Spolek pro technickou výchovu všech generací a propagaci výsledků vědy a výzkumu ENERGIS 24 pořádá 21. dubna v Brně pro všechny zájemce odborný seminář zaměřený na nové technologie pro energetické využití biomasy a odpadů pyrolýzou a zplyňováním. Podrobný program najdete na www.Energis24.cz, kde probíhá elektronická registrace. Těšit se můžete na 15 odborných příspěvků s danou tematikou včetně představení doplňkových vývojových technologií a nabídky financování. Všechny prezentované technologie jsou použitelné na lokální a komunální úrovni měst a obcí či svazků obcí.

Energetické využití odpadů

HEDVIGA Group představí vlastní vývoj zařízení pro pomalý termický rozklad - PTR pneumatik s elektrickým výkonem cca 1 MW, které tato společnost nedávno instalovala na předměstí Londýna. Proč to nebylo možné nejprve Čechách? Svůj pohled nám sdělí Marek Beneš ze společnosti Hedviga i zástupce Odboru odpadů MŽP ČR a možná i Asociace odpadového hospodářství. Své mnohaleté, mnohdy bolestné zkušenosti z instalace demonstrační jednotky vakuové pyrolýzy pneumatik sdělí zástupce platformy pro konverzi odpadů THERISON Karel Prokeš.

Snad z neznalosti nebo ze strachu ve světě používané a k životnímu prostředí ohleduplné technologie ČR často naráží na odpor rádoby odborníků z nejrůznějších ekologických organizací. Staví se proti moderním technologiím, jež se mohou podílet na materiálově energetickém využití odpadů, ovšem již nenabízejí jinou alternativu než zahrabání vysoce výhřevného odpadu do skládek, které se postupem času stávají nebezpečnou časovanou bombou. Díky podobným protestům se nerealizovala celá řada připravených projektů zaměřených do oblasti EVO.

Několik firem již nabízí zařízení pro EVO na lokální a komunální úrovni, které je vyřešené jako celý řetězec navazujících technologií včetně výroby certifikovaného tuhého alternativního paliva TAP vyrobeného z vybraných částí odpadních plastů. Jejich zařízení je použitelné na lokální a komunální úrovni pro větší obce či svazky obcí, pro které to může být zajímavá ekonomická alternativa oproti svozu odpadů do vzdálených spaloven nebo ukládání do skládek. Podobné projekty se už v naší zemi připravují a budeme rádi, když jich bude přibývat. Technickým systémům pro EVO i nové legislativě v oblasti odpadového hospodářství budeme věnovat první dopolední přednáškový blok.

Moderní biomasové elektrárny na principu zplyňování
Představení technologií od výkonu několika kW do výkonu více než 2 MW a představení partnerů projektu věnujeme druhý přednáškový blok. Těšit se můžete na první dřevoplynovou instalaci mikrokogenerační jednotky o výkonu 5 kW, pracující v ostrovní aplikaci hájenky umístěné v šumavských lesích, představení česko-slovenské kontejnerové zplyňovací jednotky pro energetické využití dřevní štěpky o výkonu 300 kWel i prezentaci naší nejvýkonnější biomasové elektrárny v Kozomíně. Technologie pro zplyňování biomasy u nás rovněž nemají na růžích ustláno. Pořádání podobných seminářů a publikační činnosti se věnujeme již téměř 10 let a máme zdokumentovanou celou řadu větších či menších pomníčků mnohdy vedoucích k firemním či osobním  ragédiím. Takže se není co divit, že těmto technologiím u nás leckdo nevěří, ve světě však vývoj v naší zemi velice bedlivě sledují. Je tomu již více než 10 let, kdy jsem pořídil snímek Japonců přihlížejících české instalaci KJ pracující na dřevní plyn. Tehdy perspektivu oboru v naší zemi viděl jen málokdo. Ze zvědavosti jsem název společnosti japonských návštěvníků vložil do vyhledávače světového žebříčku firem a k mému velkému překvapení společnost byla svým obratem sprovnatelná s velikosti firem jako NESTLE nebo Boeing, což mne utvrdilo v tom, že dřevní plyn má svoji perspektivu.

Moderní technologie u Bor-Biotechnology
V Kozomíně vyrostla moderní biomasová elektrárna pracující na principu zplyňování dřevní štěpky o výkonu 2,1 MWel. Jejich energocentrum je složené z 5 zplyňovacích reaktorů tuzemské výroby a je jedním z mála spolehlivě fungujících zařízení tohoto druhu v ČR. Pochopitelně realizační fázi, tak jako na jiných instalacích, provázela celá řada problémů, které se podařilo natolik úspěšně vyřešit, že se Kozomín stal pravidelným cílem i zaoceánských návštěvníků. Ti na vývoji podobné technologie pracují např. v Kanadě a mají zájem o spolupráci s Kozomínem. Zástupce společnosti BOR-Biotechnology všechny seznámí s výsledkem ročního zkušebního provozu jejich bioenergetického centra, které se má stát srdcem připravované papírny.

Vědeckotechnický park CAVD a Te chnologie 3D tisku
Zástupci CAVD představí na semináři právě dokončované technické zázemí Vědeckotechnického parku Dobříš včetně představení jejich centra METAL 3D tisku s nově instalovaným zařízením RENISHAWAM 250. S pracovním prostorem 250x250x300 mm, tloušťkou tištěné vrstvy 20-100 μm a výkonem laseru 250 W. Jde o jedno z mála takto výkonných pracovišť technologie 3D tisku v Evropě. Podobné zařízení v ČR existuje snad jen v prototypové dílně mladoboleslavské škodovky a umožňuje tisk rozměrných kovových i nekovových materiálů včetně titanu.

Druhý dopolední blok zakončíme nabídkou dotačního i korporátního financování.

Po slední blok je věnovaný doprovodným a vývojovým technologiím
V úvodu představíme možnosti individuální výroby vodíku a kyslíko–vodíkového plynu a jeho použití jako aditiva paliva pro výrazné snížení emisí výfukových plynů nejen spalovacích motorů a mírné snížení spotřeby a zvýšení životnosti motorů. Těšit se můžeme na nový typ plazmové jiskry zapalovací soustavy spalovacích motorů. Vede ke zvýšení výkonu spalovacích motorů, nabízí zkušenosti z vývoje malého ORC o výkonu několika kW, použitelného pro rodinné domy a malé provozovny, na kterém pracují v Univerzitním centrum efektivních budov UCEEB-ČVUT.

Osobně se nejvíc těším na přednášku Jakuba Stejskala. Jako první v ČR v rámci své studentské ročníkové práce s pomocí technických složek města v kompostárně v České Třebové postavil první regulérní biomilíř v ČR.

V podstatě jde o hromadu dřevní štěpky, hlíny, trávy a listí v objemu asi 60 m3 s vetknutým tepelným výměníkem. Po dobu asi 450 dnů dodává tepelný výkon 12 kW s průměrnou teplotou 51 °C. Za zmínku stojí, že anaerobní a metanogenní procesy dodají o něco více tepla, než spálení stejného množství vysušené biomasy.

Energetický obrat v sousedním Německu
V závěru semináře Ing. Milan Šimoník pohovoří o tolik probíraném, řadou odborníků zatracovaném „energetickém obratu“ v sousedním Německu – Energiewende. Německá vláda po mnohaleté odborné diskusi naplňuje vůli lidu, který si přeje proměnu energetické soustavy od velkých centralizovaných zdrojů, které jsou v rukou několika málo firem, k instalaci řady malých, většinou obnovitelných zdrojů, s miliony drobných vlastníků. Tato změna je mnohdy označovaná za 4. průmyslovou, tzv. energetickou revoluci. Proč? Protože to tak lidé chtějí a německá vláda po zralé úvaze naplňuje jejich vůli, což je v našich podmínkách mnohdy málo pochopitelné.

Další informace na www.energis24.cz

Ministerstvo životního prostředí pošle na vládu novelu zákona o vodách s několika rozpory. Rozpory se týkají řešení problematiky odlehčovacích komor, limitu zpoplatnění odběrů podzemních vod, rozdělení výnosů z poplatku za odebrané množství podzemní vody, limitů a sazeb poplatků a odložení účinnosti ve vztahu k navrhované úpravě zneškodňování odpadních vod z bezodtokých jímek. Novela by měla být platná od 1. ledna 2017.

Základním cílem předkládaného návrhu zákona má být podle Ministerstva životního prostředí zlepšení motivační funkce poplatků za vypouštěné množství odpadních vod do vod povrchových a poplatku za odebrané množství podzemní vody ve vztahu k zajištění ochrany množství a kvality povrchových a podzemních vod.

Základní funkci poplatků lze spatřovat podle MŽP především v oblasti cílené motivace uživatelů vody k šetrnému využívání zdrojů vody a ke snižování vypouštěného znečištění do povrchových vod, což nabývá na významu zvláště v souvislosti s předpokládanou změnou klimatu a s tím spojeným nebezpečím omezení disponibilních zdrojů vody.

Původní limity a sazby, velmi progresivní v době vzniku vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb. nabyl účinnosti dne 1.1.2002), zůstávají ve vodním zákoně prakticky v nezměněné podobě dodnes a již neumožňují tuto funkci naplňovat a poplatky se tak stávají nefunkčními. Ačkoliv bylo v minulých letech podniknuto ze strany MŽP několik pokusů o novelu Hlavy X vodního zákona, která upravuje agendu poplatků (poslední v letech 2008 - 2009 při tvorbě novely č. 150/2010 Sb.), změny se nikdy nepodařilo dosáhnout. Navržená novelizace má za cíl rychlé a dlouhodobé zlepšení funkce poplatků sloužících, jakožto ekonomický nástroj, k ochraně množství a kvality povrchových a podzemních vod, a to v reakci na neuspokojivý stav kvality vody v útvarech povrchových vod a vzhledem k předpokládaným klimatickým změnám, se kterými je spojeno nebezpečí srážkového deficitu a následného sucha.

Jednou z hlavních změn, kterou novela přináší, je dále přenos správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových na Státní fond životního prostředí České republiky. Fond se tak stává správcem poplatku ve smyslu § 10 daňového řádu. Vzhledem k této úpravě je třeba postavit najisto, který orgán veřejné moci je vůči Fondu nadřízeným správcem daně, za tímto účelem je navrhována odpovídající změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky.

Cílem předkládaného návrhu je dále náprava aplikačních problémů plynoucích z platné zákonné úpravy, které byly identifikovány například v rámci tzv. ekoauditu, a reakce na proběhlou nebo připravovanou novelizaci jiných právních předpisů.

Klíčové body a cíle novely:

• Novelizace poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových - Dochází ke změně limitů a sazeb pro zpoplatnění vypouštění odpadních vod do vod povrchových, a to z důvodu nutnosti obnovení funkčnosti ekonomického nástroje a s ohledem k setrvale nevyhovujícímu stavu kvality vody v útvarech povrchových vod v parametrech celkový fosfor, amoniakální dusík a AOX.

• Novelizace poplatku za odebrané množství podzemní vody - Dochází ke změně limitů a sazeb pro zpoplatnění odběrů podzemních vod tak, aby byl poplatek za odběr podzemních vod srovnatelný s platbou za odběr povrchových vod a nedocházelo tak k přednostnímu využívání podzemních vod, tam, kde je to vzhledem k rozložení zdrojů možné. Výše sazeb poplatku za odebrané množství podzemních vod jsou navrhovány s vědomím a při zohlednění skutečnosti, že ve všech místech a případech nelze zdroj povrchové vody reálně upřednostnit před zdrojem vod podzemních.

• Novelizace správy poplatků - Dochází k přenesení většiny kompetencí ve správě poplatků z ČIŽP na Fond, jakožto hlavního příjemce výnosu z poplatků. Mimo zjednodušení systému, které plyne z aplikace daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.) místo správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) a z centralizace celého procesu, je pozitivem tohoto řešení také snížení administrativní zátěže ČIŽP, která je a měla by být primárně orgánem kontrolním. S touto změnou souvisí i změna získávání podkladů pro výpočet poplatků za vypouštění odpadních vod, kdy zjišťování koncentrace znečištění v odpadních vodách bude v režii Fondu.

• Novelizace ustanovení vodního zákona týkající se odpadních vod - Dochází k upřesnění definice pojmu odpadní voda a způsobů likvidace odpadních vod podle vodního zákona.

• Novelizace a upřesnění sankčních ustanovení vodního zákona - Dochází k úpravě sankčních ustanovení v reakci na výše uvedené změny a k opravě některých legislativně technických nedostatků

• Naplnění požadavků plynoucích z usnesení vlády č. 72 ze dne 30. ledna 2013 (tzv. ekoaudit) - Dochází k omezení administrativy v oblasti poplatků, kdy v návrhu novely je upuštěno od povinnosti podávat poplatková hlášení u obou typů poplatků (zrušení záloh). Zrušen byl institut odkladu a prominutí poplatku, neboť tyto postupy jsou upraveny daňovým řádem, podle kterého se poplatky spravují. Dále byla omezena povinnost ohlašování údajů podle § 38 přes systém ISPOP až na zdroje, s povoleným vypouštěním větším než 6000 m³ odpadních vod za kalendářní rok.

• Aktuální dokumenty: důvodová zpráva, platné znění a text novely najdete ZDE

Shrnutí po vypořádání:

• Současný limit pro stanovení poplatku za objemu vypouštěných odpadních vod do vod povrchových být podle návrhu zákona poloviční – 50tis m3/rok.

• Hodnota limit pro zpoplatnění odběrů podzemních vod - 4500 m3/rok (původně 6 000m3/rok, MŽP navrhovalo 3 000m3/rok, MZE trvá na zachování stávajícího limitu)

• Původně MŽP navrhovalo čtyřnásobné zvýšení poplatku za odebrané množství podzemní vody, nakonec  bude poplatek postupně navyšován a od roku 2022 bude činit 6 Kč/m3.

• Dílčí objemová sazba poplatku pro nečištěné odpadní vody zůstala vůči návrhu stejná a sazba poplatku pro čištěné odpadní vody má činit 0,2 Kč/m3 (z chlazení průmyslových zařízení 0,1 Kč/m3).

• Přenos správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových na Státní fond životního prostředí ČR

• Rozdělení výnosů z poplatku za odebrané množství podzemní vody - 50% SFŽP, 25% kraj, 25% státní rozpočet

• Aktuální dokumenty: důvodová zpráva, platné znění a text novely najdete ZDE

Rozpory:

Mezirezortní připomínkové řízení bylo ukončeno dne 7. prosince 2015. Návrh je předkládán s rozpory s následujícími připomínkovými místy:

1. Ministerstvem zemědělství (dále jen „MZE“)

1. Rozpor ohledně (ne)zahrnutí MZE navržených novelizačních bodů do novely.

Vyjádření MŽP: MZE předložené návrhy změn byly předloženy MŽP před MPŘ, avšak předložený materiál (zejména pak RIA) byl jako celek nedopracovaný a neúplný, proto nemohl být do materiálu odesílaného do připomínkového řízení zahrnut.

MŽP konstatovalo, že akceptuje zapracování novelizačních bodů do materiálu za předpokladu, že takový postup bude přijat v rámci vypořádání obligatorními připomínkovými místy.

Obligatorní připomínková místa se vyjádřila následovně:

MPO – nesouhlas

MF – nesouhlas

SMOČR -nesouhlas

MO – nesouhlas

MS – dílčí nesouhlas

MMR – dílčí nesouhlas k bodu 2, 11, 12

Na základě uvedených nesouhlasů nebyly navržené novelizační body do materiálu zapracovány.

2. Rozpor ohledně řešení problematiky odlehčovacích komor.

MZE odmítá přijmout zmocnění ke zpracování vyhlášky, která by měla zakotvit technické požadavky na odlehčovací komory a na jejich provoz (§ 15 odst. 11) a nesouhlasí ani s přechodným ustanovením (čl. II), které váže osvobození od poplatku za vypouštění odpadních vod právě na splnění požadavků daných touto vyhláškou [§ 89b odst. 1 písm. f)].

Vyjádření MZP: Zakotvení technických požadavků na odlehčovací komory a na jejich provoz a následná postupná harmonizace stávajícího nevyhovujícího stavu s těmito požadavky je nezbytnou podmínkou pro přechodné zmírnění požadavků na vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor ve smyslu nově navržených ustanovení § 8 odst. 3 písm. g) a § 89b odst. 1 písm. f). Bez přijetí změn v § 15 odst. 11 a bez doplnění přechodného ustanovení nelze přijmout ani změnu v § 8 odst. 3 písm. g) a § 89b odst. 1 písm. f) a na odpadní vody vypouštěné z odlehčovacích komor jednotné kanalizace se budou v plném rozsahu vztahovat požadavky vodního zákona. Vzhledem k výše uvedenému si dovolujeme požádat vládu o rozhodnutí o rozporech k § 8 odst. 3 písm. g), § 15 odst. 11, § 89b odst. 1 písm. f) a přechodného ustanovení čl. II bod 4. jako celku, neboť přijetí dílčích změn v jednotlivých ustanoveních postrádá z hlediska řešení problematiky odlehčovacích komor smysl.

3. Rozpor ohledně limitu zpoplatnění odběrů podzemních vod (§ 88b).

MZE požaduje zachování stávajícího limitu zpoplatnění odběru podzemních vod (6000 m³/rok/500m³/měsíc). Tato připomínka souvisí s připomínkou MZE k § 10 odst. 1, který upravuje ohlašovací povinnost vázanou právě na tento limit. Vyřešení rozporu k limitu zpoplatnění tedy povede také k vyřešení rozporu k tomuto ustanovení.

Vyjádření MŽP: Jedná se o jediný rozpor ohledně limitu zpoplatnění odběru podzemních vod, který po vypořádání připomínek trvá. Původní návrh MŽP, který byl odeslán do MPŘ, pracoval s limitem 3000 m³/rok, na základě vypořádání připomínek následně došlo k výraznému zmírnění a limit se po dohodě s připomínkovými místy ustálil na 4500 m³/rok. Zpoplatnění odběru podzemních vod se tak dotkne až odběrů pro více než 150 obyvatel, zásobených pitnou vodou.

4. Rozpor ohledně rozdělení výnosů z poplatku za odebrané množství podzemní vody (§ 88g).

MZE požaduje výnos rozdělit následovně: 10% obce, 30% kraje, 30% SFŽP, 30% správce povodí.

Vyjádření MŽP: MŽP akceptovalo zásadní připomínku MF, které navrhovalo následující rozdělení výnosů: 50% Fond, 25% kraje, 25% státní rozpočet.

MŽP zásadně nesouhlasí se snížením výnosu Fondu na 30% a požaduje zachování výnosu na 50%. Rozdělení zbývající části výnosu ponechává MŽP na jednání připomínkových míst a rozhodnutí vlády. MŽP nicméně nenachází odůvodnění pro přesun výnosů do rozpočtu správců povodí ani obcí. Správci povodí nevykonávají správu podzemních vod. Jejich činnost se omezuje ve vztahu k podzemním vodám na pravomoci více méně administrativní, kterým navržená výše výnosů absolutně neodpovídá. MZE navíc nezaručilo a do návrhu nenavrhlo žádnou účelovou vázanost příjmů, které by měly do rozpočtu správců povodí plynout, tyto prostředky by proto mohly být využívány flexibilně pro plnění jakýchkoliv činností správců povodí, což nelze zcela jednoznačně považovat za žádoucí. Správci povodí jsou navíc řízeni MZE, jednalo by se tedy o zcela nesystémový a nežádoucí převod metodického vedení ve vztahu příjmům z poplatků, které by měly být přednostně vázány na využití v oblasti ochrany kvantity a kvality podzemních vod, která spadá do gesce MŽP.

MŽP nesouhlasí ani s přenesením části poplatků do rozpočtů obcí, neboť již podle platného znění zákona může být část výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody, která je příjmem rozpočtu kraje, použita pouze na podporu výstavby a intenzifikace vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje. Tato vázanost zůstává zachována (viz § 88h odst. 1). Podle názoru MŽP jsou kraje jako jediné schopny rozdělit prostředky obcím centrálně, cíleně a účelně.

Obdobnou připomínku a trvající rozpor konstatujeme ve vztahu k návrhu SMO ČR, který požaduje bez bližšího určení rozdělení příjmů pro další subjekty, přesun 20 % příjmu z poplatku za odběr podzemních vod do rozpočtu obcí, na jejichž území se nachází vodní zdroje a ochranná pásma. Vyjádření MŽP k rozdělení výnosu obcím viz výše.

5. Rozpory týkající se limitů a sazeb poplatků (příloha č. 2).

1. Připomínka k RIA (viz připomínka MZE č. 2 v přiložené vypořádací tabulce) týkající se vyhodnocení dopadů poplatků za odebrané množství podzemní vody a poplatků ze vypouštění odpadních vod do vod povrchových,
2. požadavek na zakotvení sazby za odběr podzemní vody pro zemědělskou prvovýrobu na 2 Kč/m3 ,
3. obecný nesouhlas se sazbami za vypouštěné znečištění.

Vyjádření MŽP:

Ad a) MŽP se opakovaně pokoušelo zjistit konkrétní požadavky MZE skrývající se za obecně formulovanou připomínkou a opakovaně RIA doplňovalo na základě proměnlivých požadavků MZE. Ani přes tuto snahu se však nepodařilo připomínku vypořádat. MŽP si dovoluje dále upozornit, že veškeré připomínky uplatněné k RIA jinými připomínkovými místy se podařilo v rámci jednání vypořádat, a to včetně odboru RIA Úřadu vlády. MŽP je připraveno zapracovat veškeré konkrétní připomínky, které vyplynou ze stanoviska LRV (Komise pro hodnocení dopadů regulace), jakožto odborného garanta hodnocení dopadů regulace. V případě, že vláda akceptuje připomínku MZE, dovolujeme si požádat o maximální konkretizaci této připomínky v usnesení vlády, v opačném případě nelze připomínku do RIA zapracovat.

Ad b) V rámci vypořádání nebylo vysvětleno, z jakého důvodu by měla být sazba pro speciální odvětví – pro zemědělskou prvovýrobu – „zakonzervována“ na sazbě odpovídající platné sazbě za odběr podzemní vody pro pitné účely (2 Kč/m³), a která je dokonce nižší než současná sazba pro odběr podzemních vod pro jiné než pitné účely (dnes 3 Kč/m³). Pro MŽP je dále zcela neakceptovatelný postoj, který ze strany MZE zazněl v rámci vypořádání této připomínky, že „v živočišné výrobě je nutné upřednostnit z důvodu vyšší kvality podzemní zdroje nad zdroji povrchovými, resp. nad vodou z veřejného vodovodu“, a proto je nutné sazbu pro toto odvětví snížit. Takový postoj totiž vyvolává oprávněné obavy ohledně kvality vody dodávané obyvatelstvu z veřejné sítě.

Ad c) MŽP se opakovaně pokoušelo objasnit způsob nastavení sazeb za vypouštěné znečištění, a to i přes to, že tato problematika je podrobně rozebrána v materiálu RIA. Ze strany MZE nebyly předloženy žádné konkrétní argumenty zpochybňující oprávněnost způsobu nastavení limitů a sazeb ve vztahu k zabezpečení ochrany vod. O tom, že nastavení těchto parametrů je reálné, svědčí i jejich akceptace všemi ostatními připomínkovými místy.

6. Nad rámec zásadních připomínek uplatněných v rámci MPŘ vyjádřilo MZE nesouhlas se zapracováním (akceptací) připomínek jiných připomínkových míst, a to:

1. S úpravou § 8 odst. 1 písm. d) - nesouhlas s úpravou ustanovení tak, aby čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následné vypouštění do těchto vod bylo na základě povolení prováděno za účelem "využití" tepelné energie.

Ustanovení bylo upraveno na základě zásadní připomínky Hospodářské komory, Ústeckého kraje a hl.m. Prahy.

2. S navrženou výší sazeb za správní delikty spočívající v jednání v rozporu s výjimkou podle § 39 odst. 7 (§ nebo v jednání spočívajícím v přikrmování ryb rostlinnými krmivy v rozporu s § 39 odst. 12 (§ 122 odst. 5, 6 a 7; § 125g odst. 5, 6 a 7).

MŽP akceptovalo výše sazeb navržené Agrární komorou ČR.

2. Kraj Vysočina

Rozpor ohledně odložení účinnosti ve vztahu k navrhované úpravě zneškodňování odpadních vod z bezodtokých jímek (§ 38 odst. 8).

Kraj Vysočina požaduje odložení účinnosti ve vztahu k ustanovení § 38 odst. 8 návrhu, neboť se domnívá, že je nutné „informovat veřejnost o nové povinnosti, o které se obecně reálně neví, a aby mohl naběhnout příslušný dotační program“. Tato povinnost (zneškodňování odpadních vod vyvážením pouze na ČOV) způsobí podle kraje navýšení výdajů mnoha domácností o desetitisíce korun ročně oproti současnému stavu, který však, jak kraj sám konstatuje, vyhovující není. Kraj navrhuje odložení účinnosti ustanovení do 1.1.2020.

Vyjádření MŽP: MŽP se domnívá, že odložení účinnosti ustanovení § 38 odst. 8 na rok 2020 není řešením. Navržené ustanovení pouze precizněji definuje povinnost, která je již v platném zákoně obsažena (§ 38 odst. 6). Odložení účinnosti by tak sloužilo toliko k prodloužení doby, po kterou bude platná méně precizní právní úprava, která se navíc jednoznačně nevymezuje vůči zákonu o odpadech, což může v aplikační praxi vyvolávat další potíže. Ani z pohledu informovanosti veřejnosti není podle názoru MŽP odložení účinnosti nutné, neboť samotná novela zákona má nabýt účinnosti dne 1.1.2017, a tak již v tuto chvíli existuje dostatečný prostor informovat veřejnost o připravovaných změnách, které nicméně, jak bylo uvedeno výše, nejsou markantní, neboť ohledně způsobu likvidace odpadních vod z jímek je MŽP ve svých výkladech konstantní a stávající požadavky jsou nově pouze explicitně pojmenovány zákonem. Zároveň MŽP aktivně připravuje projekt "Chytrá obec", který by měl do budoucna zajistit stabilní příjem malých obcí pro zajištění v daném místě adekvátního zneškodňování odpadních vod. Tento projekt je cestou, jak nejen veřejnost "informovat", ale i navrhnout obcím konkrétní řešení a financování.

VÝSLEDKY Dana Drábová zůstane předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Vláda včera schválila návrh na její jmenovaní. Vedení státních úřadů vláda znovu vybírá kvůli novému služebnímu zákonu. Vláda dále na včerejším zasedání schválila návrh nařízení vlády o zrušení nařízení vlády č. 262/2007 Sb. o vyhlášení závazné části Plánu hlavních povodí České republiky.

Pro snadnější orientaci povolujících úřadů a provozovatelů v jejich povinnostech byl Ministerstvem průmyslu a obchodu zpracován informativní materiál s konkrétními údaji k přezkumům integrovaných povolení a revizí referenčních dokumentů o BAT (BREF) a závěrů o nejlepších dostupných technikách, který doplňuje dříve publikovaný metodický dokument k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení.

Tato verze je aktualizací zohledňující skutečný stav a provozovatele zařízení a také průběžný vývoj na evropské úrovni – nové závěry o BAT a změny v harmonogramu přezkumů BREF, jak byly představeny na fóru podle čl. 13 směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích dne 08.10.2015 v Bruselu.

Dokument ke stažení:

Harmonogram přezkumů

Spotřeba pitné vody v jaderných a klasických elektrárnách ČEZ má setrvale klesající tendenci. Za poslední rok se snížila o 11 %, ve srovnání s rokem 2001 dokonce o dramatických 56,1 %. Ve srovnání se stavem před 15 lety se podařilo zredukovat také spotřebu povrchové technologické vody (o 27,8 %) a podzemní vody (o 67,1 %) v klasických elektrárnách. Výrazně se také snížilo zatížení životního prostředí odpadními vodami.

Celkem 452 tisíc m3 pitné vody odebraly v roce 2015 výrobní provozy klasických elektráren společnosti ČEZ, a. s. Ve srovnání s  918 tisíci m3 v roce 2001 jde o více než 50% pokles. V jaderných provozech se od roku 2001 snížila spotřeba pitné vody dokonce o 65,2 %. Celkově dosáhla loni spotřeba pitné vody v klasických a jaderných elektrárnách ČEZ výše 639,8 tisíci m3 (o 11 % méně než v roce 2014). Ve srovnání s 1,45 milionu m3 z roku 2001 se tak jedná o 56,1% úsporu životně důležité tekutiny.

Spotřeba povrchové (technologické) vody v klasických elektrárnách klesla od roku 2001 o 27,8 %, z 99,4 milionu m3 na 71,7 milionu m3. Spotřeba podzemní vody v klasických elektrárnách se za 15 let snížila o dramatických 67,1 %, z 390,1 milionu m3 na loňských 128,3 milionu m3.

 „Nejen z našeho užšího energetického pohledu ale především v kontextu celkové vodohospodářské situace České republiky v posledních letech vnímáme vodu jako jednu z klíčových vstupních surovin pro výrobu. Optimalizaci její spotřeby a neustálému hledání úspor proto věnujeme velkou pozornost,“ uvedla k vývoji Michaela Chaloupková, členka představenstva a ředitelka divize Správa ČEZ, a. s.

V hospodaření s vodou má ČEZ dvě priority: minimalizaci objemu odpadní vody a snížení spotřeby povrchové vody. „Po dokončení komplexní obnovy elektrárny Prunéřov se průsakové vody z odkaliště Ušák zpracovávají technologií reverzní osmózy na demineralizovanou vodu. Průsaková voda je využívána při mokrých úklidech, a nahrazuje tak cennou filtrovanou vodu z požárních rozvodů,“ nabízí jeden z příkladů Juliana Krpcová z integrované prevence ČEZ, a. s.

Platby za odpadní vodu poklesly na třetinu hodnoty z roku 2001 (v přepočtu na vyprodukovanou elektrickou energii i za vyrobené teplo). Zatímco v roce 2001 platily klasické elektrárny za objem odpadních vod 35 haléřů/MWh, loni to bylo hluboko pod 10 haléři/MWh. Příčinou poklesu nákladů je kombinace snížených objemů i menší znečištění odpadní vody.

Připomínáme, že Světový den vody připadá na 22. března

Nová zeleň pro město i ozdravné pobyty pro děti. To jsou jen dva ze šestnácti závazků Dobrovolné dohody mezi Třineckými železárnami a Ministerstvem životního prostředí. Za rok 2015 byly splněny všechny.

Do ochrany životního prostředí putovaly loni desítky milionů korun nad rámec všech dalších aktivit hutní firmy, stovky milionů korun pak na dokončení nových technologií odprášení provozů. Všechny směřují ke zlepšení prostředí, v němž železárny působí. „Snižování dopadů výrobní činnosti na přírodu je trvale zakotveno v systému řízení a promítá se do všech procesů. Postupně se tak zlepšuje jak pracovní prostředí našich zaměstnanců, tak okolí hutě, v němž žijeme my i naše rodiny,“ říká Jan Czudek, generální ředitel Třineckých železáren.

Na ozdravné desetidenní pobyty firma loni vypravila 247 dětí prvního stupně základních škol z Třince a jeho okolí do slovenských Tater, uhradila jim náklady na dopravu, ubytování, stravu i environmentální program včetně výletů a exkurzí, což vyšlo na 1,5 milionu korun.

Další 1,2 miliony korun investovala do pravidelného čištění cest uvnitř i vně areálu, což se zejména v loňském suchém letním období projevilo sníženou prašností v okolí hutě.

Od loňského roku rostou v okolí železáren nové stromy a keře za téměř 1,1 milionu korun. Další 4 miliony stála firmu údržba zeleně stávající. Díky aktivitám vyplývajícím z dohody přibylo v místní zeleni budek pro sýkorky, během úklidu koryta řeky byla vysbírána téměř tuna odpadků.

Významně se na čistším vzduchu pak podepsalo zavedení nových odprašovacích technologií, kde dohoda počítá se snížením prašnosti na koncentrace prachu 15 miligramů na krychlový metr. Ve skutečnosti je však dosahovaná výstupní koncentrace prachu ještě mnohem nižší. Nové ekologické investice tak zajistily meziroční pokles celkových emisí prachu z Třineckých železáren o 45 %. „Zavedl se také pravidelný úklid k omezení víření prašných částic na našich nejprašnějších provozech, stále se hledají nové možnosti úspor energií, snižování spotřeby vstupních surovin a další činnosti,“ doplnil výrobní ředitel Česlav Marek. Nyní firma hledá zdroj hluku, které bylo v posledních měsících nově zaregistrováno obyvateli města. Provádí rozsáhlá měření, po potvrzení zdroje bude hledat řešení, jak hlučnost snížit.

Ministerstvo životního prostředí se na druhé straně zavázalo pomáhat při administraci projektů v rámci výzev Operačního programu životní prostředí, včetně notifikace v Evropské komisi a poskytovat maximální součinnost při realizaci ekologických a investičních projektů Třineckých železáren včetně zohlednění ochrany těchto investic.

„V Moravskoslezském kraji máme s významnými průmyslovými podniky uzavřeny tři dobrovolné dohody, které iniciují realizaci proekologických opatření nad rámec platné legislativy. Dohody motivují ke snížení emisí, opatřením na snížení prašnosti a také k zabezpečení ozdravných pobytů dětí z nejvíce postižených oblastí. Pomohly nastavit i velmi účinnou komunikaci mezi podniky a Ministerstvem životního prostředí, která vedla k realizaci řady projektů z OPŽP. Díky nim došlo mimo jiné k výsadbě zeleně a snižování prašnosti v areálech podniků i mimo ně. Dohody vnímáme jako snahu všech stran přispět nějakým dobrovolným závazkem v boji se špatnou kvalitou ovzduší v MSK. V případě té se Třineckými železárnami se to daří velmi úspěšně,“ říká náměstkyně ministra životního prostředí Berenika Peštová.

Závazky dobrovolné dohody uzavřené v roce 2014 firma plní a bude v ní pokračovat i letos. Stejně jako Ministerstvo životního prostředí. Cílem dobrovolné dohody je zavázat obě strany k aktivitám, které povedou k omezení zatížení životního prostředí v Moravskoslezském kraji. Dobrovolná dohoda je platná do konce roku 2017.

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví spustil od polovině března internetový obchod českých technických norem. Prodej a distribuci tištěných ČSN na území České republiky budou k výše uvedenému datu zajišťovat jak stávající smluvní prodejci, tak i ÚNMZ prostřednictvím vlastního internetového obchodu a sítě distribučních míst. Nová distribuční místa tištěných ČSN zákazníci naleznou na níže uvedených adresách - jedná se současně o sídla oblastních inspektorátů ČMI:

• Most, Vladislava Vančury 1428/7

• Plzeň, Bendova 539/11

• Liberec, Slunečná 924/23

• Opava, Gudrichova 2252/41

• Pardubice, Průmyslová 455

• České Budějovice, U Sirkárny 33/5

• Jihlava, Romana Havelky 17

• Olomouc, Pekařská 491/9

• Kroměříž, Kotojedy 73

• Brno, Okružní 31

• Praha, Biskupský dvůr 1148/5

NOVÁ LEGISLATIVA Ve Sbírce předpisů vyšla pod číslem 83/2016 Sb. vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a to s účinností od 21. března 2016. Změny se týkají zejména rozšíření obsahu identifikačního listu nebezpečného odpadu, označování při shromažďování nebezpečných odpadů, způsob přidělování identifikačního čísla zařízení, hlášení o poplatcích za ukládání odpadů na skládku a nového vymezení odpadů - kovové odpady.

V oblasti sběru a výkupu odpadů dochází k rozšíření seznamu kovových odpadů, na které se vztahuje povinnost identifikace odebíraných nebo vykupovaných odpadů a osob odevzdávajících takovýto odpad, a povinnost provádět pouze bezhotovostní platbu způsobem stanoveným zákonem.

02 01 10 - Kovové odpady

15 01 04 - Kovové obaly

16 01 04* - Autovraky

16 01 06 - Autovraky zbavené kapalin a jiných nebezpečných součástí

16 01 17 - Železné kovy

16 01 18 - Neželezné kovy

16 08 01 - Upotřebené katalyzátory obsahující zlato, stříbro, rhenium, rhodium, paladium, iridium nebo platinu (kromě odpadu uvedeného pod číslem 16 08 07)

17 04 01 - Měď, bronz, mosaz

17 04 02 - Hliník

17 04 03 - Olovo

17 04 04 - Zinek

17 04 05 - Železo a ocel

17 04 06 - Cín

17 04 07 - Směsné kovy

17 04 11 - Kabely neuvedené pod 17 04 10

20 01 40 - Kovy

Navrhovaná právní úprava dále provádí zákonem nově upravenou povinnost provozovatelů skládek zasílat údaje o poplatcích za ukládání odpadů na skládky krajskému úřadu příslušnému podle místa skládky. Cílem právní úpravy je zjednodušení administrace podávání hlášení. Údaje o skládkách odpadů, včetně údajů o poplatcích, budou ohlašovány v rámci ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady v nové tabulce na stávajícím listu tohoto hlášení.

Další oblastí je ukotvení identifikačních čísel zařízení v právní úpravě. Cílem právní úpravy je nastavení podmínek přidělování identifikačních čísel zařízení a zavedení jednoznačné povinnosti jejich používání tak, aby tato čísla, která jsou částečně používaná již dnes, byla skutečně funkční a umožňovala zamýšlené zjednodušení vedení evidence a ohlašování odpadů.

Při shromažďování odpadů (§5) musí být shromažďovací prostředek nebezpečného odpadu označen v souladu s § 26 (Způsob a rozsah označování nebezpečných odpadů je uveden v příloze č. 29), a popřípadě jménem a příjmením osoby odpovědné za obsluhu a údržbu shromažďovacího prostředku. Na shromažďování nebezpečných odpadů se vztahují obdobné technické požadavky jako na nakládání s chemickými látkami a chemickými směsmi srovnatelných nebezpečných vlastností podle zvláštních právních předpisů.

Průběžná evidence při periodickém svozu komunálního odpadu se vede průběžná evidence v měsíčních intervalech. Nově předpis udává, že v případě, že při vzniku odpadů dojde k naplnění shromažďovacího prostředku častěji než jednou měsíčně a tento odpad je předáván stejné oprávněné osobě, vede se průběžná evidence jednou měsíčně.

Ohlašování přepravy nebezpečných odpadů - Ohlašovací list pro ohlášení přepravy nebezpečných odpadů od jednoho odesílatele k jednomu příjemci z jednoho nebo více míst nakládky do jednoho místa vykládky je uveden v příloze č. 26. V případě, že se přeprava nebezpečných odpadů uskuteční vícekrát v jeden den jedním dopravním prostředkem z jednoho místa nakládky do jednoho místa vykládky, může být ohlášena podle přílohy č. 26 na jednom ohlašovacím listu s uvedením, že se jedná o kyvadlovou přepravu. Doklad přiložený v listinné podobě k zásilce nebezpečného odpadu obsahuje informace v rozsahu ohlašovacího listu uvedeného v příloze č. 26. Pokud se jedná o přepravu nebezpečných odpadů vznikajících v rámci činnosti Ministerstva obrany, ohlašuje se ministerstvu pouze v listinné podobě. Odesílatel vyplní dva ohlašovací listy, z nichž jeden si ponechá potvrzený. Druhý ohlašovací list odesílatel přiloží k zásilce nebezpečného odpadu a po dokončení přepravy si jej ponechá příjemce.

Přechodná ustanovení v nové vyhlášce stanovují, že:

• Nebezpečný odpad nemusí být do 31. května 2016 označen podle § 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, pokud je označen alespoň nápisem "nebezpečný odpad".

• Shromažďovací prostředek nebezpečného odpadu nemusí být do 31. května 2016 označen podle § 5 odst. 5 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, pokud je označen podle § 5 odst. 5 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.

• Identifikační list nebezpečného odpadu nemusí do 31. května 2016 obsahovat údaje podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, pokud obsahuje údaje podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.

• Dodavatel odpadu, který je původcem odpadu, je v rámci písemných informací podle přílohy č. 2 bodu 2 písm. a) vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, povinen poskytovat osobě oprávněné k provozování příslušného zařízení k nakládání s odpady identifikační číslo provozovny od 1. května 2016.

• Při vedení průběžné evidence a v ročním hlášení o produkci a nakládání s odpady a při ohlašování přepravy nebezpečných odpadů podle § 25 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, jsou původci odpadů a oprávněné osoby povinni používat identifikační číslo provozovny u údajů o odpadech, které budou předány a převzaty po 30. červnu 2016.

Dokument ke stažení:

Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů 

 PLATNÉ ZNĚNÍ vyhlášky - vyznačené změny (k 26. lednu 2016)
 

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) poslalo do připomínkového řízení několik předpisů, kterými se vyhlašují národní přírodní rezervace nebo národní přírodní památky. Současně ministerstvo posílá do připomínkového řízení návrh vyhlášky o zrušení některých právních předpisů o vyhlášení zvláště chráněných území. Navrhuje se zrušit celkem tři vyhlášky a šest výnosů, které jsou souběžně nahrazovány, novou právní úpravou a to konkrétně:

Před 120 lety lidstvo poznalo přirozenou radioaktivitu. Jak dlouhá byla cesta od Becquerelovy fotografické desky a rentgenového snímku ruky paní Röntgenové až k dnešní jaderné energetice? Kde lidstvu jádro pomohlo a kde uškodilo? A jak co nejlépe likvidovat jaderný odpad? Odpoví profesor František Janouch - jaderný fyzik, který pracoval ve švédském Nobelově ústavu pro fyziku, zakladatel a předseda Nadace Charty 77. Hyde Park Civilizace začíná dnes v sobotu ve 20:05 na ČT24.

Ministerstvo životního prostředí uvažuje o zařazení 16 dalších lokalit do hájeného režimu, na kterých by v budoucnu mohly stát přehrady. Nyní je takových míst v Česku 65. Na dnešní tiskové konferenci to řekl ministr životního prostředí Richard Brabec. Odmítl ale sdělit konkrétní místa. Návrh je nyní v připomínkovém řízení.

V tzv. generelu území, chráněných pro akumulaci povrchových vod, bylo podle Brabce kdysi zhruba 400 míst, postupem času jejich počet ale klesal. Nyní by se tam podle něj mohla některá vrátit. V těchto místech se nesmí mj. stavět dopravní koridory nebo zařízení pro průmysl a energetiku, které by mohly v budoucnu narušit geologické poměry v území možné přehrady.

Podle generálního ředitele Povodí Vltavy Petra Kubaly by se tam mohla objevit místa, která už byla projednána se starosty tamních obcí. "Byly obce, které to odmítly, byť to bylo doporučováno na úrovni krajů," řekl.

Zároveň by se podle něj mohla z materiálu vyřadit taková místa, kde by se mohlo začít stavět za pět nebo deset let. Zůstaly by v něm lokality, kde by se teoreticky mohlo stavět za 50 let a později.

Na konci února vláda rozhodla, že nechá prověřit možnost vybudování čtyř nových vodních nádrží pro případ dlouhých období sucha, a to v Pěčíně v Královéhradeckém kraji, ve Vlachovicích ve Zlínském kraji a v Senomatech a Šanově ve středních Čechách. Příslušné orgány dostaly dnes od kabinetu za úkol prověřit, zda jsou záměry uskutečnitelné, a to také s ohledem na územní plánování. Podle materiálu ministerstva zemědělství je nezbytné začít s přípravou už nyní, protože v ČR od prvního záměru k postavení přehrady obvykle uplyne 20 let. Dvě z těchto míst byly právě v "generelu".

Vláda loni v červenci schválila koncepci, která by měla vést k lepšímu hospodaření s vodou. Podle dokumentu by receptem na boj proti suchu mělo být lepší zavlažování, využití dešťové vody, šetření s vodou a její zadržování. Dokument obsahuje přes 50 úkolů pro ministerstva a úřady a počítá i se zvýšením poplatků za odběr podzemní vody.

Ministr zároveň na dnešní konferenci také představil nově spuštěný informační portál Voda základ života, na kterém se budou objevovat informace spojené s problematikou vody a sucha. Například i zatím nepublikované materiály z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM.

Zdroj: ČTK

Dnes vyšla ve Sbírce zákonů novela národního seznamu evropsky významných lokalit, kterou vláda schválila na svém jednání začátkem letošního února. Tím se doplňuje národní seznam EVL, které jsou spolu s ptačími oblastmi součástí soustavy chráněných území Natura 2000. V České republice tak nyní bude celkově 1 111 evropsky významných lokalit o rozloze 10 % území ČR.

Vláda na svém zasedání začátkem února schválila doplnění národního seznamu o 50 nových evropsky významných lokalit (EVL) a rozšíření 70 stávajících lokalit o nové předměty ochrany. Doplnění a aktualizace seznamu EVL je povinností každého členského státu EU, který má na svém území přírodní stanoviště v takové kvalitě, která odpovídá potřebám zachovat tyto druhy a stanoviště pro budoucí generace na celoevropské úrovni. Např. Slovinsko a Chorvatsko má až 30 % evropsky významných lokalit na území svých států, celoevropský průměr je 14 %. V Česku se území EVL provedenou změnou rozšíří celkem o 34 km2, tedy pouze v řádu desetin procenta dosavadní rozlohy.

Na přípravě doplnění národního seznamu evropsky významných lokalit (EVL) se začalo pracovat již v roce 2013, poté, co byl tehdejší národní seznam vyhodnocen Evropskou komisí jako neúplný z hlediska zajištění ochrany 22 přírodních stanovišť a 19 evropsky významných druhů. Zpracováním odborného návrhu na doplnění byla pověřena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která jej během roku 2014 předjednala s dotčenými obcemi a v případě menších lokalit s dotčenými vlastníky a významnými správci v území. Předjednání umožnilo předem seznámit dotčené subjekty s tím, co pro ně znamená vyhlášení EVL, a byla jim tak umožněna přímá účast v procesu navržení lokalit. Návštěvníků a turistů, kteří zamíří na území pod ochranou značkou EVL, se vyhlášení nových EVL nijak nedotkne.

Kromě vyhlášení 50 nových lokalit je významnou změnou rozšíření ochrany pro vybraná stanoviště či druhy v 70 stávajících lokalitách. Mezi doplňovanými předměty ochrany lze jmenovat např. největší evropskou vážku páskovce velkého. Jedná se o druh z Karpat a západního Balkánu, jehož výskyt byl nedávno potvrzen i v České republice, a to v lokalitě Chřiby v Jihomoravském kraji. Na seznam přibyla např. i lokalita Dobřany, nově vyhlášená pro druh žáby kuňku žlutobřichou, kde v posledních několika letech město Dobřany realizuje opatření na podporu tohoto druhu. Na seznam se dostal i areál Národního hřebčína Kladruby nad Labem, v jehož alejích a stromových porostech se lze setkat se silně ohroženými druhy brouků, jako jsou páchník hnědý či lesák rumělkový. Právě sladění ochrany přírody a památkové ochrany areálu Národního hřebčína Kladruby nad Labem bylo velkým tématem v rámci projednávání doplnění lokalit na seznam EVL a nakonec se podařilo najít mezi zainteresovanými resorty životního prostředí, zemědělství i kultury shodu.

Doplnění lokalit podle MŽP zásadně zvýší i ochranu pro stanoviště vod s porosty vegetace řas z rodu parožnatek (Chara). Jedná se převážně o stojaté nebo mírně tekoucí vody s dobrou průhledností, které reprezentují např. tůně, studánky, hlubší tišiny toků, mrtvá ramena, zatopené lomy a pískovny nebo některé rybníky, kde je dosud vysoká kvalita vody. Přestože se toto stanoviště vyskytuje roztroušeně téměř na celém území České republiky, bylo v soustavě Natura 2000 chráněno pouze v 9 lokalitách v 6 krajích. Schváleným nařízením vlády se ochrana pro toto stanoviště rozšířila ve 13 stávajících evropsky významných lokalitách a 9 lokalit bylo vyhlášeno nově. Zastoupení evropsky významných lokalit v 10 krajích již dostatečně odpovídá výskytu stanoviště a potřebě jeho ochrany.

Související legislativa:

• Nařízení vlády č. 73/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 318/2013 Sb., o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit

• Vyhláška č. 74/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s vytvářením soustavy NATURA 2000, ve znění vyhlášky č. 390/2006 Sb.

• Ke stažení ZDE (PDF, pozor - 404 MB!!!)

Zdroj: MŽP

Evropská komise předložila první iniciativu balíčku Oběhového hospodářství, kterou je nařízení o využívání organických hnojiv a hnojiv na bázi odpadů. Nová evropská pravidla by měla usnadnit přístup organických hnojiva a hnojiv na bázi odpadů na jednotný trh a zajistit, že podmínky pro jejich uvádění na trh budou stejné jako v případě hnojiv tradičních, neorganických. Nařízení stanoví společná pravidla pro přeměňování biologického odpadu na suroviny, jež mohou dále sloužit k výrobě hnojiv. Definuje požadavky na bezpečnost, jakost a označování. Nová pravidla se budou vztahovat na všechny druhy hnojiv a zavádí přísné limity pro přítomnost kadmia ve fosforečných hnojivech. Mezní hodnoty budou zpřísněny ze 60 mg/kg na 40 mg/kg po třech letech a na 20 mg/kg po dvanácti letech, což sníží rizika z hlediska zdraví a životního prostředí.

Opětovné využívání surovin, které se v současnosti likvidují jako odpad, je jednou z klíčových zásad, jež prosazuje balíček opatření zabývající se problematikou oběhového hospodářství přijatý v prosinci 2015. Komise dnes navrhla nařízení, které značně usnadní přístup organických hnojiv a hnojiv na bázi odpadů na jednotný trh EU. Podmínky pro jejich uvádění na trh tak budou stejné jako v případě hnojiv tradičních, neorganických. Díky tomuto nařízení vzniknou nové tržní příležitosti pro inovativní společnosti a zároveň se omezí množství produkovaného odpadu, spotřeba energie a poškozování životního prostředí.

„Jen velmi málo biologického odpadu, jehož vzniká obrovské množství, se zpracovává na hodnotná hnojiva,“ konstatuje místopředseda Evropské komise Jyrki Katainen odpovědný za pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost. „Evropští zemědělci používají hnojiva, která se vyrábějí z dovážených materiálů nebo energeticky náročnými postupy, přestože náš průmysl by mohl biologické odpady recyklovat a zhodnocovat je jakožto zdroje živin. Problémy je třeba proměnit v příležitosti, z nichž budou moci zemědělci i další podnikatelé těžit, a právě v tom nám toto nařízení pomůže,“ vysvětluje.

Nařízení, které bylo dnes předloženo, stanoví společná pravidla pro přeměňování biologického odpadu na suroviny, jež mohou dále sloužit k výrobě hnojiv. Definuje požadavky na bezpečnost, jakost a označování, které budou muset všechny výrobky určené ke hnojení splňovat, aby se s nimi dalo volně obchodovat po celé EU. Než budou moci výrobci své produkty opatřit označením CE, budou muset prokázat, že jejich výrobky vyhovují stanoveným požadavkům a že jsou dodržena omezení, co se týče organických znečišťujících látek, mikrobiálních kontaminantů a fyzických nečistot.

Nová pravidla se budou vztahovat na všechny druhy hnojiv, aby byla zaručena co nejvyšší ochrana půdy. Nařízení zavádí přísné limity pro přítomnost kadmia ve fosforečných hnojivech. Mezní hodnoty budou zpřísněny ze 60 mg/kg na 40 mg/kg po třech letech a na 20 mg/kg po dvanácti letech, což sníží rizika z hlediska zdraví a životního prostředí.

Jelikož některá hnojiva se nevyrábí ve velkém množství nebo se s nimi ve velkém neobchoduje přes hranice států, navrhuje Komise nepovinnou harmonizaci. V závislosti na své obchodní strategii a druhu produktu se mohou výrobci buď rozhodnout, že budou své výrobky opatřovat označením CE, a s těmito pak bude možné volně obchodovat na jednotném trhu podle společných evropských pravidel, nebo se mohou rozhodnout, že se s jejich výrobky bude obchodovat podle národních norem na základě vzájemného uznávání na jednotném trhu. Tento přístup zohledňuje zásadu zlepšování právní úpravy a zásadu subsidiarity.

Stávající nařízení o hnojivech z roku 2003 zajišťuje volný pohyb na jednotném trhu především pro konvenční, neorganická hnojiva, která se zpravidla těží v dolech nebo se získávají chemickou cestou. Tyto procesy jsou však energeticky náročné a vzniká při nich velké množství emisí CO2. Inovativní hnojiva vyráběná z organických materiálů do působnosti dosavadního nařízení o hnojivech nespadají. Jejich přístup na jednotný trh tudíž závisí na vzájemném uznávání mezi členskými státy a kvůli rozdílným národním předpisům je často obtížný.

Stávající nařízení o hnojivech navíc neřeší obavy o životní prostředí, jež vyvstávají v souvislosti se znečišťováním půdy, vnitrozemských vod, moří, a v konečném důsledku i potravin.

V současné době se rychle rozvíjejí výzkum, inovace a investice, jež přispívají k oběhovému hospodářství tím, že vytvářejí pracovní místa na lokální úrovni a zhodnocují druhotné suroviny, které by se jinak likvidovaly jako odpad.

Tržní příležitosti pro podniky vyrábějící organická hnojiva jsou značné. Biologické odpady se dnes recyklují z pouhých 5 %. Pokud by se jich recyklovalo více, mohlo by se podle odhadů nahradit až 30 % neorganických hnojiv. Do EU se v současné době dováží zhruba 6 milionů tun fosfátů ročně, třebaže až 30 % tohoto množství by bylo možné nahradit extrakcí z čistírenských kalů, biologicky rozložitelného odpadu, masokostní moučky nebo hnoje.

Návrh nařízení bude nyní předložen k přijetí Evropskému parlamentu a Radě. Jakmile jej tyto orgány přijmou, bude nařízení přímo použitelné, aniž by bylo nutné je provádět do národního práva, přičemž se počítá s určitým přechodným obdobím, aby se firmy a veřejná správa mohly na tato nová pravidla připravit.

Další informace:

• Časté otázky

• Nařízení o dodávání hnojivých výrobků na trh

Kovohutě vyrobily loni rekordních 2200 tun výrobků z olova a cínu a téměř šest tun drahých kovů, jako jsou zlato, stříbro, palladium, platina a rhodium. Recyklováno bylo téměř 58.000 tun olověných odpadů. Ekologicky zrecyklováno bylo také téměř 1500 tun elektroodpadu a dalších 1050 tun svítidel a světelných zdrojů v dceřiné společnosti Recyklace Ekovuk.

Tržby společnosti v loňském roce tak překročily 2,3 miliardy Kč, s meziročním nárůstem o 7 %. Jde o druhé nejvyšší tržby v historii – rekordní byly ještě před krizí v roce 2007. Výše tržeb je ovlivněna zejména kurzem koruny, burzovními cenami zájmových kovů a také převedením určitých zakázek v oblasti recyklace olova z klasického systému nákup-prodej na přepracování, kdy si rozhodující zákazníci sami dodají olověné odpady a odeberou pak finální produkt – olovo. Hospodářský výsledek akciové společnosti pak byl na úrovni roku 2014.

Pracovníci podniku v roce 2015 vyrobili téměř 47 tisíc tun olova a jeho slitin, což je nejvyšší roční produkce v celé 229leté historii hutě. Zrecyklováno bylo celkem téměř 58 tisíc tun olověných odpadů.

Kovohutě vyrobily v divizi Produkty rekordních 2 200 tun výrobků z olova a cínu. Dále bylo v podniku loni vyrobeno téměř 6 tun drahých kovů (zlato, stříbro, palladium, platina, rhodium). Ekologicky zrecyklováno také bylo téměř 1500 tun elektroodpadu plus dalších 1 050 tun svítidel a světelných zdrojů v dceřiné společnosti RECYKLACE EKOVUK, a. s.

Sběrné místo elektroodpadu v areálu hutě se za celý rok 2015 zaplnilo více než 66 tunami vysloužilých elektrozařízení. V rámci ekologických služeb firmy se od občanů na vrátnici vykoupilo přes 100 tun olověných baterií. Na vrátnici funguje nepřetržitě v rámci ekologických služeb pro široký region výkup olověných baterií (dílčí ceny viz web), sběrné místo elektroodpadu a zpětný odběr baterií-suchých článků (tužkové baterie, „buřty“, apod. – zinko-uhlíkové, alkalické, atd.) pro ekologickou recyklaci. Společnost také vykupuje a recykluje další odpady z autovraků – autokatalyzátory, kabely, cívky či plošné spoje a recykluje polypropylen z olověných baterií i dalších odpadů.

Kovohutě se i v roce 2016 dále zaměřují na výkup a sběr odpadů od obyvatel Příbramska a okolí včetně pokračujících kol permanentní soutěže ve sběru zájmových odpadů – aktuální 10. kolo běží do 30. dubna. Projekt Školy je součástí odpadové soutěže a plus nabízí další možnosti spolupráce vzdělávacích organizací s Kovohutěmi.

Kovohutě Příbram v rámci svých ekologických služeb pro široký region nabízí členům Okresní hospodářské komory (OHK) Příbram, všem podnikatelům, školám i obcím svoz veškerého elektroodpadu (např. televize, monitory, počítače, tiskárny, domácí elektrospotřebiče, telefony, mobily, fotoaparáty, ruční nářadí, elektrické hračky, atd. – vše co je na kabel či baterie) vč. osvětlovacích zařízení, což jsou svítidla a světelné zdroje (zářivky, úsporky, výbojky; dále také klasické žárovky) a další odpady s obsahem rtuti (rtuťové teploměry).

Hutníci vyrobili od roku 1311 do konce roku 2015 za více než 704 let téměř  1,772 milionu tun olova a 5,3 tisíc tun stříbra v historii hutnictví na Příbramsku. Do 70. let minulého století se olovo vyrábělo z primárních surovin příbramských dolů a v posledních desetiletích už jen recyklací olověných odpadů, zejména autobaterií. Stříbro se vyrábí také již jen recyklací. Výroba se takto eviduje prostřednictvím historických pramenů, knih, výrobních deníků a v posledních letech v rámci elektronických databází. Při současném tempu výroby bychom se 2milionté tuny olova mohli dočkat někdy kolem roku 2020.

Firma aktivně také řeší ve spolupráci s Ministerstvem financí ČR a dalšími dotčenými orgány staré ekologické zátěže (SEZ) – skládku sodné strusky a haldy. Loni na začátku roku byly zahájeny udržovací práce na skládce sodné strusky obdobného charakteru jako v letech 2012 až 2013.

Kovohutě Příbram jsou významným zaměstnavatelem regionu, zpracovatelem odpadů s obsahem olova a cínu (zejména olověných autobaterií), výrobcem olova, jeho slitin a dalších výrobků (pájky – včetně bezolovnatých, střelivo, plechy, atd.) a dále zpracovatelem odpadů s obsahem drahých kovů (zlato, stříbro, palladium, platina, rhodium) a odpadů elektrických a elektronických zařízení (elektroodpadu) vč. osvětlovacích zařízení, což jsou svítidla a světelné zdroje (zářivky, úsporky, výbojky; dále také klasické žárovky) a další odpady s obsahem rtuti (rtuťové teploměry). V oblasti odpadů s obsahem drahých kovů mají rozhodující podíl ve společnosti Galmet a na Slovensku vlastní dceřinou firmu Kovohuty SK. Na zpracování osvětlovacích zařízení vlastní Recyklaci Ekovuk.