Evropská komise v březnu předložila návrh revize Směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Navržena je náhrada ukazatele CHSK_Cr za ukazatel celkový organický uhlík (TOC), povinnost kombinace použití hodnot pro koncentraci znečišťujících látek a procenta snížení i změna požadavků na nerozpuštěné látky. SOVAK ČR nepodporuje ani jeden z uvedených návrhů.

U parametru CHSK_Cr není vhodná změna na TOC i proto, že jde o dva zcela různé parametry poskytující odlišný typ informace, analýza je nákladnější, citlivější na ostatní látky v odpadních vodách a s nízkou korelací ukazatel CHSK_Cr. Záměna parametru tedy povede k jednoznačnému snížení vypovídající míry kvality čištění, nižší jistotu návrhu a chování ČOV a zvýšení nákladů.

Návrh souběhu podmínek rozhodnutí o vypouštění odpadních vod jak pro koncentraci, tak i procento redukce považuje SOVAK ČR za ještě problematičtější než změnu parametru z CHSK_Cr na TOC. Znamenalo by to i návazné změny u ostatních parametrů, tedy BSK₅ a NL. Kombinace koncentrace konkrétního ukazatele a procenta snížení může být jako doporučení, nikoliv povinnost. Prosazení tohoto návrhu by znamenalo, že by poskytovatelé vodohospodářských služeb nebyli schopni dlouhodobě u jednotlivých případů uzpůsobit své řízení a investice bez dalších investičních a provozních nákladů.

Návrh na zavedení povinných požadavků na limity pro nerozpuštěné látky není řádně odůvodněn a neváže žádným způsobem na podmínky plnění Rámcové vodní směrnice. Právě z hlediska Rámcové vodní směrnice a klasifikace stavu vod jsou relevantní ukazatele průhlednost vody a zákal. Ovšem ukazatel nerozpuštěné látky relevantním parametrem není, protože tento parametr může být přirozeně přítomen jako resuspenze sedimentu nebo půdní eroze při vysokém stavu vody v řece.

Dokument ke stažení:

Stanovisko SOVAK ČR k návrhu změny z ukazatele CHSK na ukazatel TOC ve směrnici 91/271/EHS

Zdroj: SOVAK ČR

Výrazné snížení tuhých znečišťujících látek (TZL) v ovzduší přinesly nové technologie odprášení v Třineckých železárnách. V roce 2015 při objemu výroby 2,5 milionu tun oceli klesl objem prachu na 310 tun za rok. To je nejméně v historii firmy, která vyrábí nejvíce oceli v České republice. V roce 2014 přitom objem tuhých znečišťujících látek činil 560 tun, před deseti lety v roce 2004 to bylo 1400 tun při zhruba stejném objemu výroby.

Za tímto významným poklesem stojí především investice do 19 projektů zaměřených na snížení prašnosti, které huť realizovala od roku 2013 do roku 2015. Na ty se podařilo získat spolufinancování z Operačního programu Životní prostředí.

Pokles prachu je po realizovaných investicích v oblasti odprášení větší, než jaký se očekával. „Deklarovali jsme snížení prachu zhruba o třetinu, skutečný pokles je 45 %. Vykazované hodnoty měření předčily naše očekávání. Dá se tedy říct, že skutečně díky novým investicím dýcháme čistší vzduch, a to jak na pracovištích, tak v okolí fabriky,“ konstatuje generální ředitel hutě Jan Czudek.

Tkaninové filtry zachytí více prachu

Nejlepší dostupné techniky, takzvané BAT a dle nich stanovené emisní limity vyžadují pro velké zdroje koncentrace prachu do 15 miligramů na krychlový metr. U nejvýznamnějších ekologických akcí, jimiž jsou odprášení licích hal vysokých pecí, sekundární odprášení haly KKO (kyslíkové konvertorové ocelárny) a odprášení aglomerace č. 2 se výstupní koncentrace emisí prachu v současnosti pohybují v řádu jednotek miligramů.

Nové zařízení na snížení prašnosti byly postupně instalovány od roku 2013. Z těch nejvýznamnějších nejdříve na vysoké pece, kde byl nahrazen zastaralý elektrostatický odlučovač za dva moderní tkaninové filtry. Na ocelárně byla vybudována nová filtrační stanice, která odsává řadu prašných míst haly. Jako poslední bylo do provozu uvedeno odprášení aglomerace č. 2., přesněji nový tkaninový filtr zařazený za stávající elektrostatické filtry.

Průmyslové vysavače a výsadba stromů

Huť kromě odprášení největších zdrojů instalovala tkaninové filtry i na řadě dalších zařízení. Jedná se například o výklopníky aglomerací, přesypy zakladačů surovin, pracoviště pálení slitků či vykládací jámy uhlí na koksovně. V rámci ostatních projektů byly pořízeny mobilní průmyslové vysavače, čistící a zametací vůz pro úklid komunikací, nebo mlžná děla pro zkrápění venkovních prašných ploch. Dalším zajímavým projektem byla výsadba izolační zeleně v okolí prašných míst.

Odsíření aglomerace je dokončeno

Letos v únoru byla také dokončena investice, která sníží obsah oxidů síry v ovzduší na zmiňované aglomeraci č. 2. „Jde o snížení emisí oxidů siřičitého ve spalinách spékacích pásů pomocí metody suché adsorpce. Jejím principem je zjednodušeně řečeno dávkování aditiva a vody do reaktoru tkaninových filtrů, čímž dojde k odloučení oxidů síry,“ vysvětluje Radim Klimša, vedoucí odboru ochrany životního prostředí. Druhá nově dokončená investice spočívá v doplnění stávajících tkaninových filtrů o dávkování aktivního uhlí. „To je schopno zachytit i velmi nízké koncentrace některých dalších znečišťujících látek,“ upřesňuje.

Celkové investice do ekologických projektů v Třinci za poslední tři roky přesáhly 2,6 miliardy korun. 2,3 miliardy činila dotace z Operačního programu Životní prostředí. V dalších letech huť předpokládá do rozvoje investovat asi 12 miliard korun, z toho dvě miliardy pouze do ekologických akcí.

Ekologické akce právě startují

Dnešním dnem Třinecké železárny startují aktivity ke Dni Země, během nichž do konce dubna proběhne hned několik akcí zaměřených na ochranu životního prostředí. Nejdřív tradiční úklid břehů řeky Olše a jejích přítoků protékající areálem a na konci dubna pak s dětmi ze základních škol vysadíme do řeky nové ryby. I v tomto roce TŽ pokračují v sázení stromů v areálu. V těchto dnech například probíhá rozsáhlá výsadba v lokalitě Konská.

V žebříčku evropských metropolí podle ceny vodného a stočného patří Praze deváté místo. Se svými 85 korunami za metr krychlový o 10 korun převyšuje průměr zemí Evropské unie. Nejvíce za vodu platí obyvatelé dánské Kodaně (148 Kč), nejméně v bulharské Sofii (24,5 Kč). Ukazuje to aktuální analýza cen vodného a stočného od poradenské společnosti EY.

Cena vody v celé ČR v uplynulých deseti letech vzrostla o téměř 85 %, což je dvojnásobek průměru Evropské unie. Přesto však v řadě zemí EU roste cena vody ještě rychlejším tempem než u nás (např. Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Rumunsko). Nejvíc, až na trojnásobek, vzrostla cena v Rumunsku.

Praha je z pohledu ceny vodného a stočného s 85 korunami za metr krychlový nejdražší metropolí Visegrádské čtyřky. Obyvatelé Bratislavy za každý krychlový metr v přepočtu dají 60 Kč, v maďarské Budapešti je to dokonce jen 54 Kč. Varšava pak platí o 9 korun méně, 76 korun. Ve městech západní Evropy ale i ve Vídni či Berlíně platí lidé za vodu o desítky korun víc, průměr je kolem stokoruny. Nejdražší je voda v dánské Kodani, Dánové za ni platí téměř dvojnásobek toho, co obyvatelé Prahy. Naopak v Sofii, hlavním městě Bulharska je cena za metr krychlový vody proti české metropoli méně než třetinová.

V čem ale Praha vyniká, je růst ceny, kterou za vodu platíme. Za poslední rok vzrostla cena v českém hlavním městě o téměř 10 %. Na celém českém trhu pak cena vody za posledních deset let vzrostla dvojnásobně rychleji (84 %), než je průměr Evropské unie (40 %). Český růst ale zdaleka není nejrychlejší, překonávají jej zejména jiné země střední a východní Evropy jako Rumunsko (198 %), Turecko (165 %) či Lotyšsko (143 %).

„Podobný vývoj jako u nás lze sledovat i v Chorvatsku, kde je oproti roku 2005 nyní voda dražší o 84 %. Na Slovensku je růst cen v tomto odvětví pozvolnější, když cena je vyšší o 51 %. V západních zemích k tak rychlému růstu jako ve střední a východní Evropě již nedochází, například ve Francii je voda v porovnání s rokem 2005 dražší o 30 % a v Německu dokonce jen o 15 %,“ říká Petr Knap, partner podnikového poradenství společnosti EY.

„Růst cen vody u nás byl způsoben zejména potřebou růstu investic do infrastruktury nejen v Praze, ale po celé České republice. České ceny se tak již téměř přiblížily západní Evropě. Zisk distributorů se tak stále pohybuje kolem deseti procent z celkové výše vodného a stočného. Jeho zvýšení brání regulace, roční růst zisku ve vodárenství je totiž omezen na nejvýše sedm procent,“ vysvětluje Antonín Raizl, senior manažer oddělení podnikového poradenství společnosti EY.

Česká republika patří naopak k zemím s nejnižší spotřebou vody v Evropě, na osobu a den ji ve svých domácnostech spotřebujeme jen těsně přes 87 litrů. Celková spotřeba se blíží 130 litrům na osobu a den, úrovně západní Evropy však stále nedosahuje. Například Britové denně spotřebují přes 340 litrů, ve Španělsku to pak je 265 litrů.

Češi se jako jedni z mála naučili hojně využívat úsporná vodovodní zařízení. Nejvíce proteče kohoutkem Pražanům, až 106 litrů na osobu a den. Naopak v regionech spotřeba klesá až na 76 litrů pro Pardubicko nebo 78 litrů pro Královéhradecký kraj a Vysočinu. O něco nižší spotřebu vody než v Česku tak mají jen pobaltské státy, zejména Litva a Estonsko.

„Paradoxem je, že v těchto zemích je voda ještě levnější než u nás, Ve Vilniusu platí za vodu 45 korun za metr krychlový, v Tallinnu 57 korun. Češi s vodou šetří. Důvodem může být také pocit, že voda je drahá a bude stále dražší. Bohužel další šetření bude ohrožovat technologické fungování dodávek vody, protože již dnes klesá v mnoha lokalitách objem dodané vody na technologická minima,“ dodává Antonín Raizl.

Mohlo by Vás zajímat:

Analýza: V roce 2017 se cena vody citelně zvýší, někde dokonce překročí i 100 Kč za kubík (7.4.2016)

Ministři životního prostředí zemí Evropské unie jednali na neformálním zasedání společně s ministry dopravy o možnostech inovací vedoucích ke zvýšení ekologické šetrnosti dopravy v souladu s cíli klimatické dohody, která byla podepsána v Paříži loni na podzim. Českou republiku na Radě zastupoval náměstek ministra životního prostředí Vladislav Smrž.

Diskuze ministrů začala jednáním o tzv. čisté mobilitě. „Větší míra využití vozidel s alternativními pohony a palivy může zmírnit negativní dopady automobilové dopravy na životní prostředí a klima, například díky snížení emisí skleníkových plynů, ale i jemných prachových částic, oxidů dusíku nebo karcinogenních aromatických uhlovodíků. Podporu výzkumu a inovací v této oblasti a také rostoucí poptávku po těchto vozidlech vnímám jako důležité kroky k zabezpečení jejich ekonomické konkurenceschopnosti ve srovnání s auty na tradiční paliva jako nafta či benzín,“ uvádí náměstek Vladislav Smrž.

Česká republika již nyní naplňuje tzv. Národní akční plán čisté mobility platný do roku 2020, který je strategií k podpoře výzkumu a vývoje, budování infrastruktury či odstraňování překážek v oblasti rozvoje čisté mobility. V návaznosti na něj plánuje MŽP v Národním programu Životní prostředí vyhlásit letos na podzim program na podporu vozidel na alternativní pohon.

Dalším významným nástrojem pro snižování dopadů dopravy na zdraví a životní prostředí jsou inovace. Jednání k bodu “Inovace pro budoucnost: udržitelná řešení dopravy“ mělo formu interaktivní diskuse a soustředilo se především na definování hlavních aspektů důležitých pro podporu „chytré a čisté“ mobility. Vedle tzv. inteligentních transportních systémů se neformální diskuze dotkla rovněž využití vodíku či zpracování biomasy na bio-metan, který by pro své stroje mohli využít například zemědělci. K podpoře inovací slouží přímá podpora ve formě evropských (Horizon, LIFE, strukturální programy) i národních (např. TAČR) fondů, ale i nepřímá podpora v podobě daňového zvýhodnění podniků s vlastním výzkumem a vývojem.

Společným bodem jednání ministrů dopravy a životního prostředí byla námořní a letecká doprava s ohledem na výsledky klimatické konference COP 21 v Paříži. Problematika snižování emisí z námořní a letecké dopravy se již dlouhodobě řeší v mezinárodních organizacích IMO a ICAO. „Nicméně stále chybí komplexní řešení, které by umožnilo efektivně regulovat rychle rostoucí emise z těchto sektorů,“ doplňuje náměstek Smrž. Česká republika podporuje globální řešení, které však zároveň musí být založeno na rovných podmínkách pro dopravce na stejných trasách. „Pouze prostřednictvím globálních opatření v rámci ICAO a IMO se může podařit efektním způsobem omezit emise skleníkových plynů a současně vytvořit rovné podmínky pro všechny dopravce,“ uzavírá náměstek Smrž. Tato opatření by měla zahrnovat především vytvoření tržních nástrojů ke snižování emisí z letecké a námořní dopravy, ale také globální systém pro sběr dat a monitoring, provozní a infrastrukturální zlepšení, a v neposlední řadě také využití nových technologií a alternativních paliv.

Náměstek Vladislav Smrž se na okraj neformálního zasedání ministrů ŽP setkal také s evropským komisařem pro energetiku a ochranu klimatu Miguelem Ariasem Cańetem, se kterým prodiskutoval zejména připravované legislativní návrhy k implementaci Rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 – pro sektory mimo ETS a LULUCF [3], z kterých vyplyne i cíl pro snížení emisí ČR v těchto sektorech, kam spadá např. doprava nebo zemědělství.

Národní konvent zveřejnil závěry a doporučení vzniklá na základě březnového kulatého stolu s názvem Energetická unie: Rok poté. V závěrech a doporučeních, které byly vypracovány společně s Hospodářskou komorou ČR, jsou shrnuty klíčové oblasti tvořící základ pro nastavení vhodných rámcových podmínek naplňování Energetické unie v České republice.

Diskuse se věnovala zejména otázkám suverenity ČR a vztahu k sousedním zemím, otázce důslednosti a rozvaze v legislativě, dotvoření vnitřního trhu s energiemi, obnovitelným zdrojům energie a systému evropského obchodování s emisními povolenkami EU ETS a dekarbonizaci. Účastníci rovněž zmínili otázky energetické účinnosti, financování a dotačních programů nebo téma energetické bezpečnosti.

„Energetika je jedním ze základních pilířů evropské integrace a pro Českou republiku je důležité, aby byla součástí přerodu konceptu Energetické unie ve skutečnost a zapojila při tom všechny zainteresované subjekty. Proto se energetika stala předmětem již tří kulatých stolů Národního konventu. Vzešla z nich řada doporučení, jež zohledňujeme během tvorby energetické politiky. Cíl pořád platí. Zajistit českým spotřebitelům energii, která bude cenově dostupná, bezpečná a udržitelná,” okomentoval státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

Doporučení:

1. V oblasti Energetické unie hájit zájmy ČR v souladu s přijatými národními pozicemi, které budou vytvářeny s ohledem na diskusi s ekonomickými a sociálními partnery, a co nejvíce využívat možnosti koordinace společných pozic v rámci V4 v oblastech, kde je možné dosáhnout silného společného kompromisu.
2. Při tvorbě národních pozic i jejich následném prosazování vždy zkoumat dopady na stabilitu tržního prostředí a předvídatelnost právního rámce pro podnikání v energetickém sektoru.
3. Na všech úrovních podporovat optimální fungování české přenosové soustavy, např. prostřednictvím apelu na zavedení zodpovědnosti obnovitelných zdrojů energie za odchylku nebo na omezení neplánovaných přetoků ze sousedních států.
4. Na všech úrovních trvat na důsledné implementaci klíčové legislativy ve všech členských státech, jež by měla představovat nutnou podmínku pro přijímání dodatečných obdobně zaměřených předpisů.
5. Na všech úrovních podporovat sjednocení a propojení trhů s elektřinou (denních, vnitrodenních i bilančních) v Evropě.
6. Rozvíjet obnovitelné zdroje energie dle reálných podmínek ČR s ohledem na technologický vývoj, účinnost zdrojů, nákladovou efektivitu a zejména s ohledem na možnosti distribučních sítí a přenosové soustavy. V rámci podpory a zavádění nízkouhlíkových technologií v ČR zachovat technologickou neutralitu.
7. Podpořit ambiciózní reformu systému EU ETS tak, aby mohla představovat skutečný zdroj cenových signálů pro investice do nízkouhlíkových zdrojů a technologií. Zásadní je zachování bezplatných alokací pro průmysl a elektro-energetiku.
8. Posílit roli Koordinačního výboru pro energetickou účinnost, zvýšit efektivitu jeho práce a posílit jeho výkonnou složku. Prosazovat jeho rozhodnutí do praxe a přispět tak k plnění cílů, ke kterým se ČR zavázala.
9. Odstranit bariéry využívání energetických služeb se zárukou napříč všemi sektory, včetně využití energetických služeb se zárukou u budov ve státní správě.
10. Přispět ke zvýšení zpožděného čerpání operačních programů a aktivně odstraňovat administrativní bariéry.
11. Maximálně využívat tuzemské primární energetické zdroje s cílem podpořit zajištění energetické bezpečnosti jako strategického cíle Energetické unie.

Dokument ke stažení:

Shrnutí a doporučení vyplývající z diskuze kulatého stolu Národního konventu o EU konaného dne 11. března 2016

Evropská komise zveřejnila prozatímní zprávu o podpoře a fungování kapacitních mechanismů, které mají za cíl zajistit dostupnost potřebné kapacity pro výrobu elektřiny a tím umožnit spolehlivost dodávek elektřiny. Výsledky ukázaly, že kapacitní mechanismy mohou zlepšit bezpečnost dodávek elektřiny. Mnoho členských zemí ale musí lépe vyhodnotit, zda jsou skutečně potřeba a při jejich vytváření zajistit, aby byly zacílené a nákladově efektivní. Zbytečné a neefektivně nastavené mechanismy totiž mohou narušit hospodářskou soutěž, zamezit toku elektřiny a vést k vysokým cenám.

Komise vyzvala širokou veřejnost, aby se k této zprávě a přiloženému pracovnímu dokumentu vyjádřila do 6. července 2016. Na základě výsledků zpracuje Komise do konce roku finální zprávu o výsledcích šetření tohoto sektoru a současně je využije při přípravě legislativní iniciativy ohledně revize designu trhu s elektřinou, jež chystá na druhou polovinu roku.

Zdroj: CEBRE

V roce 2015 průměrné emise CO2 u nově prodaného vozu byl o 3% nižší než v předchozím roce. Od roku 2010, kdy sledování začalo podle stávajících právních předpisů, tak se oficiální emise snížily o více než 20g CO2 na km. EU již v roce 2013 splnila svůj cíl do roku 2015 na výši emisí CO2 v hodnotě 130g CO2 na km. Druhý oficiální cíl 95 g CO2 / km musí být splněny do roku 2021. Vyplývá to z údajů, které zveřejnila Evropská agentura pro životní prostředí (EEA).

Klíčová sdělení EEA:

• Nově prodané automobily v roce 2015 emitují v průměru 119,6 g CO2 / km, což je více než 10 g CO2 / km nižší hodnota než cílová pro rok 2015

• Prodej nových osobních automobilů v EU vzrostl v roce 2015 ve srovnání s předchozím rokem. Celkem 13,7 milionu nových vozů bylo registrováno, což představuje nárůst o 9% oproti roku 2014. Registrace se zvýšila ve všech členských státech EU s výjimkou Lucemburska a Slovinska.

• Průměrná hmotnost nových automobilů prodávaných v EU (1 381 kg) zůstala zhruba stejná jako v roce 2014. Hmotnost vozidla je klíčovým faktorem, který ovlivňuje emise. V průměru nejtěžší vozy byly prodávány ve Švédsku a Lucembursku (1 530 kg a 1 496 kg v tomto pořadí), zatímco maltských, dánským a řeckým kupujících dává přednost lehčím vozům (1 199, 1 233 a 1 260 kg v tomto pořadí). Průměrný diesel je o 311 kg těžší benzínový automobil.

• Nejméně úsporné vozy byly zakoupeny v Estonsku a Lotyšsku (137 g CO2 / km) a následně v Bulharsku (130 g CO2 / km). U všech ostatních členských států, průměrné úrovně emisí byly nižší než 130 g CO2 / km. Jak je vidět v roce 2014, Nizozemsko (101,2 g CO2 / km) byla zemí, které jsou evidované nejúčinnější nová auta. Portugalsko a Dánsko následují s novými vozy emitující v průměru 106 g CO2 / km.

• Vozy se vznětovými motory zůstávají nejvíce prodanými v Evropské unii, což představuje 52% tržeb. Stejně jako v minulých letech, země s nejvyšším podílem prodeje dieselových patří Irsko a Lucembursko (71%), Portugalsko (69%) a Chorvatsko, Řecko a Španělsko (63%).

• V posledních letech průměrná účinnost benzínových vozů (122,6 g CO2 / km) dohání účinnost automobilů s naftovým motorem (119,2 g CO2 / km)

• Prodej plug-in hybridů a elektrických vozidel se nadále zvyšuje. Relativní podíl plug-in hybridů a prodeje elektromobilů byl nejvyšší v Nizozemsku a Dánsku, dosahující 12% respektive 8% národního prodeje automobilů v roce 2015. Nicméně, prodej těchto vozidel stále tvoří malý zlomek celkových tržeb (1,3% ze všech nových vozů prodávaných v EU)

• Přibližně 57 000 čistých elektromobilů bylo registrováno v roce 2015, což představuje 50% nárůst oproti roku 2014. Největší počet registrací bylo zaznamenáno ve Francii (více než 17 650 vozidel), v Německu (více než 12 350 vozidel) a ve Spojeném království ( více než 9 900 vozidel).

Na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) proběhlo první setkání nové česko-polské expertní skupiny, která řeší na technické a odborné úrovni možné rozšíření těžby hnědého uhlí na dole Turów u česko-polských hranic. Podle MŽP polská strana je ochotna projednat případná opatření, která povedou k zamezení negativního vlivu dolu na české území.

Kvůli probíhající těžbě hnědého uhlí na hranicích se lidé na Liberecku dlouhodobě potýkají s problémy souvisejícími zejména s úbytkem podzemní vody, znečištěním povrchových vod, zhoršenými rozptylovými podmínkami. V loňském roce byla Česká republika seznámena s dalším plánovaným rozšířením těžby na dole Turów a Ministerstvo životního prostředí v čele s ministrem Brabcem začalo okamžitě jednat.

„Situaci je nutné řešit velmi rychle, protože zásobování vodou obyvatel frýdlantského výběžku, Chrastavy a Hrádku na Nisou je problém, který může tuto oblast postihnout ve výhledu řádu měsíců či několika málo roků, a to nemůžeme dopustit," uvedl po setkání ministr životního prostředí Richard Brabec. Klíčové podle ministra je i to, že česká strana obdržela velké množství informací a dat, zejména hydrologická data z minulých období, která byla po polské straně požadována.

Na pracovním setkání se také dohodlo, že expertní výstupy se stanou podkladem pro připravovanou dokumentaci EIA plánovaného rozšíření těžby na dole Turów. Zástupce elektrárenské společnosti Turów je rovněž členem této skupiny, takže je zajištěno, že o požadavcích skupiny může okamžitě informovat autory dokumentace EIA. Tato dokumentace by měla být hotova do konce roku 2016.

Zástupci polské strany jsou také ochotni projednat případná technická či jiná opatření, která povedou k zamezení negativního vlivu dolu Turów na české území, a to na základě analýzy výsledků vzájemně předaných dat. "To znamená, že nás v současné chvíli čeká především prostudování získaných materiálů. Podle nich vyhodnotíme, zda už v tuto chvíli máme dostatek dat pro vlastní studie a návrh případných technických doporučení," podotýká ministr Brabec.

Další jednání expertní skupiny bylo naplánováno na druhou polovinu měsíce června 2016 v Polsku. Expertní skupina vznikla na základě únorového jednání mezi ministry obou zemí.

ECHA připravuje zpětnou kontrolu všech registračních dokumentací, u kterých může být porušen princip nařízení REACH "jedna látka, jedna registrace". To se má týkat přibližně asi 700 individuálních registračních dokumentací. ECHA zároveň překontroluje úplnost registrační dokumentace. Více ZDE

Předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková informovala předsedu vlády Bohuslava Sobotku o záměru zcela změnit způsob výpočtu nových tarifů.

„Je nesmysl, aby se velikost jističe na stanovení tarifu nějak zásadně podílela, jistič je především bezpečnostní prvek,“ říká předsedkyně ERÚ Alena Vitásková.

Na setkání, které předsedkyně iniciovala, se spolu s premiérem Bohuslavem Sobotkou a ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem shodli, že nová tarifní struktura nesmí poškodit koncové zákazníky. Rovněž se všichni shodli na zapojení zástupců občanů přímo do tarifní komise. Dosud v ní byli pouze zástupci regulátora, ministerstva průmyslu a obchodu, výrobců a distributorů.

Do konce června probíhá veřejný konzultační proces v jednotlivých městech, na kterých se ERÚ ptá občanů na jejich připomínky, které následně do nového návrhu implementuje. Další setkání proběhne 20. dubna v Opavě.

Spalovna Chotíkov dostala stavební povolení, uvedla to dnes odpoledne Česká televize. Již příští týden dělníci na spalovně dokončí poslední práce a současně se už začne navážet odpad ze širokého okolí. Ve dnech 21. a 22. dubna Plzenská teplárenská spustí testovací provoz, pokud vše bude fungovat jak má, převezme teplárna dílo od dodavatele, dodá teplárna na stavební úřad potřebné dokumenty a zahájí zkušební provoz. Zkušení provoz bude trvat přibližně dva měsíce, teprve pak zahájí provoz ostrý.

Což je o 13 % více než v roce 2014. Zpětně se tak podařilo odebrat již 35 % baterií dodaných na trh. Nejaktivnějšími třídiči byli tradičně Pražané, kteří k recyklaci odevzdali téměř 9 tužkových AA baterií na osobu. Naopak nejméně se o sběr baterií zajímají v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Na stoupající oblibu třídění má vliv i rostoucí počet sběrných míst, kterých je již přes 20 tisíc. Vyplývá to z údajů kolektivního systému sběru ECOBAT za rok 2015.

Množství vytříděných baterií v ČR stále roste. V roce 2005 sesbírala nezisková společnost ECOBAT 138 tun použitých baterií, loni to byl již téměř desetinásobek – 1 243 tun použitých baterií. „Ke stoupajícímu podílu vytříděných baterií přispívá stále větší počet sběrných míst. Těch je aktuálně více než 20 tisíc, v průměru jedno sběrné místo na 529 obyvatel. ECOBAT navíc letos nově spustil mapu sběrných míst, která usnadňuje vyhledání toho nejbližšího. Pomáhá i aktivita firem a to, že lidem stále více záleží na stavu, v jakém zanechají životní prostředí příštím generacím,“ komentuje výsledky Petr Kratochvíl, jednatel společnosti ECOBAT.

Podíl zpětně odebraných baterií stoupl meziročně o tři procentní body na 35 %. Od letošního roku však budou mít členské země EU dle příslušné směrnice povinnost vytřídit 45 % použitých baterií. Dosáhnout této hranice ale bude pro většinu států včetně ČR velmi obtížné. „Stejně jako v minulých letech očekáváme nárůst sebraného množství baterií a předpokládáme, že se dostaneme přinejmenším na čtyřicetipětiprocentní účinnost sběru," uvedl Jaromír Manhart, Ředitel odboru odpadů Ministerstva životního prostředí.

ECOBAT proto prohlubuje spolupráci s kolektivními systémy, které sbírají elektroodpad, a zintenzivňuje kontroly sběrných míst. „Všem nám jde o jeden cíl – co nejefektivnější sběr použitých baterií. Hledáme proto společně cesty, jak nabídnout co nejvíce možností zpětného odběru baterií. V neposlední řadě pokračujeme v osvětových kampaních pro veřejnost i školní mládež v médiích i na sociálních sítích. Pro děti se pak podílíme například na projektu Recyklohraní aneb Ukliďme si svět. Je to ale běh na dlouhou trať,“ dodává Petr Kratochvíl.

Každý vytřídil téměř 5 baterií, nejaktivnější byli Pražané

V přepočtu na počet obyvatel připadlo loni na každého z nás 4,7 vytříděné tužkové baterie typu AA. Netřídí se ovšem všude stejně. Nejaktivnější „sběrači“ byli i loni tradičně v Praze, kde každý obyvatel vytřídil v průměru 215 gramů, neboli 8,6 tužkové baterie. Naopak nejméně třídil Ústecký a Moravskoslezský kraj s pouhými 50 gramy, což odpovídá dvěma tužkovým bateriím. „Největší meziroční nárůst jsme zaznamenali na Vysočině a ve Středočeském kraji, kde se vytřídilo o polovinu baterií více než v roce 2014,“ doplňuje Petr Kratochvíl.

Sběr na školách funguje. Děti pomohly recyklovat 141 tun
Na sběru se ve znatelné míře podílejí i žáci mateřských a základních škol. „Loni se jich do sběrového programu zapojilo přes 1 500 a děti vysbíraly neuvěřitelných 141 tun. To je 11 % veškerého sběru,“ chválí Petr Kratochvíl. Vůbec nejaktivnější byla ZŠ Školní z Velkého Března, která v rámci programu Recyklohraní aneb Ukliďme si svět za loňský rok sesbírala 1 960 kilogramů použitých baterií.
 

Koncem března skončilo období pro splnění ohlašovacích povinností  podávané prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) za rok 2015. Do systému hlásilo téměř 60 tisíc subjektů, které podaly více než 138 000 validních hlášení. Nejvíce hlášení bylo podáno v agendě odpadů.

CENIA, česká informační agentura životního prostředí dnes uvedla, že v v systému ISPOP je ke konci března zaregistrováno celkem 59 918 subjektů. Tyto subjekty tedy právnické osoby, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), zahraniční a fyzické osoby zaslaly od začátku roku více než 138 000 validních hlášení, za více než 131 000 provozoven, míst užívání vody nebo zdrojů znečišťování.

Ohlašovací období 2016 zahrnovalo tři ohlašovací špičky vymezené zákonnými termíny (31. leden, resp. 1. únor; 15. únor; 31. březen 2016). Tradičně nejvíce hlášení bylo podáno v agendě odpadů.

Další ohlašovací špička proběhne pro poplatková hlášení dle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a to k 15. 10. 2016.

Počet řádných hlášení u ohlašovacích povinností s nejvyšším počtem hlášení:

Zdroj: CENIA

Novela o ochraně ovzduší, kterou projednává Sněmovna, by podle senátorky Jitky Seitlové měla navíc zlepšit možnosti ochrany obyvatel před zápachy z činnosti firem. Ministerstvo životního prostředí se k tomu ale staví zdrženlivě. Chce spíše kraje a obce naučit, jak lépe využívat stávající možnosti ochrany. Vyplynulo to z jejich dnešních prohlášení na panelové diskuzi Znečištění zápachem v senátu.

Seitlová by si přála v zákoně vymezit alespoň to, co je obtěžujícím zápachem, aby pak mohly úřady účinněji po firmách vymáhat jeho odstranění formou technologických opatření. Jako příklad těchto opatření uvedla zvýšení komínů v průmyslových firmách nebo likvidaci či zmírňování zápachu chemickou cestou například v zemědělských podnicích.

Náměstek ministra pro životní prostředí Kurt Dědič se ale postavil proti dalšímu požadavku, aby byl zákonem stanoven minimální limit zápachu. Podle něj nelze limity stanovit plošně zákonem kvůli tomu, že by je nebylo možné použít na všechny situace pachového znečištění ovzduší. Podle náměstka by bylo možno stanovit hodnoty míry zápachu jako doporučující, nikoli ale zákonem.

Snaha zlepšit ochranu před zápachem vychází z dotazníkového šetření mezi sedmi stovkami obcí i z petice, kterou do konce letošního února podpořily stovky občanů. Stanovení alespoň doporučených limitů zápachu by prý uvítaly i samotné firmy, aby mohly lépe čelit někdy neoprávněným stížnostem, uvedla Seitlová.

Sněmovnou projednávaná novela o ochraně ovzduší má podle vládního návrhu umožnit úřadům kontrolovat, čím lidé topí ve svých kotlech. Za nevyhovující otop by úředníci mohli ukládat pokuty. Novela by měla zlepšit kvalitu ovzduší, podle kritiků by znamenala zásah do práva na nedotknutelnost obydlí.

Program panelové diskuze ke stažení - ZDE

Tiskový zpráva z panelové diskuze:

Dlouhodobé nebo opakující se intenzivní zápachy znepříjemňují životní pohodu a mohou negativně působit na naše zdraví.

Zápachy jsou proto v úvodních ustanoveních zákonů o ochraně ovzduší již od roku 2002 zahrnuty mezi znečisťující látky, před kterými mají být občané chráněni. Účinné právní nástroje vymahatelnosti ochrany před zápachy ovšem od roku 2012 chybějí!

Postupy měření pachů stanovené v roce 2002 a následně v roce 2005 vyhláškou, se v praxi ukázaly jako nevhodné. Místo hledání nápravy byly právní nástroje ochrany před zápachy s přijetím současného zákona o ochraně ovzduší ( 201/2012 Sb.) zcela vypuštěny.

Pro desítky měst a obcí se silné zápachy z chemických provozů, bioplynových stanic, živočišných velkochovů nebo ČOV staly neřešitelným problémem omezujícím v některých případech jejich rozvoj. Lidé nechtějí žít v zápachu, stěhují se, jiní podnikatelé nemají zájem zde investovat, cena nemovitostí klesá.  Tvrzení MŽP, že nástroje ochrany před zápachy existují, vyvrací praxe starostů a úředníků ČIŹP a krajských úřadů. Zastupitelstvo Středočeského kraje uložilo v březnu letošního roku hejtmanovi kraje iniciovat novelu zákona o ochraně ovzduší se stanovením emisního limitu pro pachové látky. Výčet některých lokalit s aktuálním problémem zatěžujícím občany je uveden v závěru této zprávy.

Podle dotazníkového průzkumu zkušeností a názorů obcí provedeného v roce 2012 
a opakovaně počátkem letošního roku, je zápachy postiženo stále více obcí. Z 698 obcí, které reagovaly na dotazníky, odpovědělo 609 obcí kladně na otázku, zda má být zákon o ochraně ovzduší doplněn tak, aby mohly úřady účinně ochranu vymáhat. Zápach z průmyslu 
a zemědělství trápí o 584 obcí více, než v roce 2012. Je evidentní, že snížení kvality života občanů vlivem pachů ze zemědělství a průmyslu stále narůstá, právě z důvodů absence limitů. Petici proti zápachům a pro dořešení účinné právní ochrany vystavené koncem letošního února již podpořilo stovky občanů.

Současně běžně dostupné a v praxi uplatňované technologie umožňují zápachy měřit a účinně eliminovat. Zejména za posledních 10 let bylo dosaženo v této oblasti významného technologického pokroku.

Řada firem v zájmu dobrých vztahů s okolím zajišťuje technickou ochranu proti znečisťování zápachy dobrovolně. Dobrým příkladem může být Preol, a.s. Lovosice. Stanovení alespoň doporučených limitů by mnohé firmy přivítaly jako jistotu před neoprávněnými stížnostmi.

Ochrana před zápachem není regulována žádným předpisem EU. Mnoho vyspělých, nejen evropských zemí, občany před znečištěním pachy chrání svými interními předpisy (USA, Kanada, Japonsko, Nový Zéland). Hned v našem sousedství jsou to zejména Rakousko nebo SRN, dlouholetou zkušenost s legislativou proti zápachům má Nizozemí, Anglie, Belgie, Dánsko, Itálie, Skotsko, novou legislativu připravuje Polsko, Řecko a Rusko.

Ve světle výše uvedeného je proto žádoucí, aby do nyní projednávané novely zákona byla zařazena definice obtěžujícího zápachu, doplněná o číselné hodnoty a zmocnění pro MŽP 
k stanovení způsobu určení specifických emisních limitů pachových látek.

Za pracovní skupinu „proti zápachům“              

Jitka Seitlová, místopředsedkyně výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životního prostředí Senátu PČR