Dne 14.září 2017 od 10 hodin se v budove TA ČR, Evropská 37, koná setkání s dodavateli a zástupci resortů k projektu MŽP - Optimální využití obnovitelných zdrojů energie v dopravě. Předmětem jednání/konzultace je diskuse nad vhodným nastavením projektu, nalezení možných limitů řešení a ověření realizovatelnosti (výše způsobilých nákladů), zjištění možné diskriminace či nerovnosti pro zadávací řízení. Tyto parametry mohou přítomní dodavatelé a zástupci resortů ovlivnit na místě.

Setkání je určeno především dodavatelům, jako možným řešitelům tohoto projektu, který bude řešen v Programu BETA2 a to formou dodávky služby aplikovaného výzkumu, vývoje či inovace, hrazeného formou 100% podpory uznatelných nákladů projektu.

Cílem projektu (prostřednictvím jeho výstupů) je zhodnocení mikroekonomických a makroekonomických, environmentálních a sociálních dopadů zavedení povinností vyplývajících ze směrnic Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES o kvalitě paliv a 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a navazujících právních aktů EU, zejména z aktuálního "zimního balíčku" EK - „Clean Energy for All Europeans“ („Čistá energie pro všechny Evropany“), jehož součástí je také revize směrnice o obnovitelných zdrojích, následně i předpisů ČR.

Výstup by měl zhodnotit efektivnost jednotlivých povinností uvedených ve směrnicích EU a v závěrech z jejich revize, ve vztahu k jednotlivým článkům v řetězci výroby a využití biopaliv a pohonných hmot (od pěstitelů biomasy po dodavatele pohonných hmot). Musí být také posuzovány náklady, které v souvislosti s plněním těchto povinností vznikají zúčastněným subjektům (vykazování a snižování emisí skleníkových plynů, využívání nepotravinářských a pokročilých biopaliv apod.). Součástí výstupu musí být také posouzení implementace OZE v dopravě z hlediska technického a technologického - jak současného stavu, tak možných trendů inovací. Výstup musí být zaměřena nejen horizontálně ale také vertikálně, tj. na zhodnocení dopadu (pozitiva, negativa) uvedených směrnic EU a závěrů jejich revizí na jednotlivé sektory (zemědělství, zpracovatelský a petrolejářský průmysl atd.).

Na základě výstupu budou definovány možnosti rozvoje užití OZE v dopravě v ČR a limitujících faktorů, bude definována vize naplnění těchto cílů, budou navržena související opatření v oblasti legislativně právní a dotační politiky. Zároveň by měl být vyhodnocen dopad jednotlivých opatření na související sektory, např. pomocí makro a mikroekonomických modelů. Bližší informace je v osnově projektu.

Vstup je bezplatný po registraci ZDE. Registrovaným dodavatelům bude zaslána osnova projektu nejpozději 7 dnů před konáním.

V Částce 86/2017 Sbírky zákonů byla dne 4. srpna 2017 publikována vyhláška MPO č. 236/2017 Sb., kterou se mění vyhláška MPO č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu, ve znění vyhlášky č. 289/2013 Sb.

Novela představuje technickou úpravu vyhlášky ve smyslu několika stručných změn, které se týkají číselných respektive textových údajů v § 4, odst. 3, písm. b) a v § 4, odst. 5, kde v obou případech dochází ke zkrácení původního 18 měsíčního intervalu zpracování údajů z měření plynu na interval 12 měsíční, čímž se zajišťuje jednotnost s textem  § 15 odst. 1 vyhlášky ERÚ č. 70/2016 Sb. o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích.

Další změna, která  se týká ustanovení § 9 odst. 3, reaguje na praktické poznatky, kdy se lze setkat s tím, že štítky plynových spotřebičů jsou buď nepřístupné (štítek je například umístěn na zadní části spotřebiče, která je těsně u stěny komína) nebo na spotřebičích zcela schází. Navrhuje se v případě, že štítkový příkon plynového spotřebiče není znám, použít výrobcem udávaný příkon takového plynového spotřebiče. Tyto příkony je možné zjistit buď přímo od výrobců plynových spotřebičů, nebo z existujících databází dotčených plynových spotřebičů.

Poslední změna se týká § 9, odst. 10, písm. a), kde způsob stanovení pevné denní ceny za chybějící vyrovnávací plyn byl dříve upraven v Cenovém rozhodnutí ERÚ, po  změnách  struktury Cenového rozhodnutí proto  bylo nutné uvedený princip implantovat do národní legislativy, konkrétně do zmíněné vyhlášky.

 Vyhláška nabyla účinnosti patnáctým dnem po jejím vyhlášení tj. dne 19. srpna 2017. Její text i aktuální znění vyhlášky č. 108/2011 Sb. v platném znění naleznete v příloze.

Dokument ke stažení:

• Vyhláška MPO č. 236/2017 Sb.

• Vyhláška MPO č. 108/2011 Sb.

Zdroj: MPO

Zabránit úbytku vody v krajině by měla hlavně obnova rybníků, míní prezident Miloš Zeman. Programy, jako je Dešťovka, situaci nezachrání, řekl dnes při zahájení agrosalonu Země Živitelka v Českých Budějovicích. V druhém kole programu ministerstva životního prostředí, které stát spustí na začátku září, má být 240 milionů korun. Program má pomáhat šetření s vodou, lidé dostanou dotaci na využití dešťové nebo odpadní vody na zalévání zahrad nebo na splachování záchodu.

Prezident mluvil k ministru životního prostředí Richardu Brabcovi (ANO). "Když jsem, Richarde, nejdříve četl o tvém projektu Dešťovka, domníval jsem se, že se jedná o nějaký šílený projekt na ochranu žížal. Pak jsem zjistil, že je to projekt na zachycení dešťové vody. Nic proti tomu, ať každý rodinný domek má plechový sud na zachycování dešťové vody, on už ho třeba stejně má, ale tímto ten problém nezachráníme," řekl prezident.

Mluvčí ministerstva Petra Roubíčková ČTK řekla, že Dešťovka je pouze jedním ze střípků do mozaiky opatření, které mají pomoci zadržet vodu. Jenom ministerstvo životního prostředí vyčlenilo na projekty zaměřené na boj proti suchu z evropských peněz 13,5 miliardy korun, do roku 2020 počítá s dalšími 6,5 miliardy korun.

Podle Zemana je třeba obnovovat rybníky, kterých na českém území bylo před sto lety třikrát více, než je v současnosti. A to jak malé, tak i střední a velké.

Zdroj: ČTK

Potýká se váš region se suchem, nebo naopak povodněmi? Řeší vaše organizace neúspěšně úspory pitné vody či čistění použité vody? Zkuste najít řešení problematické situace s pomocí účastníků celostátní soutěže Pro vodu 2018. Ta nabízí obcím, školám, firmám, neziskovým organizacím i drobným zemědělcům možnost přihlásit nejpozději do 31. srpna 2017 zadání elektronicky na webu www.soutezprovodu.cz. Účastníci z řad mladých kreativců si pak některé z nich vyberou a vypracují své návrhy.  Soutěž již po šesté pořádá Nadace Partnerství pod záštitou ministra životního prostředí za finanční podpory Státního fondu životního prostředí ČR a společnosti Nestlé. Informace o soutěži najdete ZDE.

Požadavek Evropské unie ohledně emisních limitů vozidel uváděných na trh po roce 2020 již není dosažitelný pouze s klasickými pohony. Snížení průměrných emisí na úroveň 95 g CO₂ na kilometr dle budoucí normy Euro 7 proto zřejmě urychlí rozvoj vozidel s alternativními pohony. Podle odborníků nás čekají největší změny od okamžiku hromadné výroby osobních automobilů.

Další snižování průměrných emisí na kilometr po roce 2020 na úroveň 95 g CO2 zřejmě podpoří rozvoj alternativních pohonů vozidel. Tlak na nižší emise totiž nutí výrobce automobilů k vývoji komplikovanějších a nákladnějších technologií, které jsou však hlavně u menších vozidel s nižší pořizovací cenou stěží ospravedlnitelné. „Průměrných 95 g CO2 na kilometr odpovídá spotřebě 3,54 litrů nafty či 4,06 litrů benzínu na 100 km. Tento až nesmyslně přísný limit bude nutit automobilky vyvíjet technologie vedoucí k výrazně nižší spotřebě motorů, které však budou mnohem komplikovanější, nákladnější a snadno se mohou stát pro řadu uživatelů nedostupné z důvodu nárůstu koncové ceny automobilu a nárůstu servisních nákladů,“ upozorňuje Tomáš Kadeřábek, Account Team Leader ARVAL CZ. „U konvenčních motorů se očekává i vlivem dalších omezení odklon od dieselu a zavedení nových technologických prvků snižujících spotřebu paliva, a tím i emise CO2,“ dodává Tomáš Kadeřábek.

Technické možnosti klasických spalovacích motorů jsou pro většinu běžných automobilů mimo rámec požadavků budoucí normy Euro 7. Tyto požadavky lze splnit pouze u kategorie mini a malých vozů a každá automobilka tak bude muset mít ve svém portfoliu nějaký nízkoemisní či bezemisní model. „Větší automobilky musejí pro splnění budoucích kritérií disponovat automobily s jinou technologií pohonu, ať již plug-in hybridními, nebo plně elektrickými či vodíkovými vozy,“ uvádí Josef Pokorný, tajemník Svazu dovozců automobilů (SDA). V opačném případě musejí výrobci platit pokuty za každé překročení limitu. Bezpochyby tak dojde k většímu rozšíření alternativních pohonů. „V tuto chvíli však nelze přesně odhadnout, jak se to projeví do cen a do skladby nabídky vozidel. Všichni výrobci pro Evropu hledají nejvhodnější řešení, jehož vývoj stojí miliardové částky,“ dodává Josef Pokorný a odvolává se na vyjádření zástupce významného výrobce, že snížení emisí CO2 o jeden gram ve flotilovém průměru přijde na sto milionů eur za vývoj.

U elektromobilů si je však třeba uvědomit, co je zdrojem elektrické energie k jejich pohonu. „Pokud je to fosilní nebo jiný neobnovitelný zdroj, je otázka snížení emisí v celém komplexu elektromobility hodně diskutabilní,“ upozorňuje Václav Loula, šéf stálé komise pro paliva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO). „Problém bude v nalezení dostatečných zdrojů elektrické energie, které by neprodukovaly oxid uhličitý či jiné škodlivé látky, a náhrady výpadku spotřebních daní ve státním rozpočtu za pohonné hmoty v řádu desítek miliard korun,“ dodává Václav Loula a předpokládá, že podíl elektromobility v dopravě v ČR by mohl v letech 2030 až 2035 dosáhnout 8 až 10 %. V té době budou podle něj na trhu i další alternativy v podobě CNG, LNG a v blízké budoucnosti i vodíku, jenž je emisně bezkonkurenčně nejlepší. Podíl pohonných hmot z ropy upravených další ekologizací však bude nadále činit minimálně 75 %.

Budoucnost ovlivní kromě přísnějších emisních norem také zavedení reálnějšího způsobu měření emisí. Metodika měření emisí se změní jak v části laboratorního měření, tak i v dalších fázích a přidáním dalších testů na silnici. „To pro výrobce vozidel znamená několikanásobné zvýšení nákladů na prováděné zkoušky a někdy i prodloužení času pro testování nových modelů. Proto i tyto nové testy vytvářejí tlak na hledání alternativních řešení v nových druzích pohonů,“ vysvětluje Josef Pokorný. Technologie elektropohonů i vodíkových pohonů bohužel dosud nejsou technicky, ekonomicky ani uživatelsky schopny plně spalovací motory nahradit. Výrobci navíc budou nadále stávající spalovací motory vyvíjet pro trhy, kde to bude povoleno a žádáno.

Mohlo by Vás zajímat:

Vodíková auta a autobusy se v Česku objeví do deseti let, myslí si expert na alternativní pohony

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 120 tisíc korun společnosti, která vyrábí plastové díly. Z firmy v prosinci 2016 uniklo 800 litrů lehkého topného oleje (LTO) do Kocbeřského potoka. Zasažen byl úsek v délce cca 2 kilometry a také okolní mokřady.

Příčinou úniku byla technická závada na nádrži s LTO v lakovně podniku. Topný olej protekl odvětrávacím potrubím do dešťového žlabu a z něj kanalizací až do potoka. „Původce havárie na základě nařízení ČIŽP okamžitě provedl opatření, která zamezila dalším ekologickým škodám. Následně pod dohledem odborné firmy a na své náklady provedl i sanaci potoka. Aktivní přístup při odstraňování následků havárie jsme proto zohlednili i při stanovování výše pokuty,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

V současné době je už sanace potoka dokončena. Inspektoři nezjistili, že by kvůli havárii došlo k úhynu ryb ani jiných živočichů.

Jak se evropští spotřebitelé vyznají ve světelných zdrojích a jejich následné recyklaci, zjišťovala evropská asociace EucoLight, která se zabývá sběrem a recyklací světelných zdrojů a svítidel. Provedla nadnárodní spotřebitelský průzkum, jehož cílem bylo zmapovat, jaké mají spotřebitelé povědomí o různých typech světelných zdrojů a o způsobu jejich recyklace.

Spotřebitelé si zejména neuvědomovali rozdíly mezi energeticky úspornými kompaktními zářivkami a LED světelnými zdroji, zároveň nevěděli, jak je správně recyklovat. Nebyli si také jistí rozdíly mezi úspornými LED diodami a neúspornými halogenovými žárovkami.

Výsledky průzkumu byly ve všech zkoumaných zemích velmi podobné. Úsporné kompaktní zářivky, které nepatří do směsného odpadu a je třeba je ekologicky zlikvidovat, správně identifikovalo v průměru jen 27 % až 42 % respondentů. Kompaktní zářivky chybně zaměnilo za LED diody 18 % až 35 % respondentů.

„Pouze mezi 14 % a 23 % spotřebitelů dokázalo správně klasifikovat LED světelný zdroj, zatímco 31 % až 45 % se domnívalo, že jde o kompaktní zářivku,“ shrnuje Zuzana Adamcová ze společnosti Ekolamp, která je členem asociace EucoLight.

Respondenti byli také dotazováni, zda vědí, jak by měli naložit se světelnými zdroji v okamžiku, kdy doslouží. Výsledky potvrdily, že řada lidí stále tápe a není si jistá. Do běžného odpadu tak mohou omylem vyhodit i elektroodpad, který by měl být ekologicky zlikvidován, například kompaktní zářivky.

Výsledky průzkumu potvrdily stanovisko asociace EucoLight, že všechny typy světelných zdrojů by měly být sbírány do jedné univerzální sběrné nádoby. Tím by se předešlo tomu, že spotřebitel chybně identifikuje světelné zdroje a namísto ekologické recyklace je vyhodí do směsného odpadu. V důsledku se tak snižuje efektivita recyklace.

„Výsledky také potvrzují, že je vhodné LED a další světelné zdroje zahrnout do stejné kategorie nebo podkategorie v rámci směrnic o odpadu z elektrických a elektronických zařízení,“ dodává Zuzana Adamcová.

EucoLight je Evropská asociace organizací zabývajících se sběrem a recyklací světelných zdrojů a svítidel. Jménem svých 19 členů se angažuje ve všech záležitostech týkajících se směrnic, legislativy a standardů ovlivňujících sběr a recyklaci osvětlovacích zařízení. Členové EucoLight sbírají a recyklují celkem 79 % odpadu ze světelných zdrojů sbíraného v 18 zemích, kde působí. EucoLight je zástupcem evropských kolektivních systémů pro zpětný odběr elektrozařízení.

Evropská komise (EK) zahájila veřejnou konzultaci k pilotnímu programu hodnocení ekoinovací EU ETV, který proběhl v posledních třech letech a s nímž jste se mohli seznámit prostřednictvím Českého manažeského centra, z.s. (CEMC) na stránkách www.Tretiruka.cz. Konzultace probíhá do 10. září 2017 i v českém jazyce. Doporučujeme všem organizacím, které se chtějí se svými inovacemi ucházet na konkurenčních zahraničních trzích, aby se do to této veřejné konzultace zapojily. Bližší informace k veřejné konzultaci najdete ZDE. On-line formulář najdete ZDE.
 

Energetický regulační úřad (ERÚ) dnes zveřejnil návrh cenového rozhodnutí, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie pro rok 2018. Termín pro podání připomínek je do 15 dnů od uveřejnění návrhu cenového rozhodnutí, tj.  do 7. září  24:00 hod. Jediným možným prostředkem pro podání připomínek k návrhu vyhlášky je prostřednictvím e-mailu poze@eru.cz. V předmětu emailu je nutné uvést „NÁVRH CR POZE pro rok 2018".

Hlavní body návrhu cenového rozhodnutí pro rok 2018:

• Zákonná 2% indexace výkupních cen pro stávající výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů (mimo výrobny elektřiny z biomasy a bioplynu).

• Zachování t-e parametrů pro nové výrobny – vzhledem k zachování technicko-ekonomických parametrů ve vyhlášce č. 296/2015 Sb. nedochází ke změně výkupních cen pro nové výrobny.

• Rozdíl mezi výkupní cenou a zeleným bonusem - vzhledem k meziročnímu zvýšení cen silové elektřiny na trhu došlo také u všech obnovitelných zdrojů ke zvýšení tzv. ekvivalentní ceny silové elektřiny (ECSE – rozdíl mezi výkupní cenou a zeleným bonusem). Důsledkem toho dochází k plošnému snížení zelených bonusů na elektřinu.

• Kombinovaná výroba elektřiny a tepla – snížení zelených bonusů na elektřinu z KVET v kategoriích KVET do 5 MW v rámci základní sazby. V kombinaci poklesu ceny primárního paliva a zároveň zvýšení silové ceny elektřiny přistoupil Úřad k snížení výše zelených bonusů na rok 2018. Zároveň došlo, vzhledem k jejímu nevyužívání a vzhledem k průběhu notifikačního řízení, ke zrušení kategorie 8400 provozních hodin. Stejně tak došlo ke zjednodušení a snížení počtu doplňkových sazeb, kde byly eliminovány některé nevyužívané kategorie. U doplňkové sazby pro zemní plyn došlo k úpravě názvu kategorie, která umožní podporu pro ostatní plynná paliva, která jsou nákladově srovnatelná se zemním plynem (především LPG).

• Zelený bonus na teplo z bioplynu – podpora byla zavedena poprvé pro rok 2016 pro definované BPS na základě § 24 odstavce 4 zákona č. 165/2012 Sb. ve znění zákona č. 131/2015 Sb. Shodná podpora pro dvě odlišné kategorie BPS je dána především rozdílem v palivových nákladech, kde je v případě bioplynových stanic zpracovávajících biologicky rozložitelný komunální odpad uvažováno s tržbou za likvidaci zpracovávaného odpadu. Vzhledem k tomu, že v kategorii těchto bioplynových stanic dochází k nedostatečnému plnění cílů NAP pro OZE, navrhuje se zvýšení podpory za účelem zvýšení motivace pro investory.

• Zelený bonus na teplo z obnovitelných zdrojů – podpora zavedená zákonem č. 165/2012 Sb. je vlivem zákona č. 131/2015 Sb. indexována o 2 %. Při stanovení provozní podpory tepla z OZE Úřad postupuje v souladu s § 26 odst. 4 zákona č. 165/2012 Sb., který stanoví pevnou částku 50 Kč/GJ s pravidelným ročním navýšením o 2 %. V tomto případě Úřad neuplatňuje ustanovení zákona § 1 odst. 3 zákona, jelikož již sám zákon stanoví výši podpory a nikoliv postup pro její stanovení.

• Doplnění závazku z notifikačních rozhodnutí – notifikační rozhodnutí obsahují závazek České republiky, že podpora nebude poskytována podnikům v obtížích (ve smyslu sdělení Komise) a příjemcům, na něž se vztahuje nezaplacený inkasní příkaz.

Dokument ke stažení:

• Návrh CR POZE na rok 2018 (PDF, 625 kB)

• Odůvodnění návrhu CR POZE na rok 2018 (PDF, 393)

Jak donutit zemědělce, aby omezili užívání pesticidů, které prosakují do podzemní vody? I na to se dnes po 17 hodině zeptá Marie Bastlová ministra zemědělství Mariana Jurečky v pořadu Dvaceti minut Radiožurnálu. Hovořit se bude i na téma vysídlování českého venkova a zda by pomohly zvýhodněné úvěry pro venkovské živnostníky, které prosazuje ministerstvo zemědělství? Záznam rozhovoru ZDE.

Výzva k podávání přihlášek do startupové soutěže z oblasti udržitelné energetiky a zelených technologií pro účastníky z 23 zemí ze střední, východní a jihovýchodní Evropy právě probíhá a je možné zasílat projekty. Soutěž PowerUp! pro start-upy z oblasti obnovitelné energie znamená možnost výhry finanční částky €20.000 a v podobě investic €150.000. Zájemci z České republiky, kteří se chtějí účastnit soutěže, musí předložit projekt týkající se udržitelné energetiky, vytvořit tým, mít prototyp a vyplnit přihlášku na webových stránkách soutěže do 11. září 2017. Webovou stránku soutěže naleznete ZDE.

Mohlo by Vás zajímat:

Výzva InnoEnergy na podporu inovací v oblasti energetiky - Znalostní a inovační společenství EIT InnoEnergy působící v oblasti udržitelné energetiky vyhlásilo další kolo výzvy pro předkládání návrhů na podporu revolučních inovativních technologií pro uvedení na trh innovativního výrobku, služby či řešení s vysokým komerčním potenciálem. Inovativní produkt by měl být v takové fázi vývoje, aby mohl být uveden na trh do pěti let. Inovativní produkt musí mít ověření konceptu. Společnosti, které budou realizovat tyto projekty, musí vytvořit konsorcium o 3 až max. 7 členech z alespoň dvou evropských zemí a průmyslového i výzkumného sektoru. Alespoň jeden partner musí být přitomen vývoji produktu od jeho začátku. InnoEnergy nabízí pomoc při hledání partnerů, hledání nových trhů, zkrácení doby uvedení produktů na trh a ve fázi proměny prototypu na komerční výrobek. Příští průběžná uzávěrka bude dne 23. října 2017. Základní informace o výzvě včetně kritérií pro žadatele je zde, dokumentace a časový harmonogram se nachází ZDE.

Zdroj: Národní portál pro evropský výzkum

Hlavním cílem projektu je podpořit odpovědný výzkum a inovace participativními procesy a metodami. Projekt se zaměří na společenské potřeby a obavy z vlivu nanotechnologií a výrobků z nanomateriálů na životní i pracovní prostředí a podpoří zohlednění těchto potřeb a obav při rozhodování o způsobech jejich kontroly, regulace a označování. Desetičlenné konsorcium vede dánský partner Danish Board of Technology Foundation. Členy konsorcia jsou dále výzkumná centra, průmyslové podniky a univerzity z Nizozemí, Norska, Rakouska, Švýcarska, Irska, Španělska a České republiky. Tříletý projekt bude realizován od září 2017 do srpna 2020. Projekt byl vybrán k financování v evropském výzkumném programu HORIZONT 2020.

OTÁZKA: Naše společnost hodlá dovážet ze Slovenska odpadní vody, které vznikají při provozu biodegradační plochy pevných odpadů, jež jsou znečištěny ropnými látkami. Nejsme si však jisti, zda je takový dovoz z hlediska předpisů na ochranu ŽP povolen. Jaký máte názor? Na otázku odpovídá soudní znalec v oboru odpadů Ing. Michael Barchánek.

Dovoz odpadních vod ze zahraničí s cílem je vyčistit v České republice není běžnou praxí, osobně jsem se s ním ještě nesetkal, a proto jsem prostudoval primární předpis, kterým je vodní zákon.

Ve vztahu na zahraničí se vodní zákon věnuje pouze hraničním vodám, tedy povrchovým, případně podzemním vodám, které jsou v bezprostřední blízkosti státních hranic, případně jsou dvěma státy sdíleny, u povrchových vod často tvoří státní hranici (třeba řeka Olše na Ostravsku). To se ovšem našeho problému nijak netýká.

V pasáži odpadní vody, tedy v ustanovení § 38 vodního zákona, není o takovém případu žádná zmínka – zákon to prostě neřeší. Pokud to ovšem neřeší, tak soudím, že zákonodárci (státu) je jedno, kde se odpadní vody vzaly. Je nutné splnit podmínky pro jejich čištění a především pro jejich vypouštění. Podmínky jsou pro každou čistírnu odpadních vod dány vodoprávním povolením, jež stanoví množství vod a jejich znečištění, případné upřesňující podmínky mohou  být v provozním řádu zařízení, tedy čistírny. Je zcela obvyklé, že část odpadních vod, například ze záchytných jímek (žump), které jsou na ČOV řádně  čištěny, není vypouštěna ze zdroje přímo do kanalizace, ale je dovážena cisternami a vypouštěna buď na vstupu vod do ČOV, nebo kdekoli ve vhodném místě do veřejné kanalizace, třeba i v běžných kontrolních šachtách. Takže dovezená zahraniční odpadní voda by se stala běžnou odpadní vodou dopravenou na ČOV tímto nestandardním způsobem.

Stojí jistě za úvahu, zda by o takovém počínání neměl vědět místně příslušný vodoprávní úřad, který povolil vypouštění a stanovil podmínky. To je ale spíše
odpovědnost provozovatele ČOV, na kterou se budou tyto odpadní vody vozit, protože odpovědný za jejich přijetí a nezávadnou likvidaci v souladu s  povolením bude on. A záleží na dohodě, pokud se rozhodne jít touto cestou, zda si to vyřídí na úřadě sám, nebo dovozce o to požádá. Pokud není dovoz jednoznačně zakázán, například v provozním řádu, jde spíše o neformální informaci.

Co se týká charakteru těchto vod, tak jde podle popisu tazatele zcela jednoznačně o vody odpadní ve smyslu ustanovení § 38, kde se mimo jiné (v odstavci 1) říká: „Odpadní vody jsou vody použité ….jakož i jiné vody z těchto staveb, zařízení nebo dopravních prostředků odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod“. A na Slovensku to jejich původce chápe stejně a eviduje je jako odpadní  vody podle vodního zákona, nikoli jako odpad podle zákona o odpadech.

V tomto mám názor zcela jasný, protože zákon o odpadech ve svém ustanovení § 2, říká, že se zákon vztahuje na všechny odpady s výjimkou „a)  odpadních vod“ s odkazem pod čarou na § 38 vodního zákona. Problém je ale v tom, že odpadáři si s tímto zásadním ustanovením vůbec nelámou hlavu a to do té míry, že Katalog odpadů (Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb.) jako závazná právní norma obsahuje některé položky, které jsou zcela zjevně odpadními vodami, dokonce se některé z nich tak jmenují – což je bezesporu v rozporu se zákonem. Jako příklady mohu uvést podskupinu 16 10, která se jmenuje
„Odpadní vody určené k úpravě mimo místo vzniku“ nebo podskupinu 19 07, která se jmenuje „Průsakové vody za skládek“. Zařazení této podskupiny považuji za legislativní avanturizmus, protože v citovaném ustanovení § 38 vodního zákona je přímo napsáno „Odpadní vody jsou i průsakové vody z  dkališť…“, což je vlastně zvláštní skládka.

Na tento zásadní legislativní nedostatek upozorňuji proto, že nemohu zcela vyloučit, že nějaký přičinlivý, ale o to hloupější, úředník prohlásí, že jde o odpad, nebude ho zajímat ani slovenské zařazení ani vodní zákon a bude tazateli vytýkat, že dováží odpad a nemá na to patřičné doklady. Bude to sice zjevně nezákonné, lze se proti tomu s vysokou pravděpodobností úspěšně bránit, ale zcela nelze vyloučit ani „dozorový úspěch“ takovéto aktivity.

Odpověď:
Nenašel jsem v našem právním řádu ochrany životního prostředí žádný důvod, proč by se odpadní vody z jiného státu Evropské unie nemohly dovážet k vyčištění do České republiky.

Zdroj: Odpadové fórum 6/2017

Skupina sedmnácti senátorů navrhla Ústavnímu soudu, aby zrušil část novely stavebního zákona. Odstranit chce pasáže, které ruší nebo omezují účast spolků a tím i veřejnosti ve stavebních řízení, což vadilo hlavně ekologickým organizacím. Návrh iniciovala Strana zelených.

Senátoři navrhli Ústavnímu soudu odstranit z novely pasáž, která ruší možnost účasti spolků ve správních řízeních vedených stavebními úřady podle stavebního zákona, pokud se o záměru nevede proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Napadli rovněž ustanovení, která omezují možnost přezkumu zákonnosti závazných stanovisek vydávaných pro účely řízení podle stavebního zákona.

Opatření proti spolkům pokládají navrhovatelé za nepřiměřené omezení základního práva obyvatel domáhat se svých práv na užívání majetku, popřípadě práv na přístup do krajiny a na obecné užívání veřejné zeleně a lesa. Novelou prý lidé z okolí stavby, kteří nevlastní sousední pozemky nebo stavby, ztratili možnost ovlivnit rozhodování stavebního úřadu alespoň prostřednictvím spolků.

Návrh senátorů vychází ze stanoviska 22 expertů čtyř právnických fakult.

CENIA, česká informační agentura životního prostředí hledá perspektivního kandidáta na pozici specialista IPPC. Pracovní náplní bude příprava a zpracování vyjádření k žádostem o vydání nebo změnu integrovaného povolení, hodnocení aplikace nejlepších dostupných technik v oblasti chemického průmyslu (organická chemie) nebo zpracování nerostů, složení zkoušky odborné způsobilosti dle zákona č. 76/2002 Sb., řešení problematiky technické ochrany životního prostředí. Více informací ZDE.

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s. (SOVAK ČR) oceňuje veškeré aktivity státu v zajištění zásobování obyvatel České republiky pitnou vodou v lokalitách, kde jsou v současné době její zdroje nedostatečné. S ohledem na měnící se klima a rostoucí riziko sucha nicméně SOVAK ČR konstatuje, že stabilní a dlouhodobé zdroje pitné vody lze v podmínkách naší země zajistit pouze napojením obyvatel na veřejné vodovodní sítě.

Pouze za podpůrný nástroj tak SOVAK ČR považuje úmysl Ministerstva životního prostředí (MŽP) zajistit zásobování obyvatel pitnou vodou prostřednictvím vrtů a využitím zásob podzemních vod. Z monitoringu Českého hydrometeorologického úřadu (ČHMÚ) opakovaně vyplývá, že rizikem sucha jsou nejčastěji a nejdříve ohroženy právě vrty, a to především mělké vrty, které tak představují jeden z nejméně spolehlivých zdrojů co do stability zajištění dodávek pitné vody pro obyvatelstvo. Lokality, které jsou v dosahu páteřní infrastruktury, by proto měly přednostně řešit zásobování obyvatelstva pitnou vodou právě z této páteřní sítě a lokální zdroje podzemních vod využívat jen jako alternativní zdroje pitné vody. V mnoha lokalitách, které jsou již dnes napojeny na vybudovanou páteřní infrastrukturu, jsme ale svědky opačné situace, kdy jednotlivé obce z ekonomických důvodů řeší zásobování pitnou vodou převážně z vlastních podzemních zdrojů a páteřní infrastrukturu využívají jen v případě snížení vydatnosti těchto zdrojů v období sucha, či se od této páteřní soustavy zcela odpojují.

Stejně tak v případě šetření vodou lze pouze za doprovodný nástroj považovat přínosy dotačního titulu Dešťovka, jehož prostřednictvím je dle kvalifikovaného odhadu SOVAK ČR možné ušetřit řádově desetiny procenta spotřeby vody v ČR. Vodohospodáři v této souvislosti upozorňují, že příjemci státní podpory musí při využití srážkové vody například na splachování toalet dbát na dodržování platné legislativy, tedy zamezit riziku kontaminace veřejných sítí takto použitou vodou. SOVAK ČR proto vítá dohodu se Státním fondem životního prostředí ČR, podle které musí žadatel o podporu při využití srážkové vody předkládat k takovému záměru souhlas místně příslušné vodohospodářské společnosti. SOVAK ČR na tuto povinnost upozorňuje zejména proto, že značná část žadatelů
o této skutečnosti neví, přestože napojení dešťové vody do sítí pro ně může představovat nemalé vícenáklady, se kterými při žádosti nepočítají.

Povinnost respektovat platné zákony, potřeba šetřit zdroje podzemních vod a nutnost zastavit současnou nadměrnou atomizaci vodárenského sektoru v ČR ústí podle názoru SOVAK ČR do jediného možného řešení při zásobování občanů ČR pitnou vodou ve středně a dlouhodobém horizontu – v maximálně možné míře napojovat dosud nepřipojené lokality na veřejné sítě a tento přístup považovat za primární řešení na celém území naší země.

Autor: Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR

Zdroj: SOVAK ČR

Čtěte také:

• Znečištění podzemních vod se loni zhoršilo, je to i kvůli řepce (ČTK, 21.8.2017)

• SOVAK ČR k varovné studii ČHMU (22.8.2017)

• Studie ČHMÚ: Většina podzemní vody v Česku je znečištěna nebezpečnými pesticidy (21.8.2017)