ROZHOVOR Tuzemské budovy často spotřebovávají více energie, než kolik by musely. Společnost Enesa z ČEZ ESCO vlastníkům pomáhá najít možné úspory. Pomocí takzvaných EPC projektů dokáže snížit celkové náklady až o polovinu. Investici do modernizace pak majitelé splácí firmě přímo z úspor. "Úspory našim klientům garantujeme. Pokud bychom se nedostali na úsporu, kterou slíbíme, pak klientovi rozdíl doplácíme," říká v rozhovoru pro HN šéf společnosti Enesa Ivo Slavotínek. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Většinu starých hnědouhelných bloků odstavíme do konce roku 2025 z provozu, slibuje vedení Skupiny ČEZ. Konkrétní čísla zveřejnilo v nové prezentaci určené pro investory do firemních akcií a dluhopisů. Ještě loni ČEZ provozoval staré hnědouhelné elektrárny o výkonu 3400 megawattů. Otázkou zůstává, jestli staré uhelné kotle odstaví z provozu, nebo některé z nich prodá. Více ZDE

Zdroj: EURO

Na ruském kosmodromu Pleseck finalizují přípravy na start družice Sentinel-5P (Precursor). Již šestá družice z evropského programu pro monitorování životního prostředí a bezpečnosti s názvem Copernicus poputuje na oběžnou dráhu Země, aby poskytla data o kvalitě ovzduší. Díky tomuto programu může Evropa i celý svět od roku 2014 bezplatně a na principu plně otevřených dat využívat informace poskytované družicemi Sentinel a základní služby programu.

Sebraná data a informace ze Sentinelu-5P budou sloužit hlavně službě pro sledování atmosféry (CAMS) programu Copernicus. Evropské centrum pro střednědobou předpověď počasí, ECMWF, tak získá další důležitá data pro předpovědní modely. Ty poslouží při sledování vývoje kvality ovzduší, což státům pomůže při rozhodování a při tvorbě politik.

Sentinel-5P se zaměří na:

Znečištění ovzduší - Poskytne data o množství různých plynů jako například oxid dusičitý a oxid uhelnatý unikajících z dopravy Změří mj. oxid siřičitý z průmyslové výroby a zmapuje formaldehyd, který může být uvolněn do atmosféry prostřednictvím dřevozpracujícího průmyslu a lesních požárů.

Ozónovou vrstvu - Bude mapovat globální ozón, informace se využijí k denním prognózám ultrafialového záření např. pro veřejně dostupnou výstražnou službu. Díky ní budou dostupná ozónová data pro dlouhodobé sledování klimatu a atmosféry. Zaměří se také na ozón v dolní atmosféře, který může působit problémy s dýcháním a poškozovat vegetaci.

Klima - Bude sledovat hodnoty CO2 a skleníkové plyny jako je metan, který vstupuje do ovzduší z fosilních paliv, skládek, chovu hospodářských zvířat a zemědělství. Změří také aerosoly a mraky, které ovlivňují rovnováhu Země. Díky tomu bude možné lépe porozumět chemickým procesům v atmosféře a jejich vlivu na klima, což napomůže přijmout účinné strategie v boji proti změně klimatu.

Díky programu Copernicus může již 3 roky de facto kdokoliv bezplatně využívat data a informace poskytované družicemi Sentinel a základní služby programu. Data poskytuje již 5 družic programu: párová družice s radarovou anténou Sentinel-1 A/B, párová družice pro snímkování krajinného pokryvu Sentinel-2 A/B a Sentinel-3A, který je určený ke sledování vodních ploch, pobřežních oblastí a ledové pokrývky. Sentinel-5P poskytne data potřebná pro pozorování atmosféry a jejího znečištění a bude sbírat informace několik let až do doby uvedení do provozu meteorologické družice MetOp druhé generace (MetOp-SG). V přípravě jsou také další družice vyvíjené pro program Copernicus, Sentinel 3B, 4A/B, 5A/B a 6A.

Na palubě Sentinelu-5P je umístěn nejmodernější vědecký přístroj Tropomi, který mapuje množství stopových plynů, jako jsou oxid dusičitý, ozon, formaldehyd, oxid siřičitý, metan, oxid uhelnatý a aerosoly. Tyto plyny ovlivňují kvalitu ovzduší, mají tedy přímý dopad na naše zdraví a klimatické podmínky, ve kterých žijeme. Spektrometr Tropomi mapuje globální atmosféru každých 24 hodin s rozlišením až 7 km × 3,5 km, s rozsahem snímání o šířce záběru 2600 km, což je vzdálenost, která zajistí mapování celé planety během jediného dne. Každodenní informace o znečišťujících látkách v atmosféře s přesností, která nebyla dosud dostupná, přinesou zcela nový standard pro monitoring kvality ovzduší.

Gestorem programu Copernicus v České republice je Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem dopravy. Provádění programu na národní úrovni je zajišťováno mezirezortní pracovní skupinou Národní sekretariát GEO/Copernicus. Mediální kampaň spustila Evropská kosmická agentura, informace jsou dostupné tady a blog vědců najdete zde.

Státního zdravotního ústavu – Národního referenčního centra pro pitnou vodu vydal stanovisko ke zprávě o výskytu mikroplastů v pitné vodě a jeho zdravotním riziku. V závěru SZÚ uvádí, že riziko plastových vláken z pitné vody je zanedbatelné, že nemá smysl se jím speciálně zabývat. Stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (ukazatele zákal a abioseston) a činit běžná opatření při jejich zvýšených hodnotách.

Ve středu 6. září 2017 přinesl britský The Guardian (a po něm i některá česká média) zprávu o výsledcích jedné zahraniční studie, která zjistila, že většina vzorků pitné vody v různých zemích světa obsahuje malé plastové částice (mikroplasty), což je podle autorů studie alarmující a představuje to dosud neznámé, ale nepochybné zdravotní riziko a že je potřeba s tím něco začít dělat.

Studii zadala nezisková organizace Orb Media a provedla ji University of Minnesota School of Public Health. V rámci této jednorázové akce byly odebrány vzorky pitné vody ve dvanácti městech na pěti kontinentech a bylo zjištěno, že 83 % (v Evropě 72 %) odebraných vzorků obsahovalo mikročástice (vlákna) plastů v průměrném množství (na 1 litr) 3,8 vláken v Evropě a 9,6 v USA. Vlákna byla nalezena i ve vzorcích balených vod odebraných v USA. Zkoumány byly částice o velikosti od 2,5 mikrometru do cca 1 milimetru. Uvádí se, že mikroplasty pocházejí nejčastěji ze syntetického oblečení, otěru pneumatik, nátěrů, rozkladu makroplastů a z kosmetiky. V reakci na uvedenou zprávu se na Státní zdravotní ústav obrátila řada osob i novinářů, jaká je v tomto směru situace v ČR, zda se jí vůbec někdo věnuje a jaké představuje zdravotní riziko. Stručná a výstižná odpověď by mohla znít: výskyt těchto vláken se v pitných vodách ČR nesleduje, protože pro to odborníci nevidí žádný důvod, což vlastně potvrzuje i citovaná studie. Výskyt mikročástic i makročástic plastů ve světových mořích a některých povrchových sladkých vodách je v posledních pár letech diskutován jako environmentální problém. Nikoliv z hlediska dopadu na člověka, ale na vodní živočichy (mikročástice pro drobné korýše, větší kousky plastů pro ryby a vodní ptactvo), kteří tyto plasty nevědomky (či vědomky, protože si myslí, že se jedná o potravu) požijí a ony jim pak mechanicky škodí v zažívacím traktu, protože narušují další příjem a zpracování potravy.

Nyní organizace Orb Media, která proti znečišťování vodních toků a moří (mikro)plasty bojuje, zřejmě ve snaze přinést další argument proti tomuto znečišťování, nechala udělat velmi orientační průzkum pitné vody, aniž by měla v ruce jediný aspoň hypotetický důkaz o tom, že tyto částice člověku při požití škodí, a aniž by měla minimální znalosti o vodárenství. Tu nekompetenci lze odvodit z jejich tvrzení, že se dosud neví, jak se tyto částice mohou do vody dostávat. Přitom kdyby se zeptali kteréhokoli hygienika nebo vodohospodáře, který se zabývá zásobováním pitnou vodou, tak by jim to řekl:

a) Pokud se jedná o pitnou vodu, která se vyrábí z podzemních zdrojů, tak nejpravděpodobnější cestou vstupu je vzdušná kontaminace ve vodojemech.
b) Pokud se jedná o pitnou vodu, která se vyrábí z povrchových zdrojů (ze středních a dolních toků řek), tak nejpravděpodobnější cestou kontaminace je surová voda, kdy malé částice částečně prochází přes technologii úpravy. Vedle toho podobně jako u podzemních zdrojů i zde může docházet k vzdušné kontaminaci ve vodojemech, pokud zde nejsou žádné nebo dostatečně kvalitní filtry vzduchu ve větracích otvorech).

Zatím neexistuje žádný důkaz, ani nějaká odůvodněná hypotéza, že by plastové mikročástice při požití člověku (a vyšším živočichům) nějak škodily. V článku vyslovenou teorii, že se na částice mohou ve vodě vázat nějaké škodlivé chemické látky, považujeme za ničím nepodloženou snahu
aspoň nějaké riziko objevit. Plasty jsou obecně dost inertní a jejich sorpční schopnost skoro nulová.

V pitné vodě, i té nejčistší z chráněného podzemního pramene, se běžně vyskytují mikročástice, v jednom litru jich může být i tisíce, které člověk až na výjimky jako je zrnko písku okem nevidí a které jsou v naprosté většině přírodního původu (částice zeminy či vegetace, částice biofilmu, anorganické produkty bakterií, pylová zrna apod.), ale někdy i antropogenního původu (korozní produkty z potrubí ad.). Tyto částice lidskému zdraví – ve vodě v obvyklém množství – člověku nijak neškodí. Pokud je jich ve vodě více než obvykle, ukazuje to na nějakou technickou závadu, která by se měla odstranit, protože to může rušit proces dezinfekce vody (zákal) nebo narušit senzoriku vody (barva, průhlednost). Proto se při kontrole pitné vody, jak při výrobě, tak i na konci sítě u spotřebitele, sledují pravidelně dva ukazatele: zákal a mikroskopický obraz – abioseston. A jsou na ně vztaženy určité limity, aby jejich množství nepředstavovalo nějaký hygienický (dezinfekce), senzorický nebo technologický problém (zanášení sítě a nutnost častějšího odkalování). Když se ve vodě najdou např. pylová zrna, nikomu to sice neškodí (se lžičkou medu jich pozřeme tisíckrát více), ale výrobce vody už ví, že má nějakou závadu ve filtraci vzduchu na vodojemech a měl by zde instalovat nové filtry vzduchu nebo vůbec lépe řešit větrání vodojemu. Nebo když má za pískovými filtry na úpravně vody trochu vyšší zákal (který člověk vůbec není schopen zrakem detekovat), ví, že mu nedokonale funguje proces koagulace a filtrace vody a musí ho nějak upravit.

Ona citovaná studie nalezla v litru vody průměrně do 5 (Evropa) resp. 10 (USA) vláken. Zkuste si toto číslo porovnat s bezpečným limitem pro azbestová vlákna v pitné vodě, který americká US EPA stanovila ve výši 7 milionů (!) vláken v 1 litru vody (při vyšším množství je už určité riziko vzniku nezhoubných polypů ve střevě); tak vysoký limit existuje proto, že zatímco při inhalaci jsou azbestová vlákna prokázaným karcinogenem, při požití člověku prakticky neškodí (aspoň ne v koncentracích, které lze ve vodě nalézt tam, kde se používá azbestocementové potrubí). V ČR jsme kdysi měli pro azbestová vlákna limit 300 tisíc v litru pitné vody, ale protože tak vysoký počet se nikdy ve vodě nenalezl, byl tento ukazatel později jako zbytečný z legislativy pro pitnou vodu vypuštěn.

Takže organizaci Orb Media by bylo namístě položit otázku: Jestliže renomovaná americká agentura pro životní prostředí (US EPA) na základě dostupných vědeckých informací rozhodne, že bezpečný limit pro azbestová vlákna v pitné vodě je v řádu milionů v litru, jak můžete vážně přemýšlet o tom, zda představuje nějaké zdravotní riziko 5 či 10 plastových vláken?

Možná, že když si na stůl postavíme sklenici s vodou nebo hrnek s čajem, ve kterém bude průměrně jedno mikrovlákno, které tam doputovalo s vodou z kohoutku, a svlékneme si svetr, budeme mít záhy v hrnku vláken desetkrát tolik a než ten hrnek vypijeme, vdechneme vláken ještě tisíckrát víc. Tím nechceme tvrdit, že plastová vlákna nemohou představovat nějaké riziko pro lidské zdraví. Nevíme. Ale jestli ano, pak to nebude při jejich požití, ale při jejich inhalaci, kde je ostatně negativní vliv malých prachových částic na zdraví dobře dokumentován.

Proto také němečtí kolegové z organizace Umweltbundesamt (Spolková agentura pro životní prostředí), se kterými jsme tento problém mohli diskutovat, uvažují, že až si vyvinou spolehlivou metoda na stanovení mikroplastů (metodu použitou Orb Media za takovou nepovažují), začnou je sledovat v prachu z domácností, popř. ve vyčištěných odpadních vodách (z důvodů ekologických). Závěr: Riziko plastových vláken z pitné vody je podle našeho názoru tak zanedbatelné, že nemá smysl se jím speciálně zabývat. Stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (ukazatele zákal a abioseston) a činit běžná opatření při jejich zvýšených hodnotách.

Závěr: Riziko plastových vláken z pitné vody je podle našeho názoru tak zanedbatelné, že nemá smysl se jím speciálně zabývat. Stačí využívat stávající mechanismy kontroly výroby pitné vody na přítomnost částic (ukazatele zákal a abioseston) a činit běžná opatření při jejich zvýšených hodnotách.

Zdroj/Autor: SZÚ, MUDr. František Kožíšek, CSc., vedoucí NRC pro pitnou vodu

Čtěte také:

• Havel: Mediální údaje o (ne)kvalitě pitné vody nemají vypovídací hodnotu (15.9.2017)

• Se sledováním nejen mikroplastů v pitné i odpadní vodě by mohl pomoci Izrael (14.9.2017)

• Stanovisko SOVAK ČR k přítomnosti mikroplastů ve vodách (7.9.2017)

• Vědci: Pitná voda na celé planetě je kontaminována plastem (7.9.2017)

Výzkumný ústav vodohospodářský TGM má vytvořit software pro výpočet aktuální hydrologické situace v ČR. Ústav má za úkol vytvořit mapu vodní bilance státu se zranitelnými územími a právě online systém dostupný skrz webové prohlížeče. Ten bude dávat kompletní informace o množství vody v ČR, zahrnout by měl 200 nejvýznamnějších nádrží a převodů vody. Za zakázku dává stát 42 milionů korun, uvádí ministerstvo životního prostředí v materiálu, který dostane v pondělí pro informaci vláda.  Jak již dříve řekl ČTK ředitel ústavu Mark Rieder, výzkumná organizace připravuje také v šesti lokalitách projekt na ověření umělé infiltrace vody. Podrobněji ZDE

Vláda také dnes projedná akční plán o budoucnosti automobilového průmyslu ČR, kde navrhuje sérii opatření na podporu elektromobilů, podrobněji ZDE.

Zdroj: Nase-voda.cz

Dotaz: V rámci vnitropodnikové dopravy (uzavřený areál, komunikace jsou neveřejné nebo se jedná o ostatní plochy dle katastru nemovitostí) přepravujeme různé nebezpečné látky v obalech od výrobců (např. sudy s oleji, naftou, benzinem, žíravinami apod.). Přeprava probíhá pomocí vysokozdvižných vozíků nebo motorových vozíků, popř. nákladními nebo dodávkovými automobily. Veškerou techniku obsluhují zaměstnanci společnosti. V rámci novelizace místního provozního bezpečnostního předpisu jsme narazili na problém a mů dotaz zní: "Vztahují se při vnitrozávodové dopravě na řidiče a dané vozidlo požadavky ADR?". Na dotaz odpovídal Ing. Jiří Tilhon z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i. Opověď čtěte ZDE.

Zdroj: BOZP-info.cz

České domácnosti stále podceňují pravidelné kontroly kotlů. A to jak plynových, tak i těch na tuhá paliva. Podle průzkumu společnosti E.ON si jednou za rok nechává odborně prohlédnout kotel pouze polovina lidí. Každoročními prohlídkami přitom může být podmíněna záruka nebo plnění pojistných událostí. V případě špatně fungujícího kotle na tuhá paliva hrozí pokuty a může dojít k vynucené kontrole pracovníky obecního úřadu.

Podle zákona by měl každý kotel na tuhá paliva co dva roky zkontrolovat odborník. U plynových kotlů se servisní kontrola doporučuje každý rok, ačkoli to není ze zákona povinné. Výzkum společnosti E.ON, který na vzorku 1500 respondentů provedla agentura Ipsos, však ukázal, že pravidelné prohlídky kotle dodržuje jen necelá polovina českých domácností.

Pravidelné kontroly kotlů se doporučují hlavně pro zachování jejich bezporuchového provozu během zimní sezóny a doporučují je také výrobci a prodejci kotlů. Ti navíc mohou pravidelné prohlídky kotle požadovat a podmiňovat jimi případné záruční opravy. „Záruku na výrobek poskytuje prodejce a náklady na opravy potom řeší podle smlouvy s výrobcem zařízení. Záruka je stanovena zákonem na 2 roky, nicméně v návodech bývá požadavek nebo doporučení na pravidelnou kontrolu zařízení uveden,“ popisuje praxi výrobců Mojmír Krátký, výkonný ředitel Asociace podniků topenářské techniky. Oplátkou mohou někteří výrobci záruční dobu pravidelně kontrolovaných kotlů prodloužit třeba na tři roky.

Ačkoli se na každý kotel vztahuje povinná dvouletá záruka, některé díly kotle do ní spadat nemusejí a při jejich výměně je zaplatíte vždy. „Některé díly mohou být definovány jako spotřební materiál a na ně pak dodavatelé nabízejí pouze omezenou, nebo dokonce žádnou záruku,“ uvedl Krátký. V praxi jde nejčastěji o různá těsnění, v případě kotlů na tuhá paliva pak do omezené záruky spadají obvykle šamotové cihly ve vyzdívce. Právě s včasnou výměnou různých drobných spotřebních dílů kotle může každoroční kontrola pomoci.

Pravidelné servisní kontroly plynových kotlů provádí technik proškolený výrobcem. Najít technika s volnou kapacitou ale nemusí být před začátkem topné sezóny jednoduché. Servisní prohlídky kotlů proto začínají stále častěji nabízet i energetické společnosti, které si tímto rozšiřují portfolio doplňkových služeb pro své klienty. „Podle našeho průzkumu využívá možnost prohlídek kotlů od svého dodavatele energií přibližně 20 % českých domácností. Nemusejí totiž složitě hledat příslušného technika, pouze si jednou ročně rezervují vhodný termín návštěvy servisního odborníka a společnost E.ON se o vše postará. To se samozřejmě týká i případné výměny nového a úsporného topného zdroje. Současně můžeme svým zákazníkům, ale i těm, co přímo neodebírají plyn či elektřinu, býti nápomocni s profesionálním vyřízením různých typů dotačních titulů na zmíněné nové topné zdroje. Dalším významným benefitem pro naše stávající či nové zákazníky je také výhodná cena plynu se servisem kotle zdarma v rámci produktu Komplet plyn,“ popisuje výhody servisu a modernizace kotlů od dodavatelů energií Karel Zevl ze společnosti E.ON Energie, a. s., která provozuje mimo jiné službu Kotelbezstarosti.cz.

Zatímco u plynových kotlů jsou pro domácnosti každoroční prohlídky a revize nepovinné, kotle na tuhá paliva musejí projít revizí každé dva roky. V opačném případě hrozí domácnosti pokuta ve výši 20 000 korun. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, navíc majitelům zavádí i povinnost zpřístupnit svůj kotel pro kontrolu pověřeným osobám. Ačkoli byl tento zákon částí poslanců zpochybněn pro možný zásah do práv občanů na nedotknutelnost obydlí, Ústavní soud ČR jeho platnost letos na konci června potvrdil. Úředníci tedy mohou kotel na tuhá paliva v domácnostech osobně zkontrolovat. Půjde však jen o závažné případy porušování zákona o ochraně ovzduší. „Fyzická kontrola provozu kotle v domácnostech je až krajním řešením. Občan musí být úřadem předem upozorněn, že bude-li mít úřad opakované důvodné podezření o porušování zákona o ochraně ovzduší, musí s kontrolou přímo v domácnosti počítat,“ uvedl Ministr životního prostředí Richard Brabec.

Užitečnésemináře.cz si Vás dovolují pozvat na seminář „ODPADY - SPRÁVNÍ ČINNOSTI ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY PODLE ZÁKONA O ODPADECH Č. 185/2001 SB., V PLATNÉM ZNĚNÍ - PRAHA“, který se uskuteční dne 10. října 2017 v Praze.

PODTITUL: Od kontroly (KONTROLNÍ ŘÁD) k pravomocnému rozhodnutí o přestupku  (PŘESTUPKOVÝ ZÁKON) a další související správní činnosti (SPRÁVNÍ ŘÁD)

Ke dni 1. 7. 2017 nabývá účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který zavádí jednotnou právní úpravu správněprávní odpovědnosti fyzických a právnických osob a zakotvuje jednotná procesní pravidla vedoucí k uplatnění této odpovědnosti.

 „Nový přestupkový zákon“ bude mít, jakožto norma subsidiární, podpůrná, dopady do sankčních řízení vedených podle speciálních zákonů.

Výjimkou není ani zákon o odpadech. Seminář bude zaměřen na praktickou aplikaci jmenovaných předpisů při činnosti úředníka s důrazem na provádění kontroly a následné projednávání jednotlivých přestupků podle zákona o odpadech.

Výklad všech kroků správní činnosti získáte od odbornice v oboru odpadového hospodářství:

JUDr. Hana Dvořáková, ředitelka - Odbor výkonu státní správy II, Ministerstvo životního prostředí

!!SEMINÁŘ JE AKREDITOVÁN PRO ÚŘEDNÍKY Z ÚZEMNĚ SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY!!

TÉMATA PŘEDNÁŠEK:

ZÁKON O ODPADECH A ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY

KONTROLNÍ ŘÍZENÍ - ZÁKON Č. 255/2012 SB., KONTROLNÍ ŘÁD

PROJEDNÁVÁNÍ PŘESTUPKŮ - ZÁKON Č. 250/2016 SB., O ODPOVĚDNOSTI ZA PŘESTUPKY A DALŠÍ SOUVISEJÍCÍ ZÁKONY

SPRÁVNÍ ROZHODOVÁNÍ  A NEFORMÁLNÍ SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ – ZÁKON Č. 500/2004 SB., SPRÁVNÍ ŘÁD, V PLATNÉM ZNĚNÍ

Seminář je určen:

pro úředníky obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působnosti, krajských úřadů, Českou inspekci životního prostředí apod.

Přednášející

Další informace:

Termín: úterý 10. října 2017, přednášky 9:00 - 15:00 hodin

Místo konání: Praha, Konferenční centrum CITY, Na Strži 65/1702, 140 62 Praha 4 - Pankrác      

Cena: 1648,- Kč bez DPH

Více na www.uzitecneseminare.cz

Internetové zpravodajství TV Stream uveřejnilo 19. září reportáž nazvanou „Otrávená voda. Alarmující výsledky testů vody v Česku“ o znečištění podzemních vod pesticidy. Dle názoru Ministerstva zemědělství v ní zazněly zavádějící informace, které téměř vytvářejí dojem poplašné zprávy. Ministerstvo zemědělství proto považuje za důležité uvést to, co v reportáži zaznělo, na pravou míru. Reakce Ministerstva zemědělství:

V úvodu je nutné předeslat, že výskyt pesticidů v podzemních vodách není způsoben nárůstem jejich používání v zemědělství. Spotřeba přípravků na ochranu rostlin od roku 2012 do roku 2016 klesla zhruba o 7,4 procenta. A pokud jde o údajný vyšší výskyt těchto látek v podzemních vodách, vychází především ze zlepšení laboratorních technik a metod, které jsou nyní schopny zjišťovat pesticidy i jejich metabolity. Logicky z toho vyplývá, že častější zjištění pesticidů v posledních pěti letech úzce souvisí se zlepšením těchto technických možností. Není tudíž způsoben nárůstem používání pesticidů v zemědělství.

Z reportáže vyplývá, že kontaminace spodních vod je proces, který trvá minimálně 10 až 20 let a může za to pěstování plodin pro biopaliva. V té době se však plodiny pro biopaliva vůbec nepěstovaly. I v současné době se tyto plodiny převážně pěstují pro potravinářské účely, takže jde o účelovou dezinformaci proti biopalivům.

Podle autora reportáže poslední údaje z let 2014 až 2016 jednoznačně ukazují, že za zamoření může pěstování biopaliv, a to převážné plodin pěstovaných pro energetické účely, řepky a kukuřice, případně cukrovky. Z reportáže vyplývá, že údaje z těchto let jsou ve skutečnosti údaje z doby před 10 až 15 lety, tedy z doby, kdy se plodiny na biopaliva nepěstovaly. Jde tedy o závěr bez důkazů.

Pitná voda je vyráběna zhruba z 50 % z povrchových zdrojů vody (zejména z vodárenských nádrží), jejichž kvalita se trvale zlepšuje. Navíc naprostá většina vodárenských nádrží má většinu povodí s lesním pokryvem a omezeným hospodařením zemědělců v ochranném pásmu vodního zdroje se zpřísněným režimem.
Pitná voda připravovaná z hlubokých vrtů (zejména pro skupinové vodovody) není pesticidy kontaminována, takže obyvatelé se nemusí obávat jejich výskytu.
Na závěr je důležité zopakovat, že proces technologické úpravy pitné vody značně snižuje nalézané koncentrace pesticidů v pitné vodě pro obyvatelstvo. Není důvod šířit podobné poplašné zprávy.

Zdroj: MZe

Provozovatel přenosové soustavy oficiálně zahájil provoz PST transformátorů (phase-shifting transformers – transformátory s regulací fáze). Jejich instalací zajistila společnost ČEPS bezpečný a spolehlivý chod celé elektrizační soustavy České republiky, a vyřešila tak kritický problém přetoků z Německa po provozní stránce. Spuštění transformátorů však neznamená, že otázka neplánovaných toků je tím zcela uzavřena. 

Dosavadní zkušenosti s provozem PST transformátorů jsou pozitivní. Od svého částečného spuštění v polovině ledna přispěly tyto stroje jen za první pololetí letošního roku k omezování protékajícího výkonu přes naši přenosovou soustavu v 73 dnech.

„Zprovoznění vítají také naši zahraniční partneři. Primárním úkolem těchto transformátorů je ochrana naší přenosové soustavy. Nastavení regulačních odboček je ale komunikováno se sousedními provozovateli sítí tak, aby pomohly zajistit spolehlivost provozu elektrizačních soustav v celém regionu střední Evropy. Regulaci je možné v reálném čase měnit v závislosti na aktuální situaci v síti,“ řekl Jan Kalina, předseda představenstva ČEPS, a.s.

V úterý 6. června regulovali dispečeři až na 23. odbočku PST, tedy nejvíce od spuštění, ale stále s dostatečnou rezervou i v takto napjaté situaci (maximum je 32 odboček, což představuje omezení toku až o 900 MW). Důvodem byla vyhrocená provozní situace. Konkrétně na Balkáně byl nedostatek elektrické energie, deficit okolo 1 000 MW pociťovala i soustava České republiky, a to kvůli nedostupnosti řady zdrojů, zároveň docházelo k velkým přetokům napříč kontinentem ve směru severozápad – jihovýchod.

Už dříve, na žádost německého provozovatele 50Hertz byla využita i regulace opačná, a to v situaci, kdy bylo možné tamní soustavu bojující s extrémní provozní situací odlehčit nuceným tokem do naší sítě.

„Takový přístup bude uplatňován i v budoucnu. Samozřejmě za předpokladu, že to naše provozní podmínky dovolí, že nebude hrozit žádné zhoršení situace v naší síti,“ dodal Kalina.

Společnost ČEPS nebrání tomu, aby elektřina proudila přes naši přenosovou soustavu. Chce přenášet maximální množství elektřiny, ale bezpečně, bez ohrožení spolehlivosti dodávek elektřiny v České republice.

„Česká republika dlouhodobě upozorňuje na problém neplánovaných toků elektřiny jak při bilaterálních jednáních se zástupci německé vlády, tak i na úrovni EU. Považuji za zásadní, že společnost ČEPS vedla dlouhodobá, složitá, ale úspěšná jednání s příslušným provozovatelem německé přenosové soustavy o provozu těchto transformátorů tak, aby byla zajištěna spolehlivost provozu elektrizačních soustav v celém regionu,“ uvedl při oficiálním zahájení provozu Jiří Havlíček, ministr průmyslu a obchodu.

Provozem PST transformátorů šetří provozovatel přenosové soustavy také náklady na nápravná opatření, která by musela být využívána pro udržení toků v bezpečné výši.

„Bez PST transformátorů by mezinárodní redispečinky byly mohutné a nákladné. Ušetříme tak desítky milionů korun ročně,“ vysvětlil Kalina.

Celkové investiční náklady na stavbu činily 1,588 miliardy korun. Realizace výstavby transformátorů s regulací fáze nepředstavovala pouze zakoupení samotných strojů, ale také projektovou přípravu a podstatné rozšíření rozvodny Hradec u Kadaně.

Českou a německou rozvodnu propojují dvě 400kV vedení. Na každém z nich jsou zapojeny paralelně vždy dva PST transformátory.

Transformátory s regulací fáze jsou stroje, které prostřednictvím posunu fázového úhlu napětí na jeho vstupu a výstupu umožňují aktivní řízení protékajícího činného výkonu. Zjednodušeně řečeno, představíme-li si přenosovou soustavu jako nádrž s mnoha přítoky a výpustěmi, funguje PST transformátor jako stavidlo, které omezí, resp. zvýší průtok danou výpustí. Omezení toku na jednom vedení způsobí přerozdělení toků. A protože elektřina proudí cestou nejmenšího odporu, část toků se přesune na jiná, méně zatížená vedení, čímž se eliminuje možné přetížení přenosové sítě. PST transformátory zajistí bezpečný provoz naší přenosové soustavy nejen v době extrémních tranzitních přetoků, ale také během dlouhodobých omezení při rozsáhlých rekonstrukcích přenosových vedení.     

Před šesti lety, v listopadu 2011, zaznamenala české přenosová soustava první ze série kritických situací, kdy český a německý provozovatel vyčerpali všechny dostupné prostředky pro regulaci neplánovaných toků a česká soustava byla provozována blízko hranice kolapsu bez možnosti takovou situaci ovlivnit. Podstatnou příčinou je nekoordinovaná výstavba obnovitelných zdrojů energie zejména v severním Německu (v oblasti Baltského a Severního moře), odstavování jaderných zdrojů na jihu země a současně nedostatečná výstavba přenosových vedení. Vysoká poptávka po levné elektřině v Rakousku a jihoevropských zemích má za důsledek významné navýšení obchodních výměn elektřiny ve směru sever-jih. Kvůli chybějícímu fyzickému propojení uvnitř Německa jsou části fyzikálních toků, vyvolané těmito obchody neplánovaně, přenášeny i přes sousední (zvláště českou a polskou) přenosové soustavy. Takto je mnohdy přenášena až polovina obchodního toku mezi Německem a Rakouskem, v extrémních případech překračuje velikost neplánovaných toků bezpečné limity a vede k přetěžování prvků v síti.

Stálý výbor pro jadernou energetiku uložil zpracování přehledového dokumentu věnovanému možnosti zapojení průmyslu ČR v připravovaných projektech nového jaderného zdroje v ČR a dalších zemích. Tento materiál zpracovala technická pracovní skupina ve spolupráci s ostatními subjekty. Uvedený materiál je dostupný níže. Zároveň je publikován seznam českých dodavatelů působících v oblasti jaderné energetiky, nebo navazujících odvětví, který může být mimo jiné využit při sestavování dodavatelského řetězce a mapování dodavatelů ze strany zahraničních firem. Tento seznam bude průběžně revidován a aktualizován. V tomto ohledu je rovněž dostupná informační brožura Aliance české energetiky (Czech Power Industry Alliance), která též uvádí shrnutí relevantních firem působících v oboru s některými bližšími informacemi.

Dokument ke stažení:

• Možnosti zapojení průmyslu ČR v projektech jaderných zdrojů [pdf, 1444 kB]

• Seznam českých dodavatelů působících v oblasti jaderné energetiky [docx, 38 kB]

• Informační brožura Aliance české energetiky [pdf, 2247 kB]

Zdroj: MPO

Dotační program na využívání dešťové a odpadní vody v domácnostech Dešťovka ještě není po dvou týdnech od spuštění druhého kola vyčerpaný. Stát v něm dává až 105 tisíc korun na domácnost, celkem chce nyní přerozdělit 240 milionů korun. Podpora může pokrýt maximálně polovinu ceny systému. V prvním kole s poloviční alokací peníze zmizely za 28 hodin. Více ZDE

Zdroj: EURO

Sociální výbor dolní parlamentní komory se vyslovil pro vznik zákona, který by se zabýval potravinovými bankami. Měl by zavázat stát k tomu, aby finančně podporoval jejich provoz. Banky totiž dosud nemohou žádat o peníze z žádného dotačního programu, od nového roku přitom budou muset od obchodních řetězců přijímat neprodejné jídlo – a náklady na chod jim tak vzrostou.

Zatímco v roce 2016 získala pražská potravinová banka sedm set tun jídla, jen do konce letošního srpna šlo už o tisíc tun. Kvůli zvýšenému přísunu potravin proto musela vedle hostivařského skladu otevřít ještě nový ve Zdibech a přijmout nové zaměstnance.

Doporučujeme: Problematikou potravinových odpadů se bude zabývat druhý den odborná konference Předcházení vzniku odpadů, která se uskuteční již 12. – 13. října v Praze, více ZDE

Větší množství práce ale znamená dražší provoz, který už momentálně nedokážou finanční příspěvky od dárců pokrýt.

„Peníze jsou potřeba na zaměstnance, na pohonné hmoty, sklady i na energie. A kdybychom všechny potraviny, které k nám přijdou, nepřijali a nerozdali tam, kde jsou potřeba, skončily by jako odpad,“ upozorňuje ředitelka pražské potravinové banky Věra Doušová.

Sociální výbor sněmovny proto na svém posledním zasedání odhlasoval vznik zákona o potravinových bankách, který má v první řadě řešit právě příspěvky na provoz. Poslanci zároveň navrhují, aby se zpracováním potravin z bank pomáhali sami lidé, kteří jídlo od charity dostávají.

V zákonu je potřeba se potravinovým bankám věnovat a jasně vymezit rozsah pomoci. „Budou potřebovat finance na provoz, na lidi, ale i na budoucí investice,“ říká předkladatelka návrhu, sociálnědemokratická poslankyně Zuzana Kailová.

„Jsme připraveni začít na zákonu o potravinových bankách pracovat,“ reagovalo ministerstvo práce a sociálních věcí, které by se podle výboru mělo normou zabývat. „Je ale zřejmé, že se neobejdeme bez spolupráce zejména s ministerstvem zdravotnictví.“

Zdroj: ČT24

Výzkum na Šumavě ukázal, jak si příroda poradí s účinky kyselých dešťů i kůrovcovou kalamitou. Za výzkum dnes jeho vedoucí Jiří Kopáček z Biologického ústavu Akademie věd ČR dostal cenu předsedkyně Grantové agentury ČR. V budoucnu se chce hydrobiolog Kopáček více zaměřit na zkoumání fosforu v půdě a vodě.

Kopáček začal s výzkumem vlivu kyselých dešťů na ekosystém Plešného a Čertova jezera na Šumavě v 90. letech. "Do toho v roce 2004 přišla kůrovcová kalamita, která náš výzkum v podstatě zničila, ale zase nám umožnila pochopit další věci, jako je reakce povodí a jezer na odumření stromového patra," řekl Kopáček.

Původním motivem jeho bádání byla kyselost šumavských jezer. Ještě v 50. letech měla pH 6, v následujících desetiletích se po kyselých deštích tato hodnota vychýlila k 4,5, což znamená výraznou kyselost. Na život v jezerech to mělo zásadní vliv. Ryby v Černém jezeře nepřežily, odumřeli i bezobratlí živočichové.

Později se v Česku ovzduší zlepšilo a kyselé deště, podle Kopáčka na území ČR nejintenzivnější v celosvětovém měřítku, postupně zmizely. "Nejvíce na světě se u nás podařilo zredukovat emise síry a dusíku. Síru se povedlo snížit o 90 procent a dusík o více než 50 procent," řekl Kopáček.

Vědce zajímalo, jak dlouho bude přírodě trvat, než se z kyselých dešťů vzpamatuje. Podle Kopáčka se Šumava, ale také Vysoké Tatry staly v tomto ohledu zkumavkou světa. Stav se postupně zlepšoval do roku 2004, až přišla kůrovcová kalamita. Reakce šumavského ekosystému byla nečekaná. Po odumření stromů se z půdy vyplavilo více fosforu a v Plešném jezeře to podpořilo růst řas, které spotřebovávají dusičnany. Tím se pH vody skokově zlepšilo. Dnes má hodnotu kolem 6, tedy stejně jako přes 60 či 70 lety.

Kůrovec tak šumavským vodám a půdám hodně pomohl. "Mělo to katastrofální dopad na stromy, ale les nejsou jen stromy. Les je i půda, podrost, celý systém," uvedl Kopáček. Obroda byla možná jen díky tomu, že se na území nezasahovalo. Kdyby se odumřelé stromy odvezly jako v hospodářském lese, živiny z nich by půdu neobohatily, upozornil. Navíc by to poškodilo horní vrstvu půdy, která obsahuje semena. "Byli jsme překvapeni, jak dlouhou mají klíčivost. Zpočátku panovaly obavy, že po odumření horního stromového patra se nic nestane, že se les nezmladí. Ale za tři, čtyři roky vyrostly tisíce semenáčků," popsal Kopáček.

Za svou práci se dočkal ocenění již loni. Tehdejší předseda Akademie věd Jiří Drahoš mu udělil medaili Gregora Johanna Mendela zhruba tři měsíce poté, co Sněmovna schválila novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Novelu provázely bouřlivé diskuze právě kvůli ochraně Šumavy.

Navrhuje, aby elektromobily nemusely platit registrační poplatky a měly bezplatný vjezd do center měst. Mezi návrhy je také možnost zrychleného odepisování pro podnikatele nebo možnost kombinace dotace na pořízení s operativním leasingem. Pro testování autonomních vozů má vzniknout polygon. Opatření vyplývají z vládního Akčního plánu o budoucnosti automobilového průmyslu ČR, který má v pondělí schvalovat vláda.

Na vytvoření akčního plánu, který ve finální podobě obsahuje celkem 25 opatření, se dohodli zástupci automobilového průmyslu s premiérem Bohuslavem Sobotkou letos v únoru. Plán je součástí memoranda, které mají automobilky s vládou v nejbližší době uzavřít. Vedle elektromobility a rozvoje autonomního řízení obsahuje opatření na podporu digitalizace automobilového provozu.

Elektromobily jsou stále výrazně dražší než vozy na konvenční pohon. Ročně se jich v Česku prodají řádově stovky. Již od loňského roku mohou státní organizace žádat na pořízení ekologických vozidel dotaci od ministerstva životního prostřední a firmy od ministerstva průmyslu a obchodu. Její čerpání ale nebylo možné kombinovat s operativním leasingem.

O možnosti zrychleného odepisování elektromobilů akční plán uvažuje v letech 2019 až 2025, již do konce letošního roku by pak mohla být zavedena barevně odlišená registrační značka pro elektromobily, která by jim umožnila vjezd do center měst nebo využití vyhrazených jízdních pruhů pro MHD. V příštím roce by mělo ministerstvo dopravy zavést osvobození elektrických aut od správního poplatku 800 korun za registraci. Z návrhu po připomínkovém řízení naopak vypadlo osvobození elektromobilů od dálničního poplatku, které již řeší Národní plán čisté mobility.

Stát by měl rovněž ještě letos analyzovat možnosti podpory budování dobíjecích stanic a jejich provozu. Provozní podpora by mohla být formou provozní dotace, zvýhodněného distribučního tarifu nebo umožnit flexibilnější sjednávání rezervovaného příkonu či zjednodušeného postupu připojování nabíjecí infrastruktury.

Pro zavádění autonomního řízení vedle zadání studie proveditelnosti vybudování testovacího polygonu stát počítá s úpravou příslušné legislativy, přípravou jednotných evropských standardů nebo rozšířením poskytovaných dat z Jednotného systému dopravních informací, která umožní orientaci autonomně řízených vozů na silnicích.

Zpráva tvoří základ reportingu v oblasti životního prostředí České republiky. Zpráva 2016 je tvořena tematickými celky, které jsou věnovány jednotlivým složkám životního prostředí a hospodářským faktorům, které stav životního prostředí ovlivňují: Klimatický systém, Ovzduší, Vodní hospodářství a jakost vody, Příroda a krajina, Lesy, Půda a zemědělství, Průmysl a energetika, Doprava, Materiálové toky, Odpady a Financování. Tyto tematické celky jsou dále členěny na jednotlivé kapitoly, resp. indikátory.

Každý tematický celek Zprávy 2016 je, na rozdíl od předchozích let zpracování, uveden krátkou informací poukazující na významnost tématu a také vyhodnocující možné dopady stavu a vývoje problematiky tématu na lidské zdraví a ekosystémy. Souhrnně, pro každý tematický celek, je rovněž v úvodu uveden přehled aktuálních koncepčních, strategických a legislativních dokumentů, včetně závazných cílů z nich vyplývajících. Každý tematický celek je dále členěn na jednotlivé kapitoly, resp. indikátory, které jsou vyhodnocovány v podobné struktuře jako Zprávy za roky 2008–2015. U každé kapitoly se tak objevuje klíčová otázka, klíčová sdělení, a následuje grafické a textové vyhodnocení.

Na závěr každého tematického celku je zařazeno mezinárodní srovnání, které umožňuje komplexní zhodnocení postavení ČR v širších souvislostech daného tématu v mezinárodním kontextu.

Ve Zprávě 2016 je tak rozdělen dříve jediný tematický celek Ovzduší a klima na tematický celek Klimatický systém a tematický celek Ovzduší. Tematický celek Klimatický systém obsahuje Teplotní a srážkové poměry, nově zařazený indikátor Odtokové poměry a stav podzemních vod a indikátor Emise skleníkových plynů. Tematický celek Ovzduší již neobsahuje jednotlivé indikátory Emise okyselujících látek, Emise prekurzorů ozonu a Emise primárních částic a prekurzorů sekundárních částic, ale indikátor Emise znečišťujících látek a indikátor Emise těžkých kovů.

Ve Zprávě 2016 došlo rovněž k úpravě tří tematických celků dříve pojmenovaných Příroda, Půda a krajina, Zemědělství s rozdělením na dva tematické celky Příroda a krajina, Půda a zemědělství. Indikátor Fragmentace krajiny je v rámci Zprávy 2016 rozšířen o vyhodnocení homogenizace krajiny. Indikátor Ochrana přírody je rozšířen o vyhodnocení výskytu zvláště chráněných druhů a invazních druhů na území ČR.

Ve Zprávě 2016 je rovněž rozšířen tematický celek Doprava, a to o indikátor Spotřeba energie a paliv v dopravě. Dále je rozdělen tematický celek Odpady a materiálové toky na dva samostatné tematické celky Materiálové toky a Odpady.

Zpráva 2016 je, podobně jako Zpráva 2015, doplněna o stručný přehled zapojení ČR do různých mezinárodních aktivit v oblasti životního prostředí a rozšířena o závěrečnou tematickou část Strategie a politiky v resortu životního prostředí, která se věnuje jejich krátkému představení a zhodnocení, především pak střednědobému vyhodnocení Státní politiky životního prostředí ČR 2012–2020 a také Národnímu programu snižování emisí ČR.

Finanční prostředky na realizaci Zprávy 2016 jsou vyčleněny jak z rozpočtu CENIA (v rámci Závazného plánu rozpočtu úkolu 3040 Hodnotící centrum), tak i rozpočtu Edičního plánu MŽP na rok 2017.

Dokument ke stažení:

Materiál (24MB)

Dnešním dnem, 21. září 2017, je zahájeno prozatímní provádění Komplexní hospodářské a obchodní dohody mezi EU a Kanadou (CETA). Našim firmám se tak odstraňuje většina překážek pro vstup na kanadský trh, uvedlo dnes MPO v tiskové zprávě.

Co se tedy mění dnešním dnem? „Je odstraněno 98 % veškerých cel, zpřehledňují se celní procedury, otevírá se kanadský trh služeb, naše podniky se budou moci účastnit veřejných tendrů vypisovaných na federální i provinční úrovni, zjednodušují se pravidla pro vysílání zaměstnanců či zajištění podnikatelských cest, nebo se sjednocují pravidla pro investory,“ vysvětluje ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček.

CETA je výsledkem mnohaleté práce vyjednavačů na obou stranách. Motivací bylo zjednodušit obchodování mezi našimi zeměmi a podpořit ekonomickou prosperitu, tvorbu pracovních míst a nabídnout diverzifikaci exportních destinací. „ČR a Kanada mají v tomto mnoho společného. Obě ekonomiky jsou velmi provázané se svým velkým sousedem – dominantním obchodním partnerem jsou pro Kanadu Spojené státy americké, kam míří tři čtvrtiny kanadské produkce, pro ČR je takovým partnerem Německo, resp. EU jako celek, kam míří 34 %, resp. 83 % veškerého českého vývozu.“ podtrhuje podobnosti náměstek ministra Vladimír Bärtl. Proto je pro české firmy dohoda CETA příležitostí objevit nový trh, který pro ně může být přijatelnou variantou oproti Spojeným státům. „CETA otevírá bránu na severoamerický trh, a to i pro malé a střední podniky, pro které mohou překážky pro vstup na trh být natolik zásadní, že expanzi za oceán nepodniknou, “ připomíná ministr Havlíček.

Institut prozatímního provádění umožňuje čerpat výhody z dohody ještě před tím, než dojde k dokončení celého ratifikačního procesu dohody o volném obchodu. Členské státy vymezily rozsah prozatímního provádění v souladu s rozdělením kompetencí v EU. Vyloučeny byly tyto oblasti dohody - investiční ochrana a ustanovení Systému investičního soudního, přístup na trh investic pro portfoliové investice, ustanovení upravující camcording (nelegální natáčení filmů v kině), vybraná ustanovení v oblasti správního a soudního rozhodování v kapitole o udržitelném rozvoji, a vybraná ustanovení finančních služeb a zdanění.

„Spuštění prozatímního provádění je jen začátkem dlouhého procesu. Dohoda CETA jako dohoda moderní a pokročilá obsahuje nové typy závazků a pravidel obchodování. Proto lze očekávat, že v průběhu implementace a každodenního fungování dohody se objeví nejasnosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu ocení všechny podněty k fungování CETA a jsme připraveni asistovat při jejich řešení, “ uzavírá náměstek pro řízení sekce EU a zahraničního obchodu Vladimír Bärtl. 

Více informací o dohodě CETA najdete na: www.businessinfo.cz/CETA, kde je také kontaktní formulář, který můžete využít. Další informace najdete také na stránkách Generálního ředitelství pro obchod Evropské komise a stránkách kanadské vlády.
 

Průmysl je významným spotřebitelem vody a naprostá většina výrobních procesů se bez jejího využití neobejde. To platí celosvětově. Firmy však musí splňovat přísné zákonné standardy zaručující efektivní využití vody a ochranu životního prostředí při výrobních procesech.

V mnoha případech je povrchová voda po využití a vyčištění vrácena zpět do vodního toku, a to čistší než původně odebraná. Firmy za takové využívání vody platí, vznikají jim náklady za odběr, vyčistění, užití, opětovné vyčistění a následné vrácení této tzv. „odpadní“ vody. Vrácení takové vody rozhodně neznamená plýtvání.

Průmysl a energetika jsou v posledních několika letech značně zatíženi prudce narůstajícími požadavky na snižování spotřeby vody při výrobních procesech a na kvalitu vypouštění odpadních vod. Z tohoto důvodu již průmysl a energetika v maximální možné míře omezují odběr povrchových vod. Omezují například průtokový způsob využívání vody nebo ji opětovně využívají ve výrobě. Naše podniky splňují evropské standardy platné pro jednotlivé typy průmyslu, tzv. BREF dokumenty, a hledají maximální úspory ve využití vody.

Současná dekáda je pro jednotlivá odvětví průmyslu ve znamení přijímání BREF dokumentů, zakotvujících tzv. BAT (Best available technologies, tj. nejlepší dostupné techniky), které provozovatelům jednotlivých zařízení závazně definují maximální požadavky na jednotlivé technologické celky, mj. i ve vztahu k náročnosti spotřeby vody, opětovnému využití a čištění odpadních vod.

České průmyslové a energetické podniky se tak stávají největšími investory do snižování zátěže životního prostředí a v tomto směru budou nadále pokračovat.

Zdroj: SPČR