Sucho nesužuje Českou republiku prvním rokem, ale už pátým v řadě. A protože se zřejmě kvůli klimatickým změnám situace nezlepší ani do budoucna, finišují ministerstva životního prostředí a zemědělství s přípravou nové legislativy, která přinese radikální změny. Určí, jak se kdo bude moci během sucha chovat a zacházet s tím nejcennějším – vodou. Nová pravidla by měla začít platit od roku 2020. Bude to velká novela vodního zákona. „Dnes máme ve vodním zákoně velmi dobře zpracováno, jak reagují jednotlivé složky v případě povodní, ale v případě sucha nic,“ řekl k tomu MF DNES ministr životního prostředí Richard Brabec.
Podle něj má být novela naprosto zásadní v tom, že přesně určí, co dělat na obecní, krajské i národní úrovni tehdy, když bude hrozit nedostatek vody. „Ve chvíli, kdy Český hydrometeorologický ústav vydá výstrahu, že hrozí nedostatek vody, podobně jako dnes upozorňuje na nebezpečí zvýšené hladiny řek u povodní, sejde se krajská komise složená z vodohospodářů, zástupců povodí a kraje a bude vyhodnocovat, jestli je potřeba omezit odběry vody. Logicky nejdříve třeba na zalévání nebo napouštění bazénů, tzn. na užívání pitné vody jako vody užitkové, a pak postupně až do úrovně omezení odběrů vody na pití,“ přiblížil ministr Brabec a hned dodal: „To je samozřejmě katastrofická situace, ale musíme na ni být připraveni i legislativně, i když voda na příděl zní hrozivě.“ Kvůli nedostatku vody si už však i dnes musí řada obcí zvykat na zásobování vodou z cisteren do obecních vodojemů. V leckterých z nich se už voda dokonce pouští jen na několik hodin denně. Sucho se do budoucna dotkne našich každodenních životů ve všech směrech. Postihne všechny oblasti, a to včetně průmyslu a výroby, energetiky, zemědělství, rozvoje měst nebo dopravy.
Počítá se dokonce s tím, že třeba obce se do budoucna budou rozvíjet podle toho, jestli budou mít dostatek vody a budou k ní moci připojit nové obyvatele. Velkou výzvou bude také vyrovnání se se suchem pro zemědělce, kteří se budou muset naučit obhospodařovat svá pole jinými způsoby než dosud. Pro příklad úspory vody nebudou už moci třeba zalévat dnešními plošnými závlahami z obrovských trubek a pomocí rotujících trysek. Kvůli nedostatku vody se budou muset vyvíjet odrůdy, jež budou schopny přežít v sušším počasí. Podle suchosti krajiny se také bude posouvat jejich výskyt. Už dneska je třeba leckde v České republice sucho na brambory, které se kdysi pěstovaly skoro všude. A vyřešit se v budoucnu bude muset i to, čím se v zimě bude krmit dobytek. Místo zelené trávy je na pastvinách už dnes spáleniště a další tráva na nich bez deště neroste. A zemědělci se již dnes bojí, že budou muset porážet tisíce krav, protože je nebudou mít čím nakrmit. Boj se suchem si vyžádá miliardové investice. Voda pro domácnosti by však kvůli tomu podražit neměla, což MF DNES potvrdil i ministr Brabec.
Kde je nyní situace, pokud jde o sucho, nejhorší?
Dlouhodobě je to jižní Morava, která má v podstatě už dneska v některých oblastech charakter polopouště. Když se ale podíváte na mapu půdní vlhkosti, tak ta situace je podobně špatná třeba i v některých oblastech východních Čech, ve středních Čechách a v severozápadních Čechách, respektive v Ústeckém kraji a ve střední a na severní Moravě. V tuto chvíli je až 70 procent území České republiky ve stadiu silného nebo mimořádného sucha, což je obrovské číslo a mělké vrty do třiceti metrů k vodě nedosáhnou. A to je teprve konec července.
Pokud bude obdobné počasí i v srpnu, co se dá očekávat?
Zřejmě něco podobného jako v roce 1993, kdy byly stovky obcí zásobovány cisternami. Ostatně to se děje i dneska, i když se o tom moc nemluví, ale pravda je, že mnoha obcím už dneska vozí vodu cisterny do obecních vodojemů. V některých obcích se už dokonce pouští voda jen několik hodin denně. Od roku 2014 prakticky zažíváme pátý suchý rok v řadě a ten srážkový deficit je v řadě míst republiky až roční.
Co se s tím dá dělat?
My jsme začali se suchem reálně bojovat právě v roce 2014. Rozhýbali jsme vládu, aby přijala koncepční dokumenty. Začali jsme masivně investovat do zadržování vody v krajině. To z mé strany není vychloubání. To je konstatování, protože příprava na sucho měla začít daleko dřív. To se ale na rozdíl od povodní nebralo jako problém. Sucho nikoho do té doby ani moc nepostihovalo. Na druhou stranu, povodňové zábrany jsme také začali stavět až potom, co jsme prožili katastrofické scénáře. Ale vědci už v souvislosti s povodněmi upozorňovali, že sucho je jen druhá strana jedné mince. Takže místo popírání změn klimatu měli naši předchůdci konat.
Co tedy teď bude vláda v boji se suchem dělat?
Ale my už děláme. Nejenže naše ministerstvo pomáhá lidem se sběrem dešťovky (dotacemi pro domácnosti, které využijí dešťovou vodu – pozn. red.), což je ale samozřejmě jen střípek v té mozaice mnoha reálných a potřebných kroků. Za minulý rok a půl jsme pomohli už takřka třem stům obcí s novými vrty nebo jsme současné vrty posílili. Teď jsme na to vypsali novou výzvu, kde máme dvakrát víc peněz (z původních 300 milionů se podpora navýšila na 600 milionů korun), a chtěli bychom jimi pomoci až pěti stům především menších obcí, kterým právě ty mělčí vrty vysychají. Současně se zaměřujeme na návrat k původnímu rázu krajiny. Napravujeme historické chyby. Sto let jsme z krajiny kvůli strachu z povodní a kvůli zemědělství odváděli vodu, narovnávali řeky a nechávali vysychat mokřady. Za posledních 80 let jsme odvodnili milion hektarů mokřadů, což je moc, když máme 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy. Vodu do krajiny teď musíme vrátit. Největší výzva to ale bude pro zemědělství. Pole se už nebudou moci zalévat jako dnes, kdy třeba na pole se saláty stříkala voda plošně z obrovských trubek. To velmi rychle přestane a třeba pro ovocnářství nebo zelinářství bude řešením kapková závlaha, stejně jako třeba v Izraeli, který je pro nás obrovským vzorem v tom, jak nakládat s vodou.
Resort zemědělství s tím souhlasí?
Ano, na koncepci pracujeme společně. I když ministerstvo zemědělství teď aktuálně řeší první desítky miliard na možný převod pitné vody mezi regiony. Je také jasné, že se do budoucna budou muset vyvíjet odrůdy rostlin, které budou schopny přežít v sušším počasí. A vyřešit se také bude muset, čím v zimě krmit dobytek, protože je málo trávy. A zemědělci se bojí, že budou muset porážet krávy, protože je nebudou mít čím krmit.
Zmínil jste už, že ministerstvo zemědělství řeší první desítky miliard na převod vody mezi regiony. Dá se říct, kolik už boj se suchem stál a ještě stát bude?
Jenom naše ministerstvo už na boj se suchem vydalo jedenáct miliard korun. V budoucnosti to určitě naroste na stovku miliard korun. Do budoucna se obce budou rozvíjet podle toho, jestli budou mít dostatek vody.
Může se stát, že by došla voda?
Katastrofické sucho, že by i velká města přišla o vodu, to zatím na obzoru není. Velké přehrady zatím mají dostatek pitné vody i na několik let dopředu. Ale musíme se připravit na situaci – a ta už dneska reálně je – kdy stovky tisíc lidí po republice, hlavně v těch menších obcích, mají v letních měsících velký problém s vodou. Je to proto, že jsou zásobovány z menších a méně vydatných zdrojů. Proto připravujeme novou legislativu.
O co v ní jde?
Dnes máme ve vodním zákoně velmi dobře zpracováno, jak reagují jednotlivé složky v případě povodní, ale v případě sucha nic. Právě proto s ministerstvem zemědělství připravujeme velkou novelu vodního zákona, která bude naprosto zásadní. Bude obsahovat nové paragrafy týkající se sucha. Přesně určí, co dělat na obecní, krajské i národní úrovni. Cílem vždycky bude zajistit pitnou vodu pro domácnosti. Takže ve chvíli, kdy meteorologové vydají výstrahu, že hrozí nedostatek vody, sejde se krajská komise a bude vyhodnocovat, jestli je potřeba omezit odběry vody. Logicky se omezí nejdříve zalévání nebo napouštění bazénů, to znamená užívání pitné vody jako vody užitkové. Pak to postupně může dojít až do úrovně omezení odběrů vody na pití. To je katastrofická situace, ale musíme být na ni připraveni i legislativně, i když voda na příděl zní hrozivě.
Kdy by tato opatření měla platit?
Pravděpodobně někdy od roku 2020. Příští rok k tomu očekávám velkou debatu v parlamentu.
A může kvůli tomu podražit voda?
Kdybychom zdražili vodu, co bychom tím získali? Že by si bohatí klidně napouštěli bazény, protože si to mohou dovolit, zatímco ti chudší by na to dopláceli? Ne, nechceme zdražit vodu. Naopak se ji snažíme zlevnit třeba tím, že bude nově v nižší sazbě DPH. Tím se voda někde zlevní, někde vzniknou nově prostředky na obnovu vodohospodářské infrastruktury, která je zanedbaná. V Česku se pořád ztrácí v trubkách až dvacet procent vody a na to doplácí domácnosti. Problém vznikl v devadesátých letech, kdy se obce zbavily provozování infrastruktury. Uzavřely nevýhodné smlouvy na mnoho let dopředu. Výnosy z ceny vody šly do mateřských společností provozovatelů většinou v zahraničí a doma nebylo z čeho investovat do obnovy trubek.
