Výbor členských států (MSC) neodsouhlasil identifikaci resorcinolu jako látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC) vzhledem k jeho vlastnostem narušujícím endokrinní systém. Konečné rozhodnutí učiní Evropská komise.

Na červnovém jednání Výboru členských států nebyl jednomyslně podpořen návrh Francie identifikovat resorcinol (EC 203-585-2; CAS 108-46-3) jako látku SVHC. Výbor však potvrdil, že existují vědecké důkazy o tom, že resorcinol je endokrinní disruptor ve smyslu definice Světové zdravotnické organizace (WHO).

Resorcinol se používá při výrobě kaučukových směsí, pryskyřic, nátěrů a kosmetiky. Je to první látka navržená jako SVHC kvůli účinkům narušujícím endokrinní činnost u lidí. Většina členů MSC dospěla k závěru, že existují vědecké důkazy o pravděpodobných závažných účincích na lidské zdraví např. hypotyreóza a potenciální neurovývojové účinky během těhotenství. Někteří členové MSC však měli odlišné názory na to, zda látka vzbuzuje ekvivalentní úroveň obav podle čl. 57f) nařízení REACH.

V případě, že MSC nedosáhne jednomyslné dohody, konečné rozhodnutí musí vydat Evropská komise, která po obdržení stanoviska MSC má 3 měsíce na přípravu návrhu na identifikaci jako SVHC a poté v rámci postupu projednávání ve výboru přijme konečné rozhodnutí.

Výbor MSC odsouhlasil identifikaci dalších 2 látek jako SVHC. ECHA bude Kandidátský seznam aktualizovat koncem června 2020.

Dokument ke stažení:

Výbor členských států

Definice endokrinního disruptoru dle WHO

Zdroj: MPO

V rámci 122. výzvy Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) je možnost až do konce července čerpat finanční příspěvek na realizaci nových Re-use center. Re-use centra nabízí obcím řadu benefitů, jak už z pohledu ekonomického, sociálního, tak i environmentálního. Hlavním cílem zřízení takovýchto center je prevence vzniku odpadu, který je pro obce v rozpočtu častou ekonomickou zátěží. Nová Re-use centra jsou zajímavou motivací pro občany, jak nepotřebným, ale funkčním věcem ze svých domácností najít druhý život a nabídnout je k užití dalším zájemcům. Navíc obci jako zřizovateli se v tomto případě otevírá značná možnost přivýdělku.

Aktuálně ve sběrných dvorech končí velké množství velkoobjemového odpadu, nábytku, spotřebičů, elektroniky, ale i dalších věcí, které by ještě mohly dál sloužit a plnit svou funkci. Jen málokdy se všechny tyto předměty dostanou k recyklaci a jejich cesta končí často na skládkách nebo ve spalovně. A s tím úzce souvisí i extra ekonomické náklady na jejich likvidaci a větší zátěž pro životní prostředí. Cesta, jak omezit tento odpad, je zřízení tzv. re-use centra – místa, kam občané mohou odevzdat věci, které již nepotřebují, ale zároveň ještě mohou posloužit někomu jinému. Zde je zboží bezúplatně přijato, případně opraveno, zrepasováno a připraveno k prodeji, který přináší do obecního rozpočtu extra příjem.

„V Česku to však není úplná novinka, re-use centra zde již existují a efektivně fungují. Jsou většinou zřízena jako místní komunitní centra nabízející plnohodnotnou alternativu obchodním centrům. Existují i opravárny s designovými předměty“, vysvětluje Filip Rejthar z CIRA Advisory, poskytující poradenství v zakládání Re-use center.

Re-use centra přináší různé výhody
Zavedení Re-use centra nabízí řadu zajímavých benefitů, které jsou pro fungování obce přínosné. Daří se jejich prostřednictvím snižovat náklady na odstraňování odpadu, vytváří se pracovní příležitosti pro osoby, které mají problematické uplatnění na klasickém pracovním trhu a vznikají dobrovolnické pozice. Z environmentálních aspektů je na místě zmínit naplňování legislativních požadavků MŽP v rámci předcházení vzniku odpadu, ale také zvyšování společenské odpovědnosti vůči životnímu prostředí a vytváření funkční alternativy k nadměrné produkci odpadu.

Jak mít re-use centrum ve své obci?
Založit fungující re-use centrum není jenom tak. Důležité je nejen financování, ale i dobrá prezentace, aby se místní lidé centrum nebáli využívat. „Právě proto CIRAA nabízí obcím poradenství, a to mj. jak ušetřit finanční prostředky obcí v souvislosti s nakládáním s odpady, ale také jak v tomto segmentu dokonce vydělat. Je potřeba myslet na to, že příjem žádostí v rámci 122. výzvy OPŽP na Re-use centra končí 30. 7. 2020“, uzavírá Filip Rejthar z CIRA Advisory.

O CIRAA - CIRA Advisory s.r.o. je poradenská a konzultační společnost zaměřující se na oblast cirkulární ekonomiky napříč všemi ekonomickými segmenty od zemědělství či odpadového hospodářství až po inovativní cesty zahrnující výhody digitálních technologií. Jejím cílem je pomoci firmám, obcím a dalším institucím přejít z lineárního principu fungování na cirkulární. Vytváří cesty, které propojují byznys s přírodou. CIRAA pomáhá vkládat do podnikání firem cirkulární a udržitelné principy,  je průvodcem jak pro malé firmy, tak velké nadnárodní společnosti. Současně nastavuje efektivní komunikační strategii jak uvnitř firmy, tak směrem k široké i odborné veřejnosti a vytváří účinný „networking“. Více informací najdete na www.ciraa.eu

Vládní novela vodního zákona, která má umožnit přijímání přísnějších opatření proti suchu, míří po dnešku ve Sněmovně k závěrečnému schvalování. Poslanci k ní vznesli tři desítky pozměňovacích návrhů, další návrhy vzešly ze sněmovních výborů. Zákon má mimo jiné umožnit vznik ústřední komise a krajských komisí, které by v době sucha mohly například zakázat povolené odběry vody nebo nařídit vlastníkovi vodohospodářského zařízení jeho zprovoznění.

Zemědělský i hospodářský výbor chtějí zanechat ve vodním zákoně dosavadní způsob, jakým může úřad zrušit nebo změnit povolení k nakládání s vodami. Vláda navrhuje, aby novým důvodem pro odnětí nebo změnu povolení mohla být mimo jiné významná změna podmínek rozhodných pro stanovení minimálního zůstatkového průtoku nebo minimální hladiny podzemních vod. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) řekl, že ho toto doporučení výborů mrzí, protože ho vnímá jako oslabení role vodoprávních úřadů.

Vláda uvádí, že současné znění zákona omezuje působnost zmíněných úřadů. Zpravodaj zemědělského výboru Karel Tureček (ANO) řekl, že poslancům se zdál nově navrhovaný paragraf nadbytečný. S pozměňovacím návrhem uspěl ve výboru Jan Zahradník (ODS).

Podle zemědělského výboru by hejtmani museli, nejen mohli na jednání krajských komisí přizvat zástupce obcí a významné uživatele vody v daném území. Při stanovení jednotlivých opatření při nedostatku vody by komise měly pamatovat v plánu pro sucho nejen na zemědělskou výrobu obecně, ale výslovně i na chov ryb a vodních živočichů.

Komise pro sucho by mohly podle novely omezit nebo zakázat odběry povrchových vod obecně, ale i u firem, které to mají od úřadů povolené, omezit užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu. Komise dále bude moci nařídit vlastníkům vodního díla manipulování s vodou více, než dovoluje schválený manipulační řád, upravit minimální zůstatkové průtoky či nařídit mimořádná sledování množství vod.

Zákon také definuje, co je sucho a co je stav nedostatku vody. Suchem se bude rozumět hydrologické sucho jako výkyv hydrologického cyklu, který vzniká kvůli nedostatku srážek a projevuje se poklesem průtoků ve vodních tocích a hladiny podzemních vod. Stavem nedostatku vody se bude rozumět dočasný stav s možným dopadem na základní lidské potřeby, hospodářskou činnost a životní prostředí, kdy v důsledku sucha požadavky na užívání vod převyšují dostupné zdroje vod, a je nezbytné omezovat hospodaření s vodou a provádět další opatření.

Výbor pro životní prostředí chce do vodního zákona vložit ustanovení, aby orgány územního plánování při pořizování územně plánovací dokumentace zohledňovaly cíle ochrany vod. Mají to dělat prostřednictvím vymezování ploch vhodných k zadržování nebo omezování odtoku vody v zastavěném nebo zastavitelném území.

Předsedkyně výboru pro životní prostředí Dana Balcarová (Piráti) chce mimo jiné nastavit jednoznačnější vymezení ochranných pásem vodních zdrojů, které by je mělo víc ochránit před škodlivými látkami. Chce také zrušit povinnosti správců vodního toku obnovovat i ta vodní díla, která už neplní svou funkci a jejichž obnova by mohla ohrozit zájmy chráněné jinými předpisy. Podle Balcarové jde třeba o opakované opravy v minulosti vybetonovaných koryt.

Předseda KDU-ČSL a bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka předložil návrh, který má bránit vynětí zemědělské půdy pro stavby obchodních center nebo průmyslových zón.

Evropský parlament dnes podpořil pravidla, podle nichž by se měly v budoucnu určovat ekologicky udržitelné investice. Europoslanci schválili návrh klasifikace, který je kompromisem mezi pohledy zastánců a odpůrců označování plynu a jádra jako čistých zdrojů energie. Systém související s dlouhodobými klimatickými cíli Evropské unie má podpořit investice do šetrných technologií a zamezit klamnému označování některých produktů za ekologické.

Na takzvané "zelené taxonomii" se již koncem loňského roku dohodli zástupci EP se členskými státy. Aby bylo projekt možné označit za ekologicky udržitelný, bude muset podle dnes schváleného nařízení splňovat některá ze šestice kritérií. Ta zahrnují například zmírňování klimatických změn a znečištění vzduchu, podporu takzvaného oběhového hospodářství či ochranu rozmanitosti druhů.

"Taxonomie pro udržitelné investice je asi nejdůležitější posun v oblasti financí od vzniku účetnictví. Přinese zásadní změnu v boji proti klimatickým změnám," komentovala schválení návrhu lidovecká členka výboru pro životní prostředí Sirpa Pietikainenová, která za EP vedla vyjednávání s členskými státy.

Pro některé země střední a východní Evropy včetně Česka bylo důležité, aby klasifikace neoznačovala jako nečistý zdroj energie plyn či jádro. Tyto státy argumentovaly tím, že díky jádru či plynu se budou moci snáze zbavit uhelných elektráren, které představují větší ekologickou zátěž.

Zatímco například právě uhlí či lignit nebude mít na základě taxonomie přístup k ekologickým investicím, jádro a plyn jsou v systému označeny jako zdroje, které sice nejsou čisté, ale zároveň nepůsobí zásadní ekologické škody.

Schválené nařízení je ale teprve prvním krokem na cestě k podrobné klasifikaci. Její konečnou verzi má připravit Evropská komise ve spolupráci s týmem expertů z členských zemí do konce příštího roku.

Bylo vyhlášeno výběrové řízení na služební místo ministerský rada v oddělení udržitelného rozvoje průmyslu odboru průmyslové ekologie, (IPPC, platová třída 13) Ministerstva průmyslu a obchodu. Podrobnosti naleznete na tomto odkazu: https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/uredni-deska/statni-sluzba/oznameni-o-vyhlaseni-vyberoveho-rizeni-podle-sluzebniho-zakona--255195

Institut představuje jedinečnou vzdělávací platformu v České republice, která bude systematicky rozvíjet kompetence pro implementaci a uplatňování odpovědného přístupu k veřejným nákupům s cílem získávání maximální hodnoty za peníze, tedy se zohledněním sociálních, ekonomických i environmentálních aspektů.

Co Institut OVZ nabízí?                                 

• Komplexní a systematické vzdělávání pro strategický přístup k veřejným nákupům

• Rozvoj kompetencí v odpovědném veřejném zadávání

• Znalosti pro získávání maximální hodnoty ve veřejných zakázkách – sociální, ekonomické i environmentální přínosy

• Příklady z praxe, metodiky

• Odborné minimum stvrzené osvědčením a navazující specifická témata

• Lektory jsou odborníci zavedeného projektu na podporu odpovědného veřejného zadávání na Ministerstvu práce a sociálních věcí a externí experti

• Prezenční semináře, e-learning, video semináře, doprovodné materiály

• Vzdělávání je bezplatné, registrace online

Odborné minimum odpovědného veřejného zadávání – základní sada seminářů

• Veřejné nákupy odpovědně a strategicky – úvod do tématu odpovědného veřejného zadávání

• Právní ukotvení odpovědného veřejného zadávání

• Krok za krokem: implementace odpovědného veřejného zadávání v organizaci

• Komunikace zadavatele s dodavateli – příležitost nebo důvod k obavám?

• Férové dodavatelské vztahy – vliv zadavatelů na dodavatelský řetězec

• Udržitelný úřad – o čem všem lze přemýšlet s ohledem na ekologické i sociální aspekty

Další specifické semináře, které budeme nabízet

• Role odpovědného veřejného zadávání při řešení ekonomické krize – „Krizový balíček“

• Příležitosti odpovědného veřejného zadávání ve zdravotnictví

• Podpora aktivního přístupu místních firem a pozitivního dopadu na komunitu

• Strategické/odpovědné veřejné zadávání v kontextu pravidel 3E

• Etické nákupy

• Nestandardní zadávací postupy jako příležitost

• ISO 20400 – pokyny pro udržitelné nakupování v praxi veřejného zadavatele

• Vykazování a měření odpovědného veřejného zadávání

• Možnosti podpory zaměstnávání a podpora vzniku nových pracovních pozic

• Implementace odpovědného veřejného zadávání v praxi

• Příležitosti odpovědného veřejného zadávání ve stavebnictví

• Zohledňování nákladů životního cyklu

• Nákupní metody

• A další…

E-learning

Můžete také absolvovat e-learnigový kurz pro odpovědné zadávání veřejných zakázek. Jeho smyslem je umožnit zadavatelům získat komplexní přehled, jakým způsobem lze uplatňovat principy odpovědného zadávání v jednotlivých společenských oblastech, jaké využít nástroje k implementaci těchto principů. Dodavatelé se pak mohou seznámit s tím, co se od nich očekává a připravit se na pokrok ve veřejném zadávání tak, aby nabízeli zboží a služby, které odpovídají potřebám současné společnosti. Kurz je strukturován podle témat, která lze odpovědným zadáváním podpořit. V rámci připravovaného Institutu OVZ Vám nabídneme celou řadu e-learningových kurzů i na jednotlivá specifická témata.
Do e-learningového kurzu můžete vstoupit zde.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) provedla vloni 16 896 kontrol, což je o 324 více než v roce 2018 (16 572) a uložila 2532 pravomocných pokut (o 11 méně než v roce 2018) v celkové výši 112 329 717 korun. Na jednoho inspektora připadlo v roce 2019 v průměru 41 kontrol, tedy stejně jako vloni. Nejvíce pokut padlo za odpady (878), což je několikaletý trend.

Celková výše pokut vzrostla oproti roku 2018 o více než 12 milionů korun. „V roce 2019 se počet kontrol, i díky podnětům přijatých od veřejnosti, zvýšil. To potvrzuje vysoký kredit, který Česká inspekce životního prostředí u občanů má a také skutečnost, že veřejnosti není lhostejné, co se s životním prostředím děje. V historii úřadu patřil rok 2019 z hlediska splnění všech parametrů a kritérií mezi velmi dobré roky,“ řeklErik Geuss, ředitel ČIŽP.

Z celorepublikového hlediska uložili nejvyšší pokutu inspektoři z Oblastního inspektorátu (OI) ČIŽP v Plzni. Její výše činila osm milionů korun a uložena byla společnosti TORESO CB s.r.o. Ta porušila zákon o odpadech tím, že v průběhu roku 2016 uložila na pozemek v k. ú. Mýto v Čechách přes 82 tisíc tun stavebních odpadů, které od roku 2015 přijímala od stavebních společností v Plzeňském kraji, a odstranila je v rozporu se zákonem o odpadech –  https://bit.ly/30uFJd0 Druhou nejvyšší pokutu pět milionů korun uložili inspektoři z OI Praha fyzické osobě podnikající, Jindřichu Frýdlovi za to, že na pozemky v k. ú. Chýně a Chrášťany u Prahy převzal a neoprávněně uložil přes 214 tisíc m3 odpadu. Třetí nejvyšší sankci ve výši čtyř milionů korun dostala od inspektorů z OI České Budějovice společnost H – Agrana s.r.o. za nedostatečná opatření proti šíření kůrovce v lesích na Českobudějovicku – https://bit.ly/2ApCrgn

Inspektoři provedli také 558 kontrol podle zákona o obchodování s ohroženými druhy rostlin a živočichů (CITES), vedli 174 pokutových řízení a uložili pravomocné pokuty ve výši 919 050 korun. Zabaveno bylo 70 162[1] živých exemplářů CITES a 2 027 neživých (výrobky) – https://www.cizp.cz/Statistika Nejvýznamnější akcí roku 2019 byla operace Lovec zaměřená na nelegální chov chráněných druhů, především šelem (rys, vlk, medvěd, vydra), tetřevů, tetřívků, losů atd. Inspektoři zpracovali pro potřeby orgánů činných v trestním řízení na dvě desítky rozsáhlých odborných vyjádření.

Dokument ke stažení:

• Prezentace ke stažení

• Výroční zpráva ČIŽP za rok 2019

Evropská federace výrobců balených vod (EFBW), k jejímž členům patří i největší český výrobce balených vod firma Mattoni 1873, zveřejnila svá doporučení ohledně podoby efektivního a úspěšného zavedení systému vratných záloh. Podtrhuje tak skutečnost, že výrobci přírodních pramenitých a minerálních vod jsou dnes více než když jindy odhodláni přijmout za své principy cirkulární ekonomiky, spolupracovat s celým dodavatelským řetězcem a dát svým obalům druhý život.

Naši členové uvádějí na trh své výrobky v plně recyklovatelných obalových materiálech, jako je PET, sklo nebo hliník, což jsou cenné zdroje. V některých zemích EU je však současná míra sběru nápojových obalů neuspokojivě nízká a vážným problémem zůstává littering. Proto začátkem roku 2018 náš průmysl jako první oznámil jasné závazky vztahující se k obalům,
a poté začal usilovat o rozšíření cirkulární ekonomiky formou účinných systémů sběru realizovaných prostřednictvím dobře fungujících systémů rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) nebo zavedením zálohových systémů (DRS).

Revize rámcové směrnice o odpadech v roce 2018 zavedla minimální požadavky na EPR systémy. Právní předpisy EU však neobsahují žádné hlavní zásady pro zálohové systémy, které přitom hrají zásadní roli při dosahování cílů směrnice o jednorázových plastech (dosažení 90% sběru do roku 2029 a 25 % recyklovaného PET v nových lahvích do roku 2025).

Aby se jejich láhve staly plně cirkulárními, potřebují výrobci přírodních minerálních a pramenitých vod stálý přísun recyklovaného PET materiálu, ve vysokém stupni kvality určeném pro styk s potravinami. Ke splnění těchto požadavků je nezbytný oddělený sběr. „Dobře navržený zálohový systém může výrazně přispět k dosažení těchto cílů. Vyzýváme proto Evropskou komisi, aby přijala hlavní zásady pro zálohové systémy, jak se uvádí ve směrnici o plastech pro jedno použití,“ říká Jean-Pierre Deffis, prezident EFBW.

"Na cestě k cirkularitě nejsme sami. Chceme spolupracovat se všemi aktéry zapojenými do nakládání s odpady. Proto dnes vydáváme tato doporučení, abychom zajistili, že se z ambicí akčního plánu oběhového hospodářství stane realita, “ uzavírá Deffis.

Kompletní doporučení EFBW pro úspěšný zálohový systém viz: https://bit.ly/3dJxGwl

Dokument ke stažení:

06-2020 EFBW Doporučení k zálohovým systémům CZ.docx (59123)

91 českých firem, expertů, think-tanků a dalších inovátorů připravují řešení pro chytrý restart ekonomiky za pomocí inovací a nových technologií na principu udržitelnosti

Jak posunout Česko k udržitelné budoucnosti a funkční ekonomice, až si sundáme roušky? Tato otázka spojila 91 byznysů – 72 firem, 11 asociací, 5 neziskovek, 2 think-tanky a 1 investiční fond do iniciativy Změna k lepšímu. Iniciativa je otevřená a další podporovatelé tak stále přibývají. Příštích pět měsíců budou pracovat na konkrétních řešeních a nápadech, kterými chtějí pomoci Česku zařadit se mezi světové špičky v inovacích a udržitelnosti.

Přetavit postcovidovou krizi v šanci na lepší budoucnost Česka. To je vize, kterou dnes představilo 91 českých firem, expertů a organizací, které spolupracují na projektu Změna k lepšímu. Řešit, kam směřovat záchranné balíčky, podle nich nestačí. Během následujících pěti měsíců proto budou pracovat na konkrétních řešeních, které mohou pomoci Česku stát se aktivním hráčem v oblasti udržitelných inovací v dopravě, moderní energetice, nakládání s odpadem, hospodaření s vodou nebo adaptacích na změnu klimatu.

„Jsme přesvědčení, že teď je nejlepší chvíle začít změnu k lepšímu, začít stavět kreativní ekonomiku s chytrými investicemi do vědy i novými startupy, s perfektním školstvím a přitom přivádět prosperitu i veřejné služby do pozapomenutých míst, jakými jsou pohraničí, venkov či uhelné revíry,“ shodlo se ve společném prohlášení 91 signatářů manifestu Změny k lepšímu.

Projekt, ke kterému se každý den přidávají desítky dalších byznysů, během karantény založilo osmnáct českých společností a organizací: Asociace společenské odpovědnosti, Centrum pro dopravu a energetiku, COCUMA, ELAI, Fair Venture, Future Port Prague, Glopolis, Hnutí DUHA, IMPACT HUB, Institut Cirkulární Ekonomiky, inovační agentura JIC, advokátní kancelář KROUPAHELÁN, Nadace Partnerství, Nano Energies, Solární asociace, Svaz moderní energetiky, Týden inovací a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Dnes jsou mezi nimi už i investoři, akademici a ekonomové, kteří pomohou opatření formovat tak, aby vznikla nová pracovní místa, byznysové příležitosti a ekonomika stála na digitálních technologiích, prvotřídní vědě a inovacích. Návrhy pro pokrizovou ekonomiku firmy připravují ve třech skupinách zaměřených na oběhové hospodářství, energetiku a dopravu a chytrou ekonomiku. Jejich garanty jsou Soňa Jonášová (Inovace, cirkulární ekonomika a využití odpadu), Martin Sedlák (Energetika a doprava) a Vojtěch Kotecký (Voda, krajina a život ve městech).

Součástí platformy je i poradní sbor ekonomů, ve kterém zasedá například přední česká ekonomka Danuše Nerudová, ekonom a zakladatel a inovační platformy ELAI Lukáš Sedláček, nebo ekonomka Mariana Čapková.

Konkrétní návrhy začnou představovat na podzimních akcích partnerů výzvy, jako je například Týden inovací. „Jsme připraveni pomoct – proto tato skupina vznikla. A budeme rádi, když se naše nápady promítnou i do řešení, které bude nabízet vláda,“ dodávají zástupci společností podepsaní pod Změnou k lepšímu, kam se mohou i nadále přidávat podnikatelé, vědci i aktivní občané.

Záznam z představení iniciativy Změna k lepšímu můžete zhlédnout na jejím webu.

Došlo k aktualizaci harmonogramu výzev pro rok 2020. Aktuální verzi dokumentu je možné si stáhnout - ZDE

Tuzemské větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to z právě zveřejněné studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE. [1]

Větrné elektrárny by mohly pokrýt i celou spotřebu elektřiny ČR, a to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích (z hlediska ochrany přírody a krajiny) či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu v osídlených územích a jejich blízkosti. S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude nižší a v roce 2040 budou zajišťovat ročně mezi 6 a 19 terawatthodinami (TWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 % současné spotřeby. To jsou hlavní závěry dnes zveřejněné studie potenciálu větrné energie. [1]

„Podmínky pro větrné elektrárny máme velmi podobné jako jsou v jižní polovině Německa, když porovnáme větrnost i charakter krajiny. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,” řekl David Hanslian z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, který studii zpracoval.

Větrné hobby alias nepodpora ze strany státu

Kolik to nakonec bude, závisí především na přístupu státu. „Největší překážkou rozvoje větrné energetiky v Česku je její nepodpora ze strany státu. Obnovitelné zdroje jsou stále považovány za jakýsi doplněk, hobby, jehož rozvoj po nás chce Brusel. To je zásadní nepochopení, vítr a slunce dnes vyrábějí nejlevnější elektřinu ze všech nově budovaných zdrojů. Jsou naše domácí, proto je chceme,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVE), která sdružuje provozovatele větrných elektráren.

Podle zkušeností firem, které větrné elektrárny připravují, se negativní přístup ministerstev promítá do rozhodování na všech nižších úrovních: některé krajské úřady v rámci svých Zásad územního rozvoje větrnou energetiku prakticky vyloučily. Úředníkům na městských úřadech, kteří zodpovídají za vydávání povolení k výstavbě, zase chybí podpora a tak se bojí přistupovat k oboru pozitivně a procesy často natahují a zbytečně komplikují. „Je to začarovaný kruh: premiér nebo ministr řekne, že tu moc nefouká, hejtmanství je paušálně na svém území odmítne a starostové, kteří jinak nejsou zpravidla proti, nemají zájem o konflikt. Úředník se bojí vydat kladné rozhodnutí, ale protože nemá objektivní důvod proces ukončit,  tak ho všemožně natahuje,” řekla Michaela Lužová z firmy W.E.B, která v Česku projekty větrných elektráren spolu s kolegy už 18 let připravuje a několik větrných elektráren i provozuje. „Z praxe víme, že větrné podmínky máme i v Česku slušné, opakovaně nám to potvrzují i výpočty akademiků,” dodala Lužová.

Sázka na jednu kartu se může vymstít

„Větrné elektrárny jsou jakýsi symbol moderních obnovitelných zdrojů – jsou nejviditelnější a spolu s fotovoltaikou mají skoro všude na světě obrovský potenciál. U nás je ale stále podceňujeme. Stát by měl domácí obnovitelné zdroje považovat za svou hlavní prioritu a jejich budoucímu rozvoji věnovat hlavní úsilí. Nyní mám pocit, že kvůli všemožné podpoře jádra na to nemá energii,” dodává Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Argument o zdražování elektřiny díky obnovitelným zdrojům dávno neplatí. Jednak jsou už vůbec tím nejlevnějším zdrojem elektřiny ze všech a jednak náklady na podporu jejich rozvoje nemůžou mít ze zákona na cenu elektřiny žádný vliv. „Stát může náklady na stavbu větrných elektráren zaplatit z prodeje emisních povolenek i z miliard korun, na které si můžeme sáhnout z evropských peněz pod Zelenou dohodou,” dodal Chalupa.

Místní komunitní větrné elektrárny:
Z rozvoje větrné energetiky mohou velmi dobře těžit i obce a jejich obyvatele. Větrná elektrárna je totiž vždy společenským a finančním přínosem pro obce v okolí a jejich občany. V rámci tzv. komunitních projektů obce spolu s občany a soukromými podnikateli velmi efektivně staví a provozují místní obnovitelné zdroje. Takové projekty přinášejí jejich větší akceptaci veřejností díky jejímu přímému zapojení a vedou k demokratizaci energetiky. Vedle finančních zisků pro všechny zapojené partnery tento typ projektů přináší i další benefity: důraz na udržitelné využívání zdrojů, energetickou nezávislost a rozvoj obcí díky novým příjmům. Z toho důvodu s rozvojem počítá evropská i připravovaná tuzemská legislativa.

V zahraničí jsou komunitní projekty velmi využívány pro rozvoj OZE již od počátku obnovitelných zdrojů energie. Komora OZE i ekologické organizace podporují zavedení podmínek, které napomohou jejich rozvoji. „V Belgii, Německu, Británii i jinde existují tisíce, možná desetitisíce obnovitelných zdrojů spoluvlastněných obcemi, podnikateli a občany,” dodal Štěpán Chalupa.

 
Porovnání s Evropou a české plány:

• Roční spotřeba elektřiny ČR v roce 2019 činila 61,1 TWh a ve větrných elektrárnách bylo loni vyrobeno 0,7 TWh elektřiny, což odpovídá jednomu procentu spotřeby. [2]

• V zemích Evropské unie zajistily větrné elektrárny loni v průměru 15 % spotřeby. Vnitrozemské Rakousko pokrývá větrnými elektrárnami 13 % spotřeby. Nejvyšší podíl větrné elektřiny v síti má Dánsko (48 %) následované Irskem (33 %) a Portugalskem (27 %). [3]

• Vládní plán na rozvoj obnovitelných zdrojů, takzvaný Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, předpokládá do roku 2030 nárůst instalovaného výkonu o 600 megawattů (MW), což by v přepočtu na dnešní spotřebu elektřiny v ČR znamenalo nárůst na přibližně 2,9 procenta spotřebované elektřiny. [4]

• V Evropě má Česko podobné větrné podmínky i charakter krajiny jako jižní polovina Německa (zahrnuje Bádensko-Württembersko, Bavorsko, Durynsko, Hesensko, Porýní-Falc, Sársko).

Prameny

• [1] Aktualizace potenciálu větrné energie v České republice z perspektivy roku 2020Konzervativní scénář: při mírné společenské podpoře pro využití energie z větru je odhadovaná výroba energie z VtE v roce 2040 cca 6,2 TWh ročně (800 VtE, výkon 2,5 GW). Optimistický scénář: při silné společenské podpoře pro využití energie z větru je odhadovaná výroba energie z VtE v roce 2040 cca 18,8 TWh ročně (1400 VtE, výkon 7 GW).

• [2] Čtvrtletní zpráva o provozu elektrodistribuční sítě (4. čtvrtletí 2019). Energetický regulační úřad

• [3] Wind Energy in Europe in 2019: hlavní čísla, podrobná studie. Wind Europe

• [4] Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a ochrany klimatu. Ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 2030 předpokládá hrubou spotřebu elektřiny z větru 1,8 TWh (přepočet z terajoulů: Komora OZE).

Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci k Plánu cílů v oblasti klimatu do roku 2030 navazující na počáteční posouzení dopadů, ke kterému jste se mohli vyjádřit v dubnu (nateriál EU 4/20). EU si vytkla za cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality (neutrální bilance emisí skleníkových plynů). Za tímto účelem navrhne snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 50 % na 55 % pro rok 2030 oproti úrovním z roku 1990, a nikoli o nejméně 40 %. To zahrnuje také změnu nedávno navrhovaného evropského právního rámce zákona pro klima. Iniciativa rovněž posoudí: hospodářské, sociální a environmentální dopady či možná politická opatření. Dotazník ke stažení - EU 11_20 EK Plán cílů v oblasti klimatu do roku 2030