Znečištění ovzduší zůstává jednou z největších environmentálních výzev současnosti, i když statistiky na první pohled vypadají příznivě. Podle nejnovější zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) zaznamenala Evropská unie v roce 2023 pokračující pokles emisí pěti hlavních znečišťujících látek – oxidů dusíku (NO_x), jemných prachových částic (PM_2,5), těkavých organických látek (NMVOC), oxidu siřičitého (SO₂) a amoniaku (NH₃). Tento pozitivní trend je výsledkem dlouhodobé politiky čistého ovzduší, přechodu na čistší technologie a regulací v průmyslu, dopravě i energetice.

Zejména emise oxidu siřičitého výrazně klesly díky omezení spalování uhlí a modernizaci průmyslu, a v některých členských státech již plní limity stanovené až pro rok 2030. Přesto se v celkovém hodnocení objevují varovné signály. Tempo snižování emisí se zpomaluje, a pokud má EU dosáhnout ambiciózních cílů v oblasti ovzduší do roku 2030, bude muset výrazně zintenzivnit svá opatření.

Hlavními zdroji znečištění zůstávají spalování pevných paliv v domácnostech, doprava, průmyslová výroba a zejména zemědělství, které je odpovědné za většinu emisí amoniaku. Tyto sektory jsou často obtížně regulovatelné nebo politicky citlivé, což snižuje rychlost pokroku. V případě amoniaku emise navíc zůstávají v mnoha zemích prakticky beze změny, a zemědělství tak představuje dlouhodobě přehlížený problém.

I když většina evropských měst dnes splňuje evropské limity pro NO₂ a PM_2,5, limity Světové zdravotnické organizace (WHO), které jsou přísnější a více reflektují zdravotní rizika, zůstávají nedosažitelné pro velkou část populace. Podle EEA má znečištění ovzduší v EU každoročně za následek až čtvrt milionu předčasných úmrtí – zejména kvůli jemným prachovým částicím a dlouhodobé expozici oxidům dusíku a ozónu.

Do roku 2030 zbývá několik klíčových let, během nichž bude nutné přijmout řadu konkrétních opatření. Patří mezi ně například další rozšíření obnovitelných zdrojů energie, zavádění nízkoemisních zón ve městech, elektrifikace dopravy a ekologizace zemědělských praktik. Nejde přitom jen o ochranu klimatu – čistší ovzduší znamená i zdravější obyvatelstvo, méně nemocí a nižší zátěž pro zdravotnický systém.

Zpráva EEA tak není jen statistickým souhrnem, ale důrazným varováním. Evropa udělala mnoho, ale pokud chce skutečně ochránit zdraví svých obyvatel a naplnit klimatické i zdravotní cíle, bude muset udělat víc – a hlavně rychleji. Je však třeba si uvědomit, že každé další snížení emisí něco stojí – zpomalení tempa může být i signálem, že mnohé „levné“ možnosti už byly vyčerpány a náklady na každou další jednotku snížení se zvyšují. Efektivita vynaloženého eura tak klesá a výběr opatření bude stále více vyžadovat pečlivé ekonomické zvažování.

Zajistit, že dřevěné výrobky a další produkty prodávané v EU nepocházejí z odlesněné půdy, má pomoci ve vazbě na unijní nařízení novela, kterou podepsal prezident Petr Pavel. Cílem úprav je snížit dopad na celosvětové znehodnocování lesů, podle kritiků je ale pro výrobce obtížné dostát požadavkům nařízení.

Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) již dříve řekl, že nařízení z jeho pohledu představuje zbytečnou zátěž zemědělců a podnikatelů a že se Česko snaží v EU o jeho změny.

Novela také formálně upravuje vznik Národního lesnického institutu, který vznikl z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Národní lesnický institut dostal přidělené nové činnosti, které překračují rámec hospodářské úpravy lesů. Na starost bude mít například boj proti odlesňování. Bude správním úřadem s patřičnými pravomocemi, má mít na starosti odborné činnosti podle lesního zákona.

Národní lesnický institut bude také sledovat a hodnotit stav lesů a zákon mu přidělí i odborné činnosti při dovozu dřeva. Vláda si od změny slibuje vybudování odborného zázemí a specializace ve vztahu k odlesňování při využití odbornosti a kontrolních mechanismů dosavadních úřadů. Česko podle Výborného odlesňováním netrpí.

Evropské nařízení, na které novela reaguje, v minulosti kritizovali zástupci potravinářů, zemědělců i obchodníků. Vláda podle ministra dělá vše pro to, aby vyjednala úplné zrušení tohoto nařízení, jehož účinnost Evropský parlament odložil o 12 měsíců na závěr letošního roku. Ministerstvo zemědělství dříve poukazovalo na to, že firmy k nařízení nemají dost informací a není dostatečně nachystané, požádalo proto Evropskou komisi o jeho odklad.

Nařízení se vztahuje na podniky, které vyrábějí, zpracovávají nebo uvádějí na trh nejen dřevěné výrobky, ale také produkty z kávy, kakaa, palmového oleje, sóji, hovězího masa a kaučuku. Podniky budou muset shromažďovat a vykazovat údaje a souřadnice pozemků, na kterých komodity produkují, aby bylo jasné, že nejsou spojené s odlesňováním kdekoliv na světě, a poté je zaznamenat do evropského informačního systému.

S postupujícím oteplováním se v Česku dramaticky zvyšuje počet tropických dnů, kdy teploty přesahují 30 °C, což představuje vážná zdravotní a environmentální rizika, zvláště ve městech, kde beton a asfalt zadržují teplo a zesilují pocit vedra. Mnohá města zatím reagují spíše improvizovaně – instalují pítka, mlžítka nebo krátkodobě kropí ulice, což ale má jen omezený efekt a chybí jim dlouhodobý strategický rámec pro zmírnění dopadů vln veder. Výjimkou je Praha, která připravuje komplexní adaptační plán zahrnující mapování tzv. „oáz chladu“, tedy parků, vodních ploch či míst se stínem, a plánuje rozšířit výsadbu stromů i budování vodních prvků pro zlepšení mikroklimatu. Většina ostatních měst však stále čeká na systematický přístup a státní podporu, chybí centrální systém včasného varování a jasná strategie pro efektivní reakci na extrémní vedra. Kde je ten "potok", co by nám pomohl zmírnit vedro v ulicích? Více ZDE

Kanadská společnost EarthDaily Analytics oznámila úspěšné vypuštění první družice z připravované konstelace EarthDaily Constellation, která má zásadně změnit způsob, jakým sledujeme stav planety. Družice byla aktivována, rozložila solární panely a úspěšně se ustálila na oběžné dráze. Jedná se o první krok k plně funkční síti deseti družic, která bude poskytovat každodenní, globální multispektrální snímkování Země ve více než 20 spektrálních pásmech.

Díky vysokému rozlišení, pravidelnosti a připravenosti dat pro umělou inteligenci má projekt ambici překonat stávající standardy dálkového průzkumu Země, včetně dnes hojně využívané evropské sítě Sentinel. Využití najde v celé řadě oborů – od precizního zemědělství přes environmentální monitoring až po krizové řízení a sledování dopadů klimatických změn. Denní aktualizace snímků umožní rychlejší reakce na mimořádné události, zefektivnění péče o krajinu nebo optimalizaci využití přírodních zdrojů.

Zatímco první družice již operuje na oběžné dráze, zbylých devět by mělo být vypuštěno v příštím roce. EarthDaily tím otevírá novou éru v monitoringu planety, v níž budou mít rozhodovací orgány, vědci i komerční subjekty k dispozici přesnější a častěji aktualizovaná data než kdy dříve.

Evropská komise schválila nový rámec státní podpory s názvem Clean Industrial Deal State Aid Framework (CISAF), který má členským státům umožnit urychlit rozvoj čisté energie, dekarbonizace průmyslu a čistých technologií. Nový rámec nahrazuje dočasný krizový a transformační rámec (TCTF) platný od roku 2022 a bude účinný do 31. prosince 2030. Poskytne tak firmám a státům dlouhodobou právní jistotu.

CISAF zjednodušuje pravidla pro poskytování státní podpory v pěti klíčových oblastech: rozvoj obnovitelných zdrojů energie a nízkoemisních paliv, dočasná úleva od cen elektřiny pro energeticky náročné uživatele, dekarbonizace stávajících provozů, rozvoj výrobních kapacit čistých technologií v EU a snižování investičních rizik v oblastech spojených s energetikou a oběhovým hospodářstvím. Zavádí také rychlejší schvalovací postupy, zejména pro projekty v oblasti obnovitelných zdrojů a nízkoemisních technologií, jako je zelený a modrý vodík.

Rámec umožňuje přímou podporu výroby čistých technologií, například prostřednictvím schémat nebo individuální podpory, aby se předešlo přesunu investic mimo EU. Členské státy mohou také zvýhodnit projekty v méně rozvinutých regionech nebo nabídnout daňové úlevy, které urychlí návratnost investic. Důležitým nástrojem je rovněž podpora dekarbonizačních technologií jako jsou elektifikace, biopaliva, zachytávání a ukládání uhlíku nebo energetická účinnost.

Komise zároveň umožňuje členským státům podpořit poptávku po čistých technologiích a snížit rizikovost investic – například formou půjček, záruk či kapitálových vstupů. Cílem je podpořit soukromé investice a přispět k dosažení cílů Zelené dohody a konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Opatření musí být v souladu s pravidly EU pro státní podporu, která mají zabránit narušení hospodářské soutěže. Rámec CISAF doplňuje stávající nástroje jako CEEAG a obecné výjimky z oznamovací povinnosti.

Mohlo by vás zajímat:

Zdroj: CEBRE
 

Prezident Petr Pavel podepsal novelu energetického zákona přezdívanou lex plyn, která má urychlit povolování výstavby nových paroplynových elektráren. Informoval o tom dnes na webu Hrad. Paroplynové elektrárny mají zajistit dostatečnou kapacitu pro výrobu elektřiny při očekávaném nadcházejícím útlumu uhelných zdrojů. Novela může zkrátit povolovací procesy až o pět let. Novela ve schválené podobě také ruší individuální kontroly výnosnosti a přiměřenosti státní podpory části solárních elektráren z doby solárního boomu v letech 2009 až 2010. Tyto kontroly měly státu ušetřit peníze z rozpočtu na jejich podporu.

Japonský výzkumný tým z institutu RIKEN učinil průlom v oblasti výroby zeleného vodíku. Využili běžný a levný oxid manganičitý (MnO₂) k aktivaci atomů vzácného iridia, čímž dosáhli šestimocného stavu iridia, který je vysoce aktivní a stabilní v agresivním prostředí elektrolyzéru. Tento přístup umožňuje snížit spotřebu iridia o více než 95 % a zároveň zvýšit účinnost výroby vodíku až desetkrát.

Klíčem k úspěchu byla úprava vnitřní krystalové struktury manganového oxidu, která zvýšila podíl "plánárního kyslíku", čímž posílila stabilitu celého katalyzátoru. Výsledný materiál, nazvaný IrVI-ado, vykázal v testech mimořádnou odolnost, pracoval nepřetržitě více než 3 000 hodin při zachování vysoké účinnosti a bez znatelné degradace.

Tento objev představuje významný krok k udržitelnější výrobě vodíku, která by mohla být dostupnější a ekonomičtější. Tým nyní spolupracuje s průmyslovými partnery na dalším vývoji a plánuje nasazení nového katalyzátoru v průmyslovém měřítku.
 

Nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které mělo přinést revoluci do evropského obalového trhu, čelí zásadní právní výzvě. Dne 10. června 2025 bylo u Soudního dvora EU podáno sedm žalob ze strany významných firem působících v oblasti výroby obalů. Mezi žalujícími jsou společnosti jako Saier, ILIP, Ecoplastica, Jokey, Schütz nebo Dynaplast, pocházející z Německa, Itálie, Francie, Španělska a Rumunska.

Žalobci žádají zcela zrušit nařízení PPWR, případně zneplatnit jeho klíčové části – zejména článek 25 (týkající se ekomodulace a designu), článek 29 (zavádějící povinnost opakovaně použitelných obalů) a přílohu V, která vymezuje zakázané obalové formáty. Argumentují tím, že nařízení bylo přijato na nevhodném právním základě (článek 114 SFEU pro fungování vnitřního trhu), zatímco jeho skutečným cílem je ochrana životního prostředí – tedy mělo být přijato dle článku 192 SFEU. Dále uvádějí, že některé požadavky v PPWR nejsou dostatečně vědecky ani ekonomicky odůvodněné a představují nepřiměřenou zátěž pro některé materiály a sektory.

Z hlediska obsahu žalob je patrná i kritika údajné diskriminační podpory papírových obalů na úkor plastových řešení. Firmy poukazují na praktické, hygienické i logistické důvody, proč nemohou být plastové obaly v mnoha sektorech nahrazeny jinými materiály. Povinnost opakovatelnosti obalů u některých produktů (například v HoReCa segmentu) považují za nereálnou a ekonomicky ohrožující jejich podnikání.

Nařízení PPWR bylo formálně přijato 30. dubna 2024 a publikováno v Úředním věstníku EU jako Nařízení (EU) 2024/1781. V platnost vstoupilo 11. února 2025, přičemž jeho většina začne platit od 12. srpna 2026. Právě tato dvouletá lhůta na implementaci je nyní v ohrožení. Pokud Soudní dvůr uzná některý z argumentů žalobců, může rozhodnout o částečném nebo úplném zrušení nařízení. Což by mělo zásadní dopad nejen na legislativně strategické plánování členských států, ale i na průmyslové investice a zavádění nových systémů opakovaně použitelných a recyklovatelných obalů napříč celou EU.

Situaci je navíc potřeba vnímat i v kontextu směrnice proti greenwashingu (tzv. Green Claims Directive), která zakazuje vágní a ničím nepodložená environmentální tvrzení a která aktuálně dostala legislativně "červenou". Právě nařízení PPWR má být jedním z nástrojů, jak sjednotit definice, požadavky a kritéria pro skutečně „zelené“ obaly. Jeho případné zrušení či oslabení by mohlo vést k dalšímu chaosu v označování obalů a podrýt důvěru spotřebitelů. Protože se jedná o propojené systémy, absence směrnice o greenwashingu oslabí jaho vymyhatelnost.

Co doporučit firmám, které bezesporu potřebují stabilní, přehlednou a jednoduchou legislativu jak na národní tak evropské úrovni? Ti, kteří už začaly s implementací požadavků PPWR, nastává velmi nepřehledné období. Má smysl pokračovat v přípravě nových typů obalů? Investovat do opakovaně použitelných systémů? Nebo raději počkat, až prach kolem právní bitvy usedne? Nezapomínejme na Omnibus (změny v ESG), CSDD (Corporate sustainability due diligence).... Možná tak nezbývá než doporučit před prázdninami jednu zcela pragmatickou variantu: vyhlásit celozávodní dovolenou, zabalit vše do recyklovaného papíru, vzít si stan a někde v klidu v přírodě počkat, jak celá regulace dopadne. V srpnu už snad bude jasněji – a když ne, aspoň budou zaměstnanci opálení a připravení na další smršť legislativních aktualit.

Česká republika dosáhla významného diplomatického vítězství: získala podporu kvalifikované většiny členských států EU pro revizi tzv. systému emisních povolenek ETS 2. Jedná se o zásadní návrh, který má chránit evropské občany před prudkým zdražováním energie, dopravy a bydlení v důsledku rozšíření systému emisního obchodování i na silniční dopravu a budovy od roku 2027.

Podporu českému návrhu již vyjádřily mimo jiné Německo, Itálie, Polsko, Španělsko, Rakousko nebo Belgie – tedy velké a vlivné členské státy. Český dokument bude oficiálně předložen Evropské komisi do konce června a očekává se, že Komise během podzimu představí vlastní návrh legislativní revize ETS 2.

Co Česko navrhuje?

Základní myšlenkou českého návrhu je zabránit dramatickému dopadu emisního systému na domácnosti a podniky a posílit důvěru v jeho stabilitu a předvídatelnost. Mezi klíčové požadavky patří:

• Zavedení cenového stropu na úrovni 45 €/t CO₂. Pokud by cena povolenky tuto hodnotu překročila, uvolnilo by se více povolenek, což by pomohlo stabilizovat trh.

• Předčasné spuštění aukcí v roce 2026, tedy rok před oficiálním startem systému ETS 2. To by mělo vytvořit rezervu povolenek a předejít cenovým šokům.

• Zefektivnění fungování tržní rezervy MSR, včetně možnosti jejího pružnějšího uvolňování častěji než jednou ročně.

• Zajištění transparentnosti a předvídatelnosti prostřednictvím pravidelného zveřejňování dat o emisích, cenových prognózách i chystaných úpravách systému.

• Rozšíření rezervy povolenek, aby bylo možné lépe reagovat na výkyvy trhu.

Politická a společenská rovina

Premiér Petr Fiala ve svém vyjádření zdůraznil, že vláda nebude podporovat kroky, které by zvýšily životní náklady občanů: „Lidé nesmějí doplácet na nesmyslné ambice. Nové emisní povolenky zavádět nebudeme.“ Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka jde o ochranu nejen domácností, ale i české ekonomiky: „Získali jsme silné spojence a jednáme dál. Evropa potřebuje změnit ETS 2 tak, aby byl férový.“

Vláda zároveň schválila kompenzace pro energeticky náročné firmy v objemu 2,24 miliardy korun. Jedná se o 13,5 % výnosů z aukcí emisních povolenek za rok 2023. Cílem je předejít tzv. carbon leakage – přesunu výroby mimo EU z důvodu vysokých emisních nákladů.

Proč je tato změna tak důležitá?

Systém ETS 2 měl původně vstoupit v platnost od roku 2027 a měl se týkat i silniční dopravy a vytápění budov. To však vyvolalo obavy z přenášení nákladů přímo na domácnosti a drobné podniky – tedy na ty, kteří se již nyní potýkají s rostoucími náklady. Český návrh představuje pokus zachovat ekologické cíle, ale zároveň systém nastavit racionálněji, ekonomicky udržitelně a sociálně únosně.

Pro srovnání – původní návrh Evropské komise neuvažoval s žádným cenovým stropem ani s mechanismy rychlé reakce na volatilitu trhu. Český přístup proto posiluje předvídatelnost pro investory a zároveň dává státům větší manévrovací prostor v případě krize.

Co bude dál?

Revize ETS 2 je teď na stole Evropské komise. Ta bude muset český návrh zapracovat do podzimního legislativního balíčku. Česká republika tak nejen prokázala schopnost ovlivňovat evropskou agendu, ale i připravenost spojit ekologické ambice s ekonomickou realitou. Zda se podaří prosadit i další cíle – například možné odložení nebo zrušení zavedení ETS 2, jak někteří politici naznačují – zatím zůstává otevřené. Podpora kvalifikované většiny je však silný signál.

Související:

Český rozhlas: Odpolední publicistika na téma emisní povolenky

Zástupci členských států odsouhlasili vyjednávací mandát Rady k návrhu na zjednodušení požadavků na udržitelnostní reporting (CSRD) a náležitou péči v dodavatelském řetězci (CS3D). Cílem návrhu je posílit konkurenceschopnost EU a snížit administrativní zátěž zejména pro malé a střední podniky. Součástí návrhu je mimo jiné zvýšení prahu pro počet zaměstnanců na 1000 a zavedení hranice obratu přes 450 milionů eur, čímž se výrazně zúží okruh podniků, na které se pravidla vztahují.

V oblasti směrnice CS3D Rada navrhuje, aby se povinnosti týkaly pouze největších firem – s alespoň 5000 zaměstnanci a obratem nad 1,5 miliardy eur. Due diligence se bude zaměřovat na vlastní činnost firem, jejich dceřiné společnosti a přímé obchodní partnery, tzv. „tier 1“. Dále se upouští od povinného komplexního mapování celého dodavatelského řetězce a přechází se k rizikovému přístupu s důrazem na oblasti, kde je největší pravděpodobnost negativních dopadů.

Další změny se týkají klimatických plánů – firmy budou muset nově pouze popsat plánovaná a realizovaná opatření, nikoliv implementovat celý přechodový plán okamžitě. Termín pro jeho přijetí se posouvá o dva roky. Zachováno zůstává i rozhodnutí Komise neharmonizovat pravidla odpovědnosti na úrovni EU.

Rada tímto krokem naplňuje výzvy Evropské rady, která v návaznosti na zprávy Maria Draghiho a Enrica Letty vyzvala k „revoluci ve zjednodušování“ legislativy. Návrh je součástí balíčku Omnibus I z února 2025 a nyní čeká na vyjednávací pozici Evropského parlamentu, aby mohly začít trialogy.

Podrobnosti: 

Simplification: Council agrees position on sustainability reporting and due diligence requirements to boost EU competitiveness

Zdroj: CEBRE

Od roku 2021 odvádějí členské státy Evropské unie do unijního rozpočtu nový příspěvek – 0,80 eura za každý kilogram nerecyklovaných plastových obalových odpadů. Tento mechanismus, známý jako vlastní zdroj z plastů (plastic own resource), vzbudil v některých členských státech diskusi o jeho povaze, účelu a dopadech. Jedná se o daň? O pokutu za neplnění recyklačních cílů? Nebo o fiskální nástroj s environmentálním přesahem?

Tento příspěvek vychází z rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/2053 o systému vlastních zdrojů Unie, konkrétně z článku 2, odst. 1 písm. c). Nejde o sankci za porušení povinnosti, ale o pravidelný a předvídatelný odvod, vypočítaný podle environmentální výkonnosti – množství nerecyklovaných plastových obalů v daném státě. Výnosy tvoří součást příjmů rozpočtu EU a jsou mimo jiné určeny k financování programů obnovy v rámci NextGenerationEU.

Tento příspěvek není daní v klasickém slova smyslu – není přímo vybírán od občanů nebo podniků a nestanovuje ho členský stát, ale unijní právo. Nejde ani o pokutu, protože není navázán na právní porušení ani řízení. Státy ho platí automaticky, bez ohledu na to, zda splňují recyklační cíle nebo nikoli. Přesto má podobné znaky jako měkká ekologická daň: znevýhodňuje neekologické chování (nerecyklaci) a podporuje investice do recyklačních systémů. Rozdíl je v tom, že rozhodnutí, zda „zaplatit“ nebo „zrecyklovat“, zůstává plně v kompetenci členského státu.

Motivační prvek plastového příspěvku je nepřímý, ale zřetelný. Členské státy, které dokáží efektivně recyklovat, odvádějí do rozpočtu EU méně. Ty, které snižování plastového odpadu nezvládají, platí více. Příspěvek tak vytváří finanční tlak na zlepšení třídění a recyklace, aniž by přikazoval konkrétní opatření – je na každém státu, jak se rozhodne. Zda stát ponechá břemeno na státním rozpočtu, přenese ho na producenty nebo obce, nebo naopak investuje do infrastruktury tak, aby snížil množství nerecyklovaných plastů a tím i svůj odvod, je čistě národní rozhodnutí. To podporuje princip subsidiarity, ale zároveň klade nároky na systémové myšlení.

Plastový příspěvek má dvojí účel. V první řadě je fiskálním nástrojem, který zajišťuje nové příjmy do evropského rozpočtu v době vyšších výdajů, zejména kvůli zelené a digitální transformaci. Zároveň však plní environmentální funkci – podporuje cíle Zelené dohody pro Evropu, oběhového hospodářství a snižování plastového znečištění.

Určitě mnohé napadne, jaká by byla situace při dosažení 100% recyklace plastových obalových odpadů by členský stát neplatil žádný poplatek podle článku 2 odst. 1 písm. c) rozhodnutí Rady (EU, Euratom) 2020/2053. Výše tohoto příspěvku do rozpočtu EU je totiž přímo navázána na množství nerecyklovaných plastových obalů, přičemž sazba činí 0,80 EUR za každý nerecyklovaný kilogram. Pokud tedy daný stát ve sledovaném roce zrecykluje veškerý vyprodukovaný plastový obalový odpad, základem pro výpočet bude nula a výsledná částka odvodu bude rovněž nula eur. 

V letech 2022 až 2024 odvedla Česká republika do rozpočtu Evropské unie na základě tzv. „plastového příspěvku“ celkem přibližně 6 miliard Kč. Pokud by Česká republika tuto částku v uvedených letech investovala do rozvoje domácí recyklační infrastruktury a technologií, výsledné přínosy by byly výrazné. Odhady založené na konzervativních modelech ekonomických multiplikátorů ukazují, že každá miliarda investovaná do tohoto sektoru může zvýšit HDP až o 1,8 miliardy Kč, vytvořit či udržet zhruba 750 pracovních míst a snížit emise CO₂ o přibližně 4 000 tun díky nižší potřebě primární výroby materiálů. Vedle ekonomického a ekologického přínosu by taková investice posílila i soběstačnost České republiky v oblasti materiálového zpracování, snížila budoucí odvody do rozpočtu EU a zvýšila schopnost ČR plnit evropské recyklační cíle. Tento přístup by zároveň byl v souladu s dlouhodobými strategiemi Green Dealu a cirkulární ekonomiky.

Plastový příspěvek EU není tedy ani trestem, ani daní v klasickém slova smyslu, ale nástrojem, který propojuje rozpočtovou politiku s politikou ochrany životního prostředí. Je motivační, nikoli sankční, a ponechává členským státům prostor k rozhodnutí, zda budou platit, nebo investovat. Právě v této flexibilitě spočívá jeho síla – i riziko. Pokud stát příspěvek pouze zaplatí a neřeší příčiny, nevede to k žádné změně. Pokud ho však využije jako příležitost ke zlepšení systému recyklace, může získat jak environmentální, tak fiskální výhodu.

Lze předpokládat, že pokud by pro EU přestal být tento motivační zdroj příjmu finančně relevantní – tedy pokud by se členské státy skutečně přiblížily 100% recyklaci a nulovému odvodu – EU by pravděpodobně hledala nový mechanismus k udržení fiskální stability i environmentální motivace. Tím by se mohla stát například platba založená na celkovém množství vyprodukovaného odpadu na obyvatele a rok, s cílem více zainteresovat členské státy také v oblasti předcházení vzniku odpadů.
 

Mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2025 bude v září opět plný novinek pro všechny, kteří plánují nové bydlení či rekonstrukci stávajícího. Jedním ze zásadních témat budou dřevostavby, ale i chytré technologie, zabezpečení, stavební materiály, vytápění, dotace a další. Poradit se s odborníky i vybrat si vysněný dům mohou návštěvníci ve dnech 16. až 20. září v Letňanech. Partnerem pro energetiku výstaviště PVA EXPO PRAHA je společnost PKV Build, s.r.o.

Oblast dřevostaveb v Česku prochází stále dynamičtějším vývojem, dřevěné domy se zdokonalují, jsou ekologické, energeticky efektivní a i díky technologickému trendu prefabrikace a modulární výstavby vznikají rychle. Novostavby již běžně nabízejí kombinaci se soláry, rekuperací či prvky chytré domácnostmi. Navíc od července letošního roku přichází další milník – díky změnám požárních norem bude možné stavět dřevostavby do výšky 22,5 metru, čímž vzniká možnost budovat dřevěné bytové nebo veřejné budovy vyšší než dosud. 

Jak říká Blanka Nováčková z Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD), cílem státu je do roku 2035 stavět 25 % nových rodinných domů ze dřeva. Zájemci o stavění ze dřeva mohou navštívit stánek a zúčastnit se doprovodného programu ADMD právě na veletrhu. 

Stínění (nejen) jako designovka

Ruku v ruce s dřevostavbami jde také stínicí technika, kde v loňském roce podle údajů Svazu podnikatelů ve stínicí technice výrazně posílily venkovní stínicí prvky jako rolety či žaluzie oproti vnitřnímu stínění. „Tato skupina produktů v roce 2024 představovala téměř 56 % všech produktů stínicí techniky. Je to dáno především jejich výraznějším vlivem na energetickou bilanci budov, a tím i na úspory nákladů za energie na chlazení i vytápění. Zákazníci si stále více uvědomují, že nejefektivnější vliv stínění proti přehřívání budov je v tom, že zabrání slunečním paprskům, aby se dostaly k samotnému oknu,“ řekla Štěpánka Lubinová za zmiňovaný Svaz.

Naopak vnitřní stínění se stále častěji stává designovou součástí interiéru jednotlivých místností v budově, a s tím přichází i rozšiřování dostupné škály materiálů a zvýšení důrazu na samotný interiérový design. Více si o pozornost říká také motorizace stínicí techniky a přibývá variant napojení stínicích prvků na ostatní technická zařízení v budovách. Běžně je již stínění součástí chytré domácnosti, zvyšuje komfort obyvatel, zabraňuje přehřívání budov i naopak úniku tepla. Tím napomáhá k energetické úspoře a ekologičtějšímu provozu.

Novinky v dotačních programech

V rámci veletrhu FOR ARCH se mohou návštěvníci poradit o dotacích ať už na zmiňované stínění, stavbu či renovace s odborníky ze Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP ČR), který bude mít v PVA EXPO PRAHA svou expozici. K dispozici budou komplexní informace o dotačním programu Nová zelená úsporám, který vstoupil v letošním roce do nové etapy.

„Program Nová zelená úsporám v minulých třech letech pružně zareagoval na energetickou krizi a stal se nástrojem okamžité pomoci domácnostem ohroženým energetickou chudobou. Nyní se program zaměřuje na zvýšení tempa komplexních renovací v rezidenčním sektoru s cílem dosáhnout maximálních úspor energií s pozitivním efektem v podobě snížení emisí skleníkových plynů. Z hlediska žadatelů o dotaci je nejvýznamnější změnou možnost získat finanční prostředky zálohově ještě před renovací. Nově se vyplácí zálohy předem všem žadatelům, což je pobídka pro ty, kteří často odkládají nutné renovace z důvodu nedostatku prostředků na předfinancování. Zároveň také všichni příjemci dotace mohou získat zvýhodněný úvěr na zateplení, případně i na další opatření s ním kombinovaná,“ uvedl Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

Co ještě veletrh přinese? „FOR ARCH již v září představí nejvýznamnější tuzemské i zahraniční společnosti z odvětví stavebních materiálů a stavebních prvků, vytápění, dřevostaveb, bazénů, elektra a zabezpečení či energetických úspor. Součástí veletrhu budou také konference, přednášky či workshopy pro profesionály i pro širokou veřejnost,“ řekla ředitelka veletrhu Kateřina Horáčková. Akce se bude konat v souběhu s veletrhem nábytku a interiérů FOR INTERIOR. Více informací najdete na www.forarch.cz. 

Zdroj: Lucie Bártová, ABF

 

Na první pohled to zní jako sen každého ekologicky smýšlejícího člověka: nábytek, obaly nebo výrobky, které samy poznají, kdy se mají rozložit. A místo další tuny odpadu zbyde jen obohacená hlína. Takové sliby zní z titulních stránek designových a technologických médií, jako jei článek na Archspace. Jenže skutečnost je složitější a v mnoha případech méně růžová. Vracejí se snad oxoplasty v novém kabátě?

Pokud si pamatujete dobu asi deset let zpátky, možná jste narazili na takzvané oxo-degradabilní plasty. Byly označované jako ekologické, protože údajně „samy zmizí“ – rozpadnou se působením UV záření nebo kyslíku. Jenže místo rozkladu na neškodné látky došlo jen k mechanickému rozpadu na mikroplasty. Ty se pak dostávají do půdy, vody, a nakonec i do potravinového řetězce. Kvůli této klamavé praxi Evropská unie tyto materiály zakázala ve směrnici o jednorázových plastech (SUP).

Nová generace materiálů, o kterých píše třeba Archspace, se ale pokouší o něco víc. Využívá příměsí enzymů, které by měly zajistit skutečný rozklad plastu na biologicky neškodné složky. Zní to nadějně – plast, který „ví“, kdy se má rozpadnout. Ne v regále, ale ve chvíli, kdy je vyhozen a vystaven správným podmínkám. Jenže právě ty podmínky jsou klíčové.

S největší pravděpodobností máme co do činění s bioplastem – tedy s materiálem, který nevznikl z ropy, ale z polí. Zní to ekologicky, ale právě tady začíná etická i environmentální otázka: opravdu chceme v době vysychající půdy, narušené potravinové bezpečnosti a klimatické nestability pěstovat plasty místo potravin? Kukuřice místo chleba, třtina místo zeleniny – jen aby z nich vznikl třeba konferenční stolek, který po čase zázračně zmizí v půdě?

Rozklad takových plastů často vyžaduje průmyslový kompost – vysokou teplotu, specifickou vlhkost a mikrobiální aktivitu. Domácí kompost, ani skládka nebo les, tyto podmínky nesplňují. A tak se místo „zmizení“ může stát, že plast zůstane netknutý – nebo se rozpadne na mikroplasty, které v přírodě přetrvají desítky let.

Evropská norma EN 13432 sice definuje, co znamená kompostovatelný plast – například že se musí v průmyslových podmínkách rozpadnout do 90 dnů. Ale v praxi to znamená, že plast musí skončit na správném místě tedy v kompostárně, ne v popelnici a následně na skládce. Kompostárna musí být technologicky vybavena, aby takový materiál přijalaa v neposledním řadě aby se zázračný plast dostal do kompostárny třídicí linka ho musí umět rozeznat a to ty stávající linky, ani ty automatické, neumí. Ve výsledku se tak často i kompostovatelné plasty spálí ve spalovně nebo skončí na skládce. Navíc jejich přítomnost v systému běžné recyklace může kontaminovat klasické plasty a narušit celý proces recyklace.

Samotné prostředí skládky navíc není pro rozklad organických nebo rozložitelných materiálů příznivé. Oproti kompostárně, kde je přístup kyslíku, kontrolovaná vlhkost a teplota, je odpad na skládce hutněn kompaktorem do vrstev bez přístupu vzduchu. Místo aerobního tlení, při kterém vzniká kompost, tedy probíhá anaerobní hnití – proces, který je pomalejší, neúplný a zároveň produkuje skleníkový plyn metan. Biologicky rozložitelný plast, který by v kompostárně za vhodných podmínek skutečně zmizel, tak na skládce zůstává často zachován roky, nebo se rozpadne na mikroplasty bez skutečné biologické degradace.

Pokud se chceme opravdu posunout k cirkulární ekonomice, není řešením sázet na „zázračné“ materiály, které slibují, že samy zmizí. Mnohem účinnější je minimalizace jednorázových plastů, ať už fosilních nebo rostlinných, zavedení systémů sběru, třídění a recyklace, které fungují – například zálohový systém na PET a plechovky a to nejpodstatnější ekodesign - co vyrobíme, to musíme umět znovu použít nebo bezpečně zpracovat.

Technologie rozložitelných plastů může hrát svou roli – například v omezených aplikacích, kde se nedá materiál recyklovat nebo kde by jinak vznikl neodstranitelný odpad. Ale rozhodně není všelékem. Bioplasty rozhodně mají své místo – například v obalech, kde existuje uzavřený systém sběru a kompostování. Ale představa, že „zmizí samy“, je zavádějící. Tím spíš, když slibuje, že výsledkem bude „obohacená hlína“.

Evropská unie si tento problém uvědomuje. Právě proto vznikla směrnice o jednorázových plastech (SUP), která oxoplasty zakázala, a připravovala se i směrnice o greenwashingu, která měla postihovat klamavé marketingové praktiky. Právě tvrzení typu „plast, který zmizí“ bez jasného důkazu o podmínkách a výsledcích, mělo být v budoucnu postihováno. Jenže tato směrnice se ocitla u ledu – práce na ní byly pozastaveny, což logicky vyvolává obavy, že greenwashing bude dál pokračovat pod rouškou „technických inovací“. Zároveň je ale důležité, aby evropská legislativa nebyla pro podnikatele přítěží a nezatížila je extrémní administrativní náročností. I zde platí, že méně je více – právní rámec by se měl zaměřit na to podstatné, a ne se snažit postihnout vše. Nepoctivý si totiž cestu vždy najde, ale poctivého může přemíra povinností a byrokracie zbytečně odradit.

Zázračný plast, který se sám rozloží, je možná blízko – ale ještě není tady. A i když dorazí, bude potřeba, aby dorazil do správného systému, kde se jeho schopnosti využijí. Do té doby se musíme spoléhat hlavně na prevenci, znovupoužití a odpovědnost – ne na enzymy, které za nás vyřeší důsledky spotřeby.

Zdroj pro úvahu:

Nábytek, který sám pozná, kdy se rozložit? Místo dalších tun odpadu zbyde jen obohacená hlína 

V O₂ areně v Praze, jednom z největších a nejnavštěvovanějších multifunkčních prostorů v Evropě, se od července 2025 spouští nový systém vratných kelímků bez zálohy. Jde o originální přístup, který nejenže snižuje množství plastového odpadu, ale zároveň má charitativní přesah – každý vrácený kelímek totiž podpoří digitální vzdělávání dětí.

Na rozdíl od běžného systému s finanční zálohou zde návštěvník po dopití nápoje jednoduše odloží kelímek do jednoho z více než 120 zelených sběrných boxů. Každý takový návrat pak znamená příspěvek 0,50 Kč Nadaci O₂ na program Chytrá škola, který se zaměřuje na bezpečné a smysluplné využívání digitálních technologií mezi dětmi a mladými lidmi. Kelímky jsou záměrně designově „neatraktivní“, aby si je lidé neodnášeli domů jako suvenýry – jejich cílem je kolovat, ne končit v "šuplíku".

Za systémem stojí česká firma CupSystem, která dodává opakovaně použitelné kelímky „Navrátil“ z potravinářského polypropylenu. Každý takový kelímek vydrží minimálně 1 000 mycích cyklů. V praxi to znamená, že při plné funkčnosti arény se může snížit produkce plastového odpadu až o 12 tun ročně – a to bez nutnosti zavádění kauce, výkupu nebo složité logistiky.

Nový systém je nejen ekologický, ale také pohodlný pro návštěvníky. Odpadají fronty na vratné kelímky, neřeší se peníze ani skenování QR kódů. O₂ arena tak testuje, zda lze pozitivní lidské chování motivovat jinak než finanční odměnou – přes vědomí, že jednoduchý čin (vrácení kelímku) má přímý dopad na společensky prospěšnou věc.

Systém se navíc od 6. července 2025 rozšíří i do dalších prostor pod správou společnosti Bestsport – konkrétně do O₂ universa a Fora Karlín.

Lze podobný přístup aplikovat i na PET lahve a plechovky?

Zajímavou otázkou je, zda podobný model bez zálohy – založený na dobrovolnosti a společenském přesahu – může fungovat i pro jednorázové obaly, jako jsou PET lahve nebo plechovky, které jsou v současnosti předmětem evropské legislativy v rámci směrnice SUP (Single Use Plastics). Ta mimo jiné stanovuje cíl sběru 90 % plastových lahví do roku 2029, přičemž většina členských států k tomu přistupuje formou povinných záloh.

Oproti tomu model O₂ areny spoléhá na ochotu jednotlivců konat dobro, bez finanční motivace. I když je v kulturním prostředí tento přístup proveditelný a snadno kontrolovatelný, v širším měřítku by se pravděpodobně neosvědčil – alespoň ne jako hlavní nástroj pro plnění legislativních cílů. U běžných nápojových obalů je totiž potřeba zajistit konzistentní, vysokou návratnost napříč celou populací, nejen u motivované části návštěvníků konkrétní akce. A právě to zatím nejspolehlivěji zajišťuje zálohový systém.

Nicméně inspirace z O₂ areny ukazuje, že v určitých segmentech – například v kultuře, sportu nebo na festivalech – lze kombinovat ekologii s charitou a dosáhnout pozitivních výsledků bez složitých systémů. Možná právě zde je prostor pro paralelní motivaci: kde zálohy nejsou vhodné, lze pracovat s důvěrou a odpovědností. A někdy stačí připomenout jednoduchou myšlenku: Proč kelímek vyhodit, když může posloužit dobré věci?