Dramaticky se zvýší poplatek za skládkování, který platí obce. A když se občanům bude dařit třídit, bude jim moci obec dávat slevy na poplatku z komunálního odpadu, říká ministr životního prostředí Richard Brabec pro Lidové noviny.
LN Recyklace a resort životního prostředí jsou nerozlučná dvojice. Jak by šéf tohoto ministerstva správně roztřídil kelímek od jogurtu?
Záleží samozřejmě na tom, z čeho ten kelímek je. Pokud jde ale o tradiční plastový, tak kelímek do plastu a takové to stříbrné víčko do kovového odpadu.
LN A je třeba ho umýt?
No, na to je několik názorů. V zásadě by se vymývat měl, protože větší zbytky jídel komplikují následnou recyklaci. Ale upřímně řečeno, v době, kdy je třeba šetřit vodou…Navíc v úpravnách tříděného odpadu ještě dojde ke zpracování. Já to zkrátka nedělám. Převažuje u mě priorita neplýtvat vodou.
LN Vy jste testem prošel, prošel by i celý národ s ohledem na to, jak třídí?
Myslím, že ano. Češi umějí třídit. A důkazem je, že v oblasti recyklace obalových materiálů patříme k evropské špičce. My už v současnosti plníme vybrané obalové cíle, které stanovuje zákon o obalech v návaznosti na legislativu EU, tedy recyklovat přes 45 procent plastových, 55 kovových a 75 procent papírových obalových odpadů do roku 2016. Celé kouzlo, jak lidi motivovat k většímu třídění komunálního odpadu, navíc spočívá v tom nejjednodušším: až 99 procent lidí má barevné popelnice, tedy kontejnery na tříděný odpad, takzvaně u nosu. Když to máme blízko, tak dobrovolně třídíme. Jasně, je to problematičtější na velkých sídlištích nebo v oblastech, kde je typická kolektivní nezodpovědnost. Ale zlepšuje se to, jak dorůstají nové a nové generace. Přece jen moje generace, tedy padesát plus, si bohužel mnohdy nese ještě ze socialismu ten návyk, že se řeší jen to, co je doma, ale to venku je spíš problém těch ostatních. Mladší lidé se více starají o to, v jakém prostředí žijí. Co je problém, je třídění biologicky rozložitelného komunálního odpadu, takzvané BRKO. Mnohde totiž právě ten tvoří až padesát procent obsahu černých popelnic. A v tom jsou veliké rezervy, protože tento cenný odpad zbytečně končí na skládkách.
LN Co s tím?
Jdeme podobnou cestou jako v případě obalového odpadu. Za pomoci evropských dotačních programů podporujeme výstavbu kompostáren, svozové systémy či rozšiřování počtu hnědých popelnic. Je to primárně prostor pro města a obce, aby recyklaci BRKO podporovaly, protože je pro ně zbytečné, aby si nechaly popelnice plnit tímto odpadem, který jim pak končí na skládkách. A mnohé obce se toho chytly a využily dotace na zřízení kompostáren.
LN Když mluvíte o využití eurofondů pro podporu recyklace tohoto typu odpadu, znamená to ve výsledku akci „hnědá popelnice ke každému domu“?
V zásadě ano, ale bude to více na rozhodnutí každé obce, jak se k tomuto problému postaví. Přece jen se biologicky rozložitelný odpad produkuje ve velmi rozdílné míře na vesnici a ve městě. Na vesnici máte doma často kompost, nebo jsou tam sběrné dvory. Takže hnědé popelnice mají více významu spíše ve městech. Některá města dokonce motivovala své občany, aby si je pořizovali, tím, že byly třeba bezplatně odváženy. Největší motivace, a to i za případného využití fondů, je zapotřebí ve větších sídlech, kde je jedna popelnice pro vchod, nebo celý panelák. Ale i zde se situace zlepšuje. Když se vrátím k původní otázce, jestli umíme třídit, tak ano. A myslím, že nejsme líní třídit ani tento biologicky rozložitelný odpad. Jen je pro to potřeba vytvořit podmínky – jak technické, tedy aby ty hnědé popelnice byly zase u nosu, tak ekonomické, aby každý věděl, že se mu vyplatí nehodit to do černé popelnice.
LN Jak konkrétně to podporujete?
Vloni začalo platit jako povinnost pro obce zajistit hlavně v produkčním období zeleného odpadu ze zahrad, tedy od dubna do října, přístup lidem k tomu, aby mohli třídit. K povinnosti zajistit pro občany třídění skla, papíru a plastů přibyla i povinnost zajistit sběr BRKO. Jdou do toho stovky milionů korun z Operačního programu Životní prostředí, hlavně na svozové systémy, hnědé popelnice, třídírny či kompostárny. Ale teď už podporu kompostáren zaměřujeme cíleně do regionů, kde chybí, protože jsou oblasti, kde už mají kompostáren až dost a je tam naopak problém zajistit pro ně dostatek suroviny. Přispět by k tomu měl nový zákon o odpadech, u nějž dokončujeme vypořádání připomínek z meziresortního připomínkového řízení, který zavádí systém PAYT, tedy „pay as you throw“ – neboli plať za to, co vyhodíš. Motivuje obce a jejich prostřednictvím občana, aby na skládkách končilo ještě méně komunálního odpadu.
LN Rozumím tomu správně, že obce budou díky novému zákonu moci méně zpoplatnit za odpad ty občany, kteří třídí i banánové slupky?
Bude to maličko jinak, ale princip je podobný. A pro občana to bude mít v zásadě stejný výsledek, jak ho popisujete vy. Hlavní cíl je dostat co nejvíce odpadu ze skládek a přitom splnit cíl EU, aby se do roku 2020 zrecyklovalo alespoň 50 procent a do roku 2030 65 procent komunálního odpadu. A my máme uzákoněno díky loňské novele zákona o odpadech, že po roce 2024 bude platit zákaz skládkování využitelného odpadu. Zpět ale k otázce. On se automaticky nezvýší poplatek za černou popelnici pro občana. Ale dramaticky se zvýší poplatek za skládkování, který platí obce. Akdyž se občanům bude dařit třídit, bude jim moci obec dávat slevy na poplatku z komunálního odpadu, který je maximálně 1000 korun na osobu a rok, což mimochodem některé obce už dnes dělají. Umějí zvážit popelnici a podle toho vracejí část poplatku. Samozřejmě jsou i města, kde lidé neplatí nic, protože se tak rozhodli tamní politici a těší se, že je příště zvolí. To ale lidi nemotivuje snižovat množství svého odpadu, ale je fajn vidět, že i přesto se tam třídit daří.
LN Říkáte dramatické zvýšení poplatku za skládkování, jak to s ním vypadá teď, v rámci vypořádání meziresortních připomínek?
Aktuální poplatek je 500 korun za tunu, v návrhu je 1850 korun v roce 2024. A je velký tlak na jeho snížení, o čemž jsme připraveni diskutovat v zájmu toho, aby zákon prošel. Absolutně nepřekročitelnou hranicí pro mě ale je, že musí stoupnout aspoň o sto procent, tedy na tisíc korun, ale myslím, že to bude nakonec víc.
LN Když jsme u peněz, kolik prostředků je připraveno na podporu odpadového hospodářství?
Do roku 2020 je vyčleněno okolo necelých třinácti miliard korun. To jsou peníze na hnědé popelnice, třídírny, kompostárny a svozovou infrastrukturu. K tomu je třeba připočítat klasické kofinancování ze strany žadatelů. A také počítáme s tím, že vznikne řada čistě soukromých projektů, protože z odpadů se stala standardní komerční komodita. Takže peněz je podle mého na tuto oblast dost.
LN Když se vrátím zpět k tomu kelímku, říkal jste, že ho nevyplachujete, protože musíme šetřit vodou. Ač to v poslední době tolik nevypadalo, jsme ohroženi suchem. Vy připravujete projekty za zhruba šest miliard korun, které mají proti této hrozbě bojovat. Kam půjdou tyto peníze?
Záběr je velmi široký. Především jde o projekty, které jsou přírodě blízké. Obnovy malých vodních nádrží, rybníků, mokřadů… Stovky projektů se již podařilo zrealizovat a další stovky se chystají. Je to například celá řada opatření na renaturalizaci vodních toků – hlavně menších. To, co se narovnávalo, se zase meandrovatí. Zkrátka musíme udržet vodu v krajině. Velká část opatření směřuje k tomu, aby se krajům a obcím pomohlo se zadržováním srážkových vod. K tomu slouží třeba financování retenčních nádrží třeba pod parkovišti. Srážková voda je pro nás absolutně klíčová, protože zkrátka jinou nemáme.
LN Spolupracujete při plánování projektů s ministerstvem zemědělství, jenž také bojuje se suchem?
Docela se nám myslím daří věci koordinovat. Například jsme nedávno pozdrželi projednávání jejich materiálu na vládě, abychom si nekanibalizovali navzájem projekty, zvlášť když se mohou třeba zaplatit z evropských zdrojů určených na životní prostředí. Na zemědělství by museli sahat do národních zdrojů. A domluvili jsme se. Boj se suchem je a hlavně bude velmi drahá záležitost, tak je třeba velmi dobře zvažovat, jaké peníze použít, protože eurofondy to určitě nepokryjí, ale kde to pokrýt mohou, tam je musíme využít. Je ale pravda, že například malým obcím při drobných, ale velmi potřebných opatřeních za pár stovek tisíc je třeba okamžitě pomoci z národních peněz, protože samy na eurofondy nedosáhnou.
LN O jaká opatření jde?
Například pomoci obcím, aby se vyhledávaly alternativní zdroje vody. Průzkumy v daném regionu. Na to nejsou dnes zdroje v eurofondech. Další peníze půjdou na prohlubování studní či vrtů pro obce. A s eurofondy je další problém. Tím, jak v minulosti bývalé vlády v programu životního prostředí špatně čerpaly, tak nám tuto oblast Brusel velmi „zkrouhnul“. Namísto 130 miliard korun tam máme jen 72 miliard. A v prioritní ose zaměřené na vodu je jen dvacet miliard, v minulém období tam bylo 45 miliard.
LN Které oblasti jsou pro vás regionálně při boji se suchem prioritní?
Mapa ohrožení suchem se neustále rozšiřuje. Historicky je to samozřejmě oblast jižní Moravy, Žatecko a Lounsko a aktuálně přibývá severní a střední Morava, což dřív díky Beskydům bylo nemyslitelné, přibývá Polabí, oblast kolem Litoměřicka. Vysychají i oblasti, které dříve byly deštníkem Česka – třeba Pošumaví. Akdyž se podíváte, kde je největší problém, tak je to celorepublikově schopnost zemědělské půdy zadržovat vodu. Ta je dramaticky ohrožená erozí. A tím se vracím k drobným opatřením, která je třeba neprodleně v boji proti suchu používat. To je podpora zatravňovaných pásů mezi širými lány, remízků, obnova mezí a tak dále. To zní jako klišé, ale tato opatření mají obrovské efekty. Finalizujeme teď také program pro občany, jakousi obdobu zelené úsporám na retenční nádrže, ideálně pod zem. Chceme, aby směřoval do oblastí, kde sucho reálně hrozí. Protože nebudeme mít asi dost peněz na celoplošné dotace.
Zdroj: Lidové noviny (14.6.2016)
