ODPADNÍ TEXTIL

• Udržitelná textilní výroba a spotřeba
• Možnosti využití použitého textilu
• Bezpečnostní a zdravotní aspekty recyklátů
• PFAS a jejich dopady na životní prostředí
• Uživatelské chování a marketing
   

OEEZ A ELEKTROPRŮMYSL

• Ecodesign a jeho aplikace
• Postupy demontáže a recyklace
• Získávání a recyklace kritických surovin
• Toxické látky a kontaminované materiál

Prof. doc. Mgr. Marek Koutný, Ph.D.

Přihlášky příspěvků: do 30. 6. 2025

Plné texty (do sborníku): do 15. 9. 2025

Přihlášky účasti: do 15. 9. 2025

Optické a robotické triedenie odpadu patrí v súčasnosti k najvyspelejším stupňom triedenia odpadu, aké súčasný trh pozná a používa. Každá technológia však má okrem predností aj svoje obmedzenia a technologicko - procesné limity, ktoré vzišli z ich testovania v priamej prevádzke. To však neznamená, že obmedzenia sú trvalého charakteru vzhľadom k ich povahe, ale skôr z nedotiahnutých možností ich aplikácie, druhu použitia resp. technologického vylepšenia ich aplikačných možnosti. Získané procesné dáta umožňujú pracovať na ich zdokonalení, čomu napomáha aj stupeň umelej inteligencie, ktorá hlavne pri robotických systémoch pomáha odlaďovať chyby detekcie alebo objektového uchopovania v prúde odpadu, čo má za následok zlepšenie parametrov.

Porovnanie výhod optického a robotického triedenia odpadu závisí od viacerých faktorov, ako sú typ odpadu, požiadavky na presnosť triedenia, náklady a efektivita. Práca pojednáva o technických možnostiach oboch vyspelých technológií detekcie a systému objektového triedenia a zároveň reálnych porovnaní prevádzkou získaných údajov s cieľom posúdiť súčasný a budúci trend aplikácie tej ktorej technológie v praxi, možnosti technických úprav s reálnym modelom aplikácie v prevádzke z ekonomického a procesného pohľadu.

PŘESTÁVKA

V souladu s politikou udržitelného rozvoje je další směřování všech odvětví průmyslu a služeb směrem k cirkulární ekonomice velmi aktuálním tématem. Stávající analýzy na toto téma odhadují vysoký potenciál pro rozvoj cirkulární ekonomiky zejména v oblasti výroby oceli, cementu, betonu a stavebnictví.

Tématem tohoto příspěvku je multidisciplinární experimentální analýza možnosti aplikace vybraných metalurgických odpadů jako hlavních surovin pro výrobu sanačních a výplňových malt pro zdivo.

Snížení pevných částic v emisích v posledních letech vede k produkci tzv. jemnozrnných odpadů, které nelze bez úpravy recyklovat. Mezi takové patří především metalurgické odprašky ze suchého čištění odpadních plynů aglomerace, výroby železa a oceli, nebo popílky ze spalovacích procesů, cementáren aj. Hlavními složkami metalurgických odprašků jsou Fe₂O₃, FeO, Al₂O₃, CaO, MgO, MnO, SiO₂ v různých hmotnostních poměrech, popílek ze spalovacích procesů obsahuje především Al₂O₃, SiO₂, CaO ve formě volného CaO, sírany. Oba druhy odpadů pak mohou obsahovat další prvky v množství menším než 1 hmot. %. Důležitou složkou pro recyklaci je obsah vápníku ve formě volného CaO, který slouží jako pojivo. Jemnozrnné metalurgické odpady – odprašky nebo směs odprašků a kalů – se smíchají s popílkem ze spalovacích procesů v hmotnostním poměru 4:1. Uvedenou směs lze zkusovět nebo přímo využít v dalších odvětvích průmyslu, a tedy i stavebnictví.

V oboru stavebnictví je realizace sanačních opatření na konstrukcích a objektech zásadním přístupem pro eliminaci vzniku odpadů, prodloužení životnosti staveb a pro snižovaní hodnot environmentálních dopadů při výstavbě a užívání staveb.

Výplňové malty jsou určeny pro vyplňování dutin a spár ve zdivu, případně pro sanaci degradovaných betonových a železobetonových konstrukcí. Sanační malty pro zdivo jsou materiály určené pro aplikaci sekundárních opatření pro snižování vlhkosti a zasolení zděných konstrukcí s cílem obnovit jejich funkce. Současný sortiment sanačních a výplňových malt je převážně založen na materiálech na bázi cementu, přírodních neobnovitelných surovin, případně se jedná o směsné polymercementové materiály. V této experimentální studii byly ověřovány vlastnosti malt, u kterých bylo 80 % cementu nahrazeno vybranými metalurgickými odpady a nebyly použity žádné přídavné polymerní látky pro úpravu jejich vlastností. Výsledky experimentální studie jsou perspektivní a budou použity pro další výzkum a vývoj řešené problematiky.

Projekt se zaměřuje na problematiku rostoucího množství textilního odpadu a jeho smysluplné materiálové využití. Textilní odpad tvoří významnou část komunálního i průmyslového odpadu a jeho likvidace často končí na skládkách nebo ve spalovnách, což představuje nejen ekologickou zátěž, ale i promarněný potenciál druhotných surovin.

Cílem projektu je prezentovat inovativní technologii zpracování textilního odpadu, která byla vyvinuta na Fakultě textilní Technické univerzity v Liberci (TUL FT KHT) ve spolupráci s Diakonií Broumov. Tato technologie umožňuje z nepotřebného textilu vyrábět pevné a odolné desky, které mohou najít uplatnění například ve stavebnictví, nábytkářském průmyslu či jako výplňové a izolační materiály.

Technologie vychází z užitného vzoru, který kombinuje speciálně připravenou textilní surovinu s pojivem a vhodným lisovacím procesem. Vzniklé desky mají zajímavé mechanické vlastnosti, nízkou ekologickou stopu a přispívají k cirkulární ekonomice tím, že prodlužují životní cyklus textilních vláken.

Projekt zdůrazňuje také sociální a ekonomický rozměr řešení – na sběru a přípravě textilního odpadu se podílí Diakonie Broumov, která dlouhodobě zaměstnává osoby znevýhodněné na trhu práce. Tím dochází nejen k ochraně životního prostředí, ale i k podpoře zaměstnanosti a sociální integrace.

Naše území ve stínu starověké Římské říše
Mgr. Balázs Komoróczy, Ph.D., Archeologický ústav AV ČR, Brno
Území České republiky se trvalou součástí Římské říše nikdy nestalo. V prvních staletích naší éry jej obývali příslušníci kmenů, které souhrnně označujeme jako Germány, mezi nimiž vynikají zejména Markomané. Od nejmocnějšího starověkého státu je oddělovala tenká hraniční linie Dunaje. Není tedy divu, že se celou jejich érou, označovanou jako doba římská, se prolínají různé formy vztahů mezi nimi s mocnými Římany. Tyto vztahy, převážně dobré i když nerovnovážné, a jen někdy válečné, zůstaly kromě nemnoha zmínek ve starověkých literárních dílech zakonzervovány zejména v archeologických nálezech. V rámci přednášky představíme ty nejvýznamnější z nich, zaměříme se přitom zejména na ty, které dobře ilustrují, že alespoň v jednom historickém okamžiku Řím zcela vážně mohl uvažovat i přičlenění jižní části našeho území ke své říši.

V souvislosti s rostoucím využíváním lithium-iontových baterií v dopravě, energetice i elektronice narůstá i množství zařízení, která dosahují konce své životnosti. Recyklace těchto baterií se tak stává nezbytným krokem pro zajištění udržitelného nakládání se zdroji a zároveň klíčovým prvkem naplňování požadavků nové evropské legislativy, která stanovuje konkrétní cíle pro efektivitu recyklace, zpětný odběr a znovuzískání vybraných materiálů. Účinnost recyklačních procesů je však úzce spjata s kvalitou provedené recyklační předpřípravy, která má zásadní vliv na celkovou bezpečnost, výtěžnost a environmentální dopady.

Přednáška bude zaměřena na zhodnocení jednotlivých kroků recyklační předpřípravy, včetně manuální a mechanické demontáže bateriových modulů, vybíjení, řízeného drcení a fragmentace, separace kovových a polymerních komponent, ultrazvukové delaminace aktivních materiálů a přípravy výchozích meziproduktů, jako je tzv. black mass (černá hmota).

Klíčovým bodem přednášky je představení patentované metody vybíjení lithium-iontových článků, která umožňuje rychlé a bezpečné snížení napětí pod 1 V, čímž se zásadně zvyšuje bezpečnost jejich následného mechanického zpracování. Tato metoda zcela eliminuje rizika spojená s konvenčním elektrochemickým vybíjením, jako je únik elektrolytu a poškození obalu článků, a výrazně zjednodušuje manipulaci s bateriemi před jejich drcením.

Součástí přednášky bude rovněž zhodnocení environmentálních a ekonomických aspektů navržených metod, včetně analýzy životního cyklu a souladu s aktuálními požadavky evropské legislativy. Cílem je ukázat, jak mohou nové technické přístupy přispět ke zvýšení bezpečnosti a efektivity recyklace a současně podpořit zavádění cirkulárních řešení v oblasti bateriových technologií.

PŘESTÁVKA

Autorská prezentace vývěsek

Moderní technologie v recyklaci elektroodpadu

Mgr. Helena Nehasilová, provozní ředitelka TECHNOWORLD a.s.

Tonerové kazety mohou být produktem cirkulární ekonomiky a opětovně sloužit ke stejnému účelu, současně mohou být i produktem lineární ekonomiky bez technologické možnosti dalšího využití jako zdroje surovin, uvolňující velké množství toxických látek při jejich likvidaci.

Hlavními příčinami jsou ecodesign zaměřený pouze na vybrané výrobce zajišťující dodávky pouze pro menší část trhu, neschopnost kontrolovat a vymáhat dodržování legislativních požadavků na uvádění produktů na trh ze strany kontrolních a dozorových orgánů.

Fytosteroly sú biologicky aktívne zlúčeniny s vysokou pridanou hodnotou, ktorých trhová cena niekoľkonásobne prevyšuje cenu biopalív. Post-fermentačný kukuričný olej, ktorý vzniká ako vedľajší produkt pri spracovaní bioetanolu, a používa sa ako surovina na výrobu bionafty, prirodzene obsahuje fytosteroly vo voľnej alebo viazanej forme (sterolestery, sterolglykozidy). Voľné fytosteroly a sterolglykozidy môžu nepriaznivo ovplyvniť stabilitu a kvalitu výsledného biopaliva. Na druhej strane sa rastlinným sterolom v súčasnosti venuje čoraz väčšia pozornosť z dôvodu ich pozitívnych účinkov na zdravie človeka, najmä v súvislosti s metabolizmom tukov, znížením hladiny cholesterolu v krvi a prevenciou či liečbou kardiovaskulárnych ochorení. Práca sa zameriava na vývoj technologického postupu, ktorý umožní izoláciu fytosterolov ekologicky šetrným spôsobom a zároveň zabezpečí zachovanie alebo zlepšenie požadovaných kvalitatívnych parametrov bionafty.

Tento  výskum je financovaný z prostriedkov Agentúry na podporu výskumu a vývoja (APVV) z projektov pod registračným číslom: APVV-21-0323 a APVV-20-0348.

Steel plants produce large amounts of steel slag, a secondary raw material often containing metals or oxide mixtures suitable for further processing and reuse. While slag is commonly landfilled, it can also be used to produce metallic iron.

This study proposes a magnetic separation method for recovering iron from steel slag without using toxic or expensive chemicals.

S postupným snižováním znečištění pevnými částicemi, SOx a NOx se do popředí zájmu odborné veřejnosti dostává snižování emisí těkavých organických látek (VOC) z různých průmyslových odvětví. Těkavé organické sloučeniny mají tlak nasycených par vyšší než 10,3 Pa při normálním atmosférickém tlaku (101,325 kPa) a teplotě (293,15 K) a tedy teplota varu VOC je mezi 50 a 260 °C. Těkavé organické látky zahrnují několik typů organických sloučenin, jedná se zejména o aromatické uhlovodíkové, alkoholy, aldehydy, estery a organické kyseliny. Hlavním zdrojem VOC jsou průmyslové procesy zahrnující výrobu ropy, uhlí a nátěrových hmot, balení, tisk a používání pesticidů, zatímco domácí zdroje zahrnují stavební dekorace a dopravu. Většina těkavých organických látek je toxická a stává se tak nebezpečná pro lidské zdraví. Jejich emise mohou způsobovat sekundární znečištění ozonové vrstvy, vytvářet fotochemický smog a jemné částice (PM2,5) především v oblastech s regionálními zdroji znečištění.

Současné technologie zpracování/odstranění těkavých organických látek lze rozdělit na dva typy: technologie s regenerací a destruktivní technologie.

Technologie s regenerací, jako je kondenzace, adsorpce a absorpce, oddělují a regenerují organické látky v odpadním plynu pomocí fyzikální separace nebo pomocí selektivních adsorbentů a absorbentů.

Destruktivní technologie (jako je biopurifikace, spalování) a pokročilé oxidační technologie (jako je ozonizace, fotodegradace a fotokatalytická degradace, elektrochemická oxidace), technologie katalýzy s podporou mikrovlnného zdroje, netermální plazmy a NTP spojená s katalýzou převádějí organické látky v odpadním plynu na CO2 a vodu prostřednictvím chemických reakcí.

Předkládaný práce je zaměřena na shrnutí možnosti využití dvou moderních technologií:
1. Nízkoteplotního plazmatu (NTP) za vzniku mikro-výboje ve spojení s katalytickými vlastnosti náplně reaktoru.
2. Technologie mikroobloukového plazmatu (MAO), kterou lze upravit konstrukční prvky  reaktoru NTP materiálem s katalytickými účinky.

Cílem uvedených environmentální aplikací je dosažení redukce plynných emisí, především látek organického charakteru, které vznikají v oblastech průmyslových procesů zpracovatelského průmyslu. Návrh řešení vychází z optimalizace konstrukce reaktoru, zdroje energie a volby vhodného typu katalyzátoru. K přípravě katalyzátoru nebo katalytického povrchu konstrukčních prvků reaktoru jsou navíc maximálně využity odpadní suroviny jako zdroje oxidů kovů.

S postupným útlumem uhelných elektráren a rostoucím důrazem na obnovitelné zdroje energie se popílek z biomasy stává jedním z potenciálních alternativních zdrojů surovin pro stavebnictví. Zatímco popílky z uhlí jsou dlouhodobě využívány jako příměsi do cementů a betonů, popílky vznikající spalováním nebo spoluspalováním biomasy představují novou výzvu. Jejich chemické a mineralogické složení se výrazně liší v závislosti na typu biomasy a technologii spalování, což komplikuje jejich přímé využití ve stavebních materiálech.

Tato práce se zaměřuje na charakterizaci popílků z biomasy pocházejících z různých spalovacích procesů. Představuje jejich chemické a fázové složení a porovnává je s požadavky kladenými na materiály využitelné ve stavebnictví. Cílem je posoudit, za jakých podmínek by tyto vedlejší produkty mohly najít uplatnění jako náhrada tradičních surovin, a přispět tak k udržitelnému rozvoji stavebního průmyslu.