Ceny za plnění cílů udržitelného rozvoje (SDGs) včera získaly projekty Skutečně zdravá škola a MIWA, který se zaměřuje na omezování odpadu. Vítěze vybrali lidé v internetovém hlasování. V dalších kategoriích, o nichž rozhodovala odborná porota, si ocenění odnesla organizace Siriri za pomoc se vzděláváním dětí ve Středoafrické republice nebo mobilní aplikace Záchranka.

V kategoriích byznys a veřejná sféra vybírali lidé z pěti projektů, které z desítek přihlášených zvolila odborná porota. Nejčastějším tématem byznysových projektů bylo omezení odpadů a šetrné zacházení se zdroji. Vítězný projekt MIWA, jehož název vychází z anglického výrazu pro "minimum odpadu", se snaží předcházet jeho vzniku. Podstatou je omezit v řetězci mezi velkoobchodem a spotřebitelem používání jednorázových obalů. Nahrazují je opakovatelně použitelné omyvatelné kapsle. "Náš systém předchází tvorbě obalového odpadu (precyklace) v celém dodavatelském řetězci, od výrobce až po domácnost," uvádí firma na svých webových stránkách.

Příští týden ve středu se uskuteční tisková konference, na které bude poprvé oficiálně představena nová unikátní technologie zpracovávající použitý olej na biopolymer typu PHB. Biotechnologie Hydal je v současné době ve světě jedinou dostupnou technologií pro sériovou výrobu, která může přeměnit odpad v podobě použitých přírodních olejů na biopolymer PHB. Ten slouží jako surovina pro výrobu bioplastů nebo jako přírodní mikroplast. V rámci vyhlášení vítězů prestižního ocenění za udržitelnost a společenskou zodpovědnost SGDs získala biotechnologie HYDAL skvělé třetí místo v kategorii Byznys.

V kategorii veřejná sféra se nominace týkaly hlavně vzdělávání. Mezi finalisty byla organizace provozující školy v Sýrii nebo projekt na zvyšování digitální gramotnosti u žen a dětí. O cenu se ucházela také organizace, která pomáhá mladým lidem z dětských domovů například s nástupem do práce. Vítězný projekt Skutečně zdravá škola učí děti, jak zdravě jíst, ale také jim přibližuje, odkud se jídlo na stůl dostane. "Pomáháme dětem získat představu o tom, odkud jídlo pochází a jak se pěstuje nebo vyrábí," charakterizuje svůj cíl organizace.

Cenu odborné poroty získala internetová aplikace ministerstva zemědělství, která pomáhá zemědělcům chránit půdu před erozemi. V kategorii mladých lídrů do 30 let zvítězili autoři aplikace pro mobilní telefon Záchranka, která umožňuje rychlé přivolání zdravotnické záchranné služby nebo horské služby. Další kategorií byla cena České rozvojové agentury. Odnesla si ji nezisková organizace Siriri za projekt Škola hrou ve Středoafrické republice.

Cílem soutěže je přiblížit české veřejnosti 17 cílů udržitelného rozvoje, které stanovila OSN. Týkají se ochrany životního prostředí i společenských témat. K jejich naplnění se zavázaly země OSN, podle organizátorů však není jen úkolem vlád.

Ceny za naplňování Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) se v ČR poprvé udílely loni. V roce 2017 i letos anketu podpořila řada osobností. Do kampaně se zapojila například vědkyně Karina Movsesjanová, ředitelka české a slovenské pobočky společnosti Google Taťána le Moigne, ekonom Tomáš Sedláček, rybář Jakub Vágner, malíř Jan Saudek, herec a moderátor Lukáš Hejlík či zpěvačka a skladatelka Lenny. Ceremoniálu v Černínském paláci se jako čestný host zúčastnil dánský ministr financí Kristian Jensen, pod jehož resort spadá agenda udržitelného rozvoje.
 

V těchto dnech probíhají klíčová jednání mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a členskými státy o podobě evropské energetiky v příštím desetiletí. Rámec pro rozvoj obnovitelných zdrojů přinese především novela směrnice o obnovitelných zdrojích. Vedle společného cíle pro evropské státy patří mezi pozitiva také větší podpora samovýroby, ukládání nebo sdílení energie z obnovitelných zdrojů v domácnostech a firmách.

Jaký bude cíl?

Původní návrh Evropské komise, která již v roce 2016 navrhla podíl obnovitelných zdrojů na energii spotřebované v EU alespoň 27 % v roce 2030, vycházel ze zastaralých kalkulací cen elektřiny z obnovitelných zdrojů. Naopak vyšší závazek na základě aktuálních trendů v šetrné energetice podporuje Evropský parlament, které se v lednu 2018 shodl na vyšším cíli alespoň 35 % podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu EU.

Původní návrh Evropské komise, která již v roce 2016 navrhla podíl obnovitelných zdrojů na energii spotřebované v EU alespoň 27 % v roce 2030, vycházel ze zastaralých kalkulací cen elektřiny z obnovitelných zdrojů. Naopak vyšší závazek na základě aktuálních trendů v šetrné energetice podporuje Evropský parlament, který v lednu 2018 nalezl shodu na vyšším cíli alespoň 35 % podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu EU.

Výhody vyššího cíle potvrzuje také letošní studie Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA), ve které experti spočítali, že zdvojnásobení podílu obnovitelných zdrojů ze současných 17 % na 34 % v roce 2030 může Evropě na úsporách přinést 44-113 miliard EUR ročně a podpořit ekonomiku investicemi ve výši přesahující 368 miliardy EUR.

„Pokud se nechce Evropa nadále dívat, jak jí pozici leadera ve využití obnovitelných zdrojů přebírají asijské státy v čele s Čínou, potřebuje ambiciózní cíl pro navýšení podílu větrných a solárních elektráren a dalších typů obnovitelných zdrojů. Technologie obnovitelných zdrojů spolu s akumulací nadále zlevňují a již dnes na některých trzích nabízí výhodnější cenu energie než nové reaktory nebo uhelné elektrárny,“ komentuje aktuální debatu Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.

Benefity moderní energetiky

Mezi hlavní prvky aktualizovaného návrhu směrnice patří i posílení role spotřebitele při účasti na energetickém trhu. Cílem je snížit náklady a posílit energetickou soběstačnost domácností díky využití moderních technologií, které jsou dnes stále dostupnější. Jde například o hybridní solární elektrárny na střechách budov, které spojují fotovoltaické panely a akumulaci energie. Díky takové instalaci může být dům spojen s distribuční soustavou nebo také může využívat čistě vlastní solární elektřinu.

„Díky jasným krokům k podpoře samovýroby nebude výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů pouze výsadou velkých hráčů, ale rozšíří se možnosti jejího využití také do rukou všech občanů EU. Občané získají možnost elektřinu bez zbytečných překážek vyrábět, skladovat a spotřebovávat, včetně prodeje nevyužité energie zpět do sítě. Nový přístup představuje demokratickou revoluci v sektoru energetiky. Z pasivního příjemce energie se spotřebitelé mají stát aktivními hráči na trhu s elektřinou - tzv. samovýrobci,“ dodává Martin Sedlák ke konkrétním cílům EU v oblasti podpory výroby obnovitelné elektřiny v domácnostech nebo firmách.

Představenstvo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s., (SOVAK ČR) zvolilo 12. 6. 2018 nového předsedu Ing. Miloslava Vostrého. Nahradil tak odstupujícího předsedu Ing. Františka Baráka, ředitele VaK Hradec Králové, a.s., který funkci zastával celých 12 let a zůstává dále členem představenstva. Ing. Miloslav Vostrý je členem představenstva společnosti VODÁRNA PLZEŇ a.s. a v oboru veřejných vodovodů a kanalizací působí více jak 40 let a patří v oboru k nejzkušenějším odborníkům.

Oddělení analýz a datové podpory koncepcí Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) sleduje energeticky využívané odpady a alternativní paliva pravidelným statistickým šetřením od roku 2003. Toto šetření je doplňováno daty ERÚ, ČHMÚ a ČSÚ. Zjištěné statistiky slouží primárně pro potřeby Energetické bilance ČR, mezinárodního výkaznictví a stanovení podílu obnovitelných zdrojů energie v ČR. Tato publikace navazuje na stejnou publikaci vydanou MPO v roce 2009 a 2017.

Energetickým využitím odpadů se pro potřeby této statistiky rozumí spalování tuhých komunálních, nemocničních a průmyslových odpadů, jakožto i využívání tzv. alternativních paliv, která v mají v odpadech svůj původ a to pouze v těch případech, kdy je vyrobená energie využívána a spalovaný odpad má pro její výrobu energetický přínos. Toto statistické zjišťování slouží pro účely bilancování energetiky v ČR a nemůže odrážet všechny aspekty problematiky spalování odpadů (certifikace paliv, podíl biologicky rozložitelných složek atd.). Základním zdrojem aktuálních informací o zařízeních využívajících odpady je databáze ČHMÚ „Seznam spaloven odpadů v ČR“ v členění: zařízení pro tepelné zpracování odpadu; zařízení pro tepelné zpracování průmyslového a nemocničního odpadu; zdroje znečištění ovzduší povolené pro spoluspalování odpadu. Provozovatelé těchto zařízení a další subjekty jsou obesíláni výkazy energetické statistiky MPO. Vzhledem k tomu, že tyto výkazy neumožňují plně zjišťovat energetické informace za jednotlivé dílčí kategorie spalovaných odpadů, či jednotlivé druhy alternativních paliv, bylo nutno přijmout určitá zjednodušení.

Publikovaná data v národní metodice se mohou, vzhledem k odlišné metodice výpočtu tepelné energie a rozdělení paliv, lišit od dat dosud publikovaných v databázích Eurostatu, nicméně výchozí databáze pro zpracování obou statistik jsou stejné.

Vzhledem k tomu, že je v této statistice sledováno pouze spalování odpadu, které slouží k výrobě energie, liší se výsledné hodnoty o hmotnosti takto využitého odpadu se souhrnnými hmotnostmi veškerého spáleného odpadu v ČR. Proto nejsou data publikovaná v této statistice srovnatelná s daty odpadového hospodářství ČSÚ a MŽP.

Dokument ke stažení:

Společnost Nafigate se zaměřuje na projekty v oblasti nanotechnologií a biotechnologií. Sází na koncept cirkulární ekonomiky. Biotechnologie Hydal neodebírá zdroje potravního řetězce, nezpracovává cukr, škrob či kukuřici. Naopak pomáhá likvidovat odpady a žádné nové odpady v rámci celého výrobního systému nevznikají – Hydal splňuje kritéria takzvaného Zero Waste Management. Z odpadu vzniká biopolymer a následně bioplast, který je možné využít různými způsoby. Více ZDE

Investice do obnovitelných zdrojů energie v roce 2016 v celém světě dosáhly 297 miliard dolarů (6,5 bilionu Kč), a byly tak více než dvojnásobné ve srovnání s investice do fosilních paliv. Uvedla to Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Jednou z hlavních příčin je pokles nákladů na produkci větrné a solární energie.

Investice do nových jaderných elektráren a elektráren spalujících uhlí, plyn, a topný olej dosáhly 143 miliard dolarů. Rok 2016 je zatím poslední, za který jsou údaje k dispozici.

Více než polovina přírůstku elektrárenské kapacity v posledních letech přitom náleží obnovitelným zdrojům.

Díky daňovým a jiným státním stimulům se náklady na produkci větrné a solární energie už deset let soustavně snižují a spolu s tím stoupá konkurenceschopnost investic do této oblasti. Z údajů Programu OSN pro životní prostředí vyplývá, že podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů vloni činil 12,1 procenta, což je více než dvojnásobek proti stavu před deseti lety.

Ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou teď na mnoha místech konkurenceschopné vůči fosilním palivům, poznamenal ekonomický list The Wall Street Journal (WSJ).

Loni podle Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii (IRENA) činily průměrné náklady na výrobu elektřiny v pevninských větrných elektrárnách 60 dolarů za megawatthodinu, v solárních pak 100 dolarů. Elektrárny v průmyslově vyspělých zemích spalující fosilní paliva vyráběly elektřinu za 50 až 170 dolarů.

Češi třídí odpady rok od roku více, přesto někteří z nich stále věří řadě dezinformací a mýtů o nakládání s odpady. Jedním z nich je například i ten, že třídění odpadu nemá cenu, protože vytříděný odpad stejně skončí ve spalovně nebo na skládce. Kde je tedy pravda?

Pokud se podíváme na plastové odpady, lze je v podstatě rozdělit na dvě základní skupiny, a to na recyklovatelné plasty a na plasty obtížně recyklovatelné až nerecyklovatelné. Mezi recyklovatelné plasty patří většinou plastové obaly, které se vzhledem ke svému složení a menšímu počtu používaných plastů recyklují poměrně dobře a je tedy možné je z velké části materiálově využít. Občany a firmami vyseparované plasty putují na dotřiďovací linky, kde je z odpadu vytříděno vše, co tam nepatří (papír, kovy, biologický odpad …). Zároveň jsou z odpadu odstraněny nekvalitní plasty nebo plasty, které jsou příliš znečištěné jinými odpady. Tomuto plastu, nevhodnému pro recyklaci, se říká výměty. Dobře vytříděná surovina je pak dále zpracovávána a ze vzniklého recyklátu vznikají nové výrobky, které jsou mnohdy stejně kvalitní a odolné, jako výrobky z primárních surovin. S těmito výrobky se můžeme setkat například ve stavebnictví, kde se mohou používat ke stavbě protihlukových stěn, dále se z recyklovaného plastu vyrábí izolace, zahradní nábytek, herní prvky na hřiště, tašky a pytle, oblečení a další produkty. A co se děje s výměty? Další zpracování nebývá z důvodů velké různorodosti těchto materiálů většinou možné, proto jsou výměty předávány do zařízení k energetickému využití nebo jako palivo do tepláren či cementáren.

V případě tzv. obtížně recyklovatelných nebo nerecyklovatelných plastů je materiálové využití velmi technicky složité nebo je až přímo nerealizovatelné.  Často jde o nekvalitní směsné plasty nebo nevyužitelné plasty, které se díky obsahu různých příměsí, barviv, změkčovadel, zpomalovačů hoření a dalších přísad, stávají odpadem nevhodným pro další zpracování. Mezi plasty nevhodné pro recyklaci patří např. obaly se zbytky potravin nebo agresivních čisticích přípravků, obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek, podlahové krytiny, novodurové trubky apod. Pro kvalitní recyklaci rovněž představují problém etikety, lepidla pro jejich uchycení, potisky a doplňkové části z jiných druhů plastů. Celou situaci v oblasti odpadních plastů navíc komplikují i sami výrobci, kteří používají stále nové, vícevrstvé, povrchově upravené a barvené plasty, jejichž využitelnost pro recyklaci je minimální, ne-li nemožná.

Takový nerecyklovatelný odpad pak není možné dále zpracovávat a může s ním být naloženo obdobně jako s výměty, tedy odpad je předáván do závodu na energetické využití odpadu nebo jako palivo do cementárny.

Cestou ke snížení množství nerecyklovatelných plastů by jednoznačně mělo být užívání pouze takových plastů, které je možné zrecyklovat. Ke splnění tohoto požadavku je však nezbytné ze strany členských států EU vyvinout tlak na výrobce, aby v rámci nově připravované strategie ekonomiky plastů respektovali požadavky na opětovné využití, opravy a recyklaci plastů, a aktivně spolupracovali na vývoji udržitelnějších materiálů.

Odpovědnost za třídění a recyklaci odpadů však nemůžeme přenášet pouze na výrobce a zpracovatele odpadu. Třídění odpadů je celospolečenská odpovědnost a je tedy také na nás všech, jak si nastavíme systém třídění a zda dáme odpadu druhou šanci.

Je tedy pravdou, že jsou u nás plasty „spalovány“? Ano, je pravda, že část plastového odpadu může být energeticky využívána nebo i spalována. Vždy by se ale mělo jednat o nezpracovatelné plasty, nikoliv o kvalitní vytříděný odpad určený k dalšímu využití.

Zdroj: CENIA

Podle údajů neziskové společnosti ECOBAT odevzdali Češi v roce 2017 v obchodech a obchodních řetězcích po celé České republice celkem 512 tun použitých baterií k recyklaci. Ve srovnání s rokem 2014 došlo k téměř dvoutřetinovému nárůstu.  Z maloobchodních řetězců se nejvíce baterií vybralo v prodejnách Skupiny COOP, a to 16,6 tun, na druhém místě byl Kaufland s 10,4 tunami a na třetím Lidl s 8,9 tunami. Všechny prodejny, které mají v nabídce baterie, jsou ze zákona povinné zřídit sběrná místa na použité baterie. I díky tomu je v prodejnách po České republice přes 9 600 sběrných nádob, do kterých mohou zákazníci baterie vhazovat. Pro většinu lidí jsou tato místa nejdostupnější.

Množství baterií odevzdaných v obchodech představuje 30 % všech baterií, které byly v loňském roce předány k ekologické likvidaci. Zcela největší množství použitých baterií přinesli zákazníci do Globusu v brněnské Hradecké ulici (775 kg) a i další místa v první pětce obsadily prodejny řetězce Globus.

„Spolupráce s velkými supermarkety je pro nás velmi důležitá, ale stejně tak cenná je spolupráce se sítěmi menších prodejen. Mezi nimi vyniká COOP. Má své prodejny i v malých obcích a pro místní je často sběrné místo na baterie přímo v COOPu nejbližším, kde mohou baterie odevzdat,“ dodává Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnosti ECOBAT. Vedle všeobecných a potravinářských řetězců mohou lidé odevzdávat baterie i v dalších obchodech – všude tam, kde se baterie prodávají. To znamená například v hobby-marketech, obchodech s elektrem, drogeriích či prodejnách s nábytkem. Mezi nimi jsou významnými partnery odkud plynou baterie na recyklaci prodejny Datart, DM drogerie, Bauhaus, Rossman, Teta drogerie nebo Ikea.

Důležité je být vidět

„Množství vytříděných baterií v obchodních řetězcích je závislé především na správném umístění sběrného boxu a dobré informovanosti personálu prodejny. Důležitý je také systematický dohled nad nádobami a pravidelné objednání odvozu,“ říká Petr Kratochvíl. V prodejnách se lidé mohou setkat s různými podobami sběrných nádob. Mezi nejtypičtější patří nádoby Maxitube, ECOCHEESE a Transportbox. Nejčastěji je mohou lidé v supermarketech nalézt u vstupu do prodejny, např. u balicích pultů či informačního koutku pro zákazníky. Některé řetězce budují pro své zákazníky recyklační koutky v designu daného řetězce, které jsou také vizuálně atraktivní a pro zákazníky přehledné. I z nich jsou pak baterie předávány ECOBATu k recyklaci.

Snadnější už to být nemůže, když jdete na nákup, vezměte s sebou baterie

V České republice je aktuálně již přes 20 tisíc sběrných míst, kde je možné odevzdat použité baterie. Oblíbené jsou červené venkovní kontejnery na drobné elektrospotřebiče o otvorem na baterie, sběrná místa jsou i v některých školách, firmách či obecních úřadech. Zdaleka nejdostupnější jsou však sběrné nádoby v obchodech. Ke konci roku jich bylo už 9 605.

„Těší nás, že množství baterií, které Češi odevzdávají k recyklaci roste a v tomto ohledu patříme k nejzodpovědnějším zemím v Evropě. Vedle osvěty je dostupnost sběrných míst nejdůležitějším faktorem, který stojí za tímto pozitivním trendem,“ dodává Petr Kratochvíl.

Ve sbírce předpisů vychází Nařízení vlády č. 101/2018 Sb., kterým se mění nařízení vlády Sb. č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění nařízení vlády č. 391/2016 Sb. Toto nařízení, které transponuje 5 směrnic EU, nabude účinnosti dnem 6. července 2018 s výjimkou.

Dokument ke stažení:

Komise představila konkrétní kroky k zajištění financování udržitelného růstu ekonomiky, navrhla omezit či úplně zakázat užívání plastů na jedno použití a přijala nová pravidla pro nakládání s odpady a recyklaci.

Členské státy ve složení Rady 22. 5. 2018 schválily jako součást širší politiky EU v oblasti oběhového hospodářství soubor opatření s cílem přizpůsobit právní předpisy EU o odpadech budoucímu vývoji. Nová pravidla by měla přispět k předcházení vzniku odpadů, a pokud to není možné, k podstatnému zvýšení recyklace komunálního odpadu a obalových odpadů. Členské státy budou povinny zvýšit opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu a splnit přitom tyto cíle: do 2025 55 %, do 2030 60 % a do 2035 65 %. Právní předpisy vymezují také konkrétní cíle pro recyklaci jednotlivých obalů. Postupně se bude ustupovat od skládkování a bude se podporovat využívání ekonomických nástrojů, např. systém rozšířené odpovědnosti výrobce. Nové právní předpisy mají posílit „hierarchii způsobů nakládání s odpady“, tj. vyžadují, aby členské státy přijaly zvláštní opatření, která místo ukládání odpadu na skládku a jeho spalování upřednostňují předcházení vzniku odpadů, opětovné použití a recyklaci, čímž se oběhové hospodářství má stát skutečností. Komise přijala balík týkající se oběhového hospodářství v prosinci 2015. Coreper schválil finální dohodu s EP v únoru 2018. Tímto je legislativní proces u konce, nová pravidla vstoupí v platnost 20 dní po vyhlášení v Úředním věstníku EU.

Jednorázové plasty

Komise 28. 5. 2018 navrhla nová unijní pravidla pro 10 druhů jednorázových plastových výrobků, které nejčastěji končí na evropských plážích a v mořích, a také pro ztracená a opuštěná lovná zařízení.

Obecně jestliže existují dostupné a cenově přijatelné alternativy, má být prodej plastových výrobků na jedno použití zakázán. U produktů, které nelze snadno nahradit, se návrh zaměřuje na jejich omezení prostřednictvím snižování spotřeby v jednotlivých státech, požadavků na design a označování a povinností výrobců ohledně nakládání s odpady / odklízení odpadků.

Zákaz by se měl vztahovat na plastové vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka a tyčky k balonkům, které by měly být vyrobeny výlučně z udržitelnějších materiálů. Nápojové obaly na jedno použití obsahující plasty mají na trhu povoleny pouze v případě, že jejich uzávěry a víčka zůstanou připevněny k nádobě. Členské státy by měly omezit používání plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Mohly by například stanovit vnitrostátní cíle pro snižování spotřeby, poskytovat v místě prodeje alternativní produkty nebo zajistit, aby plastové výrobky na jedno použití nebyly nabízeny bezplatně.

Výrobci plastových produktů by se měli podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady a úklidem a také s osvětovými opatřeními, pokud jde o nádoby na potraviny, sáčky a obaly (např. od bramborových lupínků a cukrovinek), nápojové obaly a kelímky, tabákové výrobky s filtry (např. cigaretové nedopalky), vlhčené ubrousky, balonky a lehké plastové tašky. Měli by také obdržet pobídky k vývoji méně znečišťujících alternativ k těmto produktům.

Některé produkty by měly mít jasné a standardizované označení, které obsahuje informace o tom, jak se má odpad odstraňovat, o negativním dopadu výrobků na životní prostředí a o přítomnosti plastů v nich. Jedná se o hygienické vložky, vlhčené ubrousky a balonky.

Členské státy by měly být povinny do roku 2025 zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od nápojů, a to např. prostřednictvím systémů vratných záloh. Členské státy by také měly zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití a rybolovných zařízení a také o dostupných systémech pro opětovné použití a možnostech nakládání s odpady ze všech těchto výrobků.

Pokud jde o lovná zařízení, která tvoří 27 % všech odpadků na plážích, hodlá Komise doplnit stávající rámec politiky zavedením systémů odpovědnosti pro výrobce lovných zařízení, která obsahují plasty. Výrobci těchto zařízení by měli být povinni hradit náklady na sběr odpadu z přístavních zařízení pro příjem odpadu, jeho přepravu a zpracování. Měli by rovněž nést náklady na osvětová opatření.

Financování udržitelného růstu

Komise 24. 5. 2018 představila první konkrétní opatření, která znásobují roli finančního sektoru EU ve snaze o ekologičtější a čistší ekonomiku, jež je zároveň udržitelná a konkurenceschopná.

EU se při schvalování Pařížské dohody o změně klimatu a Agendy OSN pro udržitelný rozvoj 2030 zavázala k plnění cíle v podobě udržitelnější ekonomiky a společnosti, k nimž patří mimo jiné snížení emisí skleníkových plynů o 40 %. EU už v tomto směru se blíží dosažení výsledků, a to díky rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, energetické unii, akčnímu plánu pro oběhové hospodářství a provádění Agendy pro udržitelný rozvoj 2030.

Avšak stávající úroveň investic není dostatečná pro podporu environmentálně udržitelného hospodářského systému. Pro zajištění chybějících investic ve výši přibližně 180 mld. € ročně, jež by měli vést k dosažení cílů EU schválených v Pařížské dohodě, je zapotřebí do udržitelných investic přesměrovat také soukromý kapitál. Prvním krokem Komise byl akční plán o financování udržitelného růstu z března 2018, který vycházel ze závěrečné zprávy z ledna 2018, kterou vypracovala skupina odborníků na vysoké úrovni pro udržitelné finance zřízená Komisí v roce 2016. Poté Komise uspořádala konferenci na vysoké úrovni, na níž se diskutovalo o tom, jak nejlépe strategii pro udržitelné financování uvést do praxe.

V rámci nových pravidel by měla být definována kritéria určující, zda je určitá ekonomická činnost z environmentálního hlediska udržitelná, díky čemuž bude moci do udržitelných aktivit proudit více investic. Tento harmonizovaný celounijní klasifikační systém - taxonomie - by měl pomoci investorům, kteří mnohdy postrádají dostatek informací o tom, co je ekologické a co nikoliv. Všechny finanční subjekty spravující investice jménem svých klientů či příjemců je budou muset informovat o tom, jaký vliv mají jejich aktivity na životní prostředí.

Díky navrhovanému nařízení by měl být způsob, jakým institucionální investoři (správci aktiv, pojišťovny, penzijní fondy či finanční poradci) začleňují do svých investičních rozhodovacích procesů environmentální, sociální a správní kritéria, jasný a konzistentní. Přesné požadavky stanoví akty v přenesené pravomoci, které Komise chce přijmout v pozdější fázi. Kromě toho správci aktiv a institucionální investoři by měly muset prokázat, že jsou jejich investice v souladu s cíli v oblasti environmentální, sociální a správní, a doložit, jak své povinnosti plní.

Komise již zahájila konzultace, aby zjistila, jak co nejlépe zahrnout environmentální, sociální a správní kritéria do poradenských služeb, jež investiční podniky a distributoři pojištění nabízí svým klientům. Účelem je změnit akty v přenesené pravomoci týkající se směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID II) a směrnici o distribuci pojištění. Při posuzování investičního produktu a toho, zda splňuje požadavky jejich klienta, by podniky podle navrhovaných pravidel také měli zvažovat preference klienta ohledně udržitelnosti. Udržitelné investice by se tak měly otevřít širší škále investorů.

V Česku směřujeme k chronickým problémům se zásobováním vodou. Ve světě je jí nedostatek a z toho vyplývající neúroda mohou způsobit cenový šok podobný tomu, který odstartoval arabské jaro a tamní sociální bouře a občanské války. Geolog a klimatolog Václav Cílek tvrdí, že politiku doteď destabilizovali politici a války, ale nyní narážíme na materiální dno. Tím je dostupnost vody, potravin a energií. Nejhrozivější situaci vidí v Pákistánu, kde prodávat heroin není tak lukrativní jako prodávat vodu. Organizovaný zločin s ilegálními vodovody podchytává současnou vodovodní síť a díky propojení s policií a politiky vytvořil spiknutí, jehož obětí jsou nejchudší lidé. Více ZDE

Bezpečnost, proveditelnost a vliv na životní prostředí. Kritéria pro výběr lokality, kde by mělo vzniknout hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva. Nejen o nich jednala meziresortní pracovní skupina, kterou svolal ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. Na pracovní setkání pozval také starosty obcí, jichž se daná věc týká. Počet lokalit vytipovaných pro úložiště se má do konce tohoto roku ze stávajících devíti nejdříve snížit na čtyři. Až nakonec v roce 2025 zůstanou lokality dvě: finální a záložní.

„V zájmu všech, koho se hlubinné úložiště týká, samozřejmě je mít k dispozici dostatek informací. Obce tak mají na základě dnešního jednání konkrétně vyspecifikovat, zda a jaké informace jim chybí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Správa úložišť radioaktivních odpadů zase připravit podklady včetně odpovědí,“ říká ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner a dodává: „Dokumentace pro rozhodnutí o zúžení lokalit  pro hlubinné úložiště by měla být obcím k dispozici letos v srpnu, vyjadřovat se k nim budou moct dostatečně dlouhou dobu - až do konce listopadu.“ 

V současné době Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) z daných lokalit vytipovaných pro hlubinné úložiště  vyhodnocuje data získaná při geologických průzkumech. „Realizujeme také průzkumy veřejného mínění, které budou sloužit jako doplňkové informace vládě k odsouhlasení zúžení výběru ze stávajících devíti vytipovaných lokalit na čtyři. Návrh máme kabinetu předložit do konce tohoto roku,“ říká ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů Jiří Slovák a dodává: „Do řízení obce průběžně zapojujeme, dělali jsme to tak dosud, konaly se například veřejné diskuse a chceme v tom nadále pokračovat.“

Mezi zvažované lokality pro stavbu úložiště patří Čertovka na pomezí Ústeckého a Plzeňského kraje, Březový potok poblíž Horažďovic v Plzeňském kraji, Magdaléna na Táborsku, Čihadlo na Jindřichohradecku, Hrádek na Jihlavsku, Horka na Třebíčsku a Kraví Hora na Žďársku. Dodatečně byly také přidány lokality v okolí obou tuzemských jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Úložiště má v České republice vzniknout do roku 2065, jde o jeden ze zásadních předpokladů dostavby jaderných bloků. Dnes se vyhořelé palivo ukládá do meziskladů v Temelíně a Dukovanech.
 

Aby se tak stalo, je potřeba správně volit použité stavební materiály. Cirkulární ekonomika klade důraz na šetření primárních zdrojů a upřednostňuje využívání recyklátů, materiálů z obnovitelných zdrojů nebo opětovné využívání vybraných stavebních prvků ze starých staveb. Součástí principu udržitelnosti je minimalizace spotřeby energie na výrobu a dopravu materiálů. Při volbě materiálů tak záleží na tom, jak efektivní a energeticky náročný je proces výroby materiálů a výrobků ze surovin. Výrobci by měli vyvíjet tlak na snižování energetické náročnosti výroby i na maximální recyklaci odpadů z ní. Využití šetrných a obnovitelných materiálů se musí vyplatit, tj. recyklace stavebních materiálů musí být vždy ekonomická. Více z Workshopu na téma Cirkulární ekonomika ve stavebnictví, který uspořádala Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) čtěte ZDE

Irsko, stejně jako Francie, také podniklo výrazné, nezanedbatelné kroky na vypořádání se s plastovou epidemií. Daň uvalená v roce 2002 na plastové sáčky a tašky inspirovala zavedení podobných schémat na celém světě. Její zavedení inspirovalo mnohé podobné iniciativy na světě a poukázalo na skutečnou příčinu současné krize: plast, který byl po dlouhé roky rozdáván zadarmo. V irských číslech to znamenalo, že 15procentní daň, v roce 2007 zvýšená na 22 procent, se postarala o to, že počet spotřebovaných plastových tašek se snížil z 350 na „pouhých“ 14 na osobu v roce 2012. Finanční zisk, který daň přinesla, byl využit na podporu nakládání s odpadem, prevenci jeho zbytečného a  nadměrného vytváření a další environmentální aktivity.

Celý článek čtěte v nové PRIORITě. Ta se věnuje i zasedání Monitorovacího výboru OPŽP, novým výzvám na posílení biodiverzity a přirozených funkcí krajiny, zeleňe v sídlech a zajištění péče o území národního významu, a nebo trojrozměrného tisku a jeho vlivu na životní prostředí. Nové číslo stahujte ZDE.

Pokud chce Evropa do poloviny století významně snížit své uhlíkové emise, neobejde se bez výrazné elektrizace. Podle studie EURELECTRIC by měl podíl elektřiny na spotřebě při středním scénáři stoupnout z dnešních zhruba 22 na 48 %. Nejambicióznější verze pak počítá s až 60 %. Nejvíce se to projeví v dopravě, ale rovněž v oblasti výrobního průmyslu, rezidenčního bydlení a v komerčních realitách. EURELECTRIC očekává, že do roku 2050 poroste poptávka po elektřině ve 32 evropských zemích středním tempem 1,8 % ročně.

Tři scénáře, jak snížit evropské uhlíkové emise do roku 2050, představilo sdružení EURELECTRIC na Power Summit 2018. Ve všech hraje klíčovou roli výrazná elektrizace. Střední scénář (snížení emisí o 90 %) například předpokládá, že v polovině století stoupne podíl elektřiny na spotřebě z dnešní jedné pětiny na polovinu. Podílet se na tom má mimo jiné až 100 milionů elektrických vozidel, pro které bude k dispozici 85 milionů dobíjecích stanic. Podíl paliv spojených s emisemi CO2 se sníží na 25 procent z dnešních 67 %.

Podle EURELECTRIC je v silách Evropy do poloviny století omezit uhlíkové emise o 80 až 95 % Elektrifikace rezidenčního bydlenív porovnání s rokem 1990. Jednou z cest, jak náročné cíle splnit, představuje masivní elektrifikace v oblasti dopravy, bydlení a průmyslu.

Představená studie předpokládá, že zatímco celková spotřeba energie bude díky úsporným programům postupně klesat, poptávka po elektřině, která nahradí jiné zdroje (např. uhlí, ropu), naopak poroste. Střední scénář 90% dekarbonizace počítá se zvýšením přímé poptávky o 1,3 % ročně. Pokud se započítá i nepřímá poptávka po elektřině (např. pro výrobu vodíku, plynu a dalších syntetických paliv), činí nárůst 1,8 % ročně.

V rámci Evropy dnes již největší podíl emisí – celá čtvrtina – připadá na dopravu. Elektřina v současnosti pohání jen 1 % veškeré dopravy (především železniční), do roku 2050 by tento podíl měl ve středním scénáři stoupnout na 43 %. I ta nejméně odvážná varianta EURELECTRIC předpokládá, že na šťávu z drátů v polovině století bude jezdit 80 % osobních aut, téměř třetina nákladních vozů a 39 % autobusů. Elektrická flotila (společně s prvními letadly a loděmi) spotřebuje v závislosti na realizovaném scénáři 250-260 TWh ročně (dnes 1,5 TWh).

Významnější roli má elektřina hrát i v oblasti bydlení. Zde jsou podle EURELECTRIC největší rezervy ve vytápění – elektřinou topí jen jedna z 12 budov pro běžné bydlení, pro ohřev vody ji využívá každá desátá. Ani komerční budovy na tom nejsou o moc lépe. Podle středního plánu má elektrifikace všech budov stoupnout z dnešních 34 na 54 %. Hlavní roli podle studie bude hrát zavádění tepelných čerpadel. V případě dálkového vytápění, které hraje významnou roli i v České republice, počítá EURELECTRIC s rostoucím podílem bioplynu a vodíku.

Kompletní studii EURELECTRIC s třemi scénáři vývoje naleznet ZDE.

Místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen a komisař pro výzkum, vědu a inovace Carlos Moedas představili na tiskové konferenci dne 7. června 2018 nový program pro výzkum a inovace na období 2021-2027. EK navrhuje pro programy Horizon Europe a Euratom rozpočet 100 mld. €. Program bude strukturován kolem tří pilířů: Otevřená věda (Open Science), Globální výzvy a průmyslová konkurenceschopnost (Global Challenges and Industrial Competitiveness) a Otevřené inovace (Open Innovation). Mezi novinky programu by měly patřit: Evropská rada pro inovace, Výzkumné a inovační mise, Otevřená věda, Nová generace Evropských partnerství a Jednodušší pravidla. Detailní informace (letáky i právní texty) naleznete ZDE.