Zpráva obsahuje popis a analýzu aktuální situace a očekávaných trendů v oblasti ropy a ropných produktů, a to jak v kontextu vývoje světové energetiky, tak především se zaměřením na Českou republiku. Zhodnocení mezinárodního vývoje se věnuje zejména vývoji v oblasti světové spotřeby, produkce. Stručné zhodnocení je také věnováno situaci na mezinárodním trhu s ropou. Mezi hlavní zdroje informací v této oblasti patří publikace a informační zdroje Mezinárodní energetické agentury.

Další část Zprávy je pak věnována situaci v České republice. V této části jsou diskutovány hlavní trendy v oblasti využití ropy a ropných produktů v České republice, a to zejména v oblasti těžby ropy, dovozu a vývozu rafinérských produktů, zpracování ropy, nouzových zásob ropy a infrastruktury na území ČR. Tato část obsahuje shrnutí významných trendů a hlavní změn v oblasti využití ropy, a to s využitím aktuálně dostupných statistických údajů.

V neposlední řadě tato Zpráva obsahuje i analýzu očekávaného vývoje ropného sektoru do roku 2030, zejména tedy v podobě prognózy budoucí spotřeby ropy a spotřeby nejvýznamnějších ropných produktů. Pro účely této Zprávy byla vytvořena střednědobá prognóza spotřeby hlavních ropných produktů v sektoru energetické spotřeby respektive v sektoru dopravy. Tyto výhledy jsou samozřejmě zatíženy relativně významnou mírou nejistoty. Zpráva je pak koncipována jako aktualizace Zprávy z listopadu 2016, relevantní textové a grafické části byly zachovány a aktualizovány, v tomto ohledu je také zachována původní struktura Zprávy.

Zpráva o vývoji energetického sektoru v oblasti ropy a ropných produktů za rok 2016 je zpracována Ministerstvem průmyslu a obchodu na základě nástroje vymezeného ve Státní energetické koncepci ČR, která byla schválena usnesením vlády České republiky č. 362 ze dne 18. května 2015.

Dokument ke stažení:

Zpráva o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2016 [pdf, 987 kB]

Praha řeší od začátku roku, kam s plastovým odpadem. Čínská vláda totiž omezila dovoz některých vytříděných plastů, které tamní podniky dříve využívaly pro další výrobu. Do Číny mířilo sedm procent vytříděného plastu. EKO-KOM sice v reakci na čínský zákaz a nižší ceny navýšil platby českým třídicím linkám, i přesto to pražské společnosti poznamenalo. Situace se však má podle firmy EKO-KOM brzy zlepšit. Na třídičkách se už plast nehromadí, ale před pár měsíci to tak bylo. Podle odborníků se i přes problémy dál vyplatí třídit odpad do barevných kontejnerů. Plasty se nepálí nebo nekončí na skládkách, zpracovávají se v Česku a okolních státech. MŽP by mělo v září uvolnit peníze na výstavbu a modernizaci závodů na využití odpadů. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Pokud Stálý výbor pro jadernou energetiku (SVJE) co nejdříve nerozhodne o způsobu financování výstavby nových jaderných bloků v Dukovanech, může ohrozit energetickou bezpečnost ČR po roce 2035, uvedl dnes Svaz průmyslu a dopravy ČR v tiskové zprávě.

Na základě zkušeností z jiných evropských zemí Svaz průmyslu a dopravy ČR odhaduje, že výstavba potrvá se současnými zdlouhavými povolovacími procesy přibližně 15 let. Nový čistý zdroj je přitom nutný, protože většina uhelných elektráren bude postupně vyřazována z provozu. Vláda by podle něj neměla rozhodnutí odkládat. I přes opakované apely SP ČR dnes SVJE přesto opět nerozhodl, jak bude stát financovat výstavbu nových bloků v Dukovanech.



Svaz uvádí, že váhání dotčených rezortů pouze zhoršuje situaci a zpochybňuje důvěryhodnost Státní energetické koncepce. Ta přitom předpokládá, že stávající dukovanské bloky, které budou kolem roku 2035 dosluhovat, budou plynule nahrazeny novými jadernými bloky s odpovídajícím výkonem.



„Další odsun rozhodnutí o výstavbě nových bloků prohlubuje nejistotu, která se kolem rozvoje jaderné energetiky vytvořila. Liknavost úředníků přitom nerespektuje vypracovanou Státní energetickou koncepci a v dlouhodobém horizontu ohrožuje energetickou bezpečnost země,“ vysvětluje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Svaz vyzývá vládu, aby rozhodla co nejdříve, v souladu se svým programovým prohlášením, a konkrétními kroky podpořila rozvoj jaderné energetiky v ČR,“ dodává Bohuslav Čížek.

Uhelné elektrárny v ČR budou postupně vyřazovány z provozu a perspektivy rozvoje obnovitelných zdrojů v tuzemsku naráží na přirozené klimatické limity. Proto nemohou být plnohodnotnou náhradou za fosilní zdroje. Stavba nových jaderných bloků je proto neodkladná.

Bez rozhodnutí o financování výstavby nemůže ČEZ uspořádat výběrové řízení a zahájit další nutné kroky před samotnou stavbou. Kvůli neúměrně dlouhým povolovacím procesům, o jejichž zkrácení Svaz dlouhodobě usiluje, je výstavba nového jaderného zdroje od momentu rozhodnutí o financování záležitostí zhruba na 15 let.

 

Důvodem zamítnutí bylo podle předsedy výboru Miroslava Antla (za ČSSD) to, že předloha obsahovala značné množství chyb. Senátoři měli k zákonu připraveny dvě desítky úprav. Antl zdůvodnil odmítavý postoj také tím, že ministerstvo zemědělství chystá další obsáhlejší novelu, což potvrdil i ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Senátoři kromě zpřesnění novely navrhovali do novely i věcné úpravy. Jitka Seitlová (KDU-ČSL) chtěla například se souhlasem výboru pro veřejnou správu uzákonit, aby stát mohl platit nejrůznější stavební a technická opatření k předcházení sucha. Seitlová chtěla také prosadit, aby pětinu výnosu z poplatků za odběr podzemní vody získaly obce, na jejichž území se ochranné pásmo vodního zdroje nachází. Nyní je příjem z poplatků rozdělen rovným dílem mezi Státní fond životního prostředí a kraje.

Výbor na návrh Miloše Vystrčila (ODS) také požadoval odpouštět pro vodáky vodu při nízkém průtoku. Ladislav Kos (za Zelené) chtěl zákona vrátit právo občanských spolků a sdružení připomínkovat vodní stavby, což se Pirátům nepodařilo obnovit už při projednávání novely Sněmovnou.

Novela počítá s tím, že lidé by museli dokládat odvoz obsahu svých žump do čistírny odpadních vod. Tato povinnost by ale po zásahu Sněmovny měla platit až od roku 2021. Brabec to původně požadoval zavést už od začátku příštího roku.

Do budoucna by tak lidé měli doložit vodoprávnímu úřadu nebo České inspekci životního prostředí (ČIŽP) likvidaci odpadu z jímek za poslední dva kalendářní roky. Potvrzení by měli lidem vydávat provozovatelé fekálních vozů. Mělo by v něm být mimo jiné uvedeno, o jako jímku šlo, množství odpadních vod a do které čistírny je odvezl. Odvážet odpad z jímek budou smět jen čistírny odpadních vod nebo podnikatelé podle živnostenského zákona.

Novela má naopak umožnit zřizovat stanové tábory v záplavových územích. Zákon nyní zakazuje v těchto zónách zřizovat tábory, kempy a jiná dočasná ubytovací zařízení. Součástí novely se stalo také ustanovení, které umožní bezplatné čerpání povrchových vod také pro lesní školky, nejen pro zemědělce.

Program jednání Senátu:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 267/ (1. bod odpoledního jednání ve čtvrtek 17. května) - zamítnuto

• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijaté v Ženevě dne 5. května 2017 /senátní tisk č. 237/ (3. bod odpoledního jednání ve čtvrtek 17. května)

Čtět také:

Novele vodního zákona hrozí v Senátu zamítnutí (9.5.2018)

V Ostravě proběhne mezinárodní česko-polská konference „Výzvy v nakládání s komunálními odpady“, na které vystoupí významné subjekty v odpadovém hospodářství a energetice, včetně společnosti Veolia Energie ČR. Čeští a polští experti budou řešit budoucnost odpadového hospodářství, otázku skládkování, třídění, recyklace a využití energetického potenciálu odpadů.

„Prosté skládkování odpadů považujeme za plývání s cennou surovinou. Zařízení pro energetické využití vytříděných odpadů vyrábějící v kogeneraci elektřinu a teplo má smysl a perspektivu, pakliže se vhodně zakomponuje do celého systému nakládání s odpady. Diskuse s českými i polskými subjekty na toto téma bude jistě přínosná,“ uvedl Marcel Vrátný, technický ředitel společnosti Veolia Energie ČR. Na konferenci představí aktivity skupiny Veolia i připravovaný projekt vybudování multipalivového kotle v Karviné, který přinese další snížení emisí na Karvinsku a může pomoci zdejším městům a obcím s využitím komunálních odpadů.

Cílem konference je výměna zkušeností a dobrých praktik při řešení problematiky nakládání s komunálními odpady, a to i s ohledem na naplňování cílů EU. Součástí konference jsou exkurze v Polsku a České republice, které umožní seznámit se s moderními zařízeními pro nakládání s komunálními odpady, jako jsou linky s optickým tříděním, zejména druhotných surovin, technologie na výrobu alternativního paliva (TAP) nebo bioplynová stanice na zpracovávání bioodpadů s výrobou elektrické energie.

Konferenci organizuje se svými partnery česká firma Aquatest pod záštitou ministerstev a dalších veřejných institucí. 1. Česko-polská konference „Výzvy v nakládání s komunálními odpady 2018 se uskuteční ve dnech 23. – 24. května 2018 v Clarion Congress Hotel Ostrava. Program konference najdete na stránkách hlavního pořadatele www.aquatest.cz.

Evropská komise (EK) pošle před Soudní dvůr Evropské unie šest zemí, které nesplnily požadované limity ohledně kvality ovzduší. Jde o Německo, Francii, Británii, Itálii, Maďarsko a Rumunsko. Komise to dnes uvedla v tiskové zprávě. V lednu komise informovala, že na ochraně čistého ovzduší musí bezodkladně zapracovat i Česká republika, ta ale podle dnešního sdělení komise navrhla uspokojivá opatření, podobně jako Slovensko a Španělsko.

Krok Evropské komise se týká nedodržování cílů představených v letech 2005 a 2010. Situací v Německu, Francii a Británii se bude soud EU zabývat kvůli porušování limitů obsahu oxidu dusičitého, zatímco v případě Itálie, Maďarska a Rumunska je problém v dlouhodobě zvýšené koncentraci polétavého prachu.

Podle právních předpisů EU bylo povinností těchto zemí snížit znečištění na dohodnuté limity co nejdříve. Jelikož ale šestice států nepředložila "důvěryhodná, účinná a urychlená opatření", komise se uchýlila k právním krokům.

"Když jsme se rozhodli věc těchto členských států postoupit Soudnímu dvoru EU, jednali jsme jménem Evropanů," uvedl komisař pro životní prostředí Karmenu Vella. "Jsem přesvědčen, že díky dnešnímu rozhodnutí se občané mnohem rychleji dočkají zlepšení," dodal.

Česko, Slovensko a Španělsko naopak podle EK hodlají zavést nebo připravit opatření, o nichž Brusel informovaly po lednovém ministerském summitu na téma kvality ovzduší. Pokud budou tato opatření správně realizována, "zdá se, že budou schopna přiměřeně napravit" zjištěné nedostatky, soudí komise. Zároveň ujistila, že bude situaci v těchto zemích dál pečlivě sledovat.

Podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) způsobuje znečištění prachovými částicemi (PM10) 400.000 předčasných úmrtí ročně. U oxidu dusičitého je to údajně v Evropě asi 75.000 smrtí ročně. Oxid dusičitý se do atmosféry uvolňuje například z výfuků aut a působí potíže hlavně v městských aglomeracích. Částice PM10 (prach, saze, pyl) se v ovzduší vyskytují přirozeně, znečištění ale jejich koncentraci zvyšuje.

U obou kategorií byly v Česku mezní hodnoty pro koncentraci místy překračovány. Kvůli porušování limitů o polétavém prachu už byly v minulosti na evropské úrovni stíhány dva členské státy unie: Bulharsko a Polsko. Evropský soudní dvůr v dubnu 2017, resp. v únoru 2018 rozhodl, že porušují právní předpisy EU, na finanční sankce však zatím v jednom ani druhém případě nedošlo.

Evropská komise dnes také uvedla, že celostátním, regionálním a místním aktérům poskytuje při zlepšování kvality ovzduší praktickou pomoc. "Jen řízením u soudu se problém nevyřeší. Proto jsme popsali, jakou praktickou pomoc může komise úřadům v členských státech při zajišťování čistšího ovzduší v evropských městech nabídnout," řekl komisař Vella.

Zdroj: ČTK

Moskva se dusí: odpadky se hromadí na skládkách, se spoustou nepříjemných pachů a toxických plynů, nesnesitelných pro obyvatele předměstí ruského hlavního města. A spalování, což je řešení, které preferují úřady, zdaleka všechny neuspokojuje, píše agentura AFP.

Rusko podle odhadů ekologické organizace Greenpeace vyprodukuje za rok téměř 70 milionů tun odpadu. Třídění se uplatňuje pouze v asi stovce ruských měst. Většina odpadků se desítky let ukládá na skládkách, které jsou čím dál větším zdrojem znečištění.

"Zdá se, že Rusko naplňuje předpověď (fyzika) Nielse Bohra, že lidstvo vyhyne udušením z vlastního odpadu," zažertoval šéf pobočky Greenpeace v Rusku Alexej Kiseljov.

Podle Greenpeace se za posledních deset let množství odpadu v Rusku zvětšilo o 30 procent. Pouze dvě procenta z toho se spálí a sedm procent je recyklováno, zbytek končí na skládkách.

V okolí Moskvy bylo 24 skládek uzavřeno během posledních pěti let kvůli nehygienickým podmínkám, zatímco 15 dalších - obrovské zapáchající hory pod širým nebem - nadále přijímají další a další hromady netříděného odpadu.

"Většina z těchto skládek vznikla před 50 lety, bez jakékoliv technologie čištění toxických plynů a odpadních vod (která ze skládek odtéká)," připouští místní ministerstvo ochrany životního prostředí.

Problém vyvolal veřejnou debatu, když před rokem obyvatelé města Balašicha, ležícího šest kilometrů od západního okraje Moskvy a sužovaného zápachem z nedaleké skládky, během přímého přenosu debaty prezidenta Vladimira Putina s občany požadovali uzavření skládky.

Projevy nespokojenosti se od té doby znásobily, někdy s prudkostí, která je velmi vzácná v Rusku, kde na veškeré protesty režim reaguje velmi tvrdě.

Koncem března musela být padesátka dětí ošetřena ve Volokolamsku, ležícím severozápadně od Moskvy, protože se přiotrávily plynem z nedaleké skládky. Tisíce lidí pak demonstrovaly, aby požadovaly její uzavření. Něco takového se v Rusku děje jen vzácně.

Rusko se následně obrátilo na Nizozemsko, aby požádalo o systém neutralizace toxických plynů, protože efektivní ruská technologie chybí.

Podle odborníků se každý rok jen v okolí Moskvy hromadí skoro 11 milionů tun odpadků, tedy 16 procent veškerého odpadu z celé země.

"Nejhorší na tom je, že tomu nikdo nevěnuje pozornost, dokud nedojde k úniku plynu či znečištěné vody či nevypukne na skládce požár," stěžuje si Kiseljov.

Tváří tvář této ekologické katastrofě vláda slíbila postavit pět spaloven odpadků: čtyři v okolí Moskvy a další v Kazani v Povolží.

Dvě první spalovny, z nichž každá má být s to spálit 700.000 tun odpadků ročně a vyrobit 70 megawattů elektřiny ročně, mají být dokončeny v roce 2021 ve Voskresensku, ležícím jihovýchodně od Moskvy, a v Naro-Fominsku, jihozápadně od Moskvy.

"Cílem je skoncovat s ukládáním odpadků na skládky," vysvětluje Andrej Šipelov, ředitel společnosti RT-Invest, která má projekt na starosti.

Práce na stavbě spaloven mají začít v příštích týdnech, ale místní obyvatelstvo se bouří, protože se obává negativního dopadu na životní prostředí.

"Chceme závod na recyklaci, a ne spalovnu," protestuje Marina Melnikovová z Naro-Fominska, která se - stejně jako 4000 dalších obyvatel města - podepsala pod petici prezidentu Putinovi ve strachu z karcinogenních dioxinů, které by mohly být vypouštěny ze spalovny.

"Je nutné vyřešit problém s odpady. Ale proč se začíná posledním článkem v řetězu? Kam se poděla recyklace a třídění?" ptá se komunistický aktivista Igor Vavilov.

V několika městech v okolí Moskvy se 14. dubna na demonstracích volalo po uzavření a rekultivaci skládek. Tisíce demonstrantů také kritizovaly stavbu spaloven.

Ředitel projektu Šipelov kritiku odmítá a ujišťuje, že se uplatní velmi vyspělé technologie, vyvinuté švýcarsko-japonskou skupinou Hitachi Zosen Inova, který již postavila na 500 spaloven v různých zemích, tedy asi třetinu všech závodů tohoto druhu na světě.

"Tyto spalovny vůbec nejsou nebezpečné. Ani dioxiny, ani jiné nebezpečné prvky z nich nebudou unikat. Vysoké teploty zničí nejnebezpečnější sloučeniny," ujišťuje.

Ekologové jsou ale přesvědčeni, že rozvoj spaloven není nejlepším řešením pro Rusko. "Proč vytvářet nový zdroj znečištění, když můžeme vyřešit problém závody na recyklaci?" ptá se Kiseljov.

Zdroj: ČTK

V návaznosti na metodický návod odboru odpadů Ministerstva životního prostředí pro ohlašování subjektů bez IČO v systému SEPNO (viz více ZDE), upozorňujeme, že pokud je odesílatel nepodnikající fyzická osoba, tak přeprava nebezpečných odpadů se neohlašuje! Toto ustanovení je upraveno § 40 odst. 7 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.

Zdroj: CENIA

CENIA, česká agentura životního prostředí přijme nového kolegu či kolegyni na pozici specialista či specialistka odpadového hospodářství. Podmínkou je vysokoškolské vzdělání přírodovědného nebo technického směru (výhodou pak zaměření na odpadové hospodářství) a komplexní znalost problematiky životního prostředí s důrazem na odpadové hospodářství. Podrobnosti naleznete ZDE.

Množství vysloužilých elektrozařízení, která lidé a firmy v Česku odevzdávají do zpětného odběru a nevyhazují do popelnic či na skládky, v posledních letech stoupá. Zatímco v roce 2006 se podařilo vytřídit jen 11 procent z objemu výrobků, které se ten rok objevily na trhu, v roce 2016 to bylo už více než 52 procent. V Česku nyní funguje šest kolektivních systémů pro běžná elektrozařízení, z toho dva se specializují jen na úzkou skupinu výrobků. Vyplývá to z informací, které poskytlo ministerstvo životního prostředí (MŽP).

Množství elektroopadu, které se ročně vytřídí, vzrostlo v České republice mezi lety 2006 a 2016 z 22.170 tun na 91.513 tun. Při přepočtu na jednoho obyvatele to znamená nárůst ze 2,2 kilogramu na 8,7 kilogramu ročně. Největší část z vytříděného odpadu zaujímají velké domácí spotřebiče, jako jsou lednice, mrazničky či pračky. Těch lidé a firmy v roce 2016 odevzdali přes 46,6 tisíce tun.

Minimální množství elektroodpadů, které musí kolektivní systémy vybrat zpět, určuje evropská směrnice. V budoucnu se zvýší. "Pro rok 2016 to bylo minimálně 45 procent, ale v roce 2021 to bude už 65 procent. Celkové množství sebraného elektroodpadu se tedy bude muset nadále zvyšovat," uvedl vedoucí oddělení zpětného odběru MŽP Ladislav Trylč. Výsledky za rok 2017 MŽP ještě nemá, některé kolektivní systémy ale hlásí nárůst.

Podle ředitele kolektivního systému Rema Davida Vandrovce je přirozené, že lidé nejvíce třídí velké spotřebiče. "Ty nelze jen tak jednoduše vhodit do kontejneru. Menší věci, zejména pak vysloužilé úsporné žárovky nebo zářivky, kterých se k recyklaci nashromáždí každoročně nejméně, mají mnohdy ještě tendence házet do komunálního odpadu," řekl. Rema, přes kterou se vybere necelá pětina elektroodpadu v Česku, zaznamenala v roce 2017 zvýšený zájem o třídění. Odebrala přes 15 tisíc tun elektroodpadu, což je o pět procent více než v roce 2016.

Firma Asekol za loňský rok oznámila přes 19 tisíc tun vytříděných elektrozařízení. Podle mluvčí Asekolu Dany Duchečkové je to téměř stejně jako o rok dříve. Dosud se přes Asekol vytřídilo přes 20 procent elektroodpadu. Letos v dubnu koupil konkurenční systém Retela, dá se proto očekávat, že jeho podíl vzroste.

Zpětný odběr v Česku komplikuje ne zcela jednoznačná legislativa, kterou si některé kolektivní systémy vykládají jinak než ostatní. Změnit to má chystaný zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností, který podle Trylče posílí kontrolní mechanismy této oblasti, jež má stát k dispozici. Návrh zákona připravilo MŽP v minulém volebním období, dosud ale nebyl projednán a schválen. Jak uvedl Trylč, na evropské úrovni byl mezitím schválen soubor směrnic, které se týkají recyklace a které se musí do návrhu zákona doplnit.

Povinnost odebrat zpět a recyklovat staré výrobky mají výrobci a dovozci elektrozařízení ze zákona. Vstupují k tomu do kolektivních systémů a platí jim za to, aby se o tyto záležitosti postaraly. V Česku nyní fungují čtyři kolektivní systémy, které se zabývají celou škálou elektrospotřebičů. Jsou to Asekol, Elektrowin, Rema a dosud to byla i samostatná Retela. Kromě toho existuje ještě společnost Ekolamp, která vybírá jen osvětlovací techniku, a Bren se zaměřením na malé spotřebiče a elektrické nástroje. Podobným způsobem jako běžná elektrozařízení se odebírají i baterie a solární panely.

Zdroj: ČTK

Třídit odpady, zvláště pak ty obalové, obyvatelé ČR rozhodně umí. Dokazují to čerstvé statistiky za rok 2017. Podle nich vytřídil loni každý z nás v průměru 46,9 kilogramu papíru, skla, plastů a nápojových kartonů. To je meziročně o 2,1 kilogramu více. A padl tím i dosavadní rekord z roku 2016.

Cesta s odpadem k barevným kontejnerům se už stala samozřejmostí pro 73 % obyvatel ČR. Každý z nás do nich loni vytřídil v průměru 20,7 kg papíru, 13,2 kg plastů, 12,6 kg skla a bezmála půl kilogramu nápojových kartonů. Ke 47 vytříděným kilogramům ještě každý z nás navíc odevzdal 13 kg kovů a celkem tak celorepublikovou statistiku vylepšil na průměrných 60 kilogramů vytříděného odpadu za rok. Ve sběrných systémech obcí se tak loni sešlo více než 632 tisíc tun vytříděného odpadu, což je meziroční nárůst o 8 %.

„Ochrana životního prostředí a třídění odpadů je pro naše obyvatele stále důležité téma. Děkuji jim za jejich aktivní přístup, protože oni jsou pravou příčinou pozitivního faktu, že jsme loni předali k dotřídění a recyklaci či k dalšímu využití tři čtvrtiny všech obalů uvedených na tuzemský trh,“ kvituje příznivé výsledky Zbyněk Kozel, generální ředitel společnosti EKO-KOM a.s.

Díky dlouhodobé kvalitní spolupráci 20 778 firem a 6 123 obcí zapojených v systému EKO-KOM je třídění odpadů v České republice stále komfortnější a snazší. Možnost třídit svůj odpad má dnes 99 % obyvatel ČR. K dispozici mají už bezmála 354 tisíc barevných kontejnerů a menších nádob na tříděný odpad. Jedno sběrné hnízdo pak slouží v průměru pro 131 obyvatel, což je v konkurenci ostatních unijních zemí evropský vysoko nad průměr.

„Díky každoročnímu zahušťování sběrné sítě se také zkracuje průměrná docházková vzdálenost k barevným kontejnerům. V roce 2017 se totiž kontejnery na tříděný odpad přiblížily k našim domácnostem o další 4 metry. Ze svých domovů to k nim máme už jen 92 metrů, tedy necelé dvě minuty chůze,“ říká ředitel oddělení komunikace EKO-KOM, Lukáš Grolmus.

Díky třídění odpadů v domácnostech a obcích vzniká surovina, která se na třídících linkách dotřídí na jednotlivé druhotné suroviny pro výrobu nových produktů nebo slouží jako zdroj energie. Tříděním pomáháme snižovat zátěž životního prostředí, každoročně tříděním a recyklací obalových odpadů zachráníme zhruba 28 km2 přírody, šetříme stromy, přírodní zdroje surovin a zamezujeme rozšiřování skládek.

Podrobné informace o výsledcích systému třídění a recyklace obalů EKO-KOM za rok 2017, včetně grafů, naleznete v příloze.

Výsledky systému EKO-KOM za rok 2017

Z celkového množství obalů dodaných na tuzemský trh klienty systému EKO-KOM jich bylo 74 % vytříděno a po dotřídění předáno k recyklaci a dalšímu využití.  Nejvyšší míry recyklace bylo již tradičně dosaženo u papíru – 9 z 10 vyrobených tun papírových obalů bylo loni recyklováno na nový papír nebo dále využito. U skla byla dosažena 75% míra recyklace, u plastů 69%, u kovů 62% a u nápojových kartonů to bylo 25 %.

RECYKLACE ODPADŮ Z OBALŮ V SYSTÉMU EKO-KOM V ROCE 2017

Za takřka každodenní rutinu považuje třídění odpadů většina obyvatel ČR. Pravidelně už třídí 73 % Čechů. Při průzkumech veřejného mínění odpovídají, že to považují za to nejmenší, co mohou udělat pro ochranu životního prostředí. A v této disciplíně se v průběhu let postupně zlepšují, zejména z hlediska množství vytříděného odpadu. Díky husté síti barevných kontejnerů umístěných v ulicích měst a obcí po celé ČR mají pro třídění optimální podmínky. 

Česká republika se může pochlubit jednou z nejkvalitnějších sběrných sítí v Evropě. Na jejím vytvoření a provozu se podílí průmysl a obce sdružené v systému EKO-KOM. Češi mají k dispozici celkově bezmála 354 000 barevných kontejnerů a menších nádob na tříděný odpad. Průměrná docházková vzdálenost k nim se loni zkrátila o 4 metry – na 92 metrů. Kromě  nádobového sběru funguje v některých obcích ČR také pytlový sběr. Systém pak ještě doplňují sběrné dvory a výkupny druhotných surovin.

NÁRŮST POČTU NÁDOB NA TŘÍDĚNÝ ODPAD V ČR

VÝVOJ PRŮMĚRNÉ DOCHÁZKOVÉ VZDÁLENOSTI K BAREVNÝM KONTEJNERŮM V ČR

„Díky každoročnímu zahušťování sběrné sítě se také zkracuje průměrná docházková vzdálenost k barevným kontejnerům. V roce 2017 se totiž kontejnery na tříděný odpad přiblížily k našim domácnostem o další 4 metry. Ze svých domovů to k nim máme už jen 92 metrů, tedy necelé dvě minuty chůze,“ říká ředitel oddělení komunikace EKO-KOM, Lukáš Grolmus.

Sruktura nákladů systému EKO-KOM

Valnou většinu - 86 % - celoročních nákladů Autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a.s., tvořily v roce 2017 náklady na zajištění dostatečné dostupnosti a obsluhy barevných kontejnerů, dotřídění separovaného obalového odpadu a zajištění jeho využití a recyklace. Z celkových nákladů systému představovaly 69 % přímé platby obcím za zajištění zpětného odběru obalových odpadů a sběrné sítě, a za jejich předání prostřednictvím svozových firem k dotřídění a zpracování. Dalších 8 % pak tvořily náklady na dotřídění těchto odpadů na třídících linkách a jejich úpravu na zpracovatelné druhotné suroviny. V případě některých obtížně využitelných odpadů pak musela společnost EKO-KOM finančně podpořit i samotnou recyklaci – na to loni vynaložila 6 % z celkových ročních nákladů. Zhruba 3 % pak byla použita na tvorbu finanční rezervy pro případ propadu cen druhotných surovin.

Důležitou úlohou autorizované obalové společnosti je i zajištění průkazné evidence všech obalových a odpadových toků, a to včetně její kontroly a pravidelných auditů. Tyto aktivity loni tvořily 7 % celkových nákladů společnosti. Povinná osvěta, environmentální vzdělávání žáků, oslovení spotřebitelů a další činnosti vedoucí ke správnému a efektivnímu třídění odpadů v ČR, představovaly loni 4 % celkových nákladů. Povinné odvody státu vymezené zákonem tvořily 1 % nákladů a zbylá 2 % pak činily vlastní náklady na administrativu společnosti.

STRUKTURA NÁKLADŮ AOS EKO-KOM V ROCE 2017

Zdroj: EKO-KOM a.s.

Evropští výrobci balené vody chtějí zvýšit zpětný sběr použitých PET lahví a více využívat recyklovaný PET materiál. Do roku 2025 by měl být v Evropské unii průměr vytříděných použitých PET lahví 90 procent. Členové Evropské federace balených vod (EFBW) chtějí také do stejného termínu používat minimálně 25 procent recyklovaného PET. Informoval o tom dnes Pavel Novák, mluvčí Karlovarských minerálních vod, které jsou členem federace.

Výrobci balených vod používají na láhve především sklo, hliník nebo právě termoplast PET. Všechny tyto materiály jsou recyklovatelné. Úroveň zpětného sběru použitých PET lahví se ale podle EFBW v Evropské unii liší. Některé členské státy vytřídí více než 90 procent PET lahví, zatímco v jiných je to méně než 20 procent.

Do sedmi let by měl být evropský průměr 90 procent. Vytříděný materiál pak bude použitý buď k výrobě nových lahví, nebo jiných výrobků. Federace chce také více spolupracovat s recyklačním průmyslem, aby v lahvích mohli používat nejméně 25 procent recyklovatelného PET.

"Nápojové PET lahve již dosahují nejvyšší míry recyklace ze všech plastových obalových materiálů v EU. Přesto i jediná láhev, která skončí jako nevyužitý odpad, je příliš mnoho," uvedl prezident EFBW Jean-Pierre Deffis. Federace chce také mimo jiné investovat do eko-designu a výzkumu plastových materiálů založených na nefosilních surovinách nebo podporovat iniciativy motivující k třídění a likvidaci obalů.

V Česku vznikla pracovní skupina, která má zanalyzovat, vyhodnotit a navrhnout zefektivnění systému sběru a recyklace PET lahví v ČR. "Jedním z výstupů její činnosti má být návrh řešení, které předloží možnosti zálohování PET obalů, tzv. depozitní systém. První dílčí poznatky skupina představí 22. května v Praze na odborné konferenci, na níž se o své zkušenosti podělí i zahraniční odborníci na zálohové systémy PET lahví," uvedl generální ředitel Karlovarských minerálních vod Alessandro Pasquale.

EFBW zastupuje téměř 600 producentů přírodní minerální a pramenité vody v celé Evropě. Členskou základnu tvoří 26 národních obchodních sdružení a sedm přímých členských společností.

Čtěte také:

Zahraniční zkušenosti se zálohovým systémem na PET blíže představí první odborná konference Zálohujme? (11.5.2018)

Plast škodí, shodly se stovky výrobců na zelenější výrobě PET lahví (15.5.2018, iDNES.CZ)

Zdroj: ČTK

Jste provozovatelem zařízení ke sběru autovraků? Víte jak přistoupit k evidenci neúplného autovraku? Můžete takový autovrak do zařízení vůbec přijmout, a když ano, tak za jakých podmínek?

Převzít autovrak a vystavit potvrzení o jeho převzetí tak, aby bylo v souladu s výkladem ustanovení § 3 vyhlášky č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky, znamená, že provozovatel zařízení ke sběru autovraků vystaví vlastníkovi autovraku nebo obci písemné potvrzení o převzetí autovraku v případě, že byla odevzdána alespoň karoserie nebo rám s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla.

Do zařízení tedy můžete přijmout a vydat potvrzení o převzetí neúplného autovraku i v případě, že převezmete jen:

• čistou karoserii (s kódem VIN) bez motoru (v osvědčení o registraci – velkém TP – není číslo motoru uvedeno);
• část čisté karoserie s kódem VIN (např. uříznutá za sloupkem B) bez motoru (v osvědčení o registraci – velkém TP – není číslo motoru uvedeno).

Pokud do svého zařízení přijmete neúplný autovrak, ze kterého lze zjistit VIN kód, bude tím zaručeno naplnění účelu legislativy a dané vozidlo bude možné vyřadit z evidence.

Jako provozovatel zařízení do systému dále uvedete všechny chybějící části, v ideální variantě se stručným vysvětlením důvodu tohoto stavu, např. opuštěný autovrak nalezený na území obce.

Takové vozidlo pak může být na základě potvrzení o převzetí příslušným dopravním odborem vyřazeno z registru vozidel.

Na závěr dodáváme, že převzetí neúplného autovraku již nemusí být bezúplatné.

Bc. Jiří Tichý
INISOFT s.r.o.

Ptáte se, jaké povinnosti máte při nakládání s odpady, jak ho ovlivňují chemické látky? Znáte základní principy první pomoci při úrazu chemickou látkou? Víte, že chemické látky mají vazbu i na povinnosti dle ADR?

Nakládání s chemickými látkami a směsmi (CHLaS) řadíme mezi ty oblasti ochrany životního prostředí, které mají obrovský přesah mezi jednotlivé složkové části. Má totiž přímý vliv na nakládání s odpady (zařazování nebezpečných vlastností), ale má také zásadní dopad na ochranu vod, kde se podle skladby CHLaS přistupuje k následnému plnění dalších povinností (havarijní plán, nakládání s vodami – závadné látky), ochranu ovzduší, prevenci závažných havárií a mnohé další.

Těmi dalšími oblastmi jsou třeba BOZP a PO, přičemž BOZP je možná tou nejzásadnější. V ní se specifikuje riziko práce, definují ochranné pomůcky, stanovují bezpečné procesy při pracovní činnosti a manipulaci s těmito materiály.

Pracovník BOZP přebírá podklady od osob odpovědných za CHLaS, sleduje si, mimo zmiňované, takové důležité informace, jako jsou expoziční scénáře a SVHC látky. Spolupráce zainteresovaných stran, kam nepochybně patří i oddělení nákupu, je nesmírně důležitá. Protože pouze tehdy se do nakládání s CHLaS a BOZP, PO dá vnést a nastavit systém. Procesy totiž, aby vůbec fungovaly, musí fungovat systémově.

O jako legislativu se opíráme?

Paradoxně se nejedná až tak o „Zákon o chemických látkách a chemických směsích“, zde nedohledáme takové informace, která by nám objasnily důvody k nakládání s nimi, spíše se zde bazíruje na kompetencích a správních řízeních. Zásadní informaci získáme z evropské legislativy:

• směrnice ES 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek

• směrnice EP a R 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí tzv. CLP

• nařízení EU 1357/2014 o odpadech a přiřazování nebezpečných vlastností

Dále pak samozřejmě z legislativy české:

• zákon č. 350/2011 Sb. o chemických látkách a chemických směsích

• zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví

• zákon č. 254/2001 Sb. o vodách

• zákon č. 224/2015 Sb. o prevenci závažných havárií

Jak se tedy k chemickým látkám chovat?

Především s respektem. Se znalostí, kterou jsme získali například ze školení nebo praxí. Pracujme s nimi podle zásad BOZP. Víme, že CHLaS jsou označeny štítkem, sami musíme látky přeskladované do menších obalů označovat, a to jak a v jakém rozsahu vychází z různých zákonných předpisů. Označovat ale musíme i prostory, kde se s těmito látkami nakládá a navíc se jejich označování může v průběhu doby skladování měnit. Znalosti pracovního prostředí nás vedou i ke znalosti toho, kdo, kde a s jakou CHLaS nakládá. Proto můžeme v kritické chvíli poskytnout první pomoc, zvládnout případnou havárii, docenit hrozící havárii a konstruktivně ji vyřešit.

A kde nejdeme nejvíce informací?

Rozhodně od výrobce, případně dodavatele CHLaS získáme nejucelenější informaci o té které látce a způsobu nakládání s ní. Dodá ji jako bezpečnostní list, ve kterém jsou potřebné informace uvedeny. Je otázka, kdy je bezpečnostní list povinný, kdo a v jakém jazyce jej smí dodat, použít. Pokud jste pouze příjemci CHLaS, potom jsou tyto informace zásadní například i pro zpracování pravidel a jejich projednání s KHS. Z těchto materiálů následně přebírají informace zaměstnanci (přinejmenším při povinném školení).

A tím se dostáváme i k tématu, kdo je oprávněn školit zaměstnance a co by mělo takové školení obsahovat. Školí se ve vaší firmě i první pomoc při úrazu chemickou látkou? Praxe říká, že většina „bezpečáků“ tuto problematiku neškolí nebo pouze okrajově, nedokonale.

Předpokládám, že jste již absolvovali různá školení zaměřená na problematiku chemických látek a směsí. Většinou ve smyslu evropských předpisů a jejich plnění v rámci REACH, CLP a dalších. 

Pojďme se na problematiku nakládání s CHLaS podívat nově. Zveme Vás na seminář s názvem:

„Chemické látky, BOZP a ADR ve vztahu k legislativě životního prostředí, bezpečnosti práce
a povinnostem vyplývajícím z legislativy ČR a evropských předpisů“

Ing. Václav Kuncl
INISOFT s.r.o.

O 2. světové válce se píše a v médiích vysílá bezpočet televizních pořadů, historických pojednání, příběhů a analýz. Málokdo si však uvědomuje, že v ní významnou roli sehrály i nové materiály, které ovlivňovaly jak vojenskou, tak i civilní průmyslovou výrobu. Za 2. světové války totiž došlo k redistribuci kovových materiálů z civilní do vojenské výroby, a tím vznikl nedostatek materiálů potřebných k zajištění výroby pro civilní obyvatelstvo. I vojenský sektor však začal hledat materiály s novými funkčními vlastnostmi, které by spolu s kovovými materiály umožnily inovaci vojenské výzbroje a výstroje. Začal tak masivní zájem o syntetické polymerní materiály – plasty a kaučuky. Více ZDE

Zdroj: https://www.technickytydenik.cz

Rada včera přijala nařízení o snižování emisí skleníkových plynů. Nařízení stanoví závazné cíle snižování emisí pro členské státy v odvětvích, která nespadají do oblasti působnosti systému obchodování s emisemi EU pro období 2021-2030.  To by mělo přiblížit EU ke splnění svého závazku v rámci Pařížské dohody a snížit emise skleníkových plynů alespoň o 40 % do roku 2030 ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Cílem nařízení je zajistit, aby byl ve vybraných oblastech dosažen cíl EU snížit emise skleníkových plynů o 30 % v roce 2030 ve srovnání s úrovněmi v roce 2005. To zahrnuje budovy, zemědělství, nakládání s odpady a dopravu (s výjimkou letecké a mezinárodní námořní dopravy). Po dnešním formálním přijetí legislativního aktu, který je posledním krokem procesu, bude nařízení zveřejněno v Úředním věstníku a vstoupí v platnost dvacet dnů po jeho zveřejnění.