Rozšíření počtu firem, které budou nepřetržitě sledovat emise škodlivých látek, jednoznačná pravidla pro jednorázová měření emisí, ale i pravidla pro firmy, která mají omezit prašnost při stavbách i demolicích. To všechno přináší novela zákona o ovzduší, kterou dnes schválila vláda.
„Novela přináší řadu nejrůznějších opatření, všechna mají ale společné tři cíle. Zlepšit kvalitu ovzduší ve městech a obcích, více využívat digitální nástroje a snížit administrativu. Například vedle toho, že firmy budou muset minimalizovat prašnost na stavbách, při rekonstrukcích či demolicích, aby prach neobtěžoval občany, zavádíme také rozšíření kontinuálního měření emisí a zejména novinky v oblasti jednorázového měření emisí. Výsledky z měření emisí budou nově předávány jen digitálně, do centrálního systému je budou zadávat přímo měřicí skupiny, takže firmám odpadne administrativa s tím spojená. A díky povinnosti nepřetržité kontroly technologie skončí dohady, zda firmy skutečně požívají například filtry nebo odlučovače průběžně, i když se znečišťující látky měří například jen jednou za rok,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Povinnosti nepřetržité kontroly technologie nebo opatření ke snižování emisí se podle návrhu dotkne od počátku roku 2026 zhruba 7 700 zdrojů, u nichž provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pouze jednorázovým měřením emisí většinou jednou za rok.
Kontinuální měření emisí pro různá odvětví a odstupy pro obydlí kvůli zápachu z výroben
Od začátku roku 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na sektory tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů. Nová bude i povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí v (téměř) reálném čase elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ. Díky tomu bude možné získat okamžitý přístup k údajům.
Další klíčovou součástí novely zákona o ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli obtěžování prachem a zápachem. Při plánování výstavby pro bydlení nebo občanskou vybavenost nebo naopak při umístění nového, například výrobního podniku v blízkosti domů, bude muset obec počítat s minimální vzdáleností odstupu. Ta se bude podle návrhu pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů.
„Díky tomu ochráníme obytné zástavby před přibližováním zapáchajících a prašných výrob, stejně jako průmyslové a zemědělské podniky před přibližováním zástavby. Minimální vzdálenosti budou stanoveny pro vybrané typy činností a ploch ve vyhlášce a jejich hodnoty budou pevně dané,“ dodává ministr Hladík.
Méně prachu ze staveb ve městech a obcích i vyšší sazby poplatku za znečištění
Lidem pomůže také nová povinnost pro stavebníky, kteří budou přímo ze zákona muset minimalizovat prašnost zejména ve městech a obcích. „Například pomocí postupné odkrývky povrchu, protiprašnými sítěmi na lešeních při rekonstrukci fasád, minimalizací spádových výšek při přesypech materiálů nebo díky rychlému vysazování zeleně kolem staveb,“ vyjmenovává ministr životního prostředí.
Součástí motivace ke snižování emisí je také zavedení nových sazeb u poplatku za znečišťování ovzduší s platností od roku 2025, u nichž se zohlední inflace z posledních let. O inflaci by se pak poplatky měly podle novely zákona upravovat každoročně. Cílem není vybírat peníze pro stát, ale dosáhnout takové výše, která bude motivovat k dalšímu snižování emisí znečišťujících látek do ovzduší.
Nízkoemisní zóny pro lepší ovzduší v obcích
„A nakonec měníme také nastavení nízkoemisních zón, které jsou v legislativě přes deset let, ale nikdo je nepoužíval. Proto chceme, aby obce, které se je rozhodnou zavést, si také mohly samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do ní nesmí jezdit vozy určité starší emisní kategorie, případně budou moci jejich vjezd zpoplatnit. Zkrátka aby radnice mohly najít řešení, které v konkrétním městě nejlépe pomůže zvýšit kvalitu ovzduší,“ dodává ministr Hladík.
Nová pravidla také ruší některé podmínky, které dnes v řadě míst zcela znemožňují zavedení nízkoemisní zóny. Jedná se například o využívání objízdné trasy po stejně kvalitní komunikaci, plošné výjimky pro rezidenty a fyzické označování aut emisními plaketami. Novela naopak zavádí evidenci vjezdu do nízkoemisní zóny pomocí poznávacích značek a propojení údajů s registrem vozidel, stejně jako možnost zavést individuální výjimky pro rezidenty podle klíče, který si v mezích zákona určí sama obec.
Stejně tak budou radnice moci lépe reagovat v případě smogových situacích, kdy budou moci regulovat více oblastí než jen silniční dopravu. To znamená například zvýhodnit dočasně veřejnou dopravu nebo zlepšit kvalitu ovzduší v místě třeba dočasným omezením spalování v otevřených ohništích, případně vytápění doplňkovými zdroji, jakými jsou třeba krby nebo regulací prašné činnosti například ze staveb.
Vláda také schválila usnesení, ve kterém se zavázalo Ministerstvo dopravy, že vládě do konce roku předloží analýzu funkčnosti stanic měření emisí a případně navrhne takové změny, které zabrání tomu, aby jimi procházela nevyhovující auta. Dále usnesení vlády obsahuje úkol pro Ministerstvo vnitra, aby ve spolupráci Policie ČR a Centra dopravních služeb zintenzivnilo ve všech krajích každoroční silniční kontroly se zaměřením na měření emisí a do konce roku 2024 má Ministerstvo vnitra předložit vládě informaci o plnění tohoto úkolu.
