Více času na podstatné


 

Přehled příspěvků - APROCHEM (k 15.2.2020)

Aktuální otázky nanobezpečnosti
prof. Ing. Vladimír Adamec, CSc., Vysoké učení technické v Brně
Prudký rozvoj nanotechnologií, zejména v posledních letech, vyvolává čím dále více otázky o jejich bezpečnosti. Vedle nesporně pozitivního významu může však docházet i k negativním vlivům na zdraví člověka i životní prostředí. Příspěvek seznamuje se stávajícím stavem v této oblasti a upozorňuje na nezbytnost sjednocení postupů pro hodnocení rizik a zajištění bezpečnosti nanomateriálů po celý jejich životní cyklus.
Dekontaminace z pohledu HZS ČR
Mgr. Adam Hendrych, MV-GŘ HZS ČR
V úvodní části příspěvku je představen základní přístup HZS ČR k dekontaminaci. Následuje podrobnější popis vybraných technických prostředků, kterými HZS ČR v současné době disponuje. Podstatná fakta budou v rámci prezentace průběžně ilustrována a okomentována prostřednictvím bohatého obrazového doprovodu.

Dynamika teploty vzduchu z pohledu environmentální bezpečnosti

RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, Doc. Ing. Bc. Hana Středová, Ph.D. a Ing. Tomáš Středa, Ph.D., MU v Brně

Změna klimatu se prokazuje prokazatelným oteplováním. Projevy teploty vzduchu jsou stále dynamičtější, roste nejen průměrná teplota vzduchu, ale také počty dnů s vysokými teplotami.  Vývoj teploty vzduchu od roku 1961 dokládá její zvyšování ve všech ročních obdobích, což  ovlivňuje další procesy v naší krajině, jako je oběh vody, výskyty sucha, vývoj vegetace. Proto je hodnocení environmentální bezpečnosti v ČR z hlediska nebezpečí přírodního zaměřeno i na teplotu vzduchu.

Eccotarp – operativní záchyt a řešení následků úniku nebezpečných látek
Klára Šitavancová, Metal Arsenal s.r.o.
Od roku 2010 vyvíjíme a prodáváme skládací produkty pro ochranu životního prostředí pro profesionály - Eccotarp. Naše výrobky hojně využívají záchranářské jednotky (zejména hasiči) po celé Evropě a nově i v Chile, Kanadě a USA. Jedná se o tvarově přizpůsobitelné záchytné vany a ostatní výrobky vyrobené z PVC se speciální povrchovou úpravou, které jsou odolné vůči ropným látkám, chemikáliím a kyselinám.
Díky své celosvětově jedinečné konstrukci jsou všechny výrobky složitelné, snadno skladovatelné a rychle připravené k použití.
Vyrábíme záchytné vany různých velikostí, posypové vozíky, záchytné trychtýře, kanalizační ucpávky, velkokapacitní nádrže, úkapové podložky a jsme výhradním distributorem tréninkových figurín Ruth Lee.
Jsme vlastníkem certifikátu kvality osvědčujícím QMS EN ISO 9001:2008 a naše výrobky jsou chráněny průmyslovými vzory.
HAZOPy a neHAZOPy
Ing. Lubomír Vacek, TLP, spol. s r.o.; prof. ing. František Babinec, CSc.
Studie HAZOP (zohledňuje odchylky, příčiny, následky) je označována jako silný nástroj k identifikaci rizika. V celé řadě zemí je HAZOP studie při analýze rizik přímo vyžadována legislativou.
Výsledky dosažené v průběhu studie do značné míry závisí na několika základních faktorech/ předpokladech.
- odborná způsobilost HAZOP týmu,
- dodržení základních principů metody HAZOP,
- cíl studie, výsledky studie.
Výsledky studie jsou důležité především v oblasti PZH a navazujících činnostech.
Příspěvek je věnován analýze dosahovaných výsledků u studií označovaných jako HAZOP.
Hodnocení environmentálních rizik v rámci prevence závažných havárií v ČR - současnost a budoucnost
Petr Trávníček, Luboš Kotek, Vysoké učení technické v Brně
Příspěvek bude zaměřen na popis současného stavu hodnocení environmentálních rizik v ČR. Následně budou uvedeny příklady ze zahraničí. Budou zmíněny přístupy ke stanovení přijatelnosti rizik havárií s potenciálem poškodit životní prostředí. Na závěr příspěvku budou uvedeny možné další postupy pro hodnocení environmentálních rizik v rámci PZH, které jsou aplikovatelné v prostředí České republiky.
Invakuace - způsob ochrany osob při havárii
Ing. Luboš Kotek, Ph.D., VUT v Brně; Prof. Ing. František Babinec, CSc., Risco; Ing. Petr Bulíček, UK; Doc. Ing. Petr Trávníček, Ph.D. MU v Brně
Zajištění bezpečnosti pracovníků u významných zdrojích rizika a obyvatel v jejich okolí představuje soubor opatření, mezi které patří také invakuace, tedy zajištění přesunu osob z míst ohrožených mimořádnou událostí do bezpečných vnitřních prostorů.
Článek představuje zkušenosti s analýzou rizika a plánem invakuace v ČR.
Jak dál v hodnocení rizik v oblasti public health
MUDr. Michael Vít, PhD.
Autor na základě zkušeností z terénu hodnotí pozitivní i negativní stránky hodnocení zdravotních rizik v praxi, uplatnění závěrů v řízení rizika, mezirezortní spolupráci, odbornost provádění hodnocení.
Kontejnerová energetická centra a externí přípojná místa
pplk. Ing. Jiří Rosenkranz, kpt. Bc. Martin Tilcer, Pavel Wrana, MV-GŘ HZS ČR
Kontejnerová energetická centra (KEC) jako nejmodernější mobilní zdroje proužívané v rámci Hasičského záchranného sboru pro řešení výpadků elektrické energie.
Externí přípojná místa pro napojení mobilních zdrojů elektrické energie. Provedení, standartizace.
Plánované rozšíření Kontejnerových energetických center.

Novelizujeme - novelizuješ?

Ing. Štefan Győrög, Krajský úřad Jihočeského kraje

Nekvalita právních předpisů velmi úzce souvisí také s procesem jejich přípravy a projednávání. Např. nekvalitní zákony jsou podle výsledků semináře Poslanecké sněmovny PČR na téma Hodnocení dopadů regulace (2019) důsledkem toho, že ministerstva nemají dostatek expertů, nepřikládají hodnocení regulace váhu a plní jen zadání od politiků.

Jako příklad lze uvést poslaneckou iniciativu novely zákona o prevenci závažných havárií, která byla sněmovně předložena již dne 29. 11. 2018, avšak dosud (31. 1. 2020) je zde stále "jen zaparkována". Zarážející navíc je, že jeho návrh k připomínkování rozeslalo pouze Ministerstvo vnitra, a to např. Policejnímu prezidiu, Odboru správních činností či Odboru voleb.

Jednostranný pohled úředníka, vykonávajícího státní správu na úseku prevence závažných havárií.  

Odpady a havárie

prof. RNDr. Pavel Danihelka, CSc., VÚBP, v.v.i., Regionální kancelář Ostrava

Prevence nehod s chemickými látkami včetně prevence závažných havárií je poměrně dobře zpracovaná problematika, avšak odpady mohou vykazovat obdobné nebezpečné vlastnosti jako NCHL, ale unikat pozornosti managementu rizik. Jednou z mála výjimek jsou odpady z hornické těžby v odkalištích, zahrnuté do Seveso III. Prezentace se tak věnuje několika případovým studiím, ve kterých došlo k haváriím s odpady v ČR, a upozorňuje na některé obecné problémy bezpečnosti s odpady souvisejícími.

Podíl právnických a podnikajících osob na minimalizaci rizik
pplk. Ing. Jiří Rosenkranz, kpt. Bc. Martin Tilcer, Pavel Wrana, MV-GŘ HZS ČR
Určené právnické a podnikající fyzické osoby by se měly aktivně podílet na minimalizaci rizik provozovaných objektů a nést odpovědnost za jejich bezpečný provoz. Širším zapojením určených právnických a podnikajících fyzických osob do přípravy na mimořádné události a krizové situace dojde ke snížení rizika vyplývajícího z jejich činnosti a k minimalizaci následků vzniklé mimořádné události nebo krizové situace.
Informace o projektu zaměřeném na prevenci závažných havárií v oblasti výbušnin, střeliva, munice a pyrotechnických výrobků
Ing. Martina Pražáková, doc. Ing. Tomáš Dosoudil, CSc., Ing. Vilém Sluka, Mgr. Linda Vachudová, Ing. Veronika Mikošková; všichni VÚBP, v. v. i., Praha
Příspěvek poskytne aktuální informace o cílech a způsobu řešení úvodních etap projektu Odborného pracoviště pro prevenci závažných havárií (OPPZH) VÚBP, v. v. i., který je zaměřený na specifikaci požadavků zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií v oblasti výroby a skladování výbušnin, střeliva, munice a pyrotechnických výrobků. Dosavadní praxe OPPZH ukázala, že je potřebné se na tuto oblast zaměřit a na existující metodické materiály navázat úzce zaměřenými materiály, které pro tuto specifickou oblast detailněji nastaví postupy plnění zákonných požadavků provozovatelů objektů v působnosti zákona o prevenci závažných havárií.
Rizika a havárie spojené s výskytem prašné frakce v průmyslu včetně praktických ukázek v Minilaboratoři
Miroslava Polášková, VVUÚ, a.s.
Příspěvek se věnuje specifikaci hlavních rizik spojených s výskytem prašné frakce v průmyslové praxi. Obsahuje výčet požárně technických a výbuchových parametrů společně s popisem jejich účelu. V závěru přednášky bude formou praktických ukázek demonstrováno vznícení vzorků prachu a řízený výbuch v uzavřeném prostoru.
Stavebně technické požadavky na stavby - Společensky významné objekty
pplk. Ing. Jiří Rosenkranz, kpt. Bc. Martin Tilcer, Pavel Wrana, MV-GŘ HZS ČR
Objekty vybavené vlastním náhradním zdrojem elektrické energie
Objekty vybavené vlastím přípojným místem pro náhradní zdroj elektrické energie.
Strategické priority ochrany obyvatelstva
pplk. Ing. Jiří Rosenkranz, kpt. Bc. Martin Tilcer, Pavel Wrana, MV-GŘ HZS ČR
Odolnost prvků kritické infrastruktury, připravenost právnických a podnikajících fyzických osob na mimořádné události a krizové situace a na jejich řešení včetně jejich užší spolupráce s odpovědnými orgány veřejné správy se zvýšeným podílem na realizaci konkrétních úkolů u subjektů představujících zvýšené riziko pro své okolí a připravenost obyvatelstva na mimořádné události.
Vyšetřování havárií
Bc. Miroslav Dítě, TLP, spol. s r. o.
Přístupy dozorových k vyšetřování havárií provozovatelů rizikových zařízení,  úloha znalců a činnost podnikových vyšetřovacích komisí
Využití virtuální a rozšířené reality v údržbě
doc. Ing. Michal Šimon, Ph.D., Ing. Konstantin Novikov, ZU v Plzni
Neustále můžeme pozorovat změny technologických, socioekonomických a kulturních rysů způsobených průmyslovými revolucemi. Do technologické oblasti řadíme také řízení údržby, kdy se přístup k údržbě v průběhu revolucí měnil z reaktivního na prediktivní. Místo pouhého opravování poruch se společnosti snaží tyto poruchy předvídat, přesto k nim často dochází a my musíme vědět, co dělat, když se vyskytnou. Hlavním cílem této práce je ukázat využití virtuální a rozšířené reality při řešení vzniklých problémů a dále představit moderní technologii a jejich využití v údržbě.
Zákulisí práce hydrogeologa, aneb jak číst hydrogeologické posudky
Mgr. Petr Nakládal
V praxi podpořené zákonem o geologických prací se setkáváme s dvojím typem geologů. První disponují technickým zázemím a svoje posudky opírají o data naměřená nebo pozorovaná v terénu. Druzí pouze opisují starší texty bez jakékoliv znalosti místních poměrů a tím zakládají na obtížně řešitelné problémy. V příspěvku bude vysvětlen rozdíl mezi kvalitní a nekvalitní prací geologů a hydrogeologů včetně způsobů jak tento rozdíl může poznat obyčejný úředník.

 

Přehled příspěvků - ODPADOVÉ FÓRUM (k 15.2.2020)

Aktuální hrozby zatížení prostředí pesticidy a  mikropolutanty a cesty vedoucí k jejich odstranění
Ing. Martina Siglová, Ph.D., Ing. Petr Beneš, Ph.D., Ing. Richard Ježdík, Ph.D., Ing. Miroslav Minařík
EPS biotechnology, s.r.o.

Příspěvek shrne aktuální hrozby zatížení životního prostředí pesticidy se zřetelem na podzemní, povrchovou a ptinou vodu. Bude zmíněn nejen aktuální stav dané problemtaiky v rámci ČR, ale  rovněž v zahraničí včetně cest vedoucích k odstranění mikropolutantů z vod.
Situace v ČR se stává kritickou zejména po roce 2017, kdy bylo evidovánovo již 152 oblastí zásobovaných pitnou vodou s nadlimitním výskytem pesticidích látek. Postižené oblasti jsou nyní zásobovány vodou, pro níž platí časově omezená výjimka schválená orgánem ochrany veřejného zdraví. Tento mírnější hygienický limit byl nejčastěji stanoven pro ukazatel acetochlor ESA (týká se 55 oblastí zásobujících celkem 254 739 obyvatel).  Pesticidní látky se tak staly prioritním polutantem pitných vod a předčily tak i dusičnany, které poprvé v historii ČR obsadily v roce 2017 až druhé místo (35 oblastí, 10 924 obyvatel).
Příspěvek shrne možné cesty nápravy této situace a zkušenosti společnosti EPS biotechnology, s.r.o. s výzkumnými projekty týkajícími se předmětné problematiky.
Anaerobní digesce biomasy hmyzu
Ing. Petra Wojnarová; Ing. Jiří Rusín, PhD, VŠB -TUO
Příspěvek uvádí výsledky testu biomethanového potenciálu vybrané biomasy hmyzu, konkrétně larev potemníka moučného (Tenebrio molitor). Substrát byl vybrán pro vysoký obsah tuků a bílkovin a snadný, finančně nenáročný chov. Substrát by se v budoucnu mohl potenciálně stát surovinou pro bioplynové stanice. Test vsádkové mezofilní jednostupňové anaerobní digesce probíhal po dobu 40 dnů a při třech různých zatíženích. Při počátečním zatížení 1,9 kgVS m-3 d-1 byla naměřena měrná produkce bioplynu ze sušiny substrátu 0,6872 mN3 kgTS-1 a měrná produkce methanu ze sušiny substrátu 0,4421 mN3 kgTS-1.
Analýza hořečnatých pojivových materiálů a jejich potenciální využití ve stavebním průmyslu
Bc. Anna-Marie Lauermannová, Doc. Ing., Ondřej Jankovský, Ph.D., VŠCHT Praha
Hořečnatá pojiva jsou alternativní surovinou k Portlandskému cementu. Potenciál těchto látek se skrývá v jejich specifických vlastnostech. Jejich výrobu lze považovat za méně energeticky náročnou, a tak i méně zatěžující životní prostředí oproti běžně využívaným pojivovým materiálům.
Cílem této studie bylo připravit dvě fáze Sorelova cementu, 3Mg(OH)2.MgCl2.8H2O (MOC-318) a 5Mg(OH)2.MgCl2.8H2O (MOC-518), a následně detailně analyzovat jejich fyzikální a chemické vlastnosti, především jejich fázové a chemické složení, tepelné vlastnosti a kinetiku jejich vzniku.
Cirkulární zemědělství v praxi
Ing. Marek Holba, Ph.D., Jakub Tobiáš, ASIO TECH, spol. s r.o.
Cirkulární ekonomika lze aplikovat i do zemědělských podmínek, kdy jako zdroj deficientního uhlíku v půdě lze využít alternativní zdroje, které jsou v současné době definovány jako odpady. Případová studie s aplikací odpadní kyselé syrovátky na zemědělskou půdu bude předmětem tohoto příspěvku.
Čištění spalin membránovými separačními procesy
Pavel Izak*, Andrea Žitková, Petr Stanovský,  ÚCHP AVČR, v.v.i.
Byl zkonstruován nový a unikátní přístroj pro testování neporézních membrán pro vlhké směsi plynů vzduch-SO2/CO2 [1]. Polymer s vnitřní mikroporozitou (PIM-TMN-Trip) vykazuje vynikající separační vlastnosti jak pro CO2 / N2, tak pro SO2/N2. Stanovená propustnost CO2 (s hodnotami v rozmezí od 16,5∙103 do 18∙103 Barrer, způsobená stárnutím materiálu) byla o něco nižší ve srovnání s literaturou [2]. Selektivita směsi plynů odpovídá ideální selektivitě s hodnotami mezi 2008 Robesonovou horní hranicí [2] a nedávno nově definovanou horní hranicí CO2/N2 pro čisté plyny [3]. Propustnost SO2 v modelové směsi vzduch-SO2 / CO2 byla velmi vysoká (28∙103 - 30 ∙103 Barrer) a selektivita směsného plynu SO2 / CO2 byla nízká (asi 1,8), ale srovnatelná s jinými novými membránami, které prokázaly dobré separační vlastnosti pro separaci CO2 [4]. Vliv nástřikového  tlaku na propustnost CO2 nebo SO2 byl shledán zanedbatelný. Získané výsledky v podmínkách separace směsného plynu ukazují slibný potenciál membrán PIM-TMN-Trip pro efektivní čištění spalin.
Experimentální studie uvolňování iontů z kovových součástek používaných v plastových rozvodech vody
Mgr. Ing. Lubomír Prokeš, Ph.D., doc. Mgr. Pavel Sťahel, Ph.D., Masarykova Univerzita; Ing. Zuzana Kolářová Rašková, Ph.D., FV-Plast s.r.o.
Kvalita vody bývá často ovlivněna uvolňováním iontů kovů z kovových komponent v rozvodu vody. Klíčovou roli v tomto procesu hrají především její vlastnosti, zejména hodnota pH a také obsah některých anorganických složek. V příspěvku je sledováno vymývání vybraných prvků (Cu, Zn, Ni, aj.) z kovových součástek (přírub, fitinků, spojek) implementovaných v plastových rozvodech vody do destilované vody i do modelových roztoků.
Hodnocení stability procesu anaerobní digesce pomocí parametru rozpuštěný vodík
Ing. Daniela Platošová, Ing. Jiří Rusín, Ph.D., VŠB-TU Ostrava, Institut environmentálních technologií
Příspěvek uvádí výsledky laboratorního experimentu mezofilní jednostupňové anaerobní digesce provedeného s cílem ověřit možnost brzkého odhalení nestability procesu a přetížení reaktoru pomocí vyhodnocování průběhu koncentrace rozpuštěného vodíku jakožto ústředního meziproduktu. Proces mezofilní digesce byl veden v bubnovém rotačním bioreaktoru Terrafors IS po dobu 140 dnů. Substrátem dávkovaným v pracovních dnech byly zbytky jídel z univerzitní jídelny. Koncentrace rozpuštěného vodíku měřená pomocí amperometrického mikrosenzoru se pohybovala v rozmezí 0.010-0.425 mg dm-3. Hodnocena byla korelace koncentrace vodíku s dalšími parametry jako např. koncentrací organických kyselin. Výsledky potvrdily velmi nízkou hranici koncentrace vodíku, při které již dochází k přetížení mikrobiální kultury, zejména methanogenů. Amperometrický senzor se ukázal být spíše nevhodným pro provozní aplikaci z důvodu nedostatečné citlivosti a krátké životnosti. Testován byl nově navržený poměr parametrů rozpuštěný vodík / neutralizační kapacita, ale neosvědčil se lépe než zavedený indikátor stability FOS/TAC.
Hydrogen sensor development
Tomáš Moucha, Václav Linek, Tomáš Kracík, University of Chemistry and Technology; Adam Bouřa, Czech Technical University in Prague
In the era of the expansion of hydrogen use, its concentration measurement becomes more important. We further focus on one of the H2 concentration measurement purposes. To keep optimal process conditions in the primary cooling circuit of nuclear power plants, various chemical species are dosed in. Among the species the concentration of which is monitored in primary coolant, belong oxygen and hydrogen. While a plenty of companies offer oxygen sensors suitable for the measurement in rimary coolant, the hydrogen sensor, really selective to H2 concentration, is offered by only one company. It is worth, therefore, accomplishing the development of hydrogen sensor, which begun at UCT Prague at 1990's and, after several successful measurements in nuclear power plant, interrupted due to fateful events in the research team. We introduce here the results of the first part of contemporary work of the Mass transfer laboratory based on new technologies but using the experience from 1990's. Having at disposal modern functional sample to measure both oxygen and hydrogen concentrations we would like to cooperate with an industrial partner to finalize the development of prototypes and start the production of monitoring units.
 
Identifikace nečistot v oxidu uhličitém pro s CO2 okruhy
Ing. Eliška Purkarová, Ing. Alice Vagenknechtová, Ph.D., Ing. Viktor Tekáč, Ph.D., doc. Ing. Tomáš Hlinčík, Ph.D., VŠCHT Praha
Se zvyšující se spotřebou energie jsou vyvíjeny inovativní technologie pro její získávání. Využití superkritického oxidu uhličitého v energetických okruzích je jedním z postupů, který může vést k zefektivnění procesu výroby energie. Pro daný účel je klíčové, poskytnout CO2 o velmi vysoké čistotě. Příspěvek se zabývá identifikací nežádoucích nečistot (H2O, O2) přítomných ve velmi nízkých koncentracích, v průmyslově vyráběném CO2 a naznačuje možné způsoby jejich odstranění.
Implementace oběhového hospodářství v oblasti nakládání s odpady v rámci strategického plánování
Ing. Jaroslav Pluskal, Ing.  Vlastimír Nevrlý, Ing. Radovan Šomplák, Ph.D., Ing. Veronika Smejkalová - VUT Brno
Zavádění prvků oběhového hospodářství do systémů nakládání s odpady má za cíl především zvýšit materiálové využití odpadů a omezit skládkování. Základním pilířem je větší efektivita separovaného sběru odpadů u občanů. Veškerý separovaný odpadu však není možné (technicky nebo ekonomicky) recyklovat, tj. využít materiálově. Příspěvek se zabývá optimálním nastavením míry separace s vazbou na následné nakládaní s přihlédnutím na environmentální a ekonomické dopady.
Inovačné technológie na JZ TSÚ RAO
Ing. Róbert Horúcka, Jadrová a vyraďovacia spoločnosť, a. s.
V príspevku seminára RÁDIOAKTÍVNE ODPADY bude predstavená činnosť Jadrovej a vyraďovacej spoločnosti (JAVYS, a.s.) a jedno z jej dôležitých poslaní – nakladanie s rádioaktívnymi odpadmi (RAO). Nosnou časťou pri vykonávaní tejto činnosti je prevádzkovanie jadrového zariadenia Technológie na spracovanie a úpravu RAO (TSÚ RAO). Súčasťou prevádzkovania jadrového zariadenia je aj príprava a zaradenie inovačných technológií, zohľadňujúcich nové požiadavky pomocou vhodných metód v procese nakladania s RAO (spracovanie sypkých RAO, spaľovanie, pretavba kovových RAO). Cieľom procesu je dosiahnuť optimálnu formu pre veľmi nízko a nízko aktívne RAO, spĺňajúcu požiadavky na ich bezpečné spracovanie a konečné uloženie.
Inovativní řešení odpadového hospodářství pro mikroregiony
Ing. Jan Krišpín, EVECO Brno, s.r.o.
Současná situace nakládání s odpady v České republice je charakteristická velmi pomalým posunem ve vyšších úrovních hierarchie nakládání s odpady a to zejména z důvodu zaměření se na velké projekty. Příspěvek se zabývá koncepčním řešením odpadového hospodářství mikroregionu, které doplňuje třídicí linku na separovaný plast o zařízení na energetické využití materiálově nevyužitelných výmětů EVECONT a dále doplněním ČOV o zařízení na sušení a vypalování kalů s cílem produkovat minerální materiál bohatý na biodostupnou složku fosforu.
Jaderná fúze a její odpadní materiály
Ing. Jaroslav Stoklasa, Ph.D., Ing. Bc. Lucie Karásková Nenadálová, Ph.D., Centrum výzkumu Řež
Zdůrazněna specifičnost radioaktivních odpadů, které vznikají během provozu zařízení sloužících k výzkumu a uskutečnění jaderné fúze. Uvedeny základní části zařízení a druhy odpadů, které mohou přicházet v úvahu z hlediska časové osy. Naznačeny předpokládané úpravy materiálů pro recyklaci a ukládání.
Metody odsiřování bioplynu ve firmě ENRESS
Ing. Libor Baraňák Ph.D., Doc. Bačiak Miroslav Ph.D. ENRESS s.r.o.
Bioplyn produkovaný v zemědělských bioplynových stanicích se nejčastěji používá v kogeneračních motorech. Tato zařízení umožňují současnou výrobu elektřiny a tepla. Je však třeba si uvědomit, že před přeměnou na energii je nutné řádně vyčistit plyn přiváděný do motoru. Důvodem je skutečnost, že bioplyn je nasycen vodní párou a může obsahovat stopová množství sirovodíku (H2S). Kombinace těchto dvou plynů společně vede k tvorbě kyseliny sírové, která negativně ovlivňuje nejen motory, ale také další komponenty zařízení bioplynové stanice.
Možnosti odstranění fosforu na komunálních čistírnách odpadních vod
Ing. Iveta Kotzurová, Ing. Marek Holba, Ph.D., ASIO TECH
V současné době je srážení a zvýšené biologické odstraňování fosforu jsou jedinými způsoby odstranění fosforu z odpadních vod. Vzhledem ke zvyšujícím se cenám fosforových komodit je vhodné uvažovat o recyklacích fosforu, kdy jedna z možností nabízí odstranění fosforu formou sorpce a jeho následnou recyklaci z eluátu. Srovnání několika sorbentů na sorpci fosforu z komunálních odpadních vod bude předmětem příspěvku.
Možnosti optimalizace kyselé extrakce kovů z popílku ze ZEVO
Ing. Mgr. Ekaterina Korotenko, Ing. Michal Šyc, Ph.D, Ing. Pavel Krystyník, Ph.D., doc. Dr. Ing. Petr Klusoň, ÚCHP AV ČR; Ing. Josef Jadrný, TERMIZO a.s.; Ing. Pavel Mašín, Ph.D., Dekonta a.s.
Popílek z energetického využití odpadů (ZEVO) představuje sekundární zdroj pro recyklaci kovů. Získávání kovů z popílku je možné pomocí technologie FLUWA, která je nainstalována na TERMIZO Liberec. Jedná se o hydrometalurgický proces založený na kyselé extrakci popílků pomocí technologické vody z čištění spalin. V rámci dosavadního výzkumu byla provedena analýza stavu technologie FLUWA v TERMIZO. Příspěvek představí možnosti optimalizace kyselé extrakce kovů z popílku ze ZEVO v provozu TERMIZO Liberec.
Možnosti využití hydrodefluorace pro zvýšení biologické odbouratelnosti reziduí polyfluorovaných léčiv a pesticidů
Doc. Ing. Tomáš Weidlich, Ph.D., Ing. Barbora Kamenická, Bc. Vít Nýdrle, Univerzita Pardubice
V příspěvku bude diskutována možnost chemické degradace obtížně biologicky odbouratelných aromatických sloučenin s vázanou trifluormethylovou skupinou, které se široce využívají jako moderní léčiva a pesticidy, což vede k jejich výskytu ve vypouštěných vodách. Tyto látky se řadí díky své vysoké biologické aktivitě mezi tzv. mikropolutanty. Pro jejich rozklad na příslušné biologicky mnohem lépe odbouratelné produkty je možné použít redukční proces, tzv. hydrodefluoraci.

Možnosti využitia komunálneho odpadu a jeho foriem

Technologické systémy zhodnotenia odpadu z pohľadu praktických aplikácií

Ing. Robert Procházka, Ing. Zdenek Donoval, doc. Ing. Maroš Korenko, PhD., Katedra kvality a strojárskych technológií, Technická fakulta, SPU v Nitre

Komunálny odpad a jeho všetky súvisiace formy je fenomén, ktorý potrebujeme riešiť nielen z hľadiska jeho hromadenia zvyšujúcou sa spotrebou, ale aj z dôvodu vyčerpanosti a neobnoviteľnosti vstupných surovín, využívaných či už vo výrobnom procese alebo v energetike. V posledných rokoch evidujeme jeho stúpajúcu tendenciu a produkciu, čo súvisí nielen so stúpajúcou životnou úrovňou, ale hlavne so stále minimálnymi schopnosťami efektívne využiť všetky možnosti jeho využitia a spracovania pre zabezpečenie cieľov cirkulárnej ekonomiky.

Z pohľadu bežného človeka je najvýznamnejším druhom odpadu - komunálny odpad. Tvoríme všetci bez ohľadu na náš spoločenský status, bohatstvo či vzdelanie. Tvoríme ho pri bežných činnostiach, v domácnosti, práci alebo škole a je to jeden z mála druhov odpadu, ktorého tvorbu môžeme obmedziť vlastným zodpovedným prístupom.

Cieľom práce je popísať súčasné možnosti aplikácie technologických postupov zhodnocovania, ukázať hlavné trendy s popisom hlavných parametrov jednotlivých procesov z pohľadu technologickej spoločnosti, ktorá je aktívna práve v praktických realizáciách na slovenskom a českom trhu.

Multibodové měření vodivosti podzemních vod v puklinovém prostředí
Ing. Petr Polívka, Ing. Pavel Kůs, PhD.
Ukládání RAO se předpokládá ve stabilních geologických formací. Systém hlubinného úložiště (HÚ) se skládá z přírodních (horninový masív) a inženýrských (ukládací obalový soubor, bentonit apod.) bariér. V konceptu ČR se jako horninové prostředí předpokládá granitická geologická formace. Pro hodnocení bezpečnosti a proveditelnosti HÚ je nutné znát řadu charakteristik. Jedním z parametrů  je sledování měrné vodivosti podzemních vod v puklinovém prostředí granitů.
V běžném praxi se měření vodivosti vodných roztoků provádí pomocí konduktometru. Plocha elektrody má velikost obvykle okolo 1 cm2 a je určená pro objemy v jednotkách až desítkách mililitrů. Náplní řešení projektu bylo měření měrné vodivosti v systému v podstatně menších objemech v řádu mikrolitrů. Byla vyvinut elektroda pro měření měrné vodivosti a současně měřící system pro kontinuální multibodové měření. Z lomu byl dopraven a naformátován granitový kvádr, ve kterém byla vytvořena puklina. Do bloku byly vyvrtány otvory pro umístění elektrod.  Byly provdeny stopovací experimenty s nástřikem roztoku o  KCl o měrné vodivosti od 1 až do 1200 µS.cm-1 .
Naměřená data slouží pro charakterizaci šíření nesorbujících kontaminantů v puklinovém prostředí v podmínkách HÚ. Data byla použita pro návrh matematického modelu v reálných podmínkách.
Nakladanie s kuchynským a reštauračným odpadom v praxi
doc. Ing. Emília Hroncová, PhD., prof. Mgr. Juraj Ladomerský, CSc., European Science and Research Institute; Ing. Ján Bolek, Peter Bolek - EKORAY
Prevádzkovateľ kuchyne, ktorý je pôvodca biologicky rozložiteľného kuchynského a reštauračného odpadu je podľa § 83 zákona č. 79/2015 Z. z. o odpadoch zodpovedný za nakladanie s ním. Jeho povinnosťou je zaviesť a zabezpečiť vykonávanie triedeného zberu pre biologicky rozložiteľný kuchynský odpad a reštauračný odpad. Cieľom je ukázať reálnu možnosť zberu kuchynského a reštauračného odpadu v menšom meste, spôsob a nakladanie s ním.
Nakládání s radioaktivními odpady ve společnosti ÚJV Řež, a. s.
Martin Strejc, ÚJV Řež, a. s.
ÚJV Řež, a. s. (dříve Ústav jaderného výzkumu Řež) zpracovává a upravuje k bezpečnému uložení více než 90 % institucionálních radioaktivních odpadů (RAO) vznikajících v ČR. Likvidaci RAO, od převzetí od původců, jejich zpracování a úpravu, až po předání k uložení, zajišťuje oddělení Centrum nakládání s RAO. Centrum je držitelem potřebných povolení SÚJB a disponuje pokročilými technologiemi pro likvidaci pevných i kapalných RAO. V letech 2011 až 2014 prošlo celkovou rekonstrukcí, včetně instalace nových technologií zpracování kapalných RAO zahušťováním a dekontaminace pevných RAO abrazivním otryskáváním kovovou drtí.
Odstraňování Flufenamové kyseliny jako modelového polyfluorovaného kontaminantu z vod adsorpcí na biochar a vliv impregnace sorbentu iontovými kapalinami na účinnost odstranění
Ing. Barbora Kamenická, Bc. Pavel Matějíček, Bc. Vít Nýdrle, doc. Ing. Tomáš Weidlich, Ph.D., Univerzita Pardubice
V současné době rostou emise perzistentních polyfluorovaných organických sloučenin (PFC) do vod a proto je nutno hledat efektivní a hospodárné metody jejich odstranění. Klasické metody odstraňování PFC z vod zahrnují adsorpci na aktivní uhlí. Vzhledem k ceně aktivního uhlí byly testovány levnější alternativní sorbenty – např. biochar. V této práci byla studována adsorpce Flufenamové kyseliny na uhlíkatý sorbent biochar a možnost navýšení sorpční kapacity tohoto sorbentu pomocí komerčně dostupných iontových kapalin.
Paradox boje proti mikroplastům
Ing. Jakub, Fojt, doc. Ing. Ph.D., Jiří, Kučerík, Fakulta Chemická, VUT Brno
V posledních letech rezonuje společností téma plastů spojené s uvolňováním vzniklých mikroplastů do životního prostředí. Díky tomu jsou výrobci plastů nuceni měnit ověřené materiály a technologie za takové, u nichž se předpokládá, že problém s mikroplasty vyřeší. Jsou však tato řešení opravdu efektivní a nepřináší v konečném důsledku více škody než užitku?
Mikroplasty se do životního prostředí mohou dostat z výrobků, kde jsou přítomny jako aditiva (primární mikroplasty) nebo mohou vznikat postupně oděrem nebo rozpadem plastových produktů (sekundární mikroplasty). Častou strategií předcházení tvorby sekundárních mikroplastů je nahradit konvenční plasty plastem biodegradabilním nebo kompostovatelným. V ideálním případě má tedy v přírodě nebo v kompostu dojít k mineralizaci plastu na oxid uhličitý a vodu. Tyto materiály většinou disponují certifikáty (např.: Vincotte) potvrzující jejich rozložitelnost. Pro zisk těchto certifikátů je nutné splnit kritéria dané laboratorním testem řídícím se některou z mezinárodně uznávaných norem (ISO, ASTM, OECD, …). Problémem ale je, že tyto normy mají mnohdy velmi obecně definované podmínky testů biodegradability a zřídka odpovídají podmínkám reálnému prostředí. Přitom proces biodegradace vyžaduje specifické podmínky, které jsou málokdy v životním prostředí splněny, a tak může dojít k významnému zpomalení biodegradace nebo až jejímu zastavení. Díky tomu se produkt nejenže nerozloží, ale svým rozpadem významně přispěje ke vzniku tolik diskutovaných mikroplastů. Při tom nápis „biodegradovatelné“ na produktu může zmást spotřebitele, který v domnění neškodnosti výrobku nevyhledá odpadkový koš a produkt po použití ponechá v přírodě. A i v případě vyhození do koše není vyhráno. Doslova se nabízí Nerudovská otázka „Kam s ním?“. Do žlutého kontejneru ne, recyklační linky nejsou připraveny na přísun nových a neznámých materiálů, takže by se mohlo stát, že takový jeden kelímek zničí stovky kilogramů recyklovaného plastu. Do bioodpadu se bohužel také nehodí, protože certifikát kompostovatelnosti značí kompostovatelnost v průmyslových kompostárnách, kde probíhají procesy za kontrolovatelných podmínek. V zahradním kompostéru jsou tyto podmínky těžko dosažitelné, a proto nedochází k celkové mineralizaci. Navíc, velké kompostárny tento kelímek raději vyřadí, protože k jeho rozložení je vyžadován delší čas, než běžně kompost k dozrání potřebuje. Ve výsledku tedy takovýto kelímek doputuje v lepším případě buď do spalovny nebo na skládku. Další oblíbenou metodou je nahradit plast jiným materiálem, například papírem. Výroba papíru je ale náročná na suroviny i energii. Na finální produkt je potřeba více materiálu, a i tak nedosahuje parametrů srovnatelných s plastovou alternativou. Otázkou ale je, zda lze použitím papíru dosáhnout snížení produkce mikroplastů. Při recyklaci starého papíru, který je nejčastěji výchozí surovinou pro tyto produkty, se se starým papírem dostává do výroby také plastový odpad (folie, izolepy, zapomenuté plastové obaly v krabicích, …), který je mnohdy nemožné vytřídit, a tak je plast rozemlet na mikroplasty i se starým papírem. Mikroplasty se potom do přírody mohou dostat přímo z vody nebo papírenských kalů, ale také přímo z papíru. Vždyť každý recyklovaný papír se dříve nebo později stane papírem toaletním, který se přes ČOV dostane do životního prostředí….
Použití biotricklingu pro odstraňování zápachu
Ing. Karolína Keprtová, Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT Praha
Průmysl, ačkoliv je legislativně limitován, emituje do životního prostředí široké spektrum látek. Mezi takové patří látky obtěžující zápachem, jejichž problematika je značně komplikovaná, vzhledem k náročné specifikaci a jejich subjektivnímu vnímání. Tyto látky mohou představovat zdravotní riziko a snižují kvalitu života obyvatel postižených lokalit. Složení emisí zápachu se odvíjí od průmyslového odvětví. Zápach produkovaný zařízeními potravinářské výroby je obvykle směsí organických a anorganických látek. V této směsi mohou být obsaženy sloučeniny síry a/nebo dusíku, aldehydy, ketony, alkoholy nebo merkaptany a VOCs. Většina těchto látek je snadno biodegradabilní. Z tohoto důvodu se jako ekonomicky přijatelné řešení problémů se zápachem používají biologické technologie jako např. biofiltry, bioscrubbery a biotrickling filtry. Tento projekt ověřil možnost aplikace biotricklingu pro odstranění emisí látek způsobujících zápach vznikajících zpracováním vedlejších živočišných produktů.
Problematika halogenů při recyklaci odpadních plastů
Ing. Marek Staf, Ph.D., VŠCHT Praha
Příspěvek shrnuje možná rizika plynoucí ze zpracování odpadních polymerů obsahujících zejména halogenované zpomalovače hoření a další sloučeniny halogenů. Mimo jiné je diskutován problém s nadlimitními obsahy sledovaných látek v některých výrobcích z recyklovaných surovin. V experimentální části je popsána pyrolýzní aparatura a samostatná aparatura navržená na odstraňování halogenů z primárního pyrolýzního plynu. Pyrolýza je uvažována jako alternativa v případě problematických odpadních plastů.
Problematika recyklace stavebního sádrokartonového odpadu
Ing. Zdeněk Prošek, doc. Pavel Tesárek, Ph.D., Ing. Hana Sekavová, ČVUT v Praze
Problematiky recyklace stavebního sádrokartonu je celosvětový problém, který souvisí i se stále rostoucí oblibou v suché výstavbě. V rámci spolupráce společností KNAUF Praha a LAVARIS a ČVUT v Praze (Fakulta stavební a UCEEB ) je vyvíjena linka na recyklaci sádrokartonového odpadu, který vzniká při výrobě sádrokartonových desek v závodu Počerady. V rámci řešení projektu byly provedeny i pilotní pokusy s recyklací stavebního odpadu. Z dílčích výsledků je patrné, že recyklace stavebního SDK možná je, ale výrazně komplikovanější než zpracování SDK jen z výroby. V příspěvku jsou popsány praktické a technologické problémy spojené s recyklací stavebního SDK odpadu a to i s pohledu na současnou legislativu.
Prognóza produkce bioodpadu
Ing. Veronika Smejkalová, Ing. Radovan Šomplák, Ph.D., Ing. Vlastimír Nevrlý, Ing. Jaroslav Pluskal, Vysoké učení technické v Brně; Ing. George Karra´a, Ph.D., LAVARIS s.r.o.
V posledních letech dochází k významnému nárůstu produkce bioodpadu vlivem změny legislativy. Představená prognóza produkce této frakce odpadu zohledňuje změnu trendu v historických datech. Přístup vychází z myšlenky teorie kredibility, kdy predikovaná hodnota kombinuje individuální a kolektivní informaci jednotlivých producentů odpadu. Touto cestou je možné prognózovat produkci bioodpadu také u producentů, u kterých se nárůst separace doposud neprojevil v historických datech.
Příklad zvýšení produkce bioplynu a methanu aplikací biouhlu připraveného z digestátu do anaerobního fermentoru
Ing. Jiří Rusín, Ph.D.; Dr. Panagiotis Basinas, Ing. Markéta Bouchalová, Ph.D.; Ing. et Ing. Kateřina Chamrádová, Ph.D., VŠB - TUO
Předložený příspěvek uvádí výsledky testů produkce bioplynu a methanu vsádkovou jednostupňovou mezofilní anaerobní digescí. Pro tento test byly vybrány dva substráty, a to slepičí trus a biouhel. Biouhel byl připraven z tuhé fáze digestátu získaného ze zemědělské bioplynové stanice Pustějov II (Zemspol Studénka a.s.). Samotný slepičí trus byl vyhodnocen jako středně vhodný značně dusíkatý substrát, proto bylo vyzkoušeno přidání biouhlu, jakožto podpůrného materiálu, připraveného při třech různých teplotách pyrolýzy (500ºC, 400ºC a 300ºC). Porovnáním naměřených hodnot měrné produkce CH4 ze substrátů s měrnými produkcemi CH4 ze směsí, vypočtenými váženým průměrem dle podílů substrátů, celkových sušin a substrátových produkcí methanu, bylo zjištěno, že směs s biouhlem připraveným při 500°C výhodná nebyla, ovšem směs s biouhlem připraveným při 400°C poskytla o 17 % vyšší měrnou produkci CH4, než bylo očekáváno. Směs s biouhlem připraveným při 300°C poskytla o 30 % vyšší měrnou produkci CH4, než bylo očekáváno.
Recyklace pracích vod z výroby viskozních vláken
Ing. Libor Dušek, Ph.D., prof. Ing. Mikulášek Petr, CSc., Ing. Petr Herink, Univerzita Pardubice
Příspěvek je věnován čištění odpadních vod z výroby viskózních vláken zatíženích emisemi zinku (jeho koncentrace dosahuje 8 - 90 mg) a dále vysokými hodnotami CHSK (7 - 20 g/l) respektive TOC (2,5 - 3,1 g/l). Během regenerace pískových filtrů a iontoměničových kolon vzniká značné množství odpadních promývacích vod, které představují zátěž pro životní prostředí. Organická matrice tvořila jak pevný, tak i rozpuštěný podíl a proto byla pro předúpravu vod použita filtrace. Ta sama o sobě snížila organické znečištění o cca 40 - 50% v závislosti a porozitě použitého filtru. Předupravená odpadní voda byla dále oxidována pomocí Fentonovy oxidace, kdy byl použit 30 % peroxid vodíku a elektrochemicky generovaný katalytický Fe2+ ion v molárním poměru 1:10 a 1:100. Fentonova oxidace se ukázala jako vysoce účinný nástroj pro snížení CHSK i TOC již během 5 - 7h trvání oxidace, kdy bylo dosaženo poklesu CHSK až o 95 % a TOC o 83 - 91 %. Zajímavou možnost zvýšení účinnosti rovněž přinesla regenerace katexových kolon odpadní kyselinou sírovou, což zvýšilo jejich  užitnou kapacitu v případě náplně ionexu Lewatit Mono Plus S108 pro záchyt Zn2+ o cca 25 %.
Sběr a následné zneškodnění regulovaných látek na konci životnosti používaných v požární ochraně
Ing. Aleš Kovář, EAF protect s.r.o.
Odborný sběr regulovaných látek v zařízeních na konci životnosti používaných v požární ochraně.
Následné zneškodnění regulovaných látek v zařízeních na konci životnosti používaných v požární ochraně.
Odborný sběr fluorovaných skleníkových plynů v zařízeních na konci životnosti používaných v požární ochraně.
Recyklace a regenerace regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů.
Stabilizace popílků ze ZEVO s mokrým čištěním spalin vápennou vypírkou
Ing. Michal Šyc, Ph.D., Ing. Ekaterina Korotenko, Ústav chemických procesů AV ČR, v.v.i.; Ing. Lukáš Grič, CHEMCOMEX, a.s.; Ing. Tomáš Baloch, Pražské Služby, a.s.; Ing. Pavel Drápela, Plzeňská Teplárenská, a.s.
Popílek z mokrého čištění spalin vápennou vypírkou je komplikovaný a komplexní odpad nebezpečného charakteru. Environmentální politika EU se v současné době zaměřuje na snižování jejich produkce či odstraňování jejich nebezpečných vlastností. Nebezpečné vlastnosti popílků pocházejí obvykle z vysokého podílu rozpustných solí, přítomnosti těžkých kovů a v některých případech i persistentních organických polutantů (POP). Příspěvek představí možnosti jejich stabilizace s ohledem na odstranění nebezpečných vlastností či možnosti jejich využití.
Stavební práce a znečištění ovzduší
Jáchym Brzezina, ČHMÚ Brno
Stavební práce probíhají v podstatě stále a téměř všude. Kromě žádoucího cíle však s sebou nesou i jisté nežádoucí dopady. Jedním z nich je i negativní vliv na kvalitu ovzduší. V některých případech můžou být tyto následky v některých lokalitách zcela dominantní, jak jsme se mohli přesvědčit na dvou příkladech z nedávné doby v Brně.

Termická depolymerizace jako možnost materiálového využití odpadních pneumatik

Ing. Lászlo Farkaš, DRON Industries, s.r.o., SR; Ing. Miroslav Veverka, Ing. Jakub Štofko, Ing. Vladimír Kostka, KOVOPROJEKTA Brno, a.s.

Použité pneumatiky vytvářejí velkou ekologickou záťěž. DRON Industries vyvinulo technologii, která efektivně zpracovává tento zatěžující odpad.
DRON Industries byla založená v roku 2001 s cílem vývoje environmentálně a ekonomicky rentabilní technologie. Táto technologie zhodnocuje odpadové pneumatiky. Táto inovativní technologie získala v roku 2011 oceněni „Zlatý mravec“ v kategorii inovativní řešeni. Společně s firmou Kovoprojekta aktuálně pracuje na rozšíření této technologie mimo domovský závod a řeší ideální uspořádání této technologie, minimalizaci provozních nákladů a další možnosti zpracování produktů jako druhotné suroviny.
Ukládání jaderných odpadů
Ing. Bc. Lucie Karásková Nenadálová, Ph.D., Ing. Jaroslav Stoklasa, Ph.D., Centrum výzkumu Řež
Příspěvek se zabývá problematikou jaderných úložišť, popisuje současnou fázi vývoje hlubinného úložiště RAO, která směřuje k zúžení počtu kandidátských lokalit a současné výzkumné aktivity v oblasti ukládání RAO.
V článku je řešena komplexní problematika ukládání RAO, jednak z pohledu výstavby hlubinného úložiště a jejich vlivů na obyvatele, životní prostředí, tak i z hlediska uchovávání a předávání informací budoucím generacím.
Unikátní vlastnosti vrstevnatých anorganických materiálů
Doc. Ing. Ondřej Jankovský, Ph.D., VŠCHT Praha
Vrstevnaté anorganické materiály vykazují řadu unikátních vlastností. Tento příspěvek bude zaměřen zejména misfitové kobaltity s termoelektrickými vlastnostmi, na supravodivé kupráty a na materiály na bázi grafenu a jeho derivátů.
Velká výzkumná infrastruktura ENREGAT má za sebou 1. rok  činnosti
Ing. Barbora Grycová, Ph.D., prof. Ing. Lucie Obalová, Ph.D, IET VŠB - TU Ostrava
ENREGAT umožňuje interdisciplinární výzkum v oblasti energetického využití odpadů včetně redukce vznikajících emisí. Uživatelé infrastruktury mají jedinečnou možnost laboratorně vyvíjený proces demonstrovat rovněž v poloprovozním měřítku. Díky cílené podpoře MŠMT je velká výzkumná infrastruktura ENREGAT k dispozici v režimu otevřeného přístupu pro širokou vědeckou komunitu od ledna 2019. Využití infrastruktury ENREGAT vedlo k dosažení řady zajímavých výsledků publikovaných v 63 článcích v odborných impaktovaných časopisech, sbornících, závěrečných pracích aj.
Verification of ecological safety of waste tires
RNDr. Klára Kobetičová, Ph.D., Ing. Jan Fořt, Ph.D., Assoc. Prof. Ing. Martin Böhm, Ph.D., Department of Materials Engineering and Chemistry, Faculty of Civil Engineering, Assoc. Prof. Mgr. Jana Nábělková, Ph.D. Department of Sanitary and Ecological Engineering, Prof. Robert Černý, DrSc., Department of Materials Engineering and Chemistry, Czech Technical University in Prague
Waste tires can be recycled and used as a supplementary material for the preparation of new building materials. Therefore, the ecotoxicity of waste tire debris was tested in this study. The debris was tested as a 10% leachate on aquatic organisms and as a 10% tire mix mixed with reference matrix on soil organisms in accordance with Decree No. 94/2016 Sb. H14 - Ecotoxicity. The results indicate higher toxic effects for freshwater than for soil organisms.
Vliv kyseliny dusičné na stanovení zinku metodou plamenové atomové absorpční spektrometrie
Ing. Štěpán Vinter, Ph.D, doc. Ing. Vratislav Bednařík, Ph.D., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Rutinní analýzy v kompostu či sedimentech mohou být zatíženy systematickou chybou, pokud se mineralizuje pomocí kyseliny dusičné. Při analýze se jeden z absorpčních pásů překrývá s absorpčním pásem zinku, čímž se zvyšuje naměřená hodnota absorbance. Jeden z přístupů, jak eliminovat spektrální interferenci je odečtení slepého pokusu nebo využití korekčního spektra na přístroji ContraAA 800. Pro srovnání budou změřené vzorky stanoveny i na přístroji, který emituje pouze spektrální čáru stanovovaného prvku.
Vliv procesních podmínek na produkty hydrotermální konverze popílků na zeolity
Bc. Ondřej Hlaváček, Ing. Marek Staf, Ph.D., Ing. Barbora Miklová, VŠCHT Praha
Příspěvek se věnuje zpracování úletových popílků a vhodných ložových popelů na adsorbenty obsahující zeolitové fáze. Cílem experimentů je připravit adsorbent pro průmyslový záchyt oxidu uhličitého v rámci CCS/U. Je diskutován především vliv poměru alkalického činidla vůči navážce odpadní suroviny a rovněž vliv teploty, při níž chemická modifikace probíhá. Posuzovanými kritérii je velikost specifického povrchu a adsorpční kapacita, kterou produkt dosahuje pro uvažovanou sorpci oxidu uhličitého.
Vyhodnocení opotřebení průmyslových DeNOx katalyzátorů
Ing. Barbora Miklová, Ing. Marek Staf, Ph.D., VŠCHT Praha
Příspěvek se zabývá metodami instrumentální analýzy, které byly zvoleny pro posouzení chemických a strukturálních změn blokových katalyzátorů, k nimž dochází vlivem opotřebení. Metodologie byla navržena zvláště pro denitrifikační katalyzátory užívané v průmyslu. Na příkladu konkrétního katalyzátoru je demonstrováno použití termogravimetrické analýzy, stanovení specifického povrchu a textury, SEM/EDS, XRF spektrometrie aj. Samostatně je diskutován vliv vysoké teploty na exfoliaci aktivní složky.
Vysokoteplotní mineralizace radioaktivních a nebezpečných odpadů
Ing. Jan Hadrava, Ing. Vojtěch Galek, Petr Pražák, Vladimír Mach, Centrum výzkumu Řež
Bezplamenná oxidace v tavenině soli (molten salt oxidation MSO) je tepelný zušlechťovací proces nebezpečných a radioaktivních odpadů. Organický podíl v odpadech je okysličovadlem mineralizován a anorganický a radioaktivní materiál zůstává v tavenině. Tato technologie je považována jako alternativa běžného spalování a může být řešením při likvidaci nebezpečných odpadů. Tento příspěvek pojednává o možnostech účinného zpracování kapalných radioaktivních organických a nebezpečných odpadů s obsahem halogenů. Byla ověřena i možnost aplikovat technologii MSO ke zpracování odpadů ze zařízení DEMO a recyklovat některé těžké kovy jako je wolfram.
Využití senzorů pro monitorování kvality ovzduší
Mgr. Pavel Buček, Ph.D., IET VŠB-TU Ostrava
Současný stav využívání jednoduchých senzorovych jednotek při monitorování kvality životního prostředí a výhled k dalšímu rozšíření.
Zahušťování digestátu z bioplynových stanic pomocí vakuového odpařování
Ing. Marek Vondra, Ph.D., Ing. Michal Touš, Ph.D., doc. Ing. Vítězslav Máša, Ph.D.
VUT v Brně

Produkce bioplynu je velice slibnou cestou k zelené energii v rámci cirkulární ekonomiky. S produkcí bioplynu je spojena vysoká produkce digestátu. Digestát má obsobné složení jako typické zemědělské odpadní vody, tedy nízká koncentrace sušiny s vysokým obsahem dusíku a dalších živin. Skladování a doprava digestátu představuje významnou zátěž pro provozovatele bioplynových stanic, zejména v oblastech s intenzivní zemědělskou výrobou, kdy je často nutné digestát dopravovat na delší vzdálenosti. Vakuové odpařování je technologie umožňující efektivní snížení objemu digestátu. Předností vakuového odpařování je jednoduchost, provozní spolehlivost a možnost využití odpadního tepla. Návrh integrace odparky do bioplynové stanice musí zohledňovat konkrétní provozní podmínky a zároveň musí být provedeno technicko-ekonomické zhodnocení pro zdůvodnění investice. V příspěvku jsou představeny zkušenosti z experimentálního provozu vakuové odparky pro zahušťování digestátu a dále citlivost výhodnosti integrace na různé parametry.
Zkušenosti s čerpáním dotací na recyklační technologii
Ing. Jan Skolil, Ph.D., Ing. Marie Kačírková, Ph.D., CLASSIC Oil s.r.o.
Firma CLASSIC Oil s.r.o. provozuje přibližně tři roky recyklační linku na použité nemrznoucí směsi / chladicí kapaliny na bázi glykolů. Příspěvek popisuje, jaké zkušenosti získal tento subjekt s čerpáním dotací na pořízení této technologie (MPO), jaké má poznatky s čerpáním dotačních prostředků na inovaci této linky (TAČR) a nejnověji i v získání pobídky na její rozšíření (SFŽP). Okrajově též bude věnována pozornost překážkám kladeným cirkulární ekonomice při účasti ve výběrovém řízení Dopravního podniku (později přiblíženého města).
Zpracování odpadů s tetrachlorethylenem technologií MSO
Ing. Vojtěch Galek, Petr Pražák, Ing. Jan Hadrava, Centrum výzkumu Řež
Technologie Molten Salt Oxidation (MSO) využívá taveniny anorganických solí a vysokých teplot k bezplamenné oxidaci pod hladinou soli. V laboratorním měřítku je technologie využívána k likvidaci neodzkoušených odpadů. Experimenty probíhaly při teplotě 980 °C s taveninou Na2CO3. Jako odpad byl dávkován čistý C2Cl4 a složení spalin bylo vyhodnocováno přístrojem Testo 350. Byla sledována účinnost záchytu Cl2 analýzou vzorků taveniny. Příprava a průběh experimentů sloužily k ověření funkčnosti laboratorní aparatury a následné validaci laboratorních podmínek na scale-up u poloprovozního měřítka MSO.
Žluté popelnice pro zlepšení ekonomiky odpadového hospodářství
Ing. Jakub John, Ph.D., Jiří Špeta, Mgr. Boris Urbánek, VIA ALTA a.s.
Obecní systémy OH umožňují oddělené soustřeďování využitelných složek komunálních odpadů, včetně plastů a kovů. Tuto povinnost obce zajišťují přes sběrné dvory, některé již zavedly systém odděleného sběru kovových obalů. Stávající recyklační cíle, budou v budoucnosti zpřísněny. Návrh novely zákona o obalech počítá s cílem recyklace železných obalů od r. 2021 ve výši 55 %. Ne všechny odděleně sebrané odpady jsou ekonomicky zhodnotitelné, proto se dotřiďují. Jednoduchá úprava stávající třídící linky pro sdružený sběr plastů a kovů do žluté popelnice, může být ekonomicky výhodné řešení.