastrofická situace, ale musíme na ni být připraveni i legislativně, i když voda na příděl zní hrozivě.“ Kvůli nedostatku vody si už však i dnes musí řada obcí zvykat na zásobování vodou z cisteren do obecních vodojemů. V leckterých z nich se už voda dokonce pouští jen na několik hodin denně. Sucho se do budoucna dotkne našich každodenních životů ve všech směrech. Postihne všechny oblasti, a to včetně průmyslu a výroby, energetiky, zemědělství, rozvoje měst nebo dopravy.

Počítá se dokonce s tím, že třeba obce se do budoucna budou rozvíjet podle toho, jestli budou mít dostatek vody a budou k ní moci připojit nové obyvatele. Velkou výzvou bude také vyrovnání se se suchem pro zemědělce, kteří se budou muset naučit obhospodařovat svá pole jinými způsoby než dosud. Pro příklad úspory vody nebudou už moci třeba zalévat dnešními plošnými závlahami z obrovských trubek a pomocí rotujících trysek. Kvůli nedostatku vody se budou muset vyvíjet odrůdy, jež budou schopny přežít v sušším počasí. Podle suchosti krajiny se také bude posouvat jejich výskyt. Už dneska je třeba leckde v České republice sucho na brambory, které se kdysi pěstovaly skoro všude. A vyřešit se v budoucnu bude muset i to, čím se v zimě bude krmit dobytek. Místo zelené trávy je na pastvinách už dnes spáleniště a další tráva na nich bez deště neroste. A zemědělci se již dnes bojí, že budou muset porážet tisíce krav, protože je nebudou mít čím nakrmit. Boj se suchem si vyžádá miliardové investice. Voda pro domácnosti by však kvůli tomu podražit neměla, což MF DNES potvrdil i ministr Brabec.

Kde je nyní situace, pokud jde o sucho, nejhorší?

Dlouhodobě je to jižní Morava, která má v podstatě už dneska v některých oblastech charakter polopouště. Když se ale podíváte na mapu půdní vlhkosti, tak ta situace je podobně špatná třeba i v některých oblastech východních Čech, ve středních Čechách a v severozápadních Čechách, respektive v Ústeckém kraji a ve střední a na severní Moravě. V tuto chvíli je až 70 procent území České republiky ve stadiu silného nebo mimořádného sucha, což je obrovské číslo a mělké vrty do třiceti metrů k vodě nedosáhnou. A to je teprve konec července.

Pokud bude obdobné počasí i v srpnu, co se dá očekávat?

Zřejmě něco podobného jako v roce 1993, kdy byly stovky obcí zásobovány cisternami. Ostatně to se děje i dneska, i když se o tom moc nemluví, ale pravda je, že mnoha obcím už dneska vozí vodu cisterny do obecních vodojemů. V některých obcích se už dokonce pouští voda jen několik hodin denně. Od roku 2014 prakticky zažíváme pátý suchý rok v řadě a ten srážkový deficit je v řadě míst republiky až roční.

Co se s tím dá dělat?

My jsme začali se suchem reálně bojovat právě v roce 2014. Rozhýbali jsme vládu, aby přijala koncepční dokumenty. Začali jsme masivně investovat do zadržování vody v krajině. To z mé strany není vychloubání. To je konstatování, protože příprava na sucho měla začít daleko dřív. To se ale na rozdíl od povodní nebralo jako problém. Sucho nikoho do té doby ani moc nepostihovalo. Na druhou stranu, povodňové zábrany jsme také začali stavět až potom, co jsme prožili katastrofické scénáře. Ale vědci už v souvislosti s povodněmi upozorňovali, že sucho je jen druhá strana jedné mince. Takže místo popírání změn klimatu měli naši předchůdci konat.

Co tedy teď bude vláda v boji se suchem dělat?

Ale my už děláme. Nejenže naše ministerstvo pomáhá lidem se sběrem dešťovky (dotacemi pro domácnosti, které využijí dešťovou vodu – pozn. red.), což je ale samozřejmě jen střípek v té mozaice mnoha reálných a potřebných kroků. Za minulý rok a půl jsme pomohli už takřka třem stům obcí s novými vrty nebo jsme současné vrty posílili. Teď jsme na to vypsali novou výzvu, kde máme dvakrát víc peněz (z původních 300 milionů se podpora navýšila na 600 milionů korun), a chtěli bychom jimi pomoci až pěti stům především menších obcí, kterým právě ty mělčí vrty vysychají. Současně se zaměřujeme na návrat k původnímu rázu krajiny. Napravujeme historické chyby. Sto let jsme z krajiny kvůli strachu z povodní a kvůli zemědělství odváděli vodu, narovnávali řeky a nechávali vysychat mokřady. Za posledních 80 let jsme odvodnili milion hektarů mokřadů, což je moc, když máme 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy. Vodu do krajiny teď musíme vrátit. Největší výzva to ale bude pro zemědělství. Pole se už nebudou moci zalévat jako dnes, kdy třeba na pole se saláty stříkala voda plošně z obrovských trubek. To velmi rychle přestane a třeba pro ovocnářství nebo zelinářství bude řešením kapková závlaha, stejně jako třeba v Izraeli, který je pro nás obrovským vzorem v tom, jak nakládat s vodou.

Resort zemědělství s tím souhlasí?

Ano, na koncepci pracujeme společně. I když ministerstvo zemědělství teď aktuálně řeší první desítky miliard na možný převod pitné vody mezi regiony. Je také jasné, že se do budoucna budou muset vyvíjet odrůdy rostlin, které budou schopny přežít v sušším počasí. A vyřešit se také bude muset, čím v zimě krmit dobytek, protože je málo trávy. A zemědělci se bojí, že budou muset porážet krávy, protože je nebudou mít čím krmit.

Zmínil jste už, že ministerstvo zemědělství řeší první desítky miliard na převod vody mezi regiony. Dá se říct, kolik už boj se suchem stál a ještě stát bude?

Jenom naše ministerstvo už na boj se suchem vydalo jedenáct miliard korun. V budoucnosti to určitě naroste na stovku miliard korun. Do budoucna se obce budou rozvíjet podle toho, jestli budou mít dostatek vody.

Může se stát, že by došla voda?

Katastrofické sucho, že by i velká města přišla o vodu, to zatím na obzoru není. Velké přehrady zatím mají dostatek pitné vody i na několik let dopředu. Ale musíme se připravit na situaci – a ta už dneska reálně je – kdy stovky tisíc lidí po republice, hlavně v těch menších obcích, mají v letních měsících velký problém s vodou. Je to proto, že jsou zásobovány z menších a méně vydatných zdrojů. Proto připravujeme novou legislativu.

O co v ní jde?

Dnes máme ve vodním zákoně velmi dobře zpracováno, jak reagují jednotlivé složky v případě povodní, ale v případě sucha nic. Právě proto s ministerstvem zemědělství připravujeme velkou novelu vodního zákona, která bude naprosto zásadní. Bude obsahovat nové paragrafy týkající se sucha. Přesně určí, co dělat na obecní, krajské i národní úrovni. Cílem vždycky bude zajistit pitnou vodu pro domácnosti. Takže ve chvíli, kdy meteorologové vydají výstrahu, že hrozí nedostatek vody, sejde se krajská komise a bude vyhodnocovat, jestli je potřeba omezit odběry vody. Logicky se omezí nejdříve zalévání nebo napouštění bazénů, to znamená užívání pitné vody jako vody užitkové. Pak to postupně může dojít až do úrovně omezení odběrů vody na pití. To je katastrofická situace, ale musíme být na ni připraveni i legislativně, i když voda na příděl zní hrozivě.

Kdy by tato opatření měla platit?

Pravděpodobně někdy od roku 2020. Příští rok k tomu očekávám velkou debatu v parlamentu.

A může kvůli tomu podražit voda?

Kdybychom zdražili vodu, co bychom tím získali? Že by si bohatí klidně napouštěli bazény, protože si to mohou dovolit, zatímco ti chudší by na to dopláceli? Ne, nechceme zdražit vodu. Naopak se ji snažíme zlevnit třeba tím, že bude nově v nižší sazbě DPH. Tím se voda někde zlevní, někde vzniknou nově prostředky na obnovu vodohospodářské infrastruktury, která je zanedbaná. V Česku se pořád ztrácí v trubkách až dvacet procent vody a na to doplácí domácnosti. Problém vznikl v devadesátých letech, kdy se obce zbavily provozování infrastruktury. Uzavřely nevýhodné smlouvy na mnoho let dopředu. Výnosy z ceny vody šly do mateřských společností provozovatelů většinou v zahraničí a doma nebylo z čeho investovat do obnovy trubek.

Cíl pro maximální nárůst globálních teplot stanovený před třemi lety v Paříži nemusí být dostatečný pro stabilizaci světového klimatu. Dodržení limitu kolem dvou stupňů Celsia nad hodnotami z období před průmyslovou revolucí by stále nemuselo zabránit sledu procesů, který by vedl k dalšímu oteplování bez ohledu na kroky mezinárodního společenství. Přední klimatologové ve studii publikované v pondělí v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) varují, že spuštění různých navzájem se podporujících procesů by vedlo k růstu teplotních průměrů o čtyři až pět stupňů Celsia.

"Tyto rozdílové prvky mohou potenciálně fungovat jako řada dominových kostek. Jakmile jednu shodíte, posune Zemi směrem k další," vysvětlil agentuře Reuters jeden z autorů článku Johan Rockström, který je předním světovým odborníkem na klimatické mechanismy zpětné vazby oteplování, neboli způsob, jakým oteplování podporuje nové zdroje skleníkových plynů a snižuje schopnost planety absorbovat uhlík a odrážet teplo. Odhadovanou posloupnost jevů v závislosti na růstu teplotního průměru planety znázorňuje grafika britského deníku The Guardian.

Autoři nového výzkumu dospěli k závěru, že ani dodržení závazku ohledně udržení teplotního růstu "výrazně pod" dvěma stupni Celsia stanoveného na pařížské konferenci by nemuselo zabránit nástupu na cestu ke "skleníkové Zemi". Aktuálně se globální teplotní průměry pohybují o stupeň nad preindustriálními hodnotami a rostou tempem 0,17 stupně za desetiletí. Čerstvá studie zároveň zdůrazňuje, že závěry nejsou nezpochybnitelné.

"Doufám, že se pleteme, ale jakožto vědci máme povinnost prozkoumat, jestli je to reálné," řekl Rockström. Před 50 lety by podle něj podobný výzkum byl zavržen jako alarmistický, ale nyní "jsou vědci velmi znepokojeni". "Zastavit pád celé řady dominových kostek může být velmi složité, ne-li nemožné. Některá místa na Zemi se stanou neobyvatelná, jestliže se 'skleníková Země' stane skutečností," dodal ředitel výzkumného ústavu Stockholm Resilience Centre.

Řada propojených mechanismů globálního oteplování už podle Rockströma funguje, ovšem zatím jen s malým účinkem. Jako příklad uvádí jeho tým tání grónských ledovců, které by narušilo Golfský proud, což by vedlo ke zvýšení hladiny oceánu a hromadění tepla v Jižním oceánu. To by zase znamenalo rychlejší tání antarktických ledovců. Obavy z tohoto scénáře zvyšuje jiné nedávné zjištění o Golfském proudu, který je podle vědců nejslabší za posledních 1600 let.

Katherine Richardsonová z Kodaňské univerzity, která se na článku vydaném v PNAS rovněž podílela, uvedla, že odpovědí na současnou situaci není jen snižování emisí skleníkových plynů. Mezi návrhy jsou zlepšená správa lesů a půdy, ochrana biodiverzity a vývoj technologií na odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry a jeho skladování pod zemí.

Zdroj: ČTK

Skládku s téměř sedmi tisíci tunami kalů, které několik let znečišťují životní prostředí a obtěžují obyvatele Vratimova, v úterý 31. července 2018 předali zástupci Moravskoslezského kraje sdružení firem SUEZ Využití zdrojů a.s. a AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., aby ji zlikvidovaly. Do konce roku se tak město Vratimov zbaví velké ekologické zátěže.

„Nejpozději do konce října letošního roku by si mohli vratimovští občané oddechnout. Odtěžena a následně zlikvidována bude nejen samotná deponie materiálu, ale i přilehlý násep u železniční vlečky,“ uvedla náměstkyně hejtmana pro životní prostředí Jarmila Uvírová.

Veřejnou zakázku na odstranění materiálu z lagun Ostramo, který je dlouhodobě uskladněn na území města Vratimova, vyhlásil Moravskoslezský kraj loni v říjnu poté, co selhaly veškeré snahy o dohodu s  Vratimovem o jeho likvidaci. Kraj se proto rozhodl odstranit tuto ekologickou zátěž na vlastní náklady. Odtěžení, odvezení a odstranění materiálu si vyžádá téměř 40 milionů korun, z nichž větší část pokryje dotace ze Státního fondu životního prostředí České republiky, kterou se kraji podařilo získat. Přes 8 milionů korun půjde z krajského rozpočtu. Skládku bude sanovat vítěz výběrového řízení - sdružení společností SUEZ Využití zdrojů a.s. a AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o.

„Pro nás je dnešek velmi významným dnem. Po letech, kdy se o problému pouze diskutovalo, ale pro nápravu věci fakticky nic neudělalo, nastává okamžik, kdy dojde k odtěžení, odvezení a hlavně k ekologickému odstranění materiálu v zařízeních, splňujících nejpřísnější environmetální hlediska. Co je pro nás velmi podstatné, v průběhu celé akce nesmí být vytvořena žádná účelová mezideponie. Naložený materiál tak bude odvážen rovnou do zařízení, kde dojde k jejich energetickému využití,“ řekla náměstkyně hejtmana pro životní prostředí Jarmila Uvírová.

Dodala, že od předání lokality má zhotovitel maximálně 3 měsíce na odtěžení a odvezení materiálu a 10 měsíců na jeho likvidaci termickou cestou. „Odtěžený materiál, který se bude termicky zpracovávat v tlakové plynárně ve Vřesové, se bude přepravovat po železnici. Materiál směřující do spalovny v Ostravě, se na místo likvidace bude vozit nákladními automobily,“ upřesnila náměstkyně hejtmana Jarmila Uvírová s tím, že po celou dobu bude na realizaci zakázky dohlížet supervize zadavatele, tedy Moravskoslezského kraje.

„Vítáme, že se k odstranění této ekologické zátěže přistoupilo a že se našlo vhodné řešení. Odstranění vratimovské a dalších ekologických zátěží vnímáme jako důležitý krok ke zkvalitnění života v regionu, kde také žije a pracuje více než 350 našich zaměstnanců,“ uvedla Kateřina Kodadová, oddělení komunikace SUEZ Využití zdrojů a.s.

Deponie ve Vratimově vznikla v roce 2010, kdy se do areálu bývalých Vratimovských papíren naváželo palivo z lagun Ostramo, upravovalo se tu a odváželo ke koncovému využití. Úpadkem jedné ze společností, které se na této aktivitě podílely, dospěla situace do stavu, kdy se k deponii několik let nikdo nehlásil. Ztroskotaly také veškeré snahy o stanovení zodpovědnosti za vzniklou situaci. Kraj podal trestní oznámení na neznámého pachatele, policie však věc odložila.

Čtěte také:

Začne likvidace 7000 tun toxických kalů. Odstranění ekologické katastrofy zaplatí i stát (2.8., ČT)

Od roku 1989 klesla spotřeba vody o 50 procent. Výsledkem jsou vyšší fixní náklady, jež vysávají obecní kasy. Češi šetřili vodou natolik, až se prospořili k vyšším nákladům na infrastrukturu. Snížení spotřeby vody se potkalo s touhou postavit si domek kus od rušného města, což srazilo ekonomickou efektivitu vodohospodářských trubek. Více ZDE

Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo v pátek 3. srpna 2018 Výzvu IV programu podpory Obnovitelné zdroje energie. Cílem programu je podpora výroby a distribuce energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Podporovány budou zařízení s největší efektivitou a bez negativního vlivu na elektrizační soustavu. Žádosti o podporu jsou přijímány od 3. 8. 2018 do 29. 3. 2019. Text Výzvy včetně jejích příloh je k dispozici na webových stránkách Agentury pro podnikání a inovace a na webu Ministerstva průmyslu a obchodu

Pouze třetina obalů od jídla v plastových miskách a nádobách je recyklovatelná, uvádí britské úřady. Vyzývají proto tamní výrobce, aby přestali tento typ plastu používat. Nejčastěji je v nich zabaleno ovoce, zelenina, jogurty, margarín a jídla do mikrovlnné trouby. Zprávu přinesl deník The Guardian.

Misky na ovoce a zeleninu jsou nejčastěji vyrobeny ze tří typů polymerů, obaly mikrovlnných jídel zase z černého plastu. Tento druh umělé hmoty není snadné vytřídit. Asociace místních samospráv (LGA) proto vyzývá výrobce ke spolupráci s úřady, které chtějí vypracovat plán k zastavení používání nerecyklovatelných plastů.

Analýza anglicko-velšské Asociace místních samospráv (LGA) naznačuje, že tamní domácnosti ročně využijí až 525 tisíc tun plastových nádob, vaniček a tácků. Z toho je pouze třetina, tedy zhruba 169 tisíc tun, recyklovatelných.

Misky na ovoce a zeleninu jsou nejčastěji vyrobeny ze tří typů polymerů, obaly mikrovlnných jídel zase z černého plastu. Tento druh umělé hmoty není snadné vytřídit. LGA proto vyzývá výrobce ke spolupráci s úřady, které chtějí vypracovat plán k zastavení používání nerecyklovatelných plastů.

„Je načase, aby výrobci přestali zamořovat životní prostředí produkcí škodlivých obalů,“ říká pro Guardian Judith Blakeová, mluvčí LGA pro environmentalistiku. „I vláda by měla začít uvažovat o jejich zákazu,“ dodává.

Pokud se výrobci nebudou ani nadále zabývat výrobou materiálu, které lze recyklovat, měly by podle Blakeové přinejmenším přispívat k nákladům, které daňoví poplatníci platí za ochranu životního prostředí.

Nenechte si ujít!

Související článek:

Only a third of plastic food packaging can be recycled, councils say

Zdroj: Rozhlas.cz

Nová databáze bude určena zejména pro podnikatelské subjekty zpracovávající odpady a recyklované materiály a pro spotřebitele.

Nová databáze bude obsahovat informace zaslané ECHA společnostmi, které vyrábí, dováží nebo prodávají předměty s obsahem látek vzbuzujících mimořádné obavy a zařazených na Kandidátský seznam.

Požadavek na vytvoření této databáze vyplývá z revidované rámcové směrnice o odpadech, která nabývá účinnosti v červenci 2018. Směrnice je také součástí EU legislativního balíčku o odpadech a příspěvkem do politiky oběhového hospodářství.

Informace budou dostupné podnikatelským subjektům nakládajícím s odpady, aby jim napomohly při jejich zpracování a recyklaci. Cílem je zlepšit řízení rizik chemických látek při zužitkování odpadů a podporovat životní cykly s netoxickými materiály.

Tento nový projekt rovněž posiluje požadavek na dobrou komunikaci mezi účastníky dodavatelského řetězce, kterou předpokládá nařízení REACH a podle kterého společnosti musí komunikovat v dodavatelském řetězci a oznamovat ECHA látky v předmětech uvedené na Kandidátském seznamu.

Databáze má také za cíl pomoci spotřebitelům, aby mohli přijímat informovaná rozhodnutí při výběru bezpečnějších výrobků. Tím se bude také zvyšovat tlak na výrobce, aby v předmětech nahrazovali látky vzbuzující mimořádné obavy.

Další informace

• Evropská rada: nakládání s odpady a recyklace: Rada přijímá nová pravidla [EN]

• Směrnice Evropského parlamentu a rady: změna směrnice 2008/98/EC o odpadech [PDF] [EN]

• ECHA: oznamování látek v předmětech

• Kandidátský seznam

• Jak zasílat oznámení

• Údaje o látkách z Kandidátského seznamu látek obsažených v předmětech