Ve dnech 7. -8. června se v Německu konal summit skupiny G7, na kterém se jednalo mimo jiné o globálním oteplování. V otázkách globálního oteplování zdůraznili představitelé sedmi zemí světa své odhodlání k přijmutí právního nástroje, který zajistí snížení oteplování o dva stupně Celsia. Dohoda by měla zvýšit transparentnost a odpovědnost a pomoci nejen členským státům s rozvojem nízkouhlíkové. Podle předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera již EU dokázala, že cíle v oblasti snižování emisí nebere na lehkou váhu a je odhodlaná v těchto politikách pokračovat. Zároveň doufá, že deklarace je dalším krokem k uzavření dohody na summitu OSN o klimatických změnách, který se bude konat v prosinci v Paříži.

Zdroj: CEBRE

PODROBNÉ VÝSLEDKY CVVM Spokojenost Čechů s tím, jak se stát stará o ochranu životního prostředí, je proti loňsku menší. Zatímco nyní ji považuje za přiměřenou 51 procent lidí, před rokem to bylo 59 procent. Z květnového výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) vyplývá, že 41 procent dotázaných nyní považuje starost státu o ochranu přírody za nedostatečnou a jen dvě procenta oslovených si myslí, že péče státu je přehnaná.

V květnovém šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i., věnovalo tématu ochrany životního prostředí v České republice. Pokud jde o obecné hodnocení toho, jak se podle veřejnosti stará Česká republika o ochranu životní prostředí, nadpoloviční většina dotázaných (51 %) vyjádřila názor, že starost České republiky o životní prostředí je přiměřená. Za nedostatečnou označily ochranu životního prostředí v ČR dvě pětiny respondentů (41 %) a pouhá 2 % oslovených se domnívala, že se stát stará o ochranu životního prostředí příliš mnoho.

Ve srovnání s loňským rokem o 8 procentních bodů klesl podíl občanů, kteří ochranu životního prostředí považují za přiměřenou, a podíl těch, kteří ji naopak hodnotí jako nedostatečnou, vzrostl o 7 procentních bodů. Aktuální výsledek je tak srovnatelný se situací v letech 2009 až 2012 (viz graf 1).

Ochranu životního prostředí v ČR jako přiměřenou častěji hodnotí muži, lidé považující životní úroveň své domácnosti za dobrou, obyvatelé kraje Vysočina, respondenti, kteří jsou spokojeni s životním prostředím v České republice celkově i v místě svého bydliště ale i ti, kteří připustili, že se o informace o životním prostředí v ČR nezajímají. Jako nedostatečnou ji častěji označili lidé pokládající svou životní úroveň za špatnou, respondenti ze Středočeského a Moravskoslezského kraje, dotázaní nespokojení s životním prostředím v ČR i v místě svého bydliště a ti, kdo se podle svých slov zajímají o informace o životním prostředí v ČR.

V další otázce jsme se podrobněji zaměřili na chování lidí, organizací a státu vůči životnímu prostředí (viz graf 2). Vztah různých skupin k životnímu prostředí je obecně hodnocen jako špatný – u všech položek bez výjimky převažuje více či méně negativní hodnocení, ať jde o hodnocení chování občanů, podniků nebo státu.

Téměř vyrovnané podíly pozitivního a negativního hodnocení najdeme u úspornosti spotřeby surovin a energií občany (43 % hodnotí jako dobré, 47 % jako špatné). Přibližně dvě pětiny dotázaných jako dobrý označily dopad zemědělství na životní prostředí (40 % dobré, 49 % špatné) a využívání obnovitelných zdrojů energie (38 % dobré, 46 % špatné). Více než třetina hodnotí jako dobré také chování občanů k životnímu prostředí (35 % dobré, 62 % špatné). Přibližně čtvrtina oslovených za dobrou považovala úspornost spotřeby surovin a energie v naší výrobě (27 % dobrá, 56 % špatná) a přísnost zákonů na ochranu životního prostředí (26 % dobré, 62 % špatné). Pětina respondentů pak kladně zhodnotila dopad těžby dřeva na životní prostředí (21 % dobré, 68 % špatné).

Výraznou převahu negativních hodnocení (negativní odpověď uvedly přibližně tři čtvrtiny dotázaných) najdeme u chování podniků a firem k životnímu prostředí (20 % dobré, 74 % špatné), hodnocení šetrnosti k přírodním plochám při výstavbě (18 % dobré, 76 % špatné), postihu těch, kdo poškozují životní prostředí (17 % dobré, 74 % špatné) a dopadů těžby nerostných surovin na životní prostředí (15 % dobré, 75 % špatné). Vůbec nejhůře čeští občané posoudili zatížení životního prostředí silniční dopravou (12 % dobré, 85 % špatné).

Ve většině sledovaných oblastí došlo v aktuálním výzkumu oproti loňskému roku k mírnému poklesu pozitivního hodnocení, tento pokles je však často na hranici statistické chyby a znamená návrat k hodnotám zjištěným v květnu 2013. Nejvýraznější pokles pozitivního hodnocení jsme zaznamenali v případě hodnocení úspornosti spotřeby surovin a energií občany a dopadu těžby nerostných surovin na životní prostředí (o 5 procentních bodů), i zde ale tento pokles znamená návrat k hodnotám roku 2013. Více kriticky vnímali čeští občané šetrnost k přírodním plochám při výstavbě, úspornost spotřeby surovin a energií ve výrobě (vzestup negativního hodnocení o 5 procentních bodů) a úspornost spotřeby surovin a energií občany (vzestup negativního hodnocení o 4 procentní body).

Čtete také:

Výzkum: Většina Čechů je pro zachování nebo zvyšování podílu jádra na výrobě elektřiny, příznivců ale ubývá (9.6.2015)

Výzkum: Češi kladně hodnotí životní prostředí, většina třídí odpad a je spokojena s kvalitou pitné vody (9.6.2015)

Evropský patentový úřad (EPO) zveřejnil novou verzi příručky pro žadatele, popisující proceduru žádosti o Evropský patent. Příručka nabízí praktické tipy a rady jak postupovat v jednotlivých fázích procesu. Publikace je dostupná v elektronické podobě ZDE.

Zdroj: Česká styčná kancelář pro výzkum, vývoj a inovace

PŘIPOMÍNKY Ministerstvo životního prostředí předkládá do připomínkového řízení Národní program snižování emisí. Národní program spolu s programy zlepšování kvality ovzduší představují základní koncepční dokumenty, jejichž vypracování ukládá Ministerstvu životního prostředí zákon o ochraně ovzduší. Tyto dokumenty na sebe vzájemně navazují a ovlivňují se, proto bylo jejich zpracování pojato jako jeden projekt se zastřešujícím dokumentem Střednědobá strategie (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v ČR.

Národní program působí na celonárodní úrovni, kde analyzuje stav ovzduší v ČR, příčiny znečištění, emise znečišťujících látek z jednotlivých sektorů ekonomiky, scénáře vývoje znečišťování ovzduší, závazky ČR a jejich dodržování, navrhuje postupy a opatření k nápravě stávajícího stavu, cíle v oblasti snižování úrovně znečišťování ovzduší a lhůty k jejich dosažení. Jeho struktura a základní obsah jsou dány zákonem o ochraně ovzduší. Opatření jsou ukládána napříč jednotlivými odvětvími hospodářství, tam kde jsou účelná a kde je identifikován potenciál ke snižování emisí. Dokument identifikuje orgány odpovědné za realizaci opatření.

Prioritní opatření k omezení emisí a zlepšení kvality ovzduší:

• Podpora urychlení obměny vozového parku osobních vozidel

• Stimulace využívání alternativních pohonů v silniční nákladní dopravě

• Podpora nákupu vozidel s alternativním pohonem pro městskou hromadnou dopravu

• Podpora výstavby čerpací a dobíjecí infrastruktury pro alternativní pohony v dopravě

• Podpora nákupu osobních vozidel šetrných k životnímu prostředí

• Zvýšení maximální hranice poplatku za povolení k vjezdu  motorových vozidel do vybraných míst a částí měst zavádění nízkoemisních zón

• Racionalizace zpoplatnění komunikací s ohledem na dopady dopravy na kvalitu ovzduší v dané lokalitě

• Podpora prioritní realizace opatření ke snižování emisí ze stacionárních zdrojů v sektoru energetika, průmysl a zemědělství

• Podpora realizace opatření ke snížení spotřeby energie a ke zvýšení energetické účinnosti

• Snížení podílu pevných fosilních paliv ve spalovacích stacionárních zdrojích nespadajících pod systém EU ETS

• Podpora urychlení obměny zdrojů tepla v sektoru lokálního vytápění domácností

• Výstavba páteřní sítě kapacitních komunikací pro automobilovou dopravu

• Prioritní výstavba obchvatů měst a obcí

• Obměna vozového parku veřejné správy za vozidla s alternativním pohonem

• Zlepšení funkčnosti systému pravidelných technických kontrol vozidel

• Přesun přepravních výkonů nákladní dopravy ze silnic na železnici

• Stanovování podmínek provozu nesilničních mobilních strojů

• Zmocnění obcí k vydání vyhlášky upravující podmínky přepravy sypkých materiálů nákladními vozidly

• Snížení emisí amoniaku z aplikace hnojiva do orné půdy a z živočišné výroby nad rámec minimálních požadavků Zásad správné zemědělské praxe

• Nahrazení hnojiv na bázi močoviny v co nejvyšší možné míře hnojivy na bázi dusičnanu amonného

• Urychlení vstupu v platnost a případné další zpřísnění parametrů pro účinnost a emise topidel obsažených v prováděcím nařízení ke směrnici 2009/125/ES o ekodesignu

Další informace a Národní program ke stažení: ZDE

Zástupci Rady a Evropského parlamentu dne 5. 5. 2015 dosáhli shody nad podobou nařízení zřizující stálou rezervu emisních povolenek. Coreper (Výbor stálých zástupců, jde o klíčovou součást Rady) schválil dohodu 13. 5. 2015. Výbor ENVI ji rovněž stvrdil 26. 5. 2015. O návrhu musí ještě formálně rozhodnout Rada a plénum EP.

V rámci zveřejnění návrhu energeticko-klimatického balíku v lednu 2014 Komise rovněž představila návrh na vytvoření stále rezervy emisních povolenek. Komise navrhuje revizi obchodování s emisními povolenkami v EU ETS s cílem dosáhnout zvýšení jejich tržní ceny, a podpořit tak masivní investice do energetické infrastruktury. Reforma systému tak fakticky institucionalizuje princip tzv. backloadingu povolenek (jejich stažení z oběhu), kterého bylo dosaženo v roce 2013.

Návrh spočívá ve vytvoření stálé rezervy povolenek o objemu 12 % obchodovaných v předchozích 2 letech. Na tomto principu by měla být vytvářena rezerva každoročně od zavedení do praxe počínaje 1. 1. 2021. Systém EU-ETS se od roku 2009 potýká se strukturálním přebytkem emisních povolenek, který v roce 2013 dosáhl výše 2,1 mld. povolenek. Pokud objem volně obchodovaných emisních povolenek klesne pod 400 mil., bude z rezervy uvolněno 100 mil. do volného oběhu. Rezerva by neměla být navyšována, pokud objem povolenek určených pro stažení z trhu klesne pod 100 mil. Jestliže objem rezervy klesne pod 100 mil. emisních povolenek, předpokládá se uvolnění celé rezervy na trh.

V únoru 2015 byl návrh rozhodnutí projednáván výborem ENVI, který prosazoval, aby došlo k zahájení mechanismu stálé rezervy emisních povolenek již v roce 2018. Podle něj by nemělo (od roku 2019) docházet k automatickému uvolňování rezervy emisních povolenek stažených v předchozím roce na trh. K zavedení mechanismu automatické rezervy má dle výboru dojít již na konci roku 2018 (tj. o tři roky dříve než navrhovala Komise). Výbor rovněž navrhl, aby finanční prostředky získané z aukce 300 mil. emisních povolenek byly převedeny do fondu určeného na (nízkouhlíkové) inovace v energetice. Rada ve svém stanovisku z 30. 3. 2015 podpořila původní návrh termínu na spuštění mechanismu stálé rezervy, tj. rok 2021.

Klíčové a sporné body

Systém automatického stažení emisních povolenek z oběhu v případě přebytku bude zahájen 1. 1. 2019, tedy v termínu požadovaném EP.

Zástupci Rady i EP se shodly na tom, že povolenky, které budou staženy v letech 2014-2016, nebudou opětovně vráceny na trh, s čímž se v návrhu Komise počítalo, ale jejich objem bude přidán do nově vzniklé rezervy v roce 2019. Na základě návrhu EP budou rovněž doposud nerozdělené povolenky (připravené pro nové subjekty na trhu, resp. plynoucí ze zavírání některých elektráren) rovněž zahrnuty do rezervy v roce 2020 a budou předmětem plánované revize směrnice o emisních povolenkách připravované Komisí, což podporovala i Rada. 

Současně bylo dosaženo dohody o úlevě pro členské státy střední a východní Evropy, které získají bonus tzv. solidárních povolenek ve výši 10 % celkového počtu jejich alokovaných povolenek, které budou vyňaty z rezervy do roku 2025. Komise dostala za úkol zvážit vytvoření fondu pro inovace o objemu 50 mil. emisních povolenek.

Předpokládaný další vývoj

O návrhu musí ještě formálně rozhodnout Rada a plénum EP.

Dokument ke stažení:

Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o vytvoření a uplatňování rezervy tržní stability pro systém EU pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně směrnice 2003/87/ES (KOM(2014)020)

Nové veřejné konzultace:

• Oběhové hospodářství (20.8.2015)

• Vytvoření ročních seznamů priorit pro vypracování kodexů sítě a rámcových pokynů na rok 2016 a následující roky (10.8.2015)               

Zdroj: Odbor informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky

PODROBNÉ VÝSLEDKY CVVM Většina Čechů je sice pro zachování, nebo navýšení podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny, ale oproti loňskému květnu však výrazně poklesl podíl těch, kteří jsou pro zvyšování podílu jádra. Vyplývá to z letošního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR (CVVM). Letošní zjištění tak podle CVVM potvrdilo trend poklesu příznivců jádra za poslední čtyři roky. Téměř polovina lidí je také pro dostavbu třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín.

V květnu 2015 byl do pravidelného výzkumu Naše společnost v rámci širšího tematického okruhu problematiky životního prostředí zařazen blok otázek věnovaných problematice jaderné energetiky. Výzkum zjišťoval, zda by se podle mínění veřejnosti měl podíl jaderné energie na produkci elektřiny u nás do budoucna zvyšovat, nebo snižovat, jak se občané staví k dostavbě 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Temelín, zda pociťují či nepociťují obavy v souvislosti s používáním jaderné energie u nás a zda důvěřují vládě, že správně rozhoduje o rozvoji jaderné energetiky.

Jak ukazují údaje 22 % občanů si myslí, že by se podíl jádra na výrobě elektřiny měl do budoucna zvyšovat, v tom 6 % tento názor zastává „rozhodně“ a 16 % „spíše“, více než dvě pětiny (45 %) se domnívají, že by podíl jádra měl zůstat zachován na současné úrovni, a zhruba pětina (22 %) má za to, že by se tento podíl měl snižovat, z toho 14 % „spíše“ a 8 % „rozhodně“. Zbývající desetina (11 %) na otázku ohledně budoucího podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny nedokázala odpovědět. Oproti loňskému květnu výrazně poklesl podíl těch, kteří jsou pro zvyšování podílu jádra (o sedm procentních bodů). Letošní zjištění potvrdilo (umocnilo) trend poklesu příznivců jádra za poslední čtyři roky, kdy je otázka pokládána. Tento trend se nepochybně odráží i v posunech v názorech na dostavbu Temelína.

Podle údajů podíl zastánců dostavby poklesl pod polovinu (44 %), když 12 % s dostavbou rozhodně souhlasilo a 32 % s ní spíše souhlasilo. Proti dostavbě se staví dvě pětiny (39 %) české veřejnosti, v tom 25 % „spíše“ a 14 % „rozhodně“. 17 % respondentů na příslušnou otázku odpovědělo, že neví. Údaje zároveň ukazují, že letos se pokračuje sestupný trend podpory dostavby 3. a 4. bloku JETE zjištěný v loňském roce, i když zjištěný pokles podpory o 3 procentní body oproti šetření z minulého roku je na hranici statistické významnosti.

Velké nebo střední obavy z používání jaderné energie u nás má podle vlastního vyjádření třetina lidí (33 %), přičemž „velké obavy“ pociťuje 9 % a „střední obavy“ 24 % občanů. Malé či žádné obavy vyjadřují dvě třetiny (63 %) oslovených, v tom 40 % mluvilo o „malých obavách“ a 23 % necítí žádné. Oproti loňskému výzkumu se v názorovém spektru statisticky významně nic nezměnilo. Oproti roku 1993 je současný podíl zastoupení „velkých“ a „středních obav“ o 10 procentních bodů nižší.

Pokud jde o to, nakolik česká veřejnost důvěřuje nebo nedůvěřuje vládě, že rozhoduje správně o rozvoji jaderné energetiky u nás, převažuje důvěra nad nedůvěrou, když důvěru vládě v tomto ohledu vyslovila polovina (51 %) dotázaných, z toho 5 % „rozhodně“ a 46 % „spíše“, a nedůvěru vyjádřilo 30 %, v tom 22 % „spíše“ a 8 % „rozhodně“. Celých 19 % respondentů se nedokázalo vyslovit a zvolilo odpověď „nevím“. Oproti výzkumu z minulého roku se výsledek významně nezměnil. Zdá se, že výkyv v roce 2013 byl způsoben celkovou nedůvěrou k tehdejší vládě a že letošní výsledek signalizuje názorovou stabilitu.

Celkově platí, že názory výrobu elektřiny z jádra, dostavbu Temelína, obavy z jádra a postoj k vládní politice v dané oblasti nejsou příliš ovlivněny ani věkem na straně jedné, ani politickou orientací či stranickými preferencemi na straně druhé. Určité rozdíly (dalo by se říci očekávané) jsou mezi lidmi s různým vzděláním: respondenti s vysokoškolským vzděláním se liší v názoru na zvyšování podílu jaderné energetiky od respondentů svyučením (30 % vysokoškoláků je pro zvýšení, oproti 20 % mezi vyučenými respondenty) a v názoru na dostavbu Temelína (souhlasí 54 % VŠ oproti 42 % mezi vyučenými).

Čtete také:

Výzkum: Češi kladně hodnotí životní prostředí, většina třídí odpad a je spokojena s kvalitou pitné vody (9.6.2015)

ZÁZNAM ROZHOVORU Je novela zákona o národních parcích pastí pro šumavské obce? Zahynuly na Šumavě kvůli zeleným fanatikům tři miliony stromů, jak tvrdí prezident Miloš Zeman? Poškodí stavba jezů na Labi v Děčíně tamější faunu a flóru? Moderátorka ČRo Helena Šulcová se dnes zeptá ministra životního prostředí Richarda Brabce. Vysílací čas: v úterý v 17.05. 

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z úseku ochrany lesa v Ústí nad Labem uložili pokutu sto tisíc korun technickým službám. Firma na svém lesním pozemku totiž nelegálně uložila usazeniny po povodni vytěžené z koryta Labe.

„Firma v průběhu letošního února a března na místo postupně navezla celkem osm tisíc tun tohoto materiálu. Pokryla jím lesní pozemek o ploše dva tisíce metrů čtverečních. Lesní půdu tak použila k jiným účelům, než povoluje zákon,“ popsal případ Jaroslav Vacek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ústí nad Labem.

Inspektoři také firmě uložili opatření k nápravě. Do konce května 2017 musí na poškozeném pozemku provést rekultivaci a zalesnění. „Při stanovení výše pokuty jsme vzali v úvahu, že vlastník lesa zastavil další navážení usazenin z Labe a už s námi spolupracuje na projektu rekultivace a zalesnění poškozeného lesního pozemku,“ dodal Vacek.  

Pokuta za poškozené stromy

Inspektoři ČIŽP z oddělení ochrany přírody v Brně uložili pokutu 70 tisíc korun firmě, která má nastarosti správu a údržbu silnic, za poškození 35 ovocných stromů rostoucích podél silnice.

Narušením kořenového systému stromů a také neodborně provedeným ořezem porušila firma zákon o ochraně přírody a krajiny. V polovině letošního března totiž firma podle inspekce při úpravě příkopu odstranila svrchní část půdy z části kořenové zóny stromů. „U některých stromů bylo místy odstraněno až 30 centimetrů zeminy. Takto provedený plošný zásah do kořenové zóny má jednoznačně negativní vliv na další vývoj dřeviny, ale i na její statiku. Žádná opatření k nápravě jsme neuložili, protože zásah je nevratný,“ přiblížil případ Jindřich Mikeš, ředitel Oblastního inspektorátu v Brně.

Firma musí nadále sledovovat stromy z důvodu bezpečnosti. Odpovědnost za stav dřevin je totiž vždy na jejich majiteli, tedy na majiteli pozemku, na kterém dřeviny rostou.

Pokuta za nepovolené bagrování v korytě řeky

Loni v dubnu se ČIŽP začala zabývat případem nepovoleného bagrování v korytě řeky Vltavy v Plané u Českých Budějovic. Provedený zásah v úseku 752 metrů vyhodnotili inspektoři jako závažné poškození významného krajinného prvku a jako nedovolený zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů. Zahájené správní řízení s fyzickou osobou bylo ukončeno uložením nápravných opatření a vydáním rozhodnutí o uložení pokuty 450 000 korun, které už nabylo právní moci.

„Vzhledem k tomu, že jde o závažné poškození významného krajinného prvku s možnou zákonnou pokutou až do výše dvou milionů korun, požadujeme v rámci nápravných opatření úpravu poškozené části toku podle podmínek dohodnutých v průběhu správního řízení. Shodli jsme se na tom všemi složkami, které se případem společně s námi zabývaly - Povodí Vltavy, Magistrát města České Budějovice, Agentura ochrany přírody a krajiny, Český rybářský svaz a odborníci z Jihočeské univerzity,“ komentoval případ Vladimír Jiráček, ředitel oblastního inspektorátu ČIŽP, který případ šetřil.

Pokuta za nelegální těžbu

Společnost v likvidaci, provedla v loňském červnu a červenci podle inspekce úmyslnou nelegální těžbu na lesním pozemku a porušila tím zákon o lesích. V lednu 2015 s ní bylo zahájeno správní řízení o pokutě za ohrožení životního prostředí v lesích, nyní byla společnosti udělena pravomocná pokuta ve výši 1,5 milionu korun.

„Jedná se o případ, který nemá svojí závažností, rozsahem a způsobem provedení obdoby a podle toho je stanovena i výše pokuty. Poškozeny byly všechny funkce lesa,“ komentoval případ Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP).

Společnost vytěžila dva porostní prvky (žebra), která oddělovala tři nezalesněné holiny starší dvou let. Vznikla tak jedna rozsáhlá holina, která překračuje zákonem povolenou maximální velikost plochy jeden hektar. Na stejném pozemku dále vlastník provedl těžbu, kde úmyslně snížil zakmenění žeber oddělujících holiny starších dvou let pod zákonnou hodnotu. Žebra s takto sníženým zakmeněním neplní svoji funkci a je ohrožena jejich stabilita. Na ploše 0,116 ha provedl vlastník lesa také těžbu v porostu mladším 80 let. Provedeným kácením došlo k překročení maximální výše těžby, kterou umožňuje zákon. Vlastník také neprovedl zalesnění holin starších dvou let.

„Svojí činností vážně poškodil všechny funkce lesa a ohrozil životní prostředí. Na svažitém terénu s rozsáhlými holinami hrozí zvýšené riziko eroze a může dojít k narušení stability svahu. Provedenou nelegální těžbou došlo ke změně vlhkosti a schopnosti lokality zadržet vodu. Dá se také předpokládat, že bude docházet k ohrožení okolních porostů bořivým větrem,“ upozornil Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Celková spotřeba zemního plynu v ČR od září 2014 do dubna 2015 (8 měsíců) byla 6 245,8 mil. m3. Ve stejném období předchozí topné sezóny (2013/2014) to bylo jen nepatrně méně, a sice 6 196,9 mil. m3. U domácností se zvýšila spotřeba meziročně v tomto období o 2,5 procenta. Redakci to řekl Český plynárenský svaz.

Na spotřebu plynu má největší vliv teplota a tak při meziročním srovnání prvních 4 měsíců roku 2014 a 2015 byla celková spotřeba zemního v ČR vyšší o cca 10 procent. Několik měsíců za sebou výrazně ubývá počet změn dodavatelů zemního plynu. V ČR je téměř 2,85 milionu odběratelů zemního plynu a měsíčně mění svého dodavatele již jen asi 11 tisíc zákazníků, tedy asi 0,4 procenta.

• Meziročně se spotřeba plynu za první 4 měsíce roku (především kvůli chladnější zimě) zvýšila o 9,7 procent

• U domácností (září až duben) byla spotřeba meziročně vyšší asi o 2,5 procenta (1 899,24 mil. m3 a 1 946,7 mil. m3)

• Výrazně ubývá změn dodavatelů zemního plynu, nyní již měsíčně jen kolem 11 tisíc (0,4 procenta)

• V ČR je dnes téměř 2,85 milionu odběratelů zemního plynu

„I když byla letos teplá zima a jaro přišlo brzy, v meziročním srovnání spotřeba plynu za celé letošní otopné období od září až do května bude zřejmě přibližně stejná jako vloni,“ uvedl Jan Valenta, předseda Rady Českého plynárenského svazu (ČPS). Kalendářní rok 2014 byl podle meteorologů nejteplejším za více než 50 let a tak v letošním roce (první 4 měsíce) byla spotřeba zemního plynu meziročně o necelých 10 procent vyšší.

„Nezávisle na počasí spotřeba zemního plynu v domácnostech již několik let stagnuje, ale celková spotřeba plynu v ČR v dlouhodobém horizontu zcela jistě poroste. Podle odhadů dosáhne v roce 2050 asi 120 TWh, což je asi o 40 procent více než byla spotřeba plynu v roce 2014. Podíl na tom bude mít i spotřeba stlačeného zemního plynu pro dopravu, která o 40 procent roste každý rok u nás již nyní,“ dodává Jan Valenta, předseda Rady ČPS.

V ČR je téměř 2,85 milionů odběratelů zemního plynu. „Měsíčně mění svého dodavatele v ČR již jen asi 11 tisíc zákazníků. Výjimku tvoří již jen první kalendářní měsíc, kdy na začátku roku tradičně evidujeme větší počet změn. V posledních čtyřech letech došlo k obrovskému nárůstu počtu změn dodavatele, a to někdy i více než 40 tisíc měsíčně, ale nyní se vše vrací do běžného a stabilizovaného stavu. I tak český energetický trh patří stále k nejliberálnějším a nejdynamičtějším v Evropě,“ říká Jan Ruml, výkonný ředitel ČPS.

Spotřeba zemního plynu v ČR

2014

Leden – 1 067,2 mil. m³

Únor – 895,1 mil. m³

Březen – 748,5 mil. m³

Duben – 534,0 mil. m³

Celkem 1-4/2014 – 3 244,8 mil. m³

2015

Leden – 1 081,3 mil. m³

Únor – 989,9 mil. m³

Březen – 865,5 mil. m³

Duben – 622,8 mil. m³

Celkem 1-4/2015 – 3 559,5 mil. m³

Změny dodavatele zemního plynu

Listopad 2014 – 12 837 změn

Prosinec 2014 – 11 813 změn

Leden 2015 – 29 874 změn

Únor 2015 – 11 404 změn

Březen 2015 – 11 848 změn

Duben 2015 – 12 085 změn

Aktuální vývoj životního prostředí a budoucí environmentální politické trendy pro EU a ČR dnes zhodnotili ředitel Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) Hans Bruyninckx a ministr životního prostředí Richard Brabec. Na půdě Senátu Parlamentu ČR se konal mezinárodní odborný seminář na téma "Stav a výhled životního prostředí v ČR a EU" pořádaný Výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu PČR, Ministerstvem životního prostředí a EEA. Ta zde představila výsledky nejnovější Zprávy o životním prostředí, kterou každých 5 let prezentuje evropským politikům a veřejnosti. 

V oblasti životního prostředí a klimatu zaznamenává Evropa významná pozitiva, zlepšuje se životní prostředí i kvalita života a zároveň se stimuluje růst, inovace a vytvářejí se pracovní místa. Na druhou stranu se stále potýkáme s celou řadou přetrvávajících a narůstajících problémů v oblasti životního prostředí. Jejich řešení vyžaduje zásadní změny v systémech výroby a spotřeby, které stojí za těmito problémy, zaznívá ze zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

„Z naší analýzy vyplývá, že evropské politiky si v průběhu let úspěšně poradily s mnoha problémy v oblasti životního prostředí. Vyplývá z ní však také, že nadále poškozujeme přírodní systémy, které udržují naši prosperitu. I když život v mezích naší planety je velice náročný úkol, přináší jeho splnění obrovské výhody. Budeme-li plně využívat kapacitu Evropy pro inovace, mohli bychom se stát opravdu udržitelnými, budeme moci překračovat dnes známé hranice vědy a technologií a vytvářet nová odvětví a zdravější společnost“, komentuje výsledky Zprávy ředitel Evropské agentury pro životní prostředí.

Co je SOER 2015: Zpráva „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2015“ (SOER 2015) představuje jak komplexní hodnocení životního prostředí v Evropě, tak i hodnocení a data na celosvětové, regionální a vnitrostátní úrovni, včetně srovnání jednotlivých zemí. Více ZDE

K přetrvávajícím problémům ve státech celé EU patří kvalita vod, zejména podíl dusičnanů v řekách, dále využívání půdy i ochrana její funkce, vliv změny klimatu a jeho dopady na ekosystémy. Vzrůstá také poptávka po dopravě, jak osobní tak i nákladní.    

Jedním z takových dlouhodobých problémů je i kvalita ovzduší ve státech evropské osmadvacítky. Nejnovější Zpráva EEA uvádí, že vlivem prachových částic PM2,5 došlo v roce 2011 v Evropě zhruba k 430 000 předčasných úmrtí. Z odhadů Státního zdravotního ústavu ČR vyplývá, že v roce 2012 se v ČR expozice suspendovaným částicím PM10 podílela na 5500 předčasných úmrtích.

"Stav životního prostředí v České republice se dlouhodobě zlepšuje. Mezi pozitivní trendy v ČR patří snižování spotřeby vody, klesá množství vyprodukovaného odpadu. Na druhé straně stále pokračují zábory půdy ve velkých číslech, máme stále vysokou energetickou náročnost a máme rezervy i v kvalitě vody. Přetrvávajícím problémem českého životního prostředí je pak kvalita ovzduší. Podle národních dat ze Zprávy o životním prostředí ČR z roku 2013 kvalita ovzduší v ČR není uspokojivá a její zlepšení stagnuje. Jako v některých jiných státech zhoršuje stav ovzduší u nás především doprava, průmyslové zdroje a emise z lokálních topenišť", říká k aktuálnímu stavu českého životního prostředí ministr životního prostředí Richard Brabec a doplňuje: „Na MŽP pracujeme na řadě konkrétních opatření pro zlepšení kvality ovzduší. Připravujeme Programy zlepšování kvality ovzduší pro jednotlivé zóny a aglomerace, které začnou schvalovat kraje a obce už během roku 2015. V rámci těchto programů budou v krajích, městech a obcích navržena konkrétní opatření, jejichž aplikace uleví místnímu ovzduší. Plánujeme i opatření v dopravě, zejména změnu registračních poplatků ojetin, ale i motivační pobídky pro rozvoj elektromobility a alternativních pohonů v ČR. Už v letošním roce pak bude mít veřejnost možnost čerpat evropské dotace na výměnu domácích kotlů. Výše dotace od MŽP bude až 85%. Další zdroje na pokrytí celkové ceny nového kotle bude moci dát kraj nebo přímo města a obce,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec. 

Z pohledu Senátu PČR slovy předsedy senátního výboru Miloše Vystrčila by měla Evropa i ČR ve své politice v oblasti životního prostředí zohledňovat i celosvětový vývoj a celosvětové trendy. „Nutnou podmínkou spokojeného života a s tím souvisejícího udržitelného rozvoje je rovnováha ekologického, sociálního a hospodářského pilíře. V tomto duchu by měla Evropa přistupovat i k péči o životní prostředí. Je také důležité znát nejen evropské, ale i světové trendy. Evropa se nemůže a nesmí uzavírat při své politice a stanovování cílů v oblasti životního prostředí jenom sama do sebe, ale je nutné, abychom své kroky v oblasti péče o životní prostředí realizovali i s ohledem na celosvětový vývoj. Přes všechny problémy, které dnes v Evropě máme, je pořád zřejmé, že můžeme být v oblasti péče o životní prostředí a investic do jeho ochrany pro ostatní kontinenty inspirací a příkladem,“ uvedl senátor Miloš Vystrčil.

„Máme 35 let na to, abychom zajistili, že do roku 2050 budeme žít na udržitelné planetě. Může se to zdát jako vzdálená budoucnost, ale abychom dosáhli svého cíle, musíme jednat nyní. Naše opatření a investice musí být ještě ambicióznější a koherentnější. Mnohá z rozhodnutí, která učiníme dnes, určí, jak budeme žít v roce 2050,“ dodal ředitel EEA Hans Bruyninckx.

Stav a vývoj legislativy životního prostředí v ČR na semináři zhodnotil náměstek ministra ŽP Vladimír František Mana. Na kvalitu ovzduší v republice i krajích se detailněji zaměřili ředitel odboru ochrany ovzduší MŽP Kurt Dědič, Marek Bruštík z odboru životního prostředí a zemědělství krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Monika Zeman z Krajského úřadu Ústeckého kraje.

Co na semináři také zaznělo - srovnání Evropa vs. ČR:

Ovzduší

Znečištění ovzduší a hluk mají nadále vážné dopady na lidské zdraví ve městech. Vystavení hlukové zátěži se každoročně podepisuje nejméně na 10 000 případech předčasných úmrtí Evropanů se srdečními chorobami. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace z r. 2006 znečištění ovzduší v Evropě velkou měrou přispívá k výskytu rakoviny plic, respiračních a kardiovaskulárních onemocnění. Na znečištění ovzduší se přitom podílejí především dopravní prostředky, průmysl, zemědělství i domácnosti. Doprava zůstává hlavním původcem zhoršené kvality ovzduší ve městech. Je jediným odvětvím v EU, u kterého se od roku 1990 emise stále zvyšují, a to na 24 % celkových emisí v roce 2012. V ČR byl před dvěma lety imisní limit překročen na 17,4 % plochy území našeho státu, nadlimitní koncentraci benzo(a)pyrenu bylo vystaveno 54,5 % obyvatel. Zpráva EEA predikuje, že řešení vlivu dopravy na ovzduší není jen v samotném zvyšování její efektivnosti, z části i proto, že snaha o snížení zátěží životního prostředí z dopravy je často na druhé straně anulována stále rostoucí poptávkou, proto kromě prospěšných technologických řešení bude třeba změnit i chování účastníků dopravy.

Využití půdy pro ekologické zemědělství

V roce 2012 bylo v ekologickém zemědělství v Evropě využíváno méně než 6 % zemědělských ploch, přičemž mezi jednotlivými zeměmi jsou velké rozdíly. V roce 2012 byly zeměmi s nejvyšším podílem ekologického zemědělství Rakousko (18,6 %), Švédsko (15,8 %) a Estonsko (14,9 %), naopak nejnižší podíl měla Malta (0,3 %), Bulharsko (0,8 %) a Makedonie (0,9 %). Česká republika se může pochlubit podílem 13,1 %. A to ačkoli v roce 1990 ekologické zemědělství v ČR téměř neexistovalo – fungovaly pouze 3 ekofarmy na rozloze 480 ha zemědělské půdy obhospodařované ekologicky. V roce 2013 již v rámci ekologického zemědělství hospodařilo více než 4 000 ekofarem a celková rozloha zemědělské půdy obhospodařované ekologicky činila více než 490 tis. ha, tj. 11,7 % celkového zemědělského půdního fondu ČR. Za období let 2000–2013 se výměra zemědělské půdy obhospodařované ekologicky ztrojnásobila. Její podíl na zemědělském půdním fondu se zvýšil z 3,9 % na 11,7 %. Hlavním impulsem pro rozvoj ekologického zemědělství v ČR se stala zejména státní i evropská finanční podpora poskytovaná tomuto odvětví již před vstupem ČR do EU i její následné navýšení po přistoupení a rovněž rostoucí poptávka po bioproduktech.

Související článek:

Politika EU snížila znečištění a výrazně zlepšila kvalitu ovzduší a vody v Evropě (3.3.2015)

Státní fond životního prostředí (SFŽP) vydal novou Prioritu. V aktuálním čísle najdete informace o posledních výzvách z OPŽP 2007-2013 i znění avizovaných výzev z OPŽP 2014-2020. Součástí vydání je i popis nastavení Operačního programu 2014-2020. K dalším zajímavým materiálům Priority bezesporu patří text pracovníků právního odboru Státního fondu životního prostředí ČR, kteří se v jimi sestavené příručce pro žadatele a příjemce podpory z OPŽP zaměřili na úskalí zadávacích řízení. Jejich netradiční příručka bude v Prioritě vycházet na pokračování. Nabita je praktickými a užitečnými informacemi. V prioritě nechybí předběžný harmonogram výzev (o aktuální stavu OPŽP čtěte ZDE).  Nové číslo Priority si můžete stáhnout ZDE.

Zdroj: SFŽP

Vláda v polovině května schválila věcný záměr zákona o odpadech, který má určit nová pravidla při nakládání s odpady pro občany, obce a firmy. Zákon otevírá pole pro energetické využití odpadu, protože po roce 2024 zakazuje jeho skládkování. Poslední velmi významný otazník se vznáší nad definicí odpadu, který nebude po roce 2024 končit na skládkách. ČAOH sdružující odpadové firmy se domnívá, že pokud zůstane současné znění zákona, podle kterého se nesmí skládkovat směsný komunální odpad (obsah černých popelnic), a nepřidá se tam slovo "neupravený", skončí všechno smetí rovnou v nákladných spalovnách. Jiní odborníci však poukazují na to, že pokud nebudou zákonné požadavky na úpravu odpadů, které nesmějí skončit na skládce, dostatečně přísné, pak by stačilo odpad zběžně přetřídit a bylo by ho zase možné umístit na skládku nebo z něj udělat palivo pro teplárny.

Energetici a teplárníci by naopak po popelnicích rádi sáhli jako po novém zdroji energie, který pro jejich potřeby už žádnou úpravu nepotřebuje. Plány na výstavbu závodu na energetické využití odpadů má například ČEZ v Mělníku a EPH v Komořanech. Nedávno zveřejnila svou chuť spalovat odpadky skupina Veolia, která se loni spojila s Dalkií vlastnící teplárny a teplovody. Které plány se nakonec uskuteční, bude záležet do značné míry na tom, jak se investoři dohodnou s kraji. Ty aktuálně začínají pracovat na svých vlastních plánech odpadového hospodářství. Celý článek ZDE

Zdroj: iHNED.cz

PODROBNÉ VÝSLEDKY CVVM Většina Čechů je spokojena se stavem životního prostředí. Okolí svého bydliště hodnotí pozitivně tři čtvrtiny lidí a životní prostředí v celé republice téměř dvě třetiny Čechů. Vyplývá to z květnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR. Kromě celkového hodnocení stavu životního prostředí výzkum hodnotil podrobněji i názory na některé jeho dílčí aspekty. Z tohoto pohledu nejlépe hodnocenou oblastí je kvalita pitné vody. Z výzkumu také vyplývá, že nejrozšířenější formou environmentálně šetrného chování občanů je třídění odpadu. Lidé se také sami zajímají o informace týkající se životního prostředí.

V rámci květnového šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR zabývalo problematikou životního prostředí. Respondenti byli dotazováni na to, jak jsou spokojeni či nespokojeni se stavem životního prostředí v České republice a v místě svého bydliště, kde kromě celkového stavu hodnotili i některé dílčí aspekty, jako čistotu okolní přírody, dostupnost volné přírody, čistotu ovzduší, čistotu povrchových vod, kvalitu pitné vody, úroveň hluku nebo hustotu silničního provozu. Kromě toho šetření zjišťovalo, zda se lidé zajímají o informace o stavu životního prostředí a zda se v chování českých domácností objevují určité aktivity směřující k ochraně životního prostředí.

Jak ukazují výsledky většina obyvatel ČR je se stavem životního prostředí spokojena jak v místě, kde žije, tak i v zemi jako celku. Životní prostředí v místě svého bydliště vnímají bezmála tři čtvrtiny Čechů (74 %) příznivě, když 18 % z nich je s ním „velmi spokojeno“ a 56 % „spíše spokojeno“. Opačné hodnocení vyjádřila o málo více než čtvrtina dotázaných (26 %), z nichž 18 % je podle vlastních slov s životním prostředím v místě bydliště „spíše nespokojeno“ a 8 % pak dokonce „velmi nespokojeno“.

Již tradičně horší než hodnocení životního prostředí v místě vlastního bydliště je mínění o životním prostředí v České republice jako celku. Přesto i zde spokojenost vyjadřuje zřetelná, více než třípětinová většina (62 %) občanů, mezi kterými je 55 % „spíše spokojených“ a 7 % „velmi spokojených“. Opačný názor v šetření vyjádřilo 36 % dotázaných, z toho 32 % občanů je „spíše nespokojeno“ a 4 % jsou „velmi nespokojena“.

Stav životního prostředí v celé České republice hodnotí o něco pozitivněji lidé, kteří považují svoji životní úroveň za dobrou, a obyvatelé kraje Jihomoravského, Olomouckého a kraje Vysočina. Kritičtěji se pak k životnímu prostředí v ČR staví obyvatelé Středočeského a Moravskoslezského kraje a dotázaní označující svoji životní úroveň jako špatnou.

Spokojenost se stavem životního prostředí v místě bydliště vyjádřili častěji obyvatelé menších obcí a vesnic (do 2000 obyvatel) a lidé žijící v Jihočeském, Královehradeckém, Pardubickém, Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském kraji a v kraji Vysočina. Spokojenější byli také respondenti označující svoji životní úroveň jako dobrou. Nespokojenost naopak častěji pociťují obyvatelé Moravskoslezského a Ústeckého kraje, lidé žijící ve městech o velikosti od 30 do 80 tisíc obyvatel a dotázaní považující životní úroveň své domácnosti za špatnou.

Při srovnání aktuálních výsledků s posledním výzkumem realizovaným v květnu 2014 vidíme, že hodnocení životního prostředí v České republice se nijak nezměnilo, v místě svého bydliště ho však občané vnímají o něco kritičtěji (pokles pozitivního hodnocení o 4 procentní body). Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že v průběhu posledního desetiletí se hodnocení stavu životního prostředí v ČR zřetelně zlepšilo a výrazně se přiblížilo zatím vždy podstatně lepšímu hodnocení stavu životního prostředí v místě bydliště dotázaného. Spokojenost se stavem životního prostředí v celé ČR postupně v letech 2002 až 2004 rostla. Poté se v letech 2004 až 2006 pohybovala kolem polovičního podílu spokojených občanů. V roce 2007 došlo ke zřetelnému nárůstu spokojenosti českých občanů s životním prostředím v ČR a podíl spokojených se pohyboval mírně pod hranicí 60 %. V aktuálním výzkumu svoji spokojenost s životním prostředním v ČR vyjádřilo 62 % oslovených, což je potvrzením loňského maxima.

Pokud jde o hodnocení stavu životního prostředí v místě bydliště, kromě celkového pohledu na něj šetření podrobněji zjišťovalo i názory na některé jeho dílčí aspekty.

Jak ukazují výsledky zachycené v grafu 3, s výjimkou jediné položky – hustoty silničního provozu – ve všech zkoumaných aspektech životního prostředí v místě bydliště převažuje spokojenost. Nejlépe hodnocenými oblastmi v tomto směru jsou kvalita pitné vody (86 % spokojeno, z toho 33 % „velmi“, proti 13 % nespokojených) a dostupnost volné přírody (84 % spokojených, z toho 37 % „velmi“, proti 16 % nespokojených). Tři čtvrtiny (75 %) lidí hodnotí pozitivně čistotu okolní přírody, necelé dvě třetiny (64 %) jsou spokojeny s čistotou ovzduší a přibližně tři pětiny vnímají pozitivně i úroveň hluku (60 %) a čistotu povrchových vod (58 %). V případě hustoty silničního provozu, jak bylo poznamenáno výše, spokojení tvořili menšinu (40 %), zatímco nespokojenost v tomto ohledu vyjádřily téměř tři pětiny dotázaných (59 %), když přitom pětina (20 %) je podle vlastních slov „velmi nespokojena“.

Se všemi sledovanými aspekty životního prostředí v místě bydliště jsou častěji spokojeni lidé s dobrou životní úrovní, nespokojenost naopak častěji vyjádřili lidé hodnotící svou životní úroveň jako špatnou.

Velké rozdíly v názorech dále panovaly mezi obyvateli různě velkých obcí a různých krajů. Spokojenost s čistotou okolní přírody a ovzduší častěji vyjadřovali obyvatelé obcí do 2 tisíc obyvatel. Lidé žijící v obcích větších než 800 obyvatel, ale menších než 2 tisíce obyvatel jsou častěji spokojeni s dostupností přírody, čistotou povrchových vod i kvalitou pitné vody. Obyvatelé obcí a měst větších než 800 obyvatel, ale menších než 15 tisíc pak v místě svého bydliště příznivěji vnímají úroveň hluku. S hustotou silničního provozu jsou pak spokojenější lidé z obcí do 5 tisíc obyvatel. Nespokojenost s dostupností okolní přírody, čistotou ovzduší, úrovní hluku a hustotou silničního provozu byla častější ve velkých městech, zejména pak v Praze.

Čistotu okolní přírody a její dostupnost častěji pozitivně hodnotili obyvatelé kraje Jihočeského, Libereckého, Královéhradeckého, Jihomoravského a Vysočina. Obyvatelé těchto krajů a současně lidé žijící v kraji Pardubickém a Zlínském lépe hodnotí čistotu ovzduší. Čistotu povrchových vod více ocenili lidé žijící v kraji Plzeňském, Libereckém, Královéhradeckém, Pardubickém a Vysočina. Obyvatelé Vysočiny jsou rovněž častěji spokojeni s úrovní hluku a spolu s obyvateli Zlínského kraje také s hustotou silničního provozu. Ve všech sledovaných oblastech s výjimkou kvality pitné vody vyjadřovali nespokojenost častěji lidé žijící v Ústeckém a Moravskoslezském kraji.

Oproti situaci z května 2014, kdy proběhlo srovnatelné šetření naposledy, zůstalo hodnocení většiny sledovaných oblastí beze změny, případně byla změna statisticky nevýznamná. K mírnému nárůstu nespokojenosti došlo v oblasti čistoty ovzduší (nárůst podílu nespokojených o 4 procentní body) a čistoty okolní přírody (pokles podílu spokojených o 4 procentní body a odpovídající nárůst podílu nespokojených).

Z dlouhodobého hlediska je pak patrné zejména postupné zlepšování mínění veřejnosti o kvalitě pitné vody. Mírné zlepšení z dlouhodobého hlediska pozorujeme také v případě čistoty povrchových vod. Poměrně stabilní se po celou dobu sledování, tj. od roku 2004, jeví spokojenost s čistou okolní přírody a dostupností volné přírody.

Stav životního prostředí

Kromě otázek zaměřených na samotný stav životního prostředí šetření zjišťovalo i to, nakolik se lidé sami zajímají o informace týkající se životního prostředí v České republice.

Jak ukazují výsledky zájem o informace o stavu životního prostředí v ČR mají podle vlastního vyjádření přibližně tři pětiny (59 %) občanů, v tom 8 % se o tyto informace podle svých slov „rozhodně zajímá“ a 51 % se „spíše zajímá“. Dvě pětiny respondentů (40 %) naopak připustily, že se o tyto informace nezajímají, když 36 % zvolilo variantu odpovědi „spíše se nezajímám“ a 4 % „rozhodně se nezajímám“. Oproti roku 2014, kdy byla tato otázka v květnovém výzkumu respondentům položena naposledy, se celkový deklarovaný zájem o informace o stavu životního prostředí statisticky významně nezměnil.

Zájem o informace týkající se životního prostředí roste se stupněm dokončeného vzdělání respondenta nebo se zlepšujícím se hodnocením životní úrovně vlastní domácnosti. Informace o životním prostředí více zajímají ženy a lidi starší 60 let. Větší zájem dále projevují ti, kdo jsou nespokojeni se stavem životního prostředí v České republice jako celku.

Každodenní provoz domácnosti

CVVM se zajímalo o čtyři kategorie environmentálně šetrných aktivit: třídění odpadů, šetření vodou a energiemi, nákupní chování a omezování jízd autem.

Jak vyplývá z grafu 6, nejrozšířenější formou environmentálně šetrného chování je třídění odpadu, běžný odpad třídí vždy nebo alespoň často 87 % respondentů, nadpoloviční většina občanů (52 %) tak dokonce činí vždy. Čtyři pětiny oslovených (81 %) dále uvedly, že vždy nebo často třídí nebezpečný odpad, 45 % přitom takovýto odpad třídí vždy. Dohromady zhruba polovina populace (53 %) deklaruje, že s ohledem na životní prostředí vždy nebo často šetří energiemi a vodou (vždy tak ale činí jen 15 % občanů). Ostatní formy environmentálně šetrného chování jsou relativně méně časté. Téměř čtvrtina lidí (24 %) se hlásí k tomu, že nakupuje výrobky šetrné k životnímu prostředí, necelá pětina (18 %) uvádí, že vždy či často omezuje jízdy autem. Nákup biopotravin je rozšířen asi u 15 % populace.

Podrobnější analýza dat ukazuje, že četnost chování šetrného k životnímu prostředí se zvyšuje s rostoucím stupněm dosaženého vzdělání, všechny tyto aktivity se také častěji objevují u lidí s dobrou životní úrovní a s výjimkou omezování jízd autem také u žen. Respondenti starší 60 let výrazně méně často uváděli, že nakupují biopotraviny.

Od roku 2002 stoupal počet lidí, kteří třídí běžný a nebezpečný odpad, tento růst se ale zhruba v roce 2008 zastavil a zůstával až do roku 2014 víceméně stabilní. V aktuálním výzkumu došlo opět k mírnému nárůstu u obou zmíněných aktivit (o 4 procentní body). Naopak podíl dotázaných, kteří uvádí, že se při svých nákupech řídí tím, nakolik jsou výrobky šetrné k životnímu prostředí, spíše klesá, i když pokles oproti poslednímu šetření zde není statisticky významný. V porovnání s květnem 2014 došlo rovněž k mírnému poklesu (o 4 procentní body) podílu těch, kteří uvádí, že z důvodu ochrany životního prostředí vždy nebo často omezují jízdy autem. Podíl občanů, kteří se hlásí k nákupu biopotravin, zůstává od roku 2008, kdy byla tato položka do výzkumu zařazena poprvé, víceméně stabilní.

Čtěte také:

Výzkum: Většina Čechů je pro zachování nebo zvyšování podílu jádra na výrobě elektřiny, příznivců ale ubývá (9.6.2015)

Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) již dříve veřejnost informovala o velmi sporném právním stanovisku MŽP ve věci změny integrovaných povolení a jejich vztahu k novelizacím složkových zákonů. Ministerstvo životního prostředí vydalo v návaznosti na dotazy z praxe stanovisko k věci účinnosti změn zákona o odpadech týkajících se technického zabezpečení skládek po novele č. 229/2014 Sb.

Základní otázkou bylo, zda jsou změny účinné automaticky ihned po novelizaci složkového zákona, nebo po nutné aktualizaci doposud platného IPPC rozhodnutí, které tyto podmínky specifikuje.

MŽP je v předmětném stanovisku toho názoru, že změny jsou pro provozovatele platné a závazné automaticky po novelizaci složkového zákona (zákona o odpadech) i bez předchozí aktualizace předmětných podmínek v IPPC rozhodnutí. Toto stanovisko MŽP, které se nyní týká odpadů, však může být průlomovou negativní změnou v nastavení povolovacího procesu dle zákona o IPPC i pro jiné složky životního prostředí.

Věcí se zabýval i jeden z nejuznávanějších odborníků na právo životního prostředí, pan profesor a doktor práv Milan Damohorský. Ve svém stanovisku jednoznačně dovozuje, na základě právního výkladu většiny souvisejících aspektů, že MŽP ve věci skutečně nemá pravdu. Právní výklad MŽP je mylný. Další informace a předmětné stanoviska najdete na webu asociace ZDE.