AUDIO Energetický regulační úřad (ERÚ) dnes zveřejnil výši regulovaných cen elektřiny a plynu pro příští rok. Cena elektřiny pro koncové zákazníky zůstane v příštím roce přibližně stejná jako letos, u plynu se sníží asi o jedno až dvě procenta. U elektřiny ERÚ sice přistoupil ke zvýšení takzvané regulované složky ceny, ale podle úřadu však bude tento růst vykompenzován zlevněním elektřiny na trhu.

Průměrný meziroční růst nákladů na zajišťování distribuce elektřiny u domácností při srovnání stejného charakteru a výše odběru pro rok 2016 činí 1,8 až 3,5 % v závislosti na distribučním území (bez uvažování vlivu DPH a daně z elektřiny), přičemž průměrný růst regulovaných složek ceny dodávky pro domácnosti činí 1,8 %.

V případě maloodběru elektřiny podnikatelů na hladině nízkého napětí (NN) je průměrný meziroční pokles regulovaných složek ceny dodávky srovnané na stejné spotřebě elektřiny a charakteru odběru ve výši 2,5 %. Opět zde platí, že změna ceny pro konkrétního odběratele se bude lišit s ohledem na zvolenou sazbu, charakter a množství spotřeby, ale i dodavatele elektřiny a rovněž i na region, ve kterém je zákazník připojen.

Velkoodběratelům elektřiny připojených na hladině VVN meziročně poklesnou průměrné platby za regulované složky ceny dodávky elektřiny o 0,9 %, velkoodběratelům elektřiny připojených na hladině VN meziročně regulované složky ceny dodávky elektřiny velmi mírně rostou o 0,2 %. Meziroční změny regulovaných cen elektřiny pro jednotlivá distribuční území jsou uvedeny v následující tabulce.

Změna regulovaných cen pro konkrétního zákazníka se bude lišit v závislosti na regionu, kde je zákazník připojen k soustavě. Odlišnosti mohou být způsobeny zvolenou distribuční sazbou, odlišným charakterem odběru a množstvím spotřebované elektřiny. Konečnou cenu ovlivní i volba dodavatele silové elektřiny, což má vliv na neregulovanou složku ceny. Regulovaná složka tvoří více než polovinu výsledné ceny elektřiny, cenu takzvané silové elektřiny určují jednotliví dodavatelé sami.

Podobná situace jako u elektřiny je u plynu, kde regulovaná část tvoří zhruba čtvrtinu výsledné ceny. Například pro domácnosti a maloodběratele ji ERÚ sice zvýšil průměrně o více než pět procent, vzhledem k vývoji na velkoobchodním trhu ale úřad předpokládá, že pro příští rok klesne výše neregulované složky o zhruba tři až pět procent. Celková úspora za plyn by tak mohla činit jedno až dvě procenta, uvedl úřad. Na větší úsporu by měli dosáhnout především velkoodběratelé. 

 Více na: https://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/eru-plyn-mirne-zlevni-cena-elektriny-zustane-zhruba-stejna-1249457#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

Jednotliví dodavatelé vesměs čekali s konečnými cenami pro příští rok na dnešní rozhodnutí ERÚ. Většina z nich, včetně největších hráčů, ale již dříve slíbila, že energie zákazníkům nezdraží.

PŘIPOMÍNKY Aktualizace surovinové politiky je podle Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) zpracovávána s ambicí vytvořit koherentní strategii pro období následujících 15 let, která vytyčí mantinely pro využívání nerostných surovin, jak z domácích, tak i zahraničních zdrojů. Do návrhu nové státní surovinové politiky jsou implementovány principy evropské integrované strategie Raw Materials Initiative. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů je aktualizována rovněž ve vazbě na přijetí nové Státní energetické koncepce (2015) a také v kontextu s rozhodnutím vlády o územně ekologický limitech těžby hnědého uhlí. Po projednání vládou bude dokument podroben standardní proceduře SEA. Více ZDE

Upozorňujeme, že ke dni 24. 11. 2015 byly zaktualizovány Závazné pokyny pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP 2007 - 2013 , které nabyly účinnosti dne 25. 11. 2015. V kapitole 8.1 Pravidla a nutné podmínky pro uvolňování finanční podpory byl upraven bod s4 týkající se vyúčtování zálohových faktur.

Bod S4 nově zní: vyúčtování ZF (předložením zúčtovací faktury) musí být na Fond doloženo do 365 dní od data splatnosti poskytnutí podpory dle ŽoP, na základě které došlo k proplacení ZF (datum splatnosti podpory je příjemci k dispozici v avízu zasílaném prostřednictvím IS BF), nejpozději však do 31. 3. 2016, přičemž plnění ze strany zhotovitele musí být v souladu se schváleným harmonogramem projektu. V odůvodněných případech je možné se souhlasem Řídícího orgánu lhůtu prodloužit. Podmínkou způsobilosti výdajů je úhrada faktury zhotoviteli do 31. 12. 2015.

Dokument ke stažení:

Aktualizovaná verze Závazných pokynů (ve formátu PDF)

Dne 25. 11. 2015 byla po odstávce spuštěna upravená verze informačního systému ISPOP. Během odstávky došlo k úspěšnému nasazení nových funkcionalit ISPOP pro ohlašování v roce 2016. Pro registrované uživatele budou od 1. 1. 2016 v účtech ISPOP k dispozici nové verze PDF formulářů pro ohlašování v roce 2016. Uživatelům, kteří byli do systému zaregistrováni před odstávkou, jejich přístupové údaje zůstávají v platnosti i pro následující ohlašovací období. Podotýkáme, že dne 14. 12. 2015 se v Praze na Ministerstvu životního prostředí uskuteční seminář na téma ISPOPu. Další informace pro případné zájemce o seminář najdete ZDE.

ECHA zahájila veřejnou konzultaci k návrhu doporučení na zařazení dalších 11 látek na seznam látek podléhajících povolení. Konzultace potrvá do 18. února 2016. Pokud je látka zahrnuta do seznamu látek podléhajících povolení (příloha XIV nařízení REACH), může být uvedena na trh nebo používána po stanoveném datu pouze je—li pro konkrétní použití uděleno povolení. Více ZDE

Prezident Miloš Zeman neodvolá šéfku Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou kvůli sporu o vyplácení podpory za obnovitelné zdroje. Po jednání na Hradě to řekli Vitásková a ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD). Vyplacení podpory na začátku prosince projedná vláda, která by měla vyjádřit souhlas s vyhlášením podpory, uvedl Mládek. Ministr také uvedl, že ho prezident vybídl k tomu, aby o schválení podpory pro obnovitelné zdroje v Česku od Evropské komise jednal přímo v Bruselu. Připomínáme, že ERÚ minulý čtvrtek rozhodl, že většině obnovitelných zdrojů v ČR nebude pro příští rok vyplacena podpora. Má jít až o 42 miliard korun. Podrobnosti na serveru iHNED.cz ZDE.

Související:

• MPO: Rozhodnutí ERÚ existenčně ohrožuje zemědělce i malé obce (23.11.2015)

• Vitáskovou čeká schůzka na Hradě (iHNED.cz, 23.11.2015)

• ERÚ zatím vydal cenové rozhodnutí pouze pro podporované zdroje s notifikací EU (20.11.2015)

• Mládek: ERÚ nic nebrání v tom, aby v dotacích pro obnovitelné zdroje postupoval stejně jako dříve (HN, 20.11.2015)

• HN: Vitásková stopla dotace solárníkům za desítky miliard (20.11.2015)

Roční náklady recyklace obalových odpadů domácností jsou v České republice zhruba 5 EUR na obyvatele. Recyklace je tedy oproti sousednímu Německu či Rakousku výrazně levnější. Celková míra recyklace obalů v České republice dosahovala v roce 2014 míry 75 %. Dle nejnovějších dat se Česká republika v recyklaci obalů řadí v rámci EU 28 na 6. místo, za čtvrtým Německem a před desatým Rakouskem, v rámci zemí Visegrádské čtyřky je absolutně nejlepší. V recyklaci plastů je Česká republika se 60 % dokonce druhým nejúspěšnějším státem EU. To je stručný výčet informací z nového výzkumného projektu Centra ekonomických a tržních analýz (CETA).

Poslední dvě dekády se v Evropě nesly ve znamení podpory rozvoje cirkulární ekonomiky. Evropská unie stanovuje recyklační cíle, a to nejen pro obaly, ale také vozidla na konci životnosti, elektronické a elektrické vybavení či baterie. Stanovením těchto cílů se tak snaží snížit negativní dopady skládkování. V celé Evropské unii se ročně generuje asi 2,5 miliardy tun odpadu, z toho 80 miliónů tun odpadů obalových. V České republice připadá na obyvatele asi 96 kg obalových odpadů, v Německu 212 kg a v Rakousku 150 kg. Členským státům se pak ponechává volnost, jak recyklačních cílů Evropské unie dosáhnout. „Politicky stanovené recyklační cíle se nacházejí mimo tržní rovnováhu, k jejich dosažení je tedy vždy potřeba nějakého externího zásahu. V podstatě se tak vytváří umělý trh s recyklací,“ vysvětluje Aleš Rod, ředitel výzkumu v CETA. „Recyklované a tříděné obaly mají mnohdy nízkou až negativní hodnotu. Je tedy otázkou, kdo má být za řešení fyzicky a finančně odpovědný,“ dodává Rod.

Řešení v členských státech Evropské unie vychází povětšinou z principu odpovědnosti výrobců obalů, kteří se na sběru a recyklaci organizačně či finančně podílejí. „Ať už je systém organizován jakkoliv, ve výsledku náklady hradí spotřebitel, ať už skrze ceny výrobků či platbou daní. Systém by tedy měl fungovat efektivně,“ říká Jonáš Rais, analytik CETA. „V šetření zadaném Evropskou komisí vychází ze zkoumaných států Česká republika nákladově velmi dobře, a to jak v absolutním srovnání, tak při přihlédnutí k rozdílným cenovým hladinám v jednotlivých státech,“ upřesňuje Rais aktuální pozici České republiky. V Německu jsou roční náklady recyklace obalových odpadů domácností 12 EUR na osobu, tedy více než dvojnásobek v České republice. V Rakousku je to dokonce 19 EUR. Mezi systémy jednotlivých zemí jsou přitom značné rozdíly. V České republice existuje jediná autorizovaná obalová společnost, která má systém na starosti. V Německu si jich po otevření trhu v roce 2007 konkuruje 10.

Pokud jde jen o separaci plastů, tak tam činí míra třídění 60 procent a toto číslo je v Unii druhé nejvyšší po Slovinsku, kde míra separace plastů činí 82 procent. V separaci papíru je ČR v rámci EU na desátém místě a v separaci skla na 11. místě.

Právě relativní efektivita řešení v jednotlivých členských státech a hledání nejvhodnějšího přístupu je v posledních letech na evropské úrovní často debatovaným tématem. „Nicméně pouhé srovnání nákladů či měr recyklace je při porovnávání efektivnosti systémů v jednotlivých zemích nedostatečné. Jednotlivé systémy se liší nejen z hlediska konkurence autorizovaných obalových společností, ale také v celkové organizaci sběru a recyklace. Výsledky také mohou být značně ovlivněny geografickými a legislativními podmínkami v jednotlivých zemích,“ vysvětluje Rais. Tento komplexní pohled na tématiku a hledání silných a slabých stránek českého systému ve srovnání se zahraničím je podle Roda hlavní náplní výzkumného projektu CETA. „V našem projektu se zaměřujeme především na zkoumání trhu s obalovými odpady, nicméně ty nejefektivnější nástroje, které členské země používají k minimalizaci negativních dopadů, jsou univerzálně aplikovatelné i na dalších trzích,“ vysvětluje podstatu výzkumu Aleš Rod.

Zdroj: Eurostat, poslední známé údaje

Poznámka: Srovnání je z hlediska obalů generovaných domácnostmi. Ve výši poplatků jsou zohledněny rozdílné cenové hladiny v jednotlivých zemích. Ve Velké Británii poplatky za obaly kryjí asi jen 10 % z celkových nákladů, ve Francii asi 75 % a v ostatních zemích 100 %.
Zdroj: BIO (2014), Eurostat, údaje z období 2010 – 2012

Zdroj: TZ CETA - Centra ekonomických a tržních analýz, z. ú.

V Česku mají řidiči letos možnost tankovat už u dalších 31 nových veřejných CNG stanic, Česká republika tak právě překročila první stovku. Dochází k ještě rychlejší výstavbě než v loňském roce, kdy přibylo 26 CNG stanic za celý rok. Na konci roku 2016 by mohlo být v ČR už 150 až 160 veřejných CNG stanic, do roku 2030 pak nejméně 300 stanic, jak uvádí i vládou nedávno schválený Národní akční plán čisté mobility. Více ZDE

Ministerstvo zemědělství ČR vydalo stručnou internetovou informaci o připravovaných krocích ministerstva s problematikou sucha v České republice. Cílem informace je dokumentovat, s jakými problémy se veřejná správa může setkat v souvislosti s povodněmi a suchem. Je důležité si uvědomit, že „vodní blahobyt“ není nahodilý, že pro budoucí zabezpečení dostatečných a kvalitních vodních zdrojů je nutný strategický přístup v dlouhém časovém období tak, aby ani očekávaný častější výskyt sucha v důsledku změny klimatu nezpůsobil neřešitelné těžkosti. MZe zdůrazňuje, že vše je zatím v rovině úvah, rozborů a studií, a to v různé fázi příprav.

Dokument ke stažení:

Sucho - vážná hrozba pro Českou republiku (PDF, 2 MB)

NOVÉ DOTACE Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhlásilo dnes jednostupňovou veřejnou soutěž ve výzkumu, vývoji a inovacích podle zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků v programu TRIO. Mezi podporované oblasti také patří environmentální technologie a ekoinovace, udržitelná energetika a snižování energetické náročnosti. Pro rok 2016 je na projekty alokováno 300 mil. Kč a návrhy projektů lze podávat do 15. ledna 2016.

TRIO je programem na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje se zaměřením na rozvoj potenciálu České republiky v oblasti klíčových technologií (KETs). Níže v obrázku najdete přehled podporovaných oblastí v části Environmentální technologie a ekoinovace.

Každý projekt musí předpokládat dosažení alespoň jednoho z následujících výsledků, uvedených v Metodice hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů, tedy patent, poloprovoz a ověřená technologie.

K výsledeku „Ověřené technologie“ příloha Podporované výsledky uvádí, že se jedná o obdobu poloprovozu s tím rozdílem, že novost je aplikována u výrobního postupu (technologie). Podmínkou je testování (ověření) technologie, podložené protokolem o ověření a bezprostředně navazujícím uplatnění ve výrobě, které je doloženo uzavřením smluvního vztahu. Ověřenou technologií lze např. označit výsledek, který je předmětem smlouvy o uplatnění výsledku uzavřené mezi autorem výsledku (příjemcem nebo dalším účastníkem) a uživatelem výsledku. Podmínkou je i technická dokumentace výsledku. V této souvislosti uvádíme, že České ekologické manažerské centrum, z.s. (CEMC) provádí nezávislé ověřování environmentálních technologií metodou EU ETV. Bližší podrobnosti najdete ZDE.

Intenzita podpory na projekt může dosáhnout nanejvýše 80 % celkových uznaných nákladů a to v závislosti na velikosti podniku a kategorii činnosti. Maximální výše podpory jednoho projektu je stanovena na 20 mil. Kč.

U projektů, které budou podpořeny v první veřejné soutěži v programu TRIO, se předpokládá jejich zahájení v období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2016 a ukončení nejpozději do 31. prosince 2020. Doba trvání projektu tak může dosáhnot maximálně 48 měsíců.

Uchazeči o podporu mohou být podniky (právnické i fyzické osoby), které řeší projekt v účinné spolupráci s alespoň jednou výzkumnou organizací. Dalšími účastníky projektu mohou být podniky a výzkumné organizace. Uchazečem řešícím projekt samostatně může být pouze subjekt se statutem výzkumné organizace, musí ovšem v navrhovaném projektu vystupovat z hlediska veřejné podpory jako podnik, musí prokázat schopnost spolufinancovat řešení projektu z neveřejných zdrojů a doložit zajištění implementace výsledků do praxe. V takovém případě projekt nemusí být řešen v účinné spolupráci více subjektů.

Žádost o podporu programového projektu musí být do veřejné soutěže podána na předepsaných formulářích, vytištěných jako závěrečná fáze vyplňování interaktivní elektronické přihlášky, a to v jednom vyhotovení. Žádost musí být doručena do podatelny MPO, do 12 hodin 15. 1. 2016 nebo podána na poště nejpozději 15. 1. 2016. Hodnoticí lhůta bude trvat od 16. 1. 2016 do 31. 7. 2016. Výsledky veřejné soutěže budou zveřejněny dne 31. 7. 2016 na webu poskytovatele ZDE.

Kontakt na poskytovatele:

Ministerstvo průmyslu a obchodu, Na Františku 32, 110 15 Praha 1

Kontaktní osoba: Ing. Eva Kořínková, korinkova@mpo.cz , tel. +420 224 85 26 21

Dokument ke stažení:

• Zadávací dokumentace 1. veřejné soutěže v programu TRIO vyhlášené MPO

• Příloha I.1— Základní pojmy použité v zadávací dokumentaci 1. veřejné soutěže v programu TRIO

• Příloha I.2 — Podporované cíle NPOV

• Příloha I.3 — Základní charakteristika KETs

• Příloha I.4 — Podporované výsledky

• Příloha I.5 — Statut a jednací řád Rady programu TRIO

• Příloha II. — Seznam příloh dokládaných uchazeči

• Příloha II.1 — Závazná osnova projektu

• Příloha II.2 — Čestné prohlášení uchazeče / dalšího účastníka projektu (vzor)

• Příloha II.3 — Podklad pro žádost o výpis z Rejstříku trestů

• Příloha III. — Příručka pro uchazeče (návod k vyplnění elektronické přihlášky)

• Příloha IV. — Program TRIO

• Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2013 až 2015)

Zdroj: za využítí informací z www.mpo.cz

Prezentace ze semináře Technologické centrum AV ČR uspořádalo dne 18. listopadu 2015 informační seminář programu Horizont 2020 zaměřený na problematiku měst. Témata zacílená na města jsou rozprostřena v různých částech H2020 a jsou poměrně různorodá. Sahají od energetiky či odpadového hospodářství přes řešení inspirovaná přírodou po kulturní dědictví a mohou být tedy zajímavá pro celé spektrum potenciálních účastníků.

Dokument ke stažení:

Cities_pdf.rar

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) dnes zveřejnilo reakci náměstkyně pro řízení sekce technické ochrany životního prostředí Bereniky Peštové s titulem "Kdo se chystá vybrat peníze za vodu lidem z peněženek? Ten, kdo je z jejich peněženek vybírá dlouhodobě. Vodohospodářské společnosti" na nedávné mediální informace. Celou její reakci uvádíme níže.

Reakce Bereniky Peštové (MŽP):

František Barák, předseda asociace vodohospodářských společností SOVAK, v pátek 20. listopadu uveřejnil na serveru Naše voda článek (na této adrese) na téma zdražování vody. Deník MF Dnes zároveň včera na stejné téma uveřejnil článek s titulkem „Nové platby zdraží vodu až o pětinu“. Z obou článků má čtenář získat pocit, že stát bude bezdůvodně zdražovat vodu, což nejvíce pocítí naši občané.

Podívejme se ale, co skutečně stojí za zdražováním vody a proč je cena vodného a stočného taková, jaká dnes je.

František Barák v MF Dnes tvrdí, že státu už dnes na ceně vody odvádí VH společnosti celých 25 až 35 % ceny vody, v článku na serveru Naše voda má jít dokonce o 28 až 36 %. Podívejme se ale, z čeho se cena vody skutečně skládá a kolik skutečných procent je odváděno státu.

Při současné průměrné výši vodného a stočného v ČR cca 80 Kč/m3 včetně DPH je zastoupení poplatků a daní následující: DPH 15 %, poplatek za vypouštění cca 20 hal/m3 tj. tedy zhruba 0,25 % ceny vody, poplatek za odběr podzemních vod činí současné zákonem dané 2 Kč/m3, ale jen polovina z této částky jde za státem, druhou polovinu inkasují kraje, státu jde tak 1,25 %. Platbu za povrchovou vodu účtují státní podniky Povodí v průměrné výši - 4 Kč/m3, což činí 2,5 % (polovina vyrobené pitné vody je z vody povrchové, zbytek je z vody podzemní). Celkem tedy státu odchází maximálně 20 % ceny vody, kterou platí občan. Vodohospodářské společnosti pak účtují lidem další následující položky. Ztráty v trubní síti, které jsou v současné době okolo 17 % a jsou způsobeny nedostatečnými investicemi majitelů a provozovatelů vodovodů do jejich oprav. Náklady na odvádění a čištění srážkových a balastních vod, jež jsou odváděny jednotnou kanalizací. Až 10 % úplných vlastních nákladů pak činí kalkulovaný zisk vodohospodářských společností. Do výpočtu úplných vlastních nákladů lze zahrnout vše, co je v souladu s položkami v cenovém věstníku MF, včetně částky poplatků. Následný zisk je u provozního modelu provozování VAK, jež je v ČR nejrozšířenější, určitým procentem této částky a je předem do ceny vodného a stočného započten. Dochází tak k absurdní situaci, kdy na rozdíl od běžných podnikatelských záměrů, kdy snížením nákladů roste zisk, u provozního modelu růstem nákladů naopak zisk vodohospodářských společností roste s náklady.

Že s tvorbou ceny vodného a stočného není něco v pořádku, je patrné i z porovnání cen za 50 největších vodárenských společností, kdy v roce 2013 činil rozdíl mezi nevyšší a nejnižší cenou více než 100 %, (38–99 Kč/m3), přičemž pro tento rozdíl neexistují žádné technické důvody. Nárůst vodného a stočného je trvalý, a to i přes významný pokles cen energií a zanedbatelnou inflaci v posledních letech a dlouhodobou stagnaci či dokonce pokles poplatků. Je tedy zásadní otázkou, co způsobuje neustálý nárůst ceny a uvedený cenový rozdíl a kdo, když ne stát, inkasuje takto generované prostředky.

František Barák ve své reakci píše o „nesmyslně nastavených parametrech, přesahujících evropské standardy“ a o jedinečnosti ČR, co se týká výše poplatků za vypouštění znečištěných odpadních vod do našich řek a potoků. Evropské standardy na limity a míru znečištění odpadních vod jsou však jedny a Česká republika jejich výši naprosto kopíruje ve svých zákonných požadavcích na limity pro vypouštění odpadních vod. Není důvod být papežštější než papež, jak se pan Barák snaží naznačit. Ale: ČR doplácí na dlouhodobě nefunkční systém regulace vodohospodářského sektoru, jenž má nahradit neexistující konkurenční prostředí a který provozovatele nemotivuje k vyšší efektivitě provozu a ke snižování ceny pro odběratele. Příkladem může být odvádění srážkových vod jednotnou kanalizací, kdy vodárny lidem účtují náklady na stočné za zhruba dvojnásobný objem odpadních vod, jež je nutno na čistírně odpadních vod vyčistit. Náklady na jejich čištění jsou potom obrovské, nemluvě o zatížení technologií, které pro čistírny takové množství vody představuje a které vede ke zvýšeným nákladům při výstavbě a rekonstrukci čistíren, které ve finále zaplatí opět občan ve stočném. Zároveň i proto, že obce nemají z minulosti vytvořené fondy oprav, do kterých mají odvádět velkou část z vodného a stočného, dochází k postupnému zvyšování cen vody, aniž je nutnost a oprávněnost tohoto zvyšování občanům náležitě a transparentně vysvětlena. Pokud nedojde ke změně, budou občané každoročně platit více a více do zcela netransparentního a z pohledu vynakládání vybraných prostředků neefektivního systému vodohospodářských monopolů.

Pro úplnost k reakci pana Baráka dodávám, že problematiku existence poplatků za znečištění a objem odpadních vod nelze vytrhávat z celého kontextu daní a poplatků a každý evropský stát preferuje jiný mix ekonomických nástrojů k ochraně životního prostředí. To, že určitý typ v některém státě chybí, neříká nic o celkovém „zpoplatnění“ negativních zásahů do životního prostředí. Některé evropské domácnosti například platí za objemy dešťových vod spadlých na své pozemky (v ČR platí za dešťovou všichni občané, jako součást stočného), v Evropě cenu vody pro občana řeší zcela jiný systém daní. Systém poplatků, který se u nás ale bohužel promítá i do cen vody občanům, pokud vodárny nehospodaří efektivně, je u nás nastavený historicky a jeho hlavním cílem je motivovat průmyslové podniky i vodohospodářské společnosti k větším investicím do čištění vody. Zároveň se jedná o jedny z nejsofistikovanějších poplatků ve smyslu cíleného zaměření na největší znečišťovatele, s největším ekologickým efektem, a na rozdíl od plošného daňového zatížení s následným adresným navracením výnosů z poplatků do modernizace vodohospodářské infrastruktury.

V minulosti se tento systém dokonale osvědčil a zásadně přispěl ke snížení organického znečištění vypouštěného do řek. Umožnil také velkorysou finanční podporu pro výstavbu čistíren a kanalizací. Vzhledem k nastavení limitů pro zpoplatnění, jež byly poplatné požadavkům na ochranu vod konce tisíciletí, je třeba motivaci obnovit a zaměřit ji k novým, aktuálním a náročnějším cílům a systému navrátit jeho funkci.

Související článek:

Šetření vodou je u konce, narazilo na své limity. Voda podraží (23.11.2015)

Autor: Berenika Peštová, náměstkyně pro řízení sekce technické ochrany životního prostředí, MŽP

Prvních osm krajů může začít poskytovat lidem dotace na výměnu starých kotlů za nové ekologické. Potřebné rozhodnutí od ministerstva životního prostředí dostala Praha a Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Pardubický, Olomoucký, Zlínský a Jihomoravský kraj. Tyto kraje žádaly o méně než 200 milionů korun, a proto dostaly rozhodnutí dříve. Ostatní regiony, které žádají vyšší částku, musejí počkat na schválení od ministerstva financí. Patří mezi ně i Moravskoslezský kraj, kde je dlouhodobě nejhorší ovzduší v zemi.

Kraje v současnosti připravují žádosti pro občany. Například Královéhradecký a Středočeský kraj by podle mluvčí MŽP Petry Roubíčkové měly výzvu pro občany zveřejnit v polovině prosince.

Kotlíkové dotace jsou určeny pro občany na výměnu zdroje vytápění v rodinných domech. Na výměnu starého kotle na pevná paliva za jiný, ekologičtější zdroj a takzvaná mikro-energetická opatření mohou lidé získat až 85procentní dotaci z maximální částky 150.000 korun.

Od roku 2022 nebude podle platného zákona o ovzduší v ČR možné provozovat v domácnostech staré neekologické kotle první a druhé emisní třídy. Už od loňska nesmějí být na tuzemský trh uváděny kotle třetí emisní třídy a vyšší.

Ve dnech 30. 11. až 11. 12. 2015 proběhne v Paříži konference Spojených národů o změnách klimatu (COP21). Na 21. klimatický summit se do Paříže sjede zhruba 40 000 účastníků, včetně 80 až 120 hlav států. Cílem bude dojednat právně závaznou a univerzální dohodu zahrnující co nejvíce zemí, která omezí emise skleníkových plynů (zejména CO2) do atmosféry a nahradí tak od roku 2020 Kjótský protokol.

Právě emise CO2 jsou většinou vědců považovány za hlavní příčinu setrvalého vzestupu průměrné teploty na Zemi, který je pozorovatelný v posledních více než sto letech. Všeobecně se má za to, že růst průměrné teploty by neměl přesáhnout 2 stupně celsia oproti preindustriální éře. Jinak by následky s teplotními změnami spojené jako sucha, hurikány, povodně, vzestupy mořských hladin atd. mohly být pro lidstvo zničující. Pokud by se ji podařilo uzavřít globální dohodu na omezení emisí, byla by první svého druhu.

CO2 sám o sobě škodlivý není. Bez jeho přítomnosti v atmosféře by se jen velmi malá část slunečního záření po odrazu od zemského povrchu udržela v atmosféře a průměrná teplota by klesla o 30 stupňů. Avšak jeho vyšší koncentrace způsobuje, že slunečního záření je v atmosféře pohlcováno stále více. Polovina všech emisí CO2 vznikajících hlavně spalováním fosilních paliv není absorbována vegetací či oceány, ale uniká do vzduchu. Množství CO2 usazeného v atmosféře tak roste.

Vyjednávací text pro Paříž zahrnuje návrh dohody (právně závazná ustanovení) a návrh rozhodnutí (technická ustanovení). Jednotlivé státy před konferencí představily nabídku svých národních příspěvků (Intended Nationally Determined Contributions, tzv. INDCs) s cílem snížit emise a adaptovat společnost na klimatické změny. Pořadatelé summitu obdrželi závazky již od 161 zemí reprezentujících cca 90 % globálních emisí. Příspěvek EU je jeden z nejambicióznějších: snížení emisí o 40 % do roku 2030 oproti roku 1990 s tím, že se toto procento může ještě zvýšit, pokud bude mezinárodní dohoda uzavřena. Zatím prezentované příspěvky ale stále nestačí na zastropování růstu teploty na 2 stupních celsia. Evropská unie usiluje o právně závaznou a univerzální dohodu stanovující emisní cíle ještě před rokem 2020. Dále prosazuje transparentní pravidla dohody, kontrolu jejího plnění každých 5 let a využívání tržního mechanismu pro její realizaci.

První den konference bude vyhrazen šéfům států a vlád. Francouzští hostitelé registrují stovku kladných odpovědí na pozvání. Na seznamu potvrzených účastníků prezidenti Spojených států, Číny, Ruska, indický premiér, generální tajemník OSN, francouzský prezident a mnozí další. Vrcholné části programu se zúčastní i český premiér Bohuslav Sobotka.

Cílem tohoto politického setkání bude stanovit priority a udělit vyjednavačům mandát k dalšímu jednání. Text dohody totiž stále není hotov. Zatím má vyjednávací dokument více než padesát stran a obsahuje řadu protichůdných návrhů. Během dvoutýdenní konference by tak bylo velmi obtížné ho projednat.

Na vyjasnění zatím čeká řada důležitých otázek. Mezi ty hlavní patří financování opatření pro boj s klimatickými změnami, mechanismus pro pravidelné vyhodnocování a případné změny národních závazků nebo dlouhodobý cíl, který by měl vést k ukončení závislosti na fosilních palivech.

Zintenzivňující se extrémní výkyvy počasí budou do budoucna stále více představovat riziko nejen pro zdraví a životní úroveň lidí, ale přinesou s sebou i bezpečnostní hrozby. Pokud se globální oteplování nepodaří udržet v určitých mezích, některé oblasti se pro lidstvo mohou stát neobyvatelnými. Migrační vlny objevující se v posledních letech v souvislosti s různými krizemi by mohly výrazně zesílit.

Sdružení evropských průmyslových federací Business Europe vydalo 5 doporučení pro klimatické vyjednávání:

1) vytvořit globálně právně závazný dokument,

2) zajistit snižování emisí také ze strany rozvojových zemí,

3) ustavit společná pravidla pro monitoring a verifikaci dat,

4) integrovat trhy s emisemi,

5) chránit práva duševního vlastnictví před povinnými licencemi a revize každých 5 let.

Svaz průmyslu zastává v zásadě podobné stanovisko. Aby dohoda v Paříži přinesla opravdový pokrok v boji s klimatickými změnami, je podle něj třeba, aby byla právně závazná a vymahatelná pro co největší počet emitentů, zejména těch největších. Měla by mít transparentní pravidla, jejichž dodržování je možné verifikovat.

Svaz vítá, že ochotu snižovat emise a přispět svým dílem k společnému úsilí deklarovalo před summitem tolik států. Některé, zejména ty z řad velkých emitentů, by ale mohly ve svých předsevzetích být ambicióznější. Vítá také, že v návrhu textu dohody je konečně zmíněno využití tržních nástrojů, zejména systémů obchodování s emisními povolenkami. Právě ty umožní dosáhnout cíle, tedy snížit emise, nákladově efektivněji. Jednotlivé systémy by také měly být propojovány, s výhledem na jejich postupnou integraci.

Dohoda by měla podle něj přispět k vytvoření rovnoprávnějšího podnikatelského prostředí na mezinárodní úrovni, zejména v odvětvích, jimž hrozí masové stěhování do regionů s laxnějším přístupem k boji se změnami klimatu.

Pro naplnění dohody je kritické zapojení a financování ze strany soukromého sektoru, protože na pokrytí odhadovaných nákladů prozatím slíbené veřejné prostředky zdaleka stačit nebudou. Proto je důležité při navrhování konkrétních opatření ke snížení emisí naslouchat zkušenostem soukromého sektoru, dále uvádí svaz.